48 C 167/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 139 668,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 139 668,20 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 135 686,28 Kč od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 117 771,49 Kč od , datum, do , datum, , úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 115 863,46 Kč od , datum, do zaplacení, úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 21 009,96 Kč za den , datum, a úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 19 101,93 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení příslušenství z částky 23 804,74 Kč od , datum, do , datum, , z částky 21 896,71 Kč za den , datum, a z částky 4 702,81 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 810,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované úhrady částky ve výši 139 668,20 Kč s příslušenstvím jakožto škody vniklé žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu bývalého soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně uvedla, že v celkem , hodnota, exekučních řízeních byly pro žalobkyni coby oprávněnou vymoženy po povinných částky v různých výších, nicméně ty nebyly zcela či zčásti žalobkyni vyplaceny v zákonné 30denní lhůtě. Žalobkyně v této souvislosti podala na bývalého soudního exekutora rovněž trestní oznámení, přičemž poukázala na to, že trestním stíhání pro podezření ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci veřejného činitele bylo s , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, zahájeno.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě uvedla, že žalobkyně u ní nároky neuplatnila, toliko zaslala nesouhlas se stanoviskem ze dne , datum, , kterým žalovaná projednala jiné uplatněné nároky žalobkyně. Dle žalované byla žaloba podána předčasně, neboť , tituly před jménem, , jméno FO, je trestně stíhán a žalobkyně má možnost přihlásit se s nárokem jako poškozená v adhezním řízení.

3. Předmětem tohoto řízení jsou nároky žalobkyně z exekučních řízení vedených u Exekutorského úřadu pro , adresa, sp.zn. , anonymizováno, (17 769,79 Kč), , anonymizováno, (39 056,09 Kč), , anonymizováno, (56 466,79 Kč), , anonymizováno, (8 411,00Kč), , anonymizováno, (12 828,00 Kč), , anonymizováno, (7 044,56 Kč). Jde o částky po částečném zastavení řízení usnesením ze dne , datum, , č.j. 48 C 167/2025-68. Ohledně nároku ze sp.zn. , anonymizováno, (573,12 Kč) žalobkyně vzala žalobu v plném rozsahu zpět včetně veškerého příslušenství.

4. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

5. Soud na základě skutečností mezi účastníky nesporných a na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně vystupuje ve všech deseti exekučních řízení v postavení oprávněné. Mezi , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, byla v roce , Anonymizováno, podepsána Rámcová smlouva o provádění exekucí (zjištěno z nesporných tvrzení). V exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, od povinného pro oprávněnou vymoženo 50 936,38 Kč, odesláno oprávněné 35 074,62 Kč (zjištěno z exekučního spisu), v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, od povinného pro oprávněnou vymoženo 55 203,09 Kč, odesláno oprávněné 16 147 Kč (zjištěno z exekučního spisu), v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, od povinného pro oprávněnou vymoženo 56 466,79 Kč, odesláno oprávněné 0 Kč (zjištěno z exekučního spisu), v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, od povinného pro oprávněnou vymoženo 8 411 Kč, oprávněné odesláno 0 Kč (zjištěno z exekučního spisu), v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, od povinného pro oprávněnou vymoženo 12 828 Kč, oprávněné odesláno 0 Kč (zjištěno z exekučního spisu), v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, od povinného pro oprávněnou vymoženo 89 691 Kč, oprávněné odesláno 82 646,44 Kč (zjištěno z exekučního spisu). Finančním přehledem v jednotlivých exekučních spisech bylo prokázáno, že od okamžiku vymožení částek uplynula doba delší než 30 dnů. Žalobkyně u žalované všech 8 nároků uplatnila dne , datum, a v této výši: sp.zn. , anonymizováno, (15 861,76 Kč), , anonymizováno, (33 120,04 Kč), , anonymizováno, 43 300,91 Kč), , anonymizováno, (133,10 Kč), , anonymizováno, (8 411,00Kč), , anonymizováno, (15 120,01 Kč), , anonymizováno, (12 828,00 Kč), , anonymizováno, (7 044,56 Kč)- (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené postupem soudního exekutora ze dne , datum, , č.l. 53-65). Na základě projektu vnitrostátní fúze ze , datum, došlo k fúzi sloučením společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , jakožto zanikající společnosti a společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, , jakožto nástupnické společnosti. Na nástupnickou společnost , právnická osoba, , právnická osoba, . přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti , právnická osoba, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, což bylo zapsáno dne , datum, (zjištěno z úplného výpisu z OR pořízeného dne , datum, prostřednictvím vzdáleného přístupu do obchodního rejstříku na or.justice.cz).

6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

7. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

14. Co se týká činnosti soudního exekutora, ta je podle § 4 odst. 2 OdpŠk považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ OdpŠk), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 OdpŠk). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace.

15. Zákonem č. 396/2012 Sb. byl s účinností od , datum, novelizován § 32 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád), tedy od této doby činnost exekutora vymezená v § 4 odst. 1 OdpŠk je výkonem veřejné moci, za jejíž nesprávnost nadále odpovídá pouze stát, nikoliv již (jako tomu bylo do té doby) souběžně s ním též sám exekutor (odpovědnost exekutora za škodu podle § 32 EŘ se vztahuje na ostatní činnosti, v nichž nejedná v pozici úřední osoby).

16. Dle ustálené judikatury od té doby platí, že neprovede-li soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za který stát odpovídá (srov. závěry rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2082/2015 - R 90/2017, sp.zn. 30 Cdo 3359/2022 - R 86/2023, či z recentní judikatury sp.zn. 30 Cdo 513/2023, v němž je dosavadní judikatura shrnuta). Skutečnost, že za škodu odpovídá i exekutor sám nezbavuje stát odpovědnosti a žalobci je dáno k volbě, koho bude žalovat. Stát zde proto nevystupuje v pozici tzv. posledního dlužníka, žaloba tudíž není podána předčasně. V posuzovaném případě je namítáno pochybení exekutorského úřadu právě v souvislosti s výkonem exekuční činnosti exekutora (pochybení při nevyplacení vymoženého plnění), tedy je s ohledem na výše uvedené dána pasivní věcná legitimace státu a odpovědnost se řídí OdpŠk.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

19. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s činností bývalého soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, při provádění exekucí k vymožení pohledávek žalobkyně, když tvrdí, že exekutor dluh sice zcela či částečně vymohl, avšak žalobkyni zcela, případně zčásti vymožené plnění nevyplatil.

20. Zákon č. 82/1998 Sb. v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem bývalého exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, . Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O „úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 970/2006).

21. Soud, jak podrobněji uvedeno výše v závěru o skutkovém stavu, má za prokázané, že ke dni vyhlášení rozsudku v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 15 861,76 Kč, v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 39 056,09 Kč, v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 56 466,79 Kč, v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 8 411 Kč, v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 12 828 Kč a v exekučním řízení sp.zn. , anonymizováno, nebylo žalobkyni vyplaceno vymožené plnění ve výši 7 044,56 Kč.

22. K nesprávnému úřednímu postupu docházelo v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, . Základní povinností soudního exekutora v exekučním řízení je vymáhat dobrovolně neuhrazené pohledávky oprávněných a vymožené plnění oprávněným vydat, a to bez toho, že by k tomu musel být oprávněnými vyzýván. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu v celém rozhodném období v principu platilo, že peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.

23. V dané souvislosti soud uzavírá, že exekutor, jemuž se svěřují finanční prostředky získané exekucí, je povinen počínat si tak, aby je v co nejvyšší možné míře ochránil a použil v souladu s účelem exekuce (tj. po odečtení nákladů je vyplatit oprávněnému). Nakládá-li s nimi svévolně, nemůže se odpovědnosti za jejich ztrátu zprostit podle § 32 odst. 2 exekučního řádu. Nebyla-li tedy exekutorem splněna povinnost vyplatit oprávněné osobě vymoženou částku, je takové počínání v rozporu s požadavkem právních předpisů, a jde proto o nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů se tak stalo (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2321/2016). Odpovědnostní titul je dán.

24. Soud uzavírá, že v případech všech osmi exekučních řízení bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu bývalého soudního exekutora, že žalobkyni vznikla škoda ve výši odpovídající v každém exekučním řízení částce, která žalobkyni coby oprávněné nebyla vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode dne vymožení a že tato škoda je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, kdy nebýt jeho nesprávného úředního postupu, všechny vymožené částky by se dostaly do dispozice žalobkyně, které by pak nevznikla škoda. Za škodu takto vzniklou odpovídá vedle samotného soudního exekutora rovněž stát. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny zcela a žalobkyni přiznal nárok na náhradu škody ve výši 139 668,20 Kč (výrok I).

25. Soud přiznal žalobkyni rovněž úroky z prodlení (§ 1970 o.z.) v zákonné výši, nicméně nikoli z celé žalované částky od okamžiku podání žaloby. Bylo totiž prokázáno, že žalobkyně u žalované neuplatnila dne , datum, všechny nároky v té výši, v jaké je posléze uplatnila v žalobě. Dne , datum, byla u žalované uplatněna částka 135 686,28 Kč, tudíž ohledně této částky se žalovaná dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění, tedy počínaje dnem , datum, (žalobkyně požadovala úroky z prodlení až ode dne podání žaloby dne , datum, ). Ze zbývající původně zažalované částky 21 009,96 Kč byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíců od uplatnění dne , datum, , tedy ode dne , datum, , a poté v důsledku částečného zpětvzetí žaloby z částky 117 771,49 Kč od , datum, do , datum, , z částky 115 863,46 Kč od , datum, do zaplacení a z částky 19 101,93 Kč od , datum, do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud požadavek na příslušenství zamítl (výrok II). Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni , datum, 15% a ke dni , datum, 12%. Soud dodává, že i když žalobkyně požadovala úroky až ode dne podání žaloby, nic to nemění na okamžiku, kdy došlo k prodlení žalované. V takové situaci soud přizná úroky z prodlení od požadovaného (pozdějšího) data, nicméně ve výši stanovené ke dni, kdy došlo k prodlení. Projev vůle věřitele požadovat zákonné příslušenství od pozdějšího data nemá vliv na procentní sazbu úroku z prodlení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dílčí neúspěch žalobkyně ohledně nedůvodně požadovaného příslušenství byl v porovnání s částí, v níž byla žalobkyně úspěšná, nepatrný a k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět z důvodu, že jí byla část vymoženého plnění po podání žaloby ze strany exekutorského úřadu vyplacena. K nákladům řízení soud předesílá, že v tomto řízení přiznává žalobkyni pouze tu část nákladů řízení, které byly vynaloženy v tomto vyloučeném řízení. O nákladech řízení společným všem 439 uplatněným nárokům soud rozhodne v původním řízení sp.zn. 48 C 194/2024 po jeho skončení. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 14 000 Kč (6 x 2 000 Kč + 2 x 1 000 Kč – zbývající nevratná část soudního poplatku za nároky, ohledně nichž vzala žalobkyně žalobu zpět) a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem , hodnota, úkon právní služby (vyjádření spojené s částečným zpětvzetím žaloby ze dne , datum, ) z tarifní hodnoty 160 064,14 Kč á 7 540 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), 1 úkon právní služby (účast na jednání dne , datum, ) z tarifní hodnoty 139 668,20 Kč á 6 700 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu) a 1 úkon právní služby v poloviční hodnotě (účast na jednání dne , datum, při kterém byl jen vyhlášen rozsudek) z tarifní hodnoty 139 668,20 Kč á 3 350 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu), 3 režijní paušály ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovné k soudnímu jednání na trase , Jméno advokáta B, 135/19, , adresa, – záchytné parkoviště , právnická osoba, a zpět (200 km podle google.maps), učiněné osobním automobilem VW Tiguan, registrační značky , SPZ, s kombinovanou spotřebou 5,6 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu a informací z veřejné databáze vozidel) podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,8 Kč/km, dne , datum, polovinu z částky 1 548,63 Kč a 2 x 40 Kč (80 Kč) za lístek na pražskou MHD, tedy 814,30 Kč (po zaokrouhlení) z důvodu, že zástupce žalobce konal cestu i k jednání ve věci sp.zn. 48 C 138/2025 mezi týmiž účastníky, a náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu dne , datum, v poloviční výši 600 Kč za 8 půlhodin na cestě po 150 Kč ze stejného důvodu společné cesty ke dvěma jednáním a ve výši 150 Kč za 1 půlhodinu v průběhu jednání dne , datum, , to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 305,90 Kč (21 % ze 20 504,30 Kč), když zástupce žalobkyně je jejím plátcem, což bylo doloženo. Platba za parkování motorového vozidla je součástí nákladů uvedených v § 13 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 4 To 54/2014). Náklady žalobce činí celkem 38 810,20 Kč (14 000 + 7 540 + 6 700 + 3 350 + 1 350 + 814,30 + 750 + 4 305,90). O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III).

27. Lhůtu k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a která v principu žalobkyni ani nijak nepoškozuje.

28. Ohledně přípustnosti odvolání soud vyšel z judikatury, vztahující se k přípustnosti odvolání v případě objektivní kumulace nároků se samostatným skutkovým základem nepřevyšujících částku jednotlivě částku 10 000 Kč (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. 91 Co 461/2017 (publ. pod č. R 46/2019, či na něj odkazující usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 57 Co 292/2018).