48 C 170/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Dr. rer. oec. Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Mg. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 129 462 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 129 462 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, domáhal po žalované náhrady škody s odůvodněním, že rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, /3, kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, /11, bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, . Rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti byla žalobci uložena pokuta ve výši 70 000 Kč, kterou dne , datum, uhradil, přičemž shodná částka mu byla vrácena dne , datum, . V souvislosti s označeným rozhodnutím ministra spravedlnosti, které bylo pro nezákonnost zrušeno, se žalobce domáhal 1) náhrady škody 27 401 Kč představované úroky z prodlení v zákonné výši z částky 70 000 Kč za období od , datum, do , datum, , 2) náhrady nákladů vynaložených na zastoupení žalobce ve správním řízení u Ministerstva spravedlnosti ve výši 58 412 Kč a 3) náhrady nákladů vynaložených na zastoupení žalobce v soudním řízení správním.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným uplatnění všech nároků dne , datum, s tím, že žalovaná nároky žalobce projednala a tím, že částečně vyhověla a žalobci přiznala částku 7 865 Kč, kterou vyplatila dne , datum, . Dále žalovaná učinila nesporným vedení řízení o přestupku s žalobcem, v němž mu byla uložena pokuta 70 000 Kč, skutečnost, že rozklad podaný proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut, přičemž rozhodnutí ministra spravedlnosti bylo poté zrušeno soudem ve správním soudnictví a řízení o přestupku poté zastaveno. Požadovaný úrok z prodlení z částky 70 000 Kč podle žalované není škodou a tento nárok není důvodný. K nárokům na náhradu nákladů řízení žalovaná uvedla, že částečně žalobcův nárok shledala důvodným. Nárok na náhradu nákladů zastoupení v řízení před správním soudem podle žalované není důvodný, protože je žalobce mohl v soudním řízení správním uplatnit a byly mu přiznány. Ohledně nákladů správního řízení žalovaná shledala nárok částečně důvodný již v rámci předběžného projednání, přičemž poskytla náhradu podle advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, odpor proti příkazu, nahlédnutí do spisu, vyjádření k podkladům rozhodnutí a podání rozkladu) po 1 000 Kč a 5 režijních paušálů 1 500 Kč za stejné úkony po 300 Kč a náhradu za 21% DPH. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení usnesením ze dne , datum, , č.j. 48 C 170/2025-62. Žalobce výslovně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil ve vyjádření ze dne , datum, a žalovaná se k výzvě nevyjádřila, pročež se má za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasila.

4. Soud na základě skutečností mezi účastníky nesporných a na základě listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: S žalobcem bylo Ministerstvem spravedlnosti vedeno řízení o přestupku pod sp.zn. , anonymizováno, . V tomto řízení byla žalobci pravomocně (zamítnutím rozkladu žalobce rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, /3) uložena pokuta ve výši 70 000 Kč, kterou žalobce uhradil. Žalobce byl v řízení o přestupku zastoupen advokátem , tituly před jménem, , právnická osoba, (zjištěno ze shodných tvrzení a ze spisu Ministerstva spravedlnosti sp.zn. , anonymizováno, ). Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, /3, podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V soudním řízení správním byl žalobce zastoupen advokátem , tituly před jménem, , právnická osoba, . Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -116, bylo rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, /3, zrušeno a věc vrácena Ministerstvu spravedlnosti k dalšímu řízení. Ministerstvu spravedlnosti bylo rozsudkem rovněž uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 262 Kč k rukám jeho právního zástupce. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (zjištěno ze shodných tvrzení a spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. , anonymizováno, ).

5. Z listinných důkazů a shodných tvrzení, jak byly výše uvedeny, byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud nevycházel z těch listinných důkazů, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a blíže nehodnotil ty listinné důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění neučinil.

6. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně.

7. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

16. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

17. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

18. V řízení bylo nesporným, že žalobce své nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

20. Soud posoudil nároky žalobce takto. Žalobce všechny tři své nároky odvozoval od tvrzení, že pravomocné rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, bylo zrušeno soudem rozhodujícím ve správním soudnictví. Soud všechny nároky posoudil podle § 8 OdpŠk jako nároky z nezákonného rozhodnutí. Žalovaná nečinila sporným, že ke zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti o rozkladu došlo. Po právní stránce jsou naplněny znaky existence nezákonného rozhodnutí. Odpovědnostní titul je dán. Soud se dále zabýval otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti.

21. Pokud jde o první nárok, představovaný úroky z prodlení z částky 70 000 Kč za období od zaplacení dne , datum, do vrácení této částky dne , datum, , soud dospěl k těmto právním závěrům. Není spor o tom, že žalobce uloženou pokutu na základě pravomocného rozhodnutí ministra spravedlnosti uhradil a že mu byla shodná částka po právní moci rozsudku Městského soudu v Praze vrácena. Škodu žalobce spatřuje v tom, že mu částka byla po shora uvedenou dobu zadržena a nemohl s ní nijak nakládat. Soud se v této souvislosti zabýval tím, jaké účinky měl zrušující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, . Podstatné je v této souvislosti to, zda jeho účinky nastaly ex nunc nebo ex tunc. Tuto otázku soudní řád správní ve vztahu ke zrušení rozhodnutí správního orgánu výslovně neřeší. I když se vyskytují v judikatuře správních soudů ojedinělé názory, že účinky zrušujících rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví nastávají s účinky ex tunc (např. rozsudek NSS, č.j. 1 As 32/2006-99), převažující judikatura i doktrína se kloní k názoru, že k nim dochází ex nunc (srov. názory autorů komentáře k soudnímu řádu správnímu Kühn, Z.: § 78 Rozsudek. In: Kühn, Z., Kocourek, T. aj.: Soudní řád správní: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2025-10-30) ASPI_ID KO150_2002CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X, podle něhož má být preferováno řešení, že účinky zrušujících rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví nastávají s účinky ex nunc. „[Účinky zrušení správního rozhodnutí] Zákon výslovně nereguluje, k jakému okamžiku je správní rozhodnutí zrušeno. Mám za to, že s ohledem na ochranu právní jistoty by to nemělo být s účinky ex tunc, ale naopak s účinky ex nunc, tedy od okamžiku právní moci rozsudku správního soudu. , adresa, víra osob jednajících v důvěře v účinky pravomocného správního rozhodnutí by tedy měla být touto konstrukcí dostatečně ochráněna (srov. podobně např. rozsudek NSS 1 As 79/2008-128, bod 15). Poměrně jasně se ke koncepci zrušení správního rozhodnutí s účinky ex nunc hlásí rozsudek NSS 1 As 119/2012-86, body 25-26, kde NSS říká, že zrušení rozhodnutí nemá retroaktivní účinky. Judikatura však zdaleka není jednotná. Například rozsudek 1 As 32/2006-99 říká stejně tak jasně přesný opak a hlásí se k účinkům ex tunc; správní rozhodnutí se podle tohoto rozsudku ruší od počátku a je nutno na něj hledět, jako by nikdy nebylo vydáno. Rozsudek 1 As 32/2006-99 bych osobně vztáhl spíše k jeho právnímu a skutkovému východisku, rozhodně bych ho nezobecňoval. Šlo totiž o věc správního trestání, konkrétně o to, jaké účinky mělo zrušení správního rozhodnutí o pokutě na navazující správní řízení o uložení nápravných opatření.“ V rozsudku NSS ze dne 4.2.2009, čj. 1 As 79/2008-128, publ. pod č. 1815/2009 Sb. NSS, na nějž komentář odkazuje, se k této otázce jasně uvádí: „Právní řád je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, dle níž se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruší jej (srov. k tomu Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání, , adresa, , C.H. Beck 2009, s. 225, resp. v judikatuře NSS např. rozsudek ze dne 22. 5. 2008, č. j. 6 As 45/2005 - 188). Po celou dobu své existence až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky, zakládá práva a povinnosti. Zrušení správního aktu má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna, akt již tedy nemůže v budoucnu založit další práva a povinnosti. Odrazem této zásady z pohledu vztahu jedinec – správní orgán je zásada ochrany dobré víry a ochrany nabytých práv (viz např. nález ÚS ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. IV. ÚS 150/01, Sb. n. a u., sv. 31, č. 117, s. 69). Jedinou výjimku představuje skupina nicotných aktů, u nichž se má za to, že nebyly nikdy vydány, a tudíž nemohly působit právní následky ani v minulosti. Prohlášení nicotnosti, které jen formálně odstraňuje neexistující akt, proto působí ex tunc (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001 - 96, část V., též pod č. 793/2006 Sb. NSS).“ Za procesní situace, kdy rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne , datum, bylo zrušeno až ke dni , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , nedošlo na straně žalobce ke vzniku žádné škody. Částku 70 000 Kč uhradil na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které bylo pravomocně odstraněno ke dni , datum, , jak výše vyloženo s oporou v doktríně a sbírkové judikatuře Nejvyššího správního soudu. Poté byla částka 70 000 Kč žalobci neprodleně vrácena v souladu s rozsudkem správního soudu. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je tak zjevně nedůvodný a v tomto rozsahu soud žalovu zamítl (výrok I). Pro úplnost soud dodává, že nárok by nebyl důvodný i proto, že žalobci z žádného právního předpisu neplyne nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení proto nepředstavuje ani škodu na žalobcově majetku ani jeho ušlý zisk.

22. Pokud jde o druhý nárok, představovaný náklady vynaloženými na právní zastoupení žalobce v soudním řízení správním, soud dospěl k těmto právním závěrům. Podmínka vyžadovaná § 31 odst. 1 OdpŠk je splněna, neboť náklady byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk však náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Poškozenému tak musejí náklady skutečně vzniknout a zároveň k jejich vypořádání nedojde v dotčeném řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu (k tomu srov. bohatou judikaturu dovolacího soudu, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2011, sp.zn. 25 Cdo 3178/2009, ze dne 20.12.2011, sp.zn.25 Cdo 3598/2009, nebo ze dne 23. 8. 2022, sp.zn. 30 Cdo 2447/2021, či rozsudky ze dne 28.5.2012, sp.zn. 25 Cdo 3092/2010, a ze dne 6.9.2013, sp.zn. 25 Cdo 272/2012). Bylo prokázáno, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze, sp.zn. , anonymizováno, , bylo o nákladech řízení účastníků pravomocně rozhodnuto. Z rozsudku Městského soudu v Praze plyne, že žalobce byl v řízení úspěšný a byla mu proto náhrada nákladů přiznána. Soud tak má za prokázané, že k vypořádání nákladů řízení došlo v tomto řízení. Je tak vyloučeno se dalších nákladů úspěšně domáhat po státu coby náhrady škody. Plně se tak projeví závěr komentářové literatury, z níž plyne, že „podmínkou přiznání náhrady škody je nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů. Odkaz na procesní předpisy znamená, že je možno náhradu škody přiznat jen u těch nákladů řízení, které procesní předpis nahradit neumožňuje. Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal (II. ÚS 2085/08, NS 25 Cdo 2928/2006)“ (srov. Ištvánek, F., Simon, P., Korbel, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář : Wolters Kluwer (ČR), Praha, 2017, dostupné též v systému ASPI, komentář k § 31 odst. 2 OdpŠk). Na straně žalobce k žádné škodě, kterou by bylo možné úspěšně požadovat podle zákona č. 82/1998 Sb. nedošlo. Není tak splněn jeden z předpokladů pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu, což brání žalobě vyhovět (srov. rovněž závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 14.5.2024, č.j. 16 Co 108/2024- 260, odst. 31, či v rozsudku ze dne 28.6.2023, č.j. 13 Co 109/2023- 228, odst. 26).

23. Pokud jde o třetí nárok, představovaný náklady vynaloženými na právní zastoupení žalobce v přestupkovém řízení před Ministerstvem spravedlnosti, soud dospěl k těmto právním závěrům. Náhrada škody spočívající v nákladech řízení je podle § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. je možná pouze při současném splnění dvou podmínek tam uvedených, tj. musí jít o náklady účelně vynaložené na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí anebo mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Soud se tedy vždy musí kromě zvážení otázky, zda poškozený mohl náklady řízení uplatnit v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, předně zabývat též tím, které z nákladů řízení, jichž se poškozený domáhá jako náhrady škody, byl nucen (jako zvýšené) vynaložit právě v souvislosti s tím, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí či k nesprávnému úřednímu postupu, jež bylo třeba napravit. Škodou mohou být také účastníky řízení skutečně vynaložené náklady na to které řízení, a že stát nese odpovědnost i za takto vzniklou škodu, samozřejmě za splnění dalších podmínek vzniku tohoto odpovědnostního vztahu, totiž existence příčinné souvislosti vzniku této škody se zákonem předpokládanou škodnou událostí, tedy s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 293/2019). Žalobce uplatňuje nárok na náhradu škody spočívající v nákladech jeho právního zastoupení v průběhu přestupkového řízení, přičemž předmětem náhrady činí náklady vzniklé jednak v souvislosti s úkony právní služby, které byly vykonány v období od , datum, do , datum, , tedy před vydáním nezákonného rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti , datum, , č.j. , anonymizováno, /3, od jehož vydání svůj nárok odvozuje, jednak za úkon dne , datum, , který sice byl vydán až po jeho vydání, ale nepředstavuje úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu (srov. § 31 odst. 3 OdpŠk a contario). Za situace, kdy ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk může náhrada škody zahrnovat pouze takové náklady, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nelze náklady vynaložené žalobcem před vydáním nezákonného rozhodnutí do požadované náhrady zahrnout. Zcela zjevně zde absentuje příčinná souvislost, když náklady vynaložené před vydáním nezákonného rozhodnutí nemohou být s tímto odpovědnostním titulem ve vztahu příčiny a následku (srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.4.2024, č. j. 72 Co 344/2023- 387, odst. 28 a 29). Podmínka vyžadovaná § 31 odst. 1 OdpŠk není splněna, neboť náklady nemohly být vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Ohledně úkonu ze dne , datum, (studium rozhodnutí ze dne , datum, ) nejde o úkon právní služby zahrnutelný pod úkony právní služby podle advokátního tarifu a náhradu za něj nelze přiznat za žádných okolností.

24. Žaloba jako celek je proto nedůvodná a soud ji v celém rozsahu zamítl (výrok I).

25. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne , datum, k žalobě (podle § 1 odst. 3 písm. a/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

26. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.