48 C 174/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Anonymizováno sídlem adresa o zaplacení 57 779,20 Kč,

I. Žaloba se ohledně částky 12 376 Kč odmítá.

II. Žaloba o zaplacení částky 45 403,20 Kč se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne , datum, doplněnou podáními ze dne , datum, a , datum, se žalobce domáhal po žalované náhrady škody v celkové výši 4 137 779,20 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dál jen „OdpŠk“), z titulu nezákonného rozhodnutí , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “) ze dne , datum, , č. j. , sp. zn., -SP, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí prvostupňového orgánu o snížení výše invalidního důchodu žalobce pro invaliditu třetího stupně na invaliditu druhého stupně. Žalobce tvrdil, že toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., - 121. Žalobce tvrdil, že byl v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí nucen nastoupit do zaměstnání, které nalezl v , Anonymizováno, , kam z , adresa, dojížděl po dobu 6 měsíců motorovým vozidlem. Za náklady na pohonné hmoty, parkování, jízdenky MHD a amortizaci požadoval žalobce částku ve výši 57 779,20 Kč. Doklady si neschovával. Dále žalobce požadoval částku ve výši 4 080 000 Kč, neboť v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu a ke snížení možnosti pracovního uplatnění, a tím také ke snížení budoucích příjmů. Žalobce rovněž uvedl, že nárok nyní uplatněný u soudu ve výši 57 779,20 Kč u žalované předběžně uplatnil, avšak nebylo mu vyhověno, což žalovaná sdělila žalobci stanoviskem ze dne , datum, . Ohledně částky 4 080 000 Kč žalobce uvedl, že tento nárok u žalované neuplatnil.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě uvedla, že v rámci předběžného projednání přiznala žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 13 063 Kč. Ohledně nákladů na dojíždění do zaměstnání žalovaná uvedla, že došlo k naplnění pouze jednoho z předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a tím je vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce však neprokázal vznik škody, když nedoložil náklady na dopravu ani vznik a trvání pracovního poměru. Přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně neznamená zákaz výkonu zaměstnání. Není postaveno na jisto, že by žalobce nevykonával zaměstnání i v případě, pokud by nezákonné rozhodnutí vydáno nebylo. Sám žalobce uvedl, že byl zaměstnán i v době před vydáním rozhodnutí. Podle žalované tak není naplněna příčinná souvislost mezi škodou a nezákonným rozhodnutím. K nároku ve výši 4 080 000 Kč žalovaná uvedla, že žalobce při předběžném projednání nárok uplatnil z jiného důvodu, než nyní uvádí v podané žalobě. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud řízení usnesením ze dne , datum, , č. j. 48 C 174/2024-43, částečně zastavil ohledně nároku na zaplacení částky 4 080 000 Kč, neboť žalobce předběžně neuplatnil tento svůj nárok u žalované podle § 14 OdpŠk.

4. V podání ze dne , datum, žalobce k výzvě soudu vyčíslil svůj nárok oproti původně požadované částce 57 779,20 Kč na částku 45 403,20 Kč. Pokud jde o zbývající částku ve výši 12 376 Kč, žalobce nijak nevymezil, čemu tato částka odpovídá či co představuje. V tomto rozsahu tak žalobce výzvě soudu učiněné usnesením ze dne , datum, , č.j. 48 C 174/2024- 33, nevyhověl, když žaloba je ohledně částky 12 376 nejasná a neprojednatelná. Lze současně dovodit, že žalobce svůj nárok vymezil nižší částkou 45 403,20 Kč, čímž dal najevo, že se částky 12 376 Kč domáhat ani nechce. Ohledně částky 12 376 Kč proto soud žalobu podle § 43 odst. 2 věta prvá o.s.ř. odmítl (výrok I).

5. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí a částečném odmítnutí žaloby tak zůstala částka ve výši 45 403,20 Kč představující náklady na pohonné hmoty, parkování, jízdenky MHD a amortizaci.

6. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň se má za to, že oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasil, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila).

7. Z předložených, resp. označených listinných důkazů a ze skutečností mezi účastníky nesporných soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok na náhradu škody představující náklady na dojíždění do zaměstnání uplatnil a že žalovaná tento nárok žalobce projednala a tomuto nároku nevyhověla, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne , datum, . Z žádosti žalobce o náhradu škody ze dne , datum, , doplněné podáním doručeným žalované dne , datum, (č. l. 90 a 91), pak bylo zjištěno, že žalobce ve vztahu k uvedenému nároku u žalované uplatnil částku ve výši 143 616 Kč. Rozhodnutím , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. R-, datum, -, Anonymizováno, (č. l. 72) bylo prokázáno (a nebylo to ani sporné), že , právnická osoba, snížila žalobci od , datum, výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle posudku lékařky , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, totiž pokles žalobcovy pracovní schopnosti činil 50 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, které , právnická osoba, zamítla rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -SP (č. l. 5 a 72). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v , Anonymizováno, (č.l. 8), který rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., -121 (č. l. 10 a 62), rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -SP, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť shledal uvedené rozhodnutí nezákonným, jelikož vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 70 %. , právnická osoba, následně zrušila rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. R-, datum, -, Anonymizováno, , tj. prvostupňové rozhodnutí, a to v návaznosti na uvedený rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, (zjištěno z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, pod č.j. 1-2R-, datum, -, Anonymizováno, na č. l. 21). Žalobci byla zúčtována část doplatku důchodu, který vznikl za období od , datum, do , datum, ve výši 208 141 Kč, s nenáležející částkou nemocenského za období od , datum, do , datum, ve výši 80 040 Kč. Žalobci tak měla být doplacena část doplatku důchodu zbývající po zúčtování ve výši 128 101 Kč. Současně z odůvodnění plyne, že , právnická osoba, žalobce považovala za poživatele invalidního důvodu pro invaliditu třetího stupně zpětně od , datum, (zjištěno z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, pod č. j. 1-, Anonymizováno, na č. l. 22). Žalobce má náhradní dobu pojištění (pobírání důchodu) započtenu nepřetržitě od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, . Mimo to má jako dobu pojištění započtenu dobu mj. od , datum, do , datum, , kdy pracoval u společnosti , právnická osoba, (zjištěno z Informativního osobního listu důchodového pojištění na č.l. 30). Žalobce v měsících , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , dosahoval příjmu ze závislé činnosti 108 581 Kč (zjištěno z Potvrzení o zdanitelných příjmech na č.l. 73)

9. Ze zbývajících listinných důkazů soud nic podstatného pro právní posouzení věci nezjistil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk platí, že se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. V řízení bylo nesporné, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

17. Podle § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 155/1995 o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále poživatelé invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně [§ 39 odst. 2 písm. c)] z českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32; za poživatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely účasti na pojištění považují též osoby, které nepobírají tento důchod, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek podle zvláštních zákonů (důraz přidal soud).

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

19. Soud po právní stránce nárok žalobce posoudil jako nárok na náhradu škody zejména podle § 8 odst. 1 OdpŠk, když se v řízení žalobce po žalované domáhal nároku na základě tvrzení, že pravomocné rozhodnutí bylo na základě žalobcem uplatněného opravného prostředku (správní žaloby) zrušeno.

20. Soud předně uvádí, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že pravomocné rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , sp. zn., -SP, bylo na základě žalobcem podané správní žaloby zrušeno rozsudkem Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, . Jelikož došlo k situaci předvídané § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, v tomto případě rozsudkem soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, je věci dána existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí. První podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existencí příčinné souvislosti.

21. V daném případě žalobce tvrdil, že byl v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí donucen nastoupit do zaměstnání a požadoval po žalované nahradit náklady na dopravu do tohoto zaměstnání v , Anonymizováno, , kam z , adresa, dojížděl motorovým vozidlem dvakrát týdně po dobu šesti měsíců. Konkrétně požadoval náklady na pohonné hmoty, parkování, jízdenky MHD a amortizaci v celkové výši 45 403,20 Kč.

22. Vznikem škody v souvislosti s nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1272/2001, když uvedl, že: „Škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. U škody na věci, resp. majetku, se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu (stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971). Ke zmenšení majetkového stavu, který je zde východiskem ke zjištění existence škody, a k vyčíslení její výše, dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv takovým způsobem, že jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Z toho je zřejmé, že porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které, jak už bylo řečeno, plní úlohu všeobecného ekvivalentu. […]“ (důraz přidal soud).

23. Pojmovým znakem škody je tedy zásah do majetkové sféry poškozeného. Z konstrukce nároku žalobce je však zřejmé, že ke škodě nemohlo dojít, neboť žalobce netvrdil, že by došlo ke zmenšení jeho majetkového stavu. V řízení nadto bylo prokázáno, že žalobcův příjem ze závislé činnosti v období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, byl vyšší než náklady, o nichž tvrdí, že je musel na náklady související s cestováním do zaměstnání vynaložit. Nemohlo tak již pojmově ke vzniku žádné škody dojít. Žalobcův majetkový stav se totiž v důsledku skutečnosti, že si našel takové zaměstnání (za které pobíral mzdu), do kterého bylo potřeba dojíždět osobním automobilem, nikterak nezmenšil. Toliko došlo k situaci, že žalobce v souvislosti s tím, že si nalezl zaměstnání na určitém místě, musel vynakládat určité finanční prostředky na to, aby se do tohoto místa dopravil. Za to ovšem nelze činit odpovědnou žalovanou. Nelze dospět k závěru, že vynaložením nákladů na dojíždění do práce žalobci vznikla jakákoli škoda. Současně bylo prokázáno, že invalidita třetího stupně byla žalobci přiznána zpětně a stejně tak mu byla doba pobírání invalidního důchodu třetího stupně zpětně započtena jako náhradní doba pojištění pro účely vzniku nároku na starobní důchod. Soud nepovažoval za potřebné směřovat žalobci procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř. k otázce prokázání jednotlivých tvrzených výdajů právě z důvodu, že i kdyby žalobce jednotlivé výdaje prokázal, nebylo by možné žalobě vyhovět proto, že ke vzniku škody na straně žalobce. V řízení, v němž by i v případě prokázání žalobních tvrzení nebylo možno vyhovět uplatněnému žalobnímu návrhu, není třeba provádět dokazování (srov. rozhodnutí sp.zn. 16 Co 96/1998 - Rc 62/2000). Jelikož není splněna jedna z kumulativních podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu, tedy samotný vznik škody, soud se již nezabýval otázkou příčinné souvislosti, kterou je možné se zabývat jen ve vztahu ke vzniklé škodě, a žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.)

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci měla plných úspěch žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Náklady žalované jsou představovány jedním režijním paušálem po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za vyjádření k žalobě (výrok III.).

25. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně žalobce pro stanovení lhůty jiné.