48 C 18/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2 za niž jedná Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 32 268,28 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 178 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 237 181,78 Kč od 26.1.2024 do 6.2.2024 a z částky 2 178 Kč od 7.2.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 30 090,28 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z této částky od 26.1.2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 047,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.1.2024, doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečného zpětvzetí domáhala po žalované zaplacení náhrady škody v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobkyni posléze u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, . Žalobkyně se domáhala náhrady nákladů obhajoby ve výši 32 268,28 Kč s příslušenstvím, jak budou specifikovány dále, představující ty úkony právní služby a hotové výdaje, které žalovaná v rámci předběžného projednání nároku neuznala v rozsahu v jakém požadavek na jejich zaplacení žalobkyně nevzala zpět. Žalobkyně uvedla, že trestní stíhání vedené proti ní skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku ze dne 19.4.2022, č.j. , spisová značka, , který ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, , pobočka v , adresa, , kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto, nabyl právní mocí dne 25.1.2023. Žalobkyně vylíčila, že všechny úkony právní služby byly účelné a nutné, vedly ke zproštění žalobkyně obžaloby, reflektovaly složitost věci. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 21.3.2024 uvedla, jak konkrétně ten který úkon přispěl ke zrušení nezákonného rozhodnutí.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8.3.2024 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 25.7.2023 nárok ve výši uplatněné touto žalobou uplatnila. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 25.1.2024 a posléze ještě dodatečně dne 8.3.2024. Žalovaná celkem dodatečným stanoviskem ze dne 8.3.2024 přiznala žalobkyni částku 235 003,78 Kč. Nad rámec uznaných nákladů na obhajobu žalobkyně žalovaná nárok neuznala. Žalovaná poukázala na § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., dále na judikaturu ÚS vztahující se k účelnosti porad klienta s obhájcem a pokud jde o požadované stravné zaměstnanců obhájce žalobkyně na rozhodovací praxi odvolacího Městského soudu v Praze, sp.zn. 16 Co 34,126/2023. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 27.3.2024, a to o částku 253 019,47 Kč, pročež soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 3.4.2024 (č.l. 114).

4. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí zůstala částka 32 268,28 Kč s příslušenstvím, představovaná 15 úkony právní služby po 1 500 Kč, 13 režijními paušály po 300 Kč, částkou 268 za tři stravné dne 18.9.2019, 30.10.2020 a 16.5.2022 a náhrada za 21% DPH (viz č.l. 112).

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně byla na základě usnesení policejního orgánu ze dne 3.9.2019 trestně stíhána, že rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 19.4.2022, č.j. , spisová značka, , byla žalobkyně obžaloby podané pro skutek, pro nějž byla trestně stíhána, zproštěna podle § 226 písm. a) trestního řádu ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, , pobočka v , adresa, , kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto, s právní mocí dne 25.1.2023, že úkony právní služby byly obhájcem žalobkyně vykonány, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnila žádostí doručenou žalované dne 25.7.2023 s tím že předběžné projednání žádosti žalobkyně žalovaná ukončila stanoviskem ze dne 8.3.2024, kterým částečně nárok žalobkyně uspokojila, a to částkou 235 003,78 Kč, kterou po 8. 3. 2024 žalobkyni vyplatila.

7. Spor se vedl o to, zda má žalobkyně nárok i na náhradu za úkony, které žalovaná neuznala a zbylé hotové výdaje.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

9. Z výkazu pracovní cesty ze dne 18. 9. 2019 na č.l. 22, zjištěno, že cesta trvala od 6:15h do 12:10h, uvedeno stravné 82 Kč, Z výkazu pracovní cesty ze dne 16. 5. 2022, zjištěn celkový čas cesty 5:01 hodin, uvedeno stravné 99 Kč. Z výkazu pracovní cesty ze dne 30. 10. 2020 na č.l. 32, zjištěno, že cesta trvala od 6:30h do 11:45h, uvedeno stravné 87 Kč.

10. Z odůvodnění návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne 20.11.2020 (z přílohové obálky žalobkyně), zjištěno, že jde o odůvodnění návrhu žalobkyně s návrhem, aby dozorový státní zástupce zastavil její trestní stíhání podle § 172 odst. 1 písm. a) případně c) trestního řádu.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutečnostmi a skutkovými zjištěními, na které proto soud pro stručnost odkazuje. Soud má za prokázané, že žalobkyně byla obžaloby zproštěna s právním mocí dne 25.1.2023 a že všechny úkony právní služby byly vykonány v tomto trestním řízení. Dále bylo prokázáno, že všechny porady, které žalobkyně požadovala uhradit po žalované trvaly více jako 1 hodinu a že cesty zaměstnanců žalobkyně ve dnech, kdy za ně bylo požadováno stravné (viz výše) trvaly více jak 5 hodin, ale méně než 12 hodin.

12. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

20. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

21. V řízení bylo nesporné, že žalobkyně nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

23. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nákladů obhajoby uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobkyni usnesení policejního orgánu ze dne 3.9.2019, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 19.4.2022, sp.zn. , spisová značka, , jímž byl žalobkyně obžaloby zproštěna. Rozsudek nabyl právní moci dne 25.1.2023.

24. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

25. Nárok žalobkyně soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

26. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

27. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobkyně nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby, případně náhradu za související výdaje.

28. Pokud jde o porady dne 13.8.2020, 24.9.2020, 15.6.2021, 23.9.2021, 18.11.2021, 12.1.2022, 22.2.2022, 23.3.2022 a 25.1.2023, soud o nich souhrnně uvážil takto. Soud k tomu předesílá, že coby náhrada škody se hradí toliko účelně vynaložené náklady na obhajobu žalobkyně, přičemž měřítkem zde není pouze to, že žalobkyně byla obžaloby zproštěna. To by znamenalo, že obhajoba nevedoucí ke zproštění, je jako celek neúčelná. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu, aby byla poškozenému poskytnuta náhrada za veškeré vykonané úkony právní služby, které byly obhájci uhrazeny, pak by to do zákona ř. 82/1998 Sb. takto uvedl. Zákonodárce však stanovil právní pravidlo, že náklady vynaložené na obhajobu jsou pouze účelně vynaložené náklady, jejichž výše se odvíjí od advokátního tarifu. To tedy znamená, že žalovaná v rámci předběžného projednání a poté soud na základě podané žaloby, musí poměřit každý jednotlivý úkon právní služby kritériem účelnosti, a to účelnosti objektivní. Soud nijak nepochybuje o tom, že subjektivně žalobkyně považuje všechny vykonané úkony za účelné, neboť by si je u svého obhájce jinak neobjednala. Objektivní účelností je třeba rozumět to, že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud ověřil, že žalovaná žalobkyni již uhradila vždy porady, které předcházely nějakému úkonu v řízení. Konkrétně tak žalovaná přiznala náhradu za porady ve dnech 10.8.2020, 21.9.2020, 14.6.2021, 16.9., 21.9. a 22.9.2021, 10.1.2022, 21.2.2022, 18.3.2022, 19.4.2022 (7:10 až 8:15) a 24.1.2023. K argumentaci žalobkyně složitostí věci soud poznamenává, že advokátní tarif vychází z tarifní hodnoty podle závažnosti trestných činů odvozených z hrozící trestní sazby, tedy z typové závažnosti. Typová složitost je tak vyjádřena již v tarifní hodnotě úkonu právní služby a nelze ji promítat do počtu porad. Jinými slovy, soud právně posoudil poradu, která probíhala po hlavním líčení jako součást porady před dalším hlavním líčením či jiným úkonem právní služby, kdy vždy již žalovanou byla náhrada za takovou poradu přiznána. Stále se tak jednalo o jednu pokračující poradu, nikoli o další samostatnou poradu. Tento právní závěr soudu je podpořen i zněním advokátního tarifu, neboť náhrada ve výši jednoho úkonu právní služby náleží za poradu s klientem, pokud přesáhne jednu hodinu, nicméně nenáleží vícero úkonů, pokud porada trvá déle. Jinými slovy, je lhostejné, zda se žalobkyně s obhájcem radila ve vícero dnech. Za předpokladu úzké časové návaznosti se stále jedná o poradu, která dosud neskončila a náleží za ní právě jeden úkon právní služby, který žalobkyni vždy již žalovanou přiznán byl. Je to i logické, neboť například porada dne 24.9.2020, kde měl být vyhodnocen výslech znalců, by vůbec nebyla účelná, pokud by došlo jen ke zhodnocení jejich výslechu. Účelnou se porada stane za předpokladu, že vyhodnocení výslechu znalců směřuje k přípravě na další úkon v řízení, kterým v tomto případě bylo následující hlavní líčení. Tato porada je tak součástí porady ze dne 14.6.2021 za účelem přípravy na hlavní líčení, která byla žalovanou uznána a nahrazena. Obdobným způsobem soud posoudil všechny další porady. Pokud jde o poradu dne 25.1.2023 po veřejném zasedání, tuto soud nepovažuje za úkon právní služby v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, neboť při veřejném zasedání došlo k zamítnutí odvolání státního zástupce do zprošťujícího rozsudku a žalobkyně již v okamžiku konání porady byla obžaloby pravomocně zproštěna. Porada tak nemohla již z logiky věci nijak přispět ke zrušení nezákonného rozhodnutí, neboť to v té době již bylo odstraněno. Žalobkyni další odškodnění nenáleží.

29. Soud jako účelnou shledal toliko poradu dne 5.11.2020. když bylo v řízení prokázáno, že odůvodnění návrhu na zastavení trestního stíhání bylo sepsáno dne 20.11.2020. Je bez právního významu, že se nejedná o úkon právní služby, za který by příslušela náhrada (ostatně žalobkyně jej ani nepožadovala). Z hlediska posouzení účelnosti porady je však podstatné, že na poradu navázal úkon v řízení, a to právě odůvodnění návrhu. Žalobkyni náleží náhrada za jeden úkon právní služby 1 500 Kč, náhrada za 1 režijní paušál 300 Kč a náhrada za 21% DPH, celkem 2 178 Kč.

30. Pokud jde o sepsání právního rozboru věci dne 25.9.2019, pak je soud toho právního názoru, že sice jde obecně o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. h) AT, nicméně z povahy tohoto úkonu je zřejmé, že své místo má v případech mimosoudních. V případě, kdy je věc předmětem soudního projednávání, jistě nic nebránilo žalobkyni, aby si u obhájce objednala písemný rozbor věci. Současně však nelze takový právní rozbor věci jako samostatný úkon právní služby považovat za účelný a směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí. Obhájce případ studuje při převzetí obhajoby a poté si přehled o případu dále prohlubuje v průběhu jednotlivých úkonů. Právní rozbor věci si tak musí obhájce učinit v rámci realizace příslušného úkonu právní služby, aniž by jej vždy zvlášť účtoval jako samostatný úkon. V tomto případě mělo jít o rozbor za účelem podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Právní rozbor věci je tak zahrnut již v odměně za úkon spočívající v sepisu stížnosti, který žalovaná uznala a nahradila. Obdobně uvedené závěry platí i ohledně požadovaného sepisu právního rozboru obžaloby dne 27.5.2021. Pokud takový rozbor žalobkyně požadovala, šlo o její právo, nicméně nelze požadovat po žalované, aby za takové úkony, které objektivně nemohou nijak přispět ke zrušení nezákonného rozhodnutí, poskytovala náhradu. Žalobkyni další odškodnění nenáleží.

31. Pokud jde o poskytnutí součinnosti – sepisu odpovědi na žádost o informace ze dne 20.2.2020, pak se v tomto případě nejedná o žádný z vyjmenovaných úkonů právních služeb a je třeba přisvědčit žalované i v tom, že k tomuto úkonu nebylo třeba zastoupení obhájcem. Žalobkyně jistě mohla konzultovat s obhájcem své procesní chování, nicméně nešlo o vyjádření ve věci, ale toliko o poskytnutí existujících dokumentů bez dalšího. Ani tento úkon tak nelze považovat za účelně vynaložený a směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Žalobkyni další odškodnění nenáleží.

32. Pokud jde o požadované stravné ve dnech 18.9.2019, 30.10.2020 a 16.5.2022, advokátu v daném případě náhrada stravného nepřísluší. Ustanovení § 13 odst. 1 AT sice přiznává advokátu náhradu hotových nákladů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby a uvádí demonstrativní výčet takových nákladů včetně cestovních výdajů, a v odstavci 5 v otázce výše cestovních výdajů odkazuje na (pracovněprávní) právní předpis o cestovních náhradách (tj. zákoník práce, předtím zákon č. 119/1992 Sb.), to však ještě automatickou aplikaci ustanovení § 163 zákoníku práce ohledně stravného neznamená. Při výkladu ustanovení § 13 odst. 1 AT se uplatní speciální úprava v ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vymezující pojem „cestovní výdaj“ v případě podnikatele (tedy i advokáta) tak, že jde mimo jiné o stravné při tuzemské pracovní cestě delší než 12 hodin v kalendářním dnu. Je bez právního významu, že cestu vykonali zaměstnanci advokáta, kterým musela podle pracovněprávních předpisů být náhrada stravného vyplacena (srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5.9.2023, č.j. 16 Co 34, 126/2023- 72, na který přiléhavě poukázala žalovaná). Žalobkyni další odškodnění nenáleží.

33. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 2 178 Kč a tuto částku žalobkyni přiznal (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 30 090,28 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

34. Soud přiznal žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I), a to z žalovanou vyplacené částky 235 003,78 Kč od 26.1.2024 do 6.2.2024 (podle požadavku žalobkyně, když k plnění žalované došlo po 8.3.2024) a ze soudem přiznané částky 2 178 Kč od 26.1.2023 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 26.1.2024 14,75 %. Ve zbytku soud nárok na požadované příslušenství zamítl (výrok II). Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 25.7.2023, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 25.1.2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobkyně u žalované svůj nárok uplatnila dne 25.7.2023 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 25.1.2024, přičemž k projednání nároku žalobkyně, resp. k uhrazení do té doby nedošlo. K tomu došlo až dodatečným stanoviskem ze dne 8.3.2024. Z tohoto důvodu i částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu, v jakém žalovaná plnila (235 003,78 Kč), bylo učiněno pro chování žalované a žalovaná je povinna v tomto rozsahu hradit náklady řízení. Ve zbývajícím rozsahu zpětvzetí (18 015,69 Kč) zavinila žalobkyně zastavení řízení a v tomto rozsahu je povinna hradit náklady řízení. Žalobkyně pak byla úspěšná ohledně částky 2 178 Kč, ve zbývajícím rozsahu (30 090,28 Kč) šlo o úspěch žalované. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobkyně 83,14 % (237 181,78 Kč/285 287,75 Kč * 100), u žalované 16,86 % (48 105,97 Kč/285 287,75 Kč * 100). Úspěšnější byla žalobkyně v rozsahu 66,28 %, po zaokrouhlení v rozsahu 66 %. V tomto rozsahu má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení.

36. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem 5 úkonů právní služby, z toho za 3 úkony [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 27.3.2024 podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT] z tarifní hodnoty 285 287,75 Kč ve výši à 9 460 Kč (dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 AT) a za 2 úkony [za poradu s advokátem dne 1.7.2024 a ze účast při jednání soudu dne 2.7.2024 podle § 11 odst. 1 písm. c) a g) AT] z tarifní hodnoty 32 268,28 Kč ve výši à 2 420 Kč (dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 AT) a 5 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 34 720 Kč [(3 x 9 460) + (2 x 2 420) + (5 x 300)], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 7 291,20 Kč na základě dokladu o tom, že advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náklady žalobkyně po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 29 047,40 Kč [(2 000 + 34 720 + 7 291,20) * 0,66]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III).‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬37. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.