48 C 184/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno žalobce narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 10 000 000 Kč,

I. Žaloba o zaplacení částky 10 000 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. , anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že šlo o řízení ve věcech péče o nezletilé, v němž se matka domáhala svěření nezletilých do své výlučné péče a stanovení výživného žalobci. Řízení bylo zahájeno dne , datum, a podle žalobce bylo skončeno dne , datum, , kdy žalobce obdržel vyrozumění od ESLP o nepřijatelnosti stížnosti. Teprve od tohoto dne podle žalobce běží 6měsíční promlčecí lhůta. Podle žalobce trvalo řízení nepřiměřeně dlouhou dobu a v souvislosti s tím mu vznikla nemajetková újma. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že předběžně nárok uplatnil dne , datum, , přičemž žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne , datum, , v němž namítla promlčení nároku.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok v žalované výši uplatnil dne , datum, . Žalovaná předběžné projednání ukončila stanoviskem ze dne , datum, . Po stručné rekapitulaci posuzovaného řízení žalovaná poukázala na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2106/2023, z něhož vyplývá, že do délky řízení se nezapočítává délka řízení před ESLP. Žalovaná namítla promlčení uplatněného nároku s odůvodněním, že řízení na národní úrovni, za které je žalovaná odpovědná, skončilo odmítnutím ústavní stížnosti Ústavním soudem dne , datum, . Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, soud seznámil přítomné účastníky se svým předběžným právním názorem a dal rovněž přítomným účastníkům na srozuměnou, že dokazování bude s ohledem na to vedeno pouze v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti námitky promlčení a jejího případného rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti soud rovněž při jednání dne , datum, poskytl přítomným účastníkům prostor pro jejich vyjádření. Soud ve věci další dokazování neprováděl, neboť námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal důvodnou. V souladu se závěry vyjádřenými ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikovaném pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3497/2020) soud primárně posuzoval důvodnost námitky promlčení, neboť je-li nárok promlčen, nelze žalobci právo přiznat a pozbývá smyslu zabývat se předpoklady odpovědnosti státu za škodu.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne , datum, v celkové výši 10 000 000 Kč a že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne , datum, , přičemž nárok pro jeho promlčení odmítla. Nesporné mezi účastníky bylo i to, že řízení na národní úrovni skončilo usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, o odmítnutí ústavní stížnosti.

5. Doručenkou datové zprávy získanou od Ústavního soudu k usnesení ze dne , datum, bylo prokázáno, že toto usnesení bylo tehdejší právní zástupkyni žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, doručeno dne , datum, .

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že posledním rozhodnutím na národní úrovni v posuzovaném řízení bylo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, . Nárok u žalované žalobce uplatnil dne , datum, . Nárok žalobce žalovaná projednala stanoviskem ze dne , datum, , v němž namítla promlčení nároku, pročež jej odmítla. Žaloba soudu došla dne , datum, .

7. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 a 3 a § 32 odst. 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

19. Spor se v tomto řízení vedl o to, zda je nárok žalobce promlčen, resp. kdy započala běžet 6měsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované, potažmo u soudu.

20. Soud se nejprve, jak již výše předeslal, zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla k žalovaná k uplatněnému nároku.

21. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Judikatura je ustálena v závěru, že co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. Stanovisko NS sp.zn. Cpjn 206/2010, dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 2742/2009, sp.zn. 30 Cdo 1508/2011). Do celkové délky řízení však nelze započíst délku řízení před ESLP, neboť tuto nemohou vnitrostátní soudy žádným způsobem ovlivnit, nejedná se o soudní orgán vykonávající státní moc v České republice, ale o orgán mezinárodní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, či usnesení NS sp.zn. 30 Cdo 5389/2015). Konec řízení se určuje dnem právní moci usnesení Ústavního soudu (k určení konce řízení srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod III. 2 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 982/2010 či usnesení NS sp.zn. 30 Cdo 5389/2015). V nedávném rozhodnutí, na které případně poukázala žalovaná, sp.zn. 30 Cdo 2106/2023 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení před českými soudy je pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky podle § 13 OdpŠk uzavřeno nejpozději rozhodnutím o odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti vůči rozhodnutí, jímž se toto řízení končí. Pozdější řízení před Evropským soudem pro lidská práva za žádných okolností není jeho součástí. K pokračování řízení před českými soudy dojde jen v případě, že Ústavní soud povolil obnovu řízení o odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti podle § 119 ZÚS.

22. V tomto případě řízení, jehož nepřiměřená délka je namítána, skončilo dne , datum, , kdy bylo tehdejšímu zástupci žalobce doručeno usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp.zn. II. ÚS 1186/22, o odmítnutí ústavní stížnosti. Tímto dnem počala běžet 6měsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované. Poslední den k uplatnění nároku u žalované, potažmo u soudu byl den , datum, . Nárok byl podle shodných tvrzení účastníků u žalované uplatněn dne , datum, , tedy v době, kdy již byl promlčen. Námitka žalované ohledně promlčení nároku žalobce je důvodná.

23. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci, a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp.zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp.zn. I ÚS 2330/2016, či z recentní judikatury srov. usnesení ÚS sp.zn. III 3429/22).

24. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl jak v samotném řízení, tak v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem, kterému bylo usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti doručeno. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci usnesení Ústavního soudu dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobci však v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu u žalované, potažmo u soudu a žalobce tak neměl neotálet s podáním žaloby, resp. s uplatněním nároku u žalované. Nic na tom nemůže změnit případně chybný úsudek žalobce o tom, od kdy počátek promlčecí doby počíná a že se do něj řízení před ESLP nezapočítává, a to ani z hlediska jeho celkové délky ani z hlediska okamžiku jeho skončení pro účely uplatnění nároku z tvrzené nepřiměřené délky. Soud proto neshledal žádný důvod, pro který by vznesená námitka promlčení měla být rozporná s dobrými mravy. Jelikož je nárok žalobce v celém rozsahu promlčen, soud žalobu jako nedůvodnou bez dalšího zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok I).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne , datum, k žalobě, za přípravu na jednání a účast na jednání dne , datum, (podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.