48 C 185/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , nar. Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Mgr, Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 273 435,34 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 273 435,34 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, ve znění doplnění ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 273 435,34 Kč, coby náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Škoda na vozidle , Anonymizováno, , RZ: , SPZ, , měla být žalobkyni způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem OČTŘ spočívajícím v nevydání rozhodnutí o vrácení automobilu ve stanovené lhůtě. Žalobkyně uvedla, že vlastnické právo k automobilu nabyla , datum, , přičemž dne , datum, je měl v držení , jméno FO, , druh sestra žalobkyně s tím, že jej měl vrátit na konce července 2017. Dne , datum, byl automobil zajištěn policejním orgánem, nicméně žalobkyně stíhána nebyla. Návrhu státního zástupce na uložení trestu propadnutí věci nebylo v rámci odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -4535, vyhověno s poukazem na to, že vlastníkem nejsou obžalovaní, ale žalobkyně. K vrácení automobilu žalobkyni došlo na základě usnesení ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -5568, a to dne , datum, , kdy byl automobil vydán ze skladu Policie ČR. Automobil žalobkyně byl zajištěn po dobu více jak 4 let. V žalobě žalobkyně vyjádřila nesouhlas s postupy policejního orgánu, zpochybnila důvodnost zajištění automobilu, kdy jej považovala i za zjevně excesivní. Automobil nebyl věcným důkazem jakožto „věc doličná“, ani nebyl a nemohl být věcí, která by musela být zajištěna pro účely náležitého zjištění skutečností důležitých pro trestní řízení. Žalobkyně se rovněž žádné trestné činnosti nedopustila. Policejní orgán musel vědět, že podmínky pro propadnutí či případně pro zabrání automobilu nejsou splněny. Po celou dobu tak neexistovala žádná překážka pro vrácení automobilu žalobkyni. Ze strany policejního orgánu tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nesplnění povinnosti vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě. K výši škody si žalobkyně nechala vypracovat znalecký posudek, přičemž uplatnila snížení tržní hodnoty: 129 000 Kč, náklady na odstranění následků dlouhodobého odstavení vozidla: 23 100 Kč, náklady na zprovoznění: 46 700 Kč, náklad na STK+ME: 2 000 Kč a náklady na zpracování znaleckého posudku: 7 000 Kč, celkem 207 800 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů vynaložených na právní zastoupení v souvislosti s vydáním automobilu za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 570 900 Kč (po 10 620 Kč) a náhradu hotových výdajů, celkem 65 635,34 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobkyně uvedla, že tak učinila dne , datum, , přičemž žalovaná v 6měsíční lhůtě nijak nereagovala.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne , datum, uplatnila nároky na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 273 435,34 Kč, přičemž k projednání došlo dne , datum, . Žalovaná po stručné rekapitulaci relevantní části spisu posuzovaného řízení, v němž došlo k zajištění automobilu žalobkyně, dospěla k závěru, že ze strany OČTŘ k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a nedošlo ani k vydání nezákonného rozhodnutí, když předmětný automobil byl navrácen proto, že jej již nebylo třeba k dalšímu řízení, nikoli proto, že by rozhodnutí, na jehož základě byla zajištěno, bylo zrušeno. Žalovaná pak dále namítla, že vozidla časem svoji hodnotu ztrácejí, což nelze přičítat OČTŘ, stejně jako dochází i k opotřebení vozidla v důsledku plynutí času. Časový pokles hodnoty se tak nepovažuje za škodu, i kdyby k odnětí věci došlo nezákonně. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci k výzvě soudu ze dne , datum, nesdělili, že by s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání nesouhlasili a jejich souhlas se tak presumuje.

4. Z předložených, resp. označených listinných důkazů a ze skutečností mezi účastníky nesporných soud učinil následující skutková zjištění:

5. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nároky uplatnila dne , datum, v celkové výši 273 435,34 Kč. Dále bylo nesporné, že žalobkyně v trestním řízení, posléze vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp.zn. , anonymizováno, , nebyla obžalovanou; vystupovala jako osoba, která byla zapsána jako vlastník předmětného vozidla. Nesporné bylo i to, že předmětné vozidlo bylo policejním orgánem zajištěno, resp. jej vydal , jméno FO, , dne , datum, a vráceno žalobkyni bylo dne , datum, . Dále bylo nesporné, že ve věci byl vydán vůči některým obžalovaným odsuzující rozsudek.

6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

7. Ze spisu Krajského soudu v , adresa, , sp.zn. , anonymizováno, (uvedena je podstatná část z hlediska žalobou uplatněných nároků) zjištěno, že na č.l. 1160 založen podnět k prohlídce vozidla RZ , SPZ, z , datum, , které si obžalovaní pořídili z Německa a záměrně jej měli registrovat na žalobkyni a které užívali k trestné činnosti. Na č.l. 1181 založen návrh státního zástupce na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor, konkrétně vozidla RZ , SPZ, . Na č.l. 1183 založen příkaz k prohlídce jiných prostor z , datum, vydaný Okresním soudem v , adresa, , kterým byla nařízena prohlídka vozidla RZ , SPZ, , neboť se v něm mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, které mohou být v trestním řízení využity jako věcné důkazy. Na č.l. 1184 - 1187 založen protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků - vozidla RZ , SPZ, , ze dne , datum, . Na č.l. 1197 založeno usnesení PČR ze dne , datum, o vrácení věci – 3 ks klíčů, na č.l. 1203 – 1204 založen protokol ze dne , datum, o vydání věci – vozidla RZ , SPZ, s příslušenstvím. Na č.l. 1206 založen předávací protokol ze dne , datum, o odtahu vozidla RZ , SPZ, , na č.l. 3727 založen návrh PČR ze dne , datum, na podání obžaloby, jehož součástí je na č.l. 3737 i návrh na propadnutí věci – vozidla RZ , SPZ, , neboť jí bylo užito ke spáchání trestného činu. Na č.l. 4535 založen rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , kde se v bodě 209. uvádí, že přestože vozidlo RZ , SPZ, bylo nepochybně užíváno k trestné činnosti, vlastnické právo obžalovaných nebylo bez důvodných pochybností doloženo, a proto nebylo vyhověno návrhu státního zástupce na uložení trestu propadnutí věci. Na č.l. 4920 založeno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , kterým bylo odvolání obžalovaných proti rozsudku Krajského soudu v , adresa, zamítnuto. V mezidobí procesní soud rozhodoval o započtení vazby, dále ve věci bylo podáno dovolání odsouzených č.l. 5144 + 5164 + 5170 + 5173 + 5178 + 5186 + 5190 + 5205, dne , datum, věc předložena NS, který usnesením ze dne , datum, dovolání odmítl (č.l. 5343). Dále procesním soudem rozhodováno o nákladech trestního řízení. Na č.l. 5484 založena žádost žalobkyně ze dne , datum, o vrácení věci – vozidla RZ , SPZ, . Podáním ze dne , datum, byla žádost opravena tak, že byly uvedeny správné identifikační údaje žalobkyně (č.l. 5557). Na č.l. 5568 založeno usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , kterým bylo rozhodnuto o vrácení věci – vozidla RZ , SPZ, s příslušenstvím. Na č.l. 5581 založen úřední záznam o vrácení věci. Na č.l. 5584 založen přípis ze dne , datum, o vrácení příslušenství vozidla. Na č.l. 5590 založen protokol o vrácení věci ze dne , datum, .

8. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s podstatným obsahem průběhu trestního řízení, jak byl zjištěn soudem a jak je popsán výše, na což soud pro stručnost odkazuje. Soud tak má za prokázané, že předmětné vozidlo bylo vydáno , jméno FO, dne , datum, a vráceno žalobkyni bylo dne , datum, . Dále bylo prokázáno, že vozidlo bylo policejním orgánem zajištěno jako věc důležitá pro trestní řízení, která může být v trestním řízení využita jako věcný důkaz. Bylo prokázáno, že součástí podané obžaloby byl i návrh na propadnutí předmětného automobilu. V trestním řízení pak bylo prokázáno, že předmětný automobil byl nepochybně užíván k trestné činnosti, nicméně vlastnické právo obžalovaných nebylo bez důvodných pochybností doloženo, a proto nebylo vyhověno návrhu státního zástupce na uložení trestu propadnutí věci. O vydání automobilu žalobkyně požádala dne , datum, , kdy tato žádost byla opravena dne , datum, . O vrácení věci žalobkyni bylo rozhodnuto dne , datum, . Fyzicky byl automobil vrácen žalobkyni dne , datum, .

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odstavce 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odstavce 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

17. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

20. Žalobkyně se v řízení domáhala dvou nároků na náhradu škody. Soud právně posoudil nárok na náhradu škody na automobilu podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk jako nárok na náhradu škody tvrzené v souvislosti s nesprávným úředním postupem, za nějž žalobkyně označila nevydání rozhodnutí o vydání věci žalobkyni v přiměřené době. Nárok na náhradu nákladů právního zastoupení soud právně posoudil podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk ve spojení s § 31 odst. 1 OdpŠk jako nárok na náhradu škody tvrzené v souvislosti s nesprávným úředním postupem, za nějž žalobkyně označila nevydání rozhodnutí o vydání věci žalobkyni v přiměřené době.

21. Pokud jde o první nárok, po skutkové stránce není pochyb o tom, že předmětem řízení žalobkyně učinila náhradu škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s tím, že rozhodnutí o vydání automobilu nebylo vydáno dříve, přičemž dle žalobkyně zde od počátku nebyl důvod, aby automobil byl zajišťován, neboť jeho vlastnicí byla žalobkyně. Tato skutečnost měla být OČTŘ zjevná a mělo jim tak být jasné i to, že není možné docílit propadnutí této věci či jejího zabrání. Žalobkyně sama tak koncipuje svůj požadavek tak, že OĆTŘ postupovaly nezákonně, respektive že porušily zákon, pokud nevydaly rozhodnutí o vrácení věci dříve, kdy dobu 4 let žalobkyně nepovažuje za přiměřenou. Podle žalobních tvrzení i skutkového stavu zjištěného provedeným dokazováním žádá žalobkyně odškodnit jednotlivý průtah, k němuž mělo dojít v rámci trestního řízení, v němž žalobkyně vystupovala toliko z důvodu, že byla vedena jako vlastnice automobilu.

22. K výkladu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případech nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě zaujalo pod sp. zn. Cpjn 2006/2010 Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR Stanovisko za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů. V bodě III. uvedeného Stanoviska považoval Nejvyšší soud za nezbytné vymezit pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Uvedl, že průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud či jiný státní orgán nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoli však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat.

23. Podle výše citované právní úpravy i závěrů Stanoviska je zjevné, že porušení povinnosti vydat rozhodnutí podle ust. § 13 zák. č. 82/1998 Sb. se odvíjí od porušení práva na projednání věci v přiměřené době. V poměrech zde projednávaného nároku bylo právem žalobkyně, aby o její žádosti o vrácení věci (§ 78 odst. 7 trestního řádu) bylo rozhodnuto v přiměřené době. Žalobkyně svůj žalobní požadavek skutkově neformulovala tak, že by zpochybňovala celkovou dobu trestního řízení, když výslovně v doplnění žaloby na výzvu soudu uvedla, že nesprávný postup spatřuje v nevydání rozhodnutí o vrácení automobilu ve stanovené době. V tomto směru bylo prokázáno, že žalobkyně žádost o vrácení automobilu podala až dne , datum, , k jejímu doplnění došlo dne , datum, , o vrácení automobilu žalobkyni bylo rozhodnuto dne , datum, a fyzicky byl automobil vrácen dne , datum, . Ve věci tak bylo rozhodnuto ve lhůtě 10 dnů a včetně vydání věci řízení trvalo necelé 2 měsíce (počítáno od doplnění žádosti), přičemž tuto dobu lze považovat za zcela přiměřenou. Žalobkyně nemůže úspěšně zpochybňovat postup OČTŘ v průběhu trestního řízení, tedy zejména, z jakého důvodu bylo potřeba automobil zajistit a k jakých účelům sloužil. Soudu v kompenzačním řízení nepřísluší posuzovat, proč OČTŘ konaly tak jak konaly z hlediska věcného. Z průběhu trestního řízení nadto plyne, že OČTŘ pracovaly s verzí, že předmětný automobil patří ve skutečnosti pachatelům. Tuto verze se nakonec neprokázala a trestní soud propadnutí automobilu neuložil. Je tak zjevné, že k zajištění automobilu po celou dobu trestního řízení zde důvody byly. Naopak žalobkyně nevyužila institutu žádosti o vrácení věci podle § 78 odst. 7 trestního řádu, o které jsou OČTŘ povinny rozhodnout a který je možné podávat i opakovaně. Proti případně zamítavému rozhodnutí lze podat opravný prostředek a případně i ústavní stížnost. Bylo prokázáno, že takovou žádost žalobkyně v průběhu řízení nepodala, resp. tak učinila až , datum, . Nemůže tak úspěšně tvrdit, že od vydání automobilu dne , datum, do doby, kdy o jeho vydání požádala, zde existuje nějaký průtah na straně orgánů, za ně je odpovědná žalovaná, když se žalobkyně o to, aby jí automobil byl vrácen dříve ani nepokusila.

24. Pokud jde o druhý nárok, pak platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Jelikož v žalobkyní označeném postupu OČTŘ soud žádný nesprávný úřední postup neshledal, je vyloučeno se úspěšně domáhat jakýchkoli nákladů právního zastoupení v souvislosti s žádostí o vydání automobilu. Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že náklady spojené s žádostí o vydání věci žalobkyni vznikly proto, že přenechala automobil k užívání osobě, která se s ním poté dopouštěla trestné činnosti, jak uvedl trestní soud v odůvodnění svého rozsudku, v důsledku čehož byl automobil jako věc důležitá pro trestní řízení této třetí osobě odňat.

25. K nesprávnému úřednímu postupu žádného z OČTŘ nedošlo a není tak splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu, a to ohledně obou uplatněných nároků. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci měla plných úspěch žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Náklady žalované jsou představovány 1 režijním paušálem po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), a to za vyjádření ze dne , datum, , celkem ve výši 300 Kč (výrok II).

27. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně žalobce pro stanovení lhůty jiné.

28. Soud považuje pro úplnost za potřebné dodat, že žalobkyně se v řízení domáhala 2 nároků, přičemž platí, že soudní poplatek za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba uhradit za každý nárok se samostatným skutkovým základem. Soud eviduje, že v tomto řízení žalobkyně zaplatila na soudním poplatku , právnická osoba, 000 Kč, celkem 4 000 Kč, což odpovídá tomu, že v řízení byly uplatněny 2 nároky na náhradu škody (1/ nárok na náhradu škody na automobilu a 2/ nárok na náhradu nákladů zastoupení v označeném trestním řízení v souvislosti s vydáním automobilu).