48 C 19/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 489 752,94 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 489 752,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 20 191 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 489 752,94 Kč s odůvodněním, že žalovaná žalobkyni poskytovala právní služby, v důsledku čehož vznikla žalobkyni škoda. Jelikož žalobkyně i žalovaná měly zájem narovnat svá dosavadní sporná práva a povinnosti, uzavřely dne [datum] dohodu o narovnání, v níž se dohodly, že dosavadní sporná práva a povinnosti mezi stranami zanikají a nahrazují se novým závazkem žalované uhradit žalobkyni částku 489 752,94 Kč. Žalobkyně a žalovaná se zároveň v této dohodě dohodly, že dluh bude žalovanou hrazen přednostně prostřednictvím zápočtů na pohledávky žalované na úhradu odměny za poskytování právních služeb žalobkyni. Následně však došlo k ukončení spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou a žalovaná tak přestala žalobkyni poskytovat právní služby. V návaznosti na to žalovaná dne [datum] prohlášením uznala dluh vůči žalobkyni ve výši 489 752,94 Kč dle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uznala vůči žalobkyni dluh ve výši 489.752,94 Kč, co do důvodu i výše a zavázala se jej žalobkyni uhradit. Žalovaná však na úhradu dluhu žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě dluhu předžalobní upomínkou zaslanou dne [datum], avšak bezúspěšně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě a toto procesní stanovisko potvrdila vyjádřením ze dne [datum], žalovaná se k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 1.2.2023, č.j. 48 C 19/2023- 20, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila.

4. K doručování výzvy k vyjádření se k žalobě, jakož i výzvy podle § 115a o.s.ř. soud poukazuje na to, že žalované doručoval coby žalované fyzické osobě, neboť i když původ nároku povstává z výkonu advokacie, žalovaná v tomto řízení jako advokát nevystupuje a není na místě jí doručovat do DS advokáta. Nadto, žalovaná byla v období od [datum] do [datum] vyškrtnuta ze seznamu advokátů. V důsledku toho soud žalované za situace, kdy nemá zřízenu DS, doručoval coby fyzické osobě na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Z dohody o narovnání mezi účastnicemi ze dne [datum] má soud za prokázané, že si účastnice ujednaly narovnání dosavadních sporných práv a povinností vztahujících se k poskytování právních služeb žalovanou žalobkyni ve sporu se [právnická osoba], s.r.o., [IČO], vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10, v důsledku jehož vedení vznikla žalobkyni povinnost uhradit třetím osobám částku 489 752,89 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni a to prostřednictvím zápočtů na pohledávky žalované coby advokáta na úhradu odměny za poskytnuté právní služby žalobkyni. Z uznání dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná uznala, že má vůči žalobkyni dluh ve výši 489 752,89 Kč z důvodu obsaženém v dohodě o narovnání ze dne [datum] v souvislosti se sporem žalobkyně se [právnická osoba], s.r.o., [IČO], vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10. Ke dni uznání dluhu dosud nebyl dluh uhrazen, přičemž žalovaná dluh uznala a zavázala se jej žalobkyni uhradit. Z výzvy k úhradě dlužné částky 489 752,94 Kč ze dne [datum] a doručenky datové zprávy ze dne [datum] má soud za prokázané, že se žalobkyně na žalovanou písemně obrátila a vyzvala ji k úhradě žalované částky nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy, přičemž k doručení došlo dne [datum].

7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle následujících právních předpisů.

8. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1903 odst. 1 věty první o.z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.

11. Podle § 24 odst. 1 věty první zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná písemně uznala, že má vůči žalobkyni dluh ve výši žalované částky, a to tak, že byla uvedena jeho přesná výše i právní důvod. Soud má za splněné formální zákonné náležitosti kladené na listinu uznání dluhu, která tak měla za následek vznik vyvratitelné právní domněnky toho, že dluh ve výši žalované částky v den uznání, tedy dne [datum]. K platnému uznání dluhu podle § 2053 o.z. je kromě obecných náležitostí kladených na právní jednání třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). K jeho platnosti zákon pouze vyžaduje, aby dlužník jednostranně písemně přislíbil (zavázal se), že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše; podmínkou jeho platnosti není uvedení konkrétního data, dokdy dluh zaplatí. Pro vznik vyvratitelné domněnky existence dluhu je údaj o tom, kdy má dlužník plnit, nadbytečný.

13. V procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky uznání dluhu nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o.s.ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Zákon tím vyslovuje obecnou zásadu, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, a že tedy pouhá třeba i závažná pochybnost o tom, zda skutečnost v právní domněnce stanovená existuje, nestačí k tomu, aby nebyla považována za prokázanou. Nejvyšší soud již opakovaně formuloval a odůvodnil závěr, že jestliže uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobkyně) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku (žalované). Z uvedeného pak vyplývá, že skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou (srov. například závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2000, sp. zn. Cdo 2854, zveřejněný v časopise Obchodní právo, ročník 2001, číslo 1, str. 29, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.2.2001, sp. zn. 32 Cdo 633/2000, zveřejněný v časopise Obchodní právo, ročník 2001, číslo 7, str. 20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2003, sp. zn. 29 Odo 180/2003, zveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 7 ročník 2003, pod číslem 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2004, sp.zn. 32 Odo 1160/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2006, sp.zn. 33 Odo 1028/2004, či z pozdější doby rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2010, sp.zn. 32 Cdo 170/2010, nebo ze dne 29.2.2016, sp.zn. 29 Cdo 1370/2014).

14. V řízení tak mohou nastat jen dvě možné situace, tedy že buď platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka, za prokázanou, anebo vyšel v řízení najevo její opak (obsah domněnky byl vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka). Jelikož se žalovaná ve věci nijak nevyjádřila, soud tak má a musí mít skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, ve smyslu § 133 o.s.ř. za prokázanou a podle toho rozhodnout spor mezi účastníky. Z tohoto důvodu soud shledal podanou žalobu po právu a v celém rozsahu jí vyhověl, jak uvedeno ve výroku I.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podmínky § 142a o.s.ř. byly splněny. Úspěch ve věci měla žalobkyně, které soud přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na hájení práva u soudu proti neúspěšné žalované. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku za zahájení řízení ve výši 19 591 Kč a ve dvou režijních paušálech po 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), celkem tedy 20 191 Kč (19 591 + 600).

16. O lhůtě k plnění ve výroku ve věci samé i v nákladovém výroku soud rozhodl podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem, když pro stanovení jiné než obecné pariční lhůty ani pro stanovení plnění ve splátkách nevyšly za řízení najevo žádné důvody.