48 C 203/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , příjmení zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 132 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 132 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 132 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 167/2013 (dále také jen„ posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo pravomocně skončeno [datum] a jeho celková délka činila 3 577 dnů. Řízení nebylo složité, žalobce nezavdal příčinu k průtahům. Žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009, vyčíslil požadovanou částku na 132 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum].

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná jeho nárok projednala dne [datum], přičemž konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žádosti žalobce tak nevyhověla. Žalovaná poukázala na to, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], nicméně vůči žalobci, který byl v procesním postavení žalovaného až dne [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, proti kterému bylo podáno odvolání, nicméně dne [datum] bylo řízení přerušeno pro insolvenci žalovaného, která skončila dne [datum]. Řízení bylo poté pro zpětvzetí žaloby zastaveno s právní mocí dne [datum]. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako významně snížený, a to vzhledem k insolvenci žalobce, který nemohl být v žádné nejistotě ohledně své solventnosti. Celkově žalovaná dospěla k závěru, že délka posuzovaného řízení je přiměřená. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání ve vyjádření ze dne [datum] (č.l. 13) a žalobce se k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 13.12.2023, č.j. 48 C 203/2023- 22, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne [datum]. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne [datum], kterým žalovaná nárok žalobce projednala, přičemž dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

5. Z listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu]

8. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno z hlediska posuzované nemajetkové újmy žalobce dne [datum], kdy mu byla doručena žaloba a skončeno bylo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Dále bylo prokázáno, že dne [datum] bylo řízení pro insolvenci žalobce v pozici procesního žalovaného přerušeno do [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce činí 7 let a 1 měsíc.

9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda délka předmětného soudního řízení byla přiměřená, tedy zda procesní obvodní soud ve věci rozhodl v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně (k posuzovanému řízení srov. dále) stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura ESLP za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Z ustálené judikatury dovolacího soudu plyne závěr, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhá a třetí zák. č. 82/1998 Sb. k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 4923/2009). Soud se proto zabýval i tím, zda délka insolvenčního řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení ze zákona přerušeno, byla přiměřená.

20. Z konstantní judikatury dovolacího soudu dále vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, [webová adresa]). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

21. Pro řízení není stanovena obecně žádná délka, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, neboť záleží na celé řadě dalších okolností, jak dlouho bude řízení trvat. Těmito okolnostmi jsou dále rozvedená kritéria, přičemž teprve po jejich zhodnocení je možné učinit závěr, zda konkrétní délka je s přihlédnutím ke všem okolnostem ještě přiměřená či nikoli. To plyne právě z toho, že délka řízení je kategorií relativní, nikoli absolutní. Proto i menší délka řízení může být za určitých okolností nepřiměřená a delší délka řízení naopak může být vzhledem k okolnostem stále ještě přiměřená. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]).

22. Řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy, nicméně po dobu 5 let a 3 měsíců bylo z důvodu úpadku žalobce za zákona přerušeno. Zbývající doba 1 roku a 10 měsíců je pro rozhodování na jednom stupni soudní soustavy odpovídající.

23. Soud shledal, že řízení bylo složitější, a to zejména po procesní stránce. Soud musel opakovaně vyzývat procesního žalobce k odstranění vad žaloby, neboť druhá procesní žalovaná neprocházela dostupnými evidencemi a nebylo ji možno ztotožnit. To poté v konečném důsledku vyústilo z odmítnutí žaloby vůči druhé žalované. Řízení bylo rovněž po značnou dobu přerušeno pro úpadek žalovaného a insolvenční řízení, které bylo vedeno. Věc jinak po právní stránce složitá nebyla, po stránce skutkové byla mírně složitější, neboť bylo třeba vyslýchat svědky i účastníky.

24. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je přisuzován zvýšený význam pro účastníky v řízení trestním, o ochranu osobnosti, v rodinně-právních vztazích, o osobním stavu, v pracovně právních sporech, sporech o zdraví či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu jako jsou sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti. V posuzovaném případě šlo o běžný majetkový spor o vrácení dluhu z půjčky, kdy žalobce byl v procesním postavení žalovaného. Obecně tak význam řízení pro žalobce nelze považovat za zvýšený. Soud se shodně s žalovanou kloní k významně sníženému významu řízení pro žalobce, a to nejpozději počínaje dnem [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o odmítnutí přihlášky pohledávky, která byla předmětem posuzovaného řízení. Žalobce tam nejpozději tímto dnem musel vědět, že pokud splní podmínky oddlužení, bude osvobozen od zbývajících pohledávek, když ta z posuzovaného řízení byla insolvenčním soudem odmítnuta.

25. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel.

26. Pokud se jedná o postup procesního soudu, pak pokud jde o posuzované řízení sice došlo k průtahu na jeho počátku, kdy až po 1 roce a 3 měsících byl procesní žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Tento průtah však neměl žádný vliv na nemajetkovou újmu žalobce, neboť v té době žalobce ještě o řízení nevěděl a žádná újma mu nemohla vzniknout. K průtahu pak došlo ještě mezi [datum] a [datum], nicméně šlo o průtah ojedinělý, který lze tolerovat, neboť délka řízení nedosahující po odečtení délky insolvenčního řízení ani dvou let, byla zcela přiměřená. Dále už byl postup procesního soudu v zásadě plynulý a úkony byly vždy činěny v obecně akceptovaných lhůtách. Z průběhu insolvenčního řízení žalobce lze dospět k závěru, že toto řízení probíhalo ve zcela přiměřených krátkých lhůtách odpovídajících povaze insolvenčního řízení, přičemž následná doba 5 let je dobou, která byla v rozhodném období v insolvenčním zákoně stanovena jako doba, po kterou je uloženo dlužníku, aby platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce částku stanovenou z rozhodných příjmů (srov. § 406 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění do [datum]).

27. Soud proto uzavírá, že na základě zhodnocení všech relevantních kritérií dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem jeho průběhu zcela přiměřená. Jelikož ve věci nebyl shledán odpovědnostní titul, a není tak splněna základní podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne [datum] (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.