48 C 229/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupena advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 314 581,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 314 581,20 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 314 581,20 Kč od 24.9.2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19.10.2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky s odůvodněním, že částka 81 541,90 Kč je částka, kterou musela žalobkyně uhradit , Anonymizováno, coby náklady řízení, částka 95 486,50 Kč je soudním poplatkem a částka 137 552,80 Kč je odměnou právního zástupce žalobkyně za úkony provedené v řízení sp.zn. , spisová značka, , vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, za 7 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 1 909 720,31 Kč. Žalobkyně uvedla, že uzavřela smluvní vztah s , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na jejímž základě žalobkyně poskytovala služby v oblasti informačních a komunikačních technologií v období od října 2012 do července 2013, za které následně nedostala od , právnická osoba, řádně zaplacenou odměnu. Dne 13.11.2014 bylo u Obvodního soudu pro , adresa, zahájeno řízení proti , právnická osoba, pod sp. zn. , spisová značka, , v rámci něhož se žalobkyně domáhala po , právnická osoba, zaplacení odměny za poskytnuté služby ve výši 5 067 480 Kč. V průběhu uvedeného řízení před Obvodním soudem pro , adresa, došlo k přeměně na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra, kdy bylo rozhodnuto o rozdělení státního podniku , právnická osoba, , odštěpením Odštěpného závodu , Anonymizováno, a o jeho sloučení s jiným státní podnikem – , právnická osoba, ., IČ , IČO, (, Anonymizováno, ). Rozsudkem ze dne 21.9.2017, č.j. , spisová značka, , byla žalobkyni přiznána částka ve výši 1870 654,80 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku prvostupňového soudu podaly žalobkyně i , právnická osoba, odvolání, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , ze dne 24.4.2018. Rozsudkem MS byla žaloba zamítnuta i ve zbývajícím rozsahu, tj. i co do částky 1.870.654,80 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, že je v tomto sporu nadále pasivně legitimována toliko , právnická osoba, . nikoliv žalovaná – , právnická osoba, . Žalobkyně s rozsudkem MS nesouhlasila, avšak neměla možnost bránit se prostřednictvím řádného opravného prostředku. Žalobkyně měla možnost podat proti Rozsudku MS toliko dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, což učinila podáním ze dne 25.7.2018. Žalobkyně z procesní opatrnosti a v souladu s právním názorem vyřčeným v Rozsudku MS podat dne 18. 6. 2018 u Obvodního soudu pro , adresa, žalobu na zaplacení odměny za poskytnuté služby proti , Anonymizováno, jako žalované. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Dne 26. 8. 2020 vydal Nejvyšší soud ČR rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým byl Rozsudek MS zrušen. Podle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ručí rozdělovaný státní podnik za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení na nástupnický státní podnik. Řízení probíhající mezi žalobkyní a , právnická osoba, tedy dále pokračovalo a bylo pravomocně ukončeno, přičemž žalobkyně byla ve větší části svého nároku úspěšná. Žalobkyně byla v důsledku zrušení rozsudku MS nucena vzít svou žalobu proti , Anonymizováno, ze dne 18.6.2018 vedenou u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, zcela zpět. Žalobkyně pak v rámci zpětvzetí s ohledem na okolnosti případu a zejména důvody pro podání žaloby proti , Anonymizováno, rovněž navrhla, aby soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Obvodní soud pro , adresa, následně usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 27. 7. 2022 rozhodl tak, že řízení zastavil a žádné ze stran nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení následně podala , Anonymizováno, odvolání, v rámci kterého požadovala přiznání nároku na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozhodl usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 31. 10. 2022 tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit , Anonymizováno, náhradu nákladů řízení ve výši 78.601,60 Kč, a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit , Anonymizováno, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 940,30 Kč, tj. celkem 81 541,90 Kč. Za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. žalobkyně označila původně pravomocný a následně Nejvyšším soudem ČR zrušený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne 24. 4. 2018. V důsledku nezákonného rozhodnutí a v souladu s právním názorem v něm vysloveným byla žalobkyně nucena domáhat se svého nároku na zaplacení odměny za poskytnuté služby podáním žaloby proti , Anonymizováno, . V době podání žaloby nebylo o dovolání proti rozsudku MS dosud rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR, jednalo se tedy o pravomocné a závazné rozhodnutí obecného soudu, jímž měl žalobkyně povinnost se řídit. V důsledku jeho zrušení NS ČR byla žalobkyně nucena vzít svou žalobu proti , Anonymizováno, zpět a tím mu vznikla škoda v podobě splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení žalované , Anonymizováno, . Žalobkyně byla v průběhu řízení přesvědčena, že od počátku žaluje správný subjekt – , právnická osoba, , a že tento se nemůže svého nároku zbavit tím, že se rozhodnutím zakladatele rozdělí a závazky vůči žalobkyni přejdou na jiný subjekt, čemuž dal za pravdu až Nejvyšší soud. , Anonymizováno, nárok žalobkyně sporoval a nebyl připraven plnit, jak se nesprávně domnívá žalovaná. Zahajovat spor proti , Anonymizováno, nebylo nikdy nutné. Ani v průběhu řízení proti , právnická osoba, , ani následně samostatnou žalobou. Žalobkyně k tomu však byla fakticky donucena, když Městský soud v Praze přišel s překvapivým rozhodnutím, že , právnická osoba, pasivně legitimována není a o dovolání žalobkyně nebylo stále rozhodnuto. Žalobkyně tak nevzala žalobu proti , Anonymizováno, dne 21. 6. 2022 zpět čistě ze své vůle, jak se domnívá žalovaná, ale z důvodu, že předmětný nárok zanikl úhradou ze strany2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 19.12.2023 k žalobě učinila nesporné, že u ní žalobkyně dne 23.3.2023 nároky uplatnila. Žalovaná dne 14.9.2023 nárok žalobkyně projednala a žalobkyni nevyhověla. Učinila nesporným průběh obou řízení a namítla, že i podle NS ČR přešla práva a závazky na , Anonymizováno, , kdy , právnická osoba, nadále byla v pozici ručitele. , právnická osoba, tak byla nadále pasivně věcně legitimována z pozice ručitele, , Anonymizováno, však byl pasivně legitimován též, tudíž žalobkyně mohla žalobu rozšířit, přičemž by byla úspěšná proti oběma žalovaným. V řízení u OS pro , adresa, žalovaná , právnická osoba, namítla ještě před předmětným rozsudkem MS nedostatek své pasivní legitimace. MS v Praze tak měl toliko odlišný právní názor na ručení za přechod dluhů, o přechodu práv a závazků na , Anonymizováno, nebylo pochyb, což dovodil i NS ČR. Žalobkyně tak mohla (od 1.7.2016) navrhnout přistoupení dalšího účastníka na straně žalované. Tím mohla žalobkyně předejít vedení sporu u OS pro , adresa, . Vzniklé náklady v řízení u OS pro , adresa, v příčinné souvislosti s označeným nezákonným rozhodnutím nejsou. Žalobkyně nemusela brát žalobu proti , Anonymizováno, zpět, neboť i poté co byla úspěšná proti , právnická osoba, , mohla uspět i proti , Anonymizováno, , neboť na něj dluh přešel. Žalobkyně toliko musela upravit petit tak, že je , Anonymizováno, povinen plnit společně nerozdílně s ručitelem , právnická osoba, . Žalobkyně tedy mohla spor vyhrát a pokud se rozhodla vzít žalobu zpět, pak to bylo její procesní rozhodnutí, za něž je odpovědná sama. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, která vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne 23.3.2023, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Mezi účastníky byl dále nesporný průběh řízení vedených u OS pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, a u OS pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, tak, že Žalobkyně (dříve pod názvem , Anonymizováno, .) uzavřela smluvní vztah s , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě kterého , právnická osoba, poskytovala konzultační služby v oblasti informačních a komunikačních technologií v období od října 2012 do července 2013. Za takto poskytnuté služby však následně nedostala od , právnická osoba, . řádně zaplacenou odměnu, proto podala dne 13. 11. 2014 žalobu k Obvodnímu soudu pro , adresa, , kde probíhalo řízení pod sp. zn. , spisová značka, , v rámci něhož se žalobkyně domáhala po , právnická osoba, zaplacení odměny za poskytnuté služby ve výši 5 067 480 Kč. V průběhu uvedeného řízení však došlo na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. , Anonymizováno, ze dne 15. 6. 2016, k tomu, že zakladatel (Česká republika) rozhodl o rozdělení státního podniku , právnická osoba, ., odštěpením , Anonymizováno, a o jeho sloučení s jiným státní podnikem – , Anonymizováno, . Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 21. 9. 2017, č. j. , spisová značka, , byla žalobkyni přiznána částka ve výši 1 870 654,80 Kč spolu s úrokem z prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Proti uvedenému rozsudku prvostupňového soudu podali jak žalobkyně, tak i , právnická osoba, . odvolání, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. , spisová značka, , tak, že žaloba byla zcela zamítnuta. Dne 25. 7. 2018 podala žalobkyně dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Dne 26. 8. 2020 vydal Nejvyšší soud ČR rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. , spisová značka, , zrušen. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 27. 4. 2021, č. j. , spisová značka, , byla žalobkyni přiznána částka ve výši 3 076 836 Kč s příslušenstvím. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11.1.2022, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 9. 2. 2022. V mezidobí, dne 18.6.2018, však žalobkyně dle právního názoru obsaženého v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. , spisová značka, , podala žalobu k Obvodnímu soudu pro , adresa, , a to žalobu na zaplacení odměny za poskytnuté služby proti , Anonymizováno, jako žalované. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Žaloba byla žalobkyní dle jeho tvrzení podána z procesní opatrnosti, když se blížil okamžik, kdy by jeho právo na zaplacení odměny za poskytnuté služby mohlo být promlčeno. Vzhledem k tomu, že v průběhu tohoto řízení došlo ke zrušení předmětného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č.j. , spisová značka, , Nejvyšším soudem ČR, žalobkyně vzala svou žalobu proti , Anonymizováno, ze dne 18. 6. 2018 vedenou u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, zpět. Obvodní soud pro , adresa, usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , rozhodl tak, že řízení zastavil a žádné ze stran nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení následně podala , Anonymizováno, odvolání, v rámci kterého požadovala přiznání nároku na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Městský soud v Praze jako odvolací soud rozhodl usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 31. 10. 2022 tak, že změnil výrok II. usnesení Obvodního soudu pro , adresa, , tj. uložil žalobkyni povinnost zaplatit , Anonymizováno, náhradu nákladů řízení ve výši 78 601,60 Kč, a dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit , Anonymizováno, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 940,30 Kč, tj. celkem 81 541,90 Kč.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že tento nesporný skutkový stav byl zcela postačující pro právní posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 ustanovení platí, že náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

14. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 7 odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona OdpŠk když se žalobkyně po žalované domáhá náhrady nákladů řízení, které žalobkyně vynaložila v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, na soudní poplatek, své náklady právního zastoupení a náklady řízení, které jí bylo uloženo v řízení uhradit.

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

16. Ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Poškozenému tak musejí náklady skutečně vzniknout a zároveň k jejich vypořádání nedojde v dotčeném řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu (k tomu srov. bohatou judikaturu dovolacího soudu, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.9.2011, sp.zn. 25 Cdo 3178/2009, ze dne 20.12.2011, sp.zn.25 Cdo 3598/2009, nebo ze dne 23. 8. 2022, sp.zn. 30 Cdo 2447/2021, či rozsudky ze dne 28.5.2012, sp.zn. 25 Cdo 3092/2010, a ze dne 6.9.2013, sp.zn. 25 Cdo 272/2012). S citovanou judikaturou soud přítomné účastníky seznámil před zahájením jednání ve věci.

17. V posuzovaném řízení bylo o nákladech řízení rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2022 tak, že žalobkyni bylo uloženo uhradit náklady řízení žalované , Anonymizováno, . Toto rozhodnutí je pravomocné a nebylo zrušeno. Tímto rozhodnutím bylo implicitně rozhodnuto i o nákladech žalobkyně v předmětném řízení, a to tak že jí nebyly přiznány, v důsledku čehož si tyto náklady nese sama žalobkyně. Ostatně žalobkyně se proti usnesení OS pro , adresa, ze dne 27.7.2022, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nejen že neodvolala, nýbrž sama (podle svých vlastních žalobních tvrzení) navrhla, aby soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zjevně tak žalobkyně nejen akceptovala, ale přímo navrhla, že své náklady si v každém případě ponese. Šlo tak o její procesní rozhodnutí, za něž je žalobkyně plně odpovědná a nemůže se nyní, ex post, po státu domáhat, aby jí její vlastní náklady řízení, kterých se vzdala, nahradil. Soud tak uzavírá, že protože o nákladech řízení (včetně žalobkyní uhrazeného soudního poplatku) již bylo rozhodnuto, nelze se již jejich náhrady domáhat jako náhrady škody podle OdpŠk, a to ani na základě jiného odpovědnostního titulu (žalobkyní označeného rozsudku MS v Praze). Žalobkyni tak v této souvislosti škoda vzniknout nemohla, pročež není splněna jedna z kumulativních podmínek odpovědnosti státu za škodu.

18. Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že v souzené věci nejsou splněny ani další podmínky pro vyvození odpovědnosti státu za škodu. Ve věci dle soudu absentuje odpovědnostní titul, neboť žalobkyní označené rozhodnutí MS v Praze nebylo zrušeno pro nezákonnost, ale proto, že NS ČR dospěl k jinému právnímu názoru, jinými slovy věc jinak právně posoudil. Právní závěr, vycházející z jiného odůvodněného právního názoru, označený vyšší soudní instancí za nesprávný, nezpůsobuje bez dalšího nezákonnost rozhodnutí. Ostatně systém odvolacího řízení, včetně institutu mimořádných opravných prostředků nesměřuje k odstranění nezákonnosti, ale k vyřešení sporu o právo. Ani zrušující rozhodnutí NS ČR nebylo odůvodněno tím, že by rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo rozhodnutím nezákonným v důsledku porušení zákona, jednalo se pouze o jiný právní výklad řešeného problému. Jestliže tedy bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušeno Nejvyšším soudem ČR z důvodu nesprávného právního posouzení, nezakládá takováto situace nárok účastníka řízení ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Ostatně je obecně známo, že i rozhodnutí NS ČR jsou v některých případech rušena Ústavním soudem ČR, stejně tak jako NS ČR se v průběhu doby při řešení některých právních problémů odklání od své dosavadní judikatury a přijímá jiný výklad zákona v důsledku čehož může dojít i k jinému rozhodnutí v obdobné právní věci (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.11.2023, sp.zn. , spisová značka, ). Žalobkyně nemůže současně úspěšně tvrdit, že byla přesvědčená o správnosti svého názoru, že správným žalovaným je , právnická osoba, a současně tvrdit, že z opatrnosti podala žalobu i proti , Anonymizováno, a poté za své rozhodnutí požadovat náhradu škody od státu. Je třeba přisvědčit žalované, že i , Anonymizováno, byla nepochybně pasivně věcně legitimována a žaloba proti ní by byla coby proti hlavnímu dlužníku úspěšná (srov. NS ČR, sp.zn. 26 Cdo 2042/2010). Skutečnost, že žalobkyně podala další žalobu, kterou poté vzala zpět, je pouze rozhodnutím žalobkyně, za které stát odpovědnost nenese. Lze přisvědčit žalobkyni, že se musela řídit pravomocným rozhodnutím MS v Praze, nicméně právní moci nabývá pouze výrok. Odůvodnění tak pro žalobkyni nijak závazné nebylo, mohla s ním nesouhlasit a procesně se zachovat podle vlastního právního názoru. Pokud se však současně právnímu závěru MS v Praze podřídila, pak za toto své rozhodnutí a za jeho důsledky s tím spojené, nese odpovědnost pouze žalobkyně. Dlužno dodat, že NS ČR toliko korigoval právní závěry MS v Praze v tom smyslu, že i , právnická osoba, může být žalována z titulu ručení za dluh. Ohledně závěru, že to byl , Anonymizováno, , na koho předmětný dluh přešel, NS ČR žádný nový závěr neučinil.

19. Jelikož je nárok žalobkyně nedůvodný pro absenci jednoho z kumulativních předpokladů pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, tedy vznik škody na straně žalobkyně, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšné žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne 19.12.2023 podle § 2 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok II.).

21. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.