48 C 23/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa žalobce o zaplacení 204 180 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 204 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 204 180 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhal po žalované částky 204 180 Kč, požadované coby náhrada nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím vydaným v nedůvodném trestním stíháním v řízení vedeném posléze u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 2 T 84/2017. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie [obec], Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, 3. odd. OOK SKPV č.j.: KRPP [číslo] [číslo] ze dne [datum] bylo vůči němu zahájeno trestní stíhání pro pokračující přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13.5.2020, č.j. 2 T 84/2017-1020, byl poté žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2020, č.j. 6 To 159/2020-1051, kterým současně žalobce zprostil obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Řízení pravomocně skončilo dne [datum]. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že předběžně nárok uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne [datum], kdy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila, což považovala za postačující zadostiučinění.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobce u ní nárok na náhradu nemajetkové újmy 184 500 Kč uplatnil dne [datum]. Žalovaná předběžné projednání ukončila tak, že za dostačující formu kompenzace nemajetkové újmy shledala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Po stručné rekapitulaci předmětného trestního řízení žalovaná poukázala na to, že tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně tvrzena, ale rovněž i prokázána, což v tomto případě žalovaná shledala pouze v minimální míře. Žalobce se ve své žádosti pouze obecně vyjadřoval ve smyslu nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života, avšak nijak nedoložil příčinnou souvislost a skutečný vznik nemajetkové újmy v souvislosti s vedeným trestním stíháním proti jeho osobě. Dále žalovaná poukázala na právní moc zprošťujícího rozsudku, uplatnění nároku žalobcem u žalované a v této souvislosti na běh promlčecí doby a okamžik podání žaloby. Žalovaná měla za to, že nárok žalobce v době podání žaloby byl již promlčen a námitku promlčení nároku vznesla. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. S ohledem na vznesenou námitku promlčení, soud seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem a dal rovněž účastníků na srozuměnou, že dokazování bude s ohledem na to vedeno pouze v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti námitky promlčení a jejího případného rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti soud rovněž při jednání dne [datum] poskytl účastníkům prostor pro jejich vyjádření. Soud zamítl všechny důkazy, které byly navrženy k prokázání konkrétního rozsahu a intenzity nemajetkové újmy, neboť námitka promlčení vznesená žalovanou byla důvodná. V souladu se závěry vyjádřenými ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikované pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3497/2020) soud primárně posuzoval důvodnost námitky promlčení, neboť je-li nárok promlčen, nelze žalobci právo přiznat a pozbývá smyslu zabývat se předpoklady odpovědnosti státu za škodu.

4. Soud ve věci nakonec dokazování neprováděl, neboť všechny rozhodné skutečnosti potřebné pro právní posouzení důvodnosti námitky promlčení byly mezi účastníky nesporné, a to na základě jejich shodných tvrzení v žalobě, resp. vyjádření k žalobě.

5. Mezi účastníky byl nesporný průběh předmětného trestního řízení tak, že usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Městské ředitelství policie [obec], Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, 3. odd. OOK SKPV č.j.: KRPP [číslo] [číslo] ze dne [datum] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro pokračující přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2, písm. a) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 5. 2020, č.j. 2 T 84/2017-1020, byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 8. 2020, č.j. 6 To 159/2020-1051, rozsudek okresního soudu zrušil a sám rozhodl tak, že žalobce se zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Mezi účastníky bylo dále nesporné uplatnění nároku u žalované a stanovisko žalované, a to tak, že žalobce u žalované nárok uplatnil, a to výzvou k poskytnutí odškodnění ze dne [datum], kdy se na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou zahájením a vedením trestního stíhání domáhal částky 184 500 Kč. Žalovaná na toto reagovala stanoviskem ze dne [datum], v němž žalobci potvrdila, že nárok uplatnil dne [datum], a pokud jde o nemajetkovou újmu v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v předmětném trestním řízení, žalovaná konstatovala, že k vydání nezákonného rozhodnutí došlo, přičemž s ohledem na okolnosti případu žalovaná považovala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu za dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Nesporným mezi účastníky bylo i to, že dopis žalované ze dne [datum] (č.l. 115) byl žalobci doručen, přičemž z ní vyplývá, že žalovaná obdržela podání žalobce dne [datum] týkající se uplatnění odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s předmětným trestním řízením s tím, že uvedla, že obecná lhůta je 6 měsíců od podání žádosti pro vyřízení, nicméně v některých případech jí není možné dodržet s tím, že dále žalovaná uvádí, že pokud by k prodlevě došlo, informuje žalobce, že po dobu mimosoudního projednávání, nejdéle po dobu 6 měsíců, se s poukazem na § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zastavuje běh promlčecích lhůt. Současně žalobce poučila o možnost podat žalobu k soudu.

6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne [datum], přičemž v potvrzení přijetí žádosti žalovaná žalobce stručně poučila o běhu šestiměsíční promlčecí doby. Nárok žalobce žalovaná v šestiměsíční lhůtě neprojednala, projednala jej až dne [datum]. Žaloba soudu došla dne [datum].

7. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 32 odst. 3 věta OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

13. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Žalobce se v tomto řízení domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 204 180 Kč s příslušenstvím jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce coby obviněného ze dne [datum], přičemž se má za to, že toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2020, č.j. 6 To 159/2020-1051, který nabyl právní moci dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná v šestiměsíční lhůtě nárok žalobce neprojednala. K jeho projednání došlo až dne [datum]. Žaloba byla podána u soudu dne [datum]. V průběhu soudního řízení žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku na odškodnění nemajetkové újmy.

16. Soud se nejprve, jak již výše předeslal, zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla k žalovaná k uplatněnému nároku.

17. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Dnem následujícím počal běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované, případně u soudu. Judikatura je ustálena v závěru, že obviněný z trestného činu, který je posléze obžaloby zproštěn se o jemu v souvislosti s trestním stíháním způsobené újmě dozvídá postupně během trestního řízení tím, že ji pociťoval, přičemž okamžik vzniku nemajetkové újmy nelze zaměňovat s okamžikem, kdy se poškozený dozví o tom, kdo za tuto újmu odpovídá, tedy dnem nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku. Z hlediska vědomosti žalobce o vzniku nemajetkové újmy proto nemá okamžik právní moci zprošťujícího rozsudku žádný právní význam. Žalobce sám uvádí, že se újmy projevily již v průběhu trestního stíhání, což je ostatně i logické, neboť újmy, o kterých žalobce hovoří, těžko mohou nastat až po té, co je trestní řízení skončeno. Žalobce u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy uplatnil dne [datum], tedy v zachované šestiměsíční lhůtě ve výši 184 500 Kč. Tímto dnem došlo ke stavení běhu promlčecí doby dle § 35 odst. 1 OdpŠk, nejdéle však po dobu 6 měsíců (do [datum]), Dnem [datum] běh promlčecí doby pokračoval, neboť žalovaná nárok žalobce projednala až dne [datum]. Posledním dnem k uplatnění nároku žalobce u soudu tak byl den [datum]. Žaloba však byla podána až dne [datum]. Nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání je tak v celém rozsahu promlčen, a to jak ohledně částky 184 500 Kč, kterou žalobce u žalované uplatnil, tak i ohledně další u soudu uplatněné částky 19 680 Kč, kterou žalobce u žalované ani neuplatnil a ohledně níž tak ani k žádnému stavení běhu promlčecí doby nedošlo.

18. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z [datum], sp.zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z [datum], sp.zn. I ÚS 2330/2016, či z recentní judikatury srov. usnesení Ústavního soudu, sp.zn. III ÚS 3429/22).

19. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl jak v době, kdy trestní řízení probíhalo, tak v době, kdy nároky u žalované uplatňoval, zastoupen advokátem. Žalobce ostatně nárok na odškodnění nemajetkové újmy u žalované včas uplatnil, byť v nižší částce 184 500 Kč. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobci však v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu u soudu a žalobce tak neměl neotálet s podáním žaloby. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobci bylo prostřednictvím advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupuje, zasláno potvrzení přijetí žádosti o odškodnění ze dne [datum], v němž byl zcela jednoznačně a srozumitelně upozorněn na to, že promlčecí doba se staví nejdéle po dobu šesti měsíců, přičemž byl současně poučen, ke kterému soudu má poté případně podat žalobu. Nic na tom nemůže již změnit případně chybný úsudek žalobce o tom, kdy došlo k opětovnému běhu promlčecí doby poté, co došlo k jejímu stavení. Žalovaná nebyla povinna žalobce informovat o běhu promlčecích lhůt ohledně každého jím uplatněného nároku. V tomto směru je nedůvodný poukaz žalobce na to, že žalovaná jej poučila bez rozlišení, o jaký nárok se jedná. Je tomu tak proto, že promlčecí doba, bez ohledu na její zákonem stanovenou délku, se staví vždy jen po dobu projednávání nároku, nejdéle však na dobu 6 měsíců. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy se poškozený o nabytí právní moci dozví například až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobci však v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu u soudu. Soud proto neshledal žádný důvod, pro který by vznesená námitka promlčení měly být rozporná s dobrými mravy. Jelikož je nárok žalobce v celém rozsahu promlčen, soud žalobu jako nedůvodnou bez dalšího zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok I).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], za přípravu a účast u jednání dne [datum] (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem tedy 900 Kč (výrok II).

21. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobce o jinou lhůtu nežádal.