48 C 233/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozen Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalované: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení Anonymizováno s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky , částka, od 19.10.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 170 750 Kč k rukám zástupce žalobce, , tituly před jménem, Richarda , adresa, , advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované částky , částka, s odůvodněním, že žalobce na podkladě pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , spisová značka, , kterým byl shledán vinným ze spáchání tam uvedených trestných činů, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, , uhradil uložený peněžitý trest v celkové výši , částka, . Výrok o trestu uložený těmito rozsudky byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, , kterým byl žalobci uložen za sbíhající se trestné činy souhrnný trest, a to jen trest odnětí svobody podmíněně odložený, aniž by současně byl uložen peněžitý trest. Z tohoto žalobce dovozuje, že mu žádný peněžitý trest uložen nebyl, neexistuje žádné pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě by byl povinen peněžitý trest v jakékoli výši hradit. Této částky se podanou žalobou domáhal po žalované.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 22.2.2024 k žalobě učinila nesporným, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 18.4.2023 ve výši uplatněné žalobou, že žalovaná nárok projednala, přičemž nevyhověla ani z části, což sdělila stanoviskem ze dne 22.2.2024. Žalovaná učinila nesporným obsah žalobcem zmiňovaných rozsudků a relevantní průběh řízení, přičemž dospěla k závěru, že zrušení výroku o trestu při ukládání souhrnného trestu nezpůsobuje odpovědnost žalované podle § 10 odst. zákona č. 82/1998 Sb. (dále též jen „OdpŠk“). Odpovědnost není dána ani na základě existence nezákonného rozhodnutí, neboť zrušení výroku o trestu v rámci ukládání souhrnného trestu nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. Žalovaná při jednání rovněž namítla nedostatek místní příslušnosti za situace, pokud by soud posuzoval nárok žalobce jako nárok z bezdůvodného obohacení, a to proto, že příslušnou organizační složkou v tomto případě není , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ale Ministerstvo financí. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, při které seznámil účastníky s tím, že hodlá věc po právní stránce posuzovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle obecných ustanovení občanského zákoníku.

4. Soud vycházel ze skutečností, které byly mezi účastníky nesporné a která vzal za svá skutková zjištění. Na základě provedeného dokazování soud učinil další skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , spisová značka, , byl žalobce shledán vinným ze spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaný dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů , právnická osoba, podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále ze spáchání pomoci k zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl žalobci uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 roků. Dále byl žalobci uložen peněžitý trest v celkové výši , částka, . Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze , Anonymizováno, , č.j. , spisová značka, , bylo mimo jiné rozhodnuto, že podle § 256 trestního řádu se odvolání žalobce zamítá. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne , Anonymizováno, , č.j. , spisová značka, , byl podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušen ohledně žalobce a dalších osob rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, , a dále bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, . Podle § 265k odst. 2 trestního řádu byla zrušena také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu bylo Vrchnímu soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu bylo dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněného , tituly před jménem, , jméno FO, odmítnuto. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , č.j. , spisová značka, , byl podle § 258 odst. 1 písm. d) odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek částečně zrušen ohledně žalobce a dalších osob. Dále bylo mimo jiné rozhodnuto, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za to byl žalobci uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 roků. Dále byl žalobci uložen peněžitý trest v celkové výši , částka, . Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, , bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 8. 2012. Za to byl žalobci uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 roky a 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu ve výměře 4 roky. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu uložený obžalovanému rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, , ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dne 15. 3. 2023 podalo Městské státní zastupitelství odvolání v neprospěch pouze obž. , právnická osoba, . , jméno FO, , , tituly za jménem, , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, Proti výše uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání dne 27. 3. 2023. Dne 18. 4. 2023 podal žalobce úplné zpětvzetí odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, sp. zn. , spisová značka, , bylo zpětvzetí odvolání žalobce vzato na vědomí. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne 18.4.2023. , adresa, 600 000 Kč byla žalobcem k výzvě soudu po právní moci původního rozsudku uhrazena (zjištěno z nesporných tvrzení). V odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, (počínaje odst. 247) je ve vztahu k žalobci uvedeno, že je na místě pokud by byl ukládán trest, tento ukládat jako souhrnný a to ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze z , Anonymizováno, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , kterým byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let v kombinaci s trestem peněžitým, který byl uložen v celkové výši , částka, vyměřený v počtu 400 denních sazeb ve výši , částka, . K osobě žalobce uvedeno, že nebyl před spácháním nyní projednávané věci soudně trestán, což bylo posouzeno jako polehčující okolnost, vzhledem k tomu, jaká doba uplynula od spáchání nyní projednávané věci jakož i věci, za kterou již byl pravomocně odsouzen, přičemž do té doby žil řádným životem, uzavřel nalézací soud, že i v jeho případě trest tak jak mu byl uložen, tj. kombinace podmíněného odloženého trestu podmíněného svobody a trestu peněžitého je dostatečný a že i v jeho případě je na místě upustit od uložení souhrnného trestu. Přihlédl též k tomu, že jeho jednání v případě , Anonymizováno, zůstalo ve stadiu pokusu (zjištěno z písemného odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , Anonymizováno, , sp. zn. , spisová značka, ). Při vyhlašování rozsudku dne , Anonymizováno, předsedkyně senátu vyhlásila výrok o trestu tak, jak je zachycen v písemném vyhotovení rozsudku. Naproti tomu, pokud jde o odůvodnění trestu ve vztahu k žalobci, při ústním vyhlášení rozsudku bylo uvedeno, že soud od uložení souhrnného trestu neupustil. Souhrnný trest byl žalobci uložen, a to tak, aby bylo učiněno zadost povinnosti uložit přísnější souhrnný trest, byl zpřísněn uložený trest odnětí svobody o půl roku s tím, že peněžitý trest žalobci uložen nebude. V této souvislosti zmíněno, že ani státní zástupkyně uložení peněžitého trestu nenavrhovala (zjištěno ze zvukového záznamu z hlavního líčení dne , Anonymizováno, ve věci sp.zn. , spisová značka, ).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 135 odst. 1 a 2 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

8. Pokud jde o žalovanou vznesenou námitku místní nepříslušnosti soudu, resp. že soud nejedná s příslušnou organizační složkou státu, neboť by v případě, že by mělo jít o nárok na vydání bezdůvodného obohacení mělo být Ministerstvo financí, ani jednu z nich soud nepovažuje za důvodné. Podle § 21a odst. 1 za stát před soudem vystupuje , Anonymizováno, v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu, organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb. , Anonymizováno, je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství. Jelikož k události, která zakládá nárok žalobce, došlo v řízení před soudem, o čemž nebylo sporu, neboť částku , částka, žalobce uhradil doby peněžitý trest na základě pravomocného soudního rozhodnutí, je i příslušnou organizační složkou k jednání za stát , Anonymizováno, . Není zde žádný důvod, aby touto organizační složkou bylo Ministerstvo financí, neboť jeho vztah k věci je toliko nepřímý a založen by tak mohl být leda na tom, že MF je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky. Takto obecný vztah však k založení příslušnosti organizační složky státu nepostačuje. Není tak důvodná ani námitka místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro , adresa, , kdy v této souvislosti soud poukazuje i na znění § 105 odst. 2 věty druhé a třetí, kdy platí, že neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl- li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší (pozn. důraz přidal soud). Prvním úkonem žalované bylo vyjádření ze dne 22.2.2024 k žalobě, v němž námitka místní nepříslušnosti vznesena nebyla. Na tom nemůže nic změnit ani to, jak soud po právní stránce posuzuje nárok žalobce, neboť ke změně právní kvalifikace může dojít i později v průběhu řízení. Žalovanou vznesená námitka místní nepříslušnosti je proto jednak nedůvodná a jednak opožděná.

9. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobci byl či nebyl, ať již na základě jakéhokoli pravomocného rozhodnutí uložen trest odnětí svobody. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok na vydání žalované částky jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli jako nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Soud vychází z ustálené procesní praxe, že úkolem žalobce je rozhodné skutečnosti skutkově tvrdit, právní posouzení náleží soudu. Žalobce se v tomto řízení nedomáhal náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí, tedy na tom skutkovém základě, že zde bylo pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Žalobce tvrdil, že jemu dříve pravomocným rozsudkem uložený peněžitý trest mu posléze v rámci procesního postupu ukládání souhrnného trestu předvídaného trestním zákoníkem uložen nebyl. Žalobce sice měl za to, že jeho nárok je možné podřadit pod skutkovou podstatu § 10 odst. 2 OdpŠk, nicméně tento právní názor soud nesdílí z těchto důvodů. Žalobce nebyl odsouzen k mírnějšímu trestu, přičemž mezi účastníky sporná skutečnost, zda žalobci byl či nebyl uložen peněžitý trest, sama o sobě nepostačuje k závěru, zda celkový uložený trest je mírnější. Podle výslovného znění § 43 odst. 2 TZ souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. Jak bylo prokázáno záznamem z hlavního líčení, trestní soud souhrnný trest považoval za přísnější, a to proto, že byl zpřísněn trest odnětí svobody o půl roku se zachování podmíněného odkladu. Z hlediska hierarchie přísnosti trestů je pak zjevné, že nejpřísnějším je právě trest odnětí svobody. Současně dřívější rozsudek, k němuž byl souhrnný trest pozdějším rozsudkem ukládán, nelze považovat za zrušený, neboť došlo toliko ke zrušení výroku o trestu (srov. § 43 odst. 2 TZ). Nárok žalobce proto nelze právně posoudit jako nárok z odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb.

10. Aby žalobce byl s žalobou úspěšný, musí v řízení prokázat, že žalovaná získala na úkor žalobce majetkový prospěch bez právního důvodu či z právního důvodu, který odpadl. A opačně, je-li zde právní důvod, na jehož základě se stala žalovaná vlastníkem finanční částky , částka, , nemůže se o bezdůvodné obohacení jednat. V řízení nebyl sporný obsah předmětných rozsudků, ani skutečnost, že žalobci byl peněžitý trest původně uložen (nejprve ve výši , částka, , posléze , částka, ) ani to, že jej žalobce k výzvě trestního soudu uhradil. Sporné bylo, zda zde existuje rozsudek, který by žalobci ukládal, aby částku , částka, jako peněžitý trest zaplatil. V řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že žalobci souhrnný trest v rozsudku ze dne 10.11.2022 uložen byl a že neobsahoval trest peněžitý. Tento závěr je patrný z výroku, kde peněžitý trest absentuje, jakož i z ústního odůvodnění uloženého trestu, kdy bylo předsedkyní trestního senátu výslovně uvedeno, že byl zpřísněn trest odnětí svobody, byl ponechán jeho podmíněný odklad a nebyl uložen peněžitý trest. Nic na tom nemění dílčí nesoulad s písemným odůvodněním, z něhož se podává, že bylo od uložení souhrnného trestu upuštěno. Tato část písemného odůvodnění není v souladu s ústním vyhlášením, ale zejména s výrokem o trestu. Pouze pro úplnost soud dodává, že na věci nic nemění, že peněžitý trest již bylo vykonán. Do trestu souhrnného je totiž třeba zakomponovat i trest, který již byl vykonán, pokud takový trest má být uložen (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 8 Tdo 1268/2013, nebo rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 4 To 22/2000). Je tak nepochybné, že žalobci v rámci souhrnného trestu peněžitý trest uložen nebyl, nadto bylo prokázáno, že takto i chtěl trestní soud rozhodnout. Neexistuje tak žádný právní důvod pro to, aby na žalobci byl takový trest vykonán. Právní důvod, který zde dříve existoval, odpadl a plnění žalobce ve výši , částka, se stalo plněním bez právního důvodu, který je obohacený – žalovaná – povinen žalobci vydat. Není v této souvislosti správný a ani udržitelný názor žalované, že pokud stát neodpovídá podle zákona č. 82/1998 Sb., neodpovídá vůbec. Skutková podstata bezdůvodného obohacení je obecnou skutkovou podstatou, která se uplatní i proti státu, je-li naplněna její hypotéza bez ohledu na to, jestli § 26 OdpŠk na obecná ustanovení občanského zákoníku odkazuje či nikoli. Jinými slovy, i stát se může na úkor jiné osoby bezdůvodně obohatit. V souzeném případě k této situaci došlo a pokud žalovaná odmítla vydat žalobci žalovanou částku dobrovolně, nezbylo než, aby k tomu byla zavázána soudním rozhodnutím (výrok I).

11. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je odůvodněn § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení nemohla být doba plnění mezi stranami dohodnuta, byla žalovaná podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna vydat bezdůvodné obohacení na výzvu žalobce, přičemž touto výzvou je uplatnění nároku u žalované dne 18.4.2023. Jelikož žalobce výslovně neuvedl žádnou lhůtu k plnění, byla žalovaná povinna plnit bez zbytečného odkladu. Žalobce poté v žalobce požadoval úrok z prodlení po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku, což lze zcela jistě považovat za dobu, v níž měla žalovaná dost času nárok žalobce posoudit a případně plnit. Žalovaná se tak dostala dnem následujícím, tedy dnem 19.10.2023 do prodlení a je povinna žalobci uhradit i úrok z prodlení v zákonné výši, tedy 15 % ročně, do zaplacení.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byl zcela úspěšný žalobce, a má tak proti neúspěšné žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku 80 000 Kč a nákladech právního zastoupení žalobce. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobce dle ust. § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu učinil ve věci 5 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě k plnění ze dne 18.4.2023 (§ 31 odst. 4 OdpŠk se v tomto případě neuplatní, neboť předmětem řízení není nárok podle tohoto zákona), písemném podání žaloby a účasti na jednání soudu dne 16.4.2024 přes 2 hodiny á 14 700 Kč (z tarifní hodnoty , částka, ), celkem tedy 73 500 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty, tj. 15 750 Kč (21 % z 75 000 Kč) na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem DPH. Celkem náklady žalobce činí 90 750 Kč (73 500 + 1 500 + 15 750). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce (výrok II).

13. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce nijak nepoškozuje.