48 C 24/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 71 500 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 437,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 51 062,50 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 151,62 Kč k rukám zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 58 375 Kč z titulu újmy mu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného , Anonymizováno, pod sp. zn. , sp. zn., (dále také jen „posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, , přičemž konečné rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne , datum, a řízení nadále pokračuje u dovolacího soudu. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne , datum, , přičemž žalovaná nárok projednala dne , datum, a přiznala žalobci částku 71 000 Kč, kterou žalobce nepovažuje za přiměřenou s ohledem na délku řízení, postup soudů v řízení a význam řízení pro žalobce, neboť na předmětných nemovitých věcech žalobce provozoval s rodinnými příslušníky živnost, přičemž o ně nyní musí přijít. Žalobce nečinil v řízení obstrukce, nelze mu vytýkat podání opravného prostředku.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil nárok ve výši 129 375 Kč. Žalovaná dne , datum, nároku žalobce částečně vyhověla, když konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vyplatila žalobci zadostiučinění ve výši 71 000 Kč. Žalovaná zrekapitulovala ve stručnosti průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení bylo zahájeno dne , datum, podáním žaloby. Nyní je podáno dovolání. Délka řízení v době mimosoudního projednání činila 6 let a 9 měsíců. Žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž základní částka byla snížena pro složitost věci o 15 % a o 5 % s ohledem na podíl žalobce na délce řízení. Žalobcem požadovanou částku považuje žalovaná za nepřiměřenou. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání. Soud při jednání připustil změnu žaloby spočívající v tom, že se žalobce po žalované domáhá ještě částky 13 125 Kč, tedy celkem 71 500 Kč za dobu 7 let a 4 měsíců trvání posuzovaného řízení.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne , datum, ve výši 129 375 Kč a že žalovaná nárok předběžně projednala a částečně jej shledala důvodným co do částky 71 000 Kč vyplacené před podáním žaloby.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného , Anonymizováno, sp.zn. , sp. zn., (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) bylo zjištěno, že dne , datum, byla u , Anonymizováno, podána žaloba pěti žalobců, kteří byli všichni zastoupeni stejnou advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, žalovaným byl nynější žalobce. Dne , datum, soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě, usnesení bylo žalovanému doručeno dne , datum, . Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě. Dne , datum, byla soudu doručena replika žalobců k vyjádření žalovaného. Dne , datum, byl dán pokyn k připojení spisů , Anonymizováno, a spisu Okresního soudu , Anonymizováno, . Dne , Anonymizováno, žalobci podali návrh na přistoupení dalšího účastníka a návrh na změnu žaloby. Dne , Anonymizováno, žalobci urgovali nařízení jednání, soudem bylo odpovězeno, že dosud nebyly provedeny všechny úkony, aby mohlo být nařízeno jednání. Dne , datum, soud usnesením připustil vstup další osoby na straně žalobce. Dne , datum, soud usnesením připustil změnu žaloby. Dne , datum, soud požádal pozemkový úřad o zaslání spisů. Dne , datum, soud vyzval žalobce k zaslání rozhodnutí pozemkového úřadu. Dne , datum, bylo nařízeno jednání. Dne , datum, se konalo první jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne , datum, soud vyhlásil vyhovující rozsudek. Dne , datum, žalobci podali odvolání do nákladového výroku rozsudku. Dne , datum, žalovaný podal blanketní odvolání proti rozsudku. Usnesením ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k doplnění odvolání. Usnesením ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k uhrazení soudního poplatku. Dne , datum, bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalovaného. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání žalobců. Dne , datum, žalobci požádali o prodloužení lhůty k vyjádření k odvolání žalovaného. Dne , datum, žalobci podali vyjádření k odvolání žalovaného. Dne , datum, byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne , datum, se konalo jednání u odvolacího soudu, které bylo odročeno za účelem doplnění dokazování. Dne , datum, se konalo další jednání u odvolacího soudu, na kterém soud vyhlásil usnesení, jímž zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spis byl prvostupňovému soudu vrácen dne , datum, . Usnesením ze , datum, soud I. stupně vyzval žalovaného k doplnění skutkových tvrzení. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k výzvě soudu. Dne , datum, byl učiněn ve spisu úřední záznam v souvislosti s nepříznivou epidemiologickou situací COVID-19 s tím, že od , Anonymizováno, , Anonymizováno, jsou nařízena toliko nutná řízení bez větší koncentrace osob v jednací síni. Dne , datum, byl učiněn do spisu další úřední záznam s tím, že bylo ze strany Ministerstva spravedlnosti doporučeno ponechat v platnosti doporučení týkající se nařizování nových jednání, tj. aby byla nařizována pouze nezbytná jednání. Dne , datum, soud vyzval žalovaného k upřesnění důkazu, který si má vyžádat od stavebního úřadu. Současně bylo nařízeno jednání na den , datum, . Dne , datum, se konalo jednání, které bylo odročeno na den , datum, za účelem poskytnutí lhůty žalovanému a pokračování v dokazování. Dne , datum, advokátka žalobců požádala o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, čemuž bylo vyhověno a jednání bylo odročeno na , datum, . Dne , datum, se soud dotazoval na výsledky mimosoudního jednání. Dne , datum, advokát žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, čemuž bylo rovněž vyhověno, a jednání bylo odročeno na , datum, . Podáním doručeným soudu dne , datum, žalovaný sdělil, že k mimosoudní dohodě nedošlo. Dne , datum, se konalo další jednání, které bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty žalovanému k doplnění tvrzení a důkazů stran investic, dále lhůty zástupci žalobců k případnému vyjádření a za účelem dalšího postupu ve věci. Dne , datum, si soud vyžádal spis Krajského soudu v , Anonymizováno, k připojení. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne , datum, se konalo další jednání, které bylo odročeno za účelem ohledání místa samého a za účelem poskytnutí lhůty žalovanému k doplnění tvrzení a označení důkazů. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne , datum, se konalo ohledání místa samého. Dne , datum, bylo nařízené jednání zrušeno z důvodu nemoci soudkyně. Další jednání bylo dne , datum, nařízeno na den , datum, . Dne , datum, advokát žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu plánované dovolené, čemuž bylo rovněž vyhověno. Dne , datum, se konalo další jednání, na kterém byl vyhlášen vyhovující rozsudek. Dne , datum, žalovaný podal blanketní odvolání proti rozsudku. Dne , datum, žalobci podali blanketní odvolání do nákladového výroku rozsudku. Usnesením ze dne , datum, soud vyzval žalovaného k doplnění odvolání. Dne , datum, bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalobců. Dne , datum, bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání žalovaného. Dne , datum, bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání žalobců. Dne , datum, byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne , datum, jeden z žalobců vzal žalobu zpět. Dne , datum, odvolací soud zrušil rozsudek ve výroku vztahujícím se k tomuto žalobci a řízení v této části zastavil. Dne , datum, proběhlo jednání ve věci a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne , datum, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Dne , datum, byla prodloužena lhůta k vyhotovení rozsudku do , datum, s ohledem na složitost věci a školení soudkyně. Dne , datum, žalovaný podal dovolání. Usnesením se ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne , datum, podali žalobci vyjádření k dovolání. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne , datum, . Nejvyšší soud odvolání odmítl dne , datum, . Toto rozhodnutí nabylo právní moci , datum, .

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od , datum, , kdy mu byla doručena žaloba a skončeno bylo dne , datum, nabytím právní moci posledního rozhodnutí. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činí 7 let a 5 měsíců. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve výši 71 000 Kč, které vyplatila před podáním žaloby.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

16. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

17. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

18. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, ) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

19. Předmětné soudní řízení je skončeno a ve vztahu k žalobci trvalo 7 let a 5 měsíců. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.3.2023, č.j. 55 Co 8/2023- 114, odst. 14). Ohledně 25 dnů soud zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem nahoru, neboť jde o více než jednu polovinu měsíce. Jak soud již výše připomněl, pro řízení není stanovena obecně žádná délka, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, neboť záleží na celé řadě dalších okolností, jak dlouho bude řízení trvat. Těmito okolnostmi jsou dále rozvedená kritéria, přičemž teprve po jejich zhodnocení je možné učinit závěr, zda konkrétní délka je s přihlédnutím ke všem okolnostem ještě přiměřená či nikoli. To plyne právě z toho, že délka řízení je kategorií relativní, nikoli absolutní. Proto i menší délka řízení může být za určitých okolností nepřiměřená a delší délka řízení naopak může být vzhledem k okolnostem stále ještě přiměřená. Ve světle tohoto názoru soud přistupoval při posuzování žalobou uplatněného nároku.

20. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se rovněž podílely soudy (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, což ostatně ani žalovaná nesporovala, když sama k závěru o nutnosti žalobce odškodnit dospěla při předběžném projednání nároku.

21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud vyšel ze základní sazby, kterou žalobce požadoval v žalobě, tedy 15 000 Kč, tj. 1 250 Kč za měsíc. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 96 250 Kč 6x15 000 + 5x1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.

22. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, jak již uvedl výše, že na délce řízení se podílely i procesní soudy. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zákon č. 82/1998 Sb. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. V řízení u soudu I. stupně nedocházelo v období před zrušením prvního rozsudku k zásadním průtahům, první rozsudek byl ve věci vydán po necelém roce od doručení žaloby žalovanému. Soud v tomto období rozhodoval o návrhu na přistoupení dalšího účastníka, na změnu žaloby a opatřoval si podklady pro řízení. Postup soudu po zrušení prvního rozsudku (ke kterému se soud vyjádří ve vztahu ke kritériu složitosti věci) však již nebyl zcela plynulý. Soud shledal průtah v období, kdy po ohledání místa samého dne , datum, a zrušení jednání dne , datum, z důvodu nemoci soudkyně, bylo další jednání nařízeno až na den , datum, . Úkony prvostupňového soudu navíc nebyly činěny koncentrovaně tak, aby směřovaly ke skončení řízení, neboť jednání byla opakovaně odročována současně s opakovanými výzvami k doplnění tvrzení (viz jednání dne , datum, , , datum, , , datum, ), což může svědčit o nedostatečně připravených jednáních, ačkoliv jistě nelze pominout jistou složitost věci (k tomu viz dále). Soud si je dále vědom doby, která uplynula mezi doručením vyjádření žalovaného dne , datum, a další výzvou soudu k předložení důkazu dne , datum, , kdy rovněž došlo k nařízení jednání až na den , datum, , avšak v této souvislosti je třeba poukázat na to, že ve spisu byly učiněny dva záznamy (, datum, a , datum, ) s tím, že jsou od , Anonymizováno, nařizována toliko nutná řízení bez větší koncentrace osob v jednací síni. Již jen s ohledem na počet žalobců, je zřejmé, že v dané věci byla reálná větší koncentrace osob v jednací síní. Uvedená situace zapříčiněná epidemií COVID-19 tak coby zásah vyšší moci není přičitatelná státu. Dále je třeba zdůraznit, že jednání byla v první polovině roku , Anonymizováno, odročována na žádost účastníků s odůvodněním, že probíhají mimosoudní jednání. Soud se přitom dotazoval účastníků, v jaké fázi je mimosoudní jednání a v případě odročení jednání rovnou nařídil další termín jednání. Ani tento postup, kdy soud vyčkává na žádost účastníků na případné smírné vyřešení sporu, přičemž průběžně stav řízení sleduje, nelze vyhodnotit jako nedůvodné průtahy. Soud odvolací se pak dopustil průtahů v období od , datum, (předložení spisů prvostupňovým soudem) do , datum, , kdy se konalo jednání ve věci. Jako hraniční je pak třeba hodnotit období mezi tím, kdy odvolací soud zrušil rozsudek ve výroku vztahujícímu se k jednomu žalobců a řízení v této části zastavil dne , datum, , přičemž jednání ve věci se konalo až dne , datum, . Řízení před Nejvyšším soudem pak probíhalo rychle a o věci bylo rozhodnuto již po třech měsících od předložení spisu. Z výše uvedeného tak plyne, že se na délce řízení podílely rovněž soudy (a to jak prvostupňový, tak soud odvolací), a proto soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 15 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené a mohlo by dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak nekoncentrovaný postup procesních soudů byl již uečující pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit.

23. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o určení vlastnického práva k nemovitostem. V tomto případě tedy není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Nelze navíc nepodotknout, že jakkoliv žalobce zvýšený význam v žalobě tvrdil, akcentoval především výsledek sporu (tj. že o nemovitosti přišel). Výsledek sporu však není pro posouzení nynější věci relevantní.

24. Soud se však v rámci kritéria významu řízení pro žalobce zabýval věkem žalobce. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012, se podává, že osobami v pokročilejším věku jsou osoby starší 75 let, vždy však s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka. Na této věkové hranici je nutno trvat (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č.j. 36 Co 102/2023-197). Jakkoliv žalobce ke svém zdravotnímu stavu ničeho neuvedl, soud má za to, že v daném případě je třeba zohlednit již to, že v době obdržení žaloby bylo žalobci již 80 let a ke skončení řízení přes 87 let. Soud tedy základní částku v rámci kritéria významu předmětu řízení pro žalobce zvýšil o 5 %, a to z důvodu vyššího věku žalobce.

25. Věc po skutkové, procesní i právní stránce byla složitější, kdy šlo o určení vlastnického práva k 14 nemovitým věcem (pozemkům), které byly (často duplicitně) evidovány v katastru nemovitostí ve prospěch žalovaného (nynějšího žalobce), který je nabyl v rámci zpeněžování konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, . Po stránce skutkové bylo ve věci prováděno obsáhlejší dokazování listinami (včetně připojených spisů), výslech svědkyně a ohledání místa samého. Po stránce procesní bylo třeba rozhodnout o přistoupení dalšího účastníka, změně žaloby a účastníky opakovaně vyzývat k odstranění vadných odvolání. V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Ve věci rozhodovaly soud prvního stupně dvakrát, soud odvolací dvakrát a soud dovolací jednou. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Soud však vzal v úvahu, že jakkoliv odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí, kterým zrušil prvostupňový rozsudek, uvedl, že byly učiněny správné skutkové závěry i závěr právní, že žalobci jsou aktivně legitimováni k podání žaloby, dále souhlasil s právním závěrem ohledně absolutní neplatnosti kupních smluv a že žalobci nejsou aktivně legitimováni k podání vylučovací žaloby, přesto zrušil rozsudek prvního stupně pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů ve vztahu k závěru soudu o existenci dobré víry žalovaného při nabytí předmětných nemovitosti. Podle judikatury dovolacího soudu nemůže být prodleva způsobená kvalifikovanou kasací přičtena k tíži žalobce. Soud proto základní částku snížil, avšak toliko o 20 % (z toho 5 % za instančnost).

26. Pokud jde o chování žalobce, žalobce se na délce řízení rovněž dílčím způsobem podílel, neboť dvakrát podal blanketní odvolání, které doplňoval až na výzvu soudu a dvakrát žádal o odročení jednání (jednou s ohledem na mimosoudní jednání, jednou z důvodu dovolené advokáta). Soud proto základní částku z tohoto důvodu snížil o 5 %.

27. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 96 250 Kč minus 5 %, tedy 91 437,50. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 71 000 Kč, soud žalobci přiznal zbývající částku 20 437,50 Kč (výrok I). Ve zbytku, ohledně částky 51 062,50 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

28. O nákladech řízení (výrok III) soud rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl co do základu nároku úspěšný, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch žalobce z hlediska výše požadovaného odškodnění pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (advokátní tarif). Náklady žalobce jsou představovány částkou 17 151,62, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce. Právní zástupce žalobce dle ust. § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu učinil ve věci 3 úkony právní služby po 1 940 Kč (z tarifní hodnoty 20 437,50 Kč) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby, účasti na jednání soudu dne , datum, ). K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 3 x 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a cestovné k soudnímu jednání na trase , adresa, a zpět (478 km), učiněné osobním automobilem BMW 320d xDrive, registrační značky , SPZ, s kombinovanou spotřebou 4,7 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) dne , datum, podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,8 Kč/km, 3 552 Kč, a náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč za 12 půlhodin po 150 Kč, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 629,62 Kč (21 % ze 12 522 Kč), když zástupce žalobce je jejím plátcem, což bylo doloženo.

29. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobce náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho zástupce.