48 C 241/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupena advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 6 130 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 6 130 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z této částky od 29.1.2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 8.11.2023 doručenou soudu dne 9.11.2023 po žalované domáhala náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) ve výši 6 130 000 Kč s vymezeným příslušenstvím (úroky z prodlení), která jí měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, který měl spočívat v tom, že v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně, sp.zn. , spisová značka, , prodal v dražbě dne 25.11.2015 nemovitost – pozemek parc. č. 7 jehož součástí je stavba č., adresa, , a to s ohledem na výši vymáhané pohledávky a částkám, které byly soudním exekutorem v průběhu exekuce vymoženy. V této souvislosti žalobkyně zmínila, že nepřiměřenost exekuce spočívala i v tom, že částka, která měla být vymáhána, neodpovídala tomu, že již dříve byly oprávněnému z exekuce některé částky uhrazeny. Žalobkyně poukázala i na to, že před zahájením dražby byl podán insolvenční návrh na osobu povinné, a exekuce tak nemohla být provedena. Škodu žalobkyně vyčíslila na 6 130 000 Kč, což je cena, za kterou se nemovitost aktuálně nabízí k prodeji.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 18.12.2023 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně nárok na náhradu škody ve výši 6 130 000 Kč uplatnila dne 12.5.2023 a že nárok projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 27.10.2023, přičemž ani zčásti nevyhověla. Žalovaná po rekapitulaci základního průběhu exekučního řízení dospěla k závěru, že v postupu exekutora nesprávný úřední postup neshledala. Poukázala na informaci soudního exekutora povinné, že k okamžiku nařízení dražebního jednání činila dlužná částka 1 119 750,80 Kč, tudíž jde o částku vysokou, která provedení výkonu prodejem nemovitosti odůvodňuje. Ani případné platby, které se děly přímo oprávněnému a nikoli cestou soudního exekutora, nelze zohledňovat, neboť není povinností soudního exekutora, aby toto zjišťoval. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout primárně z důvodu neexistence odpovědnostního titulu.

3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Při tomto jednání, resp. před zahájením jednání ve věci soud poučil účastníky o relevantní judikatuře, a rovněž v průběhu jednání seznámil účastníky se svým předběžným právním názorem. Soud rovněž poskytl žalobkyně příležitost označit či navrhnout listiny k prokázání tvrzení, že v době, kdy byla učiněna výzva soudního exekutora dne 11.9.2015 zde byly ještě nějaké jiné částky uhrazeny soudnímu exekutorovi, které měly být započítány. V tomto směru žalobkyně uvedla, že žádné takové listiny nemá a v tomto směru odkázala na obsah exekučního a exekutorského spisu.

4. Soud v prvé řadě vyšel ze skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody ve výši 6 130 000 Kč uplatnila dne 12.5.2023, že žalovaná nárok žalobkyně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 27.10.2023, přičemž ani zčásti nevyhověla, že soudní exekutor , jméno FO, předmětnou nemovitost prodal a rovněž rámcový průběh exekučního řízení.

5. Soud ve věci na základě provedeného dokazování učinil následující další skutková zjištění a na jejich podkladě, jakož i na podkladě skutečností mezi účastníky nesporných dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Exekuční řízení bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 15.6.2012, a to pro vymáhání částky 400 000 Kč spolu s úrokem ve výši 2,33 % měsíčně od 25. 11. 2009 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 120 000 Kč, úrokem ve výši 0,2 % za každý den prodlení s dosud nesplacené jistiny a smluvního úroku od 4.8.2010 do zaplacení a současně pro náklady exekuce oprávněného a soudního exekutora. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27.9.2012 s PM dne 6.11.2012. Dne 9. 9. 2014 byl vydán exekuční příkaz č.j. , spisová značka, , k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinné , jméno FO, – pozemku parc. č. 7 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je , adresa, . Usnesením ze dne 9.1.2015 rozhodl soudní exekutor o provedení elektronické dražby nemovitostí, a to dne 4.3.2015 v 13h. Odvolání proti tomuto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25.3.2015, sp.zn. , spisová značka, odmítnuto. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2015 byla exekuce částečně zastavena co do smluvní pokuty ve výši 120 000 Kč, smluvního úroku ve výši 0,2 % za každý den z dosud nesplacené jistiny a smluvního úroku od 4. 8. 2010 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 6. 2015 (zjištěno z nesporných skutečností). Znaleckým posudkem , právnická osoba, ze dne 25.11.2014, č. , hodnota, byla zjištěna cena předmětných nemovitostí 1 470 000 Kč. K žádosti AK , tituly před jménem, , jméno FO, oznámením ze dne 23.7.2015 soudní exekutor sděluje, že dluh se skládá z jistiny 400 000 kč, úroku z prodlení 2,33 % měsíčně od 25.11.2019 do zaplacení. Ke dni 23.7.2015 ve výši 519 455,59 Kč, náklady oprávněného, náklady exekuce, kdy náklady exekuce činí 203 626 Kč, náklady oprávněného 53 237,58 Kč, kdy uhrazeno bylo 219 689 Kč a zbývá uradit 956 630 Kč. Sdělením, výzvou k úhradě ze dne 11.9.2015 soudní exekutor vyzývá povinné (adresováno AK , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, ) k uhrazení částky 1 119 750, 80 Kč, a to nejpozději do 26.9.2015, jinak bude přistoupeno k vydání dražební vyhlášky pro prodej nemovitostí povinného (zjištěno z ex.spisu sp.zn. , Anonymizováno, , spisová značka, ). Dne 25.11.2015, v 8:24, byla zahájeno insolvenční řízení ve věci povinné , jméno FO, , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. KSPH , spisová značka, , které skončilo odmítnutím insolvenčního návrhu usnesením ze dne 6.1.2016, které nabylo právní moci dne 4.2.2016 (zjištěno ze spisu KS v Praze, sp.zn. KSPH , spisová značka, ). Dne 25. 11. 2015 bylo vydáno usnesení o příklepu, č. j. , spisová značka, , které bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2018, č.j. , spisová značka, . Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 28. 1. 2019. Dovolání proti tomuto usnesení bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2019, sp.zn. , spisová značka, , odmítnuto. Usnesením ze dne 27.12.2017, č.j. , spisová značka, soudní exekutor rozhodl, že na straně zemřelé povinné - , jméno FO, , bude v řízení nadále pokračováno se žalobkyní, jenž odpovídá za dluhy do výše ceny nabytého dědictví (zjištěno z nesporných skutečností). Podáním ze dne 5.4.2018 doplněným podáním ze dne 7.6.2018 navrhli žalobkyně a , jméno FO, zastavení exekuce, přičemž uvedli, že zde byl rozdíl mezi vymáhanou a reálně poskytnutou částkou, kdy reálně poskytnutá částka nebyla 400 000 Kč, ale reálně bylo poskytnuto 272 090 Kč. , právnická osoba, že ve vztahu k faktickému placení úvěru povinní uváděli jednotlivé platby, které právnímu předchůdci oprávněného, popřípadě oprávněnému prostřednictvím exekutora uhradili, a to celkem částku 319 672 Kč (zjištěno ze spisu OS Kladno, sp.zn. , spisová značka, ). Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 9. 2022, č.j. , spisová značka, byla exekuce zcela zastavena, a to z důvodu úhrady dlužného plnění vč. nákladů soudního exekutora (zjištěno z nesporných skutečností).

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. V souladu s § 132 o.s.ř. soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při tom dospěl k následujícím závěrům.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

16. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala náhrady škody 6 130 000 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora, který měl spočívat v tom, že v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně, sp.zn. , spisová značka, , prodal v dražbě dne 25.11.2015 nemovitost – pozemek parc. č. 7 jehož součástí je stavba č, adresa, , a to s ohledem na výši vymáhané pohledávky a částkám, které byly soudním exekutorem v průběhu exekuce vymoženy. Soud zdůrazňuje, že úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace skutkových tvrzení je věcí soudu. Soud posoudil celý žalobou uplatněný nárok jakožto nárok na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí - exekučního příkazu ze dne 9.9.2014, č.j. , spisová značka, , k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinné (NS ČR, sp.zn. , spisová značka, ).

17. Mezi účastníky nebylo sporné, že k prodeji nemovitosti došlo, spor se vedl o to, zda lze v postupu soudního exekutora, který předmětnou nemovitost prodal, za situace, kdy byla v okamžiku zahájení dražby vymáhána částka 1 119 750, 80 Kč, spatřovat nesprávný úřední postup. Jako související otázkou se soud zabýval tím, zda soudní exekutor pochybil, pokud neodložil dražbu za situace, kdy bylo před jejím zahájením zveřejněno v insolvenčním rejstříku oznámení o zahájení insolvenčního řízení ve věci povinné, které později skončilo odmítnutím insolvenčního návrhu. Soud úvodem připomíná, že odškodňovací řízení nelze vnímat jakožto řízení, v němž lze znovu otevírat skutkové a právní otázky, které již byly soudy v jiných řízeních pravomocně vyřešeny. Pravomocná rozhodnutí jsou nadány vlastností presumpce jejich správnosti a nelze je až na stanovené výjimky znovu přezkoumávat. Tímto náhledem je primárně třeba odmítnout požadavek žalobce na přezkoumání zákonnosti celého pravomocně skončeného exekučního řízení, a to nejen pokud jde o právní hodnocení, ale zejména co do opětovného zkoumání skutkového stavu. Jinými slovy, soud v kompenzačním řízení nemůže znovu zjišťovat skutkové okolnosti vztahující se jednak k exekučnímu titulu, ani k tomu, jaká částka měla či neměla být po povinné a potažmo po žalobkyni, která nastoupila na její místo, vymáhána. V tomto směru soud vyšel z provedeného dokazování a má za prokázáno, že v okamžiku dražby byla vymáhána částka 1 119 750, 80 Kč, o čemž byl tehdejší advokát povinné, který zastupuje žalobkyni i v tomto řízení, soudním exekutorem informován, včetně vysvětlení jednotlivých částek, z nichž se dluh skládá. Žalobkyně pak sama sdělila, že žádnými dalšími listinami v tomto ohledu nedisponuje a odkázala na obsah k důkazu provedených spisů.

18. Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře dospěl k závěru, že exekuční příkaz může být pro rozpor se zásadou přiměřenosti exekuce pokládán za nezákonné rozhodnutí i tehdy, nebyl-li pro nezákonnost odklizen (NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 5631/2015). Z judikatury téhož soudu plyne, že i závěr, že exekutor může provést exekuci k vymožení peněžitého plnění jedním, více nebo všemi zákonem předpokládanými způsoby, a to současně nebo postupně; rozhodnutí o tom, jakým způsobem exekuci provede a v jaké časové souslednosti případně použije více způsobů, závisí pouze na jeho uvážení. Jelikož exekutor v průběhu exekuce zpravidla nemůže přesně odhadnout, jaký výtěžek ten který ze zvolených způsobů exekuce přinese a jaké náklady s ním budou spojeny, není v rozporu se zákonem, postihne-li majetek povinného v míře o něco větší než zcela nezbytné (NS ČR, sp.zn. 20 Cdo 352/2011). Soud tak v kompenzačním řízení zkoumá, zda zde bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kdy jak již bylo výše uvedeno, exekuční příkaz může být pro rozpor se zásadou přiměřenosti exekuce pokládán za nezákonné rozhodnutí i tehdy, nebyl-li pro nezákonnost zrušen. Soud dále vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu ČR, že skutečnost, že byl vydražiteli udělen příklep při dražbě konané přesto, že byl krátce před jejím zahájením podán proti povinnému insolvenční návrh, není sama o sobě důvodem pro změnu usnesení o příklepu, jestliže byl insolvenční návrh následně pro vady odmítnut (NS ČR, sp.zn. 26 Cdo 3544/2014).

19. Aplikováno na poměry souzené věci, soudní exekutor nepochybil, pokud konal dražbu i za situace, kdy těsně před jejím zahájením byl podán insolvenční návrh, který, jak bylo prokázáno, byl později pro vady pravomocně odmítnut. Žádné důvod pro změnu usnesení o příklepu zde dány nejsou. Ostatně touto otázkou se zabývaly jak odvolací soud, tak soud dovolací v rámci odvolání, resp. dovolání povinné proti usnesení o udělení příklepu. V řízení bylo rovněž prokázáno, že dlužná částka v okamžiku dražby činila 1 119 750, 80 Kč, přičemž o jejích jednotlivých položkách byla povinná informována doručením jejímu právnímu zástupci. Na skutečnost, že soud zásadně nemůže znovu zkoumat skutkový stav, zde ohledně výše dluhu, již bylo poukázáno výše. Za situace, kdy byla hodnota nemovitostí zjištěna podle znaleckého posudku ve výši 1 470 000 Kč, je prodej těchto nemovitostí k uspokojení pohledávky ve výši 1 119 450,80 Kč zcela přiměřené a nelze na něm shledat nic nepřiměřeného. Se zjištěným skutkovým stavem se míjí námitka žalobkyně, že soudní exekutor se měl uspokojit na jiné méně hodnotné věci v jejím vlastnictví. Předně soud nezjistil, že by výše dražených nemovitostí byla v nějakém významném nepoměru k výši vymáhané pohledávky oprávněného. Především však s ohledem na den uskutečnění dražby 25.11.2015 a vstup žalobkyně na místo povinné usnesením ze dne 27.12.2017 je zjevné, že v roce 2015 soudní exekutor o žádném majetku ve vlastnictví žalobkyně k uspokojení dlužné částky nemohl uvažovat.

20. Je tak zjevné, že absentuje již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, a to existence odpovědnostního titulu, tedy v tomto případě nezákonného rozhodnutí. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci měla plných úspěch žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Náklady žalované jsou představovány 3 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), a to za vyjádření ze dne 18.12.2023 k žalobě a za přípravu a za účast při jednání dne 5.4.2024), celkem ve výši 900 Kč (výrok II).

22. Lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku soud stanovil jako obecnou třídenní podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., když v řízení nevyšly najevo důvody pro stanovení lhůty jiné či pro plnění ve splátkách a ani účastníci jinou lhůtu nenavrhovali.