48 C 243/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ivem Krýsou Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A Jméno žalobkyně B., IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného st. příslušnost Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o uložení povinnosti vydat plynoměr

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr) typu R015, výrobního čísla hodnota, které je umístěno na adrese odběrného místa adresa, Česká republika, v místě spotřeby (EIC) č.: anonymizováno, a to za účasti pověřeného zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 626,50 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, Jméno advokátky, advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení je uložení povinnosti žalovanému vydat plynoměr. Žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy plynu v souladu se zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu byl žalovaný odběratelem zemního plynu na adrese odběrného místa adresa (dále jen „odběrné místo“). Žalovanému bylo na adrese odběrného místa, v místě spotřeby EIC: anonymizováno, osazeno měřící zařízení (dále jen „plynoměr“) typu R015, výrobního čísla hodnota. Smluvní vztah byl ukončen ke dni datum. Z důvodu ukončení smluvního vztahu mezi odběratelem a dodavatelem byl žalovaný vyzván dopisem ze dne datum a emailem k zpřístupnění předmětného měřidla, žalovaný na výzvu nijak nereagoval. V důsledku fúze došlo ke sloučení žalobkyně a zanikající společnosti Jméno žalobkyně A právnická osoba., člen koncernu Jméno žalobkyně A, a. s., IČO: IČO (dále jen „zanikající společnost“), kdy na žalobkyni přešlo jmění zanikající společnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný má státní příslušnost Anonymizováno, přičemž trvalé bydliště v České republice má hlášené na adrese adresa. Mezinárodní příslušnost českého soudu vyplývá z čl. 4 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení), podle kterého na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky, ve spojení s § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle kterého nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.

4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Mezi žalobkyní a zanikající společností Jméno žalobkyně A právnická osoba., člen koncernu Jméno žalobkyně A, a. s., IČO: IČO došlo k fúzi, kdy na žalobkyni, jako nastupující společnost, přešlo jmění zanikající společnosti (zjištěno ze zápisu ze dne datum z obchodního rejstříku vedeném u Městského soudu v Anonymizováno, oddíl Anonymizováno, vložka Anonymizováno). Žalovaný podepsal se žalobkyní dne datum smlouvu o připojení k distribuční soustavě na základě které bylo odběrné místo adresa, osazeno plynoměrem typu R015 BK G4, výrobní číslo hodnota (zjištěno ze Smlouvy o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel - domácnost č. hodnota). Žalovaný podepsal s žalobkyní dne datum smlouvu o sdružených službách dodávky zemního plynu podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona (zjištěno ze Smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu č. hodnota). Ke dni datum došlo k přerušení distribuce plynu do odběrného místa žalovaného (zjištěno z přílohy k žádosti o ukončení nebo přerušení distribuce plynu, č. l. 23). Výzvou ze dne datum a předžalobní upomínkou ze dne datum vyzvala žalobkyně o zpřístupnění plynoměru v. č. hodnota, žalovaný však na výzvy žalobkyně žádným způsobem nereagoval (zjištěno z výzvy ze dne datum a z předžalobní upomínky ze dne datum)

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 71 odst. 6 věty první zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona, zákazníci, provozovatelé zásobníků plynu a provozovatelé distribučních soustav jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy, provozovateli distribuční soustavy nebo výrobci plynu, který odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením vybavil, přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení (důraz přidal soud).

9. Soud dospěl k závěru, že žalovaný svoji povinnost umožnit žalobkyni přístup k plynoměru nesplnil, přestože byl žalobkyní opakovaně ke zpřístupnění plynoměru vyzýván (naposledy předžalobní výzvou ze dne datum).

10. Jelikož je nárok žalobkyně po právu, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě vyhověl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 626,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do datum (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč po 1 500 Kč/úkon za 2,5 úkonu právní služby (převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrada za 21% DPH z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč na základě dokladu o plátcovství DPH advokátkou.

12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.