48 C 253/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozen Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozen Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 2 x 9 075 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit každému z žalobců částku 9 075 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 15.11.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se podanou žalobou ze dne 22.11.2023 ve znění změny žaloby ze dne 29.11.2023 na žalované domáhala odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), v celkové výši 9 075 Kč pro každého z žalobců coby majetkové újmy spočívající v žalovanou neuznaných nákladech na obhajobu v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v , Anonymizováno, , sp.zn. , spisová značka, , které pro oba žalobce skončilo zprošťujícím rozsudkem. Jde o nahlížení do trestního spisu ve dnech 22.7.2023 a 26.7.2021 u policejního orgánu. Nahlížení probíhalo dne 22.7.2021 od 8:45 do 11:30 hodin a dále poté od 13:00 do 15:30 hodin a dne 26.7.2021 od 8:45 do 11:18 hodin. Celkem se tak jednalo o 12 úkonů právní služby, tedy 6 úkonů za každého z žalobců po 1 200 Kč (1 500 Kč – 20 % pro obhajování dvou osob) + režijní paušál 300 Kč + náhrada za 21% DPH. Žalovaná však přiznala pouze 2 úkony s režijním paušálem, tedy jeden úkon pro každého z žalobců. Žalobci poukázali na to, že žalovaná nezdůvodnila přezkoumatelně svůj postup, proč přiznala právě 1 úkon právní služby. Žalobci byli obviněni z daňové trestné činnosti, přičemž spis byl téměř kompletní a čítal více než 3 300 stran. Dále žalobci odkázali na nález Ústavního soudu ČR ze dne 1.3.202, sp.zn. I. ÚS 3906/17. K uplatnění nároku u žalované žalobci uvedl, že se tak stalo žádostí ze dne 15.5.2023.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 11.2.2024 ve znění opravného vyjádření ze dne 12.1.2024 k žalobě uvedla, že nárok žalobců neuznává. Učinila nesporným, že k nahlížení do spisu dne 22.7.2021 a dne 26.7.2021 došlo v časech podle tvrzení žalobců, jakož i to, že k uplatnění nároku došlo dne 15.5.2023, přičemž žalovaná uznala převážnou část nákladů obhajoby v předmětném trestním řízení. Za předmětné nahlížení žalovaná přiznala po jednom úkonu právní služby pro každého z žalobců. Důvodem, proč žalovaná neuznala vícero úkonů právní služby nespočívá v tom, že nahlížení proběhlo příliš brzy po převzetí obhajoby, nýbrž proto, že na nahlížení do spisu po převzetí obhajoby je třeba nahlížet odlišně, a to většinou nikoli jako na samostatný úkon podle § 11 odst. 1 písm. f) AT. V této souvislosti žalovaná poukázala na to, že přiznala žalobcům úkon převzetí a přípravy obhajoby ze dne 12.7.2021, přičemž odkázala na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23.8.2022, sp.zn. II. ÚS 2121/22. Žalovaná nezpochybnila, že příprava obhajoby mohla být náročná, nicméně poukázala na závěry komentářové literatury, že tato skutečnost nemá vliv na počet přiznaných úkonů za nahlížení do spisu. Žalovaná tak má za to, že pokud každému z žalobců za předmětné nahlížení přiznala samostatný úkon právní služby, poskytla více, než by podle citované judikatury musela. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve vyjádření ze dne 11.1.2024 a žalobci k výzvě soudu ze dne 15.1.2024 nesdělila, že by s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasili a jejich souhlas se tak presumuje).

4. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci u žalované nárok uplatnili dne 15.5.2023, že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 14.11.2023, přičemž konstatovala nezákonné rozhodnutí a na nákladech obhajoby přiznala oběma žalobcům částku 52 163,64 Kč. Ohledně sporného nahlížení žalovaná přiznala z požadovaných 2 x 6 úkonů právní služby každému z žalobců po jednom úkonu. Dále bylo nesporné, že k nahlížení do trestního spisu došlo dne 22.7.2021 od 8:45 do 11:30 hodin a poté od 13:00 do 15:30 hodin a dne 26.7.2021 od 8:45 do 11:18 hodin. Nesporné bylo i to, že ve věci je dán odpovědnostní titul, existence příčinné souvislosti s vznik škody na straně žalobců.

5. Soud ve věci na základě účastníky navržených či předložených listinných důkazů učinil následující další skutková zjištění.

6. Ze specifikace vyúčtování obhajoby ze dne 3.5.2023 (č.l. 7) zjištěno, že k převzetí obhajoby žalobců došlo dne 12.7.2023, k prostudování trestního spisu po skočení vyšetřování dne 14.10.2021.

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje.

8. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

16. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobci nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. V tomto sporu bylo mezi účastníky sporné, zda za nahlížení do trestního spisu žalobcům náleží náhrada za více úkonů právní služby než jeden úkon pro každého z žalobců, který přiznala žalovaná.

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

20. Žalobci se v tomto řízení domáhali náhrady škody, kterou odvozovali z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení policejního orgánu ze dne 13.5.2021, č.j. , tel. číslo, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobců. V daném případě trestní stíhání žalobců neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je shora citované usnesení policejního orgánu, které bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne 27.9.2022, č.j. , spisová značka, , kterým byli žalobci obžaloby zproštěni a proti němuž podané odvolání státním zástupcem bylo usnesením Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 23.2.2023, č.j. , spisová značka, , zamítnuto.

21. Žalovaná nečinila spornou otázku příčinné souvislosti ani vzniku škody, když žalobcům za předmětný úkon dílčí odškodnění přiznala. Spornou byla výše škody, které žalobcům v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem vznikla.

22. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

23. Soud o sporném úkonu právní služby, za nějž se každý z žalobců domáhal dalších pěti úkonů právní služby, uvážil následovně.

24. Soud uznává, že nahlížení do spisu v průběhu trestního řízení je nedílnou součástí práva na obhajobu a v účelném rozsahu není důvod odpírat poškozenému právo, aby mu tyto účelně vynaložené náklady na obhajobu byly poté, co byl obžaloby zproštěn, ze strany státu nahrazeny. Současně se musí jednat o úkony právní služby, které jsou vyjmenovány v advokátním tarifu, případně je lze takovým úkonům postavit na roveň, přičemž současně je lze přiznat pouze v rozsahu, který advokátní tarif stanoví. V advokátním tarifu je výslovně upraven úkon právní služby - prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny (srov. § 11 odst. 1 písm. f/ AT). Úkon spočívající v nahlížení do spisu upraven není a je tak třeba v každém konkrétním případě posoudit jeho účelnost vzhledem k dalším okolnostem daného řízení. Nejvyšší správní soud dospěl v usnesení ze dne 29.4.2008, č.j. 5 Azs 33/2008-40, k závěru, že „nahlížení do spisu a studium spisu, které ustanovený advokát prováděl na počátku zastupování v řízení o kasační stížnosti, je třeba pro určení odměny a náhrady hotových výdajů advokáta považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, nikoli za samostatný úkon právní služby.“ Rovněž Ústavní soudu ČR v usnesení ze dne 23.8.2022, sp.zn. II.ÚS 2121/22, na který poukázala žalovaná, nespatřoval nic protiústavního na závěru, že obecné soudu „nahlížení do spisu nepovažovaly za samostatný úkon právní služby, ale za součást procesu seznamování se advokáta s případem.“25. I soud je toho názoru, že první nahlédnutí do spisu po převzetí obhajoby je již zahrnuto v úkonu převzetí a přípravy zastoupení, kdy zde není žádný důvod pro to, aby za tento zvlášť neupravený úkon právní služby učiněný několik dnů po převzetí obhajoby náležel další zvláštní úkon právní služby. Je zjevné, že aby mohl obhájce obhajobu převzít, je třeba, aby se rovněž seznámil se spisem. Soud proto činí obdobný závěr, jaký je činěn i ohledně první porady s klientem po převzetí obhajoby, tedy, že je již zahrnuta v převzetí a přípravě zastoupení. I Městský soud v Praze judikuje, že převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou (srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 16 Co 40/2023). Žalovaná tedy žalobce nijak na právu na náhradu nákladů obhajoby nijak nezkrátila, naopak každému z žalobců přiznala po jednom úkonu právní služby i za předmětné nahlížení, byť mohla setrvat na závěru, že je toto první nahlížení již zahrnuto v úkonu převzetí a přípravy obhajoby, jak na to poukázala ve svém vyjádření.

26. V souhrnu proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobců na vyšší odškodnění za předmětné nahlížení není důvodný a žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I).

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Má proto proti v řízení neúspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka, a to ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za písemné vyjádření ve věci samé ze dne 19. 10. 2022 (§ 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), které jsou jí žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně.

28. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť v průběhu řízení nebyly zjištěny skutečnosti svědčící ke stanovení lhůty jiné a účastníci tak ani nenavrhovali.