48 C 267/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozena Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupena advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za niž jedná Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 47 125 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 875 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 19 500 Kč od 18.9.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 26 250 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 750 Kč od 18.9.2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 858,98 Kč k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno, , do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11.12.2023 se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 47 125 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 31 250 Kč od 18.9.2023 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 20.12.2023 a žalobkyně se v něm domáhala určení neplatnosti skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele žalobkyně. Žalobkyně zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Posuzované řízení skončilo dne 11.10.2023 a trvalo 9 let a 9 měsíců. Posuzované řízení představovalo běžný, nikterak náročný spor, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, aniž by bylo třeba provádět složitější dokazování. Sama žalobkyně svým chováním k délce řízení nepřispěla, což konkrétně vyplývá mimo jiné z odst. 27 rozsudku , adresa, , Anonymizováno, ze dne 12.9.2023, č.j. , spisová značka, . Posuzované řízení mělo pro žalobkyni velký význam, neboť se týkalo jejího pracovněprávního poměru, žalobkyně je nadto osobou ve vyšším věku a výpověď jí byla dána v době, kdy žalobkyni chybělo 16 měsíců do důchodového věku, což bylo komplikací pro nalezení nového pracovního místa. Žalobkyně nadto bydlí v menší obci a vedení soudního sporu s bývalým zaměstnavatelem mělo na pověst žalobkyně negativní vliv. Výši zadostiučinění žalobkyně vyčíslila tak, že základní částku stanovila ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky řízení v poloviční výši), kterou dále navýšila o 10 % s ohledem na význam řízení pro žalobkyni a o 20 % s ohledem na postup orgánů veřejné moci. Žalobkyně svůj nárok ve výši 154 750 Kč uplatnila u žalované podáním ze dne 17.3.2023, žalovaná stanoviskem ze dne 31.8.2023 přiznala žalobkyni odškodnění ve výši 123 500 Kč. Žalobkyně považuje odůvodnění stanoviska za nedostatečné a obrátila se se zbytkem nároku na soud.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 24.1.2024 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 17.3.2023 nárok uplatnila. Žalovaná dne 31.8.2023 nároku žalobkyně vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva, a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 123 500 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od 30.12.2013 a ke dni projednání žádosti nebylo skončeno. Žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž výši poskytnutého zadostiučinění snížila o 15 % z důvodu složitosti řízení. Řízení se dle žalované vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i procesní složitosti, jelikož bylo provedeno obsáhlé dokazování a byla nařízena mediace. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Význam řízení žalovaná shledala jako zvýšený, jelikož se jednalo o pracovněprávní věc, a základní částku proto zvýšila o 10 %. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná hodnotí jako zvýšený s ohledem na předmět sporu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne 17.5.2023. Nesporné je rovněž stanovisko žalované ze dne 31.8.2023, kterým byla žalobkyně odškodněna ve výši 123 500 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného , adresa, sp. zn. , spisová značka, (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že na č.l. 1 je založena žaloba ze dne 30.12.2013, o určení neplatnosti skončení pracovního poměru. Usnesením z 15.8.2014 žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Usnesením z 15.5.2015 žalovaná vyzvána k podání vyjádření k žalobě. Dne 29.7.2015 vyjádření žalované zasláno žalobkyni. Podáním ze dne 9.9.2015 sděleno žalobkyní, že mezi stranami probíhají jednání. Podáním ze dne 14.12.2015 sděleno, že k mimosoudnímu vyřešení věci nedošlo. Referátem z 12.7.2016 nařízeno jednání na 25.11.2016, kdy byl rovněž vyhlášen rozsudek. Dne 25.11.2016 žádá předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Na č.l. 64 založen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, rozsudek vypraven dne 27.3.2017. Dne 11.4.2017 podala žalobkyně odvolání, dne 2.6.2017 věc předložena odvolacímu soudu, který usnesením ze dne 21.11.2017, č.l. 123, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu nesprávného právního posouzení, usnesení bylo vypraveno 21.12.2017. Usnesením ze dne 19.11.2018 účastníci vyzváni k označení osoby mediátora. Usnesením ze dne 8.1.2019 nařízena mediace a řízení přerušeno do 8.4.2019. Referátem z 15.10.2019 nařízeno jednání na 29.11.2019, žalovaná požádala o odročení jednání, jednání odročeno na 10.1.2020, kdy bylo provedeno dokazování, jednání následně odročeno na 20.3.2020. Dne 12.3.2020 žádá zástupce žalobkyně o odročení jednání z důvodu opatření souvisejících s pandemií onemocnění Covid-19, jednání téhož dne zrušeno. Referátem z 3.9.2020 nařízeno jednání na 30.10.2020, to následně zrušeno z důvodu pandemie. Referátem z 20.1.2021 nařízeno jednání na 16.4.2021. Podáním ze dne 15.4.2021 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu pozitivního antigenního testu, jednání téhož dne zrušeno. Referátem z 16.8.2021 nařízeno jednání na 1.10.2021, kdy bylo provedeno dokazování, jednání následně odročeno na 1.12.2021. Jednání následně zrušeno z důvodu onemocnění svědků. Referátem z 14.3.2022 nařízeno jednání na 6.5.2022, kdy byl proveden výslech svědků. Jednání následně odročeno na 29.6.2022, kdy bylo pokračováno ve výslechu svědků. Jednání následně odročeno na 2.11.2022, kdy bylo dokazování skončeno a jednání odročeno na 11.11.2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 16.11.202 žádá předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Na č.l. 323 založen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, rozsudek vypraven 22.2.2023. Dne 8.3.2023 podáno odvolání, dne 19.4.2023 spis předložen odvolacímu soudu. Na č.l. 387 založen rozsudek ze dne 12.9.2023, kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, rozsudek nabyl právní moci dne 11.10.2023.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobkyni zahájeno dne 30.12.2013 a skončeno bylo dne 11.10.2023, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu o schválení smíru. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila 9 let a 9 měsíců.

8. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

17. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

18. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

19. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

20. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 30.12.2013 a skončeno bylo dne 11.10.2023, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu o schválení smíru. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila 9 let a 9 měsíců.

21. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílel i soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Což ostatně ani žalovaná nesporovala.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Za přiměřenou základní sazbu je v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení, což je tatáž sazba, ze které vycházela žalobkyně i žalovaná.

23. Zadostiučinění, které by tak žalobkyni náleželo je představováno částkou 131 250 Kč 8x15 000 + 9x1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

24. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílely i procesní soudy. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). V činnosti procesního soudu I. stupně byla shledána období zásadní nečinnosti, a to od 30.12.2023, kdy byla podána žaloba, do 15.8.2014, kdy soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku, a následně do 15.5.2015, kdy soud vyzval k vyjádření žalovanou; dále od 14.12.2015, kdy bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, do 12.7.2016, kdy soud nařídil jednání, a následně do 25.11.2016, kdy soud opět nařídil jednání; dále od 8.4.2019, dokdy soud přerušil řízení z důvodu mediace, do 15.10.2019, kdy soud nařídil jednání ve věci; od 12.3.2020, kdy byla podána žádost o odročení jednání, do 3.9.2020, kdy soud nařídil jednání; od 1.12.2021, kdy soud zrušil jednání, do 14.3.2022, kdy soud nařídil jednání; a konečně od 29.6.2022, kdy se konalo jednání, do 2.11.2022, kdy se konalo další jednání. Soud by průtah toleroval, pokud by šlo o průtah ojedinělý, v řízení však došlo k průtahům, které již nelze považovat za ojedinělý průtah, který by bylo lze tolerovat, za předpokladu, že jinak je doba řízení přiměřená. Z výše uvedeného plyne, že se na délce řízení významnou měrou podílely soudy, a proto soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 15 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené a mohlo by dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak nesprávný postup soudu byl natolik zásadní pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit.

25. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Ve věci dvakrát meritorně rozhodoval soud I. stupně a dvakrát soud odvolací. V tomto smyslu proto soud základní částku snížil o 15 %.

26. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení bylo pracovně právním sporem, tudíž je lze zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Na žalobkyni, pokud jde o posouzení kritéria významu řízení, ovšem nelze pohlížet jako na osobou v pokročilejším věku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012), neboť věku 75 let žalobkyně dosud nedosáhla. Soud však základní částku zvýšil o 15 %.

27. Věc byla po skutkové, právní i procesní stránce standardně složitá. Pokud jde o procesní stránku, soud musel provést listinné důkazy a výslechy svědků, rovněž nařídil mediaci a řízení v této souvislosti přerušil, ovšem nejednalo se o úkony, které by vykazovaly nadstandardní složitost. Z hlediska skutkového i právního se jednalo taktéž o standardně obtížný spor o určení neplatnosti skončení pracovního poměru, který se nijak nevymykal tomu, co je v obdobných sporech běžné. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako standardně složitou, a proto s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

28. Žalobkyně se na délce řízení podílela. Přestože žalobkyně zpravidla k délce řízení nepřispívala, nemůže soud na tomto místně opomenout, že procesní soud dvakrát odročoval jednání z důvodů na straně žalobkyně (žádost žalobkyně o odročení jednání ze dne 12.3.2020 a 15.4.2021). Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 5 %.

29. Ve světle výše uvedeného žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobkyni náleží ve výši 131 250 Kč + 10 %, tj. 144 375 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 123 500 Kč, soud žalobkyni přiznal odškodnění ve výši 20 875 Kč (výrok I.). Ve zbytku, co do částky 26 250 Kč, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

30. Žalobkyně svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnila dne 17.3.2023 a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne 17.9.2023, kdy následující den se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná o nároku žalobkyně rozhodla dne 31.8.2023. Žalobkyně má kromě přiznané jistiny nárok i na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 19 500 Kč (soudem přiznaná částka 20 875 Kč snížená o 1 350 Kč představující odškodnění za 1 měsíc navýšené o 10 % neboť ohledně této částky se žalovaná do prodlení dostat nemohla, když v době, kdy žalobkyni odškodňovala, řízení trvalo 9 let a 8 měsíců) od 18.9.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaná dostala do prodlení dne 18.9.2023. Soud proto v této části žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbytku (úrok z prodlení v zákonné výši ze zbývající požadované částky 11 750 Kč od 18.9.2023 do zaplacení) soud požadavek na zaplacení úroku z prodlení zamítl jako nedůvodný (výrok II.).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná, když i soud dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo a že žalobkyni je třeba odškodnit v penězích, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Proto se i částečný úspěch pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobkyně jsou představovány částkou 19 858,98 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci 3 úkony právní služby, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v sepisu žaloby a účasti na jednání dne 19.3.2024 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč (podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) á 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 13 600 Kč (10 200 + 2 142), cestovné k soudnímu jednání na trase , adresa, , , adresa, a zpět (413 km), učiněné osobním automobilem , jméno FO, , registrační značky , SPZ, s kombinovanou spotřebou 7,8 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) dne 19.3.2024 podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při ceně paliva 38,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,6 Kč/km, 3 559,48 Kč, dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 000 Kč za 10 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 14 759,48 Kč (9 300+900+3 559,48+1 000), to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH ve výši 3 099,50 Kč na základě dokladu, že advokát žalobkyně je plátcem DPH. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

32. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyni v principu nijak nepoškozuje.