48 C 27/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 541 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 541 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení smluvního úroku ve výši 20 % ročně z částky 200 000 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 63 593,10 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkové částky 541 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce požadoval zaplacení částky 200 000 Kč z titulu nevrácené peněžité zápůjčky, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 20 % p.a. z této částky od , datum, do zaplacení; dále žalobce požadoval zaplacení částky 341 000 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení do , datum, . Žalobce tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne , datum, , kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, přičemž žalovaná tuto částku spolu s úrokem ve výši 40 % p.a. měla vrátit nejpozději v den splatnosti zápůjčky, tedy dne , datum, ; pro případ prodlení se zaplacením byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. V dané souvislosti žalobce tvrdil, že mu ze strany žalované nebylo dosud ničeho vráceno. Žalobce dále tvrdil, že k předání peněženích prostředků došlo v hotovosti v obchodním centru Metropole , adresa, při osobním setkání žalobce se žalovanou, která převzetí peněž stvrdila podpisem výše uvedené smlouvy, na žádost žalobce peníze přepočítala a za doprovodu žalobce následně obchodní centrum opustila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne , datum, žalobou uplatněné nároky neuznala a tvrdila, že smlouva sice byla uzavřena (podepsána), nicméně jí přes slib žalobce peníze poskytnuty nebyly, a tudíž odmítá vracet, co nedostala.

3. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a žalovaná spolu dne , datum, podespali smlouvu o peněžité zápůjčce.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla žalobcem a žalovanou podepsána dne , datum, . Jejím předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 200 000 Kč a její vrácení nejpozději do , datum, se sjednaným úrokem ve výši 40 % ročně, kdy pro případ prodlení s vrácením této částky smlouva obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení až do úplného zaplacení. Ve smlouvě je dále uvedeno, že zápůjčka je poskytována v hotovosti při uzavření smlouvy (bod 2.1) a že převzetí zápůjčky smluvní strany stvrzují podpisem této smlouvy.

7. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky včetně smluvního úroku a dále k uhrazení smluvní pokuty, která byla ke dni , datum, vyčíslena částkou ve výši 194 000 Kč plus náklady právního zastoupení.

8. Z podacího archu k podání advokátní výzvy na poště bylo zjištěno, že byla dne , datum, podána zásilka k doručení žalované.

9. Ze splátkového kalendáře půjčky u , anonymizováno, bylo zjištěno, že ze strany žalobce došlo k čerpání půjčky ve výši 209 000 Kč dne , datum, , a to s měsíční splátkou ve výši 2 748 Kč a s úrokovou sazbou 9,90 % ročně a bonusovou úrokovou sazbou 8,90 % ročně.

10. Z výpisu z běžného účtu , č. účtu, u , anonymizováno, za období od 1.12. do , datum, soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalobce a dne , datum, je ve výpisu evidování výběr částky 2x 100 000 Kč z bankomatu , právnická osoba, evidovaného na adrese , adresa, , , adresa, .

11. Z časové řady ČNB ARAD dostupné z portálu www.cnb.cz/arad soud zjistil, že v , Anonymizováno, činila úroková sazba pro nové obchody u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami včetně stavebních spořitelen 9,29 % p.a.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, že účastníci dne , datum, podepsali písemnou smlouvu, kterou se žalobce zavával poskytnout žalované peněžitou zápůjčku v hotovosti ve výši 200 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do , datum, spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p.a.; pro případ prodlení s vrácením zápůjčky byla ve smlouvě sjednána též smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Bylo prokázáno, že žalované byla žalobcem poskytnuta částka v celkové výši 200 000 Kč, kterou si od něj při podpisu smlouvy převzala v hotovosti poté, co si žalobce tuto částku obstaral úvěrem od , anonymizováno, a před osobní schůzkou se žalovanou ji vybral v bankomatu. Žalovaná přes výzvu žalobce k zaplacení dlužné částky ze dne , datum, dosud ničeho nezaplatila.

13. Z důkazů, jak byly výše uvedeny, byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věty první o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Podle § 1968 o.z., je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2048 věty první o.z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

20. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 2390 o.z. a došel k závěru, že žalobce i žalovaná spolu dne , datum, platně uzavřeli smlouvu o zápůjčce (s výhradou viz dále). Uzavření smlouvy ani podpis na ní žalovaná nečinila sporným, pouze poukázala na to, že žalobce žalované předmět zápůjčky nepředal. Soud má nicméně za prokázáno, že finanční prostředky co do výše odpovídající předmětu zápůjčky byly žalobcem vybrány v hotovosti z bankomatu, a neshledal důvody, proč tvrzení žalobce o okolnostech předání neuvěřit (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozsudku sp.zn. 33 Cdo 2547/2011). Naopak bylo na žalované, aby doplnila svá tvrzení a vysvětlila rozpor mezi tím, že potvrdila uzavření smlouvy o zápůjčce obsahující i výslovné prohlášení o převzetí předmětu zápůjčky, a jejím tvrzením, že žádné finanční prostředky v hotovosti od žalobce ve skutečnosti neobdržela. Pouze obecné tvrzení žalované, že žádné finanční prostředky od žalobce nepřevzala, bez dalšího neobstojí proti podpisu smlouvy obsahující výslovné prohlášení žalované, která svým podpisem naopak převzetí předmětu zápůjčky potvrdila.

23. Soud k tomu poznamenává, že jelikož se žalovaná k jednání nedostavila, ač byl řádně a v dostatečném časovém předstihu předvolána, nemohl jí soud poskytnout procesní poučení o nedostatcích jejích dosavadních skutkových tvrzení, vyzvat žalovanou k jejich doplnění, k označení důkazů k nim a poučit ji o následcích nevyhovění takovým výzvám. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009). V tomto ohledu je nutno zdůraznit, že není úkolem soudu, aby zvažoval všechny možné v úvahu připadající situace (či dokonce si k nim obstarával důkazy), jak se tehdy mohly události také seběhnout.

24. Soud má tedy za nastalé procesní situace z provedených důkazů za prokázané, že žalobce žalované částku 200 000 Kč předal a v tomto směru své důkazní břemeno unesl. Naopak žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani důkazní co do rozhodné skutečnosti zpochybnění předání předmětu zápůjčky25. Na základě výše zjištěných skutečností a po právním posouzení věci tedy dospěl soud k závěru, že žaloba byla důvodná co do jistiny dluhu ve výši 200 000 Kč i zákonných úroků z prodlení z této částky. Protože žalovaná platně uzavřela s žalobcem smlouvu o zápůjčce a žalobci nic nevrátila, soud vzal za prokázané, že žalovaná je ode dne , datum, v prodlení podle § 1968 o.z. (tj. ode dne následujícího po dni splatnosti), přičemž žalobci z tohoto titulu a od tohoto data náleží zákonné úroky z prodlení z celé jistiny. Výše úroků z prodlení byla ve smyslu § 1970 o.z. stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s plněním dluhu (tj. repo sazby platné ke dni , datum, , která činila 6,75 %), zvýšené o 8 procentních bodů (tj. souhrnem 14,75 % p.a.).

26. Soud s ohledem na prokázané prodlení žalované shledal rovněž nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 341 000 Kč důvodným. V daném ohledu se současně zabýval otázkou přiměřenosti smluvní pokuty a jejího případného rozporu s dobrými mravy. V souladu s většinově akceptovatelnou praxí a ustálenou judikaturou nicméně soud neshledal příslušné ujednání smlouvy o zápůjčce o smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za zjevně se příčící dobrým mravům, neboť její denní výši ve vztahu k výši utvrzovaného dluhu vyhodnotil stále jako přiměřenou, třebaže hraniční (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2005, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007). Samu skutečnost, že výše uplatněného nároku na smluvní pokutu dosáhla již téměř dvojnásobku utvrzovaného dluhu, soud samu o sobě za nepřiměřenou nevyhodnotil, neboť jde o důsledek dlouhodobého prodlení, jímž došlo k soustavnému navyšování smluvní pokuty o jinak přiměřenou denní sazbu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.7.2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006).

27. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobě v této části vyhověl (výrokem I.)

28. Co do uplatněného nároku na smluvní úrok z poskytnuté zápůjčky ovšem soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Kvůli nepřiměřené výši smluvního úroku soud příslušné ujednání vyhodnotil jako zjevně se příčící dobrým mravům ve smyslu § 588 o.z., což vyvolává jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlížel z úřední povinnosti. Soud dodává, že se jedná o neplatnost právního jednání již od počátku, které nemohlo být zhojeno procesním postupem účastníků, a tedy ani uplatněním nároku na úrok v omezené výši, která ještě není v rozporu s § 588 o.z. (tj. v dané věci žalobcem požadovaných smluvních úroků pouze v rozsahu 20 % p.a.).

29. Třebaže občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce. I ujednání o úrocích podléhá korektivu dobrých mravů. Podle ustálené judikaturní praxe je ve smyslu § 588 odst. 1 o.z. nepřiměřená a dobrým mravům odporující taková sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

30. Soud při určení limitu smluvních úroků vycházel především z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne, Anonymizováno, 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém Nejvyšším soud konstatoval, že za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V tehdy projednávané věci o úroku sjednaném jako téměř čtyřikrát vyšší než tehdy nejvyšší bankovní úroková sazba soud dovodil, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. K těmto závěrům se Nejvyšší soud později znovu přihlásil ve svém rozsudku ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, a ve kterém dovodil, že „(…) lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto-v závislosti na okolnostech konkrétního případu-nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné podle § 39 obč. zák.“.

31. Soud tedy porovnával sjednanou výši úrokové sazby se statistikami České národní banky, což je zcela v souladu s judikaturou – vedle výše uváděného (sp.zn. 21 Cdo 1484/2004) Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 aproboval postup soudu, který vycházel z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření smlouvy. Takový postup současně Nejvyšší soud shledal použitelným i v případě závazků mezi podnikateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 5 Tdo 53/2014), pročež zdejší soud vztáhl tento závěr i na projednávanou věc, kde došlo ke vzniku závazku mezi dvěma nepodnikajícími subjekty, na který se rovněž neuplatňují pravidla ochrany spotřebitelů. Statistika úrokových sazeb v systému ČNB ARAD udává, že roční úroková sazba úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami a stavebními spořitelnami domácnostem činila v době sjednání posuzované smlouvy o zápůjčce 9,29 % (toto zjištění soud učinil kvůli vyhodnocení absolutní neplatnosti z vlastní iniciativy postupem podle § 120 odst. 2 o.s.ř.).

32. Protože účastníky sjednaná roční úroková sazba za poskytnutí zápůjčky v dané věci činila 40 % p.a., více než čtyřnásobně přesáhla průměrný bankovní úrok sjednávaný v , Anonymizováno, , který činil 9,29 % p.a. Sjednanou úrokovou sazbu proto soud vyhodnotil v kontextu ustálené judikatury jako nepřiměřeně vysokou a zjevně se příčící dobrým mravům, což znamená, že ujednání posuzované smlouvy o zápůjčce o výši smluvního úroku je absolutně neplatné podle § 588 o.z.

33. Pro úplnost se soud zabýval otázkou, zda je ujednání o úrocích od ostatních ujednání posuzované smlouvy o zápůjčce oddělitelné. Soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvních úrocích lze oddělit od zbývajícího obsahu této smlouvy, neboť právě s ohledem na žalobcem vědomé částečné uplatnění nároku na smluvní úroky důvodně předpokládá, že by k právnímu jednání došlo i bez jeho neplatné části, rozpoznal-li by žalobce tuto neplatnost včas a sjednal zápůjční úrokovou sazbu v přiměřené výši – například právě ve výši 20 % p.a. ve smyslu § 576 o.z. Soudní praxe koneckonců oddělitelnost smluvního ujednání o úroku od zbývajícího obsahu smlouvy připustila, kdy například Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10.12.2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

34. Soud proto z výše uvedených důvodů smluvní úrok ze zápůjčky nepřiznal a žalobu v této části zamítl (výrokem II.)

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl úspěšný ohledně částky 584 724,65 Kč (541 000 + 43 724,65), kdy v této části bylo žalobě vyhověno. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 66 082,19 Kč, které sestává z nepřiznaného smluvního úroku, který soud pro účely porovnání míry úspěchu ve věci kapitalizoval (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či 32 Cdo 1492/2017, či nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 89,85 % (584 725/650 807 * 100), u žalované 10,15 % (66 082/650 807 * 100). Celkově úspěšnější byl žalobce v rozsahu 79,7 % (89,85 – 10,15), po zaokrouhlení 80 %, a v tomto rozsahu má právo na náhradu nákladů řízení.

36. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 21 640 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem čtyři úkony právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, , sepis návrhu ve věci samé ze dne , datum, a účast při soudním jednání dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to ve výši à 10 500 Kč z tarifní hodnoty 541 000 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 odst. 1 bod 6 a § 8 odst. 1 AT, 2 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 AT (ve znění do , datum, ) á 300 Kč za úkony právní služby v roce 2024, 2 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 AT (ve znění od 1,1,2025) á 450 Kč za úkony právní služby v roce 2025 a cestovné k soudnímu jednání konanému dne , datum, na trase , adresa, (sídlo advokáta) – , adresa, (místo jednání) a zpět (418 km), učiněné osobním automobilem , jméno FO, , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , s kombinovanou spotřebou 3,7 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,80 Kč/km, 2 961,07 Kč, dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 650 Kč za 9 půlhodin po 150 Kč, to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH z přiznané odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 10 103,32 Kč (z částky 47 811,07 Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce doložil, že její zástupce je plátcem této daně. Soud uvádí, že nižší než žalobcem předložené vyčíslení náhrady nákladů spočívá v odlišném výpočtu cestovného, konkrétně výběru správného typu paliva podle předloženého technického průkazu ve smyslu § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. [tj. nikoliv písm. b)]. Soud žalobci nepřiznal náhradu za písemné vyjádření s doplněním tvrzení ze dne , datum, , neboť žalobce měl tvrzení zde uvedená uvést již v žalobě samé. Skutečnost, že soud poskytuje jednomu z účastníků procesní poučení neznamená, že je druhá strana povinna hradit náklady doplnění tvrzení. Náklady žalobce tak po zohlednění dílčího neúspěchu a po zaokrouhlení činí celkem 63 593,10 Kč [(21 640 + 42 000 + 600 + 900 + 2 961,07 + 1 350 + 10 040,32) * 0,80]. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrokem III).

37. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.