48 C 45/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 1 154 770 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 104 442,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 050 327,50 Kč se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 492 Kč do 3 dnů o právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 16.2.2024 doručenou soudu dne 15.2.2024 po žalované domáhal náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) ve výši 1 154 770 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v , adresa, , který měl spočívat v tom, že exekuci k vymožení pohledávky žalobce coby oprávněného ve výši 312 500 Kč s přísl. podle návrhu ze dne 13.11.2001 nařídil až dne 20.3.2009. Škodu žalobce vyčíslil na 1 154 770 Kč, a to tak, že jde o součet jistiny 312 500 Kč, 6% úroku ze směnečné sumy 312 500 Kč od 31.12.1995 do 31.12.2023 a úroku 18,25 % ročně (0,05 % denně) z částky 451 915 Kč (částka 312 500 Kč s 6% úrokem ke dni 31.12.2001) za období, kdy spis „ležel“ u Obvodního soudu v , adresa, (7 let, 7 měsíců a 1 den). Od výsledné částky 1 463 157 Kč (837 500 + 625 657) žalobce odečetl částky, které vymohl po povinném v rámci „opožděné“ exekuce 161 785 Kč a v rámci insolvenčního řízení 146 602 Kč, čímž se dostal k částce 1 154 770 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 9.7.2024 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce nárok na náhradu škody ve výši 1 154 770 Kč uplatnil dne 8.1.2024, že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 8.7.2024, přičemž ani zčásti nevyhověla. Dále žalovaná učinila nesporným základní průběh exekučních řízení, které žalobce označil. Žalovaná dále poukázala na dvě řízení u zdejšího soudu, v nichž bylo obdobná žaloba zamítnuta pro předčasnost. Žalovaná namítla, že žalobci žádná škoda nevznikla s poukazem to, že insolvenční řízení s povinným , jméno FO, vedené Krajským soudem v , Anonymizováno, , sp.zn. , insolvenční spisová značka, , bylo pravomocně skončeno splněním oddlužení a dlužním byl od placení pohledávek v rozsahu dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona osvobozen. Žalovaná učinila předmětem sporu i příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou, kdy žalobce neprokázal, že mu tvrzená škoda vznikla v převážné míře v důsledku nesprávného úředního postupu OS v , adresa, a nikoli v důsledku nesolventnosti povinného , jméno FO, . Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Žalovaný ve vyjádření ze dne 25.9.2024 akceptoval, že jednání proběhne v jeho nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalobce, který se dobrovolnou neúčastí na jednání vzdal i dobrodiní procesního poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř.

4. Soud ve věci na základě skutečnosti mezi účastníky nesporných a z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané, že dne 14.11.2001 byl Okresnímu soudu v , adresa, doručen návrh žalobce jako oprávněného na nařízení exekuce proti povinnému , jméno FO, pro částku 87 500 Kč s příslušenstvím a současně s ním návrh téhož oprávněného proti témuž povinnému pro částku 312 500 Kč s příslušenstvím. O návrhu na nařízení exekuce pro částku 87 500 Kč s příslušenstvím bylo rozhodnuto Okresním soudem v , adresa, dne 19.6.2002 pod č.j. , Anonymizováno, . O návrhu na nařízení exekuce pro částku 312 500 Kč s příslušenstvím dne 20.3.2009 pod č.j. , Anonymizováno, . V mezidobí byly na majetek povinného nařízeny další dvě exekuce (ve prospěch jiných oprávněných), a to ze dne 15.5.2006 pod č. j. , Anonymizováno, pro částku 25 973,40 Kč s příslušenstvím a ze dne 12.12.2007 pod č.j. , Anonymizováno, pro částku 206 Kč s příslušenstvím, že v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , Anonymizováno, sp. zn. , insolvenční spisová značka, ve věci dlužníka , jméno FO, žalobce vymohl na přihlášenou pohledávku 312 500 Kč s příslušenstvím částku 146 602 Kč (zjištěno z nesporných tvrzení). Bylo prokázáno, že žalobce se již dvakrát po žalované domáhal náhrady škody v řízeních vedených u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp.zn. , Anonymizováno, a sp. zn. , Anonymizováno, , přičemž v obou případech byla žaloba zamítnuta pro předčasnost, a to v prvém řízení proto, že dosud neskončilo exekuční řízení ve věci oprávněného žalobce proti povinnému , jméno FO, a v druhém případě proto, že žalobce uplatnil proti povinnému , jméno FO, pohledávku přihláškou v insolvenčním řízení, kdy insolvenční řízení dosud probíhá a nelze tak určit, zda a případně v jaké výši žalobci škoda vznikla, neboť je stále plněno ze strany primárního dlužníka a nárok žalobce je tak uplatněn předčasně (zjištěno z: spisy Obvodního soudu pro , adresa, sp.zn. , Anonymizováno, a sp.zn. , Anonymizováno, ). V exekučním řízení sp.zn. , Anonymizováno, žalobce po povinném , jméno FO, vymohl celkem 161 785 Kč (zjištěno z: spis Okresního soudu v , adresa, , sp.zn. , Anonymizováno, a spis soudního exekutora , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Ve vykonávacím řízení vedeném u OS v , adresa, sp.zn. , Anonymizováno, bylo ve věci jiného oprávněného po povinném , jméno FO, vymoženo celkem 6 687,50 Kč, přičemž oprávněný , právnická osoba, sdělil soudu, že pohledávka byla povinným uhrazena a navrhl proto, aby soud výkon rozhodnutí zcela zastavil, což se stalo usnesením, které nabylo právní moci dne 22.12.2011 (zjištěno z: spis Okresního soudu v , adresa, , sp.zn. , Anonymizováno, ). V exekučním řízení sp.zn. , Anonymizováno, a sp.zn. , Anonymizováno, došlo ke skončení exekuce oznámením ze dne 14.8.2014 (zjištěno z: spis Okresního soudu v , adresa, , sp.zn. , Anonymizováno, a spis soudního exekutora , tituly před jménem, ). Insolvenční řízení s dlužníkem , jméno FO, bylo pravomocně skončeno dne 6.2.2024 (zjištěno z: spis Krajského soudu v , Anonymizováno, , sp. zn. , insolvenční spisová značka, ).

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

6. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

13. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. V souladu s § 132 o.s.ř. soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při tom dospěl k následujícím závěrům.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle OdpŠk, je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

16. Žalobce se v tomto řízení domáhal náhrady škody 1 154 770 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v , adresa, , který měl spočívat v tom, že exekuci k vymožení pohledávky žalobce coby oprávněného ve výši 312 500 Kč s příslušenstvím podle návrhu ze dne 13.11.2001 nařídil až dne 20.3.2009. Soud připomíná, že úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace skutkových tvrzení je věcí soudu. Soud právně posoudil celý žalobou uplatněný nárok jakožto nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu soudu ve smyslu § 13 OdpŠk.

17. Mezi účastníky nebylo sporné, že k průtahu s nařízením exekuce došlo, tedy že byla soudem nařízena po necelých osmi letech, jakož i to, že v mezidobí žalobce coby povinného předběhly dvě jiné exekuce jiných oprávněných ve vztahu k témuž povinnému. Sporným nebyla částka, kterou žalobce vymohl v insolvenčním řízení. Předmětem sporu bylo, zda je nárok žalobce promlčen, zda mu vznikla škoda za situace, kdy povinný byl po splnění oddlužení osvobozen od placení pohledávek v rozsahu § 414 insolvenčního zákona a zda mezi prodlením soudu s nařízením exekuce a celou žalobcem vyčíslenou škodou existuje vztah příčinné souvislosti.

18. Soud dospěl k závěru, že porušení povinnosti Okresního soudu v , adresa, učinit úkon spočívající v pověření soudního exekutora exekucí došlo, neboť období přesahující 7 let a blížící se 8 rokům mezi podaným návrhem a učiněným úkonem o pověření soudního exekutora nelze tolerovat. Nic na tom nemění okolnosti, za nichž k tomuto průtahu došlo, tedy že soud přehlédl, že žalobce coby oprávněný podal v jednou podání dva návrhy na nařízení exekuce. Za tento nesprávný úřední postup soudu je stát podle OdpŠk odpovědný. Podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se tak bude zabývat dalšími předpoklady odpovědnosti žalované za škodu.

19. Pokud jde o žalovanou vznesenou námitku promlčení s odůvodněním, že exekuční řízení, která žalobce tzv. předběhla, byla skončena v roce 2011, resp. 2014, ta není důvodná. Ač poukaz žalované na okamžik skončení exekučních řízení je obecně správný, nelze tento skutkový závěr posuzovat izolovaně. Naopak je třeba vzít v úvahu, že samotné exekuční řízení, které vedl sám žalobce pod sp.zn. , Anonymizováno, , bylo skončeno až usnesením ze dne 11.1.2024 (z důvodu osvobození dlužníka od placení pohledávek po splnění oddlužení). Až do skončení tohoto řízení nemohlo být jasné, jakou částku ještě žalobce vymůže po povinném a v jakém rozsahu nastoupí odpovědnost státu coby posledního dlužníka. Ostatně i z tohoto důvodu byly předchozí dvě žaloby zamítnuty pro předčasnost. Jelikož exekuční řízení pravomocně skončilo v lednu 2024, nemůže být nárok žalobce uplatněný u žalované dne 8.1.2024 a u soudu dne 15.2.2024 promlčen. Dále žalovaná namítala, že stát za škodu neodpovídá proto, že pohledávka zanikla tím, že povinný , jméno FO, byl ve výše označeném insolvenčním řízení osvobozen od placení mj. pohledávky žalobce po splnění oddlužení. Tato námitka není důvodná. Skutečnost, že povinný , jméno FO, byl osvobozen od dalšího placení pohledávky žalobce neznamená, že se v tomto rozsahu může i žalovaná zprostit odpovědnosti. Odpovědnost žalované totiž není odvozena od právního vztahu mezi žalobcem a povinným, ale jde o zvláštní odpovědnostní vztah založený přímo zákonem. Proto osvobození povinného , jméno FO, ve shora označeném insolvenčním řízení nebrání odpovědnosti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb.

20. Odpovědnost žalované coby posledního dlužníka je však limitována výší škody, kterou lze mít za prokázanou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudu. Soud má za prokázané, že nebýt nesprávného úředního postupu, spočívajícího v opožděném nařízení exekuce, nepředběhly by dvě další exekuce žalobce při vymáhání jeho nároku. Za pravidelného běhu věcí, tedy pokud by k nařízení exekuce došlo v přiměřené lhůtě do 3 měsíců od podání návrhu, lze důvodně předpokládat, že částky 6 687,50 Kč (vymožené po povinném , jméno FO, v řízení sp.zn. , Anonymizováno, ) a 97 755 Kč (vymožené po povinném , jméno FO, v řízení sp.zn, Anonymizováno, ve spojení se sp.zn. , Anonymizováno, ) by byly vymoženy k uspokojení pohledávky žalobce v jím vedeném exekučním řízení podle návrhu ze dne13.11.2001. Tyto částky proto soud žalobci přiznal, když v tomto rozsahu shledal žalobu důvodnou.

21. Žalovaná ovšem správně poukázala na to, že stát odpovídá toliko za škodu způsobenou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, nikoli za škodu způsobenou nesolventností dlužníka. Důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že by žalobce po povinném , jméno FO, v exekučním řízení, nebýt toho, že k nařízení exekuce pro částku 312 500 Kč s příslušenstvím došlo až dne 20.3.2009, celou tuto částku včetně veškerého příslušenství skutečně vymohl, tedy že k nevymožení uvedené částky s příslušenstvím došlo výlučně či ze zcela převažující příčiny proto, že k nařízení exekuce došlo až dne 20.3.2009, tížilo v řízení žalobce. Bylo povinností žalobce tyto rozhodné skutečnosti tvrdit a prokázat. Soud přitom žalobce již předem v rámci předvolání k jednání poučil, že neplní ohledně rozhodných skutečností v potřebném rozsahu povinnost tvrzení a důkazní povinnost a předběžně jej vyzval, aby svá tvrzení doplnil a k doplněným tvrzením předložil, má-li je k dispozici, či označil všechny důkazy. Žalobce sice některá tvrzení upřesnil, nicméně rezignoval na tvrzení a důkazy v rozsahu, který přesahuje částky zjištěné z obou exekucí, které žalobce „předběhly“ v důsledku nesprávného úředního postupu soudu. Žalobce, který nese v řízení břemeno tvrzení a důkazní, pročež nemůže s úspěchem poukázat na to, že nemůže doložit ani vyvrátit, že v rozhodné době povinný nevlastnil nemovitost či jiný majetek. Soud po provedení žalobcem označených důkazů nadále neměl za prokázanou výši škody v žalobcem tvrzené výši. Žalobce se však jednání nezúčastnil, když výslovně akceptoval, že jednání proběhne v jeho nepřítomnosti. Vzdal se tak dobrodiní procesního poučení podle § 118a o.s.ř., kterého by se mu od soudu bylo dostalo, a to jak ohledně chybějících tvrzení, tak ohledně chybějících důkazů. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp.zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp.zn. 28 Cdo 3665/2009, tato rozhodnutí, jakož i další citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud proto vyšel z prokázané výše škody ve výši 104 442,50 Kč, která je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, kdy tuto částku žalobci přiznal (výrok I).

22. O zbývající částce 1 050 327,50 Kč soud uvážil takto. Výše nároku, které se žalobce mohl úspěšně domáhat po žalované, je podle soudu představována částkou 837 500 Kč, což je jistina 312 500 Kč a příslušenství v podobě 6% úroku z uvedené směnečné sumy za období od 31.12.1995 do 31.12.2023 (žalobcem tvrzené skončení insolvenčního řízení, které však skočilo až dne 6.2.2024, pozn. soudu). Ve zbývajícím rozsahu 625 657 Kč se nelze takového nároku úspěšně po žalované domáhat. Žalobci nepřísluší po právu žádný úrok z prodlení za období „od roku 2001 do roku 2009 (7 let, 7 měsíců a 1 den)“. Výše škody, kterou může poškozený požadovat po státu coby posledním dlužníku je limitována nejvýše částkou, kterou by poškozenému musel zaplatit jeho primární dlužník. Touto částkou je v tomto případě právě částka 837 500 Kč, resp. by šlo o částku o něco málo vyšší s ohledem na to, že insolvenční řízení skočilo později, než tvrdil žalobce. Byl to však žalobce, kdo částku takto stanovil a tím je soud vázán.

23. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu zamítl, a to ohledně částky 424 670,50 Kč pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, a ohledně zbývající částky 625 657 Kč pro právní neopodstatněnost (výrok II).

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl v řízení úspěšný ohledně částky 104 442,50 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně částky 1 050 327,50 Kč. Úspěšnější byla žalovaná v rozsahu 82 % po zaokrouhlení [(1 050 327,50/1 154 770) * 100 – (104 442,50/1 154 770) * 100]. V tomto rozsahu je žalobce povinen hradit náklady žalované. Žalovaná požadovala náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši dvou režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne 9.7.2024 k žalobě a za účast na jednání dne 27.9.2024 (podle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem po zohlednění poměrného úspěchu 492 Kč (600 * 0,82). Uhradit tuto částku žalované soud uložil žalobci výrokem III.

25. Lhůta k plnění ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

26. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.