48 C 51/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o zaplacení 146 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 22 750 Kč od [datum] do [datum] do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 146 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 146 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 000 Kč k rukám zástupkyně žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 168 750 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 40 T 14/2014 (dále také jen„ posuzované řízení“). V posuzovaném řízení, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne [datum] proti pěti obviněným pro zvlášť závažný zločin podvodu, kdy obvinění v postavení osob ovládajících [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] se dopustili podvodného jednání ve vztahu k poškozenému (žalobci), který vlastnil dluhopisy uvedené společnosti. Žalobce se k trestnímu řízení připojil dne [datum] s nárokem na náhradu škody. V posuzovaném řízení bylo vydáno několik rozhodnutí ve věci, avšak řízení dosud neskončilo. Řízení k podání žaloby trvalo 8 let a 5 měsíců. Žalobce má za to, že délka řízení je nepřiměřená a podílely se na ní soudy, když věc byla projednávána opakovaně na několika stupních soudní soustavy. Řízení mělo pro žalobce velký význam s ohledem na jeho pokročilý věk, jelikož nepřiměřenou délku řízení vnímal intenzivněji. Žalobce žádá za první dva roky řízení a dále za každý rok trvání řízení částku 15 000 Kč, zvýšenou o 20 % z důvodu postupu soudu a o 30 % z důvodu vysokého věku žalobce. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že nárok u žalované uplatnil podáním ze dne [datum], avšak vzhledem k tomu, že žalovaná na podání žalobce nereagovala, byl žalobce nucen podat žalobu k soudu.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná jeho nároku dne [datum] vyhověla co do poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 22 750 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od [datum] (ve vztahu k žalobci od [datum]) a doposud neskončilo, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval 2 x, soud II. stupně 2x. Řízení dosud trvá ve vztahu k žalobci 8 let a 7 měsíců. Žalovaná shledala, že délka řízení byla nepřiměřená a žalobkyni vznikla nemajetková újma. Žalovaná hodnotila trestní řízení jako značně složité, neboť se jednalo o rozsáhlou trestnou činnost 5 obžalovaných, bylo třeba provést obsáhlý znalecký posudek, byl proveden výslech mimořádného počtu svědků, nadto jeden z obžalovaných pobýval v [země], což řízení komplikovalo. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotí jako nižší, a to jednak z důvodu sdílené újmy mezi poškozenými a jednak z důvodu částečné nedobytnosti nároků poškozených a vysoké míry investičního rizika. Žalovaná proto žalobci přiznala odškodnění tak, že základní částku ve výši 15 000 Kč za rok snížila o 40 % z důvodu složitosti věci, o 10 % s ohledem na projednávání věci na 3 stupních soudní soustavy a o 30 % s ohledem na nižší význam řízení pro žalobce. Zbytek nároku žalovaná navrhuje zamítnout.

3. Podáním ze dne [datum] (č.l. 42) vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 22 750 Kč v reakci na plnění žalované.

4. V replice ze dne [datum] (č.l. 50) žalobce uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalované, že posuzované řízení mělo pro žalobce snížený význam, naopak u žalobce, jakožto osoby vyššího věku, se zvýšený význam řízení presumuje. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením, že spolu poškození sdíleli újmu, neboť spolu nebyli v příbuzenském vztahu, ani se jinak neznali. Žalobce konečně nesouhlasí se snížením zadostiučinění z důvodu investičního rizika na straně poškozených, pod který však dle názoru žalobce nelze podřadit ztrátu finančních prostředků v důsledku trestného činu. Žalobce je naopak názoru, že zadostiučinění je v důsledku pochybení na straně státu třeba navýšit.

5. Jelikož však žalobce žalobu částečně zpět podáním ze dne [datum], soud řízení částečně zastavil co do částky 22 750 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení usnesením ze dne 24.10.2022, č.j. 48 C 51/2022- 49.

6. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

7. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, soud zjistil, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil, a to podáním doručeným žalované dne [datum], přičemž žalovaná nárok projednala a žalobci přiznala odškodnění ve výši 22 750 Kč, což sdělila stanoviskem ze dne [datum]. [příjmení] bylo, že přiznaná částka byla žalobci uhrazena dne [datum]. Za situace, kdy se v obsáhlém trestním spisu nepodařilo dohledat všechny doručenky k usnesení NS ČR ze dne [datum], přičemž doložka PM na něm vyznačena nabyla, učinili účastníci nesporným, že v srpnu 2021 došlo k jeho doručení všem účastníkům.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu. [Obsah přílohového spisu]

10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončilo dne [datum]. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy od [datum], kdy vstoupil do řízení jako poškozený. Žalovaná namítala, že řízení, resp. nejistota spojená s jeho výsledkem, pro žalobce skončila již na základě rozhodnutí NS ČR ze dne [datum], kdy bylo odmítnuto dovolání s tím, že následující řízení, vedené již jen s [jméno] [příjmení] se žalobce netýkalo, neboť ve vztahu k tomuto obžalovanému nevystupoval coby poškozený. V tomto ohledu soud ze spisu posuzovaného řízení zjistil, že v řízení, které bylo posléze vedeno s [jméno] [příjmení], již žalobce coby poškozený nevystupoval, když nebyl uveden v seznamu poškozených ve vztahu k tomuto obžalovanému. Jelikož se v případě tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení odškodňuje výlučně nejistota ohledně výsledku řízení, pak je nutné uzavřít, že trestní řízení vedené posléze výlučně s [jméno] [příjmení] již žalobci žádnou nejistotu o výsledku nemohlo způsobit. Pro žalobce nejistota skončila dnem, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o dovolání NS ČR dne [datum]. S ohledem na nespornost doručování usnesení NS ČR v srpnu 2021, soud vycházel z celkové délky řízení pro žalobce 7 let a 11 měsíců (od [datum] do [anonymizováno] [rok]). Dále bylo prokázáno, že žalovaná nárok žalobce, byť nikoli v šestiměsíční lhůtě, projednala a přiznala částku 22 750 Kč.

11. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci u žalované svůj nárok předběžně uplatnil ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

24. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

25. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

26. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

27. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce soud stanovil na 7 let a 11 měsíců z důvodů, které výše vysvětlil. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se částečně podílel i soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. To ostatně ani žalovaná nesporovala, když sama v průběhu soudního řízení žalobce odškodnila.

28. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší než je spodní hranice, neboť žalobce byl jedním z mnoha poškozených ve velmi rozsáhlém trestním řízení, jehož primárním účelem není rozhodnout o náhradě škody, nýbrž o vině a trestu. Soud proto shledal za přiměřenou základní sazbu 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc.

29. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 103 750 Kč (6x15 000 + 11x1 250 (, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem. Soud seznámil při jednání účastníky s tím, že bude přiměřeně vycházet z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 51 Co 195/2020-241 (č.l. 21), který se zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy z téhož řízení ve věci jiných poškozených.

30. Soud shledal, že se na délce řízení podílel i soud. Jeho postup nebyl plynulý, a přestože v řízení nedošlo k zásadním průtahům, mělo být řízení i přes jeho složitost skončeno dříve. Na délce řízení se podílel soud prvního stupně, když opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, a to od 27. 4. 2015 do června 2016. Na délce se rovněž podíleli znalci, neboť ve věci bylo třeba opakovaně vypracovat znalecké posudky a dodatky k nim. Podle ustálené judikatury stát odpovídá i za průtahy způsobené znalci. Z výše uvedeného plyne, že se na délce řízení podílely soudy, avšak soud neshledal, že je s ohledem na toto kritérium třeba navyšovat základní částku, jelikož právě nepřiměřená délka řízení způsobená postupem soudů byla důvodem pro přiznání zadostiučinění v penězích, a příspěvek k průtahům nebyl až tak významný, aby vedl k dalšímu zvýšení.

31. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Ve věci dvakrát meritorně rozhodoval soud I. stupně, dvakrát soud odvolací a rovněž Nejvyšší soud. V tomto smyslu proto soud základní částku snížil o 10 %.

32. Co se významu předmětu řízení pro žalobce týká, soud jej hodnotí jako standardní, u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Dále je však třeba při posuzování významu adhezního řízení pro žalobce přihlédnout také ke skutečnosti, že [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] je v konkurzu a žalobce tak musel očekávat, že jeho pohledávka za touto společností je přinejmenším částečně nedobytná. Nadto je třeba zohlednit, že žalobce této společnosti svěřil finanční prostředky s vidinou jejich rychlého a značného zhodnocení, avšak musel si přitom být vědom i rizikovosti takové investice (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 51 Co 195/2020). Pokud žalobce poukazoval na svůj vyšší věk, a to již v době zahájení řízení, soud konstatuje, že samotná tato okolnost nemůže zvrátit obecně nižší význam předmětného řízení pro žalobce. V tomto směru se soud ztotožnil s námitkou žalované, že adhezní řízení je specifickým privilegovaným hromadným uplatněním nároku na náhradu škody, která přináší svá pozitiva, ale i negativa. Na straně jedné žalobce nemusí svůj nárok samostatně uplatňovat v civilním řízení, kde by byl zatížen břemenem tvrzení a důkazním břemenem, kdy v trestním řízení se vychází z dokazování, které provádějí OČTŘ. Na straně druhé však i množství poškozených procesně činí řízení složitějším, poškození musí vyčkat na případné uznání obžalovaných vinnými, aby jim náhrada škody mohla být přiznána. V tomto ohledu pak OČTŘ nemohou přistupovat k poškozeným selektivně, právě například podle jejich věku. Současně bylo zjištěno, že Městský soud v Praze v předmětném rozsudku rozhodoval při znalosti věku některých poškozených, kteří byli ve věku shodném či obdobném jako žalobce. I s touto skutečností soud účastníky při jednání seznámil. Soud proto s ohledem na uvedené shledal důvodné základní částku snížit o 30 %.

33. Věc byla po procesní a skutkové stránce velmi složitá. V posuzovaném řízení bylo třeba provádět velmi rozsáhlé dokazování, nechat vypracovat více znaleckých posudků, vyslechnout velký počet svědků, vypořádat se s nároky značného počtu poškozených, doručování všem účastníkům řízení, doručování do [země], kde pobýval jeden z obžalovaných, včetně překladu listin. Nadto se jednalo o skutkově složitou trestnou činnost (podvod s cennými papíry), jejíž objasnění a právní posouzení nebylo jednoduché. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 40 %.

34. Žalobce se na délce nijak významně nepodílel. Pro toto kritérium soud základní částku nijak nemodifikoval.

35. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 103 750 Kč - 80 %, tj. 20 750 Kč. Jelikož žalovaná již žalobci přiznala a dne [datum] vyplatila částku 22 750 Kč, když vycházela k délky posuzovaného řízení ke dni vydání stanoviska ze dne [datum], přiznala žalobci více, než by mu přiznal soud. Z tohoto důvodu soud žalobu v rozsahu aktuálně požadované jistiny i s požadovaným příslušenstvím pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

36. Žalobce svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnil dne [datum] a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne [datum], kdy následující den se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná o nároku žalobce rozhodla až dne [datum] a přiznanou částku mu uhradila až dne [datum] připsáním na bankovní účet. Žalobce tak má kromě přiznané jistiny nárok i na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z žalovanou přiznané částky 22 750 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v této části žalobě vyhověl (výrok I.).

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k částečnému uspokojení došlo až dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum] Žalobce byl co do základu nároku úspěšný, když i soud dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo a že žalobce je třeba odškodnit v penězích, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Proto se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Rovněž k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované, která žalobci částečně plnila až po podání žaloby. I v tomto rozsahu jde o procesní úspěch žalobce. Náklady žalobce jsou představovány částkou 19 000 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupkyně žalobce učinila ve věci 5 úkonů právní služby, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, v sepisu žaloby, částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum], sepisu repliky ze dne [datum] a účasti na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč (podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) á 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 17 000 Kč (15 500 + 1 500) Zástupkyně žalobkyně aktuálně není plátcem daně z přidané hodnoty.

38. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.