48 C 53/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o 209 790 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 937 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 397 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 183 853 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 109 790 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] na žalované domáhal zaplacení částky 209 790 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 139/2013 (dále jen„ posuzované řízení“). V žalobě uvedl řízení bylo zahájeno dne 28.6.2013 a skončilo dne 1.3.2021, šlo o pracovněprávní věc, kdy se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Po stručné rekapitulaci předmětného řízení žalobce uvedl, že celková délka posuzovaného řízení činila 7 let a 8 měsíců. Ke složitosti žalobce uvedl, že posuzovaný případ po stránce skutkové byl do určité míry složitý, a to s ohledem na značný rozsah žalobcem tvrzených skutečnosti. Důkazní prostředky však byly převážně listinné, byly vyslechnuti 3 svědci, žádný znalecký posudek obstarávat nebylo potřeba. Cizí prvek v posuzovaném řízení rovněž absentoval. Z těchto důvodů je na místě základní částku snížit o 20 %. Po stránce právní věc složitá nebyla. Procesně případ byl do určité míry složitý. Jak úvodní, tak následné procesní úkony účastníků byly srozumitelné a úplné, nová skutková tvrzení či nové důkazy tedy v průběhu posuzovaného řízení nebyly účastníky uplatňovány či navrhovány. Soudy rozhodovaly v posuzovaném řízení v zásadě pouze meritorně. Zdrojem určité míry složitosti posuzovaného řízení se tak stala pouze skutečnost, že ve věci samé bylo podáno (žalobcem) celkem šest opravných prostředků. Z těchto důvodů je na místě základní částku snížit o 20 %. Posuzovaný případ byl projednáván ve čtyřech stupních soudní soustavy. Z těchto důvodů je na místě základní částku snížit o 40 %. Žalobce se na délce řízení podílel pouze tím, že podával opravné prostředky. Příčinou nepřiměřené délky posuzovaného řízení byl ve významné míře postup soudních orgánů. Rozsah uplatněných skutkových tvrzení a navržených důkazů byl ustálen již na začátku posuzovaného řízení, když žalobce podal žalobu úplnou a v dalším průběhu posuzovaného řízení žádná další skutková tvrzení ani další důkazy nenavrhoval, což v zásadě platí i o procesním chování žalované. Odvolání žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum] byla úspěšná a Městský soud v Praze na jejich základě prvoinstanční rozsudky zrušil a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vrátil k dalšímu projednání. V obou případech odvolací soud uvedl, že soud I. stupně zjistil skutkový stav neúplným způsobem, přičemž na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným, resp. předčasným skutkovým závěrům. Podle žalobce se na více než jedné polovině délky posuzovaného řízení se - z pohledu opakovaných kasačních rozhodnutí - podílely soudní orgány. Z těchto důvodů je na místě základní částku zvýšit o 40 %. V posuzovaném řízení docházelo i k průtahům. Soud I. stupně jednal ve věci samé celkem třikrát a průtahů se dopustil v prvním případě, když jednal 16 měsíců, a to od [datum] do [datum]. Z těchto důvodů je na místě základní částku zvýšit o 20 %. Dovolací soud jednal ve věci samé celkem dvakrát a průtahů se dopustil v obou případech. Dovolací soud totiž v prvním případě jednal 10 měsíců, a to od [datum] do [datum] a v druhém případě 16 měsíců, a to od [datum] do [datum] (viz č.l. 344). Z těchto důvodů je na místě základní částku zvýšit o 30 %. Význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce byl výjimečně velký. Z tohoto důvodu je na místě základní částku zvýšit o 100 %. Od výsledku posuzovaného řízení se odvíjel výsledek celkem dvou dalších řízení (jednoho správního řízení a jednoho civilního sporného řízení), což je situace v českém právním řádu zcela výjimečná. Šlo o správní řízení o přijetí do státní služby a o zařazení na služební místo a jednak soudní řízení o náhradu platu z neplatného rozvázání pracovního poměru. Dne [datum] žalobce (v pozici žadatele o přijetí do státní služby) zahájil před státním tajemníkem správní řízení o přijetí do státní služby a o zařazení na služební místo, kdy současně požádal o přerušení tohoto správního řízení do pravomocného ukončení posuzovaného řízení. Státní tajemník MŠMT této žádosti vyhověl. Dále dne [datum] žalobce (v pozici žalující strany) zahájil u Obvodního soudu pro Prahu 1 řízení o náhradu platu z neplatného rozvázání pracovního poměru, v rámci něhož se po České republice - Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (v pozici žalované strany) domáhal zaplacení náhrady platu za období od [datum] do [datum]. V podané žalobě žalobce současně podal návrh na přerušení tohoto soudního řízení, a to do pravomocného ukončení posuzovaného řízení, čemuž bylo vyhověno. Stav nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení žalobce nutil podat odvolání proti usnesení o pokračování v řízení o náhradu platu v situaci, kdy posuzované řízení bylo pravomocně skončeno, nicméně proti němu žalobce brojil dovoláním. V řízení o náhradu platu zasáhl Nejvyšší soud, který rozhodnutí o pokračování v řízení zrušil. Žalobce, ač byl po celou dobu posuzovaného řízení zastoupen advokátem, se všech devíti konaných ústních jednání před soudy prvního i druhého stupně účastnil osobně (spolu se svým advokátem). Nemajetkovou újmu žalobce spatřuje v tom, že se nacházel ve stavu nejistoty, do níž byl v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Při vyčíslení požadované částky žalobce vyšel ze závěrů Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne [datum], sp.zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). Dle žalobce je adekvátní základní částka 15 000 Kč za rok (první dva roky za polovic) s celkovým navýšení o 110%, celkem tedy 209 790 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že řízení trvalo od [datum] do [datum], že nárok u ní žalobce uplatnil dne [datum] ve výši žalobou požadované částky, že k projednání nároku došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 74 063 Kč. Žalovaná poté stručně zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že vycházela ze základní částky 15 000 Kč a délky 7 let a 7 měsíců. Dále žalovaná shledala, že je na místě základní částku snížit o celkem 35 %, a to o 15 % z důvodu složitosti řízení, o 15 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení (podání dovolání, které bylo shledáno jako subjektivně nepřípustné). Význam řízení byl shledán jako zvýšený, což žalovaná zohlednila navýšení základní částky o 10 %. Dle žalované je poskytnuté peněžité zadostiučinění dostatečné a není důvod jej navyšovat. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

4. Soud nevyžádal pro nerelevantnost zprávu od Městského soudu v Praze o účasti žalobce na jednáních v posuzovaném řízení. Soud k tomu konstatuje, že v případě nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení se odškodňuje nejistota plynoucí z toho, že řízení není skončeno v přiměřené době. Význam řízení se pak promítá do této nejistoty tím, že čím více je pro žalobce tzv. v sázce, tím je i jeho prožívání nejistoty tíživější. Je proto právně nevýznamné, zda se žalobce jednání v posuzovaném řízení účastnil či nikoliv, neboť ať by soud zjistil ze zprávy o účasti žalobce to či ono, pro posouzení otázky významu řízení pro žalobce by to nemělo žádnou relevanci. To je rozdíl například od účasti na hlavních líčení v trestních řízení, kdy je posléze poškozený obžaloby zproštěn, neboť v těchto případech se odškodňuje i dopad řízení jako takového na poškozeného. To v případech tvrzené nepřiměřené délky řízení nepřipadá v úvahu, neboť se neodškodňují dopady řízení jako takového či jeho výsledek, ale výlučně shora uvedená přetrvávající nejistota ohledně výsledku řízení.

5. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, uplatnění nároku u žalované ze dne [datum] a stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum], že žalovaná nárok předběžně projednala dne [datum] a žalobci přiznala a vyplatila 74 063 Kč, což sdělila stanoviskem z téhož dne. V tomto stanovisku konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Výši odškodnění stanovila částkou 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky byla částka v poloviční výši. Tuto částku dále snížila o celkovou hodnotu 25 % - o 15 % částku snížila z důvodu složitosti řízení, o 15 % částku snížila z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, o 5 % a částku snížila z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Význam řízení byl žalovanou shledán jako zvýšený, což žalovaná zohlednila navýšení základní částky o 10 %.

6. Na základě účastníky předložených či navržených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu:

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 23 C 139/2013 zjištěno: [Obsah přílohového spisu]

8. Usnesení Ústavního soudu bylo žalobci doručeno dne [datum] (zjištěno z doručenky datové zprávy na č.l. 35).

9. Z rozhodnutí státního tajemníka MŠMT ze dne 29.9.2015, č.j. MSMT-30926/2015-2 na č.l. 8, zjištěno, že státní tajemník přerušil řízení o žádosti žalobce coby žadatele o přijetí do služebního poměru a o zařazení na služební místo do doby nabytí právní moci rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zahájeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 23 C 139/2013.

10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání návrhu dne [datum] do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, resp. v tomto případě doručení usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. IV.ÚS 3488/20, dne [datum], tedy 7 let a 8 měsíců. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

18. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]).

19. Celková délka posuzovaného řízení od podání návrhu na zahájení posuzovaného řízení žalobcem do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, resp. doručení rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobce činila 7 let a 8 měsíců. Soud dospěl k závěru, že takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou. Soud k tomuto závěru vedou zejména dvě okolnosti. Šlo jednak o věc pracovněprávní, o spor o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, kdy až na výjimky skutkově či právně velmi složitých případů lze očekávat skončení věci v kratší době. Soud dále zjistil, že na prodloužení řízení se podílel zejména procesní soud I. stupně, jehož dvě meritorní rozhodnutí byla odvolacím soudem dvakrát zrušena ve stručnosti pro nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Tím došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

20. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva žalobce v tomto případě dostatečnou a spravedlivou formu zadostiučinění nepředstavuje. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje podle Stanoviska za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč až 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud blíže nezdůvodňuje použití základní částky ve spodní hranici, neboť se i žalobce této částky domáhal a vyšší základní částku nepožadoval. V posuzované věci tak základní částka činí 100 000 Kč (6 x 15 000 + 8 x 1 250 Kč).

21. Dále soud přihlédl k dalším okolnostem významným pro případnou modifikaci shora uvedené základní částky a to dle § 31a odst. 3 OdpŠk.

22. Soud shledal, že řízení bylo složitější a to zejména po skutkové stránce. V řízení bylo nutné objasnit procesní žalovanou namítanou organizační zněmí v širších souvislostech. Proto bylo nutné nad rámec listinných důkazů vyslýchat i svědky. Po právní stránce věc složitá nebyla, neboť šlo o standardní pracovněprávní spor o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Ve věci nebyl shledán cizí prvek, ani jiná právní složitost. Ani z průběhu řízení nic takového nevyplynulo. Procesně byla věc jen o něco složitější, neboť žalobce i žalované až na ojedinělou výjimku podání činili bezvadným způsobem. Procesní složitost tam představovalo jen to, že žalobce k zaplacení soudního poplatku soud musel vždy vyzývat. S ohledem na složitost je tak na místě základní částku snížit, avšak pouze o 5 %.

23. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy má nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Byť nemůže být stranám řízení vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád (pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukční), na druhou stranu nemůže být stát činěn odpovědným za tu část řízení, které bylo prodlouženo v důsledku nutnosti vypořádat se s procesními návrhy stran (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009 ze dne 23. 3. 2011). V souzené věci však bylo zjištěno, že s oběma odvoláními byl žalobce úspěšný, když odvolací soud podvakrát zrušil rozsudek obvodního soudu z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Jinak s dalšími opravnými prostředky žalobce úspěšný nebyl. Soud vychází z toho, že projednávání věci na vícero soudních instancích je objektivní skutečností, která plyne ze samotné skutečnosti podání zákonem předvídaného prostředku. V tomto případě soud k prodloužení posuzovaného řízení v důsledku dvou žalobcem úspěšně podaných odvolání přihlédl již v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení. Soud tak zohlednil projednávání věci na dalších stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem a dospěl k závěru o nutnosti snížit základní částku o 10 %.

24. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). S ohledem na uvedené soud shledal, že význam předmětu řízení pro žalobce byl zvýšený, neboť šlo o pracovněprávní spor, v němž se projednávalo určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru se žalobcem procesní žalovanou. Žalobce se domáhal zvýšení základní částky o 100 % z důvodu jeho osobní účasti při všech jednáních a dále s ohledem na další dvě souběžně probíhající řízení.). Soud již výše vysvětlil, z jakého důvodu nevyžádal zprávu o účasti žalobce při jednání odvolacího soudu v posuzovaném řízení a na výše již učiněné závěry pro stručnost odkazuje. Na tomto místě soud dodává, že osobní účast žalobce při jednání případně svědčí o tom, že pro žalobce byl spor jako takový důležitý, což se u pracovněprávního sporu presumuje, nijak to však na straně druhé nezvyšuje význam předmětu řízení, který musí nastat objektivně, nikoli jen v představách žalobce. Soud se proto dále zabýval tím, jaký případný dopad na význam předmětu řízení mělo to, že probíhala souběžně dvě další řízení odvislá od výsledku posuzovaného řízení. První řízení bylo řízení o náhradě platu v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru. Je obvyklé, že řízení o náhradě platu je přerušeno do doby, než je vyřešena otázka platnosti pracovněprávního jednání, jímž ke skončení pracovního poměru došlo. V tomto směru soud neshledal, že by zde byl důvod pro další zvýšení významu řízení pro žalobce. Na výsledku posuzovaného řízení záviselo, zda mu bude náhrada platu poskytnuta či nikoli, případně to, kdy se tak stane, nikoli však to, v jaké výši či za jaké období. Pokud jde o žalobcem zmiňované řízení podle § 190 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, šlo o tzv. přechodnou fázi tzv.„ překlápění“ zaměstnanců nově vznikajících služebních úřadů do státní služby. Ani v tomto směru nemohl být žalobce samotnou délkou řízení poškozen, neboť nehrozilo, že pokud posuzované řízení neskončí do určité doby, nebude do státní služby přijat. Pokud by žalobce v posuzovaném řízení uspěl, byl by do státní služby přijat. V tomto směru se nemajetková újma žalobce nemohla nijak prohloubit. Soud tak neshledal, že by šlo o další okolnosti zvyšující význam posuzovaného řízení coby pracovněprávního sporu pro žalobce. Pro žalobce stále bylo v sázce to, zda jeho pracovní poměr byl skončen platně či nikoliv. Z tohoto důvodu je namístě zvýšit základní částku o 20 %, nikoli více.

25. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. Soud zohlednil, že žalobce soudní poplatek z dovolání v roce 2015 zaplatil až po 4 měsících a rovněž to, že podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které pro něj bylo příznivé, neboť první zamítavý rozsudek soudu I. stupně rušilo. Šlo tak o dovolání subjektivně nepřípustné a Nejvyšší soud jej z tohoto důvodu odmítl. Délka řízení tím vzniklá je tak přičitatelná pouze žalobci. Soud tak s ohledem na uvedené základní částku snížil o 5 %.

26. Pokud se jedná o postup soudu, nutno konstatovat, že postup soudu byl v zásadě plynulý až na ojedinělý průtah v období od [datum] do [datum]. Pokud jde o vyšší soudy, tedy Nejvyšší soud a Ústavní soud, ty vždy rozhodly v obecně akceptované lhůtě jednoho roku a v jejich postupu nelze shledat průtahy (viz [jméno], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V [obec]: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN [tel. číslo] [číslo] str. 286). Podíl procesních soudů na délce řízení tak lze shledat v tom, že rozsudek procesního soudu I. stupně byl dvakrát zrušen pro nedostatečně objasněný skutkový stav věci. Jelikož průběh řízení, až na ojedinělý výše zmíněný průtah, byl plynulý a k prodloužení řízení z důvodu toho, že meritorní rozhodnutí procesního soudu I. stupně bylo dvakrát zrušeno odvolacím soudem, kompenzační soud přihlédl již v samotném závěru o nepřiměřené délce řízení, není na místě pro postup procesních soudů základní částku dále modifikovat.

27. S ohledem na uvedené tak soud považuje za přiměřené poskytnutí zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, neboť po zhodnocení všech kritérií není celkově důvod základní částku modifikovat (-5 -10 +20 -5 = 0). Jelikož žalovaná žalobce již odškodnila částkou 74 063 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 25 937 Kč (100 000 – 74 063), jak uvedeno ve výroku I, ve zbytku, ohledně zbývající požadované částky 183 853 Kč soud žalobu zamítl (výrok II).

28. Co se týče úroku z prodlení, žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], ta jeho nároku částečně vyhověla dne [datum], tj. již po uplynutí lhůty 6 měsíců. Soud tedy přiznal žalobci úrok z prodlení z částky 100 000 Kč od [datum], tedy ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty ode dne uplatnění nároku, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou přiznané a přisouzené částky (100 000 Kč), do [datum], kdy byla žalobci částka přiznána a z přisouzené částky 25 937 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbytku, tedy zákonný úrok z prodlení z částky, v níž soud žalobu neshledal důvodnou, požadovaný úrok z prodlení zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč za jeden úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobce ve věci učinil právě 1 úkon (podání žaloby ze dne [datum]). Celkem přísluší žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 2 300 Kč (2 000 + 300).

30. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.