48 C 56/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , nar. Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupena advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 za niž jedná Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 72 109 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 72 109 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 4.1.2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1.3.2024 se žalobkyně domáhala po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 72 109 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 4.1.2024 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 24.2.2020 a žalobkyně se v něm domáhala úpravy rodičovské odpovědnosti její a jejího manžela ve vztahu ke třem nezletilým dětem pro účely rozvodu manželství. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 16.6.2023. Řízení tak trvalo 3 roky a 3 měsíce a 22 dní, což je délka pro daný typ řízení nepřiměřená. Podle žalobkyně nebyl předmět řízení složitý, za problematické však považuje, že došlo dvakrát ke zrušení prvoinstančních rozhodnutí odvolacím soudem, a to způsobilo nepřiměřenou délku daného řízení. První rozsudek byl z odvolacího soudu vrácen z důvodu nepřezkoumatelnosti v otázce stanovení výživného manžela, druhý rozsudek byl vrácen z důvodu nepřezkoumatelnosti některých výroků. Dle žalobkyně byly vady prvostupňových rozsudků natolik závažné, že odvolací soud musel aplikovat § 219a o.s.ř. a rozsudky zrušit a vrátit, namísto toho aby sám ve věci rozhodl změnou dle § 220 o.s.ř. Rozsudky tak měly obsahovat zjevné chyby (výše výživného se lišila až 4,5x, měnil se i způsob výpočtu), následně došlo ze strany odvolacího soudu i ke změně osoby samosoudkyně. Tím bylo poukázáno na zjevně nesprávný postup prvostupňového soudu při vydávání prvních dvou rozsudků, zdržení pak znamenalo taky přebrání věci novou samosoudkyní. V důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení musela žalobkyně vynaložit své prostředky (ve výši 334 240 Kč) na výživu dětí, jako ekvivalent doplatku na výživném ze strany manžela, na které jí konečným rozhodnutím vzniklo právo. Řízení taky představovalo zásah do jejího osobního života, neboť se po dobu trvání předmětného řízení nemohla rozvést. Při výpočtu žalované částky vycházela ze základní částky 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 66 240,60 Kč. Dále požaduje zvýšení základní částky o 20 %, neboť ona sama délku řízení nezavinila, naopak měla zájem na co nejkratším průběhu, a o dalších 50 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro její osobu, neboť se jednalo o řízení o úpravě podmínek styku rodiče s dítětem, tedy rodinné záležitosti. Celkově tak požadovala částku 112 609 Kč. Žalobkyně nárok ve výši 113 356 Kč uplatnila u žalované dne 10.10.2023. Žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodla stanoviskem ze dne 3.1.2024 a přiznala žalobkyni odškodnění ve výši 40 500 Kč, délku řízení stanovila na 3 roky a 3 měsíce. Žalobkyně se s odškodněním poskytnutým žalovanou nespokojila a se zbytkem nároku se obrátila na soud. V replice ze dne 18.4.2024 žalobkyně nepovažovala vyjádření žalované za přiléhavé. Obecně souhlasí pouze s tím, že prodloužení řízení v důsledku podaných opravných prostředků nemůže být samo o sobě považováno za průtah, odlišně však posuzuje svou situaci, kdy opravné prostředky byly podány důvodně, neboť rozsudky trpěly vadami. Jedná se tak o prodloužení řízení, které bylo způsobeno nezákonným rozhodnutím a za to již stát odpovídá (uvedla § 41 rozsudku Yurtayev proti Ukrajině ze dne 31.1.2006). Skutkovou a právní složitost odmítá, neboť je nutné počítat s určitou mírou složitosti, v tomto případě se jednalo o běžné řízení o stanovení vyživovací povinnosti a délka byla ovlivněna pouze postupem první samosoudkyně, kdy ani po pokynech odvolacího soudu nedošlo ke konečnému rozhodnutí. Předmětné řízení považuje za ukončené až vypořádáním celého předmětu řízení. Nesouhlasí ani s výší základní částky dle žalované, ani se způsobem její úpravy. Setrvává tak na svých tvrzeních dle žaloby.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 21.3.2024 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 10.10.2023 nárok uplatnila. Žalovaná dne 3.1.2024 nároku žalobkyně částečně vyhověla a poskytla zadostiučinění ve výši 40 500 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od února 2020 do června 2023. Celková doba řízení ve vztahu k žalobkyni tak činí 3 roky a 3 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát, soud II. stupně rovněž třikrát. Řízení bylo složité po stránce skutkové i právní, bylo třeba provést listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobkyni byl zvýšený. Žalovaná při výpočtu přiznaného zadostiučinění vycházela ze základní částky ve výši 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky řízení v poloviční výši), kterou dále zvýšila o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni, snížila o 10 % z důvodu složitosti řízení a zvýšila o 10 % z důvodu postupu soudu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a poukázala na § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., s tím, že žalobkyně svůj nárok uplatnila dne 10.10.2023, proto žalovaná nemohla být v prodlení, když žalobkyně požaduje příslušenství k žalované částce ode dne 4.1.2024.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne 10.10.2023. Žalovaná nárok žalobkyně projednala dne 3.1.2024, přičemž žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 40 500 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného , Anonymizováno, sp. zn. , spisová značka, (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že dne 24.2.2020 byl podán otcem návrh na úpravu poměrů, výchovy a výživy nezletilých dětí. Dne , právnická osoba, .2020 byl podán návrh o úpravě poměrů ze strany matky, dne 4.3.2020 vydal soud usnesení č.j. , spisová značka, o jmenování opatrovníka nezletilým (město , adresa, ). Dne 2.4.2020 podáno vyjádření matky k návrhu otce, kde zásadně nesouhlasí se svěřením dětí do výlučné péče. Dne 29.4.2020 proběhlo jednání za účasti účastníků, přečteny důkazy. Dne 16.6.2024 podán návrh na vydání předběžného opatření ze strany otce. Dne 18.6.2020 se vyjádřila matka k návrhu otce, který zásadně odmítá, vyjádřil se i opatrovník. Usnesením ze dne 19.6.2020 č.j. , spisová značka, byl tento návrh zamítnut. Dále bylo nařízeno jednání na den 10.8.2020, otec požádal dne 23.6.2020 o odročení z důvodu dovolené, dne 5.7.2020 se odvolal do usnesení č.l. 108, matka se vyjádřila k odvolání dne 16.7.2020. Usnesením , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne 31.8.2020 bylo usnesení soudu I. stupně o zamítnutí předběžného opatření potvrzeno, právní moci nabylo dne 7.10.2020. Dne 21.10.2020 doložila matka procesní stanovisko a doložení majetkových, sociálních a osobních poměrů, dne 27.10.2020 se vyjádřil opatrovník a navrhl odročení jednání z důvodů COVID opatření, dne 3.11.2020 doložil majetkové poměry otec podáním, omlouval se za zdržení dodání podkladů z důvodu COVID opatření, dne 10.11.2020 dodal další podklady, dne 7.1.2021 podal sdělení opatrovník o mediačních výsledcích. Dne 11.1.2020 podáno procesní stanovisko otce. Dne 13.1.2021 proběhlo jednání, čteny důkazy, vyslýchána matka i otec převážně k majetkovým poměrům. Dne 17.2.2021 zaslala matka sdělení k výsledkům mimosoudního jednání, že došlo k dohodě ohledně styků s dětmi a sporná zůstala výše výživného. Dne 22.3.2021 podal sdělení otec k návrhu matky na výši výživného, dne 24.3.2021 zaslala matka reakci na výzvu soudu ze dne 24.2.2021 (výzva ke sdělení stavu dohody ohledně výživného), kde sděluje, že přes veškerou snahu k dohodě o výživném nedošlo. Dne 29.3.2021 proběhlo jednání (výslech matky, otce, kolizního opatrovníka ohledně majetkových poměrů). Dne 8.4.2021 sdělila matka k výzvě soudu ze dne 31.3.2021 (výzva k sdělení skutečností a označení důkazů, jak se podílela na péči o nezletilé a jaké měla výdaje spojené s domem) své náklady. Dne 19.4.2021 sdělil otce k této výzvě soudu své náklady, dne 7.5.2021 doplnil skutkové důkazy. Dne 12.5.2021 zasláno matkou sdělení k výsledkům mimosoudního jednání, když soud opakovaně apeloval na to, aby obě strany spolu intenzivně jednaly, kde zdůraznila, že soud je povinen zjišťovat skutkový stav věci ze své iniciativy a nenechávat to pouze na účastnících. Dne 12.5.2021 sdělil stav rodinné situace opatrovník. Dne 13.5.2021 proběhlo jednání (čtení důkazů, výslech otce, matky ohledně poměrů), dne 2.6.2021 podán závěrečný návrh otce, dne 25.6.2021 závěrečný návrh matky, dne 1.7.2021 podal závěrečné stanovisko opatrovník. Dne 8.7.2021 podána replika otce k závěrečnému návrhu matky, dne 9.7.2021 vyjádření matky. Dne 12.7.2021 proběhlo jednání s odkázáním na závěrečné návrhy a dne 19.7.2021 vyhlášen rozsudek č.j. , spisová značka, (doručen 19.8.2021). Dne 2.9.2021 podáno odvolání matky do výroků III., IV. a V., odůvodněno dne 30.9.2021, dne 16.11.2021 vyjádření otce k odvolání matky, předloženo na odvolací soud dne 27.10.2021. O odvolání bylo rozhodnuto usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 5.1.2022, odvolací řízení zastaveno co do výroku V. a rozsudek zrušen ve výroku III., IV. a částečně ve výroku V. a vrácen k dalšímu řízení. Dne 1.2.2022 předloženy doklady ohledně úspor otce, další jednání proběhlo dne 2.2.2022 (čtení důkazů, výslech otce, matky ohledně poměrů). Dne 17.2.2022 podáno vyjádření otce s návrhem na doplnění dokazování, matka se k tomuto vyjádřila dne 23.2.2022, dále podán závěrečný návrh matky ze dne 14.3.2022. Následně proběhlo dne 14.3.2022 další jednání ohledně sporných náležitostí (výpočet výše výživného otce). Dne 23.3.2022 byl vyhlášen rozsudek č.j. , spisová značka, , účastníkům byl doručen dne 22.4.2024 a 25.4.2024. Na to podal dne 6.5.2022 otec odvolání, dne 9.5.2022 podala odvolání matka. Usnesením ze dne 16.5.2022 byl otec vyzván k doplnění náležitostí odvolání, na to poslal dne 29.5.2022 otec odůvodnění. Opatrovník se vyjádřil k odvolání dne 15.6.2022, matka se vyjádřila dne 22.6.2022. Dne 11.7.2022 byl spis předložen , Anonymizováno, k rozhodnutí o odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 27.7.2022, kdy řízení částečně zastavil ve výroku IX. a částečně zrušil a vrátil zpět k dalšímu řízení (prvostupňovému soudu určil, jak znovu jednat), ve výroku III. pak nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný samosoudce z důvodu závažných opakujících se vad. Dne 22.8.2022 prvostupňový soud zadal pokyn k zajištění výpisů z listů vlastnictví a obchodního rejstříku, dne 7.9.2022 učinil přípisy (na 9 subjektů) s dotazy na majetkové poměry matky a otce. Subjekty následně podávaly odpovědi, dne 20.9.2022 podala sdělení matka k výzvě soudu ze dne 7.9.2022 (výzva k vyčíslení přispění na výživu a sdělení procesního stanoviska), dne 22.9.2022 učinil otec žádost o prodloužení lhůty k předložení důkazů, dne 9.10.2022 důkazy ohledně svých příjmů doplnil. Dne 31.10.2022 soud činil dotazy na instituce (úřad, ústavy, banka) a předvolal účastníky k jednání na 29.11.2022. Dne 4.11.2022 matka požádala o odročení jednání z důvodu pobytu právního zástupce mimo republiku. Na to soud reagoval nevyhověním ze dne 9.11.2022, kde zástupce požádal o dostavení se k soudnímu jednání (zástupce měl přiletět téhož dne), nebo ke zvolení jiného zástupce, když projednávaná věc se stala nejstarší věcí v péči o nezletilé děti a je třeba postoupit s co největším urychlením. Dne 23.11.2022 zaslal otec repliku k vyjádření matky a doplnil dokazování, dne 29.11.2022 proběhlo jednání s výslechy účastníků a čtení důkazů, jednání bylo odročeno na 6.2.2022 a apelováno na rodiče, aby se pokusili o jednání ohledně výše výživného. Dne 5.12.2022 zaslala matka vyjádření a závěrečný návrh, dne 6.2.2022 proběhlo jednání a dne 15.12.2022 vyhlášen rozsudek č.j. , spisová značka, , doručen účastníkům 1.2.2023, 3.2.2023 a 7.2.2023. Na to podal dne 20.2.2023 otec odvolání, dne 24.2.2023 byl vyzván k doplnění odvolání, které doplnil dne 13.3.2023. Na to se dne 19.4.2023 vyjádřila matka, 24.4.2023 byl spis předložen , Anonymizováno, . Dne 27.4.2023 se matka vyjádřila k odvolání, dne 18.5.2023 otec předložil požadované listiny. Dne 24.5.2023 uložil odvolací soud pořádkové pokuty obchodním společnostem, které nevyhověli výzvě ke sdělení výše mzdy otce. Dne 6.6.2023 otec předložil listiny, odvolací řízení bylo zastaveno usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 15.6.2023, právní moci nabylo 16.6.2023, zároveň soud vydal usnesení o prominutí pokuty obchodním společnostem.

7. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

8. Soud pro nadbytečnost neprovedl dokazování účastnickým výslechem navrženým k prokázání tvrzení o zvýšeném významu řízení pro žalobkyni, přičemž s důvody, které k tomu soud vedly byly účastníků podrobně při jednání osvětleny. Především posuzované řízení bylo řízení ve věcech péče o nezletilé, u něhož se zvýšený význam pro jeho účastníky podle sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu presumuje. Soud současně o tvrzeních žalobkyně žádnou pochybnost nemá, neboť jde o okolnosti, které daný typ řízení obvykle provázejí. Z presumovaného významu předmětu řízení pro žalobkyně ostatně vycházela i žalovaná a nečinila je sporným. Současně ne všechny skutečnosti, které žalobkyně tvrdí, jsou relevantní z hlediska typu nemajetkové újmy, která se odškodňuje v tomto typu kompenzačního řízení, kdy v tomto typu řízení se odškodňuje toliko nejistota spojená s tím, že řízení stále nekončí. Některé skutečnosti, které žalobkyně tvrdí, jako například to, že do pravomocného skončení posuzovaného řízení nebylo možné manželství rozvést, je skutečnost, která plyne z právních předpisů a tuto skutečnost není třeba prokazovat. Jinými slovy, tvrzení žalobkyně má soud za prokázána, přičemž nemůže být z principu prokazováno, o jakou procentní částku má být základní částka pro kritérium významu řízení zvýšena, neboť to je otázka právního posouzení soudem.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle § 471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším urychlením. Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud rozhodnutí ve věci samé zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení; vydá-li soud rozhodnutí po uplynutí této lhůty, uvede v odůvodnění rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

18. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

19. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

20. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

21. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobkyni zahájeno dne 3.3.2020, kdy podala návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí, přičemž v té době jí ještě nebyl doručen návrh otce ze dne 24.2.2020 a skončeno dne 16.6.2023, kdy nabyl právní moci usnesení , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, . Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila 3 roky a 3 měsíce (délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne1.3.2023, č.j. 55 Co 8/2023- 114, odst. 14).

22. Již zde soud konstatuje, že celková délka řízení je při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená, neboť trvalo déle, než je v obdobných věcech zpravidla očekávat. Na délce řízení se podílel i soud (viz dále). Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Tuto skutečnost ostatně ani žalovaná nečinila spornou, když žalobkyni sama plnila.

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší, než je spodní hranice, neboť řízení trvalo 3 roky a 3 měsíce, což nelze ani v poměrech řízení ve věcech péče o nezletilé, kde má být rozhodnuto s nejvyšším urychlením, označit jako řízení nepřiměřeně dlouhé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Se žalobkyní lze souhlasit v tom smyslu, že řízení ve věcech opatrovnických by mělo být s ohledem na rodinnou problematiku a nezletilé děti řešeno co nejrychleji, proto právě skutečnost, že posuzované řízení bylo řízením opatrovnickým a přesto trvalo 3 roky a 3 měsíce, vedla soud k závěru o nepřiměřené délce řízení a nutnosti jejího odčinění relutární formou. Pokud by se jednalo o běžné civilní řízení trvající 3 roky a 3 měsíce, soud by bez dalšího k závěru o nepřiměřené délce řízení nedospěl. S ohledem na shora uvedené proto soud shledal za přiměřenou základní sazbu 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky se přiznává v jedné polovině, dále částka 1 250 Kč za měsíc. Zadostiučinění, které by tak žalobkyni náleželo je představováno částkou 33 750 Kč 2x7 500 + 1x15 000 + 3x1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

24. Postup soudů v posuzovaném řízení byl v obecné rovině plynulý, prvostupňový soud činil úkony ve věci v přiměřených obecně akceptovaných lhůtách. K danému období je nutno konstatovat, že z důvodu pandemie COVID-19 počínaje rokem 2020 probíhala z hygienických a zdravotních důvodů omezovací opatření, kdy docházelo zejména na soudech k nutnému odročování jednání, což ostatně plyne i z předmětného řízení. To bylo zahájeno na jaře roku 2020 a první jednání proběhlo v dubnu, poté soud vyřídil předběžné opatření, odročoval jednání z důvodu dovolené otce a opatrovník sděloval, že mezi rodiči probíhá mimosoudní jednání a mediace. Následně počaly výše uvedené restrikce, ze strany otce došlo ke zdržení dodání podkladů z důvodu COVID opatření, nelze tak dávat k tíži soudu, že se nepodařilo uskutečnit jednání na podzim roku 2020, kdy sice soud jednání nařídil, avšak z důvodu onemocnění matky a dětí jej nemohl uskutečnit, a proběhlo tedy až v lednu roku 2021. Následně soud nařizoval jednání plynule po 2 měsících (v březnu, květnu a červenci), kde podrobně zkoumal poměry účastníků jejich výslechy, čtením předložených důkazů a vyžadováním dalších podkladů, přičemž apeloval na důležitost vyjednání dohody mezi rodiči na mimosoudních jednáních. Po vydání rozsudku a právní moci usnesení odvolacího soudu proběhlo do měsíce další jednání a za další dva měsíce vydán rozsudek nový. Ani s tím se účastníci neztotožnili a podali odvolání, přičemž po právní moci usnesení odvolacího soudu, kdy nařídil projednání věci jiným soudcem, došlo k rychlým postupům soudu, který si nechal vyžádat od všech institucí a zaměstnavatelů otce doložení jeho výdělkových a majetkových poměrů, urgoval tyto subjekty a na nařízeném listopadovém jednání apeloval na rodiče, aby se pokusili o vzájemnou dohodu ohledně výše výživného. Za dva měsíce proběhlo další jednání a po zhodnocování všech podkladů dodávaných soudu vyhlášen v prosinci 2022 rozsudek, proti kterému se otec odvolal a po nutných procesních úkonech odvolací soud vydal v červnu 2023 usnesení, jehož nabytím právním moci byl celé řízení skončeno. K délce řízení tak lze konstatovat, že přispělo pouze opakované rozhodování ve věci, kdy prvostupňový soud vydal dva rozsudky, které byl odvolacím soudem zrušeny a vráceny, přičemž až ve třetím rozsudku bylo vydáno konečné rozhodnutí jinou samosoudkyní. Soudu v kompenzačním řízení však nepřísluší hodnotit konečné rozhodování posuzovaného soudu, neboť jde o způsob vedení řízení a rozhodovací činnost, v níž je soud nezávislý a podléhá případně přezkumu vyšších soudů. Ve způsobu, jakým probíhalo řízení, však nelze obecně spatřovat průtahy, neboť soud činil úkony plynule, na délce řízení se nejvíce projevila nutnost prokázání otcových majetkových a výdělkových poměrů, jejichž prokazování bylo značně ztíženo okolnostmi, kdy otec dodával důkazy postupně, mnohdy na výzvy, soud si musel následně podklady opatřit sám. Soud tak posoudil pouze vliv opakování vyhlašování rozsudků a jejich zrušení na celkovou dobu řízení, které vedly k nepřiměřené délce posuzovaného řízení, a proto k nutnosti odškodnění žalobkyně v penězích, a zvýšil tak základní částku o 10 %, neboť ve zbývajícím rozsahu se již postup soudu projevil již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnit žalobkyni v penězích. Soud k tomu dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění nemá být trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozeným kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se účastník nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne.

25. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u více stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Ve věci meritorně rozhodoval soud I. stupně třikrát a soud odvolací rovněž třikrát. Ač by za této situace bylo na místě základní částku snížit, soud tak neučinil, a to právě s důvodu shora již popsaného, tedy, že opakované rozhodování odvolacího soudu bylo zapříčiněno i nerespektováním právního názoru odvolacího soudu (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 1328/2009, či sp.zn. 30 Cdo 1112/2011). V tomto smyslu proto soud základní částku nijak nemodifikoval.

26. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, u kterého se vyšší význam pro jeho účastníky presumuje, přičemž vyšší význam řízení pro žalobkyni ani nebyl mezi stranami sporný, shledal soud důvodným základní částku zvýšit o 20 %. Ke zvýšení částky o 50 % požadované žalobkyní soud konstatuje, že ač se jednalo o určení výše výživného, které je bezpochyby důležitou součástí úpravy poměrů ohledně výchovy a výživy dětí, nebylo zjištěno, že by v průběhu řízení došlo k ohrožení bydlení či výživy rodiny, které by účastníkům působilo útrapy ohledně zajišťování základních životních potřeb a odůvodnilo tak maximální procentuální zvýšení základní částky. Soud nijak nepochybuje o tom, že řízení pro žalobkyni důležité bylo, nicméně není na místě tuto typovou závažnost promítat více než zvýšením základní částky o 20 %. (srov. rozsudky Městského soudu v Praze v obdobných věcech: v rozsudku ze dne 3.5.2022, č.j. 30 Co 95/2022- 137 považováno za přiměřené navýšení o 10 %, v rozsudku ze dne 19.4.2023, č.j. 55 Co 85/2023- 278 považováno za přiměřené navýšení o 20 %, v rozsudku ze dne 25.10.2022 č. j. 15 Co 296/2022 – 103 považováno za přiměřené navýšení o 15 %).

27. Věc byla rovněž po skutkové a procesní stránce složitější. Po právní stránce lze návrh na úpravu poměru nezletilých dětí a určení výživného pro dobu před a po rozvodu hodnotit jako věc standardně složitou, která by nutně neměla vést k nepřiměřeně dlouhému soudnímu řízení. Věc projednávaná v posuzovaném řízení však byla dle soudu složitá jednak po stránce skutkové, neboť bylo třeba posoudit úpravu péče a výživného ve vztahu ke 3 nezletilým dětem, stejně jako zjišťování majetkových a výdělkových poměrů otce bylo složité. Řízení bylo rovněž obtížnější po stránce procesní, a to z důvodu dokazování, kdy soud musel provést větší počet výslechů a čtení listin. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 10 %.

28. Žalobkyně se na délce řízení významně nepodílela. Ve věci činila úkony z vlastní iniciativy, reagovala na výzvy soudu, podávala vyjádření a opravné prostředky, naopak nepodávala ani nadbytečná podání. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

29. Ve světle výše uvedeného žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobkyni náleží ve výši 33 750 + 20 %, tj. 40 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla již žalovanou odškodněna právě ve výši 40 500 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne 21.3.2024k žalobě, ze přípravu na jednání a za účast na jednání dne 28.5.2024 (podle § 2 odst. 3 písm. a/, b/, c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč (výrok II.).

31. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.