48 C 60/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupena advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 856 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 072 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 784 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 856 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný je dědicem po zemřelé zůstavitelce , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, a zemřelé dne , datum, , která uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Celková výše úvěru činila 47 568 Kč. Smlouva byla vyplacena na účet zůstavitelky dne , datum, , která se zavázala úvěr splácet dle splátkového kalendáře. Ke dni úmrtí zůstavitelky činila celková pohledávka 39 640 Kč, po úmrtí bylo uhrazeno dalších osm splátek, pohledávka se tak snížila na 31 712 Kč. Žalovaný odpovídá dle sdělení Obvodního soudu pro , adresa, za pohledávku ve výši 1/2. Dědici na výzvy k úhradě nereagují a pohledávku nesplácí.

2. Žalovaný se k žalobě doručené dne , datum, nevyjádřil.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při kterém dal žalobkyni potřebné procesní poučení a výzvu podle § 118a odst. 3 o.s.ř.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalovaného požádala dne , datum, žalobkyni o spotřebitelský úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalobkyně a právní předchůdkyně žalovaného podepsaly smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , datum, na celkovou výši spotřebitelského úvěru 28 000 Kč s měsíční splátkou 991 Kč. Celková výše částky, kterou měla právní předchůdkyně žalovaného žalobkyni uhradit pak činila 47 568 Kč (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru ze dne , datum, na č. l. 5 a předsmluvního formuláře na č. l. 29). Úvěr byl schválen žalobkyní (zjištěno z oznámení na č. l. 8). Žalobkyně právní předchůdkyni žalovaného částku 28 000 Kč převedla dne , datum, na účet uvedený ve Smlouvě o úvěru (zjištěno z přehledu plateb na č. l. 11 a Smlouvy o úvěru na č. l. 5). Na poskytnutý úvěr byla uhrazena do dne , datum, celkem částka ve výši 15 856 Kč, splátka byla naposledy uhrazena dne , datum, , celkem bylo uhrazeno 16 splátek (zjištěno z Karty klienta na č. l. 10 a z přehledu plateb na č.l. 11). Výzvou k zaplacení ze dne , datum, žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy na č. l. 12). Právní předchůdkyně žalovaného zemřela dne , datum, bez zanechání pořízení pro případ smrti, výše dědického podílu připadajícího na žalovaného na základě dohody dědiců činila 1/2. Dědicové uplatnili výhradu soupisu majetku, čistá hodnota pozůstalosti činila 4 912 614,01 Kč. Součástí pozůstalosti byl i bankovní účet právní předchůdkyně žalovaného vedený u , právnická osoba, ., na který byla zaslána poskytnutá částka úvěru (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, na č. l. 24 až 25, z přípisu na č. l. 13, z přehledu plateb na č.l. 11 a Smlouvy o úvěru na č. l. 5). Na tento účet právní předchůdkyně žalovaného byla v měsíci , Anonymizováno, zaslána částka 16 584 Kč, v , Anonymizováno, činil obrat na tomto bankovním účtu 35 001,98 Kč. Konečný zůstatek činil 308,26 Kč (viz potvrzení o transakcích č. l. 28, 34 až 35 a výpis z účtu na č. l. 36)

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

6. Podle § 1706 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

7. Podle § 1707 o. z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚv poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚv poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěr ve výši 28 000 Kč byl právní předchůdkyni žalovaného poskytnut coby spotřebiteli. K poskytnutí spotřebitelského úvěru došlo , datum, , kdy v této době podle § 87 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice platilo, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní, nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Soud dále odkazuje na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne , datum, , sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto ohledu pak soud poukazuje na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). V současném znění již § 87 odst. 1 SpotřÚv stanoví, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby právního nástupce spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost právní předchůdkyně žalovaného. V tomto směru soud sice ze smlouvy o úvěru zjistil, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy provést posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalovaného, která jí měla předložit originály platných osobních dokladů, dokladů o příjmu a další doklady (bod 1. 1 smlouvy o úvěru), nicméně nebylo nikterak prokázáno, že by tyto podklady byly skutečně žalobkyni předloženy. Žalobkyně soudu v této souvislosti předložila toliko potvrzení o provedených transakcí, kterými dokládala tvrzení o výši invalidního důchodu právní předchůdkyně žalovaného ve výši 16 854 Kč a výpis z účtu právní předchůdkyně žalovaného za červen 2021, tj. více než půl roku před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Z ničeho přitom neplyne, že by byl tvrzený příjem ve výši 16 854 Kč žalobkyní nějak dále ověřován (např. výzvou k předložení rozhodnutí o invalidním důchodu). Tyto dokumenty tak nelze považovat za dostatečné, neboť nic, a to ani ve svém souhrnu, nevypovídají o příjmech právní předchůdkyně žalovaného a zejména o jejich stabilitě. Žalobkyně navíc žádným způsobem nezkoumala výdaje právní předchůdkyně žalovaného. Schopnost splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Není úkolem soudu v tomto řízení, aby za žalobkyni dodatečně zjišťoval, jaká byla, měla či mohla být výdajová stránka právní předchůdkyně žalovaného. Samotná výše splátky nemůže svědčit o dostatečném posouzením úvěruschopnosti. Ani z předsmluvního formuláře nikterak nevyplývá, že by žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost právní předchůdkyně žalovaného (k povinnosti žalobkyně ověřovat s náležitou odbornou péči úvěruschopnost spotřebitele srov. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. 33 Cdo 1017/2024).

15. Právní povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost právní předchůdkyně žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací tak nelze mít za prokázanou, a tudíž ani za splněnou. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzený úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že posoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost právní předchůdkyně žalovaného coby spotřebitele před tím, než s ní uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. V důsledku neunesení důkazního břemene ohledně této rozhodné skutečnosti, o čemž soud při jednání žalobkyni poučil (a dal jí v tomto smyslu potřebnou výzvu), soud vyvodil právní závěr, že smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, byla od počátku neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚv však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele.

17. V projednávaném případě tak žalovanému jako právnímu nástupci zůstavitelky vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 6 072 Kč, která odpovídá polovině dosud nevrácené částky úvěru ve výši 12 144 Kč (celková výše úvěru 28 000 Kč – 15 856 Kč představující dosud uhrazenou částku úvěru). V tomto ohledu soud dodává, že žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok ve výši jeho dědického podílu (1/2), dědictví přitom zjevně není předlužené, aktiva výrazně převyšují pasiva. Žalovaný přitom netvrdil, že by uhradil dluh zůstavitelky až do výše svého podílu ve smyslu § 1707 o. z. a že z tohoto důvodu už není povinen na dluh více hradit, proto ho soud zavázal výrokem I. k jeho úhradě. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 SpotřÚv nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Soud v tomto případě shledal jako dobu přiměřenou dobu 30 dnů. Soudu sice nejsou majetkové poměry žalovaného přesně známy, nicméně soud současně musí splatnost i za takové procesní situace stanovit. Soudcovským uvážením, kdy soud vzal v úvahu výši částky a předpokládané možnosti žalovaného, dospěl ke splatnosti 30 dnů. Do této doby však není žalovaný v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto všechny další požadavky žalobkyně nad rámec dosud nesplacené částky poskytnutého úvěru včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla na jistině částka 15 856 Kč a požadované příslušenství. Již z přiznaných a zamítnutých částek na jistině je zjevné, že úspěšnější byl žalovaný, když žalobkyně uspěla pouze ohledně částky 6 072 Kč. Jelikož však žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 SpotřÚv, jak odůvodněno již výše.