48 C 67/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno žalobce anonymizováno , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce anonymizováno zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 958 607,43 Kč s příslušenstvím,

I. Změna žaloby spočívající v tom, že se žalobce domáhá po žalované ještě částky 120,16 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení coby náhrady za pohonné hmoty za cesty uskutečněné žalobcem v souvislosti s trestním stíháním a částky 1 044,79 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení coby náhrady za amortizaci vozidla za cesty uskutečněné žalobcem v souvislosti s trestním stíháním se podle § 95 odst. 1 o.s.ř. připouští, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 141 011,43 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 141 011,43 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 818 760,95 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 959 772,38 Kč od , datum, do , datum, a z částky 818 760,95 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 725 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, ve znění pozdějších doplnění a rozšíření žaloby domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Krajského soudu v brně pod sp.zn. , anonymizováno, , kdy byl jednak ohledně části skutku obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) t.ř. rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -11070, který nabyl právní moci dne , datum, a jednak ohledně části skutku bylo trestní stíhání zastaveno pro promlčení trestního stíhání usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č.j. , anonymizováno, -11085, které nabylo právní moci dne , datum, . Žalobce se domáhal celkem tří nároků, a to nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 700 000 Kč, nároku na náhradu nákladů vynaložených na cestovné žalobce k hlavním líčením v období od , datum, do , datum, (náhrada za pohonné hmoty a opotřebení vozidla) ve výši 33 272,43 Kč a nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 225 335. Prvních dvou nároků se žalobce domáhal v souvislosti s nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, , třetího nároku v souvislosti s průtahy v trestním řízení. Žalobce uvedl, že byl obviněn pro zvlášť závažný zločin podvodu s trestní sazbou až na deset let, je bezúhonný, neměl tak žádnou předchozí zkušenost s trestním stíhání. Bylo zasaženo do cti a dobré pověsti žalobce : měl přátele, kteří posléze byli slyšeni jako svědci před soudem, kdy těmito osobami byl vnímán jako podvodník. Přátelé s ním omezili kontakt, žil v malé obci o přibližně 8 500 obyvatelích. Informace o trestním stíhání se rozšířila mezi obyvatele. Žalobce trpěl stresem, obavami z existenčních problémů, jež souvisely s projektem , adresa, , který padl z důvodu neschválení změny územního plánu a kam žalobce investoval rodinné prostředky. Došlo k exekuci podílu žalobce v , anonymizováno, , právnická osoba, , trestní stíhání ovlivnilo finanční situaci žalobce i jeho rodiny, včetně podnikání manželky. Žalobce byl odkázán na běžnou mzdu a podporu příbuzných. Nebyly schváleny návrhy na financování od , právnická osoba, pro rizikové faktory. Žalobce špatně usínal, trpěl nočními můrami, budil se a nemohl spát. Podlomilo se mu zdraví, musí užívat léky na zvýšený krevní tlak. Trestní stíhání mělo devastující účinky na podnikání, kdy v souvislosti s psychickým a fyzickým vypětím se žalobci zhroutil podnikatelský projekt. Byl jednatelem a společníkem , anonymizováno, , právnická osoba, , podíly žalobce byly obstaveny exekučním příkazem v souvislosti s pohledávkou jednoho z poškozených , anonymizováno, . Souvislost s trestním stíháním žalobce dovozuje panikou na straně poškozených a definitivní zmaření projektu. Jako podnikatel skončil žalobce v insolvenci, prošel oddlužením. Žalobce se nemohl zapsat do seznamu soudních znalců pro obor ekonomika, odvětví IT, byť , datum, dokončil studium znalecké minimum, dostavil se k zápisu, ale sdělili mu, že vzhledem k trestnímu stíhání zápis nelze provést. Žalobce byl omezen v politických aktivitách. V letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, osloven pány , anonymizováno, a , Anonymizováno, (, anonymizováno, ), aby kandidoval z 10. místa, musel je však informovat o trestním stíhání, která pak bylo pro , anonymizováno, rizikem. Trestní stíhání zastihlo žalobce v produktivním věku, mělo devastující vliv na rodinné vztahy. Žalobce zanedbával nezl. dceru , anonymizováno, , protože se musel věnovat trestnímu stíhání. V roce , Anonymizováno, byly , anonymizováno, 4 roky, kdy namísto trávení času s dcerou jezdil na hlavní líčení a porady s obhájcem, a když už byl doma, tak byl ve stresu. Ohledně nepřiměřené délky žalobce uvedl, že trestní stíhání trvalo 11 let a 4 měsíce. Podle žalobce byla délka řízení extrémní a odstrašující. Řízení mělo zvýšený význam pro žalobce, kdy žil 11 let v nejistotě, jestli bude odsouzen. Průtahy zavinily OČTŘ. Odvolací soud třikrát zrušil rozsudek soudu prvního stupně. Ani složitost řízení neodůvodňuje jeho délku. Ohledně nároku na náhradu škody žalobce uvedl, že se domáhá jednak náhrady za 16 cest k hlavním líčením a zpět vozidlem VW Passat CC, RZ , SPZ, z místa bydliště v , anonymizováno, ke Krajskému soudu v Brně, celkem jedna cesta 338 km. Ohledně amortizace žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, . č.j. 14 Co 194/2025-171.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, nároky ve výši uplatněné touto žalobou uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne , datum, , přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila, dále konstatovala, že délka trestního řízení byla nepřiměřené a žalobci přiznala 200 000 Kč na odškodnění nemajetkové újmy z trestního stíhání, 115 733 Kč na odškodnění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení. Nárok na náhradu škody žalovaná neuznala s poukazem na nedoložení souhlasu provozovatele vozu k cestám pro soukromé jízdy žalobce. Žalovaná poukázala na to, že v přiznané částce 200 000 Kč, které byly přiznány, jsou již zohledněny všechny zásahy, k nimž v životě žalobce došlo. Ohledně odškodnění za nemajetkovou újmu za průtahy v řízení je přiznaná částka 115 773 Kč dostatečná.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.

4. Soud připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření jednak usnesením ze dne , datum, , č.j. 48 C 67/2025-95 a jednak výrokem I. na základě opraveného výpočtu požadované náhrady za projeté kilometry a amortizaci podáním ze dne , datum, (č.l. 117).

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že usnesením policejního orgánu ze dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.z. na spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. z., dne , datum, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. , anonymizováno, -11085 trestní stíhání žalobce ohledně části skutku zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -11070, byl žalobce ohledně části skutků obžaloby zproštěn s právní mocí dne , datum, , že žalobce se dostavil ke všem 16 hlavním líčením ve dnech , datum, až , datum, , ohledně nichž se domáhá náhrady nákladů na cestovné, že s žalobcem coby dlužníkem bylo vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. KSHK , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, na základě návrhu dlužníka na povolení oddlužení a toto insolvenční řízení skončilo v roce , Anonymizováno, , jakož i průběh tohoto řízení, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne , datum, a že žalovaná nároky předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne , datum, , kdy přiznala žalobci 200 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání a 115 733 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky trestního řízení, ve zbylém rozsahu žalovaná nároky důvodnými neshledala a že částku, která byla žalobci vyplacena, byla vyplacena před podáním žaloby.

6. Na základě skutečností mezi účastníky nesporných, které soud vzal za svá skutková zjištění a provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané (nespornými tvrzeními), že , jméno FO, , anonymizováno, , jméno FO7. Soud má dále ve vztahu k požadovanému odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním za prokázané, že , adresa, , anonymizováno, , adresa, , anonymizováno, , adresa, , anonymizováno, , adresa, , anonymizováno, , adresa, , anonymizováno, , adresa, , anonymizováno, , adresa, , anonymizováno, , adresa, , anonymizováno, , adresa8. Návrh na povolení oddlužení podal žalobce dne , Anonymizováno, a uvedl, že v roce , Anonymizováno, investoval 4 000 000 Kč do developerského projektu, pan , anonymizováno, , známý žalobce, do něj chtěl také investovat, projekt nakonec skončil krachem, o investici přišli, pan , anonymizováno, začal vymáhat svou investici po žalobci, nakonec svou pohledávku pan , anonymizováno, v roce , Anonymizováno, převedl na pana , anonymizováno, , s panem , anonymizováno, se žalobce částečně finančně vyrovnal, ten mu dluh odpustil, nicméně pan , anonymizováno, po letech začal tvrdit, že z formálních důvodů k převodu pohledávky nedošlo a došlo k vykonatelné exekuci, v době investování do developerského projektu si žalobce půjčil i 1 000 000 Kč od pana , anonymizováno, , věřil, že vložené peníze velmi dobře zhodnotí, panu , anonymizováno, platil nemalý úrok, nicméně v době, kdy se exekuce pana , anonymizováno, coby oprávněného stala vykonatelnou, tak tu možnost žalobce ztratil, snažil se s panem , anonymizováno, dohodnout jinak, v současnosti má žalobce 5 věřitelů: , anonymizováno, , , anonymizováno, , , anonymizováno, , , anonymizováno, a , anonymizováno, , minimálně dva mají své pohledávky více jak 90 dní po splatnosti (zjištěno z návrhu na povolení oddlužení ze dne , datum, na č. l. 49). Ve společnosti , anonymizováno, , právnická osoba, , IČO , IČO, byl žalobce společníkem s 10% podílem od , datum, do , datum, , na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , byla nařízena exekuce proti povinnému žalobci, provedením exekuce pověřen , tituly před jménem, , anonymizováno, , pověřený exekutor rozhodl provést exekuci postižením obchodního podílu povinného v obchodní společnosti , anonymizováno, , právnická osoba, , což bylo zapsáno , datum, a vymazáno , datum, , poté uveden uvolněný obchodní podíl od , datum, do , datum, (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke spol. , anonymizováno, , právnická osoba, , IČO , IČO, ). Ve společnosti , anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, byl žalobce jediným společníkem (pod původním příjmením , jméno FO, ) od , datum, , s 10% podílem od , datum, , soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, vydal exekuční příkaz k provedení exekuce postižením obchodního podílu žalobce jako společníka ve spol. , anonymizováno, , právnická osoba, ., vymazáno , datum, (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke spol. , anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, ).

9. K nároku na náhradu nákladů vynaložených na cesty k hlavním líčením, z technického průkazu vozidla RZ , SPZ, na č.l. 10, zjištěno, že vozidlo registrováno na , anonymizováno, , právnická osoba, , IČO , IČO, , jde o vozidlo , Anonymizováno, Passat CC s kombinovanou spotřebou 6,4 l/100 km a palivem NM, došlo ke změna na , anonymizováno, , právnická osoba, ., od , datum, , předtím vozidlo registrováno na spol. , právnická osoba, Společnost , právnická osoba, , udělila žalobci souhlas s užitím firemního vozidla Volkswagen Passat CC, RZ , SPZ, za účelem soukromého použití, a to konkrétně k opakovanému dostavování se k soudním jednáním počínaje dnem , datum, do jejich pravomocného skončení (zjištěno ze souhlasu s užitím firemního vozidla k soukromým účelům ze dne , datum, na č. l. 11).

10. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které byly navrženy k prokázání skutečností, které nebyly pro právní posouzení rozhodné.

11. Soud považuje svědeckou výpověď manželky za věrohodnou, svědkyně vypovídala spontánně, soud neměl důvod svědkyni z nějakého důvodu nevěřit. Svědecká výpověď pak byla z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu s výpovědí účastnickou. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechu, v nichž svědkyně popisovala své dojmy, pocity, případně vyjadřovala názor na určité skutečnosti.

12. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

22. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

27. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

28. Žalobce se v tomto řízení domáhal tří nároků, a to dvou nároků v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí. Třetího nároku se žalobce v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Uplatněné nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.

29. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k nároku na náhradu nákladů vynaložených na cestovné žalobce k hlavním líčením a odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne , datum, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření z účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. z. na spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. z., které bylo odklizeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -11070, jímž byl žalobce ohledně části skutků obžaloby zproštěn s právní mocí dne , datum, . Naopak usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , anonymizováno, -11085, jímž bylo trestní stíhání žalobce ohledně části skutku zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání, odpovědnostní titul nezakládá. Z judikatury dovolacího soudu plyne závěr, že na situaci zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení lze aplikovat § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, ledaže by poškozený neměl možnost dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku trestního stíhání tím, že by navrhl jeho pokračování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3485/2013, Rc 77/2014), či NS sp.zn. 30 Cdo 2458/2014). Z usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo v části skutku trestní stíhání žalobce zastaveno pro promlčení trestního stíhání však plyne, že žalobce byl poučen o právu prohlásit do tří dnů od oznámení usnesení, že na projednání věci trvá,30. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak ohledně části skutku splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

31. Nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených na cesty k šestnácti hlavním líčením v celkové výši 34 437,38 Kč soud právně posoudil jako nárok na náhradu škody v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žalovaná poté, co bylo učiněno nesporným, že žalobce se všech hlavních líčení zúčastnil a byl prokázán souhlas provozovatele vozidla k jeho užití žalobcem v souvislosti s cestami k hlavním líčení, sama navrhla, aby v rozsahu požadované náhrady za pohonné hmoty (aktuálně po připuštění změny žaloby výrokem I: 11 321,15 Kč) soud žalobě vyhověl. Pokud jde o požadavek na amortizaci vozidla, soud ve světle závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, . č.j. 14 Co 194/2025-171, přehodnotil svůj předběžný právní názor, že škodu způsobenou opotřebením vozidla (aktuálně po připuštění změny žaloby výrokem I: 23 116,19 Kč) nelze v kompenzačním řízení poškozenému přiznat. S ohledem na to, že žalobce není vlastníkem ani provozovatel vozidla, jímž byly cesty vykonány, směřoval mu při jednání dne , datum, procesní poučení a výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Rozhodnou skutečností totiž z hlediska požadavku žalobce na náhradu škody je i to, že škoda vznikla žalobci. Škoda žalobci může vzniknout jen za předpokladu, že vlastníku/provozovateli vozidla byl povinen poskytnout penězi vyčíslitelné plnění v souvislosti s právem používat jeho vozidlo. K výzvě žalobce ničeho nedotvrdil ani žádné důkazy nepřeložil. Toliko poukázal na to, že v účetnictví nebyly žádné konkrétní podklady dohledány. Je tak třeba učinit závěr, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodné skutečnosti, zda a pokud ano, jakou částku žalobce uhradil vlastníku vozidla VW Passat CC RZ: , SPZ, za jeho opotřebení (amortizaci) při cestách k hlavním líčením od , datum, do , datum, . Skutečnost, že případně žalobce nemůže tyto doklady najít, neznamená, že nebyl povinen případně navrhnout jiné důkazní prostředky k prokázání svého tvrzení. Soud totiž nepříznivý důsledek pro žalobce nevyvozuje z toho, že se mu nepodařilo doklady najít, ale z toho, že k prokázání svého tvrzení nenavrhl žádné důkazy. Soud tak žalobci přiznal toliko požadovanou náhradu za projeté kilometrydatumúčelKč/l NMkmkomb.spotřebačástka Kč, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení28,60 Kč / l3386,4 l/km618,67, datumhlavní líčení29,80 Kč / l3386,4 l/km644,63, datumhlavní líčení29,80 Kč / l3386,4 l/km644,63, datumhlavní líčení29,80 Kč / l3386,4 l/km644,63, datumhlavní líčení33,60 Kč / l3386,4 l/km726,83, datumhlavní líčení36,10 Kč / l3386,4 l/km780,91, datumhlavní líčení36,10 Kč / l3386,4 l/km780,91, datumhlavní líčení47,10 Kč / l3386,4 l/km1 018,86CELKEM10 809,4332. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě vlastního cestovného žalobci náleží 10 809,43 Kč (výrok II). Ve zbývajícím rozsahu 23 627,95 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III), a to ohledně částky 511,71 Kč proto, že výpočty žalobce neodpovídají výše v tabulce uvedeným vstupním údajům podle příslušných právních předpisů upravujících cestovní náhrady a TP použitého vozidla a ohledně částky 23 116,19 Kč pro neunesení břemene tvrzení ohledně úhrady této částky vlastníku/provozovateli vozidla.

33. Nárok ve výši 225 335 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení.

34. Trestní stíhání trvalo vůči žalobci od , datum, do , datum, , přibližně 11 let a 4 měsíce. V řízení sice nelze nalézt období zjevné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, kdy je zjevné, že řízení bylo složité zejména po skutkové a procesní stránce, o čemž svědčí, že v řízení vystupovala řada obviněných, kdy vůči některým byla obvinění vznášena i později v průběhu trestního řízení. O procesní složitosti svědčí rovněž množství prováděných výslechů, důkazních návrhů a rovněž široký odborný záběr problematiky. Ve věci bylo třeba provádět i znalecké zkoumání. Je však třeba též zohlednit, že první dva rozsudky byly odvolacím soudem zrušeny v neveřejném zasedání, když skutková zjištění nebyla postačující pro to, aby ve věci mohlo být rozhodnuto. Při komplexním pohledu na řízení, jehož celková délka přesáhla 11 let, tak tuto dobu nelze mít za přiměřenou, když se jedná i o řízení, ve kterém má být postupováno s nejvyšším urychlením.

35. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci trestní řízení trvalo 11 let a 4 měsíce. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 17 000 Kč za rok řízení, tj. 1 417 Kč za měsíc. I s přihlédnutím k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány s co největším urychlením, soud nepoužil sazbu vyšší, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahuje. Pro navýšení základní částky není důvod ani proto, že šlo o řízení trestní, neboť tato okolnost se zohledňuje v rámci kritéria významu řízení pro účastníku. Základní částka se odvíjí primárně a převážně z celkové délky řízení. Není rovněž žádný důvod k tomu, aby nedošlo ke krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Tento druh nesprávného úředního postupu se odškodňuje bez ohledu na to, zda osoba chtěla být účastníkem řízení, či jak řízení skončilo. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou 175 668 Kč 10 x 17 000 + 4 x 1 417, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.

36. Z hlediska kritéria složitosti soud shledal, že řízení bylo složité po procesní a skutkové stránce, po stránce právní bylo běžně složité. Bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, vyslýchat řadu svědků (40+), zajišťovat zpracování znaleckého posudku, s čímž je rovněž spojena agenda vyhledání a ustanovení znalce, rozhodování o znalečném. Věc měla rovněž mezinárodní rozměr, neboť jeden z obžalovaných se nacházel v cizině. Musel být vydán příkaz k zatčení a posléze evropský zatýkací rozkaz. Bylo třeba přibrat tlumočníka k překladu procesních listin. Bylo nutné zpracovat žádost o mezinárodní pátrání po jednom z obžalovaných. Ve věci byl několika obžalovaným ustanoven obhájce ex offo, s čímž byla spojena další procesní agenda. Ze strany obhájců byly rovněž vznášeny procesní návrhy, s nimiž bylo třeba se vypořádávat. Ve věci bylo konáno velké množství hlavních líčení (16). V rámci kritéria složitosti se zohledňuje i počet soudních instancí, na kterých byla věc projednávána. Věc se vůči žalobci (a dalším spoluobžalovaným) vedla na dvou stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval ve věci samé nalézací soud třikrát a odvolací soud rovněž třikrát. Jak již soud výše předeslal, odvolací soud sice dospěl k závěru o nutnosti zrušit první dva rozsudky nalézacího soudu, nicméně nebylo ani tvrzeno, že by se tak stalo z tzv. kvalifikovaných důvodů (pro nepřezkoumatelnost či pro závažné vady řízení). Samotná skutečnost, že soud měl jiný názor na rozsah zjišťování skutkového stavu, či na jeho právní posouzení kvalifikovaný důvod nezakládá. Zaujímání právních názorů je podstatou soudnictví a nesprávný úřední postup nepředstavuje. Jako průtahy nelze hodnotit dobu potřebnou k vyhotovení rozsudku. Je-li řádně žádáno o prodloužení lhůty, což bylo prokázáno, nejde o průtah v řízení (srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. 28 Co 214/2025-62, odst. 20). Celkově za toto kritérium soud základní částku snížil o 25 % (z toho o 10 % za instančnost).

37. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že trestní řízení probíhalo v zásadě plynule, nicméně k prodloužení řízení přispěl i nalézací soud tím, že věc byla dvakrát odvolacím soudem zrušena a vrácena k dalšímu řízení a napotřetí odvolací soud sám žalobce zprostil obžaloby. Jakkoli k prodloužení řízení přispěl i nalézací soud, je třeba setrvat na tom, že rozsudek nebyl zrušen z tzv. kvalifikovaných důvodů. Odvolací soud v prvním zrušujícím usnesení ze dne , datum, konstatoval, že postrádá hlubší analýzu jednání obžalovaných (odst. 85) a k určitým pochybením došlo ve výroku o náhradě škody (odst. 90). Ve druhém zrušujícím usnesení ze dne , datum, odvolací soud vyjádřil, že jeho pokyny byly v dalším řízení nalézacím soudem splněny. Neztotožnil se však s právními závěry nalézacího soudu ohledně prokázaného jednání všech obžalovaných (odst. 15). Postup nalézacího soudu se sice již projevil v závěru soudu o nepřiměřené délce řízení a potřebě odškodnění v penězích, nicméně postup soudu zapříčinil, že řízení neskončilo dříve, a je tak třeba základní částku i tak zvýšit v rámci tohoto kritéria o 15 %.

38. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Hlavních líčení se žalobce účastnil a ani o odročení nežádal. Řízení nijak nekomplikoval. Jeho chování tak soud vyhodnotil jako neutrální a nijak základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.

39. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován i u řízení trestního. Žalobci s ohledem na trestní sazbu, jíž byl ohrožen, bez ohledu na jeho dosavadní bezúhonnost již reálně hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, žalobce byl obviněn a posléze obžalobám ze zvlášť závažného zločinu a otázka viny a trestu a rozhodování o ní byla pro žalobce velmi významná. O tom, že se nejednalo z hlediska hrozícího trestu o obavu nereálnou svědčí to, že žalobce byl i svým obhájcem seznámen s možností, že by mohl skutečně nastoupit do vězení, a to bez ohledu na svoji bezúhonnost. Nic na tom nemění, že prvními dvěma rozsudky byl žalobce obžaloby nepravomocně zproštěn. To, že z této skutečnosti nelze ještě dovozovat konec nejistoty, potvrzuje skutečnost, že napotřetí byl žalobce nalézacím soudem uznán vinným. Proto soud pro toto kritérium základní částku navýšil o 50 %. K tomu, že se nejedná o dvojí hodnocení téhož, pokud soud navyšuje základní částku z důvodu presumovaného významu předmětu řízení a současně odškodňuje žalobce za nemajetkovou újmu v souvislosti s týmž trestním stíháním, srov. závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne , datum, . č.j. 21 Co 66/2023- 261, a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Újma, kterou soud odškodňuje je totiž kvalitativně jiná. Zatímco v případě délky řízení jde toliko o nejistotu spojenou s tím, že řízení stále nekončí, v případě nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním jde o konkrétní prokázané zásahy do osobnostních sfér. Nadto soud níže uvedl, že při stanovení zadostiučinění v souvislosti s trestním stíháním nepřihlížel k délce řízení z důvodu a v rozsahu, v jakém již byla samostatně odškodněna v rámci tohoto nároku.

40. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé trestní řízení náleží žalobci ve výši 175 668 Kč + 40 %, tj. 245 935 Kč po zaokrouhlení na celé Kč. Jelikož žalovaná žalobci již poskytla částku 115 733 Kč, přiznal soud žalobci zbývajících 130 202 Kč (výrok II). Ve zbytku, tedy ohledně částky 95 133 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

41. Nárok ve výši 700 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu v části, v níž byl žalobce obžaloby zproštěn, je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

42. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

43. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo, a to v míře, kterou lze již hodnotit jako závažnější. Soud však již na tomto místě poukazuje na to, že nemajetková újma žalobce byla prohloubena zejména tím, že trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Zásahy do osobnostních sfér totiž byly charakteru, který zvyšoval újmu plynutím času. Současně však soud již samostatně žalobce odškodnil za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a v rámci odškodnění újmy z trestního stíhání tak lze přihlédnout pouze k těm dopadům, které již nebyly odškodněny v rámci samostatně uplatněného nároku z nepřiměřené délky řízení. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce trestní stíhání významně prožíval, a to společně se svou rodinou, která se o něm dříve či později dozvěděla. Manželka žalobce podporovala, byť i mezi manžely došlo ke krizovým situacím právě proto, že řízení probíhalo dlouhou dobu. Bylo prokázáno, že přátelé a známí se od žalobce odvrátili. Byť jej nijak aktivně nekonfrontovali s okolností jeho trestního stíhání, pasivním přístupem, tedy nekontaktováním žalobce a nekomunikací mu dávali najevo, že o kontakt s ním nestojí. Je však třeba přisvědčit námitce žalované, že je nutné zohlednit i to, že šlo o okruh osob, které investovaly nebo byly jinak spojeny s projektem , adresa, , který padl a byl předmětem policejního vyšetřování. Nelze tudíž pominout ani možnost, že tito známí by se od žalobce odvrátili i v případě, že by obviněn nebyl, protože žalobce byl s projektem spojen a získával pro něj další investory. Tuto skutečnost sice nelze přímo prokázat, nicméně vyplývá ze všech skutečností, které v řízení vyšly najevo. Konkrétně z toho, že známí a přátelé se od žalobce odvrátili ještě před zahájením jeho trestního stíhání, tedy v době, kdy ještě vůbec nebylo jasné, že i žalobce bude obviněn. Proto v plném rozsahu nelze rozvrat sociálního zázemí žalobce dávat do příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V , anonymizováno, , kam se žalobce s rodinou přestěhoval, o trestním stíháním žalobce nikdo nevěděl, pouze jedněm známým se s touto skutečností žalobce svěřil, přičemž ti jej nijak neodsoudili, pouze tuto informaci vzali na vědomí. Došlo k narušení vztahu mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou , anonymizováno, , které se žalobce nemohl plně věnovat, protože se v té době věnoval svému trestnímu stíhání. Dcera , anonymizováno, tak prožila část svého dětství, aniž by věděla, jaká je příčina toho, že se jí otec nevěnuje, jak by chtěl. Tento dopad soud hodnotí toliko z hlediska žalobce jako ztrátu příležitosti věnovat se tak, jak by chtěl, své dceři. Současně bylo prokázáno, že po skončení trestního stíhání žalobce své dceři informaci o trestním stíhání poskytl, ta tento fakt přijala. S ohledem na to, že svědkyně , anonymizováno, vypověděla, že dcera žalobce velmi miluje, lze učinit závěr, že k trvalému narušení vztahu mezi rodičem a potomkem nedošlo. Soud uvěřil žalobce, že kvůli trestnímu stíhání nechtěla jeho manželka znovu otěhotnět a že v době, kdy trestní stíhání skončilo se tuto skutečnost již nepodařilo napravit. Bylo prokázáno, že došlo k určitým dopadům do politických aktivit žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce přišel o šanci být zvolen v parlamentních volbách. Z hlediska újmy žalobce není podstatné, zda by byl zvolen, ale to, že přišel o zmíněnou příležitost. Soud uvěřil žalobci, že trestní stíhání mohlo mít určitý vliv, či mohlo urychlit nástup zdravotních problémů se srdcem. Je obecně známou skutečností, že trestní stíhání je stresovým faktorem, přičemž bylo prokázán, že lékař žalobce sdělil, že jde o důsledek dlouhotrvajícího stresu. Pokud jde o jmenování znalcem, pak soud sice uvěřil žalobci, že mu na krajském soudě bylo soudním úředníkem sděleno, že když podá žádost, tak bude zamítnuta. Na straně druhé okolnost trestního stíhání nebyla a není překážkou pro jmenování znalcem, tou je až odsouzení pro některé trestné činy. Žalobce coby osoba s právním vzděláním měl vědět, že skutečnost vedeného trestního stíhání není překážkou pro proces jmenování znalcem a že žádná zákonná překážka nebrání tomu, aby žádost podat. Pokud tak neučinil, nelze jeho nejmenování znalcem dávat do příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Z hlediska osobního prožívání žalobce hůře spal, trpěl stresem, nervozitou, určitými depresivními stavy, změnami nálad, což se projevilo ve vztahu k jeho nejbližším. Žalobce rovněž přestal sportovat a s manželkou omezili cestování. Bylo sice prokázáno, že , anonymizováno, , právnická osoba, nezískala opakovaně půjčky od , právnická osoba, a , anonymizováno, , nicméně sám žalobce v účastnickém výslechu potvrdil, že se , anonymizováno, , právnická osoba, není nijak personálně propojen. Z tohoto důvodu žalobci žádná újma nemohla vzniknout. Z hlediska podnikání žalobce bylo prokázáno, že společně s manželkou provozují potraviny a pekárnu v , anonymizováno, , přičemž na toto podnikání trestní stíhání žádný vliv nemělo. Ani insolvenční řízení žalobce nelze dávat do příčinné souvislosti s trestním stíháním, neboť bylo prokázáno, že insolvenční návrh na sebe žalobce podal sám z důvodu, že v roce , Anonymizováno, investoval 4 000 000 Kč do developerského projektu, který skončil krachem. Do projektu investovali i další osoby, z nichž některé po žalobci začali peníze, o které přišly, po žalobci vymáhat. S někým se dohodl, s někým ne, nicméně nebyl schopen své závazky, které souviseli pouze s padlým projektem splácet. Pokud žalobce tvrdil, že některé zásahy přetrvaly i po skončení trestního stíhání, je třeba odkázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

44. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

45. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán po dobu 11 let a 4 měsíců. Jelikož žalobce uplatnil samostatný nárok na odškodnění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky trestního stíhání, přihlížel soud k tomuto kritériu při úvaze o výši odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím jen v rozsahu, v jakém nebyla újma žalobce odškodněna v rámci samostatného nároku z nepřiměřené délky trestního stíhání.

46. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin podvodu je třeba obecně považovat za trestný čin, který má potenciál způsobit vyšší míru společenského odsouzení. V případě žalobce je nadto třeba přihlédnout k tomu, že šlo o trestný čin, kdy žalobci i přes jeho dosavadní bezúhonnost s ohledem na právní kvalifikaci a trestní sazbu nepodmíněný trest odnětí svobody zjevně hrozil. Je třeba zohlednit, že v samém závěru trestního stíhání byl žalobce nepravomocně odsouzen. Žalobce je přitom osobou bezúhonnou bez předchozí zkušenosti s trestním stíháním. Mediální zájem o kauzu tvrzen nebyl.

47. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 7 a 43) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

48. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout. Žalobce ke srovnání navrhl případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 26 C 37/2015, 26 C 172/2017 a 44 C 9/2020. Žalovaná ponechala výběr srovnávací judikatury na soudu. Soud veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne , datum, sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat, přičemž k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 26 C 112/2018, 11 C 90/2019 a 11 C 94/2018.

49. V případech, které navrhl žalobce, ve věci 26 C 37/2015 šlo o podezření z účastenství ve formě pomoci k trestnému činu podvod podle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona, trestní stíhání trvalo tři roky, hrozil trest odnětí svobody v trvání dva až osm let, trestní stíhání mělo dopad na podnikání tamního žalobce, který jako lékař s dlouholetou praxí přeměnil své podnikání na podnikání právnické osoby, ucházel se o zaměstnání jako řadový lékař, přišel o řadu pacientů z důvodu nedůvěry, některé organizace s ním skončily spolupráci. Tamní žalobce jako činný člen profesních organizací musel těmto organizacím oznámit, že je trestně stíhán, nemohl školit začínající lékaře, byl na trestní stíhání dotazován i v místě svého bydliště. Bylo přiznáno 400 000 Kč. Ve věci sp.zn. 26 C 172/2017 o podezření z usmrcení z nedbalosti dle ust. § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo přibližně 5 let, hrozila trestní sazba 1 rok až 6 let, šlo o porodní asistentku, nemohla být dále členkou výboru, odsouzena mj. k zákazu činnosti, věc byla medializována, v průběhu trestního stíhání byla pravomocně odsouzena, přiznáno 500 000 Kč. Ve věci sp.zn. 44 C 9/2020 šlo o podezření ze zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona, trestní stíhání trvalo přibližně 8 let a 4 měsíce, hrozila trestní sazba ve výši až 10 let a tamní žalobce se měl trestné činnosti dopustit jako starosta malé obce. Nešlo o zvlášť zavrženíhodnou trestnou činnost. Dopad do osobnosti tamního žalobce byl v rámci subjektivních pocitů frustrace, stresu a nejistoty i obavy, což mělo vliv na jeho zdravotní stav, i do společenského života, kdy se stal uzavřeným, okolí vyjma rodiny se ho stranilo, nicméně v roce 2014 byl znovu zvolen zastupitelem obce. Již v minulosti byl žalobce trestán pro padělání a pozměňování veřejné listiny a odsouzen k několikaměsíčnímu nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nebyl shledán excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení ohledně medializace případu. Tamní žalobce byl 127 dnů ve vazbě, která byla odškodněna samostatně. Bylo přiznáno 456 000 Kč.

50. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. 26 C 112/2018 šlo o trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, a to ve formě spolupachatelství. Hrozilo mu 5 až 10 let odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo 10 let a 5 měsíců. Tamní žalobce byl stíhán spolu s dalšími 37 spoluobviněnými, přičemž řízení si vyžádalo rozsáhlé dokazování související s podezřením ze spáchání trestných činů podvodu a zkrácení daně, poplatků a podobné povinnosti povinné platby ve velkém rozsahu. Tamní žalobce změnil své návyky, které doposud měl, vedl zcela jiný život, než na který byl doposud zvyklý, z veselého společenského člověka se stal uzavřený člověk, kterému se různě měnily nálady, přestal aktivně sportovat, spíše se vyhýbal lidem, než by je vyhledával, méně se věnoval svým tehdy nezletilým synům a projevily se u něj zdravotní potíže závažného charakteru. I když tamnímu žalobci nedalo jeho okolí pocítit, že je trestně stíhán, on sám to velmi úkorně nesl a velmi těžce nesl také to, že nemohl reagovat na pracovní nabídky, které mu přišly v průběhu trestního stíhání a které by zcela jistě, pokud by k trestnímu stíhání nedošlo, využil nebo by se o to alespoň pokusil. Soud shledal přiměřené zadostiučinění ve výši 350 000 Kč. Ve věci 11 C 90/2019 šlo o dvě trestní stíhání, jedno pro podezření ze zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, a další pro podezření ze zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. V obou řízeních tamnímu žalobci hrozil trest 2 až 8 let. První trestní stíhání trvalo 3 roky a 2 měsíce, druhé trestní stíhání trvalo 3 roky a 11 měsíců V prvním trestním řízení mu hrozila náhrada škody ve výši 25 000 000 Kč, později snížena na cca 18,5 milionu Kč. Tamní žalobce byl zcela bezúhonnou osobou. Byly prokázány výrazné dopady do osobní roviny tamního žalobce. Jednak trpěl nervozitou, měl obavy o budoucnost svou i své rodiny, což pak vyústilo i v drobné psychické problémy, pro které se žalobce svépomocně léčil. Tamní žalobce získal hluboký pocit křivdy plynoucí z toho, že za významnou pomoc při záchraně bytového komplexu byl nakonec trestně stíhán. Prokázány byly i dopady do rodinného života. Kdy i manželka tamního žalobce čelila útokům jednoho z družstevníků. Trestní stíhání se dotklo i rodičů tamního žalobce, kteří čelili narážkám, pomluvám, kvůli čemuž raději odešli do předčasného důchodu a nakonec i změnili bydliště. Současně ale rodiče půjčili tamnímu žalobci peníze na splácení hypotéky, na úhradu služeb advokáta. Informace o trestním stíhání se rozšířila do širokého okolí, čemuž významně napomohla medializace, kterou však nelze přičítat státu, když ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo k porušení presumpce neviny. Bylo prokázáno i dotčení majetkové sféry žalobce, když měl po dobu trestního stíhání (a ještě 4 měsíce po jeho skončení) zablokovánu podstatnou část majetku. Soud přihlédl k tomu, že žalobce byl paralelně trestně stíhán ve dvou řízeních, kdy obecně dopady druhého z nich hodnotil jako nižší. Žalovanou bylo dobrovolně vyplaceno 95 000 Kč, soud shledal přiměřenou částku v celkové výši 350 000 Kč. Ve věci sp.zn. 11 C 94/2018 šlo o podezření ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 2, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 10 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem 8 až 12, resp. 5 až 10 let. Pro tamního žalobce šlo o první trestní řízení v životě, stíhanými činy měl způsobit škodu v řádu desítek či stovek milionů Kč ač skutky, pro které byl stíhán, vůbec nebyly trestným činem. Dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (stres, nervozita, nejistota a obavy z odsouzení) u tamního žalobce přerostly až v duševní poruchu a sebevražedné úmysly, tamní žalobce se po nějakou dobu psychiatricky léčil, a to i za užívání medikace; negativně trestní stíhání ovlivnilo zejména jeho vztah s přítelkyní, pro kterou bylo velmi zatěžující a vyvolávalo mezi nimi konflikty, ale i vztah se synem a rodiči, strýc se s tamním žalobcem přestal úplně bavit; v důsledku nezákonného odsouzení tamní žalobce přišel o zaměstnání u OLEa a po propuštění z výkonu trestu nemohl nalézt nové zaměstnání. Případ byl silně medializován, ale tato medializace nebyla ve vztahu k němu jen negativní. Bylo zohledněno, že jiná trestní stíhání nakonec vyústila v tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody a tuto újmu nelze zcela oddělit od újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Žalovaná dobrovolně vyplatila 117 000 Kč, soud shledal přiměřenou částku v celkové výši 200 000 Kč.

51. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Ani žalovaná nezpochybňovala, že se žalobci má finančního zadostiučinění dostat, když mu dobrovolně před podání žaloby vyplatila 200 000 Kč. Žalovaná ponechala výběr srovnávací judikatury na soud, žalobce navrhl případy, v nichž bylo přiznáno v rozmezí od 400 000 do 500 000 Kč. Žalobce nebyl schopen předložit případ, v němž by bylo vyplaceno 900 000 Kč a ani soudu se takový případ nepodařilo nalézt. Soud tak uvažoval o odškodnění v rozmezí mezi 200 000 Kč až 500 000 Kč. Jak případy, které navrhl žalobce, tak případy, které vybral soud jsou v určitých aspektech srovnatelné. Jde buď o obdobnou trestnou činnost, podobnou délku řízení či podobné dopady do osobnostních sfér poškozených. Soud by tak uvažoval, nebýt dále uvedených specifických okolností případu žalobce, o celkovém odškodnění kolem 400 000 Kč (včetně 200 000 Kč již poskytnutých žalovanou). Předně je třeba poukázat na to, že na usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, které je zde odpovědnostním titulem, se hledí jako na zrušené v důsledku zprošťujícího rozsudku jen částečně, neboť ohledně části skutků nebyl žalobce obžaloby zproštěn, ale řízení bylo zastaveno pro promlčení trestního stíhání. Jelikož z hlediska posouzení nemajetkové újmy nelze přesně procentuálně určit, v jakém rozsahu byl žalobce zproštěn obžaloby a v jakém rozsahu bylo řízení zastaveno, vycházel z poměru půl na půl. Z poloviny tedy za újmu způsobenou trestním stíháním neodpovídá žalovaná. Je třeba rovněž zohlednit, že za nepřiměřenou délku trestního řízení, které jak vyšlo dokazováním najevo, byla určujícím kritériem zvyšujícím újmu žalobce, byl žalobce soudem odškodněn samostatně (což se v žádném ze srovnávaných případů nestalo) celkovou částkou téměř 250 000 Kč.

52. Soud tak za přiměřené a spravedlivé zadostiučinění odpovídající všem individuálním okolnostem posuzovaného případu považuje částku 200 000 Kč, která již byla přiznána v rámci předběžného projednání nároku žalovanou. Požadavek na zaplacení dalších 700 000 Kč proto soud jako nedůvodný zamítl (výrok III.)

53. V souhrnu soud žalobě výrokem II. vyhověl co do částky 141 011,43 Kč (10 809,43 + 130 202), ve zbytku, ohledně částky 818 760,95 Kč soud žalobu výrokem III. jako nedůvodnou zamítl.

54. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok II.) ze soudem přiznané částky 141 011,43 Kč, avšak až od , datum, do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni , datum, 12 %. Žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo proto až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne , datum, , a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem , datum, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne , datum, , sp.zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17).

55. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení původně celkem tři nároky na odškodnění, a to jednak jeden nárok na náhradu škody a dva nároky na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 130 202 + 30 000 + 34437,38 = 194 639,38 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky trestního řízení (v tarifní hodnotě 130 202 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu a dále byl úspěšný ohledně částky 10 809,43 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání, neboť i když nárok žalobce neprojednala v šestiměsíční lhůtě, žaloba byla podána až po plnění žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že plnění poskytnuté žalovanou je postačující (v tarifní hodnotě 30 000 Kč podle § 9a odst. 2 písm. b/AT) a ohledně částky 13 116,19 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 72,45 % (141 011,43/194 639,38 * 100), u žalované 27,55 % (53 627,95/194 639,38 * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 44,9 %, po zaokrouhlení v rozsahu 50 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

56. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem , hodnota, úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, vyjádření a rozšíření žaloby ze dne , datum, , účast při soudním jednání dne , datum, přes 2 hodiny a dne , datum, a rozšíření žaloby ze dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to vždy z tarifní hodnoty 194 639,38 Kč ve výši à 8 900 Kč [dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 9a odst. 4 písm. a) a b) AT], 7 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 65 450 Kč [(7 x 8 900) + (7 x 450)] Advokátka žalobce není plátcem této daně. Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 35 725 Kč (6 000 + 65 450 * 0,50). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok IV).‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬57. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.