48 C 7/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení 7 333 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 7 333 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 2 333 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce domáhal po žalované omluvy a zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z žalované částky od [datum] do zaplacení z dále uvedených titulů. Žalobce předeslal, že soudnímu řízení předcházel řízení před finančním arbitrem, který ve věci rozhodoval. Nálezem ze dne [datum] a poté rozhodnutím o námitkách ze dne [datum]. Nekalý postup žalobci způsobil škodu, a to celkem 200 836,75 Kč, kterou žalobce snížil na 20 000 Kč a které se skládá ze škody, představované rozdílem mezi úroky, které by žalobce platil u žalované, kdyby neklamala, a úroky, které platí žalobce nyní. Žalobce se jednak domáhal částky 2 333 Kč coby náhrady škody ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou žalovaná porušila tím, že požadovala jiné podklady, než jaké byly v této smlouvě sjednány. Částka 2 333 Kč je rozdíl v jedné splátce při úrokové sazbě, které poté žalobce sjednal 2,69 % ročně a původní sazbou navrhovanou žalovanou 1,79 %. Dle žalobce bylo vše pro refinancování doloženo včas. Žalobce uvedl, že měl u žalované 3 roky hypoteční úvěr. V červnu 2017 se obrátil na žalovanou s žádostí o refinancování hypotéky (od ČSOB), a poskytnutí další hypotéky na vestavbu a rekonstrukci RD, kde žalobce bydlí. K podepsání smlouvy ze dne [datum] nakonec došlo. Dále byla podána žádost o úvěr ze dne [datum] [číslo]. Asi po týdnu se žalobce dozvěděl, že manželka žádost o úvěr zrušila telefonicky. Žalobce žalované sdělil, že nikdo nic nezrušil a že budou připojeny ověřené podpisy. Žalovaná nicméně návrh neakceptovala a žádost stornovala. Následně to žalobce s žalovanou měsíce řešil s výsledkem, že lze podat novou žádost za původních podmínek, což bylo uvedeno v dopise ředitele ze dne [datum], avšak to se nestalo. Příjmy, které byly dříve uznány, již uznány nebyly (příjem z pronájmu bytu pořízeného na úvěr ze stavebního spoření). Dále žalovaná jako příjem neakceptovala příspěvek na péči 19 400 Kč. Za podvod a nekalou praktiku žalobce považoval, že mu žalovaná nesdělila písemně, že žádost o úvěr ze stavebního spoření zrušila. Žalobce poté nabyl dojmu, že jej žalovaná chce„ podfouknout“. Žalobce žádost stornoval písemně, nicméně se tak stalo kvůli tlaku žalované. V řízení před finančním arbitrem mělo být posouzeno, jestli hodnocení bonity bylo správné. Dle žalobce finanční arbitr pominul žalobcovy písemné důkazy, ztotožnil se zcela s tvrzeními žalované. Žalobce se dále v této souvislosti domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 5 000 Kč a omluvy ve znění:„ MPSS se omlouvá, že při jednání použila klamavé praktiky. Nedodržela smlouvu. A způsobila škody a újmy.“ V souvislosti se Smlouvou o poskytnutí úvěru [číslo] uzavřenou žalobcem s [právnická osoba] se žalobce domáhal částky 12 667 Kč (skutečná výše 25 515 Kč, kterou však v návrhu na zahájení řízení ponížil na požadovanou částku 12 667 Kč) coby náhrady škody za 18 splátek uhrazených v období od [datum] do [datum] na dluh z uvedené smlouvy.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě uvedla, že ji považuje za nepřehlednou a nesrozumitelnou. Dovodila, že se žalobce domáhá částky 20 000 Kč a omluvy za způsobenou škodu a klamavé praktiky. Žalovaná poukázala na to, že má zákonnou povinnost při posuzování žádostí o úvěr vždy zvážit všechny okolnosti související s případným poskytnutím daného úvěru. Každý úvěrový obchod je vyhodnocován individuálně. Ze strany žalované došlo ke komplexnímu posouzení všech relevantních skutečností a dostupných informací v případě žalobce. Na poskytnutí překlenovacího úvěru však není právní nárok a jeho neposkytnutím nemůže a nemohla vzniknout žalobci žádná škoda. Žalovaná nepovažovala opakovaně vznášené nároky žalobce za oprávněné. Požadavky žalobce byly přezkoumány v rámci řízení u Finančního arbitra sp.zn. FA/SR/SU /2054 2018, který je shledal neoprávněnými, což odůvodnil v rozsáhlém nálezu, který následně potvrdil na základě podaných námitek žalobce. Žalovaná na tento nález plně odkázala a má za to, že neporušila smlouvu o úvěru ani jakýkoliv právní předpis, když neuvolnila překlenovací úvěr ze smlouvy o úvěru na základě žádosti o čerpání, ani když s žalobcem neuzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru, a úvěru ze stavebního spoření podle žádosti o úvěr. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná nedopustila žádného pochybení, nelze vyhovět návrhu žalobce na přiznání nároku na náhradu škody ani přiměřeného zadostiučinění nebo jiných nároků. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud v souladu s § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), doručil žalobu finančnímu arbitrovi a umožnil mu, aby se ve věci vyjádřil. Finanční arbitr ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě uvedl, že se žalobce v řízení před finančním arbitrem proti žalované domáhal určení neplatnosti čl. IV. smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] 21.9.2017 a čl. 12 odst.

11. Všeobecných úvěrových podmínek žalované ze dne [datum], uvolnění překlenovacího úvěru ze Smlouvy o úvěru na základě žádostí o čerpání, protože splnil podmínky pro čerpání překlenovacího úvěru, uzavření další smlouvy o stavebním spoření a překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a náhrady škody ve výši 2 311 002,60 Kč a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 9 000 Kč měsíčně od června roku 2017 do zaplacení a ve výši 2 000 Kč měsíčně od března roku 2018 do zaplacení, kterou žalovaná měla žalobci způsobit tím, že mu neposkytla překlenovací úvěr ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] neuzavřel s ním další smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, to vše se zákonným úrokem z prodlení. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů zjistil, že žalobce spolu s Ing. [jméno] [příjmení] na jedné straně a žalovaná na druhé straně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru. Finanční arbitr dále zjistil, že žalobce podal u žalované dne [datum] žádost o překlenovací úvěr fyzické osoby a návrh parametrů smlouvy o stavebním spoření [číslo]. A dále, že žalobce podal u žalované dne [datum] žádost o překlenovací úvěr fyzické osoby a návrh parametrů smlouvy o stavebním spoření [číslo]. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů a po jejich pečlivém právním posouzení nezjistil, že by čl. IV. Smlouvy o úvěru a čl. 12 odst.

11. Všeobecných úvěrových podmínek byly neplatné, anebo že by k čl. 12 odst.

11. Všeobecných úvěrových podmínek finanční arbitr neměl přihlížet, ani že by žalovaná porušila smlouvu o úvěru, zákon nebo dobré mravy, když neuvolnila překlenovací úvěr ze smlouvy o úvěru, ani když s žalobcem neuzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření podle žádostí o úvěr. Finanční arbitr tak nemohl uložit žalované povinnost uvolnit překlenovací úvěr ze smlouvy o úvěru ani povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření podle žádostí o úvěr a ani vyhovět nároku žalobce na náhradu tvrzené škody a přiměřené zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu. Finanční arbitr podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi vydal dne 26.6.2021 nález, č.j. FA/SR/SU [číslo] 2018 – 85, kterým návrh žalobce v celém rozsahu zamítl. Žalobce podal proti nálezu námitky ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, které finanční arbitr posoudil v rozhodnutí o námitkách ze dne 28.10.2021, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 90, když námitky žalobce zamítl a nález potvrdil. Dále finanční arbitr uvedl, že žalobce v žalobě opakuje tytéž námitky, které vznášel v průběhu řízení před finančním arbitrem, a které finanční arbitr vypořádal již v nálezu a rozhodnutí o námitkách, na něž finanční arbitr odkázal. V doplnění vyjádření ze dne [datum] k výzvě soudu finanční arbitr sdělil, že v řízení vedeném před finančním arbitrem pod sp.zn. FA/SR/SU [číslo] žalobce nárok na náhradu škody ve výši 25 515 Kč, tj. ve výši 18 splátek uhrazených od [datum] do [datum] na dluh ze smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba], neuplatnil. Finanční arbitr dodal, že v řízení před finančním arbitrem žalobce vznesl mimo jiné nárok na náhradu škody související s jiným závazkovým vztahem ve výši„ poplatk (ů) hypoteční bance 537,9 a 500 Kč úroky zaplacené navíc hypoteční bance 2202,56 Kč a následně každý měsíc 367,10 a 3 742,96 Kč po dobu 3 let, rozdíl na úrocích v budoucnu zaplacených“, nicméně tímto nárokem se finanční arbitr nezabýval.

4. Soud předně vyloučil usnesením ze dne 21.7.2023, č.j. 48 C 7/2022- 152, k samostatnému projednání nárok žalobce na zaplacení částky 12 677 Kč, neboť návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být dle § 250b odst. 3 o.s.ř. v průběhu řízení před soudem změněn a soud zjistil, že v řízení vedeném před finančním arbitrem pod sp.zn. FA/SR/SU [číslo] 2018, se žalobce tohoto nároku nedomáhal.

5. Dále soud řízení částečně zastavil při jednání dne [datum] ohledně požadavku na omluvu ve znění:„ MPSS se omlouvá, že při jednání použila klamavé praktiky. Nedodržela smlouvu. A způsobila škody a újmy.“, neboť žalobce po poučení soudem, že ani tohoto nároku se v řízení před finančním arbitrem nedomáhal, a jelikož návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn, musel by i tento nárok být vyloučen k samostatnému projednání, uvedl, že se tohoto nároku již domáhat nechce.

6. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že se žalobce v řízení před finančním arbitrem proti žalované domáhal určení neplatnosti čl. IV. smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum] a čl. 12 odst.

11. Všeobecných úvěrových podmínek žalované ze dne [datum], uvolnění překlenovacího úvěru ze smlouvy o úvěru na základě žádostí o čerpání, protože splnil podmínky pro čerpání překlenovacího úvěru, uzavření další smlouvy o stavebním spoření a překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření a náhrady škody ve výši 2 311 002,60 Kč a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 9 000 Kč měsíčně od června roku 2017 do zaplacení a ve výši 2 000 Kč měsíčně od března roku 2018 do zaplacení, že finanční arbitr návrh žalobce zamítl a dále průběh řízení před finančním arbitrem a jeho skutková zjištění. [Obsah přílohového spisu]

9. Ze spisu finančního arbitra sp.zn. FA/SR/SU [číslo] 2018, zjištěno, a to ze smlouvy o úvěru, že bylo sjednáno: v čl. II., že„ nejpozději do prvního čerpání bude úvěr dále zajištěn: Zřízením zástavního práva k nemovitostem, identifikovaným v zástavní smlouvě, zajišťujícího Dluhy v náš prospěch“; v čl. IV., že„ úvěr můžete začít čerpat až na základě žádosti Klienta o čerpání, a to až poté, co doložíte doklady potvrzující jeho účel a dokumenty prokazující zřízení zajištění dle článku III. této smlouvy, pokud jsme se nedohodli jinak“ a že (k ) lient musí splnit podmínky čerpání úvěru nejpozději pět pracovních dnů před termínem pro úhradu refinancovaného úvěru, který stanovil věřitel refinancovaného úvěru v dokumentu Souhlas se splacením úvěru. Při nedodržení této lhůty Klientem může MP čerpání úvěru odmítnout.“, v čl. IV., že podmínkou čerpání překlenovacího úvěru je předložení:„ řádně uzavřené pojistné smlouvy k zastavované nemovitosti“,„ akceptovatelného potvrzení příslušné banky o zrušeni kontokorentu klientky s limitem 289.000 Kč“,„ akceptovatelného potvrzeni příslušné banky o zrušení kontokorentu p. [celé jméno žalobce] s limitem 289.000 Kč“,„ akceptovatelného potvrzení příslušné banky o zrušení kreditní karty p. [celé jméno žalobce] s limitem [číslo]“ Kč“,„ akceptovatelného potvrzení příslušné banky o zrušení kreditní karty p. [celé jméno žalobce] s limitem 110.000 Kč“,„ akceptovatelného potvrzení příslušné banky o zrušení kreditní karty p. [celé jméno žalobce] s limitem 10.000 Kč“,„ akceptovatelného potvrzení příslušné banky o zrušení kreditní karty p. [celé jméno žalobce] s limitem 2.000 Kč“,„ originálu potvrzení o bezdlužnosti PSSZ pana [celé jméno žalobce] korespondující s potvrzením doloženým k žádosti o úvěr“,„ souhlasu [právnická osoba] se zástavním právem ve prospěch MP na 2. místě“,„ originálu potvrzení o výši pohledávky [právnická osoba], k určitému budoucímu datu, ze kterého bude patrné, že se jedná o celkovou pohledávku, a které bude obsahovat bankovní spojení k úhradě a rozčlenění pohledávky na jistinu, nesankční příslušenství a sankční platby“, v čl. VII., že„ tato smlouva může být měněna pouze písemnými dodatky podepsanými námi a každým z vás“.

10. Ze Všeobecných úvěrových podmínek žalované zjištěno následující: z čl. 4 odst. 2, že„ pokud jste smlouvu o úvěru všichni řádně podepsali a oproti našemu návrhu na její uzavření (včetně Všeobecných úvěrových podmínek) jste v ní neprovedli žádné změny, považuje se za uzavřenou a nabývá účinnosti okamžikem jejího doručení v listinné nebo elektronické podobě do našeho sídla“, z čl. 5 odst. 1, že„ žádost Klienta o čerpání úvěru a případná plná moc vystavená pro tento účel musí obsahovat úředně ověřené podpisy. Žádost nám musí být doručena v listinné nebo elektronické podobě nejpozději 8 pracovních dnů před zamýšleným dnem čerpání“; z čl. 5 odst. 3., že,,nebude-li úvěr do 12 měsíců od účinnosti smlouvy o úvěru zcela vyčerpán a nedohodneme-li se jinak, nárok na čerpání nevyčerpané části úvěru zanikne“, z čl. 12 odst. 3, že„ veškeré písemnosti adresované nám doručujte do našeho sídla. My budeme veškeré písemnosti adresované vám doručovat na kontaktní adresu, kterou uvedete ve smlouvě o úvěru nebo nám ji jinak předem sdělíte, včetně P. O. BOXu, přičemž pokud nám nesdělíte jinou adresu, považuje se za kontaktní adresu adresa vašeho trvalého pobytu“, z čl. 12 odst. 11, že„ písemnosti jsme vám oprávnění doručovat elektronickými či jinými technickými prostředky. Zásilky doručované prostřednictvím elektronické pošty vám zasíláme na kontaktní e-mailovou adresu, kterou jste uvedli ve smlouvě o úvěru nebo nám předem sdělili jako svou poslední platnou kontaktní e-mailovou adresu. (...) Zásilky doručované prostřednictvím elektronické pošty se přitom považují za doručené následující pracovní den po jejich odeslání“, z čl 13 odst. 1, že„ v zájmu zabezpečení řádného poskytováni našich služeb máme právo (...) odmítnout či pozdržet plnění jakéhokoliv příkazu či žádosti do doby, než budeme považovat za nepochybné, že vy nebo váš zmocněnec máte oprávnění v dané věci jednat. Totéž platí v případě, že nám nepředložíte všechny potřebné dokumenty (zejména souhlasy, schválení, čestná prohlášeni) podle smlouvy o úvěru, Všeobecných úvěrových podmínek nebo smlouvy o stavebním spoření nebo nebudou-li tyto dokumenty obsahovat požadované náležitosti či dostatečně prokazovat příslušné skutečnosti“.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními, na které soud pro stručnost odkazuje.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil zejména podle následujících ustanovení:

13. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

14. Podle § 247 odst. 1o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

15. Podle § 250b odst. 3 o.s.ř. návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn.

16. Podle § 250e odst. 2 o.s.ř. soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.

17. Podle § 250f věty první o.s.ř. soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem. 18. § 250i Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně. 19. § 250j (1) Dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. (2) Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku.

20. Podle § 250k o.s.ř. zastaví-li soud řízení o žalobě z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 250h, nebo odmítne-li žalobu anebo zamítne-li žalobu, zůstává rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.

21. Podle § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění do [datum], účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb (dále jen„ úvěr ze stavebního spoření“) po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti. Podle odstavce 5 stavební spořitelna může poskytnout účastníkovi úvěr do výše cílové částky, který slouží k úhradě nákladů na řešení bytových potřeb i v případě, kdy účastník nemá ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření.

22. Podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Soud předně konstatuje, že dvouměsíční lhůta k podání žaloby byla zachována, neboť rozhodnutí o námitkách ze dne [datum] bylo žalobci doručeno dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum]

25. Žalobce se v tomto řízení domáhal projednání sporu, o němž rozhodl finanční arbitr, v rozsahu nároku na náhradu škody ve výši 2 333 Kč a odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 5 000 Kč.

26. Předpokladem odpovědnosti škůdce za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tvrzený odpovědnostní titul a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném. Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

27. Závazek ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem o stavebním spoření a zákonem o spotřebitelském úvěru, přičemž subsidiárně se v otázkách těmito zvláštními právními předpisy neupravených použije občanský zákoník. Žádosti o úvěr jsou pak ve smyslu § 1731 zákona ř. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), návrhem smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., resp. smlouvy o překlenovacím úvěru ve smyslu § 5 odst. 5 zákona o stavebním spoření a současně návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru 2016, a řídí se tak zákonem o stavebním spoření a zákonem o spotřebitelském úvěru, resp. v otázkách neupravených občanským zákoníkem. Soud přisvědčuje finančními arbitrovi, že nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné úvěrové podmínky, neboť v čl. VI. Účastníci smlouvy o úvěru prohlásily, že„ nedílnou součástí této smlouvy jsou Všeobecné úvěrové podmínky (…) ve znění platném v den uzavření této smlouvy“ a současně byly Všeobecné úvěrové podmínky ke smlouvě o úvěru přiloženy.

28. Žalobce tvrdil, že žalovaná nebyla oprávněna komunikovat s žalobcem elektronicky na jeho e-mail, když v dopisu ze dne [datum] žalované sdělil kontaktní adresu navrhovatele a vyzval ji, aby žádnou jinou adresu„ poštovní ani elektronickou pro zasílání zásilek nepoužívala“. Žalobce v tomto směru nic dalšího než to, co již uváděl v řízení před finančním arbitrem netvrdil. Nelze žalobci přisvědčit, že by ujednání čl. 12 odst.

11. Všeobecných úvěrových podmínek o právu žalované doručovat přípisy žadatelům elektronickými a jinými technickými prostředky odporovalo zákonu či se příčilo dobrým mravům, případně zakládalo významnou nerovnováhu stran v neprospěch žalobce coby spotřebitele. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Je tedy zjevné, že i občanský zákoník výslovně upravuje jednání učiněné elektronickými prostředky a spojuje s nimi právní účinky. Nelze tedy dospět k závěru, že by komunikaci elektronickými prostředky v soukromoprávních vztazích zakazoval. Pokud jsou právní účinky vztaženy k právnímu jednání, tím spíše je tato forma akceptovatelná pro komunikaci mezi účastníky, která nesleduje sjednání závazku a nelze dovodit, že by se mělo jednat ze strany žalované o jednání nedovolené či rozporné s dobrými mravy, případně zakládající nerovnováhu stran v neprospěch žalobce. Soud nadto zjistil, že i žadatelé se žalovanou komunikovali formou SMS a e-mailu, na což žalovaná reagovala. Nebylo to tedy ani tak, že by pouze žalovaná mohla komunikovat elektronickou formou, přičemž od žadatelů by vyžadovala pouze formu listinnou. Soud tak spíše spatřuje svévolnost v jednání žalobce, který navzdory předchozímu platnému smluvnímu ujednání žalované jednostranně sdělil, jakým způsobem požaduje, aby s ním komunikovala. Toto jednostranné prohlášení žalobce však nemohlo ničeho změnit na smluvním ujednání, neboť v čl. VII smlouvy o úvěr si účastníci sjednali, že smlouva může být měněna pouze písemnými dodatky podepsanými oběma účastníky. Bylo prokázáno, že si žalovaná vyhradila nad rámec doručování na kontaktní adresu podle čl. 12 odst. 3 Všeobecných obchodních podmínek právo doručovat žalobci písemnosti taktéž elektronickými a jinými technickými prostředky. Podle § 1813 o.z. platí, že„ zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností střen v neprospěch spotřebitele,“ Podle § 1815 o.z. pak platí, že„ k nepřiměřenému ujednáni se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá“. K tomu soud konstatuje, že komunikace elektronickými prostředky je natolik běžnou formou komunikace, že na jejím sjednání a používání nelze shledat nic nepřiměřeného ve vztahu k žalobci. Jak již soud výše uvedl, žalobce sám žalované doručoval písemnosti prostřednictvím e-mailu, k čemuž žalovaná nic nenamítala. Žalovaná tak byla oprávněna zaslat žalobci informace o nedostatcích žádosti o čerpání [číslo] dne [datum] na jeho e-mail. Současně je v této souvislosti třeba konstatovat, že účastníci se nesjednali povinnost žalované vyzvat žadatele k odstranění vad žádostí o čerpání překlenovacího úvěru ze smlouvy o úvěru, případně v tomto směru žadatelům, resp. žalobci nějak pomáhat. I kdyby tak žalovaná žádnou výzvu s informací o vadách žádosti neposlala, nemělo by to žádný vliv na posouzení, zda žadatelé splnili všechny sjednané předpoklady pro uvolnění překlenovacího úvěru ze smlouvy o úvěru.

29. Žalobce tvrdil, že již žádost o čerpání [číslo] ze dne [datum] obsahovala všechny podklady potřebné k čerpání překlenovacího úvěru ze smlouvy o úvěru a žalovaná měla ke dni [datum] překlenovací úvěr ze smlouvy o úvěru uvolnit. Soud konstatuje, že nelze dospět k závěru, že žadatelé k žádosti o čerpání [číslo] žalované doložili veškeré podklady v souladu s čl. IV. ve spojení s čl. III. smlouvy o úvěru, neboť nedoložili dokument prokazující zřízení zástavního práva, resp. zástavní smlouvu, řádně uzavřenou pojistnou smlouvu k zastavované nemovitosti, když na předložené pojistné smlouvě chyběl podpis žalobce, potvrzení příslušné banky o zrušení kontokorentu žalobce s limitem 289 000 Kč, když byla předložena toliko výpověď smlouvy mBank, žádost o zrušení účtu mBank a e-mail mBank, které dokládají pouze to, že žalobce učinil kroky ke zrušení kontokorentu, nikoli že došlo k jeho zrušení, potvrzení příslušné banky o zrušení kreditní karty žalobce s limitem 100 000 Kč, když bylo předloženo pouze potvrzení o doplacení kreditní karty [příjmení] [jméno], tedy nikoli potvrzení, že došlo k jeho zrušení, potvrzení příslušné banky o zrušení kreditní karty žalobce s limitem 10 000 Kč a potvrzení příslušné banky o zrušení kreditní karty žalobce s limitem 2 000 Kč, když byla předložena pouze výpověď smlouvy [příjmení] [příjmení] a dohoda o ukončení smlouvy [anonymizováno], které však dokládaly pouze to, že byly učiněny kroky ke zrušení kreditních karet, nikoli že došlo k jeho zrušení. Jak již soud výše uvedl, účastníci si nesjednali povinnost žalované v případě, že žádost o čerpání překlenovacího úvěru bude neúplná, vyzývat žadatele k jejímu doplnění a poskytovat k tomu součinnost. Žalovaná proto mohla v souladu čl. 13 odst. 1 Všeobecných úvěrových podmínek čerpání úvěru na základě žádosti o čerpání [číslo] bez dalšího odmítnout, žalovaná však přesto, a to zcela dobrovolně, aniž by ji k tomu zavazovalo nějaké smluvní ujednání, vyzvala žadatele dne [datum] na e-mail žalobce k doplnění žádosti o čerpání [číslo] k předložení chybějících dokumentů. Ze spisu finančního arbitra plyne, že žadatelé potřebné dokumenty nepředložili 5 pracovních dnů před termínem pro úhradu refinancovaného úvěru, tj. přede dnem [datum] a nesplnili tak podmínky pro čerpání úvěru podle čl. IV, ve spojení s čl. III smlouvy o úvěru, v důsledku čehož byla žalovaná oprávněna uvolnění úvěru na základě žádosti o čerpání [číslo] odmítnout. Na osobní schůzce dne [číslo] 2018 žalobce předložil žalované pojistnou smlouvu a žalovaná žalobci znovu sdělila, že pro čerpání úvěru je nezbytné, aby žadatelé předložili zástavní smlouvu, potvrzení o zrušení úvěrových produktů v rozsahu uvedeném v e-mailu žalované ze dne [datum] a aktuální vyčíslení úvěru [právnická osoba], a dále aby podepsali novou žádost o čerpání. Žadatelé poté dne [datum] podali žádost o čerpání [číslo] to v rozporu s čl. IV. smlouvy o úvěru bez zástavní smlouvy a v rozporu s čl. 5 odst. 1 Všeobecných úvěrových podmínek bez úředně ověřeného podpisu a 3 dny před požadovaným termínem čerpání, i když si účastníci ve smlouvě o úvěru sjednaly, že žádost o čerpání musí obsahovat úředně ověřený podpis a musí být podána nejpozději 8 pracovních dnů před zamýšleným dnem čerpání (čl. IV smlouvy o úvěru). Žalovaná poté dne [datum] žalobce telefonicky i e-mailem kontaktovala a opětovně mu vysvětlovala, jaké dokumenty je nezbytné podle smlouvy o úvěru předložit pro uvolnění překlenovacího úvěru, a současně žalobci navrhla osobní schůzku dne [datum], a to za účelem odstranění nedostatků žádostí o čerpání [číslo]. Žalobce žádost o čerpání [číslo] doplnil e-mailem ze dne [datum] podepsaným zaručeným elektronickým podpisem žalobce ve nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS"). Již finanční arbitr v tomto směru zcela přiléhavě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.7.2019, sp.zn. 29 NSČR 133/2017, v němž tento soud dovodil, že„ (z) aručený elektronický podpis (ani jiný elektronický podpis) tak nebyl a není ekvivalentem úředně ověřeného podpisu, ani nemá stejné účinky. Úředně ověřený podpis neměl a nemá odpovídající elektronickou podobu.“ Tyto závěry, byť byly přijaty na základě právní úpravy zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, jsou tyto závěry Nejvyššího soudu nadále použitelné, když úředně ověřený podpis nadále nemá žádnou odpovídající elektronickou podobu, kterou by bylo možné jej nahradit. Ani zaručený elektronický podpis žalobce proto neměl a nemohl mít účinky úředně ověřeného podpisu, a ani účastníci smlouvy o úvěru si možnost nahradit úředně ověřený podpis zaručeným elektronickým podpisem nesjednali. Žadatelé proto v souvislostí s žádostí o čerpání [číslo] rovněž nesplnili podmínky pro čerpání překlenovacího úvěru podle čl. IV. ve spojení s čl. III. smlouvy o úvěru, v důsledku čehož byla žalovaná oprávněna v souladu se smlouvou o úvěru uvolnění překlenovacího úvěru na základě žádosti o čerpání [číslo] odmítnout. Nadto, dne [datum] již uplynula i nejzazší lhůta pro čerpání překlenovacího úvěru ze smlouvy o úvěru ve smyslu čl. 5 odst.

3. Všeobecných úvěrových podmínek.

30. Žalobce rovněž tvrdil, že žalovaná po uzavření smlouvy o úvěru měnila nebo zpřísňovala požadavky čl. IV. ve spojeni s čl. III. smlouvy o úvěru. Soud však má za prokázané, že žalovaná toliko aplikovala sjednané předpoklady čerpání úvěru na případ žadatelů, tedy konkretizovala, jaké dokumenty musí žadatelé k čerpání překlenovacího úvěru předložit, aby mohla na základě žádostí o čerpání peněžní prostředky uvolnit. Nelze dospět k závěru, že by žalovaná po žadatelích požadovala, byť jen jediný dokument, jehož předložení by nebylo sjednáno. Žalovaná tak nejednala v rozporu se smlouvou o úvěru, zákonem či v rozporu s dobrými mravy, pokud žadatelům překlenovací úvěr neuvolnila.

31. Dále soud zjistil, že žalobce podal u žalované dne [datum] žádost o úvěr [číslo] konkrétně o překlenovací úvěr ve výší 1 600 000 Kč, a to za účelem rekonstrukce nemovitosti, kterou současně podával i za svoji manželku. Žádost o úvěr [číslo] byla návrhem žalované na uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve smyslu § 1731 o.z. a příslušných ustanovení zákona o stavebním spoření. Podle § 1738 odst. 1 o.z. platí, že i když je nabídka odvolatelné, nelze ji odvolat ve lhůtě určené pro její přijetí, ledaže se to v nabídce vyhradí. Odvolatelnou nabídku lze odvolat, jen pokud odvolání dojde druhé straně dříve, než ta odeslala přijeti nabídky. Podle § 570 odst. 1 o.z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomně osobě od okamžiku, kdy ji projev vůle dojde. Podle žádosti o úvěr [číslo] měla žalovaná lhůtu v délce 60 dnů pro její přijetí, když současně v ní bylo vyhrazeno právo žadatele (žalobce) ke zpětvzetí žádosti, slovy zákona právo nabídku odvolat. Podle § 714 odst. 1 o.z. platí, že v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Ohledně závazku splatit úvěr ve výši 1 600 000 Kč se bez jakýchkoli pochybností nejedná o běžnou záležitost týkající se společného jmění manželů, tudíž k uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru podle žádosti o úvěr [číslo] byl nezbytný i souhlas manželky žalobce. Byla to tedy i manželka žalobce, která bylo oprávněna žádost o úvěr [číslo] odvolat ve zcela shodném rozsahu jako žalobce. Soud má listinami obsaženými ve spisu finančního arbitra prokázáno, že manželka žalobce ve vztahu k žalované opakovaně projevila vůli odvolat žádost o úvěr [číslo] to když dne [datum] žalované sdělila:„ stornujte mojí žádost o hypotéku“, dne [datum] žalované sdělila„ rozhodne dalsi hypotéku nechci“ a následně téhož dne žalované sdělila„ odstupuji od žádosti o hypotéku. Rodinné důvody Podpis, Nic vic.nic min“. Nejpozději dne [datum], kdy žalovaná na poslední SMS manželky navrhovatele reagovala, obdržela odvolání žádosti o úvěr [číslo] manželkou žalobce, přičemž bylo prokázáno, že před odvoláním žádosti o úvěr [číslo] žalovaná žadatelům dosud přijetí této žádosti neodeslala. Nejpozději dne [datum] tak došlo k odvolání žádosti o úvěr [číslo] k čemuž zcela správně dospěl i finanční arbitr. Finanční arbitr nepominul ani e-mail manželky žalobce ze dne [datum], v němž sdělila, že o hypotéku má nadále zájem, nicméně opět správně tento e-mail hodnotil tak, že nemohl zvrátit již učiněné odvolání nabídky na uzavření smlouvy. Z žádného stanovení občanského zákoníku nelze dovodit, že by bylo možné odvolat odvolání nabídky. Žalobce pak v řízení nic netvrdil ohledně toho, že mělo dojít ke zneužití e-mailu manželky žalobce a k opakovanému zneužití telefonního čísla manželky žalobce. Pokud žalobce v tomto směru nic netvrdil, nebylo povinností soudu v tomto směru dávat žalobci nějaké procesní poučení. V řízení před finančním arbitrem žalobce svá tvrzení nijak nedoložil a finanční arbitr jim tak zcela správně k těmto tvrzením nepřihlížel. Žalovaná pak žalobce o odvolání žádosti o úvěr [číslo] informovala dne [datum], a znovu dne [datum], kdy ho současně informovala i o zániku závazku ze smlouvy o stavebním spoření podle žádosti o úvěr [číslo].

32. V průběhu řízení před finančním arbitrem projevila žalovaná vůli s žalobcem jednat, a to v rámci smírného vyřešení sporu, o uzavření další smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, když žalobci jako jednu z variant smírného řešení sporu navrhla podání další žádosti o uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Žádost o úvěr [číslo] ze dne [datum] byla rovněž návrhem na uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ve smyslu § 1731 o.z. a příslušných ustanovení zákona o stavebním spoření. Obdobně jako v žádosti o úvěr [číslo] měla žalovaná podle žádosti o úvěr [číslo] lhůtu v délce 60 dnů pro její přijetí a žalobce (případně jeho manželka, viz výše) měl vyhrazené právo ke zpětvzetí žádosti ve smyslu § 1738 odst. 1 o.z. Ze spisu finančního arbitra soud zjistil, že žalobce vzal žádost o úvěr [číslo] zpět dopisem ze dne [číslo], [číslo], který byl žalované doručen dne [datum]. Žalovaná v dopisu žalobci ze dne [datum], který byl žalobci doručen dne [datum], oznámila své stanovisko, že žádosti o úvěr [číslo] nemůže po posouzení úvěruschopnosti žadatelů vyhovět. Jelikož žalobce účinně projevil vůči žalované vůli smlouvu podle žádosti o úvěr [číslo] s žalovanou neuzavřít, když nabídku na uzavření smlouvy odvolal ještě předtím, než mu bylo doručeno zamítnutí žádosti o úvěr [číslo] nemělo a nemohlo mít zamítnutí žádosti o úvěr [číslo] již žádné účinky. Soud se proto, shodně s finančním arbitrem, pro nadbytečnost nezabýval tvrzením žalobce, že žádost o úvěr [číslo] byla žalovanou zamítnuta neoprávněně. I kdyby totiž byla žádost o úvěr [číslo] posouzena kladně, nedošlo by na jejím základě k uzavření smlouvy, neboť dříve bylo žalované oznámeno odvolání nabídky (žádosti o úvěr [číslo]). V této souvislosti a nad rámec povinného odůvodnění pak soud podotýká, že ani ze zákona o stavebním spoření, natož z občanského zákoníku či snad zákona o spotřebitelském úvěru nelze dovodit, že by na poskytnutí úvěru existoval právní nárok. Bylo věcí žalované, jak vyhodnotí úvěruschopnost žadatelů a zda dospěje k závěru, že s nimi příslušnou smlouvy uzavře či nikoli. V tomto směru byla žalovaná vázána i kogentním ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Žalobce dále tvrdil, že se vůči němu žalovaná dopustila klamavých obchodních praktik, a to konkrétně, že mu žalovaná přislíbila, že žádost o úvěr [číslo] může podat za stejných podmínek jako žádost o úvěr [číslo] následně tento slib porušila, protože v souvislostí s žádostí o úvěr [číslo] posuzovala schopnost žadatelů splácet spotřebitelský úvěr, čímž se dopustila nekalé obchodní praktiky, konkrétně klamavé obchodní praktiky. Za nekalé chování dále žalobce považoval to, že žalovaná kontaktovala žalobce dne [datum] za účelem doplnění žádosti o čerpání [číslo] tj. jeden den před zamýšleným termínem čerpání úvěru ze smlouvy o úvěru. Definice nekalých obchodních praktik je obsažena v § 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o ochraně spotřebitele“), přičemž se rozlišují dvě skupiny, a to klamavé obchodní praktiky (§ 5 a § 5a zákona o ochraně spotřebitele) a agresivní obchodní praktiky (§ 5b zákona o ochraně spotřebitele). Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Ze spisu finančního arbitra soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] žalovaná nabídla žalobci„ sepsání nové žádosti o překlenovací úvěr za původních podmínek, které byly nabízeny v období sepsání první žádosti o překlenovací úvěr, tj. s úrokovou sazbou ve výši 1,89 % p.a. Po obdržení nové žádosti o překlenovací úvěr bude následně [příjmení] žádost posouzena, včetně prověření Vaší úvěruschopnosti“ Žalovaná tedy žalobce informovala o tom, že žádost posoudí, a to včetně prověření úvěruschopnosti. I kdyby však žalovaná žalobci výslovně nesdělila, že bude úvěruschopnost žadatelů posuzovat, nic by to neměnilo na tom, že tato povinnost po sankcí absolutní neplatnosti případně bez řádného posouzení úvěruschopnosti uzavřené smlouvy pro žalovanou vyplývala z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak žalobci žádnou nepravdivou či klamavou informaci nesdělila a nemohla se tak vůči němu ani žádné nekalé praktiky dopustit. Stejně tak nelze jako nekalou praktiku hodnotit žádost žalované o doplnění žádosti o čerpání [číslo] učiněnou jeden den před zamýšleným termínem čerpání úvěru. Jednak již výše soud dospěl k závěru, že žalovaná neměla smluvní ani zákonnou povinnost žalobce vyzývat k doplnění neúplných žádostí o čerpání a pokud tak činila, činila tak nad rámec svých smluvních i zákonných povinností. Nadto to byl i žalobce, kdo v rozporu s čl. 5 odst. 1 Všeobecných úvěrových podmínek žalované doručil neúplnou žádost o čerpání [číslo] pouhé 3 dny před zamýšleným termínem čerpání, na což poukázal již finanční arbitr. Výzva k odstranění vad tak spíše měla být žalobcem vnímána jako snaha žalované pomoci žalobci odstranit vady a doplnit chybějící náležitosti. Rozhodně ji však nelze považovat za nekalou praktiku, způsobilou podstatně narušit ekonomické chování žalobce.

34. Jelikož soud, shodně jako finanční arbitr, dospěl k závěru, že zde není žádný odpovědnostní titul, jinými slovy soud nezjistil, že by žalovaná porušila smlouvu o úvěru či zákon, případně jednala v rozporu s dobrými mravy či že by se dopustila vůči žalobci nekalých obchodních praktik, není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu a nemajetkovou újmu. Soud se tak pro nadbytečnost blíže nezabýval otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti. Jelikož soud dospěl k závěru, že finanční arbitr rozhodl o sporu mezi účastníky správně, podle § 250i o.s.ř. žalobu v celém rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství (výrok I).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve výši požadovaných 2 režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum] a za účast při jednání soudu dne [datum] (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem tedy 600 Kč (výrok II).

36. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobce o jinou lhůtu nežádal.