48 C 73/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 53 230 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 27 000 Kč od 5.4.2023 do 30.5.2023 a z částky 9 000 Kč od 31.5.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 44 230 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 44 230 Kč od 5.4.2023 do 30.5.2023 a z částky 62 230 Kč od 31.5.2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 000 Kč k rukám zástupkyně žalobce, , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25.4.2023 se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 71 230 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 5.4.2023 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem , adresa, (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 2.10.2019 a žalobce se v něm domáhal úpravy styku se svou nezletilou dcerou. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 17.4.2019, žalobce dne 2.10.2019 podal nový návrh na úpravu styku s nezletilou a současně podal návrh na udělení souhlasu k podání žaloby za nezletilou dceru. Okresní soud , adresa, věc postoupil Okresnímu soudu , adresa, z důvodu místní nepříslušnosti, proti čemuž se žalobce odvolal, jelikož již dříve v řízení o úpravu styku s nezletilou konstatoval Krajský soud v , Anonymizováno, příslušnost Okresního soudu , adresa, a dle názoru žalobce bylo třeba tyto závěry opět aplikovat. V březnu 2021 rozhodl Krajský soud v , Anonymizováno, o místní příslušnosti Okresního soudu , adresa, . Ve věci byla následně znovu přenesena místní příslušnost na Okresní soud , adresa, a po rozhodnutí Krajského soudu v, Anonymizováno, , Anonymizováno, zpět na Okresní soud , adresa, , přičemž žalobce průběžně proti průtahům v řízení aktivně brojil. Dne 11.11.2021 byl ve věci vyhlášen rozsudek, proti kterému se žalobce odvolal, následně dne 22.3.2022 rozhodl Krajský soud v , Anonymizováno, , jehož rozhodnutí nabylo dne 6.4.2022 právní moci. Posuzované řízení mělo pro žalobce zásadní význam, jelikož se týkalo jeho nezletilé dcery. Řízení by dle žalobce trvalo podstatně kratší dobu, pokud by opakovaně nedocházelo k nedůvodnému přenášení místní příslušnosti. Žalobce svůj nárok ve výši 71 230 Kč uplatnil u žalované podáním ze dne 4.10.2022. Při vyčíslení nároku žalobce vycházel ze základní částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, což pokud jde o řízení o úpravu styku s nezletilou činí 41 900 Kč, přičemž tuto částku žalobce navýšil o 20 %, neboť se jednalo o věc jednoduchou, o 30 % z důvodu významu řízení pro žalobce a o 20 %, jelikož věc byla vedena pouze na dvou stupních soudní soustavy. Žalovaná však ke dni podání žaloby nárok žalobce neprojednala. Podáním ze dne 8.8.2023 se žalobce vyjádřil k podání žalované, přičemž uvedl, že má za to, že jsou splněny důvody ke stanovení základní částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení, neboť se jednalo o řízení ve věcech rodinných, tj. o citlivou záležitost pro žalobce. Žalovaná přitom přesvědčivě nevysvětlila, z jakého důvodu vyšla ze základní částky v nejnižší výši. Stejně tak žalovaná neodůvodnila, proč pokrátila základní částku za první dva roky trvání řízení o polovinu, když opatrovnické řízení by mělo trvat nejdéle 6 měsíců. Žalobce odmítá i aplikaci modifikačních kritérií žalovanou, zejména pak poukaz na žalobcovo nerespektování soudních rozhodnutí. V podání ze dne 1.11.2023 žalobce k průběhu řízení tak, jak jej shledala žalovaná, poukázal na svou aktivitu vedoucí k urychlení řízení, a to v podobě stížnosti žalobce na průtahy v řízení ze dne 4.1.2021 a žádosti o nařízení jednání ze dne 7.4.2021.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 31.7.2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 4.10.2023 nárok uplatnil. Žalovaná dne 19.5.2023 nároku žalobce částečně vyhověla a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 18 000 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od 2.10.2019 do 7.4.2022. Žalovaná konstatovala, že řízení trvalo celkem 2 roky a 6 měsíců, a přestože v řízení byly jednotlivé úkony činěny včas, bylo nekoncentrované zejména v důsledku opakovaného přenášení místní příslušnosti. Žalovaná vycházela ze základní částky ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení, kterou snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení. Význam řízení pro žalobce žalovaná zhodnotila jako standardní, jelikož žalobce pravomocná rozhodnutí soudu o úpravě styku s nezletilou dcerou beztak nerespektoval. Ke složitosti věci žalovaná dodala, že se jednalo o řízení, kde byly postoje obou rodičů opačné a jejich vzájemný vztah problematický, přičemž větší podíl na tomto stavu měl právě žalobce, který posuzované řízení komplikoval mimo jiné opakovanými návrhy na vydání předběžného opatření. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne 13.6.2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 18 000 Kč z důvodu částečného plnění ze strany žalované, soud proto řízení co do částky 18 000 Kč podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastavil usnesením ze dne 3.7.2023, č.j. , spisová značka, .

4. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne 4.10.2022. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne 19.5.2023, kterým žalovaná nároku žalobce vyhověla co do poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 18 000 Kč. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh posuzovaného řízení vedeného Okresním soudem , adresa, ) (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) tak, že dne 2.10.2019 podal nynější žalobce k Okresnímu soudu , adresa, návrh na změnu úpravy poměrů nezletilé dcery a navrhl vydání předběžného opatření. Dne 9.10.2019 soud rozhodl o přenesení příslušnosti k Okresnímu soudu , adresa, . Usnesením ze dne 18.11.2019 Okresní soud , adresa, návrh otce na vydání předběžného opatření zamítl. Dne 2.12.2019 Okresní soud , adresa, zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření došlý dne 25.11.2019. Dne 6.12.2019 byl spis předložen Krajskému soudu v , Anonymizováno, , který dne 20.1.2020 rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu , adresa, s přenesením příslušnosti je důvodný. Dne 3.2.2020 pak krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2.12.2019. Dne 28.2.2020 byl spis postoupen Okresnímu soudu , adresa, . Dne 30.3.2020 Okresní soud , adresa, zastavil řízení o dovolání otce, toto usnesení bylo dne 1.6.2020 změněno krajským soudem tak, že řízení o dovolání se nezastavuje. Dne 4.6.2020 podal otec návrh na schválení právního jednání za nezletilou. Dne 18.6.2020 byl zamítnut návrh otce na vydání předběžného opatření došlý dne 15.6.2020. Dne 24.7.2020 byla příslušnost přenesena k Okresnímu soudu , adresa, . Dne 16.9.2020 bylo o přenesení příslušnosti rozhodnuto znovu. K odvolání otce rozhodl krajský soud dne 4.11.2020 tak, že se příslušnost k Okresnímu soudu , adresa, nepřenáší. Dne 25.11.2020 Okresní soud , adresa, zamítl návrhy otce na vydání předběžných opatření. Spis byl předložen Nejvyššímu soudu ČR a ten dne 9.2.2021 odmítl dovolání otce směřující do předcházejících rozhodnutí soudů v rámci výkonu rozhodnutí. Dne 31.3.2021 krajský soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 25.11.2020. Dne 20.4.2021 Okresní soud , adresa, rozhodl o přenesení příslušnosti k Okresnímu soudu , adresa, . Spis byl dne 9.7.2021 předložen krajskému soudu a ten dne 17.8.2021 rozhodl tak, že nesouhlas Okresního soudu , adresa, s postoupením věci je důvodný. Dne 23.9.2021 byl spis doručen Okresnímu soudu , adresa, Dne 29.9.2021 byl odmítnut návrh otce na vydání předběžného opatření došlý dne 22.9.2021. Dne 5.10.2021 byl zamítnut návrh otce na vydání předběžného opatření došlý dne 1.10.2021. Dne 11.11.2021 se konalo jednání a byl vyhlášen rozsudek. Otec podal dne 27.12.2021 odvolání. Dne 23.2.2022 byl zamítnut návrh otce na vydání předběžného opatření došlý dne 21.2.2022. Dne 22.3.2022 proběhlo odvolací jednání a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a byl doplněn rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne 17.4.2019 ohledně styku otce s nezletilou. Právní moci nabylo rozhodnutí ke dni 7.4.2022.

6. Soud z předložených listin dále zjistil, že žalobce dne 4.1.2021 podal stížnost na průtahy v posuzovaném řízení (zjištěno z podání žalobce na č.l. 12), na což reagovala místopředsedkyně Okresního soudu , adresa, přípisem ze dne 9.2.2021, v němž konstatovala, že dochází k průtahům, přičemž byla zjednána náprava (zjištěno z vyřízení stížnosti na č.l. 14). Podáním ze dne 7.4.2021 žalobce žádal o nařízení jednání (zjištěno z podání na č.l. 15). Přípisem místopředsedkyně Okresního soudu , adresa, ze dne 19.5.2021 byla stížnost žalobce na průtahy v posuzovaném řízení shledána částečně důvodnou (zjištěno z přípisu na č.l. 19).

7. Ze shora uvedeného má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 2.10.2019 a skončeno bylo dne 7.4.2022, kdy nabyl právní moci rozsudek krajského soudu. Celková délka řízení tak činí 2 roky a 6 měsíců.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

16. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

17. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

18. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

19. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 2.10.2019 a skončeno bylo dne 7.4.2022, kdy nabyl právní moci rozsudek krajského soudu. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 2 roky a 6 měsíců.

20. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení a s přihlédnutím k tomu, že šlo o řízení ve věcech péče o nezletilé, nepřiměřená. Na délce řízení se podílel rovněž soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Tuto skutečnost ostatně ani žalovaná nečinila spornou.

21. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší než je spodní hranice, neboť řízení trvalo 2 roky a 6 měsíců, což nelze ani v poměrech řízení ve věcech péče o nezletilé, kde má být rozhodnuto s nejvyšším urychlením, označit jako řízení extrémně dlouhé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). K námitce žalobce, že řízení ve věcech opatrovnických by mělo trvat nejdéle 6 měsíců, soud dodává, že žalobci lze přitakat v tom smyslu, že řízení ve věcech opatrovnických by měla být s ohledem na nezletilé děti řešena co nejrychleji, avšak právě skutečnost, že posuzované řízení bylo řízením opatrovnickým a přesto trvalo 2 roky a 6 měsíců, vedla soud k závěru o nepřiměřené délce řízení a nutnosti jejího odčinění relutární formou. Pokud by se jednalo o běžné civilní řízení trvající 2 roky a 6 měsíců, soud by bez dalšího k závěru o nepřiměřené délce řízení nedospěl. Současně lhůtu 6 měsíců je třeba stále považovat za lhůtu pořádkovou (srov. užití slova „zpravidla“ v § 471 odst. 2 z.ř.s.)

22. S ohledem na shora uvedené proto soud shledal za přiměřenou základní sazbu 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc. Soud rovněž neshledal důvod odchýlit se od postupu dle Stanoviska, tj. poskytnout za první dva roky řízení základní částku sníženou o polovinu, neboť každé řízení nějakou dobu trvá nemajetkovou újmu, která vzniká v počáteční fázi řízení, je třeba odškodňovat mírněji než tu, ke které dochází po počáteční fázi řízení, přičemž v tomto ohledu ani posuzované řízení není výjimkou (srov. obdobný závěr Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 3.5.2022 č.j. 30 Co 95/2022- 137). Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 22 500 Kč 1x15 000 + 6x1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

23. Soud shledal, že zásadní měrou se na délce řízení podílel soud. Jeho postup byl obecně plynulý, jednotlivé soudy činily úkony ve věci v přiměřených obecně akceptovaných lhůtách. K délce řízení však zcela zásadně přispělo opakované přenášení místní příslušnosti z Okresního soudu , adresa, na Okresní soud , adresa, , přestože Krajský soud v, Anonymizováno, , Anonymizováno, se vždy vyslovil tak, že místně příslušným je prvně jmenovaný soud. Z důvodu přenesení místní příslušnosti ve věci nemohl místně příslušný soud postupovat a činit úkony směřující k rozhodnutí ve věci samé od 9.10.2019 do 28.2.2020, dále od 24.7.2020 do 4.11.2020 a od 20.4.2021 do 23.9.2021. Z výše uvedeného plyne, že se na délce řízení významnou měrou podílely soudy, a proto soud shledal, že i za situace, kdy se podíl procesního soudu již promítl v samotném závěru o nepřiměřené délce posuzované řízení a nutnosti odškodnění v penězích, je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 20 %.

24. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Ve věci meritorně rozhodoval soud I. stupně jedenkrát, soud odvolací rovněž jedenkrát a jednou Nejvyšší soud. V tomto smyslu proto soud základní částku snížil o 15 %.

25. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Vzhledem k tomu, že se jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, u kterého se vyšší význam pro jeho účastníky presumuje a současně soud nepřisvědčil žalované, že by žalobcův postoj k soudním rozhodnutím byl lhostejný či pohrdavý, neboť z obsahu přílohového spisu takové jednání žalobce není patrné, shledal důvodným základní částku zvýšit o 10 %.

26. Věc byla po procesní stránce složitější. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce opakovaně podával návrhy na nařízení předběžného opatření (celkem šest), o kterých musel procesní soud rychle rozhodovat. Pokud jde o skutkovou a právní stránku věci, jednalo se o opatrovnické řízení, které zásadním způsobem nevybočovalo ze standardu. Soud s ohledem procesní složitost základní částku snížil o 10 %.

27. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Naopak to byl žalobce, kdo 4.1.2021 podal stížnost na průtahy v řízení, která byla shledána důvodnou. Žalobce následně dne 7.4.2021 požádal o nařízení jednání ve věci. Soud tak shledal, že žalobce vyvíjel procesní aktivitu k tomu, aby řízení urychlil a lze i uzavřít, že tato jeho procesní aktivita vedla k tomu, že řízení skončilo dříve. S ohledem na toto kritérium soud základní částku zvýšil o 15 %.

28. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 22 500 + 20 %, tj. 27 000 Kč, od čehož však soud odečetl žalovanou již poskytnutou částku ve výši 18 000 Kč. Soud tedy žalobci přiznal další zadostiučinění ve výši 9 000 Kč (výrok I.). Ve zbytku, co do částky 44 230 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

29. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč od 31.5.2023 do zaplacení a z částky 27 000 Kč od 5.4.2023 do 30.5.2023, ve zbytku (úrok z prodlení z částky z částky 44 230 Kč od 5.4.2023 do 30.5.2023 a z částky 62 230 Kč od 31.5.2023 do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 5.4.2023 15 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 4.10.2022 a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 4.4.2023, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 5.4.2023 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Ode dne 5.4.2023 byla žalovaná v prodlení se zaplacením částky ve výši 27 000 Kč, s ohledem na plnění žalované ve výši 18 000 Kč ze dne 30.5.2023 je žalovaná od 31.5.2023 v prodlení se zaplacením částky ve výši 9 000 Kč.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá a § 151 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány částkou 19 000 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobce dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu učinil ve věci 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby, replice k podání žalované a vyjádření se k výzvě soudu stran průběhu posuzovaného řízení ze dne 1.11.2023. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud z veřejně dostupné databáze ARES ověřil, že advokátka žalobce není plátcem DPH.

31. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.