48 C 74/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Ing, Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce, Bečov zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 92 813 Kč s příslušenstvím,

I. Změna žaloby spočívající v tom, že se žalobce domáhá po žalované ještě částky 37 125 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od datum do zaplacení za období od datum do datum se podle § 95 odst. 1 o.s.ř. připouští, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu.

II. Žaloba o zaplacení částky 129 938 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 92 813 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v anonymizováno pod sp. zn. anonymizováno (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo dle žalobce zahájeno datum, kdy žalobce převzal písemné sdělení ředitele útvaru Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV o překážkách ve službě, v důsledku čehož probíhalo řízení o zproštění výkonu služby žalobce, ve kterém bylo dne datum vydáno rozhodnutí o zproštění služby, které bylo žalobci doručeno dne datum, kdy o zproštění služby požádal žalobce dne datum. Žalobce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo skončeno rozsudkem odvolacího soudu ze dne datum, kdy tento rozsudek nabyl právní moci dne datum, řízení tedy trvalo 4 roky a 9 měsíců. Dle žalobce trvalo řízení neúměrně dlouhou dobu, a to s ohledem na to, že samotný skutek, který byl předmětem posuzovaného řízení, nebyl vůbec shledán trestným činem. K samotnému posouzení začátku trestního řízení vůči žalobci, žalobce uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo sice žalobci doručeno dne datum, ale žalobce pociťoval negativní následky trestního řízení ještě před samotným vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, zejména v souvislosti se zproštěním z výkonu služby (viz výše). V souvislosti s počátkem posuzovaného řízení žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1029/21. Žalobce při výpočtu zadostiučinění vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2012, a dospěl k základní částce v celkové výši 56 250 Kč (1 250 Kč za měsíc, přičemž za první 2 roky ponížil na polovinu) za rok řízení, kdy tuto částku dále modifikoval o 10 % z důvodu, že se nejednalo o složitou kauzu, o 10 % z důvodu, že se žalobce na délce řízení nepodílel, kdy se žalobce vždy na předvolání orgánů činných v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) vždy dostavil, o 15 % z důvodu, že postup OČTŘ se snažil vést dále trestní řízení i přes opakovanou obranu poškozeného, která vedla k jeho zproštění a o 30 % z důvodu vysokého významu řízení pro žalobce, který byl celý profesní život příslušníkem policejních sborů, kdy v důsledku trestního řízení byl nucen s hanbou tyto sbory opustit. Žalobce tedy celkem žádá o navýšení základní částky o 65 %. Žalobce tedy po navýšení požaduje zadostiučinění ve výši 92 813 Kč. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne datum, žalovaná však žalobci žádné zadostiučinění nepřiznala, z důvodu, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok na zadostiučinění v celkové výši 592 813 Kč, kdy tato částka se skládala z 500 000 Kč představující zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí a 92 813 Kč představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná nárok projednala dne datum a ohledně nároku na zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí konstatovala že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila a přiznala mu 100 000 Kč (není předmětem řízení), ohledně nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení žalovaná dospěla k závěru, že posuzované řízení trvalo vůči žalobci 3 roky, přičemž v posuzovaném řízení nebyl zjištěny žádné průtahy a délka řízení byla přiměřená, nebyly tedy splněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. a žalobci ohledně nároku za nepřiměřenou délku řízení ničeho nepřiznala. Žalovaná uvedla, že trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno dne datum vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, posuzované řízení bylo zahájeno dne datum podáním obžaloby, žalobce v řízení vystupoval jako obžalovaný ze spáchání trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Dne datum vydal soud prvního stupně rozsudek, kterým zprostil žalobce obžaloby, neboť posuzovaný skutek nebyl trestným činem. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání státním zástupcem dne datum. Dne datum odvolací soud vydal usnesení, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce, téhož dne toto rozhodnutí nabylo právní moci. Žalovaná k nároku ohledně nepřiměřené délky řízení zdůraznila, že posuzované řízení trvalo 3 roky a 1 den a nikoliv 4 roky a 9 měsíců, kdy počátek řízení stanovila od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Dle žalované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy řízení bylo průměrně složité jak po stránce skutkové, právní a procesní a v řízení došlo k několika odročením hlavních líčení z důvodu nemoci žalobce. V posuzovaném řízení žalovaná neshledala žádný průtah, kdy sám žalobce ani žádný průtah netvrdí. Žalovaná shledala délku posuzovaného řízení za zcela přiměřenou, a tedy nedošlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle žalované nebyl dán ani základní předpoklad odpovědnosti státu za nepřiměřenou délku řízení, tedy odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky řízení, žalovaná tedy nárok považuje za nedůvodný a navrhuje žalobu zamítnout. Žalovaná navíc dodala, že se žalobce domáhá v samostatném řízení vedené u zdejšího soudu (sp. zn. 28 C 62/2025) nároku na zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání, z kterého se strana žalující omluvila, přičemž souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti.

4. Soud připustil změnu žaloby dle podání žalobce ze dne datum, neboť dokazování dosud nebylo zahájeno, přičemž i výsledky přípravy jednání umožňovaly rozhodnout při jediném jednání i o změněném návrhu (výrok I).

5. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným dne datum, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Žalovaná nárok žalobce projednala dne datum, přičemž žalobci neposkytla žádné zadostiučinění ohledně žalovaného nároku za nepřiměřenou délku řízení, žalovaná však poskytla žalobci zadostiučinění v podobě konstatování práva vydání nezákonného rozhodnutí, omluvu a částku ve výši 100 000 Kč ohledně nároku za vydání nezákonného rozhodnutí (který není předmětem tohoto řízení).

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

7. Ze spisu vedeného Okresním soudem v anonymizováno pod sp. zn. Anonymizováno (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) bylo zjištěno: Dne datum byl Generální inspekcí bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) vydán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci trestného činu, kde byl žalobce označen jako podezřelý. Téhož dne GIBS vyzval k vydání věci právnická osoba (dále jen policie), téhož dne věc byla vydána. Dne datum byl opatřením přibrán znalec, téhož dne GIBS podal žádost o provedení odborného vyjádření, téhož dne GIBS podal žádost o poskytnutí informací. Dne datum policie poskytla odpověď. Dne datum GIBS podal podnět k vydání příkazu podle § 88a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „t. ř.“). Dne datum státní zástupce Krajského státního zastupitelství v adresa (dále jen „státní zástupce“) podal návrh na vydání příkazu podle § 88a odst. 1 t. ř. Dne datum byl GIBS doručen znalecký posudek. Dne datum Okresní soud v anonymizováno rozhodl o vydání příkazu podle § 88a ods.t 1 t. ř. Dne datum GIBS vydal usnesení o vrácení věci. Dne datum GIBS podal podnět k vydání příkazu podle § 88a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „t. ř.“). Dne datum bylo vyhotoveno odborné vyjádření. Dne 6. a datum GIBS podal žádost o provedení vyhodnocení. Dne datum GIBS podal žádost o poskytnutí písemností a podkladů, téhož měsíce dožádaný vyhověl žádosti. Dne datum podal GIBS žádost o provedení zkráceného finančního šetření. Dne datum GIBS podal žádost o provedení vyhodnocení. Dne datum podal GIBS podnět k postupu podle § 8 odst. 2 t. ř. Dne datum udělil státní zástupce souhlas. Dne datum podal GIBS žádost o zaslání písemností. V únoru Anonymizováno bankovní instituce poskytla informace. Dne datum podal GIBS žádost o zaslání písemností. Dne datum bylo provedeno vyhodnocení a byla zaslány odpovědi na žádosti GIBS (2x). Dne datum GIBS vyhotovil průběžnou zprávu o výsledku finančního šetření. Dne datum podal GIBS podnět na postup podle § 8 odst. 2 t. ř. V dubnu – červnu Anonymizováno osoby podávaly vysvětlení podle § 158 odst. 6 t. ř. (5x). V březnu – dubnu Anonymizováno poskytly bankovní instituce informace (3x). Dne datum GIBS podal žádost o zjištění provedených lustrací. Dne datum GIBS podal žádost o vyhodnocení informací – vyhodnoceno datum. Dne datum GIBS podal žádost o provedení prověrky z veřejně dostupných zdrojů – vyhodnoceno datum; a žádost o provedení vyhodnocení informací – vyhodnoceno datum. Dne datum GIBS podal žádost o zjištění trestních věcí a procesního postavení osob – odpověď podána datum. Dne datum byla podána odpověď na žádost o provedení prověrky. Dne datum GIBS podal žádost o zjištění oprávnění k provádění lustrací – odpověď podána datum. V únoru – květnu Anonymizováno podávaly osoby vysvětlení podle § 158 odst. 6 t. ř. (14x). Dne datum GIBS podal žádost o poskytnutí informací – odpovězeno datum. Dne datum podal vysvětlení na GIBS podle § 158 odst. 6 t. ř. Dne datum GIBS podal žádost o poskytnutí informací – odpovězeno dne datum. Dne datum bylo zahájeno trestní stíhání proti tituly před jménem jméno FO (v postavení žalobce před zdejším soudem, dále jen „žalobce“) ze spáchání trestného činu (dále jen „TČ“) neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací, které bylo žalobci doručeno dne datum. Dne datum bylo vyrozuměno o trestním stíhání žalobce Policejní prezidium. Dne datum podal žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne datum GIBS podal žádost o součinnost – součinnost poskytnuta dne datum. Dne datum státní zástupce Krajského státního zastupitelství v adresa (dále jen „státní zástupce“) zamítl stížnost žalobce. Dne datum byl žalobce vyrozuměn o termínu jeho výslechu. Dne datum žalobce požádal o změnu termínu z důvodu kolize právního zástupce žalobce. Dne datum byl žalobce vyrozuměn o novém termínu jeho výslechu. Dne datum žalobce požádal o změnu termínu jeho výslechu. Dne datum byl žalobce vyrozuměn o novém termínu jeho výslechu. Dne datum byl žalobce vyslechnut. Dne datum byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Dne datum GIBS učinil sdělení vůči žalobci ohledně návrhu na doplnění vyšetřování. Dne datum GIBS podal návrh na podání obžaloby. Dne datum podal státní zástupce obžalobu proti žalobci k Okresnímu soud v anonymizováno (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“). Dne datum bylo nařízeno hlavní líčení na 26. 5. a datum. Dne datum podal žalobce návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne datum podal žalobce vyjádření k obžalobě. Dne datum podal žalobce návrh na výslech svědka. Dne datum se konalo hlavní líčení, žalobce se nedostavil ze zdravotních důvodů, následně konstatováno, že předvolaní svědci budou vyslechnuti mimo hlavní líčení, následně hlavní líčení odročeno na datum. Téhož dne mimo hlavní líčení byli vyslechnuti svědci (2x). Dne datum se konalo hlavní líčení, žalobce se nedostavil ze zdravotních důvodů, konstatováno, že hlavní líčení nemůže proběhnout bez přítomnosti žalobce a následně konstatováno, že předvolaný svědek bude vyslechnut mimo hlavní líčení, následně hlavní líčení odročeno na 23. 1 a datum. Dne datum byl vyslechnut svědek mimo hlavní líčení (2x). Dne datum byl žalobce vyzván ke sdělení údajů o ošetřujících lékařích a doložení lékařské zprávy. Dne datum žalobce poskytl odpověď. Dne datum soud zaslal dotazy na ošetřující lékaře, ať sdělí, zda se žalobce bude schopen dostavit na nařízené hlavní líčení v lednu Anonymizováno a nechť doloží lékařské zprávy žalobce. V červnu Anonymizováno došlo soudu sdělení ošetřujícího lékaře, že žalobce bude účasti na hlavním líčení v lednu Anonymizováno, pokud nedojde ke zhoršení stavu. Dne datum žalobce požádal o odročení hlavního líčení z důvodu smrti právního zástupce žalobce. Dne datum byly zrušena nařízená hlavní líčení z důvodu žádosti žalobce a nařízeny nové termíny hlavních líčení na dny 27. 2. a datum. Dne datum se konalo hlavní líčení, kde byla přednesena obžaloba, následně přistoupeno k výslechu žalobce, následně byl výslech žalobce přerušen do nařízeného hlavního líčení na datum. Dne datum se konalo hlavní líčení, kde bylo pokračováno ve výslechu žalobce, následně byl vyslýchán svědek (2x), následně bylo hlavní líčení odročeno na datum a datum. Dne datum soud učinil dotaz na Generální ředitelství cel, odpověď byla zaslána datum. Dne datum žalobce požádal o přeložení hlavního líčení z důvodu na straně právního zástupce žalobce (letecký návrat z dovolené až v datum nařízeného hlavního líčení). Dne datum bylo zrušeno hlavní líčení nařízené na datum z důvodu na straně žalobce a nařízen další termín hlavního líčení na datum. Dne datum se konalo hlavní líčení, následně byl vyslechnut svědek (2x), následně strany daly návrhy na doplnění dokazování, následně hlavní líčení přerušeno do datum a nařízen nový termín hlavního líčení na datum. Dne datum se konalo hlavní líčení, kde byl vyslechnut svědek (3x), následně hlavní líčení přerušeno do dalšího hlavního líčení. Dne datum soud učinil dotaz na policii, policie poskytla odpověď dne datum, datum soud učinil navazující dotaz, dne datum policie poskytla odpověď. Dne datum se konalo hlavní líčení, následně byl vyslechnut svědek (1x), následně byl čten znalecký posudek, následně byl čten protokol o výslechu (2x), následně byl čten úřední záznam o podaném vysvětlení (4x), následně čtena listina, následně bylo hlavní líčení odročeno na datum. Dne datum soud učinil dotaz na policii. Dne datum se konalo hlavní líčení, následně přistoupeno k výslechu svědka (1x), následně učiněny návrhy na doplnění dokazování, následně bylo hlavní líčení odročeno na datum. Dne datum soud zopakoval žádost na policii, dne datum policie poskytla odpověď. Dne datum se konalo hlavní líčení, následně byly čteny listiny, prohlášeno, že dokazování je skončeno, následně byly předneseny závěrečné řeči, následně byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, žalobce se vzdal odvolání, státní zástupce si ponechal lhůtu pro podání odvolání. Dne datum soudce požádal o prodloužení lhůty k napsání rozsudku z důvodu značného počtu věcí, téhož dne bylo žádosti vyhověno. Dne datum podal státní zástupce odvolání proti rozsudku. Dne datum byl Krajskému soudu v adresa (dále jen „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) předložen spis spolu s předkládací zprávou. Dne datum bylo nařízeno veřejné zasedání na den datum. Dne datum podal žalobce vyjádření k odvolání. Dne datum se konalo veřejné zasedání, kde bylo předneseno odvolání, následně čteny listiny, následně dokazování prohlášeno za skončené, následně bylo vydáno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Dne datum soudce odvolacího soudu požádal o prodloužení lhůty k napsání rozhodnutí z důvodu náročnosti odůvodnění, většího počtu vydaných rozhodnutí, pro které nemohlo být rozhodnutí vyhotoveno a vypraveno ve lhůtě, téhož dne bylo žádosti vyhověno. Rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání nabylo právní moci dne datum a žalobci bylo doručeno dne datum. Dne datum bylo vydáno usnesení o přiznání jízdného svědkovi. Dne datum podalo právnická osoba dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne datum. Dne datum bylo dovolání zasláno žalobci. Dne datum se právnická osoba dotázalo na stav dovolacího řízení. Dne datum byl spis předložen Nejvyššímu soudu spolu s předkládací zprávou. Dne datum byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k dovolání. Dne datum se žalobce vyjádřil k dovolání. Dne datum bylo nařízeno neveřejné zasedání na datum. Dne datum se konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení ze dne datum, sp. zn. anonymizováno/Anonymizováno, o zrušení usnesení odvolacího soudu dne datum a rozsudku soudu prvního stupně ze dne datum a všech dalších rozhodnutí na tyto rozhodnutí navazující rozhodnutí, jež zrušením těchto dvou rozhodnutí ztratila podkladu a věc byla přikázána soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dne datum byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne datum bylo nařízeno hlavní líčení na datum. Dne datum se konalo hlavní líčení, kde bylo konstatováno usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, strany následně souhlasí se čtením podstatného obsahu protokolů z již provedených hlavních líčení, následně čteny protokoly, žalobce následně učinil návrhy na doplnění dokazování, následně bylo hlavní líčení odročeno na 14. 1. a datum.

8. Ze shora uvedených nesporných skutečností a listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci trvá od datum, kdy byly učiněn záznam o zahájení úkonů trestního řízení (k tomuto se soud vyjadřuje dále). Řízení dosud trvá a ke dni vyhlášení rozsudku (datum) jeho délka činí 6 let a 2 měsíce.

9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle § 12 odst. 11 trestního řádu trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

19. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

20. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne datum) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne datum). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne datum). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

22. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

23. Posuzované řízení vůči žalobci trvá od datum, kdy došlo k záznamu o zahájení úkonů trestního řízeni. Den datum, kdy se žalobce o podezření ze spáchání trestného činu dozvěděl, je sice relevantní, neboť pokud se žalobce o řízení dozvěděl, počíná tím i jeho nejistota ohledně jeho výsledku. Současně však řízení není zahájeno dříve, než je učiněn záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Zatímco usnesením o zahájení trestního stíhání, dochází k zahájení trestního stíhání, trestní řízení je ve smyslu § 12 odst. 11 t.ř. zahájeno již sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Námitka žalované by byla důvodná za situace, kdy by se žalobce o trestním řízení nedozvěděl v souvislosti se svým služebním poměrem u Policie ČR. Jelikož se však o něm dozvěděl, je třeba počátek trestního řízení vztáhnout již k tomuto okamžiku, tedy ke dni datum. Řízení dosud trvá a ke dni vyhlášení rozsudku (datum) jeho délka činí 6 let a 2 měsíce. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č.j. 55 Co 8/2023-114, odst. 14). Méně než polovinu měsíce proto soud zaokrouhlil směrem dolů.

24. Co se týká složitosti posuzovaného řízení, soud konstatuje, že řízení bylo po skutkové a právní stránce složitější, po procesní stránce bylo řízení standartně složité. Po stránce skutkové soud věc posoudil jako složitější, neboť bylo třeba vyslechnout řadu svědků (13x), byly čteny protokoly o výsleších (2x) a záznamy o provedených vysvětleních (4x), dále byl čten znalecký posudek a řada dalších listin. O skutkové složitosti svědčí dále i vyšší počet hlavních líčení, které bylo třeba ve fázi soudního projednávání konat (9x u soudu prvního stupně, z toho dvě HL byla zrušena z důvodu nepřítomnosti žalobce). Po stránce procesní věc posoudil jako standartně složitou, neboť soudy v rámci řízení vydali běžné množství rozhodnutí procesní povahy, dále soud učinil několik úkonů nemající povahu rozhodnutí (např. dotaz na zdravotní stav žalobce a na možnost žalobce účastnit se hlavního líčení s ohledem na zdravotní stav žalobce, dotazy na policii. Po stránce právní je rovněž třeba věc považovat za složitější, neboť v řízení dosud bylo rozhodováno ve věci samé 3x (jednou u soudu prvního stupně, 1x u soudu odvolacího a 1x u Nejvyššího soudu, který zrušil obě předcházející rozhodnutí ve věci samé), přičemž v současné době bylo řízení vráceno k projednání a rozhodnutí zpět k soudu prvního stupně, který dosud nerozhodl ve věci samé. V rámci kritéria složitosti se zohledňuje i počet soudních instancí, na kterých byla věc projednávána. Věc se vůči žalobci vedla na třech stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval ve věci samé rozhodovaly nalézací soud, odvolací soud i dovolací soud jedenkrát). Nicméně nebylo ani tvrzeno, že by ke kasaci došlo z tzv. kvalifikovaných důvodů (pro nepřezkoumatelnost či pro závažné vady řízení). Samotná skutečnost, že Nejvyšší soud měl jiný názor na otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu kvalifikovaný důvod nezakládá. Zaujímání právních názorů je podstatou soudnictví a nesprávný úřední postup nepředstavuje. Samotná skutečnost, že věc je projednávána na více stupních soudní soustavy je objektivní okolností, kdy s opravnými prostředky se musí soudy vypořádat a musí o nich rozhodnout.

25. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel. Nebylo zjištěno, že by žalobce v trestním řízení činil úkony, kterými by záměrně mařil či zdržoval postup OČTŘ a tím negativně přispíval k délce řízení. Žalobce v rámci řízení podal jeden opravný prostředek, a to stížnost do usnesení o zahájení trestního řízení, využití opravných prostředků však nelze klást k tíži žalobce.

26. Z hlediska postupu OČTŘ, ve fázi přípravného řízení ani v řízení před soudem soud žádné průtahy neshledal a sám žalobce ani žádné průtahy netvrdil. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: právnická osoba. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zákon č. 82/1998 Sb. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. Jediná delší doba nečinnosti na straně procesního soudu trvala od hlavního líčení konaného dne datum do datum, kdy se konalo hlavní líčení, což však bylo zapříčiněno delší zdravotní indispozicí žalobce, kdy soud aktivně zjišťoval zdravotní stav žalobce a jeho možnost účastnit se nařízeného hlavního líčení, a také tím, že v lednu před nařízeným hlavním líčením zemřel právní zástupce žalobce. Procesní soud proto odůvodněně vyhověl žádosti žalobce o odročení hlavního líčení na datum. Soud proto, s ohledem na výše uvedené, nepovažuje toto období za průtah na straně soudu. Jiná období, která by mohla být označena jako nedůvodná nečinnosti soud v řízení neshledal a nebyla ani tvrzena. Přípravné řízení bylo ukončeno přibližně po 2 letech a 5 měsících, kdy byla podána obžaloba, přičemž doba přípravného řízení od zahájení trestního stíhání (respektive od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání) do podání obžaloby trvala necelých 8 měsíců, což, s ohledem, že jedná o dobu v řádech měsíců, se jeví jako dobou přiměřenou. Řízení před soudy (všech stupňů) pak trvá od datum ke dni vyhlášení rozsudku (datum) 3 roky a 9 měsíců. S ohledem na to, že celková doba řízení ke dni vyhlášení rozsudku činí 6 let a 3 měsíce, při zohlednění toho, že řízení prozatím probíhalo na 3 stupních soudních soustavy, přičemž posledním rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci samé byly obě předcházející rozhodnutí ve věci samé zrušena a věc byla vrácena k projednání a rozhodnutí k soudu prvního stupně, přičemž soud prvního stupně po vrácení věci dosud nerozhodl, tak se celková doba řízení jeví jako stále ještě přiměřená. Soud k tomu dodává, že si je vědom, že jde o trestní řízení, kdy jeho délka jistě není ve vztahu k žalobci ideální. Sud však v kompenzačním řízení neposuzuje, jestli délka řízení je optimální či ideální, ale jestli jeho délka již ne nepřijatelně a nepřiměřeně dlouhá. K tomuto závěru však soud v tomto případě dosud nedospěl (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 1355/2012). Jako průtahy nelze hodnotit ani dobu potřebnou k vyhotovení rozsudku. Je-li řádně žádáno o prodloužení lhůty, což bylo prokázáno, nejde o průtah v řízení (srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.9.2025 č. j. 28 Co 214/2025-62, odst. 20).

27. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován mj. u řízení trestních. Je však třeba současně poukázat na to, že i v případech, kdy soud dospěje k závěru o nesprávném úředním postupu v trestním řízení, je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které předpoklad jinak zásadního odškodnění v penězích vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. ESLP v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz výše uvedený rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96). V nyní souzené věci je třeba zohlednit závěry, které ve vztahu k žalobci a naplnění skutkové podstaty trestného činu učinil Nejvyšší soud v kasačním rozhodnutí (usnesení ze dne 13.8.2025, sp.zn. 11 Tdo 379/2025) a že posuzované řízení dosud nebylo dosud skončeno a není dosud možno postavit najisto, zda žalobce bude definitivně pravomocně obžaloby zproštěn či zda bude pravomocně odsouzen. Podstatné je, že trestný čin pro který je žalobce souzen, je trestným činem úmyslným (srov. § 13 odst. 2 t.z.) a bylo by na místě tak podle okolností aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017.

28. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že délka trestního řízení jako celek byla stále ještě přiměřená a k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Soud proto nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 92 813 Kč v celém rozsahu zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok II).

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne datum k žalobě a za přípravu a účast při jednání dne datum (podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tedy celkem v částce 900 Kč.

30. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.