48 C 89/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem anonymizována dvě slova číslo , obec a číslo zastoupen matkou jméno celé jméno žalobce bytem anonymizována dvě slova číslo , obec a číslo a otcem jméno celé jméno žalobce bytem adresa právně zastoupen advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 73 092 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 73 092 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 73 092 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 73 092 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 134/2018 (dále také jen„ posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno [datum] a žalobce se v něm domáhal náhrady škody za poškození zdraví. V řízení byl vydán rozsudek dne [datum], který byl žalobci doručen dne [datum], čímž bylo řízení ve vztahu mezi žalobcem a procesní žalovanou ukončeno. Řízení tak trvalo 4 roky a 2 měsíce. Žalobce k délce řízení svým chováním nijak nepřispěl, pouze jednou bylo k jeho žádosti odročeno jednání, většina průtahů však byla způsobena pochybením procesního soudu. Význam řízení pro žalobce byl vysoký, jelikož se jednalo o odškodnění újmy na zdraví a prodlužování posuzovaného řízení žalobce traumatizovalo. Žalobce při výpočtu žalované částky zohlednil roční míru inflace a celkem požaduje částku ve výši 73 092 Kč. Žalobce nárok u žalované uplatnil podáním doručeným žalované dne [datum], přičemž žalovaná jeho nárok projednala dne [datum], kdy žalobci stanoviskem sdělila, že zadostiučinění neposkytne.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná jeho nárok projednala dne [datum], přičemž konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a žádosti žalobce tak nevyhověla. Žalovaná uvedla, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo 4 roky a 7 měsíců. V řízení nebyla shledána období nečinnosti procesního soudu, úkony byly činěny v pravidelných lhůtách. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, každý ze soudů rozhodoval meritorně dvakrát. S ohledem na vypracovaný znalecký posudek a následný výslech znalce bylo řízení složitější, na jeho délce se podíleli samotní účastníci, kteří se neúspěšně pokoušeli o dosažení mimosoudní dohody. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako zvýšený. Celkově žalovaná dospěla k závěru, že délka posuzovaného řízení je přiměřená. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne [datum]. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne [datum], kterým žalovaná nárok žalobce projednala, přičemž dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu. [Obsah přílohového spisu]

7. Z podání ze dne [datum], adresované OS pro [část Prahy] č. j. 13 C 134/2018 zjištěno, že tímto podáním zástupkyně žalobce připojuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 0Nc 5021/2018 z 19. 6. 2018, kterým bylo schváleno právní jednání za nezletilého, dále uvedeno, že bylo zažádáno o vyznačení doložky právní moci s tím, že rozsudek s vyznačenou doložkou PM bude zaslán datovou schránkou.

8. Z usnesení OS pro [část Prahy] dne 7. 6. 2018, č. j. 13 C 134/2018-7 zjištěno, že soud vyzval žalobce, aby do 15 dnů od doručení usnesení, předložil rozhodnutí opatrovnického soudu ohledně schválení právního jednání za nezletilého s vyznačenou doložkou právní moci.

9. Ze sdělení zástupkyně žalobce ze dne [datum] zjištěno, že zástupkyně žalobce sděluje a žádá, aby nebylo nařizováno jednání mj. v červenci ve dnech 15 až 30. července a dále v srpnu od 2. do 31. 8.

10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum], kdy byl žalobci doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum], jelikož žalobce vzal odvolání proti rozsudku ze dne [datum] zpět a podle § 222 odst. 1 o.s.ř. tak nenastal suspenzivní účinek odvolání. I při jednání dne [datum] žalobce potvrdil, že se odškodnění domáhá do [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak ke dni vyhlášení rozsudku činí 4 roky a 4 měsíce.

11. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda délka předmětného soudního řízení byla přiměřená, tedy zda procesní obvodní soud ve věci rozhodl v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně (k posuzovanému řízení srov. dále) stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura ESLP za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

22. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce činí 4 roky a 4 měsíce.

23. Jak soud již výše připomněl, pro řízení není stanovena obecně žádná délka, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, neboť záleží na celé řadě dalších okolností, jak dlouho bude řízení trvat. Těmito okolnostmi jsou dále rozvedená kritéria, přičemž teprve po jejich zhodnocení je možné učinit závěr, zda konkrétní délka je s přihlédnutím ke všem okolnostem ještě přiměřená či nikoli. To plyne právě z toho, že délka řízení je kategorií relativní, nikoli absolutní. Proto i menší délka řízení může být za určitých okolností nepřiměřená a delší délka řízení naopak může být vzhledem k okolnostem stále ještě přiměřená. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

24. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy má nutně za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Byť nemůže být stranám řízení vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje vnitrostátní právní řád (pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukční), na druhou stranu nemůže být stát činěn odpovědným za tu část řízení, které bylo prodlouženo v důsledku nutnosti vypořádat se s procesními návrhy stran (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1613/2009 ze dne 23. 3. 2011). V posuzovaném řízení rozhodoval soud I. stupně meritorně dvakrát a jedenkrát rozhodoval soud odvolací.

25. Soud shledal, že řízení bylo složitější, a to zejména po skutkové a procesní stránce. Soud musel pro objasnění skutkového stavu nechat vypracovat znalecký posudek, v rovině procesní soud rozhodoval o částečném zpětvzetí žaloby, o znalečném či bylo třeba provést výslech znalce.

26. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je přisuzován zvýšený význam pro účastníky v řízení trestním, o ochranu osobnosti, v rodinně-právních vztazích, o osobním stavu, v pracovně právních sporech, sporech o zdraví či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu jako jsou sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti. Žalobce v žalobě tvrdil zvýšený význam posuzovaného řízení, tomu ostatně přisvědčila i žalovaná a soud zastává názor totožný. Předmětem posuzovaného řízení byla náhrada újmy na zdraví, přičemž tento typ řízení se řadí mezi ta, kterým je přisuzován zvýšený význam. Avšak zvýšený význam řízení sám o sobě však nemůže odůvodnit závěr o nepřiměřené délce řízení a tím nesprávném úředním postupu za situace, kdy v řízení zásadně k průtahům způsobeným procesním soudem nedošlo.

27. Žalobce se na délce řízení svým chováním rovněž podílel. Procesní žalobci v posuzovaném řízení opakovaně žádali soud o odročení jednání, a to žádostí ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. K délce řízení rovněž významně přispěly neúspěšné pokusy procesních žalobců dohodnout se na vyřešení sporu s procesní žalovanou mimosoudně. Z důvodu mimosoudních jednání účastníků procesní soud vyčkával na jejich sdělení a nemohl tak ve věci účinně postupovat v období od [datum] do [datum], dále od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. K poukazu žalobce na to, že jednání bylo odročena na den, které se zástupkyni nehodil, soud připomíná, že o termínu jednání rozhoduje soud, který může, ale nemusí vzít v úvahu termíny, které se některému účastníku nehodí. Zástupce se může při jednání nechat zastoupit na základě substituční plné moci. Nelze tak stát činit odpovědným za prodloužení řízení v důsledku další žádosti o odročení ze strany žalobce.

28. Pokud se jedná o postup procesních soudů, nutno konstatovat, že postup soudu byl v zásadě plynulý a úkony byly vždy činěny v obecně akceptovaných lhůtách. Jediný dílčí průtah soud shledal od [datum] do [datum], ovšem v kontextu celého řízení se jednalo o ojedinělý průtah, který lze s odkazem na shora citovanou judikaturu ESLP tolerovat. Není případné tvrzení, že procesní soud opakovaně vyžadoval rozhodnutí opatrovnického soudu. Byli zjištěno a prokázáno, že žalobce v posuzovaném řízení předložil společně s žalobou rozsudek opatrovnického soudu bez vyznačené doložky právní moci. Procesní soud proto zcela správně žalobce vyzval k předložení rozsudku, na němž bude plná moc vyznačena. Pokud žalobce namítal, že došlo k nesprávnému postupu spočívajícímu v nepřepsání protokolu z jednání, resp. k jeho pozdnímu přepsání, i když ve věci bylo podáno odvolání, konstatuje soud, že v kompenzačním řízení se nepřezkoumává procesní postup soudu z hlediska jeho správnosti a tudíž toto tvrzení nemá žádný význam z hlediska posouzení a odškodnění nemajetkové újmy žalobce.

29. Soud proto uzavírá, že na základě zhodnocení všech relevantních kritérií dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem jeho průběhu stále ještě přiměřená. Jelikož ve věci nebyl shledán odpovědnostní titul, a není tak splněna základní podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření ze dne [datum] (podle vyhlášky č.254/2015 Sb.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.