48 C 9/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozen Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupen advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 150 000 Kč,

I. Žaloba o zaplacení částky 150 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 17.1.2024 na žalované domáhal odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), ve výši 150 000 Kč za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení. Žalobce uvedl, že byl rozsudkem Okresního soudu , adresa, , zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku v neprospěch žalobce , datum, , zamítl. Žalobce dále uvedl, že nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 21.7.2023.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 22.2.2024 k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok uplatnil dne 21.7.2023 ve výši 150 000 Kč. Žalovaná nárok projednala dne 19.1.2024 a ani částečně nevyhověla. Žalovaná po stručné rekapitulaci posuzovaného trestního řízení poukázala na právní moc zprošťujícího rozsudku dne 19.10.2022, přičemž u vyhlášení byl přítomen jak žalobce, tak jeho obhájce. Žalovaná namítla, že již žádost o předběžné projednání nároku jí byla doručena až dne 21.7.2023, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby. Žalovaná se podané žalobě bránila námitkou promlčení žalobou uplatněného nároku a navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň se má za to, že oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (k výzvě soudu usnesením ze dne 19.3.2024 nesdělili, že by s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasili).

4. Z předložených, resp. označených listinných důkazů a ze skutečností mezi účastníky nesporných soud učinil následující skutková zjištění.

5. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 21.7.2023 ve výši 150 000 Kč. Dále bylo nesporné, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, , datum, , zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu a že odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku v neprospěch žalobce , datum, , zamítl.

6. Ze spisu Okresního soudu ve , adresa, , sp.zn. , spisová značka, , zjištěno, že zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne , datum, a že při vyhlášení usnesení odvolacího soudu dne 19.10.2022 byl přítomen jak žalobce, tak jeho obhájce.

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno dne 19.10.2022. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne 21.7.2023. Nárok žalobce žalovaná projednala dne 19.1.2024. Žaloba soudu došla dne 17.1.2024.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

20. Žalobce se v tomto řízení domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 150 000 Kč jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce coby obviněného ze dne 16.3.2018, přičemž se má za to, že toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, . V řízení bylo prokázáno, že žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované dne 21.7.2023, žalovaná v šestiměsíční lhůtě nároky žalobce neprojednala. K jejich projednání došlo až dne 19.1.2024. Žaloba byla podána u soudu dne 17.1.2024. V průběhu soudního řízení žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku na odškodnění nemajetkové újmy.

21. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla k žalovaná k uplatněnému nároku. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Trestní řízení žalobce bylo pravomocně skončeno dne , datum, , kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Vyhlášení usnesení odvolacího soudu dne , datum, , kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci vyvolalo nezákonnost usnesení, kterým bylo trestní řízení zahájeno. Judikatura je ustálena v závěru, že obviněný z trestného činu, který je posléze obžaloby zproštěn se o jemu v souvislosti s trestním stíháním způsobené újmě dozvídá postupně během trestního řízení tím, že ji pociťoval, přičemž okamžik vzniku nemajetkové újmy nelze zaměňovat s okamžikem, kdy se poškozený dozví o tom, kdo za tuto újmu odpovídá, tedy dnem nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku. Z hlediska vědomosti žalobce o vzniku nemajetkové újmy proto nemá okamžik právní moci zprošťujícího rozsudku žádný právní význam. Žalobce u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy uplatnil dne 21.7.2023, tedy již v době, kdy marně uplynula šestiměsíční promlčecí doba. Nedošlo tak ani k jejímu stavení, v důsledku čehož byl nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy promlčen již v době, kdy jej u žalované uplatnil. Posledním dnem k uplatnění nároku žalobce u soudu a u žalované, byl den 19.4.2023. K uplatnění však došlo až dne 14.1.2023 a žaloba byla podána až dne 14.7.2023. Nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání je tak v celém rozsahu promlčen.

22. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci, a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp.zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp.zn. I ÚS 2330/2016, či z recentní judikatury srov. usnesení Ústavního soudu, sp.zn. III ÚS 3429/22).

23. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl jak v době, kdy trestní řízení probíhalo, tak v době, kdy nároky u žalované uplatňoval, zastoupen advokátem. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Nic na tom nemůže změnit případně chybný úsudek žalobce o tom, od kdy počne promlčecí doba běžet, či o tom, kdy je třeba nárok u žalované uplatnit, či kdy podat žalobu u soudu. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být právě typicky situace, kdy se poškozený o nabytí právní moci dozví například až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Institut korektivu dobrých mravů tak má místo v situaci, kdy konkrétní skutkové okolnosti svědčí tomu, že žalobce reálně nemohl svůj nárok uplatnit, nikoli v situaci, kdy došlo k chybnému právnímu úsudku o běhu promlčecí doby či dokonce k opomenutí nárok uplatnit včas. Soud proto neshledal žádný důvod, pro který by vznesená námitka promlčení měly být rozporná s dobrými mravy (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.3.2024, č.j. 17 Co 50/2024- 90).

24. Jelikož je nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy v celém rozsahu promlčen soud žalobu jako nedůvodnou bez dalšího zamítl (výrok I).

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu 300 Kč, a to za písemné vyjádření ze dne 22.2.2024 k žalobě (podle § 1 odst. 3 písm. a). § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

26. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.