48 C 94/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: jméno FO , narozen datum st. příslušnost Italská republika bytem adresa Italská republika zastoupen advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy a na určení vlastnického práva,

I. Žalovaný je povinen souhlasit s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. , sp. zn., , a to 1 ks osobního automobilu , automobil, , VIN: , VIN kód, , 2 ks klíčů k vozidlu , automobil, , VIN: , VIN kód, , 1 ks čipu na satelitní vyhledání k vozidlu , automobil, , VIN: , VIN kód, , 1 ks osvědčení o registraci vozidla č. , Anonymizováno, I., 1 ks osvědčení o registraci vozidla , Anonymizováno, , část II., žalobkyni.

II. Určuje se, že vlastníkem osobního automobilu , automobil, , VIN: , VIN kód, , je žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 75 438,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta A, , advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala, aby soud nahradil souhlas žalovaného s vydáním předmětu soudní úschovy – vozidla , automobil, , VIN: , VIN kód, , s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je vlastníkem uvedeného vozidla od , datum, , protože jej koupila dne , datum, od společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, a vozidlo si převzala a od té doby je měla ve své držbě. Poté dne , datum, bylo vozidlo zajištěno PČR a předáno do soudní úschovy. Žalobkyně je vedena jako příjemce, kterého označil složitel. Žalovaný vystupuje jako přihlašovatel, který k výzvě soudu sdělil, že s vydáním předmětu úschovy žalobkyni nesouhlasí.

2. Žalovaný se podané žalobě bránil těmito námitkami. Uvedl, že v dubnu 2019 navázal kontakt s , jméno FO, , tehdy jednatel , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Ten přislíbil zajistit vozidlo , automobil, za 153 000 EUR. Posléze kontaktoval žalovaného, že má auto k prodeji a požádal o zálohu 35 000 EUR. Tu žalovaný uhradil na účet , právnická osoba, . dne , datum, . Kvůli vlastnické struktuře této společnosti si myslel, že jejím prostřednictvím hradí zálohu za automobil. Následně mu , právnická osoba, . vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, na částku 35 000 EUR s poznámkou „záloha na , automobil, “. Dále na výzvu žalovaný uhradil , právnická osoba, . další částku 55 000 EUR dne , datum, , k čemuž byla vystavena faktura č. , hodnota, na částku 55 000 EUR s poznámkou „druhá záloha na , automobil, “. Dne , datum, obdržel žalovaný třetí fakturu č. , hodnota, na částku 63 000 EUR, kde bylo uvedeno „prodej , automobil, VIN: , VIN kód, “. zbylých 400 EUR uhradil žalovaný v hotovosti , jméno FO, . Poté mu bylo vozidlo , automobil, předáno, ale že převedení vozidla na žalovaného v registru bude nějakou dobu trvat. Žalovaný poté vozidlo užíval a snažil se přimět , jméno FO, , aby na něj vozidlo přepsal, k čemuž nedošlo. Pak jej odevzdal , jméno FO, , který mu řekl, že vozidlo musí do ČR na prohlídku, kdy žalovaný věděl, že vozidlo je vedeno v registru ČR na , právnická osoba, Pak žalovaný zjistil, že vozidlo není v ČR, ale na jihu Itálie. Pak mu , jméno FO, řekl, že jeho 2 spolupracovníci za vrácení vozidla požadují 60 000 EUR. Proto podal trestní oznámení v Itálii dne , datum, . Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby na nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy a určení, že vlastníkem předmětu úschovy je žalovaný.

3. Žalovaný má státní příslušnost Italské republiky, přičemž trvalé bydliště v České republice nemá. Řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy je samostatným sporným řízením, které je vedeno dle občanského soudního řádu, nejde o součást řízení o úschově dle zákona o zvláštních řízeních soudních. Při řešení otázky mezinárodní příslušnosti českých soudů je tedy třeba postupovat rovněž dle nařízení Brusel I bis, které však pro danou věc mezinárodní příslušnost nezakládá. Z jeho pravidel nelze v dané věci dovodit nejen mezinárodní příslušnost pro řízení o určení vlastnictví k movité proti žalovanému se sídlem v jiném členském státu, ale ani mezinárodní příslušnost českých soudů pro řízení o nahrazení souhlasu takového žalovaného s vydáním předmětu úschovy. Skutečnost, že pro řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy je dána výlučná místní příslušnost soudu, který rozhoduje o úschově, proto bez dalšího mezinárodní příslušnost českých soudů nezakládá. Mezinárodní příslušnost českého soudu v tomto případě vyplývá z čl. 26 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), podle kterého není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný.

4. Žalovaný se řízení účastnil, zvolil si i zástupce pro řízení, čímž došlo k založení mezinárodní příslušnosti českých soudů. Místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 plyne z § 299 odst. 2 z.ř.s., § 88 písm. d) o.s.ř. a § 89 o.s.ř.

5. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání, při kterém poskytl žalovanému potřebné procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne , datum, bylo Policií ČR u žalobkyně předběžně zajištěno , automobil, , VIN: , VIN kód, , dále 2x klíč od vozidla, 1x čip na satelitní vyhledávání, a to jako věci, nacházející se na území ČR, u níž lze očekávat, že justiční orgány cizího státu požádají o jejich zajištění a předání podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci (zjištěno z: úřední záznam o předběžném zajištění věci ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, ). Vozidlo , automobil, bylo poté uloženo do soudní úschovy u zdejšího soudu (zjištěno z: vyrozumění ze dne , datum, a odpověď na žádost PČR ze dne , datum, ). Dne , datum, podepsala žalobkyně jako kupující a , právnická osoba, IČO: , IČO, jako prodávající smlouvu kupní č. , smlouva, , jejímž předmětem byl předmět úschovy za částku 1 500 000 Kč (zjištěno z: smlouva kupní č. , smlouva, o koupi použitého motorového vozidla ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ). Dne , datum, došlo k předání předmětu úschovy žalobkyni od , právnická osoba, (zjištěno z: předávací protokol ze dne , datum, na č.l. , Anonymizováno, ). Ke dni , datum, nebyl předmět úschovy evidován jako odcizené vozidlo v dostupných databázích, konkrétně Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Slovinsko, Ukrajina, Švédsko a dále EU – soukromé databáze (zjištěno z: výpis z historie vozidla Cebia na č. l. , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ). , jméno FO, byl jednatelem , právnická osoba, zapsán s dnem vzniku funkce , datum, a se dnem zániku funkce , datum, (zjištěno z: úplný výpis z obchodního rejstříku na č.l. 42). , jméno FO, má ve společnosti , právnická osoba, , podíl v nominální hodnotě 2 610 eur, a , jméno FO, , podíl v nominální hodnotě 290 eur (zjištěno z: řádný výpis kapitálové společnosti , právnická osoba, ). , jméno FO, uhradil na účet , právnická osoba, částky 62 600 EUR, 55 000 EUR a 35 000 EUR (zjištěno z: faktura č. , hodnota, , příkaz k úhradě , právnická osoba, ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, , jednotný evropský platební příkaz ze dne , datum, na částku 62 600 eur, příkaz k úhradě , právnická osoba, ze dne , datum, , faktura č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný podal dne , datum, trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže předmětu úschovy (zjištěno z: protokol o dodatečném potvrzení soukromotrestní žaloby ze dne , datum, ).

7. Z dalších listinných důkazů soud nic podstatného pro právní posouzení věci nezjistil.

8. Po právní stránce soud posoudil věc zejména podle následujících právních předpisů.

9. Podle § 298 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

10. Podle § 299 odst. 1 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

11. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

13. Podle § 1763 o.z. poskytne-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám právo užívat nebo požívat tutéž věc v tutéž dobu, nabývá takové právo osoba, které převodce poskytl věc k užívání nebo požívání nejdříve. Není-li nikdo takový, náleží právo osobě, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první.

14. Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 299 odst. 1 z.ř.s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy, řečeno jinak, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jako otázka předběžná, která nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě „nahrazení projevu vůle“.

15. V tomto řízení se žalobkyně vedle nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy rovněž domáhala určení vlastnického práva k předmětu úschovy. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (srov. např. NS ČSR, sp.zn. 2 Cz 8/71). Soud dospěl k závěru, že zde je naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, neboť i když by i tak musel soud tuto otázku řešit jako otázku předběžnou, nelze zde ze strany žalobkyně žalovat na splnění povinnosti, když předmětem sporu mezi účastníky je právě otázka vlastnictví k předmětu úschovy, kdy zde proti sobě stojí dvě protichůdná tvrzení účastníků, přičemž vlastníkem může být pouze jeden z nich.

16. O tom, jaké břemeno tvrzení a důkazní tíží každého z účastníků, soud účastníky při jednání dne , datum, poučil. Důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětu úschovy od , právnická osoba, nese žalobkyně. Pokud žalobkyně toto břemeno unese, pak břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, jakým přesným způsobem, tedy kde, kdy, jakým způsobem/jednáním jakých osob, nabyl žalovaný od , právnická osoba, vlastnické právo k předmětu úschovy ještě před tím, než byla podepsána kupní smlouva dne , datum, mezi , právnická osoba, a žalobkyní, a tedy že , právnická osoba, již nebyla v té době vlastníkem předmětu úschovy, ale byl to žalovaný, nese žalovaný.

17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně coby kupující platně uzavřela dne , datum, kupní smlouvu z , právnická osoba, , jejímž předmětem byl předmět soudní úschovy. Vozidlo jí bylo týž den fyzicky předáno. Žalobkyně prokázala i potřebnou míru opatrnosti, když doložila, že prověřovala v dostupných databázích CEBIA, zda předmět soudní úschovy není evidován jako odcizený. Za situace, kdy , právnická osoba, byla vlastníkem předmětu úschovy, stala se po uzavření uvedené kupní smlouvy vlastníkem žalobkyně. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že , právnická osoba, v době, kdy uzavírala kupní smlouvu s žalobkyní, již vlastníkem nebyla, resp. že vlastníkem byl žalovaný. Jelikož soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný neunáší břemeno důkazní a s ohledem na odlišný právní názor soudu ohledně případných účinků jednání žalovaného, i břemeno tvrzení o rozhodných skutečnostech, poučil soud žalovaného o tom, že věc je třeba po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru žalovaného. Proto soud vyzval žalovaného, aby splnil povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně rozhodné skutečnosti, jakým přesným způsobem, tedy kde, kdy, jakým způsobem/jednáním jakých osob, nabyl žalovaný od , právnická osoba, vlastnické právo k předmětu úschovy. Soud totiž nesdílí právní názor žalovaného, že mezi ním a společností , právnická osoba, došlo k platnému uzavření kupní smlouvy ohledně předmětu úschovy. Sám žalovaný uvedl, že v oné době, tedy v dubnu 2019 ještě , právnická osoba, vlastníkem nebylo, neboť jím byla , jméno FO, Financial Services Česká republika, s.r.o., IČO: , IČO, . Tudíž , právnická osoba, nemohla za žalovaného převést vlastnické právo k předmětu soudní úschovy, když jí samotné nesvědčilo. O této skutečnosti zjevně žalovaný věděl a nemůže se tak dovolávat ani dobré víry v to, že vlastnické právo nabyl. Jeho dobrou víru vylučuje již jen to, že věděl, že , právnická osoba, vlastníkem není. Mezi , právnická osoba, a žalovaným tak mohla být nanejvýše uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, již se mohla , právnická osoba, zavázat převést na žalovaného vlastnické právo k předmětu úschovy. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto rozhodných skutečností tížilo v řízení žalovaného, který však i přes procesní poučení a výzvu soudu (poskytnutou předběžně již v rámci předvolání k jednání) ničeho nedoplnil a setrval na svých dosavadních tvrzeních. Ohledně skutkových okolností, že byla případně uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní soud procesní poučení a výzvu nedával, neboť i kdyby tuto skutečnost žalovaný prokázal, nic by to na jeho právním postavení nezměnilo. Bez doplnění tvrzení a důkazů k tomu kde, kdy, jakým způsobem/jednáním jakých osob, nabyl od , právnická osoba, vlastnické právo k předmětu úschovy, by se nanejvýše jednalo o nesplněný závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní, avšak stále by to nepostačovalo k prokázání nabytí vlastnického práva k předmětu úschovy. Prokázaná skutečnost, že společnost žalovaného uhradila na účet , právnická osoba, s. shora uvedené částky na věci nic nemění. Jakkoli mohl být žalovaný přesvědčen, že hradí splátky domnělé kupní ceny předmětu úschovy, bez toho, aby zde existoval závazek k převodu vlastnického práva, se může jednat o plnění bez právního důvodu, nicméně řešení právního vztahu mezi žalovaným a subjektem, jemuž částky hradil, není předmětem tohoto řízení. Totéž platí o námitce, že osoby jednající za , právnická osoba, a , právnická osoba, jsou patrně příbuzensky propojeny.

18. V souhrnu tak soud dospěl k závěru, že žalovaný, Anonymizováno, neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mu svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy. O důsledcích této skutečnosti byl žalovaný soudem poučen. Žalobkyně naproti tomu důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že je to ona, komu svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy, unesla.

19. V souhrnu tak soud dospěl k závěru, že za této procesní situace je možné žalobě vyhovět a rozhodnout tak, že žalovaný je povinen s vydáním předmětu soudní úschovy souhlasit a že vlastníkem předmětu úschovy je žalobkyně, jak uvedeno ve výrocích I a II.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s., kdy úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 000 Kč a odměně za právní zastoupení dle § 7 odst. 6. § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 1 535 000 Kč po 14 460 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, replika ze dne , datum, a účast při jednání dne , datum, ), čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 59 040 Kč a náhrada za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. z uvedené částky ve výši 12 398,40 Kč na základě dokladu, že advokát žalobkyně je plátcem této daně. Při stanovení tarifní hodnoty předmětu řízení soud vyšel z toho, že v řízení byly uplatněny 2 nároky, a to jednak nárok na nahrazení souhlasu, kde soud vycházel z ceny věci (předmětu úschovy), za níž byla prokazatelně prodána, tedy 1 500 000 Kč a jednak nárok na určení vlastnického práva s tarifní hodnotou 35 000 Kč, celkem tedy 1 535 000 Kč. Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, činí 75 438,40 Kč (4 000 + 59 040 + 12 398,40).

21. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.