48 C 98/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 121 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 121 500 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 121 500 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , anonymizováno, (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo dle žalobce zahájeno dne , datum, vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání vůči , Jméno žalobce, (ve zdejším řízení v postavení žalobce), které bylo žalovanému doručeno dne , datum, , předmětem trestního stíhání bylo spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Žalobce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo skončeno rozsudkem odvolacího soudu ze dne , datum, , kdy tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, , řízení tedy trvalo téměř 7 let. Dle žalobce řízení trvalo neúměrně dlouhou dobu, kdy na délku řízení je třeba vnímat jako nepřiměřenou vzhledem k okolnostem a složitosti případu, především kvůli tomu, že orgány činné v trestním řízení byly laxní a nepostupovaly ve věci efektivně a účelně v důsledku čehož v řízení vznikaly časové prodlevy, konkrétně: poslední úkon policie v přípravném řízení byl učiněn dne , datum, a žalobci bylo umožněno prostudovat spis až , datum, , od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a rozhodnutím odvolacího soudu uplynuly téměř 2 roky. Žalobce v řízení postupoval aktivně a poskytoval orgánům činných v trestním řízení součinnost, dostavoval se k hlavním líčením, nežádal odročení hlavních líčení, případně udělil souhlas k tomu, aby hlavní líčení proběhlo bez jeho přítomnosti. Žalobce při výpočtu zadostiučinění vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 206/2012, a dospěl k základní částce 15 000 Kč (1 250 Kč za měsíc, přičemž za první 2 roky ponížil na polovinu) za rok řízení, kdy tuto částku dále modifikoval o 35 % (20 % z důvodu laxnosti a neefektivnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, 15 % z důvodu délky řízení, kdy žalobce byl 7 let v nejistotě a ohrožen vysokou trestní sazbou), žalobce tedy celkem požaduje 121 500 Kč. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne , datum, , žalovaná však žalobci žádné zadostiučinění nepřiznala, z důvodu, že v řízení bylo jiným účastníkem podáno dovolání a řízení tak doposud nebylo skončeno s ohledem na zásadu trestního řízení beneficium cohaesionis, kdy žalobce s touto argumentací nesouhlasí, když vůči žalobci již bylo řízení skončeno pravomocným rozsudkem.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši 121 500 Kč. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vznik nároku dle zákona č. 98/1998 Sb. a žalobci ničeho nepřiznala. Žalovaná uvedla, že trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno dne , datum, doručením usnesení o zahájení trestního stíhání, posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, podáním obžaloby, žalobce v řízení vystupoval jako obžalovaný ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve spolupachatelství. Dne , datum, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce a ostatní obžalovaní uznáni vinnými z uvedené trestného činu, žalobce byl odsouzen ke třem letům s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let, a dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Žalobce proti rozsudku podal odvolání, odvolací soud vyhlásil dne , datum, rozsudek, kterým odvolání žalobce zamítl, rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne , datum, . Žalovaná dále uvedla, že v řízení bylo podáno dovolání jedním z obžalovaných, nárok žalobce tedy považuje za předčasný s odkazem na zásadu beneficium cohaesionis, neboť řízení dosud nebylo vůči žalobci skončeno, kdy v závislosti výsledku podaného dovolání může o být o žalobci rozhodnuto pozitivněji z pohledu žalobce. Není tedy postaveno najisto, zda poškozenému nebude poskytnuta forma kompenzace v samotném posuzovaném řízení. Žalovaná považuje uplatněný nárok za předčasný a navrhuje jeho zamítnutí v celém rozsahu3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním ze dne , datum, , pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Žalovaná nárok žalobce projednala dne , datum, , přičemž žalobci neposkytla žádné zadostiučinění. Mezi účastníky byl nesporný i průběh trestního řízení posléze vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , anonymizováno, , a to takto:

5. Dne , datum, bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti obviněným a žalobci , Jméno žalobce, ve zdejší věci vystupující jako žalobce. Dne , datum, zaslalo Městské státní zastupitelství v Praze žádost o právní pomoc do , anonymizováno, , anonymizováno, ve věci obviněných včetně žalobce. Dne , datum, jeden z obviněných podal stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne , datum, jeden z obviněných podal stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání. Neznámého dne jeden z obviněných podal stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne , datum, jeden z obviněných požádal o ustanovení obhájce ex offo. Dne , datum, byl jednomu z obviněných ustanoven obhájce. Dne , datum, jeden z obviněných požádal o ustanovení obhájce ex offo. Dne , datum, byl jednomu z obviněných ustanoven obhájce. Dne , datum, podal jeden z obviněných stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne , datum, si žalobce převzal usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne , datum, požádal žalobce o ustanovení obhájce ex offo. Dne , datum, byl žalobci ustanoven obhájce. Dne , datum, podal žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne , datum, došlo Městskému státnímu zastupitelství v Praze vyřízení žádosti ze , anonymizováno, , anonymizováno, . V říjnu , Anonymizováno, byli obvinění vyslechnuti včetně žalobce. Dne , datum, byl v , anonymizováno, vyslechnut jeden svědek. Dne , datum, bylo vydáno usnesení o vydání věcí jednomu z obviněných. Dne , datum, bylo vydáno opatření kterým byl přibrán tlumočník. Dne , datum, Vrchní státní zastupitelství v Praze usnesením zamítlo stížnosti obviněných včetně stížnosti žalobce do usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne , datum, byl opatřením přibrán tlumočník z jazyka českého do jazyka , anonymizováno, a naopak. 6 až 8 února , Anonymizováno, bylo vyslýcháno deset svědků. , datum, byli vyslechnuti tři svědci. Dne , datum, byl vyslýchán jeden svědek. , datum, byli vyslechnuti dva svědci. 14. až , datum, byli vyslechnuti tři svědci. Dne , datum, byl vyslechnut jeden svědek. Dne , datum, došlo Městskému státnímu zastupitelství v Praze vyřízení žádosti o právní pomoc z , Anonymizováno, ze , anonymizováno, , anonymizováno, . Dne , datum, , právnická osoba, zažádala o provedení komplexního finančního šetření obviněných včetně žalobce. Dne , datum, podalo Městské státní zastupitelství v Praze žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství, a to k bance , právnická osoba, . Téhož dne podalo Městské státní zastupitelství žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství u banky , anonymizováno, a.s. Téhož dne Městské státní zastupitelství podalo žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství u společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, a.s. Téhož dne Městské státní zastupitelství v Praze podalo žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství u banky , právnická osoba, . Téhož dne Městské státní zastupitelství v Praze podalo žádost o sdělení údajů které jsou předmětem bankovního tajemství u společnosti , právnická osoba, . Téhož dne Městské státní zastupitelství podalo žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství u společnost , právnická osoba, ., organizační složka. Téhož dne Městské státní zastupitelství podalo žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství u banky , právnická osoba, . Téhož dne podalo Městské státní zastupitelství v Praze žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství u společnost , právnická osoba, . Dne , datum, byla podána zpráva k žádosti o provedení komplexního finančního šetření všech obviněných. Dne , datum, Městské státní zastupitelství v Praze podalo žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství u banky , právnická osoba, . Dne , datum, podala , právnická osoba, závěrečnou zprávu z finančního šetření ve věci obviněných. Dne , datum, byli obvinění včetně žalobce vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis a byli vyrozuměni o možnosti učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Dne , datum, si byl žalobce prostudovat spis a neučinil návrhy na doplnění vyšetřování. Dne , datum, podal žalobce návrh na zastavení trestního stíhání. Dne , datum, , právnická osoba, podalo návrh na podání obžaloby Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Dne , datum, Městské státní zastupitelství v Praze věc vrátilo k doplnění , adresa, České republiky. Dne , datum, byl vyslýchán svědek. Dne , datum, , právnická osoba, vydalo usnesení o vrácení věci osobě , jméno FO, . Dne , datum, Městské státní zastupitelství v Praze zažádalo o součinnost soudního exekutora Exekutorského úřadu , adresa, . Dne , datum, Městské státní zastupitelství v Praze prodloužilo lhůtu k vyšetřování a dále udělilo souhlas s omezením zajištění finančních prostředků na účtu dle § 79f trestního řádu. Dne , datum, , právnická osoba, usnesením rozhodla o omezení zajištění finančních prostředků na účtu. Dne , datum, byli obvinění včetně žalobce vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis. Dne , datum, žalobce byl prostudovat spis, přičemž podal návrh na zastavení trestního stíhání. Dne , datum, , právnická osoba, podala návrh na podání obžaloby proti obviněným včetně žalobce. Dne , datum, byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis. Dne , datum, byli všichni obvinění vyrozuměni o možnosti prostudovat spis k doplnění. Dne , datum, , právnická osoba, podala návrh na podání obžaloby vůči obviněným včetně žalobce. Dne , datum, žalobce byl prostudovat spis k doplnění. V průběhu ledna , Anonymizováno, obvinění včetně žalobce byli prostudovat trestní spis. Dne , datum, tři obvinění byli prostudovat trestní spis. Dne , datum, bylo Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“, případně „soud prvního stupně“) doručena obžaloba proti obžalovaným včetně žalobce. Dne , datum, bylo nařízeno hlavní líčení na dny 12 až 15 října , Anonymizováno, na které byli předvoláni obžalovaní včetně žalobce, jejich obhájci, poškození a svědci a znalec. Blíže nespecifikovaného dne se z nařízeného hlavního láčení omluvil jeden svědek. Dne , datum, obhájkyně jednoho z obžalovaných požádala o odročení hlavního líčení z důvodu onemocnění Covidem. Dne , datum, bylo odvoláno hlavní líčení nařízené na 12. až , datum, a zároveň bylo nařízeno hlavní líčení na 8. až , datum, na které byli předvoláni obžalovaní, jejich obhájci, poškození a svědci a znalec. Dne , datum, bylo nařízené hlavní líčení na 9. až , datum, odvoláno, a to z důvodu nařízení jiné vazební věci, přičemž hlavní líčení nařízené na , datum, platí. Hlavní líčení proto bylo přeloženo na dny , datum, až , datum, . Na tato hlavní líčení byli předvoláni obžalovaní, jejich obhájci, poškození, svědci a znalec. Dne , datum, bylo odvoláno hlavní líčení nařízené na , datum, a to z důvodu omluvy obhájce jednoho z obžalovaných, důvod: zdravotní důvody, zbylé termíny hlavního líčení tedy , datum, až , datum, zůstaly v platnosti. Dne , datum, se jeden ze svědků omluvil z nařízeného hlavního líčení. Dne , datum, bylo zahájeno hlavní líčení. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, a to z důvodu, že se nedostavil jeden z obžalovaných. Dne , datum, se jeden z obžalovaných omluvil z nařízeného hlavního líčení na dny , datum, až , datum, a zároveň souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Dne , datum, bylo pokračováno v hlavní líčení. Následně bylo přistoupeno k výslechům obžalovaných, přičemž všichni obžalovaní odmítli vypovídat kromě žalobce, který vypovídal. Následně byla čtena výpověď jednoho ze svědků. Dále byli vyslechnuti tři svědci. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, . Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci a dále byly provedeny listinné důkazy, listinné důkazy ze svazku 1 až 6, 9 až 12. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, . , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byl vyslechnut znalec a dále se prováděly důkazy spočívající v přehrávání fotografií. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 20. až , datum, a 18. až , datum, a to za účelem doplnění dokazování výslechem svědků, přehrávaní odposlechů a případných námitek. Dne , datum, byl vyhotoven platební poukaz na vyplacení znalečného. Dne , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvila jedna svědkyně. Dne , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Dne 3. 8. se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Dne , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Dne , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Blíže nespecifikovaného dne se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Dne , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Dne , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Téhož dne se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden svědek. Dne , datum, bylo nařízené hlavní líčení zrušeno, a to z důvodu, že se nedostavil jeden z přísedících. Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení bylo vyslýcháno 9 svědků. Následně bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů. Následně vyhlášeno usnesení, kterým bylo nařízeno hlavní líčení na 2. až , datum, , přičemž nařízená hlavní líčení na 18. až , datum, zůstávají v platnosti a hlavní líčení nařízené na , datum, se ruší. Následně bylo vyhlášeno usnesení, kterým se hlavní líčení odročilo na 18. až , datum, a na 2. až , datum, . Dne , datum, bylo vydáno usnesení o přiznání svědečného. Dne , datum, bylo hlavní líčení nařízené na 18. až , datum, odvoláno, přičemž termíny hlavního líčení nařízené na dny 2. až , datum, a na 21. až , datum, platí. Dne , datum, obhájce jednoho z obžalovaných požádal o odročení hlavního líčení nařízené na dny 2. až , datum, a to ze zdravotních důvodů. Dne , datum, bylo nařízené hlavní líčení na dny 2 až , datum, odvoláno, a to z důvodu na straně obhájce jednoho z obžalovaných. Termín hlavního líčení nařízené na dny 21. až , datum, zůstal v platnosti. Dne , datum, bylo nařízeno hlavní líčení na 7. až , datum, , dále na 21. až , datum, a dále na 24. až , datum, . Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, . Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Následně byly čteny svědecké výpovědi z přípravného řízení. Dále bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do 21. až , datum, . Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů. Následně byly nařízeny další termíny hlavního líčení a to na 2. až , datum, a 13. až , datum, . Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, . Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů. Dne , datum, se z nařízeného hlavního líčení omluvil jeden ze svědků. Dne , datum, se na nařízené hlavní líčení nedostaví tři svědci a jeden je nekontaktní. Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byli vyslechnuti dva svědci a dále bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, . Téhož dne byla vydaná dvě usnesení ohledně udělení pořádkových pokut dvěma svědkům, kteří se nedostavili na hlavní líčení bez omluvy. Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů a byli konstatovány listinné důkazy ve svazcích 14, 15 a 16 trestního spisu. Dále byla konstatována nově založená listina a následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, . Dne , datum, jeden ze svědků podal stížnost do usnesení o udělení pořádkové pokuty ze dne , datum, . Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byli vyslechnuti tři svědci a dále bylo prováděno dokazování, a to přehráváním odposlechů. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, . Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 13. až , datum, a to z důvodu, že se k hlavnímu líčení nedostavil jeden z obžalovaných. Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byli konstatovány listinné důkazy, a to listiny které v mezidobí přibyly do svazku číslo , hodnota, . Na hlavním líčení byl vyslechnut jeden svědek. Dále byly další návrhy na dokazování zamítnuty jako nadbytečné a dokazování bylo prohlášeno za skončené. Následně bylo přistoupeno k závěrečným řečem. Následně bylo hlavní líčení přerušeno do , datum, a to za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne , datum, bylo vydáno usnesení, kterým byla věc dvou obviněných vyloučena k samostatnému řízení. Dne , datum, bylo pokračováno v hlavním líčení. Na hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byly obžalovaní včetně žalobce uznáni vinnými v plném rozsahu obžaloby. Dne , datum, požádal soudce o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí, které bylo vyhlášeno dne , datum, a to z důvodu vyhlášení většího množství rozhodnutí v jiných trestních věcech, konání hlavních líčení v dalších nařízených skupinových a vazebních věcech včetně přípravy na vyhlášení rozhodnutí v těchto věcech, řádné čerpání dovolené v měsíci červenci. Téhož dne bylo žádosti vyhověno a lhůta byla prodloužena do , datum, . Dne , datum, požádal soudce o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí, a to z důvodu, že vzhledem k vyhlášení většího množství rozhodnutí v jiných trestních věcech, konání hlavních líčení v dalších nařízených skupinových a vazebních věcech včetně přípravy na vyhlášení rozhodnutí v těchto věcech, řádné čerpání dovolené v měsíci červenci a dále z důvodu nemoci v měsíci září. Téhož dne bylo žádosti vyhověno a lhůta byla prodloužena do , datum, . Dne , datum, byl vypraven rozsudek ze dne , datum, . Dne , datum, obhájce žalobce podal žádost o přiznání zálohy na odměnu ustanoveného obhájce. , datum, až , datum, podali všichni čtyři obžalovaní tedy včetně žalobce odvolání do rozsudku ze dne , datum, , kdy žalobce podal odvolání dne , datum, . Dne , datum, vydal soud příkaz k zatčení jednoho z obžalovaných. Téhož dne vydal městský soud opatření o přibrání tlumočníka do anglického jazyka. Téhož dne soud vyhotovil žádost o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu. Téhož dne, tedy , datum, bylo vyhotoveno prohlášení o potvrzení totožnosti. Téhož dne byl vyhotoven popis skutku, pro který je žádáno o vydání obžalovaného. Téhož dne bylo vyhotoveno znění příslušných ustanovení trestních předpisů České republiky. Dne , datum, byly soudem předány Ministerstvu spravedlnosti materiály k extradici jednoho z obžalovaných. Dne , datum, bylo soudem vydáno opatření o poskytnutí zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů ustanovenému obhájci žalobce. Dne , datum, byla platebním poukazem přiznána odměna a náhrada nákladů ustanovenému tlumočníkovi. Obžalovaní včetně žalobce odůvodnili svá odvolání, a to v období od , datum, do , datum, , přičemž žalobce odůvodnil své odvolání dne , datum, . Dne , datum, zaslal soud přípis Ministerstvu spravedlnosti s žádostí o sdělení, v jakém stádiu je vyžádaní jednoho z odsouzených z cizího státu, a to přesně kdy a kde se odsouzený nacházel naposledy. Dne , datum, soud urgoval telefonicky Ministerstvo spravedlnosti ohledně žádosti ze dne , datum, . Ministerstvo sdělilo, že se jeden z odsouzených stále nachází ve vazbě v , Anonymizováno, , nicméně není jasné proč jeho vydání trvá tak dlouho. Dne , datum, byla opakována žádost ohledně stavu vyžádání jednoho z odsouzených z cizího státu. Dne , datum, odpovědělo Ministerstvo spravedlnosti, že se jeden z odsouzených stále nachází ve vazbě v , Anonymizováno, , kdy o extradici ještě nebylo rozhodnuto. Dne , datum, soud vydal opatření kterým přibral překladatele do anglického jazyka. Dne , datum, se konalo neveřejné zasedání jehož předmětem bylo rozhodování o vyloučení trestní věci jednoho z obžalovaných. Následně bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla věc jednoho z obžalovaných vyloučena k samostatnému projednání. Z úředního záznamu z blíže nespecifikovaného dne bylo zjištěno, že vyloučení věci jednoho z obžalovaných k samostatnému projednání není možné, a to z důvodu, že věc byla vyloučena po vyhlášení rozsudku, proto věc jednoho z obžalovaných nadále bude vedena ke stejné spisové značce (, anonymizováno, ) jako doplnění, a to v odděleném spise od hlavního spisu , anonymizováno, . Dne , datum, byla Vrchnímu soudu v Praze (dále jen jako „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) předložena překládací zpráva k rozhodnutí o odvolání do rozsudku ze dne , datum, ve věcech dvou obžalovaných a žalobce. Dne , datum, se konalo neveřejné zasedání jehož předmětem bylo rozhodnutí o spojení věci. Na neveřejném zasedání bylo vyhlášeno usnesení, kterým se věc dvou obžalovaných a žalobce spojila s věcí dvou obžalovaných jejichž věc byla před tím vyloučena k samostatnému projednání a bude nadále vedena u odvolacího soudu pod sp. zn. , anonymizováno, . Dne , datum, bylo nařízeno veřejné zasedání na den , datum, . Dne , datum, se konalo veřejné zasedání. Na veřejném zasedání bylo doplněno dokazování, a to o odposlechy, následně byly předloženy listinné důkazy a následně bylo přistoupeno k závěrečným návrhům. Následně byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek ohledně jednoho z obžalovaných, zrušen pouze ve výroku o trestu a odvolací soud znovu rozhodl. Dále se rozsudek ohledně dalšího z obžalovaných zrušuje pouze ve výroku o trestu a odvolací soud znovu rozhodl. Dále se odvolání čtyř obžalovaných včetně žalobce zamítají. Rozsudek odvolacího soudu ze dne , datum, byl vypraven , datum, . Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci vůči žalobci dne , datum, a stejného dne nabyl vykonatelnosti. Dne , datum, bylo vydáno usnesení soudu ohledně povinnosti žalobce nahradit náklady trestního řízení. Téhož dne bylo vydáno usnesení o povinnost jednoho z odsouzených nahradit náklady trestního řízení a téhož dne bylo vydáno usnesení o započtení doby do souhrnného trestu jednoho z odsouzených. Téhož dne bylo vydáno usnesení o povinnosti jednoho z dalších odsouzených nahradit náklady trestního řízení. Dne , datum, a , datum, podali dva odsouzení dovolání do rozsudku odvolacího soudu. Žalobce dovolání nepodal. Dne , datum, byl žalobce vyzván k zaplacení peněžitého trestu. Dne , datum, byla žalobci zaslána výzva k doložení listin prokazující důležité důvody na základě kterých lze povolit splacení peněžitého trestu v přiměřených splátkách. Dne , datum, byla obhájci žalobce přiznána odměna. Dne , datum, žalobce podal žádost o povolení splátkového kalendáře pro úhradu peněžitého trestu. Dne , datum, žalobce svou žádost doplnil. Usnesením ze dne , datum, byla žádost žalobce o povolení splácení peněžitého trestu v přiměřených splátkách zamítnuta. Dne , datum, bylo vydáno opatření o vymáhání peněžitého trestu žalobce.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

7. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, na č.l. 10 spisu zjištěno, že trestní soud ohledně žalobce vycházel z toho, že byl již 4x soudně trestán, poprvé v roce , Anonymizováno, pro drogovou trestnou činnost, další tři odsouzení byli pro majetkovou trestnou činnost. Z toho naposledy v roce , Anonymizováno, pro podvodné jednání a padělání a pozměnění veřejné listiny. Poslední tři odsouzení jsou již osvědčeny (odst. 233) a dále z toho, že lze přihlédnout k přitěžujícím okolnostem spočívající v tom, že žalobce, coby obžalovaný páchal trestnou činnost s rozmyslem a ze ziskuchtivosti (odst. 237).

8. Ze shora uvedených nesporných skutečností a listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, doručením usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, a vůči žalobci bylo skončeno dne , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu o odvolání žalobce. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 6 let a 10 měsíců. Dále má soud za prokázané (nespornými tvrzeními a obsahem rozsudku ze dne , datum, ), že žalobce byl v době, kdy se trestní řízení vedlo osobou s trestní minulostí, neboť byl předtím již čtyřikrát odsouzen za trestnou činnost, poprvé v roce , Anonymizováno, a naposledy v roce , Anonymizováno, .

9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

18. Soud předně konstatuje, že žaloba není předčasná. Žalovaná se bránila námitkou předčasnosti žaloby s odůvodněním, že je možné, že na základě dovolání podaného od žalobce odlišnými spoluobviněnými může dojít ke zrušení odsuzujícího rozsudku na základě zásady beneficium cohaesionis i ve vztahu k žalobci. Poté by mohlo být v rámci nového projednání věci zohledněno i to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, jinými slovy, že je třeba vyčkat, zda kompenzace nebude žalobci poskytnuta v trestním řízení. Tato námitka nemá oporu v právní úpravě odškodnění nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Řízení, jehož nepřiměřené délky se žalobce dovolává, je pravomocně skončeno. Soudu je známa judikatura, z níž plyne, že poškozenému, který byl v trestním řízení odsouzen, se může dostat kompenzace za nepřiměřenou délku řízení již v rámci zohlednění této skutečnosti při ukládání druhu trestu a jeho výměry. Nelze však tento princip obracet, tedy že by soud v kompenzačním řízení vyčkával, a to nejprve, jak rozhodne dovolací soud, zda se v případě vyhovění dovolání právní závěry dovolacího soudu promítnou i do odsuzujícího rozsudku obžalovaného, který dovolání nepodal a poté ještě na to, zda bude odsouzen a zda bude případně délka řízení zohledněna při ukládání druhu trestu a /nebo jeho výměry. Takový postup jednak z právní úpravy nevyplývá a jednak by se zcela míjel s účelem odškodňovacího řízení, které má proběhnout s co největší mírou urychlení. Soud proto shrnuje, že řízení bylo skončeno a nic nebrání tomu, aby soud žalobu projednal.

19. Soud dále konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

20. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

22. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

23. Posuzované řízení vůči žalobci trvalo od , datum, doručením usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, , neboť rozhodným okamžikem pro posouzení počátku řízení vůči žalobci je, kdy se žalobce o zahájení trestního stíhání dověděl, nikoli to, kdy bylo vydáno samotné usnesení o zahájení trestního stíhání, jak tvrdí žalobce, a vůči žalobci bylo skončeno dne , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu o odvolání žalobce. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 6 let a 10 měsíců. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. 55 Co 8/2023–114, odst. 14). Ohledně 22 dnů soud proto zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem nahoru, neboť jde o více než jednu polovinu měsíce.

24. Co se týká složitosti posuzovaného řízení, soud konstatuje, že řízení bylo po skutkové, procesní i hmotněprávní stránce složité. Po skutkové stránce bylo třeba objasňovat vícero dílčích jednání (u žalobce 11), kterých se podle obžaloby měl žalobce spolu s dalšími obžalovanými (v závislosti na chodu řízení bylo spoluobžalovaných 3-5) dopustit, neboť v žalobcově případě se jednalo o trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve spolupachatelství. Součástí trestního spisu je řada listin, které bylo třeba prostudovat, bylo třeba vyslechnout značné množství svědků (30, přičemž jeden svědek byl vyslýchán v , anonymizováno, ), byl vyslechnut znalec přibraný v přípravném řízení, v řízení bylo dožádáno o právní pomoc do , anonymizováno, , anonymizováno, (2x), dále byly prováděny zvukové záznamy a protokoly o sledování osob a věcí. O skutkové složitosti svědčí dále i vyšší počet hlavních líčení, které bylo třeba ve fázi soudního projednávání konat. Již z rozsáhlosti důkazního materiálu a počtu jednotlivých dílčích útoků, které jsou uvedeny v obžalobě a poté reflektovány v odsuzujícím rozsudku, je zjevné, že rozsáhlou trestnou činnost musely OČTŘ žalobci a dalším obžalovaným prokazovat. Po stránce procesní je rovněž třeba věc považovat za složitější neboť soud, případně další orgány činné v trestním řízení vydaly celou řadu procesních rozhodnutí (usnesení o ustanovení obhájce 3x, usnesení o vydání věci jednoho z obžalovaných, usnesení o vrácení věci osobě, usnesení o zamítnutí stížností žalobce a dalších obžalovaných do usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o ustanovení tlumočníka 3x – 1x v přípravném řízení a 2x v řízení před soudem, vícero žádosti o sdělení informací, které jsou předmětem bankovního tajemství, usnesení o zajištění finančních prostředků na účtu, usnesení o udělení pořádkové pokuty svědkům 2x, usnesení o vyloučení věci dvou obžalovaných k samostatnému a následné usnesení v odvolacím řízení, kterým byla věc opět spojena ke společnému projednání, soudem vydaný příkaz k zatčení a s ním související další úkony, neboť jeden z obžalovaných se nacházel v zahraničí). Skutečnost, že trestná činnost byla spáchána vícero pachateli je skutečností, která se rovněž do délky řízení promítá, neboť ovlivňuje celkovou procesní složitost věci. Po stránce právní je rovněž třeba věc považovat za složitější, neboť v řízení vystupovalo více obžalovaných (4-6 včetně žalobce) a soud tedy musel prokazovat, zda dílčími jednáními všech obžalovaných došlo ke společnému naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku nebo jiné obdobné platby. Soud ve věci samé vůči žalobci rozhodoval 2x (1x soud prvního stupně, 1x soud druhého stupně), v řízení podal jeden z obžalovaných dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, ale dovolací řízení nebylo dosud skončeno. Samotná skutečnost, že věc je projednávána na více stupních soudní soustavy je objektivní okolností, kdy s opravnými prostředky se musí soudy vypořádat a musí o nich rozhodnout. Takovou objektivní skutečností je i podávání opravných prostředků ze strany dalších spoluobviněných, případně žádosti o odročení jednání.

25. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel. Nebylo zjištěno, že by žalobce v trestním řízení činil úkony, kterými by záměrně mařil či zdržoval postup OČTŘ a tím negativně přispíval k délce řízení. Žalobce podával přípustné opravné prostředky, o kterých muselo být rozhodováno, což mu však nelze přičítat nijak k tíži.

26. Z hlediska postupu orgánů veřejné moci (OČTŘ), ve fázi přípravného řízení soud žádné průtahy neshledal. Žalobce tvrdil, že v přípravném řízení došlo k průtahům od , datum, , kdy policie měla údajně učinit poslední úkon v přípravném řízení do , datum, , kdy policie vyrozuměla žalobce o možnosti prostudovat spis. K tomu soud uvádí, že policie v tomto mezidobí činila celou řadu úkonů, jako vyslýchání celé řady svědků, policie zažádala o provedení komplexního finančního šetření obžalovaných, dále Městské státní zastupitelství podalo u více institucí žádost o sdělení údajů, které jsou předmětem bankovního tajemství, policie podala závěrečnou zprávu z finančního šetření obviněných. Přípravné řízení bylo ukončeno přibližně po 2 letech a 7 měsících, kdy byla podána obžaloba, zároveň v tomto období byla věc jednou Městským státním zastupitelstvím v Praze vrácena Policii ČR k doplnění a byla prodloužena lhůta k vyšetřování. S ohledem na množství vyslýchaných svědků, počet obžalovaných, několika dožádáním do ciziny a velkého množství informací, které musely být prošetřeny a vyhodnoceny, je doba 2 let a 7 sedmi měsíců přípravného řízení na samé hraně přiměřenosti, nikoli sice optimální ale stále přiměřená. Žalobce pak v řízení před soudem dále namítal průtahy v době od podání návrhu na podání obžaloby do dne konání prvního hlavního líčení. V tomto směru bylo prokázáno, že v lednu , Anonymizováno, , Anonymizováno, byl podán návrh na podání obžaloby policejním orgánem. V lednu a únoru , Anonymizováno, došlo k prostudování spisu a v březnu , Anonymizováno, byla podána obžaloba. Je skutečností obecně známou, že v březnu , Anonymizováno, vypukla pandemie Covid a na řadu měsíců byla ochromena činnost státu a omezen pohyb a další aktivity osob. V dubnu , Anonymizováno, bylo nařízení hlavní líčení na říjen , Anonymizováno, , Z něj se však omluvil svědek a rovněž obhájkyně jednoho z obžalovaných požádala o odročení. Hlavní líčení poté odročeno na březen , Anonymizováno, , přičemž dne , datum, se původně konat mělo, ale zrušeno bylo až na základě omluvy ze zdravotních důvodů jednoho z obžalovaných. Hlavní líčení bylo zahájeno dne , datum, . Z tohoto prokázaného průběhu řízení je zjevné, že soud úkony činil ve lhůtách přiměřených s ohledem na situaci zapříčiněnou vyšší mocí. K tíži státu nelze přičítat ani omluvy obhájců jiných spoluobžalovaných, přičemž důvody zdravotní jsou zásadně omluvitelným důvodem neúčasti a důvodem pro odročení. Žalobce dále namítal průtahy od , datum, , kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, do , datum, , kdy o odvolání rozhodl odvolací soud. K tomu soud uvádí, že od vyhlášení rozsudku prvního stupně do jeho vypravení uplynulo 5 měsíců, přičemž soudce vždy řádně zažádal o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, kdy mezi důvody vždy mimo jiné uváděl velké množství vyhlášení rozhodnutí či nařízená hlavní líčení a vazební líčení v dalších věcech. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018 pod sp. zn. 30 Cdo 3151/2016 časová vytíženost soudu nebo konkrétního soudce zásadně není omluvitelným důvodem pro nepřiměřenou délku řízení, zároveň je však nutno vzít v úvahu, že napsaný rozsudek čítal 70 stran. Žalobci sice nelze nijak přičítat k tíži, že se k trestně činnosti nedoznával, nicméně nemůže ani oprávněně poukazovat jako na průtah dobu, kterou, mimo jiné, trvalo věc referujícímu trestnímu soudci, než zpracuje v tak rozsáhlé a složité věci písemné vyhotovení rozsudku. Soud v této souvislosti opět připomíná, že není jakýmsi ex post supervizorem například nad tím, zda mohl soudce soudu prvního stupně vyhotovit rozsudek dříve. Podstatné je z hlediska předmětu řízení pouze to, zda došlo či nedošlo k průtahům a zda celková doba řízení je přiměřená, nikoli optimální z pohledu žalobce (k otázce, že doba potřebná k vyhotovení rozsudku, je-li řádně žádáno o prodloužení lhůty není průtahem v řízení srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.9.2025 č. j. 28 Co 214/2025-62, odst. 20). Dále v mezidobí od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně do vyhlášení rozsudku druhého stupně je nutno vzít v úvahu, že soud prvního stupně musí provádět úkony k přípravě odvolacího řízení pro odvolací soud, a tyto úkony taktéž zaberou určité množství času, konkrétně soud prvního stupně činil úkony k extradici jednoho z obžalovaných, který se nacházel v cizině. Soud následně předal všechny potřebné dokumenty k extradici jednoho z obžalovaných dne , datum, Ministerstvu spravedlnosti, přibližně dva týdny po vypravení rozsudku. Samotné extradiční řízení trvalo minimálně do září , Anonymizováno, , kdy byl vyhotoven výpis spisu z posuzovaného řízení, v srpnu , Anonymizováno, však bylo úředním záznamem uvedeno, že vyloučení věci jednoho z obžalovaných k samostatnému projednání není možné, jelikož již byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, proto věc jednoho z obžalovaných bude vedena v odděleném spise k sp. zn. , anonymizováno, . K tomu soud uvádí, že žádost o provedení extradice nebyla provedena dožádaným státem , Anonymizováno, , tedy se nejednalo o pochybení na straně státu České republiky, přičemž stát neodpovídá za průtahy na straně cizího státu. Zároveň soud činil všechny úkony potřebné k tomu, aby extradiční řízení bylo skončeno co nejdříve (urgence na vyřízení Ministerstvu spravedlnosti). Dále dne , datum, byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, následně odvolací soud obratem nařídil neveřejné zasedání, kde bylo rozhodnuto o spojení věci s dalšími dvěma obžalovanými, jejichž věc byla před tím vyloučena k samostatnému řízení. Poté soud nařídil veřejné zasedání dne , datum, na den , datum, , tedy až po 9 měsících od posledního úkonu odvolacího soudu. Tuto dobu soud považuje za průtah na straně odvolacího soudu, ale zároveň soud dodává, že se jedná o ojedinělý průtah, který, v kontextu celkové délky řízení, nemá za následek konstatování nepřiměřené délky řízení. Jiná období, která by mohla být označena jako nedůvodná nečinnosti soud v řízení neshledal a nebyla ani tvrzena.

27. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován mj. u řízení trestních. Je však třeba současně poukázat na to, že i v případech, kdy soud dospěje k závěru o nesprávném úředním postupu v trestním řízení, je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které předpoklad jinak zásadního odškodnění v penězích vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. ESLP v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz výše uvedený rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96). Je totiž třeba zohlednit skutečnost, že žalobce byl za projednávanou trestnou činnost pravomocně odsouzen. K tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017, kde uvedl: „Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že pachatel úmyslného trestného činu musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno trestní řízení, bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest (jak opakovaně uvádí Ústavní soud, spravedlivé trestní stíhání zaviněných činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových prvků právního státu a jednou z raison d’être státu jako takového vůbec). Poškozený (pachatel) se vědomě stal ‚hybatelem děje‘, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. Oproti tomu poškozený, jenž se trestného činu nedopustil, v zásadě pociťuje nejistotu vyplývající z obavy z trestu právě po dobu trestního stíhání a z důvodu vedeného trestního stíhání, nikoliv vlastní činnosti. Rovněž je nutné vnímat rozdíl spočívající v možnosti pachatele trestné činnosti přičinit se k rychlejšímu vyřízení trestní věci, a to nikoliv pouze případným doznáním se ke spáchání trestného činu, ale též např. možností v některých případech akceptovat tzv. odklon v trestním řízení. Tím samozřejmě není popřena možnost důsledně využít práva na obhajobu. Obviněný, který trestný čin nespáchal, má naopak v zásadě právě jedinou možnost postupu v trestním řízení, a to svou důslednou obhajobu v rámci standardního trestního řízení, což zpravidla vyžaduje delší čas. Případné doznání či přistoupení k odklonu se u takto obviněného nepředpokládá, a nelze jej vnímat jinak než škodlivě. Řečeno jinak, obviněný pachatel úmyslného trestného činu na sebe nejistotu uvrhuje sám, a je-li zahájeno trestní řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře (stává se hmatatelnější). Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu. Co se týká významu předmětu řízení, bylo by na věc možno nahlížet (vnější optikou) tak, že v porovnávaných příkladech jsou ve hře stejná práva a povinnosti, stejně důležitá pro život jednotlivce, neboť v obou situacích může řízení skončit jak rozhodnutím zcela zprošťujícím, tak i odsuzujícím. Význam řízení ovšem nepochybně rozdílný je, neboť obviněný pachatel úmyslného trestného činu v trestním řízení prakticky doufá v selhání orgánů činných v trestním řízení, které pro něj bude znamenat ‚vyváznutí‘ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se trestné činnosti nedopustil, v trestním řízení podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. část V. stanoviska Cpjn 206/2010), pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou trestního řízení, v němž byli odsouzeni za trestný čin, kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů. (…) Shrnutě lze tedy ve smyslu dosavadní judikatury dovolacího soudu uzavřít a výslovně vyjádřit, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlíží k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného trestného činu.“.

28. Je třeba vzít rovněž v úvahu, že žalobce není osobou bezúhonnou, pro kterou by trestní stíhání bylo první takovou zkušeností. Bylo prokázáno, že žalobce byl již dříve (v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ) pravomocně odsouzenou za trestnou činnost, a to ve třech případech za majetkovou, tedy obdobnou trestnou činnost. I když bylo též prokázáno, že odsouzení byla zahlazena již v době, kdy o odsouzení žalobce rozhodoval Vrchní soud v Praze, neznamená to, že k této skutečnosti nemůže soud přihlédnout v tomto řízení. K zahlazení odsouzení komentářová literatura uvádí, že „[d]ůsledkem uvedené fikce je, že ve výpisu z evidence Rejstříku trestů (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 1 RejTr) se zahlazené odsouzení neuvádí a občan není povinen uvádět zahlazené odsouzení či zmiňovat se o své trestné činnosti při přijímání do zaměstnání ani při jiných příležitostech. (…) Zahlazením se odsouzení nezrušuje, pouze zanikají jeho účinky vůči pachateli i ve vztahu k dalším osobám. Proto lze i zahlazené odsouzení např. zrušit z podnětu stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. TrŘ), zahlazené odsouzení se vykazuje v opisu z evidence Rejstříku trestů (§ 10 RejTr) a někdy je překážkou bezúhonnosti (viz např. § 22 odst. 3 ZbrZ).“ (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, 4933 s., k § 105, citováno podle Beck online). Zahlazení odsouzení je tak nadále fikcí, která má odsouzeným po určité době zajistit, aby se mohli opět začlenit do společnosti a informace o jejich předchozím odsouzení nebyla snadno veřejně dostupná. Nijak však nebrání soudu v občanském soudním řízení, aby k předchozímu odsouzení přihlédl z hlediska celkového hodnocení osoby žalobce a při své úvaze o odpovídající formě zadostiučinění. Tím spíše může soud k této skutečnosti přihlédnout za situace, kdy dospěje k závěru, že délka řízení stále ještě přiměřená byla. I z těchto důvodů nelze význam posuzovaného trestního řízení pro žalobce přeceňovat, neboť se pro něj jednalo již o páté důvodné trestní stíhání.

29. Soud dále k tvrzení žalobce, že jednání, jež bylo předmětem trestního stíhání, se událo v letech , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , uvádí, že při posuzování nepřiměřené délky řízení je podstatná samotná délka posuzovaného řízení, nikoli to, kdy se staly skutečnosti rozhodné pro vedení trestního řízení. Nejde tak o skutečnosti, k nimž by soud v kompenzačním řízení přihlížel.

30. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že délka trestního řízení jako celek byla stále ještě přiměřená a k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Soud proto nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 121 500 Kč v celém rozsahu zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok I).

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne , datum, k žalobě a za přípravu a účast při jednání dne , datum, (podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tedy celkem v částce 900 Kč.

32. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.