50 C 29/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající anonymizováno 7 slov , ulice a číslo , PSČ příjmení územní celek anonymizováno o zaplacení 309 833 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 309 833 Kč s úrokem z prodlení od 4. 2. 2023 z částky 309 833 Kč do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 456 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

1. Žalobou ze dne 6. 2. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované částky ve výši 492 916 Kč s úrokem z prodlení z částky 531 460 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení coby odškodnění újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] (dále jen„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] a v na to navazujícím řízení z důvodu vyčlenění nároku do samostatného řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uvedla, že soudní řízení trvalo po dobu 15 let, 1 měsíce a 22 dnů se stručným uvedením průběhu řízení, přičemž délka byla dána postupem státních orgánů, když například příslušnost soudu byla vyřešena téměř až po 8 letech od vznesení nároku nebo mezi nařízenými ústními jednáními vznikaly časové mezery či soud nařídil ústní jednání na vzdálený termín, například při vrácení spisu z [název soudu]. Před soudem prvního stupně byla věc 14 let. Žalobkyně k průtahům v řízení nepřispěla.

2. V podání ze dne 20. 6. 2023 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 3. 8. 2022 uplatnila nárok ve výši 492 216 Kč, a to coby nárok na zadostiučinění za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Žádost žalobkyně byla ze strany žalované částečně shledána důvodnou a žalovaná tak poskytla žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení ve výši 183 083 Kč. Žalovaná dále stručně popsala průběh řízení. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celková délka činila 15 let a 1 měsíc, což je dle žalované nepřiměřené. Žalovaná poukazovala na složitost řízení. S ohledem na částečné vyhovění žádosti žalovaná uvedla, že je poskytnuté zadostiučinění přiměřené, a proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne 27. 2. 2023 s upřesňujícím podáním ze dne 26. 4. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do částky 183 083 Kč s úrokem z prodlení z částky 183 083 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení zpět, a to z důvodu plnění ze strany žalované. Dále žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení z částky 38 544 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení z důvodu početní chyby v žalobě. Předmětem řízení zůstala nadále částka 309 833 Kč s úrokem z prodlení z částky 309 833 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení. <b>Skutková zjištění:</b> 4. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. stanovisko žalované ze dne 7. 2. 2023) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne 3. 8. 2022 obrátila na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno, když jí žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 183 083 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná na základě svého stanoviska tuto částku plnila.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) žaloba ze dne 18. 3. 2005 -) výzva k zaplacení soudního poplatku ze dne 10. 5. 2005 -) výzva k tomu, aby se žalovaná vyjádřila ve věci ze dne 30. 7. 2005 -) platební rozkaz ze dne 30. 7. 2005 -) odpor k platebnímu rozkazu ze dne 27. 9. 2005 -) protokol o přípravném řízení ze dne 5. 10. 2006 -) podání žalované ve věci ze dne 27. 12. 2006, vzájemný návrh -) protokol z ústních jednání dne 21. 1. 2008, 18. 2. 2008, 20. 4. 2009, 25. 1. 2011, 10. 7. 2012, 29. 10. 2012 -) rozsudek s právní mocí 18. 4. 2013 7. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) námitka místní nepříslušnosti ze dne 10. 2. 2014 -) usnesení ze dne 18. 4. 2014 -) rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. 10. 2014 -) protokol o ústních jednáních dne 13. 7. 2015, 19. 10. 2015, 8. 12. 2015, 18. 4. 2016, 20. 9. 2016, 6. 12. 2016, 25. 4. 2018, 26. 5. 2020, 28. 1. 2021 -) protokol o vyhlášení rozsudku ze dne 8. 2. 2021 -) odvolání rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 8. 2. 2022 -) právní moc rozsudku soudu 1. stupně 17. 2. 2022 8. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 9. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

10. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 14. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného soudního řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

19. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobkyni běžet dne 18. 3. 2005, kdy žalobkyně podala žalobu. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 15 let a 2 měsíce. Žalobkyně tak byla v nejistotě o nároku vznesenému proti ní a nemohla tak předpokládat, jaký bude výsledek. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 982/2010, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, 14/ 2011, pod sp. zn. C 10215. Pokud podle Nejvyššího soudu probíhají dvě řízení (částečně) souběžně, popř. na sebe navazují, mohou být pro účely stanovení rozhodné délky řízení a pro úvahu o její přiměřenosti zvažována současně.

20. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou (respektive dvakrát, neboť jedno meritorní rozhodnutí bylo vydáno u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 96/2005 a jedno meritorní rozhodnutí ve vyčleněné věci u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 638/2012), soud II. stupně ve věci samé jednou. Soud II. stupně rozhodoval dále o odvolání do zamítnutí námitky místní nepříslušnosti. Nejvyšší soud ani Ústavní soud ve věci nerozhodoval. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

21. Po skutkové i procesní stránce byla věc dle soudu velmi složitá. Ve věci bylo ve spise množství listin, tedy bylo nutné provést určitou šíři listinných důkazů. Ohledně mnohých listin soud prodlužoval lhůtu kvůli doložení překladu z německého jazyka. Dokazovalo se dále svědeckými výpověďmi. Ohledně provedení výslechu svědků byly žádány okresní soudy v obci [anonymizováno] a [anonymizováno] v [země], což pochopitelně prodloužilo dobu řízení. Bylo též nutné vyhotovit ve věci znalecký posudek. Ve věci též byl mezinárodní prvek v podobě žalobkyně, která je právnickou osobou se sídlem v [země]. Co se týče procesní složitosti, tak nelze pominout, že mimo meritorní rozhodování soud rozhodoval mnoha procesními usneseními. Musel být ustanoven znalec ke zpracování znaleckého posudku a následně muselo být rozhodováno o jeho odměně, též došlo mnohokrát k ustanovení tlumočníka/překladatele a rozhodování o jeho odměně, byla uložena pořádková pokuta žalobci, bylo rozhodováno o návrhu na vydání opravného usnesení, námitce promlčení, námitce započtení a dalších. Soud věc hodnotí jako složitou po hmotněprávní stránce. V řízení byla posuzována smlouva o dílo, u které se hodnotilo smluvení doby placení, ujednání o vícepracích, byla hodnocena námitka promlčení, sleva z ceny díla z důvodů nedodělků a započtení podle staré úpravy obchodního zákoníku. V souhrnu však šlo o řízení velmi složité.

22. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílela, když sice využila svého práva podávat opravné prostředky, ale nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem. Žalobkyně sice částečně prodloužila dobu soudního řízení, neboť žádala o prodloužení lhůt k vyjádření, nebo z důvodu žádostí žalobkyně neproběhlo ústní jednání v lednu 2007 ani červenci 2007 a kvůli nedoložení důkazů v českém jazyce proběhlo až v únoru 2008. Dále též to, že právní zástupci žalobkyně a žalované v naříkaném řízení si nezařídili substituci na plánované jednání na den 27. 3. 2010, mělo za následek nařízení jednání o další dva měsíce a jeden týden později. Pokud ale vezmeme v úvahu celkovou dobu řízení, rozhodl se soud částku přiměřeného odškodnění procentuálně nemodifikovat.

23. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce namítaného řízení, resp. jeho předmětu (tj. civilněprávní spor – smlouva o dílo, nedoplatek ceny díla, náhrada škody za odstranění vad díla), se jedná o řízení se standardním významem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života).

24. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud shledal průtahy v posuzovaném řízení. V činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, zejména od přípisu soudu dne 16. 4. 2008 do přípisu soudu dne 24. 9. 2008, dále též od května 2010 do ledna 2011, přípisu soudu dne 14. 6. 2017 do nařízení jednání ve věci dne 21. 12. 2017. Rozpětí mezi ústními jednáními v některých případech (např. mezi 6. 12. 2016 a 25. 4. 2018) už nebylo ani hraniční a vznikaly průtahy, ale v dalších případech je nutné přihlížet k obecnému vytížení jednacích síní dalšími civilní spory a množství jednání v dalších sporech soudce řešícího naříkané řízení, které prakticky neumožňuje nařídit další ústní jednání s minimálním odstupem. V daném ohledu soud doplňuje, že jistá prodleva kvůli pandemii covid-19 není přičitatelná státu 25. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

26. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobce sama odškodnila, byť nikoli v celé požadované výši.

27. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky (srov. bod 16), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

28. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 178 500 Kč.

29. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 18 000 Kč za první dva roky řízení a 18 000 za každý další rok řízení (tj. 252 000 Kč), a dále z částky 1 500 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 3 000 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení odůvodňují stanovení vyšší částky, než je základní částka ve výši 15 000 Kč, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let, což je případ posuzovaného soudního řízení.

30. Vypočtená základní částka ve výši 255 000 Kč byla ponížena o 50 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 20 % z důvodu postupu soudu. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 30 %, tj. na výslednou částku 178 500 Kč.

31. Jelikož již žalovanou poskytnutá částka (183 083 Kč) přesahuje základní částku náhrady po modifikaci, bylo rozhodnuto výrokem I. o zamítnutí žaloby. <b>K nákladům řízení:</b> 32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

33. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). V dané věci žalovaná plnila žalobkyni na základě její předžalobní žádosti o odškodnění částku 183 083 Kč až po 6měsíční lhůtě k vyřízení a až po podání žaloby, byla tedy vzhledem k výše uvedenému plně úspěšná a má nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů.

34. Žalobkyni, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady: -) soudní poplatek ve výši 2 000 Kč; -) 4x odměna právního zástupce za úkon právní služby á 3 100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení dle § 11/1 písm. a) AT; žaloba dle § 11/1 písm. d) AT; částečné zpětvzetí žaloby dle § 11/1 písm. d) AT; účast na jednání dle § 11/1 písm. g) AT), tj. celkem 15 004 Kč s DPH (dle § 6, 7, 9/4 písm. a) AT); tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) 4x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 200 Kč bez DPH, tedy 1 452 Kč s DPH -) právní zástupce žalobkyně je plátce DPH; -) soud nepřiznal odměnu za podání žalobkyně ze dne 25. 4. 2023, neboť se jednalo o upřesnění neurčitého zpětvzetí žaloby ze dne 27. 2. 2023; -) soud nepřiznal odměnu za repliku žalobkyně ze dne 1. 8. 2023 k vyjádření žalované. K replice k vyjádření žalované soud žalobkyni nevyzýval. Navíc dne 11. 7. 2023 bylo žalobkyni doručeno předvolání k soudnímu jednání nařízeného na 15. 8. 2023 a replika žalobkyně byla podána až potom, co se žalobkyně dozvěděla o nařízeném jednání a možnosti se vyjádřit na něm. Proto se jeví replika k vyjádření žalované ze dne 1. 8. 2023 jako nadbytečný úkon. Tedy celkem 18 456 Kč s DPH.

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.