50 C 38/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , obec a číslo - část obce o zaplacení 41 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 41 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované částky ve výši 41 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení coby odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, (dále jen„ KS“) pod sp. zn. 44 ICm 1526/2012 ve věci žaloby o určení neúčinnost dlužníkových právních úkonů. Žalobkyně uvedla, že soudní řízení bylo zahájeno dne [datum] a trvalo bez mála celkem 10 let od podání žaloby do právní moci rozhodnut í soudu druhého stupně. Žalobkyně proto požadovala po žalované dne [datum] zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích, a to ve výši 360 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 96 250 Kč. Žalobkyně se snížením zadostiučinění a zejména s odůvodněním jeho snížení nesouhlasí a požaduje zadostiučinění v plné výši, resp. v jeho základní výši bez jeho snížení. Podle žalobkyně se jednalo o standardní nárok na zaplacení který mohl být v rámci řádného využití všech procesních institutů rozhodnutý bez zbytečných průtahů. Nutnost výslechu svědků a zpracování posudku neodůvodňuje postup soudu I. stupně v řádu několika let, přičemž např. při využiti tzv. koncentrace řízení mohly být tyto důkazní prostředky provedeny v řádu cca jednoho roku.

2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne [datum] uplatnila nárok ve výši 360 000 Kč, a to coby nárok na zadostiučinění za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky soudního řízení. Žádost žalobkyně byla ze strany žalované projednána ve stanovisku ze dne [datum] shledána částečně důvodnou a žalovaná tak poskytla žalobkyni odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení ve výši 96 250 Kč. Žalovaná dále stručně popsala průběh řízení. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celková délka činila 10 let a 2 měsíc. Ve věci došlo k průtahům, například při vydání usnesení o ustanovení znalce a při nařízení jednání odvolacího soudu. Žalovaná poukazovala na skutkovou a procesní složitost řízení a též na to, že bylo rozhodováno ve věci na všech třech stupních soudní soustavy, přičemž odvolací soud rozhodovat v řízení dvakrát. S ohledem na částečné vyhovění žádosti žalovaná uvedla, že je poskytnuté zadostiučinění přiměřené, a proto navrhla zamítnutí žaloby. <b>Skutková zjištění:</b> 3. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. stanovisko žalované ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že žalobkyně se dne [datum] obrátila na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno, když jí žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 96 250 Kč.

4. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

5. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 96/2005 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): Žaloba podána dne [datum], žalobkyně v nynější věci v naříkaném řízení vystupovala v procesním postavení žalované. -) Žaloba byla žalovanému společně s výzvou k vyjádření doručena dne [datum]. -) Vyjádření k žalobě [datum]. -) Nařízení jednání [datum] a následně odročení den [datum] na [datum] -) První jednání ve věci dne [datum], odročeno na [datum] za účelem doplnění tvrzení účastníků a navržení důkazů. -) Doplnění žaloby dne [datum] -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum] za účelem výslechu svědků. -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum] za účelem provedení dalších důkazů. -) Ústní jednání na den [datum] odvoláno s tím, že žalobce navrhl přerušit řízení, protože podal trestní oznámení na dlužníka [jméno] [příjmení]. -) Usnesením KS ze dne [datum] bylo rozhodnuto o přerušení řízení do vyřízení trestního oznámení žalobce na dlužníka [jméno] [příjmení], v PM dne [datum] -) Dne [datum] podán návrh na pokračování v řízení. -) Usnesením KS ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že se v přerušeném řízení pokračuje. -) Ústní jednání dne [datum], odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku. -) Dne [datum] usnesením ustanoven znalec z oboru ekonomika. -) Znalec předložil soudu znalecký posudek dne [datum] -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum] za účelem výslechu svědků. -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum]. -) Ústní jednání dne [datum] a bylo odročeno na [datum]. -) Ústní jednání dne [datum]. -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. -) KS vyhlásil dne [datum] rozsudek, žalobě vyhověl. -) Dne [datum] podala žalovaná proti rozsudku odvolání. -) Předkládací zpráva ze dne [datum]. -) Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] byl napadený rozsudek zrušen. -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum]. -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum]. -) Ústní jednání dne [datum], odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. -) Dne [datum] vyhlášen rozsudek, soud žalobě částečně vyhověl. -) Dne [datum] podala žalovaná proti rozsudku odvolání, odvolání podáno též žalobkyní. -) Spis předložen dne [datum] odvolacímu soudu. -) Rozsudkem Vrchního soudu v Praze vyhlášeným dne [datum] byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba byla zcela zamítnuta. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne [datum]. -) Žalobkyně podala dne [datum] dovolání. -) Spis byl dne [datum] předložen Nejvyššímu soudu ČR. -) Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] bylo dovolání odmítnuto. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 7. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

8. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 12. Jak uvedeno shora, žalobkyně se domáhala peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného soudního řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

14. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

17. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobkyni běžet dne [datum], kdy byla žaloba žalované v naříkaném řízení společně s výzvou k vyjádření doručena. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí dovolacího soudu. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 10 let a 3 měsíce.

18. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé dvakrát, soud II. stupně ve věci samé dvakrát, soud dovolací jednou. Soud II. stupně o odvolání do procesních rozhodnutí dále nerozhodoval. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení (i pokud bychom odmysleli jedno rozhodování odvolacího soudu, po kterém byla věc soudu I. stupně vrácena). Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). Dále cca 1 rok bylo řízení přerušeno do vyřízení trestního oznámení na dlužníka. Obé přispělo k tomu, že celková délka řízení přesáhla délku 10 let, tedy se jednalo o řízení svou délkou extrémní, což se projevuje na modifikaci základní částky odškodnění.

19. Po skutkové i procesní stránce byla věc dle soudu velmi složitá. Dokazovalo se několikerými svědeckými výpověďmi, kvůli kterým bylo i nutné odročit ústní jednání dne [datum] a dne [datum]. Bylo též nutné vyhotovit ve věci znalecký posudek. Samotné dokazování bylo velmi složité, a proto se konalo velké množství ústních jednání. Soud musel první ústní jednání odročit za účelem doplnění tvrzení a důkazů. Co se týče procesní složitosti, mimo meritorní rozhodování soud rozhodoval procesními usneseními o ustanovení znalce, jeho odměně, o přerušení a pokračování v řízení. Soud věc hodnotí jako standardně složitou po hmotněprávní stránce. V souhrnu (především z hlediska stránky skutkové) však šlo o řízení velmi složité.

20. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílela, když sice využila svého práva podávat opravné prostředky, ale nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem. Soud se rozhodl částku přiměřeného odškodnění procentuálně nemodifikovat.

21. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce namítaného řízení, resp. jeho předmětu (tj. civilněprávní spor – určení neúčinnosti právního jednání – dodatku ke kupní smlouvě), se jedná o řízení se standardním významem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum]). Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života).

22. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud shledal průtahy v posuzovaném řízení. Ústním jednání dne [datum] bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku, ale až ne [datum] byl usnesením ustanoven znalec z oboru ekonomika. Znalec předložil soudu znalecký posudek dne [datum]. Samotná délka zpracování znaleckého posudku může být shledána ještě přijatelnou, byť jde o značnou dobu, a to vzhledem k přetíženosti a časové kapacitě znalců, avšak prodleva od ústního jednání k ustanovení znalce činí cca 8,5 měsíců. Další průtahy vznikly při rozhodování odvolacího soudu, a to při prvním rozhodování od vyhotovení předkládací zprávy dne [datum] do vyhlášení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] (cca 12 měsíců) a druhém rozhodování od předložení spisu dne [datum] do vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze dne [datum] (cca 14 měsíců). Tyto dva průtahy dohromady tvoří značné časové období, které prodloužilo řízení, které částečně ospravedlňuje přetížení vrchních a nejvyšších soudů v České republice, u kterých soudní řízení běžně trvá určitou dobu. Nesprávným postupem soudu je též první meritorní rozhodnutí, které bylo odvolacím soudem zrušeno, a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí. V daném ohledu soud doplňuje, že jistá prodleva kvůli pandemii covid-19 není přičitatelná státu.

23. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

24. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobce sama odškodnila, byť nikoli v celé požadované výši.

25. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky (srov. bod 16), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

26. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 88 800 Kč.

27. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 16 000 Kč za první dva roky řízení a 16 000 za každý další rok řízení (tj. 144 000 Kč), a dále z částky 1 333,3 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 4 000 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení odůvodňují stanovení vyšší částky, než je základní částka ve výši 15 000 Kč, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let, což je případ posuzovaného soudního řízení.

28. Vypočtená základní částka ve výši 148 000 Kč byla ponížena o 10 %, neboť řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy a bylo po 1 rok přerušeno, což ovlivnilo celkovou délku řízení, neboť se řízení konalo o 30 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu postupu soudu. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 30 %, tj. na výslednou částku 88 800 Kč.

29. Jelikož již žalovanou poskytnutá částka (96 250 Kč) přesahuje základní částku náhrady po modifikaci, bylo rozhodnuto výrokem I. o zamítnutí žaloby. <b>K nákladům řízení:</b> 30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

31. V souzeném případě byla žalovaná zcela úspěšná (žalovaná plnila žalobkyni na základě její předžalobní žádosti před uplynutím 6měsíční lhůty k vyřízení, tudíž nelze považovat za úspěch mimosoudně přiznanou částku), a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to za 1 úkon: vyjádření se k žalobě, v celkové výši 300 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.