50 C 51/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 333 345 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci 333 345 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 7. 3. 2023 se žalobce domáhal zaplacení celkové částky 333 345 Kč s příslušenstvím coby odškodnění újmy způsobené žalobci nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, které bylo vedeno u [název soudu] [město] (dále jen„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že soudní řízení trvalo po dobu 16 let a 1 měsíců se stručným uvedením průběhu řízení, přičemž délka byla dána postupem státních orgánů, když například byla opakovaně vydávána rozhodnutí, která následně byla pro závažné vady rušena. Žalobce stejně jako další účastníci řízení nejednali obstrukčně a nepodávali zjevně bezúspěšné návrhy. Žalovaní pociťovali vedení sporu tak, jako by jej vedli sami, nikoli sdíleně. Dlouhodobá nejistota ve vlastnických vztazích řešených v posuzovaném řízení vytvářela nejen majetkovou, ale i citovou nejistotu ohledně provozování další sportovní letecké činnosti.

2. V podání ze dne 17. 4. 2023 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24. 5. 2022 uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 465 000 Kč, a to coby nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení. Žádost žalobce byla ze strany žalované částečně shledána důvodnou a žalovaná tak poskytla žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 141 750 Kč. Žalovaná dále stručně popsala průběh řízení. Ve vztahu k tvrzené nepřiměřené délce řízení uvedla, že celková délka činila 10 let a 9 měsíců, což je dle žalované nepřiměřené. S ohledem na částečné vyhovění žádosti žalovaná uvedla, že je poskytnuté zadostiučinění přiměřené, a proto navrhla zamítnutí žaloby. <b>Skutková zjištění:</b> 3. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. stanovisko žalované ze dne 20. 2. 2023) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 24. 5. 2022 obrátil na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti žalobce bylo částečně vyhověno, když mu žalovaná přiznala peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 141 750 Kč. Mezi stranami bylo dále nesporné, že žalovaná na základě svého stanoviska tuto částku plnila.

4. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

5. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Žaloba ze dne 7. 12. 2005. -) Usnesení ze dne 17. 12. 2007 dle § 107 odst. 1, 2 o. s. ř. -) Usnesení o ustanovení znalce ze dne 18. 12. 2009. -) Dne 20. 3. 2012 usnesení o připuštění změny žaloby. -) Dne 12. 10. 2012 usnesení o ustanovení znalce. -) Dne 23. 8. 2013 vydán první rozsudek ve věci, kterým se návrh žalobce na určení vlastnictví zamítá. -) Rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 12. 2013, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrzen. -) Podáno dovolání, o kterém dne 5. 5. 2016 rozhoduje Nejvyšší soud, který zrušil rozsudek soudu druhého stupně i prvého stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. -) Dne 24. 10. 2016 usnesení o zastavení řízení proti některým ze žalovaných. -) Dne 22. 12. 2016 odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvého stupně. -) Dne 6. 8. 2018 vydán druhý rozsudek. -) Podáno odvolání proti rozsudku, 27. 6. 2019 odvolací soud rozhodl ve věci, který rozsudek prvního stupně částečně potvrzuje a částečně mění, proti tomuto rozsudku bylo podáno dovolání. -) Dne 28. 7. 2021 rozhodl Nejvyšší soud, zrušil rozsudek odvolacího soudu. -) Dne 8. 2. 2022 rozhodl odvolací soud. -) Dne 27. 9. 2022 opět rozhoduje Nejvyšší soud o dovolání a dovolání -) odmítl. Právní moc nastala 26. 10. 2022. -) Rozsudek [název soudu] ze dne 20. prosince 2022, rozsudek Okresního soudu se v odstavci 1 mění tak, že žaloba na určení se zamítá, žalovaná je povinna nahradit náklady řízení. -) Stanovisko žalované ze dne 20. 2. 2023.

6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. <b>Právní úprava:</b> 7. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

8. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>Právní posouzení dané věci:</b> 12. Jak uvedeno shora, žalobce se domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného trestního řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

13. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

14. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

15. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

16. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou daného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

17. Rozhodné období posuzovaného řízení začalo ve vztahu k žalobci běžet nikoli dne 7. 12. 2005, kdy žalobce podal u OS žalobu, ale až dne 5. 1. 2006, kdy se žalovaný o žalobě dozvěděl. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 26. 10. 2022, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o celkově třetím dovolání. Celková doba posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činila cca 16 let a 10 měsíců.

18. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé opakovaně na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, dvakrát rozsudkem, jednou usnesením o zastavení řízení, soud II. stupně ve vztahu k žalobci čtyřikrát a Nejvyšší soud k žalobci třikrát. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Je nutno přihlédnout k tomu, že dovolacím soudem bylo rozhodnutí odvolacího soudu dvakrát zrušeno a vráceno k dalšímu řízení, z toho jednou i s rozhodnutím prvního stupně.

19. Po skutkové i procesní stránce byla věc dle soudu složitá, když věc byla řešena s deseti účastníky. Ve věci bylo ve spise velké množství listin a bylo nutné provést určitou šíři listinných důkazů. Bylo též nutné vyhotovit ve věci dvakrát znalecký posudek. Co se týče procesní složitosti, tak nelze pominout, že se mimo meritorní rozhodování musel být dvakrát ustanoven znalec ke zpracování znaleckého posudku a následně muselo být rozhodováno o jeho odměně, bylo rozhodováno o změně návrhu, řízení bylo ve vztahu k některým žalovaným zastaveno, meritorní rozhodování se lišilo mezi jednotlivými žalovanými. Soud věc hodnotí jako standardně složité po hmotněprávní stránce. V souhrnu však šlo o řízení složité.

20. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení nepodílel, když sice využil svého práva podávat opravné prostředky, nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem. Z toho důvodu nebyla částka přiměřeného odškodnění nijak procentuálně modifikována.

21. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce namítaného řízení, resp. jeho předmětu (tj. zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem), se jedná o řízení se standardním významem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011). Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). To, že žalovaný zažíval citovou nejistotu ohledně provozování další sportovní letecké činnosti, nelze považovat za okolnost, která by zvyšovala význam řízení, neboť zjevně kvalitativně neodpovídá výše zmíněným řízením zmiňovanými Evropským soudem pro lidská práva, jakkoli sportovní letectví může být pro člověka naplňujícím.

22. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud shledal průtahy v posuzovaném řízení. Dovolacím soudem bylo rozhodnutí odvolacího soudu dvakrát zrušeno a vráceno k dalšímu řízení, z toho jednou i s rozhodnutím prvního stupně. V činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, zejména na počátku od podání žaloby do rozhodnutí o záměně účastníků (2 roky) po ustanovení znalce (2 roky) a od předložení věci k dovolání dne 18. 4. 2014 do vydání rozsudku dovolacího soudu dne 5.5.2016. V daném ohledu soud doplňuje, že jistá prodleva kvůli pandemii covid-19 není přičitatelná státu.

23. Jelikož výše kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky je na místě za sdílení újmy, neboť v posuzovaném řízení vystupovalo na straně žalovaných devět žalovaných a tito mohli průběh a výsledek řízení sdílet. Tito žalovaní dle názoru soudu v posuzovaném řízení sdíleli osud tohoto řízení a sledovali v rámci řízení společný cíl. Sice žalované nepojil příbuzenský vztah, přesto žalovaní byli dotčenými vedením řízení obdobným způsobem a srovnatelnou měrou, neboť byli spoluvlastníky pozemku, o nějž se v soudním řízení na určení vlastnictví jednalo. Následek nepřiměřeně dlouhého řízení proto nepociťovali jako individuální nejistotu, ale tuto nejistotu vzájemně sdíleli, proto v řízení byla vzniklá nemajetková újma snížena (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

24. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

25. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila, a naopak žalobce sama odškodnila, byť nikoli v celé požadované výši.

26. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky (srov. bod 16), soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

27. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 128 250 Kč.

28. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 18 000 Kč za první dva roky řízení a 18 000 za každý další rok řízení (tj. 270 000 Kč), a dále z částky 1 500 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 15 000 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení odůvodňují stanovení vyšší částky, než je základní částka ve výši 15 000 Kč, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let, což je případ posuzovaného soudního řízení.

29. Vypočtená základní částka ve výši 285 000 Kč byla ponížena o 25 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy 3 stupňů soudní soustavy. Dále byla základní částka ponížena o 30 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Dále byla základní částka ponížena o 10 % za sdílení újmy žalobcem. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu postupu soudu. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 55 %, tj. na výslednou částku 128 250 Kč.

30. Jelikož žalovaná částka přesahuje základní částku náhrady po modifikaci, bylo rozhodnuto výrokem I. o zamítnutí žaloby. <b>K nákladům řízení:</b> 31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., když procesně úspěšné žalované náleží paušální náhrada za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast na jednání) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy ve výši 900 Kč.