50 C 64/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 68 567 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 68 567 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 68 567 Kč coby náhrady škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen„ soudní exekutorka“). Uvedená částka se skládá z výdajů vynaložených na rekonstrukci a platby spojenými s vlastnictvím bytu ve výši 327 067 Kč, od nichž žalobkyně odečítá obdržený nájem ve výši 258 500 Kč. Nezákonným rozhodnutím mělo být usnesení soudní exekutorky ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, kterým se žalobkyni jako vydražitelce udělil příklep na nemovité věci. To sice bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, č. j. l0 Co 429/2017-102, ale to po podaném dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu dne 16. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018, zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Následně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2020, č. j. 10 Co 429/2017-243, bylo usnesení soudní exekutorky ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, změněno tak, že se příklep neuděluje. Nesprávný úředním postup soudní exekutorky spočíval v tom, že soudní exekutorka žalobkyni špatně poučila, neboť na dotaz e-mailem, zdali je skutečně vlastnicí vydražených nemovitostí či zdali tento stav lze nějakým způsobem zvrátit, jí bylo e-mailem dne [datum] sděleno z exekutorské kanceláře,,Vydražení nemovité věci v exekuční dražbě je přitom originárním způsobem nabytí vlastnického práva, tzn. uvedené nelze (jakmile je usnesení o přiklepu pravomocné a Vy doplatíte nejvyšší podaní) zadním způsobem zvrátit (…) že veškeré opravné prostředky již byly povinnou neúspěšně využity“. Pokud by soudní exekutorka žalobkyni správně upozornila na to, že existuje opravný prostředek dovolaní, který by mohl zvrátit napadené usneseni, pak by žalobkyně určitě nečinila žádné kroky a investice do vydraženého bytu a posečkala by na uplynutí lhůty k podaní dovolání. Pokud by bylo zjištěno, že dovolaní bylo podáno, pak by žalobkyně posečkala s rekonstrukci bytu do rozhodnuti o dovolaní.

2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody dne [datum]. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody však nebyla žalobkyni poskytnuta, neboť nebyly splněny kumulativně všechny podmínky odpovědnosti státu za škodu. Dále se žalovaná zaobírala škodou, která žalobkyni měla v předmětném řízení vzniknout, tedy částkou ve výši 68 567 Kč, která se skládá z výdajů vynaložených na rekonstrukci a platby spojenými s vlastnictvím bytu s odečtením obdrženého nájmu. Náhrada škody ve výši 68 567 Kč dle žalované představuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení po povinné paní [jméno] [příjmení] za náklady vynaložené žalobkyní, jejímiž se bytová jednotka [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec], zhodnotila. Nejedná se o náhradu škody jako takovou, ale o bezdůvodné obohacení, které by mělo být uplatněno vůči paní [jméno] [příjmení], nikoli vůči žalované, neboť ta nastupuje do pozice dlužníka až v případě, kdy nelze dlužnou pohledávku vymoci po primárním dlužníkovi, což v tuto chvíli není tento případ. Žádosti o odškodnění tak nebylo vyhověno a žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Mezi účastníky není sporné, že žalobkyně uplatnila u žalované dne [datum] svůj nárok ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb (dále jen „zákon“ nebo„ OdpŠk“).

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval.

5. Usnesením soudní exekutorky o příklepu ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, se vydražitelce, která je žalobkyní v naší věci, uděluje příklep k nemovitostem, které byly zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, pro okres Novy [obec], obec Novy Jičín, k. ú. [obec] - [ulice] Předměstí, [list vlastnictví] a [list vlastnictví], a to pro bytovou jednotku [číslo] v budově v části obce Novy Jičín [adresa], bytový dům, [list vlastnictví], který je na pozemku parcelní číslo St. 587, [list vlastnictví], a dále spoluvlastnicky ve výši [číslo] na budově v části obce Nový Jičín [adresa] bytový dum, na pozemku parcelní číslo St. 587, který je zapsán na [list vlastnictví].

6. Povinná podala odvolání do usnesení o příklepu dne [datum].

7. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, 10 Co 429/2017-102, bylo usnesením soudní exekutorky o příklepu ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, potvrzeno.

8. Z e-mailu soudní exekutorky, adresa [email], ze dne [datum] v [datum], soud zjistil, že exekutorská kandidátka soudní exekutorky napsala žalobkyni, že„ Vydražení nemovité věci v exekuční dražbě je přitom originárním způsobem nabytí vlastnického práva, tzn. uvedené nelze (jakmile je usnesení o přiklepu pravomocné a Vy doplatíte nejvyšší podaní) zadním způsobem zvrátit“ 9. Oznámení o nabytí vlastnického práva ze dne 10. 11. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-118, soudní exekutorka sdělila Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, že usnesením o příklepu ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, nabylo právní moci, nejvyšší podání bylo vydražitelem ve lhůtě zaplaceno a žádá, aby nadepsané katastrální pracoviště provedlo změnu v operátu katastru nemovitostí.

10. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018, se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, č. j. 10 Co 429/2017-102, zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. V odůvodnění Nejvyšší soud uvádí, že Krajský soud se nesprávně nezabýval návrhem na částečné zastavení exekuce ohledně předmětného bytu. Samotné podání návrhu na zastavení exekuce sice není samo o sobě důvodem k odročení dražebního jednání, ale jestliže oprávněná podala návrh na zastavení exekuce z důvodu, že jí povinný vymáhanou pohledávku zaplatil a že exekuci bude třeba případně vést jen pro náklady exekuce, jež do konání dražby nebyly soudním exekutorem vyčísleny, soudní exekutor má dražební jednání odročit.

11. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2020, 10 Co 429/2017-243, se usnesení soudní exekutorky ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, mění tak, že se příklep neuděluje. Z odůvodnění se podává, že k okamžiku dražebního jednání dne [datum] byla vymáhaná jistina oprávněného zcela uhrazena a nerozhodnutí o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce udělení příklepu bránilo.

12. Vyrozuměním Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, o provedeném vkladu ze dne [datum] ve věci sp. zn. v [číslo], se podává, že žalobkyně již nemá vlastnické právo k nemovitostem, které byly zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, pro okres Novy [obec], obec Novy Jičín, k. ú. [obec] - [ulice] Předměstí, [list vlastnictví] a [list vlastnictví], a to pro bytovou jednotku [číslo] v budově v části obce Novy Jičín [adresa], bytový dům, [list vlastnictví], který je na pozemku parcelní číslo St. 587, [list vlastnictví], a dále spoluvlastnicky ve výši [číslo] na budově v části obce Nový Jičín [adresa] bytový dum, na pozemku parcelní číslo St. 587, který je zapsán na [list vlastnictví].

13. Soud neprovedl důkazy foto stavu bytu před rekonstrukci a po rekonstrukci, dále výpočet ceny práce podle ceníku řemesel, dále náklady na rekonstrukci bytu za nakup materiálu soupis, dále faktury za nákup materiálu, dále přehled odeslaných finančních částek do fondu společenství vlastníků jednotek, odpověď společenství vlastníků jednotek ze dne [datum], dále výpis z banky svědčící do fondu společenství vlastníků, a to pro nadbytečnost, neboť jak je níže uvedeno, soud nedospěl k existenci odpovědnostního titulu ohledně náhrady škody, a proto by bylo zbytečné provádět dokazování k zjištění přesného vyčíslení částky, která měla tvořit majetkovou škodu žalobkyně. Soud dále neprovedl důkaz výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], neboť není pro tento případ relevantní. Dále soud neprovedl důkaz zbývajícími částmi spisu Exekutorského úřadu Praha 3 vedený pod sp. zn. 091 EX 11916/15 mimo důkazy výše uvedené, neboť dalších listin ze spisu k závěru o existenci nezákonného rozhodnutí nebylo potřeba.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

15. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b/ považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle § 4 odst. 2 OdpŠk činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Vznik tvrzené škody ve výši 68 567 Kč odpovídající výdajům vynaložených na rekonstrukci a platby spojenými s vlastnictvím bytu, od nichž žalobkyně odečítá obdržený nájem, což žalobkyně spojuje s tvrzeným nezákonným usnesením o příklepu a nesprávným úředním postupem soudní exekutorky spočívajícím v nesprávném poučení, zaslané na dotaz mailem.

17. V soudní praxi Nejvyššího soudu je ustálen právní závěr, dle nějž v případě nesprávného úředního postupu, třebaže není v zákoně definován, vychází právní teorie i soudní praxe z toho, že jde o porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (z mnohých srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 804/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit [číslo] pod [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007). Jestliže se však případné nesprávnosti či vady postupu státního orgánu v obsahu rozhodnutí projeví, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (viz [příjmení], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 92). Jinými slovy při rozhodovací činnosti jde pouze o takový úřední postup, jehož případná nesprávnost se nijak nedotkla správnosti samotného rozhodnutí.

18. Již z žalobních tvrzení se podává, že skutečnost, která měla žalobkyni způsobit tvrzenou škodu (výdaje vynaložené na rekonstrukci a platby spojené s vlastnictvím bytu, od nichž žalobkyně odečítá obdržený nájem), je primárně rozhodnutí o příklepu, přičemž dané rozhodnutí nemá povahu úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, nýbrž rozhodnutí ve smyslu § 7 a násl. OdpŠk. Žalobkyně se pravomocným usnesení o příklepu stala vlastníkem nemovitosti a tedy následné vynaložila náklady a investovala do vlastního majetku.

19. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobci přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti němuž brojí, nebylo zrušeno či změněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2011, sp. zn. 28 Cdo 2025/2009). Podmínka zakotvená v ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt je na osobě, která se cítí být rozhodnutím vydaným orgánem veřejné moci dotčena na svých právech, aby se proti takovému rozhodnutí bránila prostřednictvím opravných prostředků a docílila tak jeho zrušení. Ani v případě prvostupňových rozhodnutí, proti nimž není přípustný opravný prostředek, nelze obecně dojít k závěru, že absenci opravného prostředku by mělo nahradit odškodňovací řízení. Soudní řízení není, až na výjimky, povinně dvojinstanční. V případě rozhodnutí, u nichž zákonodárce dospěje k závěru, že jejich přezkum v opravném řízení není důvodný, by bylo proti smyslu zákonné úpravy, aby tato rozhodnutí byla přezkoumávána v řízení odškodňovacím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4286/2013, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

20. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, neboť usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, 10 Co 429/2017-102, bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 776/2018, zrušeno a následně usnesení soudní exekutorky o příklepu ze dne 19. 5. 2017, č. j. 091 EX 11916/15-091, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2020, 10 Co 429/2017-243, změněno tak, že se příklep neuděluje, neboť postup soudní exekutorky nebyl správný. Avšak vzhledem k dále uvedenému odpovědnost žalované za škodu tvrzenou žalobkyní není dána.

21. Soud se zabýval námitkou žalované spočívající v tom, že kompenzační řízení dle zákona č. 82/1998 Sb. je až poslední možností, kterou se poškozený má škody domáhat. Tato zásada vyjádřená Nejvyšším soudem (srov. např. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR ze dne 16. 4. 1985, sp. zn. 4 Cz 110/84, Výběr 1985; z aktuální judikatury pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, nebo usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2154/2011) vychází z toho, že stát je v pozici až posledního dlužníka. Tedy za situace, kdy existují mezi poškozeným a jinou osobou práva a povinnosti, která nejsou plněna, pak újma ve vztahu ke státu vzniká teprve tehdy, nelze-li se uspokojení pro poškozeného domoci v právním vztahu těchto osob, tj. po primárním dlužníkovi.

22. Žalobkyně rekonstrukcí zhodnotila byt, který byl po určitém dobu v jejím vlastnictví, ale nyní je opětovně ve vlastnictví paní [jméno] [příjmení], povinné z exekučního řízení. [příjmení] [příjmení] se zhodnocením jejího bytu bezdůvodně obohatila na žalobkyni a musí žalobkyni, ochuzené, vydat, oč se obohatila. V daném případě nelze rozumně požadovat navrácení materiálu a provedené práce, a proto připadá v úvahu podoba relutární. To mělo být vůči paní [jméno] [příjmení], nikoli vůči žalované. V případě, kdy nelze dlužnou pohledávku vymoci po primárním dlužníkovi, by až následně připadala v úvahu žaloba směřovaná vůči žalované. Z toho důvodu soud žalobu výrokem I. zamítl.

23. Nad rámec výše uvedeného, pokud jde o tvrzený nesprávný úřední postup soudní exekutorky spočívající v tom, že soudní exekutorka (respektive její exekutorská kandidátka) nesprávně poučila žalobkyni, lze považovat za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, avšak vzhledem výše uvedené argumentaci odpovědnost žalované za škodu tvrzenou žalobkyní též není dána.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

25. V souzeném případě byla žalovaná zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to za 1 úkon: vyjádření se k žalobě, a to v celkové výši 300 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.