10 C 1/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Horákovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození trvale bytem adresa , obec a číslo zastoupena Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa , obec a číslo zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , obec a číslo o zvýšení výživného o vzájemném návrhu na zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni se počínaje dnem 1. 8. 2018 do budoucna zrušuje.

II. Návrh žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti za období počínaje dnem 2. 2. 2018 do 31. 7. 2018 se zamítá.

III. Výživné pro žalobkyni stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] se s účinností od 1. 12. 2014 do 31. 7. 2018 zvyšuje z částky 500 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně.

IV. Dluh na výživném za období od 1. 12. 2014 do 31. 7. 2018 ve výši 154 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 31 823 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. 1 Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 11. 2010 č. j. [číslo jednací] byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu žalobkyně počínaje dnem 1. 11. 2010 částku 500 Kč měsíčně. Soud rozhodoval v době, kdy žalobkyně byla nezletilá, byla studentkou 1. ročníku soukromé obchodní akademie se školným 2 000 Kč měsíčně, tramvajenkou v částce 1 100 Kč. Navštěvovala dramatický kroužek za částku 1 000 Kč měsíčně, florbal za částku 7 000 Kč za pololetí. O prázdninách jezdila na tábor za částku 4 500 Kč a dále s [anonymizována dvě slova], kdy se doplácela částka 13 000 Kč. Žalovaný bydlel s matkou, které na bydlení přispíval částkou 2 500 Kč měsíčně. Byl v invalidním důchodu, přičemž nepobíral žádné dávky a žil z půjček. Jeho zdravotní stav byl zhoršený, byl v péči kardiologa, plicního lékaře, ortopeda, neurologa, internisty. Za léky zaplatil měsíčně částku ve výši 2 500 Kč. Matka žalobkyně byla doma, neboť se starala o nezletilého bratra žalobkyně, který měl IV. stupeň zdravotního postižení. Její celkový příjem činil 20 000 Kč měsíčně a zahrnoval příspěvek na péči o blízkou osobu, přídavky na děti, příspěvek na bydlení a částku představující dorovnání do životního minima. Zdravotní stav matky byl rovněž zhoršený. 2 Žalobou, soudu doručenou dne 24. 11. 2017, ve znění jejího doplnění ze dne 15. 3. 2018, 3. 4. 2018 a ze dne 17. 2. 2020, se žalobkyně domáhá zvýšení výživného od 1. 12. 2014 na částku 4 000 Kč měsíčně. Pro odůvodnění žaloby uvedla, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 11. 2010 č. j. [číslo jednací] je žalovaný povinen platit žalobkyni výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Citovaným rozsudkem bylo výživné upraveno v době, kdy žalobkyně navštěvovala 1. ročník gymnázia. Žalobkyně ukončila studium na gymnázium v roce 2013 a od září téhož roku byla studentkou [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]. V době podání žaloby byla studentkou 2. ročníku [příjmení] [jméno] [příjmení]. Od poslední úpravy výživného již uplynulo 7 let. Podstatným způsobem se změnily poměry žalobkyně, kdy stouply její výdaje v důsledku studia. Rovněž se změnil zdravotní stav žalobkyně, neboť po úrazu je omezena v pohybu, kdy i na krátké vzdálenosti se pohybuje o berlích či na vozíku. Má zvýšené náklady na léky a rehabilitace. Průměrné měsíční výdaje, jež nezahrnují běžné výdaje na oblečení, obuv, jízdné hromadnou dopravou, představují: školné 15 000 Kč, permanentka na plavání 1 000 Kč, rehabilitační a zdravotní pomůcky a náklady na léčení 7 000 Kč, strava 6 000 Kč, pomůcky na studium 1 000 Kč. Žalobkyně není vlastníkem nemovitých ani hodnotných movitých věcí. Bydlí se svou matkou, která bydlení žalobkyně zajišťuje ve vlastní nemovité věci. Příjmy žalobkyně jsou tvořeny: výživným ze strany otce (žalovaného) ve výši 500 Kč měsíčně, příspěvkem na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně, příspěvkem na péči ve výši 880 Kč měsíčně a příspěvkem na nezaopatřené dítě, které studuje, ve výši 1 000 Kč. Žalovaný platí výživné nepravidelně, proto na něj podala i trestní oznámení pro neplacení výživného. 3 Žalovaný ve vyjádření ze dne 2. 2. 2018 a ze dne 29. 3. 2018 nárok žalobkyně uplatněný žalobou ani zčásti neuznal. Současně navrhl, aby jeho vyživovací povinnost vůči žalobkyni byla zrušena, neboť se žalobkyně nachází dlouhodobě v dobrých životních poměrech. Uvedl, že od doby, kdy bylo naposledy rozhodováno o výživném, se jeho poměry ještě zhoršily. Je těžce nemocný, velice špatně pohyblivý, dušný, s bolestmi a komplikacemi, po operaci v oblasti hlavy, štítné žlázy, slinivky a kyčlí. Má přiznaný invalidní důchod třetího stupně, který je mu vyplácen aktuálně v částce 12 682 Kč. Uvedený invalidní důchod je jeho jediným příjmem. V důsledku svého zdravotního stavu je nezaměstnatelný. Nevlastní žádné nemovité věci ani automobil. Musí se starat o svou matku, kdy doplácí náklady na služby, které jsou jeho matce poskytovány v [anonymizována dvě slova], neboť matčin důchod ve výši 12 800 Kč k hrazení nákladů ve výši 19 316 Kč nestačí. Žalovaný je ženatý, žije s manželkou a jejími dvěma dětmi, kdy náklady na bydlení a související náklady platí žalovaný, a to ve výši 2 733 Kč měsíčně za nájem a služby a ve výši 2 523 Kč měsíčně za náklady, které jsou hrazeny prostřednictvím služby SIPO. V podání ze dne 3. 9. 2018 a ze dne 19. 8. 2019 doplnil, že v červnu 2018 byl„ vypuzen“ z bytu a od té doby je z něj bezdomovec žijící v azylových domech, v autě nebo na obdobných neutěšených místech. Nemá možnost získat práci v oboru hornictví, v němž léta pracoval, z důvodu věku a dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 4 Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 5. 2020 č. j. [číslo jednací] soud uznal žalobu žalobkyně za důvodnou a s účinností od 1. 12. 2014 do budoucna zvýšil výživné na částku 4 000 Kč měsíčně, současně stanovil výši dluhu a jeho splatnost. Vzájemný návrh žalovaného zamítl. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že bylo prokázáno, že na straně žalobkyně došlo k podstatným změnám okolností rozhodujících pro výši a trvání výživného. Již prostým plynutí času vzrostly náklady na uspokojení jejích odůvodněných potřeb, tj. náklady na stravování, ošacení, obuv, náklady související se studiem. Soud rovněž zohlednil skutečnost, že veškerá péče a výchova o žalobkyni po celou dobu náležela matce, neboť žalovaný o svou dceru neprojevoval žádný zájem. I výživné stanovené ve výši 500 Kč měsíčně bylo z jeho strany hrazeno nepravidelně, a žalobkyně se jeho hrazení musela domáhat v rámci exekučního řízení. Dále měl soud za prokázané stran majetkových poměrů žalobkyně, že není vlastníkem žádným nemovitých věcí ani osobního motorového vozidla. Řádně se připravuje studiem na vysoké škole na své budoucí povolání. V roce 2015 studium přerušila v důsledku úrazu dolních končetin. Byť účet vedený na jméno žalobkyně u bankovního subjektu [právnická osoba], vykazuje měsíčně příjem plateb v řádech desítek tisíc korun českých, bylo dle názoru soudu I. stupně spolehlivě prokázáno, že nejde o příjmy pouze žalobkyně, když na tento účet jsou vypláceny mimo jiné i příspěvek na mobilitu pro jejího postiženého bratra, příspěvek na péči o postiženého bratra, jehož příjemcem je matka žalobkyně, dále příjem matky žalobkyně za hlídání nezletilého syna a péči o domácnost partnerů - paní [příjmení] a pana [jméno] [jméno], a do října 2019 byla na její účet vyplácena mzda nyní již jejího bývalého partnera a otce jejích dvou nezletilých dětí. Majetkové a osobní poměry žalovaného soud I. stupně zhodnotil tak, že byť jeho finanční situace není zcela příznivá, nelze ho označit za zcela nemajetného bezdomovce. Žalovaný je příjemcem invalidního důchodu, do září 2017 pobíral i příspěvek na mobilitu a do března 2018 rovněž příspěvek na péči. Byť jeho pracovní schopnost klesla až o 70 %, není nezaměstnatelný, což dokládá i to, že se určitou dobu živil jako doručovatel a poté jako vrátný. Jeho průměrný příjem za prosinec 2014 činil částku 15 627 Kč, v roce 2015 částku 16 236 Kč, v roce 2016 částku 19 876 Kč, v roce 2017 částku 17 072 Kč, v roce 2018 částku 21 495 Kč. Není vlastníkem žádných nemovitých věcí, ale ještě v roce 2018 byl vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu]. 5 Shora citovaný rozsudek soudu I. stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021 č. j. [číslo jednací]. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně přistoupil ke zvýšení výživného, aniž by měl zjištěny celkové majetkové poměry žalobkyně a není tak postaveno najisto, zda žalobkyně výživné skutečně potřebuje. Odvolací soud soudu I. stupně uložil, aby vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ohledně celkových osobních a majetkových poměrů tak, aby prokázala, že výživné, které požaduje, skutečně i potřebuje. Dále odvolací soud uvedl, že bez odpovědi nelze ponechat ani námitku žalovaného o možné existenci nároků žalobkyně v souvislosti s úrazem, který utrpěla v roce 2015. Následně měl soud I. stupně vyzvat žalovaného, aby reagoval na konkrétní tvrzení žalobkyně a navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně zrušení vyživovací povinnosti vůči žalobkyni. 6 Žalobkyně v reakci na výzvu soudu ze dne 31. 3. 2021 č. j. [číslo jednací] v podání ze dne 21. 4. 2021 uvedla, že od 1. 12. 2014 se soustavně připravovala na budoucí povolání s tím, že od roku 2013 byla studentkou zahraniční školy ve [příjmení] [jméno] [anonymizována tři slova] [příjmení] [jméno]. Po ukončení studia navázala studiem na vysoké škole v [anonymizováno] – [příjmení] [jméno] [příjmení]. Od počátku akademického roku 2017 2018 je studentkou vysoké školy v ČR - [anonymizována dvě slova]. Studium úspěšně dokončila na přelomu ledna a února roku 2021. Od září 2021 má zájem plynule navázat dalším studiem za účelem získání titulu [příjmení]. S výjimkou období od 26. 6. 2015 do 23. 12. 2015, kdy se dlouhodobě léčila z vážného úrazu dolních končetin, se soustavně připravovala na budoucí povolání. Příjmy žalobkyně tvoří výživné od otce ve výši 500 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně, příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Od počátku roku 2020 plyne žalobkyni příjem z dohody o provedení práce uzavřené se [právnická osoba], [anonymizováno], ve výši 5 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy než shora uvedené žalobkyně od roku 2014 neměla. V roce 2018 žalobkyně obdržela jednorázovou dávku porodného a následně pobírala rodičovský příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně na své dvě nezletilé děti. Od ledna 2021 žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek na své třetí dítě. Žalobkyně v období od 22. 3. 2013 do 25. 11. 2014 a od 29. 10. 2003 do 18. 3. 2013 disponovala stavebním spořením u stavební spořitelny [anonymizováno], které v její prospěch založila její matka. Prostředky byly použity na úhradu nákladů za studium ve [příjmení] [jméno]. Žalobkyně nevlastní žádný hodnotný movitý majetek ani automobil. Nadále bydlí se svou matkou, která nese náklady na společnou domácnost a poskytuje žalobkyni výživu formou naturálního plnění. Na podzim roku 2020 se stala žalobkyně vlastníkem rodinného domu na adrese [adresa žalobkyně a svědkyně], který nabyla od své matky. Základní životní potřeby žalobkyně jsou převážně hrazeny z finančních prostředků matky žalobkyně, která dlouhodobě zajišťuje výživu a bytové potřeby žalobkyně. Průměrné měsíční výdaje žalobkyně představují: školné 15 000 Kč, 120 GBP v souvislosti se studiem na [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy částka odpovídá splátce studentské půjčky, poskytované vládní neziskovou organizací, plavání 1 000 Kč, rehabilitační pomůcky 7 000 Kč, strava 6 000 Kč, pomůcky na studium 1 000 Kč. Žalobkyně dále vysvětlila, že její zahraniční pobyty byly spojeny výlučně se studiem žalobkyně ve [příjmení] [jméno], byly hrazeny z úspor žalobkyně, resp. ze stavebního spoření, zčásti matkou žalobkyně, která je financovala z vlastních úspor, dále ze studijní půjčky, kterou žalobkyně splácí ve výši 120 GBP Náklady na vzdělání žalobkyně v ČR hradí matka žalobkyně z vlastních zdrojů a z bankovních půjček. V souvislosti s úrazem v roce 2015 žalobkyně neobdržela žádné finanční plnění, neboť neměla sjednaný pojistný produkt, na základě kterého by jí plynul nárok na pojistné plnění, rovněž neobdržela žádnou náhradu za újmu na zdraví. Náklady na studium žalobkyně, náklady na léčbu žalobkyně a finanční chod společné domácnosti hradí matka žalobkyně, jejíž příjem je tvořen starobním důchodem a příležitostnými brigádami. 7 Žalovaný v reakci na výzvu soudu ze dne 27. 4. 2021 č. j. [číslo jednací] v podání ze dne 7. 5. 2021 uvedl, že žalobkyně dne 29. 1. 2021 ukončila studium na škole [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně založila [právnická osoba], s.r.o., ve které od data jejího vzniku [datum] nepřetržitě figuruje jako jediný společník a jednatel. Tato společnost úspěšně podniká, ode dne [datum] je spolehlivým plátcem daně. Dále poukázal na to, že žalobkyně vlastní a užívá rodinný dům se třemi pozemky v obci [obec], [katastrální uzemí]. Dále poukázal na rozsáhlý finanční majetek žalobkyně, z něhož každý měsíc hradí vydání v řádu desetitisíců či statisíců korun českých, jak vyplývá z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba], č. [bankovní účet]. V neposlední řadě poukázal na rodinné poměry žalobkyně, která má tři nezletilé děti, přičemž po otcích dětí zřejmě nevymáhá všechna plnění, na které má nárok. 8 V reakci na podání žalovaného ze dne 1. 7. 2021 žalobkyně omezila návrh na navýšení výživného časovým obdobím od 1. 12. 2014 do 30. 7. 2018, tj. kalendářním měsícem, ve kterém se jí narodila dvojčata [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno svědka]. Opětovně se vyjádřila ke svým osobním a majetkovým poměrům shodně jako v podání ze dne 21. 4. 2021. Omezení nároku zdůvodnila obtížnou rodinnou situací, kdy jí dne 16. 6. 2021 zemřel její nejmladší syn. 9 Žalobkyně při jednání dne 30. 7. 2021 dále doplnila, že školné na vysoké škole [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] nebylo hrazeno. Další náklady související se studiem na této vysoké škole byly hrazeny z finančních prostředků z jejího stavebního spoření, které byly naspořeny její matkou a babičkou. Na [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo hrazeno školné ze studijní půjčky, která se začala splácet až po ukončení studia, přičemž měsíční splátka činí 120 liber. K datu 31. 3. 2020 byla půjčka ve výši 12 560,76 liber. Na úhradě této půjčky se podílela žalobkyně společně se svou matkou, přičemž v současné době se žalobkyně snaží tuto částku splácet sama. Na další náklady související se studiem se podílela rodina žalobkyně. K úrazu v roce 2015 doplnila, že neměla sjednané zvláštní úrazové pojištění, tudíž jí nevznikl žádný nárok na pojistné plnění. Vzhledem k tomu, že k úrazu došlo v zahraničí, dále s ohledem na její věk, rodinné poměry, kdy se její matka starala o jejího nemocného bratra, s ohledem na skutečnost, že osoba, která měla úraz způsobit, je nemajetná, tj. s ohledem na tyto okolnosti se žalobkyně žádného dalšího nároku nedomáhala. Žalobkyně důrazně odmítla, že by důvodem bylo to, že její ekonomická situace je taková, že si mohla dovolit tento nárok nevymáhat. Vyjma období od 26. 6. 2015 do 23. 12. 2015, kdy se dlouhodobě léčila z vážného úrazu dolních končetin, se soustavně připravovala na budoucí povolání. 10 V návaznosti na jednání soudu dne 30. 7. 2021 žalobkyně i za situace, kdy je přesvědčena o důvodnosti své žaloby, s přihlédnutím k délce řízení a současné rodinné situaci vyslovila v podání ze dne 19. 8. 2021, které upřesnila při jednání dne 10. 9. 2021, souhlas s návrhem žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti počínaje dnem 1. 8. 2018 do budoucna, přičemž na zvýšení výživného za období od 1. 12. 2014 do 31. 7. 2018 i nadále trvá, kdy má za to, že v období roku 2018 i jemu předcházejícímu bylo výživné ve výši 500 Kč měsíčně neúměrně nízké a neodpovídalo možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného. 11 K poměrům žalobkyně soud zjistil, že od roku 2013 byla studentkou školy ve [příjmení] [jméno] – [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno]. Žalobkyně uvedla, že školné na této vysoké škole hrazeno nebylo. Toto tvrzení žalobkyně potvrdila ve svědecké výpovědi dne 25. 9. 2019 i její matka. Po ukončení tohoto studia žalobkyně plynule navázala studiem na vysoké škole v [anonymizováno] – [příjmení] [jméno] [příjmení]. Školné na této vysoké škole bylo hrazeno ze studentské půjčky, přičemž počátek její splatnosti je kladen až v době po ukončení studia v roce 2019. Žalobkyně předložila potvrzení, ze kterého plyne, že k datu 5. 4. 2020 činí celková částka k úhradě 12 560,76 liber, kdy půjčka je splácena po splátkách ve výši 120 liber měsíčně. Žalobkyně se snaží v současné době splácet půjčku sama. Žalobkyně uvedla, že další náklady související se studiem a s jejím pobytem v zahraničí byly hrazeny z jejího stavebního spoření u stavební spořitelny [anonymizováno], přičemž tyto finanční prostředky byly spořeny její matkou a její babičkou. Od počátku akademického roku 2017 2018 byla žalobkyně studentkou vysoké školy v České republice - [anonymizována dvě slova] se školným v částce 15 000 Kč měsíčně. Školné bylo hrazeno matkou žalobkyně, která si na úhradu částky vzala půjčku, jak uvedla ve výpovědi dne 25. 9. 2019. Studium žalobkyně úspěšně dokončila na přelomu ledna a února roku 2021. Od září 2021 má zájem plynule navázat dalším studiem za účelem získání titulu [příjmení]. 12 Žalobkyně v rozhodném období nebyla vlastníkem nemovitých věcí, jak vyplynulo z údajů v katastru nemovitostí, nevlastnila ani osobní motorové vozidlo, jak vyplynulo ze sdělení [stát. instituce] ze dne 24. 9. 2019. 13 V období od 26. 6. 2015 do 23. 12. 2015 se žalobkyně dlouhodobě léčila z vážného úrazu dolních končetin, jak vyplývá i z potvrzení [anonymizována tři slova] ze dne 23. 12. 2015. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 15. 9. 2017 bylo zjištěno, že od 1. 3. 2016 trvale je žalobkyně držitelkou průkazu osoby se zdravotním postižením označeným symbolem ZTP, trpí těžkým funkčním postižením levé nohy a pravého kolena s výrazným oslabením svalů pravého stehna, což výrazně omezuje její schopnost chůze, která je možná jen s oboustrannou oporou a jen na minimální vzdálenost. Prognóza je značně nepříznivá. Zlepšení stavu nelze očekávat. K okolnostem úrazu žalobkyně doplnila, že neměla sjednané zvláštní úrazové pojištění, tudíž jí nevznikl žádný nárok na pojistné plnění. Vzhledem k tomu, že k úrazu došlo v zahraničí, s ohledem na věk žalobkyně, rodinné poměry, kdy se její matka starala o nemocného bratra, s ohledem na skutečnost, že osoba, která měla úraz způsobit, je nemajetná, se žalobkyně žádného dalšího nároku nedomáhala. Žalobkyně důrazně odmítla, že by důvodem bylo to, že její ekonomická situace je taková, že si mohla dovolit tento nárok nevymáhat. 14 Žalobkyně tvrdila, že v rozhodném období nebyla nikde zaměstnaná. Tvrzení žalobkyně potvrdila ve svědecké výpovědi dne 25. 9. 2019 i matka žalobkyně, která k tomu uvedla, že během studia ve [příjmení] [jméno] absolvovala žalobkyně pouze 6 týdnů praxe. Z oznámení [anonymizována tři slova] [územní celek] ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně za zdaňovací období roku 2015, 2016, 2017 a 2018 nepodala daňové přiznání. Ze soudem oslovených společností, které žalobkyně uváděla na svém profilu na sociálních sítí, bylo zjištěno, že pro [právnická osoba], s. r. o. nevykonávala žalobkyně žádnou činnost, ve [právnická osoba] s. r. o. vykonávala v průběhu let 2012 – 2013 aktivity za účelem předání praktických zkušeností o fungování společnosti, bez nároku na finanční odměnu. 15 Od března 2016 byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně, který byl od srpna 2016 zvýšen na částku 880 Kč měsíčně, jak vyplývá z rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] ze dne 19. 8. 2016. S účinností od 1. 1. 2018 jí byla zvýšena částka příspěvku na mobilitu ze 400 Kč na 500 Kč měsíčně, jak vyplývá ze sdělení [anonymizováno 7 slov] [územní celek] ze dne 24. 11. 2017. Žalobkyně měla uzavřeny dvě smlouvy o stavebním spoření s [právnická osoba] v období od 29. 10. 2003 do 18. 3. 2013, se zůstatkem 235 338, 60 Kč, jak vyplývá ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 11. 2019, a v období od 22. 2. 2013 do 25. 11. 2014. 16 Matka žalobkyně ve svědecké výpovědi dne 25. 9. 2019 a dne 12. 2. 2020 uvedla, že výživné hradí žalobkyni naturálně, poskytuje jí bydlení, stravu, dále se snaží hradit její školné, hradila i zvýšené náklady související s jejím úrazem, tedy cvičební pomůcky a rehabilitační pobyty. Žalovaný odešel ze společné domácnosti, když byly žalobkyni 4 roky, od té doby nejevil o žalobkyni žádný zájem. Příjem matky žalobkyně představuje starobní důchod ve výši 14 000 Kč měsíčně a současně si přivydělává hlídáním syna a péčí o domácnost partnerů - paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [jméno]. Doprovází je i na cestách do zahraničí. Vyúčtování probíhá tak, že na konci měsíce matka žalobkyně předloží přehled nákladů, které měla s domácností, a paní [příjmení], případně její partner, jí tyto náklady a současně kompenzaci za výpomoc proplatí na účet, který jí matka žalobkyně dala k dispozici. Matka žalobkyně si založila vlastní účet až v lednu 2019, proto veškeré platby určené matce žalobkyně chodí na účet žalobkyně, vyjma jejího důchodu. 17 V období roku 2015 až do října 2019 žil v domácnosti žalobkyně i její nyní již bývalý partner a otec jejích dvou dětí – [jméno] a [jméno] - [celé jméno svědka]. Jak uvedl ve svědecké výpovědi dne 12. 2. 2020, pracoval u [právnická osoba] [anonymizováno], s. r. o., mzda mu byla vyplácena do října 2019 na účet žalobkyně, kdy mu ji poté žalobkyně vyplácela v hotovosti s tím, že částka ve výši 2 000 – 5 000 Kč měsíčně byla ponechána na účtu žalobkyně na úhradu nákladů domácnosti. Na účet žalobkyně byl vrácen i přeplatek z exekuce vedené na majetek pana [celé jméno svědka] i vratka z finančního úřadu. 18 Žalobkyně je majitelem účtu u [právnická osoba] [bankovní účet], na který byly pravidelně připisovány částky v období od prosince 2014 v řádech desítek tisíc korun českých. Na citovaný účet přichází platby určené žalobkyni, platby určené matce žalobkyně, bratrovi žalobkyně a do října 2019 i nyní již bývalému partnerovi žalobkyně, neboť takto byli zvyklí hospodařit, v roce 2014 – dávky z [anonymizována tři slova] a platba [jméno] [příjmení], v roce 2015 přídavky na dítě (žalobkyni) ve výši 700 Kč, příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč, rovněž příspěvek na péči ve výši 12 000 Kč, jehož příjemcem je matka žalobkyně, případně příspěvek na bydlení za září, srpen a květen 2015, platby od [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], v roce 2016 příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč, příspěvek na péči ve výši 13 200 Kč, příspěvek na péči ve výši 880 Kč, příspěvek na dítě 700 Kč, platby [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], v červenci 2016 – částka 190 000 Kč – doplatek na důchod matky žalobkyně, v červnu 2016 – částka 100 852 Kč – výplata ze spoření formou státních dluhopisů, v květnu 2016 – částka 140 841 Kč – spoření bratra žalobkyně, v květnu 2016 – částka 75 273 Kč – spoření žalobkyně, v dubnu 2016 – částka 102 469 Kč – dar babičky žalobkyně matce žalobkyně, v roce 2017 – mzda [anonymizována tři slova] s. r. o., příspěvek na dítě 700 Kč, 2 krát příspěvek na mobilitu po 400 Kč, příspěvek na péči 13 200 Kč, platby od [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], v roce 2018 – 2krát příspěvek na mobilitu po 400 Kč (od února 2018 vyplácený ve výši 550 Kč), příspěvek na dítě 700 Kč, příspěvek na péči 13 200 Kč, mzda [anonymizována tři slova] s. r. o., příspěvek na péči 880 Kč, příspěvek na péči 13 200 Kč, přídavky na nezletilé děti žalobkyně od září 2018, případně rodičovský příspěvek, mzda [anonymizována tři slova] s. r. o., 2019 – rodičovský příspěvek, 2krát příspěvek na mobilitu po 550 Kč, příspěvek na péči 880 Kč a 19 200 Kč, bývalého partnera a otce jejích dvou nezletilých dětí u [právnická osoba] s. r. o. [příjmení] 1 832 000 Kč byla poskytnuta žalobkyni na základě smlouvy o zápůjčce mezí žalobkyní a paní [jméno] [příjmení], která je zajištěna zástavním právem k rodinnému domu ve vlastnictví matky žalobkyně. 19 K poměrům žalovaného v rozhodném období soud z posudku o invaliditě ze dne 12. 8. 2014 zjistil, že z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 % a není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Z posudku o invaliditě ze dne 30. 6. 2017 bylo zjištěno, že invalidita trvá a z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %. Praktickým lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] byl žalovaný označen za nezaměstnatelného člověka, silně omezeného v běžné činnosti, jak plyne ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 1. 2018. Od ledna 2018 mu byl vyplácen invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně ve výši 12 682 Kč měsíčně, od ledna 2019 ve výši 13 592 Kč měsíčně, jak plyne z oznámení [obec] [anonymizována tři slova]. 20 Žalovaný byl od 1. 4. 2016 ženatý s [jméno] [příjmení] [jméno]. S manželkou, jejími dvěma dětmi a se svou matkou bydlel v bytě na adrese [anonymizována dvě slova] [číslo] s měsíčním nájmem včetně služeb ve výši 2 733 Kč dle evidenčního listu [číslo] ze dne 20. 11. 2017 a s poplatky za elektřinu, televizi, rozhlas a internet ve výši 2 523 Kč dle platebního dokladu SIPO za měsíc prosinec 2017 vystaveného na jméno matky žalovaného. Matce žalovaného byl od ledna 2018 vyplácen starobní a invalidní důchod ve výši 12 800 Kč měsíčně, jak plyne z oznámení [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 13. 12. 2017. Pobytové odlehčovací služby v [anonymizována dvě slova], které využívala matka žalovaného, činily za měsíc prosinec 2017 částku 19 316 Kč, jak bylo zjištěno z faktury ze dne 8. 1. 2018 č. [anonymizováno] [rok] [číslo]. Dne 3. 7. 2018 byl žalovaný zařazen do evidence sociálního kurátora. V době od 10. 7. 2018 do 11. 12. 2018 byl klientem Azylového domu [anonymizováno]. [jméno], kdy využíval služby pobytu na přechodnou dobu. Od 2. 7. 2019 do 31. 7. 2019 žalovaný využíval služeb azylového domu [ulice] [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována dvě slova] . Sociální kurátor mu zprostředkoval ubytování v [příjmení] [jméno] – [část obce], kde pobýval do doby, než si zajistil komerční ubytování v podnájmu se třemi osobami na adrese [adresa], za které hradil částku 6 000 Kč měsíčně. Výdaje na léky činily 2 500 Kč měsíčně, mobilní tarif 2 400 Kč měsíčně, splátka půjčky u [anonymizováno] 2 500 Kč, jak plyne ze sdělení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 18. 9. 2019. 21 Žalovaný byl v období od 27. 4. 2018 do 13. 2. 2019 majitelem účtu u [právnická osoba] číslo [bankovní účet], na který byla dne 27. 4. 2018 vložena hotovost ve výši 55 000 Kč. Dále byl žalovaný majitelem běžného účtu u [právnická osoba] číslo [bankovní účet] s celkovými příjmy v prosinci 2014 ve výši 15 627 Kč – invalidní důchod ve výši 11 627 Kč a sociální dávky ve výši 4 000 Kč; za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 s celkovými příjmy 194 834,10 Kč - invalidní důchod ve výši 11 836 Kč měsíčně a sociální dávky ve výši 4 000 Kč měsíčně, za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 s celkovými příjmy 238 513, 07 Kč – invalidní důchod ve výši 11 876 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 4 000 Kč měsíčně, příjem částky ve výši 40 000 Kč dne 24. 3. 2016, za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 s celkovými příjmy ve výši 204 866,31 Kč - invalidní důchod ve výši 12 194 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně (vyplácený do září 2017) a příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně; za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 s celkovými příjmy 257 946, 84 Kč - invalidní důchod ve výši 12 682 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně (vyplácený do března 2018), bez povšimnutí nelze nechat, že dne 28. 3. 2018 mu byla na účet připsána částka ve výši 78 032,65 Kč, dne 13. 4. 2018 částka ve výši 22 000 Kč, dne 14. 4. 2018 částka ve výši 8 000 Kč a dne 13. 12. 2018 částka ve výši 23 614 Kč od [právnická osoba] s. r. o. Dále byl u stejného bankovního subjektu majitelem 4 úvěrových účtů a spořicího účtu se zůstatkem v jednotkách korun českých. Od 21. 12. 2017 do 9. 4. 2019 byl majitelem účtu u [právnická osoba] [bankovní účet] s příjmem v roce 2019 ve výši 9 498 Kč, v roce 2018 ve výši 2 000 Kč. 22 Žalovaný nebyl evidován jako vlastník žádných nemovitých věcí. Byl evidován jako provozovatel vozidla tov. značka [anonymizováno], jehož vlastníkem je [právnická osoba] s. r. o. s platností od 31. 12. 2018. Citovaný vůz byl dne 25. 7. 2018 pojat do soupisu movitých věcí žalovaného coby povinného v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] na návrh žalobkyně coby oprávněné pod sp. zn. [spisová značka]. 23 Za období od 1. 12. 2014 do 17. 1. 2020 [ulice] [anonymizována tři slova] eviduje u žalovaného 2 zaměstnavatele – [právnická osoba] s. r. o. v období od 3. 12. 2018 do 26. 3. 2019, kde pracoval na pozici doručovatele, a v období od 1. 9. 2019 společnost [právnická osoba], kde pracoval na pozici vrátného. 24 Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen též „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 25 Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 26 Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 citovaného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 27 Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 28 Soud podle § 132 o. s. ř. ve věci provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud má za to, že na jejich základě byl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav ve věci tak, aby bylo možno ve věci rozhodnout. Z ostatních důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti ve věci. S ohledem na omezení předmětu řízení již nebyly další navrhované důkazy prováděny. 29 Výživné je důležitým institutem, skrze nějž je dítěti garantováno zajištění jeho potřeb pro zdárný vývoj. Nejde pouze o finanční zajištění, ale i o osobní péči o dítě, zajištění materiální (poskytnutí výživného jinak než v penězích, např. poskytnutí potravin, oblečení, obuvi, školních pomůcek) nebo zajištění služeb (bydlení, dovolené, zajištění zájmových činností). Poskytování výživného je jednou z nejdůležitějších rodičovských povinností. 30 Dle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 30. 9. 2014 sp. zn.

II. ÚS 2121/14) v případě rozhodování o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet k věku dítěte, neboť i když platí, že zletilost nemá na trvání vyživovací povinnosti vliv z hlediska hmotného práva, je situace odlišná u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň psychického a fyzického vývoje převážně odkázáno na své rodiče, a zletilého dítěte, u něhož lze předpokládat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí k tomu, aby se živilo samo. Schopnost zletilého dítěte samostatně se živit znamená plnou způsobilost uspokojovat všechny životní potřeby, a to jak kulturní, hmotné i bytové, tj. mít určitý trvalý příjem, ze kterého své potřeby hradí. 31 S ohledem na shodná stanoviska žalobkyně i žalovaného ve věci trvání vyživovací povinnosti od 1. 8. 2018 do budoucna, kdy žalobkyně, byť je přesvědčena o důvodnosti své žaloby, s přihlédnutím k délce řízení a současné rodinné situaci, v tomto období zvýšení výživného nepožaduje a souhlasila i s návrhem žalovaného na zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči ní, soud rozhodl o výživném za období od 1. 8. 2018 do budoucna tak, jak je uvedeno ve výroku ad. I. rozsudku a vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni zrušil. 32 Soud má za to, že v řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období od 1. 12. 2014 do 31. 7. 2018 jsou splněny podmínky pro vznik a trvání vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni, neboť mezi žalobkyní a žalovaným existuje rodinně právní vztah, kdy jde o otce a dceru, a dále stav odkázanosti na výživu žalobkyně, resp. její neschopnost sama se živit. V době posledního rozhodování o výživném byla žalobkyně nezletilá a studovala 1. ročník [anonymizována dvě slova]. V rozhodném období byla žalobkyně studentkou vysoké školy. Po provedeném dokazování lze dospět k jednoznačnému závěru, že u žalobkyně šlo o řádné studium a řádnou přípravu na budoucí povolání, nikoli o samoúčelné studium, kterým by si chtěla pouze prodlužovat mládí. Její studium neslo znaky cílevědomosti a soustavnosti. Žalobkyně v lednu 2021 studium úspěšně dokončila a má zájem pokračovat v navazujícím studiu. Pokud jde o studium na vysoké škole [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], zde se školné nehradilo. Další náklady související se studiem byly pokryty ze zrušeného stavebního spoření žalobkyně u [právnická osoba] stavební spořitelny, tj. z úspor žalobkyně, jež jí poskytly její matka a její babička, které na tento finanční produkt žalobkyně pravidelně přispívaly. Školné na [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo hrazeno ze studijní půjčky, která se začala splácet až po ukončení studia. V současné době se žalobkyně snaží splátku ve výši 120 liber hradit sama. Školné na [anonymizována dvě slova] hradila matka žalobkyně, která si za tímto účelem vzala i půjčku. 33 V průběhu řízení se neprokázalo, že by žalobkyně disponovala pravidelným příjmem, ze kterého by byla schopna uspokojovat veškeré své potřeby hmotné, kulturní, bytové a zdravotní. Na úhradě nákladů žalobkyně se podílela zejména její matka, která plnila výživné vůči žalobkyni jednak v naturální podobě tím, že jí poskytovala bydlení, stravu, jednak jí podporovala finančně, kdy hradila školné v České republice, hradila zvýšené náklady spojené se zdravotním stavem po úrazu žalobkyně v roce 2015. Žalobkyně nevlastnila žádný nemovitý majetek ani hodnotný movitý majetek, ze kterého by jí plynul příjem. Ani ze soudem oslovených společností, které žalobkyně uváděla na svém profilu na sociálních sítí, nebylo zjištěno, že by u nich žalobkyně vykonávala více než bezplatnou praxi. 34 V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně v rozhodném období výživné nepotřebovala. V této souvislosti nelze mít za to, že pokud plní vyživovací povinnost pouze jeden z rodičů i za zvýšeného úsilí, jako v tomto případě, kdy matka žalobkyně je v invalidním důchodu, ale přivydělává si hlídáním nezletilého syna a péčí o domácnost partnerů - paní [příjmení] a pana [jméno] [jméno], nadto si bere půjčky, druhý z rodičů je od plnění vyživovací povinnosti osvobozen. Na výživném se žalovaný vyjma částky 500 Kč měsíčně nikterak nepodílel. I výživné v této výši hradil nepravidelně a muselo být vymáháno v rámci exekučních řízení. O platební morálce žalovaného ostatně hovoří i řada trestních oznámení, které na něj žalobkyně i její matka z důvodu neplacení výživného žalobkyni a jejímu bratrovi podávaly. 35 K tíži žalobkyně nemůže jít okolnost, že její matka nevyvinula žádnou procesní aktivitu za účelem zvýšení výživného ještě v době nezletilosti žalobkyně. Rovněž k tíži žalobkyně nemůže jít okolnost, že se rozhodla studovat na vysoké škole, neboť rodiče jsou odpovědni za všestranný rozvoj svých dětí, a z toho plyne, že jsou povinni dbát o to, aby dítě našlo zdroj obživy, kdy lze obecně říct, že prohlubování vzdělávání vede k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své potřeby prací. Dále dle názoru soudu žalobkyně dostatečně vysvětlila, z jakého důvodu jí nebylo poskytnuto finanční plnění v důsledku úrazu, který utrpěla v roce 2015. Uvedla, že neměla potřebné úrazové pojištění, a proto neměla nárok na pojistné plnění. Uvedla i ospravedlnitelné důvody, pro které se nedomáhala dalšího plnění soudní cestou přímo po viníkovi nehody. Rovněž tato okolnost by jí neměla být kladena k tíži a rozhodně z ní neplyne automaticky a bez dalšího závěr o příznivé ekonomické situaci žalobkyně, která tak nepotřebuje žádné výživné. Žalobkyně ostatně ani po žalovaném nepožaduje, aby jí hradil zvýšené náklady se zdravotním stavem, zvýšené náklady se studiem v zahraničí, ale pouze, aby v rámci svých možností plnil vyživovací povinnost, kterou do té doby plnila pouze její matka. 36 Soud dále odmítl námitku žalovaného, že za první 4 měsíce nelze žalovaný nárok přiznat z důvodu vad žaloby, neboť z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1440/2001 plyne, že pokud účastník neúplnost nebo nesprávnost žaloby odstraní z podnětu soudu nebo z vlastní iniciativy, popřípadě alespoň odstraní ty vady, které brání dalšímu pokračování v řízení, je možné žalobu v řízení projednat a rozhodnout o ní. V takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku. 37 Byť finanční situace žalovaného nebyla v rozhodném období zcela příznivá, nelze ho zcela označit za nemajetného bezdomovce. Žalovaný byl příjemcem invalidního důchodu, do září 2017 pobíral i příspěvek na mobilitu a do března 2018 mu byl na účet vyplácen příspěvek na péči, jehož žadatelem byla matka žalovaného, jak bylo soudem ověřeno u příslušného úřadu práce dne 8. 9. 2021. Jeho průměrný příjem za prosinec 2014 činil částku 15 627 Kč, v roce 2015 částku 16 236 Kč, v roce 2016 částku 19 876 Kč, v roce 2017 částku 17 072 Kč, v roce 2018 částku 21 495 Kč. Byť jeho pracovní schopnost klesla až o 70 %, nelze ho označit za nezaměstnatelného, o čemž svědčí i to, že v průběhu let 2018 a 2019, tj. v době, kdy lze naopak s přibývajícím věkem spíše očekávat postupné zhoršování zdravotního stavu, byl schopen si najít zaměstnání a vykonávat funkci vrátného a doručovatele. I přes tvrzenou nepříznivou finanční situaci byl navíc schopen hradit nemalé částky za pobytové služby své matky v [anonymizována dvě slova], jak sám uvedl ve svém podání ze dne 2. 2. 2018. Nelze rovněž odhlédnout, že v rozhodném období bydlel v bytě své matky. Nebyl vlastníkem žádných nemovitých věcí, ale ještě v roce 2018 byl provozovatelem osobního motorového vozidla [značka automobilu]. 38 Byť účet vedený na jméno žalobkyně u [právnická osoba], vykazoval měsíčně příjem plateb v řádech desítek tisíc korun českých, bylo spolehlivě prokázáno, že nešlo o příjmy pouze žalobkyně. Na účet, který byl vedený na jméno žalobkyně, byly vypláceny zejména příspěvky na péči žalobkyně a na mobilitu, příspěvek na mobilitu pro jejího postiženého bratra, příspěvek na péči pro postiženého bratra žalobkyně, jehož příjemcem je matka žalobkyně, dále příjem matky žalobkyně za hlídání nezletilého syna a péči o domácnost partnerů - paní [příjmení] a pana [jméno] [jméno] do října 2019 byla vyplácena mzda jejího bývalého partnera a otce jejích dvou nezletilých dětí. 39 S ohledem na uvedené má soud za to, že žaloba žalobkyně byla podána důvodně, neboť v rozhodném období od 1. 12. 2014 do 31. 7. 2018 nebyla prokázána schopnost žalobkyně samostatně se živit, tj. její plná způsobilost uspokojovat všechny své životní potřeby za situace, kdy byla řádnou studentkou vysoké školy, kdy její studium neslo znaky soustavnosti a cílevědomosti, a výživné jí bylo hrazeno pouze ze strany její matky. Žalobkyní navrhované výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně je zcela přiměřené i poměrům žalovaného. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. S ohledem na to, že soud žalobu shledal důvodnou, rozhodl o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti za období od 2. 2. 2018 do 31. 7. 2018, jak je uvedeno ve výroku ad II. 40 Ve výroku IV. rozsudku určil, že dluh na výživném za období od 1. 12. 2014 do 31. 7. 2018 ve výši 154 000 Kč / 3 500 Kč x 44 měsíců/je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci rozsudku, když přihlédl k poměrům žalovaného a k právu žalobkyně na poskytnutí plnění v přiměřené lhůtě. 41 Při rozhodování o nákladech řízení soud přihlédl k okolnostem projednávané případu, k délce řízení, k chování účastníků v průběhu řízení, k okolnostem, za kterých žalobkyně souhlasila s návrhem žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti vůči ní ode dne 1. 8. 2018, a má za to, že lze považovat žalobkyni za úspěšnou ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř., a proto jí náleží náhrada nákladů řízení. Účelnými náklady jsou jen ty, které musel účastník nezbytně vynaložit na uplatnění či bránění práva a které jsou adekvátní konkrétním okolnostem případu, kdy v případě nákladů právního zastoupení to platí nejen, pokud jde o účelnost jednotlivých úkonů, ale i pokud jde o výši odměny. Jestliže ve věcech péče o nezletilé, včetně výživného pro nezletilé děti, se podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč, jíž odpovídá odměna za jeden úkon ve výši 1 000 Kč, vyšel soud z úvahy, že daný spor není složitější než spor o výživné pro nezletilé dítě a za přiměřenou odměnu přiznal částku za jeden úkon ve výši 1 000 Kč (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]). Advokát žalobkyně učinil ve věci 19 úkonů právní služby po 1 000 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, podání ze dne 3. 4. 2018, účast na jednání dne 6. 4. 2018, 23. 10. 2018, 19. 7. 2019, 25. 9. 2019, 12. 11. 2019, 12. 2. 2020, dále vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 10. 9. 2020, účast na jednání před odvolacím soudem dne 19. 1. 2021, písemné vyjádření na výzvu soudu dne 21. 4. 2021, podání žalobkyně ze dne 1. 7. 2021, podání žalobkyně ze dne 19. 8. 2021, účast na jednání soudu dne 30. 7. 2021, dne 10. 9. 2021 a dne 8. 10. 2021), a dva úkony právní služby po 500 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu (účast na jednání soudu dne 15. 5. 2020 a dne 15. 10. 2021). Dále mu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, tj. 6 300 Kč. Jako plátci DPH je mu přiznána i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 523 Kč Náklady řízení činí celkem 31 823 Kč. Soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení v obecné pariční lhůtě k rukám advokáta žalobkyně, který žalovanou zastupoval dle § 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal náklady za další návrhy učiněné žalobkyní, kterým byla doplněna žaloba a návrhy na doplnění dokazování, a za podání návrhů na nařízení jednání, neboť nejde o úkony právní služby, za které by náhrada nákladů příslušela.