10 C 1/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Horákovou ve věci žalobkyně: ; titul celé jméno žalobkyně , datum narození trvale bytem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa , obec a číslo zastoupený titul jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , obec a číslo o výživné manželky

I. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo platit žalobkyni na její výživu coby nerozvedené manželce částku 20 000 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci předem, počínaje dnem 1. 2. 2022 do 29. 11. 2022, a ve výši 4 000 Kč měsíčně, vždy do 15. dne v kalendářním měsíci předem, počínaje dnem 30. 11. 2022 do 30. 6. 2023, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupkyně částku ve výši 76 472 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 2. 2022 domáhala uložení povinnosti žalovanému platit jí výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně, počínaje měsícem únor 2022 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, a současně uložení povinnosti žalovanému přispívat na náklady rodinné domácnosti částkou ve výši 10 000 Kč měsíčně. Pro odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci uzavřeli manželství dne 20. 6. 2017. Dne 4. 9. 2017 se jim narodil nezletilý [jméno] [celé jméno žalovaného]. Přibližně v polovině měsíce června 2021 se žalovaný s žalobkyní rozešel, v polovině července se odstěhoval ze společné domácnosti. Nezletilý [jméno] zůstal v péči žalobkyně a účastníci o úpravě jeho poměrů vedou opatrovnické řízení. Žalobkyně nemá žádné příjmy, neboť pečuje o nezletilého, který nenavštěvuje žádné předškolní zařízení. Žalobkyně nemůže pracovat, a to ani na částečný úvazek. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, pracuje jako programátor a jeho příjem v roce 2020 činil 100 000 Kč měsíčně. Náklady na vedení domácnosti na adrese [adresa], činí 10 031 Kč, bez pojištění a daně z nemovitosti. Žalobkyně je zcela závislá na finančních prostředcích, které jí žalovaný posílá dle svého uvážení, kdy v července 2021 jí poukázal částku 18 000 Kč, v srpnu 2021 částku 24 000 Kč, v září 2021 částku 18 000 Kč, v říjnu 2021 částku 22 000 Kč a v listopadu 2021 částku 8 000 Kč. Na výživu žalobkyně žalovaný ničeho nepřispívá, na výživu nezletilého [jméno] přispívá částkou 8 000 Kč měsíčně.

2. Podáním ze dne 15. 11. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu o vylíčení svých osobních a majetkových poměrů a o příčiny rozvratu manželství. Uvedla, že má vyživovací povinnost pouze k nezletilému synovi [jméno], ale očekává narození druhého dítěte. Není v pracovním poměru ani osobou samostatně výdělečně činnou, je v domácnosti. Žalovaný platí výživné na jejich nezletilého syna [jméno] ve výši 4 000 Kč měsíčně, současně žalobkyni platí výživné na základě předběžného opatření ve výši 5 000 Kč měsíčně. Se svým současným partnerem panem [jméno] [jméno] zatím nežije ve společné domácnosti. Do srpna 2022 žila společně s nezletilým v [obec], kde ji partner navštěvoval. V současné době se připravují na společné soužití v rodinném domě v [obec], jehož je žalobkyně spoluvlastníkem. Partner vůči ní jako matce svého dítěte plní vyživovací povinnost. Jí i jejímu nezletilému synovi [jméno] zajišťuje stravu, dopravu, hradí výlety, půjčuje žalobkyni peníze na právní služby, přispívá matce žalobkyně na náklady energie v rodinném domě v [obec]. Vzhledem k tomu, že většinu nákladů na jídlo, drogistické zboží a dopravu žalobkyně nehradí, nezná jejich přesnou měsíční výši. Žalobkyně je vysokoškolsky vzdělaná ve studijním oboru [anonymizována dvě slova] studia. Zaměstnání ukončila v roce 2017, kdy odešla na rodičovskou dovolenou. Je spoluvlastníkem rodinného domu v [obec] s velikostí spoluvlastnického podílu ¼, kde do budoucna plánuje s partnerem a dětmi žít. Dále má v podílovém spoluvlastnictví s velikostí spoluvlastnického podílu ½ byt na adrese [adresa], který je zatížený hypotékou. Hypotéku a náklady na energie a poplatky SVJ hradí žalovaný coby druhý spoluvlastník. Ve společném jmění manželů mají účastníci automobil tov. zn. Dacia Duster. Jako příčiny rozvratu manželství označila rozdílnost povah, zájmů, názorů na výchovu dítěte, trávení volného času, rozdílnost víry, priorit a životních hodnot. Několik týdnů po rozchodu účastníků, ke kterému došlo ze strany žalovaného v červnu 2021, žalobkyně v červenci 2021 započala intimní vztah s dlouholetým kamarádem [jméno] [jméno], se kterým očekává narození svého druhého dítěte. Jejich vztah byl následkem nezvratného rozvratu manželství účastníků, nikoli jeho příčinou.

3. Podáním ze dne 21. 12. 2022 žalovaný k výzvě soudu uvedl, že s žalobou nesouhlasí v celém rozsahu a navrhl žalobu zamítnout. Nárok žalobkyně shledává zcela v rozporu s dobrými mravy, neboť dle jeho názoru žalobkyně zapříčinila rozpad manželství, když stavěla žalovaného do situace, kdy si buď pořídí druhé dítě, nebo si ho žalobkyně pořídí s někým jiným. Dalším důvodem rozporů mezi účastníky byla emoční nestabilita žalobkyně. K osobním a majetkovým poměrům svým a žalobkyně uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou a pracuje jako programátor s příjmem 60 000 Kč měsíčně hrubého. Učinil nesporným tvrzení žalobkyně, že mají společně vyživovací povinnost k nezletilém synovi [jméno], na jehož výživu zasílá žalobkyni částku 4 000 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 9. 2022 č. j. 27 Nc 46/2021-433 byl nezletilý doposud nepravomocně svěřen do asymetrické střídavé péče rodičů ve prospěch žalobkyně a žalovanému byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 3 000 Kč měsíčně. Doplnil, že žalobkyni se dne 25. 11. 2022 narodilo další dítě, jehož otcem je pan [jméno] [jméno]. Po rozpadu vztahu účastníků si zajistil bydlení v podobě nájmu na adrese [adresa], [obec a číslo], s náklady 16 000 Kč včetně záloh na služby. Ve snaze zajistit finanční stabilitu a bezpečí pro nezletilého se rozhodl, že bude hradit veškeré náklady spojené s provozem a údržbou bytu na adrese [adresa], že žalobkyně je spoluvlastníkem rodinného bytu v [obec], tvrzení žalobkyně, že účastníci mají v podílovém vlastnictví byt na adrese [adresa]. Ke svým majetkovým poměrům dále doplnil, že prodal kryptoměny v hodnotě 1 000 000 Kč. Prostředky z prodeje byly užity na úhradu nákladů potřeb žalobkyně a nezletilého, na úhradu nákladů spojených se dvěma domácnostmi.

4. V podání ze dne 15. 1. 2023 a ze dne 20. 1. 2023 žalobkyně vyjma reakcí na vyjádření žalovaného uvedla, že dne 25. 11. 2022 se jí narodil syn, jehož biologickým otcem je její současný partner pan [jméno] [jméno]. Od narození druhého syna je na rodičovské dovolené a je příjemcem rodičovského příspěvku ve výši 6 250 Kč měsíčně. Krátce před narozením druhého syna začala s partnerem tvořit společnou domácnost na adrese jejího trvalého pobytu. S ohledem na tuto změnu pozbyla dle názoru žalobkyně svého smyslu žaloba v části týkající se úhrady nákladů společné domácnosti i žaloba na výživné manželky v původní výši, neboť nyní jsou životní náklady žalobkyně a jejího syna nižší, protože může žít se svým partnerem a v levnější lokalitě. Žalobkyně proto vzala žalobu co do povinnosti žalovaného platit náklady společné domácnosti zcela zpět. Výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně pak požaduje za období do 29. 11. 2022, a za období po zániku společné domácnosti do 30. 6. 2023 požaduje na výživném částku 4 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že tyto finanční prostředky pokryjí náklady nezletilého [jméno] spojené s docházkou do lesního klubu, neboť výživné hrazené žalovaným na nezletilého ve výši 4 000 Kč měsíčně nepokryje zcela jeho potřeby.

5. Soud s ohledem na dispoziční úkon žalobkyně s předmětem řízení usnesením ze dne 24. 1. 2023 č. j. 10 C 1/2022-324 řízení co do povinnosti žalovaného platit žalobkyni náklady rodinné domácnosti ve výši 10 000 Kč měsíčně, dále co do povinnosti žalovaného platit žalobkyni v období od 30. 11. 2022 do 30. 6. 2023 výživné ve výši 16 000 Kč měsíčně, dále co do povinnosti žalovaného platit žalobkyni počínaje dnem 1. 7. 2023 do právní moci rozsudku o rozvod manželství výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně, zastavil.

6. Z oddacího listu ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 20. 6. 2017.

7. Z rodného listu ze dne 18. 9. 2017 soud zjistil, že dne 4. 9. 2017 se účastníkům narodil nezletilý [jméno] [celé jméno žalovaného].

8. Z dosud nepravomocného rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. 9. 2022 č. j. 27 Nc 46/2021-433 soud zjistil, že nezletilý byl svěřen pro dobu před a po rozvodu účastníků do střídavé péče rodičů tak, že v péči žalobkyně je od neděle lichého týdne do úterý lichého týdne a v péči žalovaného od úterý lichého týdne do neděle lichého týdne. Speciální úprava péče byla stanovena pro dobu velikonočních, letních a vánočních prázdnin. Žalovanému byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 3 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 10. 2022.

9. Z potvrzení [název školního ústavu] [anonymizována čtyři slova] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 27. 10. 2022 soud zjistil, že nezletilý [jméno] školku navštěvuje od září 2022 na 2 dny v týdnu.

10. Z ceníku shora jmenovaného zařízení soud zjistil, že cena za dvoudenní docházku v týdnu je 3 300 Kč měsíčně, cena dětského oběda je 54 Kč.

11. Z rodného listu ze dne 30. 11. 2022 soud zjistil, že dne 25. 11. 2022 se narodil nezjištěno [celé jméno žalovaného], jehož matkou je žalobkyně a matrikovým otcem je žalovaný.

12. Z oznámení Úřadu práce ČR o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 2. 1. 2023 soud zjistil, že od 25. 11. 2022 má žalobkyně nárok na rodičovský příspěvek ve výši 6 250 Kč měsíčně.

13. Z výpisu transakcí z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba], č. účtu 1 [bankovní účet], soud zjistil, že v lednu a v únoru byla na účet žalobkyně žalovaným poukázána částka po 8 000 Kč, v březnu částka 14 000 Kč a od dubna do října 2022 částka ve výši 9 000 Kč měsíčně.

14. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba], č. účtu 1 [bankovní účet], v období červen 2021 až listopad 2022 soud zjistil, že žalobkyně si hradí penzijní a životní připojištění v částce celkem ve výši 954 Kč měsíčně. Z účtu označeného jako [jméno] [jméno] jí byly ve sledovaném období připsány tyto částky: v červenci 2021 částka ve výši 5 000 Kč, v prosinci 2021 částka 100 000 Kč (označená jako půjčka na právní služby), v březnu 2022 částka 34 000 Kč (označená jako půjčka na právní služby), v květnu 2022 částka 26 000 Kč (označená jako půjčka na živobytí), v červenci 2022 částka 25 000 Kč (označená jako půjčka na živobytí) a částka 40 000 Kč (označená jako půjčka na právní služby), v srpnu 2022 částka 30 000 Kč (označená jako půjčka na právní služby) a částka 4 5 000 (označená jako investice skříně), v září 2022 částka 4 000 Kč (označená jako investice skříně) a částka 60 000 Kč (označená jako půjčka na právní služby), v říjnu 2022 částka 30 000 Kč na úhradu potřeb pro dítě a částka 20 000 Kč (označená jako půjčka na právní služby). V prosinci 2021 pak žalobkyně zaslala na účet označený jako [jméno] [jméno] částku 20 000 Kč, která jí byla zaslána obratem zpět.

15. Z přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za rok 2021 soud zjistil, že výše jeho příjmů v oboru činnost související s daňovými portály činila 970 625 Kč, výše výdajů činila 582 375 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 388 250 Kč. Žalovaný uplatňoval výdaje ve výši 60% z příjmů. Dále měl žalovaný příjem z prodeje zakoupených kryptoměn ve výši 1 014 556 Kč.

16. Z přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za rok 2022 soud zjistil, že výše jeho příjmů v oboru programování činila 752 124 Kč, výše výdajů 451 274 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činila 388 250 Kč. Žalovaný uplatňoval výdaje ve výši 60% z příjmů.

17. Z listiny datované dnem 10. 9. 2021 zástupkyně žalovaného adresované žalobkyni, z listiny datované dnem 23. 9. 2021 zástupkyně žalobkyně adresované zástupkyni žalovaného, z listiny datované dnem 3. 12. 2021 zástupkyně žalovaného adresované zástupkyni žalobkyně, z listiny datované dnem 7. 12. 2021 zástupkyně žalobkyně adresované zástupkyni žalovaného soud zjistil, že před zahájením soudního řízení probíhala mezi účastníky jednání o smírném řešení věci o úpravě poměrů jejich nezletilého syna [jméno] a majetkovém vyrovnání účastníků.

18. Z e-mailové korespondence žalobkyně adresované zástupkyni žalovaného dne 5. 1. 2023 a dne 13. 1. 2023 bylo zjištěno, že v rámci smírného řešení věci žalobkyně navrhovala, že vezme žalobu zpět, pokud by žalovaný hradil vyšší výživné na nezletilého syna [jméno] tak, aby peněžní prostředky pokryly náklady se školkou a jeho další potřeby.

19. Z komunikace žalobkyně a žalovaného prostřednictvím aplikace [příjmení] v období v období od 28. 6. 2021 do 23. 10. 2021 soud zjištěno, že žalobkyně psala žalovanému texty ve znění, že by ho nikdy neopustila, nikoho by si nehledala, kdy by ji neopustil, že novou známost navázala až pár týdnů poté, co ji opustil žalovaný (zpráva ze dne 11. 7. 2022). Také psala, že by chtěla žít s žalovaným a jejich synem, že chce, aby byli zase rodina (zpráva ze dne 12. 7. 2022). Žalovaný psal žalobkyni, že ho vše ničí, je zmatený a neví, co má dělat (zpráva ze dne 12. 7. 2022). V rámci komunikace spolu rovněž probírali druhé těhotenství žalobkyně. Žalobkyně žalovanému sdělovala, že jí nový partner nabídl, že jí udělá kartu ke svému účtu.

20. Soud podle § 132 o. s. ř. ve věci provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co za řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud má za to, že na jejich základě byl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav ve věci tak, aby bylo možno ve věci rozhodnout. Z ostatních v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti ve věci. Další v řízení předložené důkazy - lékařské zprávy týkající se nezletilého [jméno], rozhodnutí Okresního soudu Praha – východ v opatrovnické věci nezletilého [jméno] a podání účastníků v této věci, vyúčtování úhrad za dodávku plynu, elektřiny a služby na adrese [adresa], kopie těhotenského průkazu žalobkyně, čestné prohlášení ze dne 7. 11. 2022, komunikace z března 2020 a z června 2021, komunikace matky a [školské zařízení] [anonymizována tři slova] [příjmení], [anonymizováno] soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

21. Podle § 2 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

22. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

23. Ustanovení § 697 o. z. představuje projev principu rovnosti manželů v manželství. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit stejnou hmotnou a kulturní úroveň oběma manželům. Předpokladem pro uplatnění vyživovací povinnosti mezi manžely nemusí být situace, kdy jeden z manželů není schopen zajišťovat své potřeby, ale spíše případ, kdy oba manželé jsou schopni zajišťovat své potřeby, ale v rozdílné míře. Institut vyživovací povinnosti tak plní určitou dorovnávací funkci v případě, že by standard jednoho z manželů byl zcela odlišný (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2822/16). Při stanovení rozsahu výživného je třeba přihlédnout k tomu, zda a v jaké míře povinný o oprávněného pečuje, dále se přihlédne i k péči o rodinnou domácnost. Vyživovací povinnost tedy úzce souvisí s náklady rodinné domácnosti.

24. Pojem dobré mravy vymezil Ústavní soud v usnesení ze dne 26. 2. 1998 sp. zn. II. ÚS 249/97 jako souhrn etických, obecně zachovaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti. Jde o pojem, který je však třeba posuzovat vždy případ od případu.

25. Soud právně posoudil věc podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud dospěl k závěru, že rozvrat vztahu manželů nelze klást převážně k tíži jednoho z účastníků. Uzavřel, že oba účastníci měli rozdílné názory, pokud se jedná o jejich společnou budoucnost. Nelze však přehlédnout, že ve velmi krátké době po rozpadu manželství, v době čítající pouze pár týdnů, kdy se jevilo, že vztahy účastníků nebyly ještě natolik rozvráceny, že by nebyla absolutně žádná naděje na jejich obnovu, jak ostatně vyplývá i z komunikace účastníků prostřednictvím aplikace [příjmení], kdy žalobkyně žalovanému mimo jiné psala, že by chtěla žít s žalovaným a jejich synem, že by chtěla, aby byli zase rodina, a žalovaný psal žalobkyni, že ho vše ničí, je zmatený a neví, co má dělat, žalobkyně navázala intimní vztah s panem [jméno] [jméno]. S tímto partnerem v té době i otěhotněla. V tomto směru soud spatřuje rozdíl od případu, který řešil Ústavní soud v usnesení ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3175/11, z jehož odůvodnění vyplývá, že jako řádnou, racionální a logicky akceptovatelnou shledal argumentaci Městského soudu v Praze, který uzavřel, že pokud žalobkyně navázala vztah s jiným mužem v době, kdy její vztah s manželem byl natolik rozvrácený, že nebyla naděje na jeho obnovu, nedosahuje tato skutečnost, v této konkrétní věci, intenzity rozporu s dobrými mravy. V souzeném případě, kdy k navázání intimního vztahu žalobkyně a pana [jméno] [jméno] došlo ve velmi krátké době po rozpadu manželství, v době čítající pouze pár týdnů, kdy vztahy účastníků nebyly ještě natolik rozvráceny, že by nebyla absolutně žádná naděje na jejich obnovu, nadto za situace, kdy je výživné požadováno za dobu, kdy byla žalobkyně s novým partnerem těhotná, pak dle názoru soudu tato skutečnost požadované intenzity rozporu s dobrými mravy dosahuje.

26. Vzhledem k tomu, že při určování výše výživného soud zohledňuje péči o rodinnou domácnost, když vyživovací povinnost úzce souvisí s náklady rodinné domácnosti, soud dále zohlednil, že poté, co žalovaný opustil společnou domácnost v bytě, který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, na adrese [ulice a číslo] v [obec], kde žalobkyně spolu s nezletilým synem účastníků zůstali bydlet, hradil náklady spojené s provozem a údržbou tohoto bytu zahrnující splátku hypotéky ve výši 7 668 Kč měsíčně a náklady na energie a poplatky SVJ.

27. Předpokladem pro uplatnění vyživovací povinnosti mezi manžely nemusí být situace, kdy jeden z manželů není schopen zajišťovat své potřeby, ale spíše případ, kdy oba manželé jsou schopni zajišťovat své potřeby, ale v rozdílné míře. V tomto směru soud poukazuje na tvrzení žalobkyně, že jí a jejího syna zabezpečuje její nový partner pan [jméno] [jméno], se kterým žalobkyně otěhotněla a dne 25. 11. 2022 se jim narodilo dítě. Pan [příjmení] [jméno] zajišťuje stravu, dopravu, hradí výlety, půjčuje žalobkyni peníze na právní služby, přispívá matce žalobkyně na náklady energie v rodinném domě v [obec]. Uvedené dokresluje i sdělení žalobkyně k výzvě soudu, aby vylíčila své běžné životní výdaje, když uvedla, že většinu nákladů na jídlo, drogistické zboží a dopravu, nehradí, proto ani nezná jejich přesnou měsíční výši.

28. V neposlední řadě se jeví, že žalobkyně se svým nárokem ve skutečnosti domáhá hrazení vyššího výživného na nezletilého syna účastníků [jméno], což ostatně i vyplývá z jejího podání a z návrhů na smírné řešení věci zaslaných dne 5. 1. 2023 a dne 13. 1. 2023 zástupkyni žalovaného, kdy navrhuje, že vezme žalobu zpět, pokud žalovaný bude hradit vyšší výživné na nezletilého tak, aby byla uhrazena mateřská škola a další potřeby nezletilého [příjmení] výživném na nezletilého, které je nárokem nezletilého, je rozhodováno v opatrovnickém řízení vedeném Okresním soudem pro Prahu – pod sp. zn. 27 Nc 46/2021 a nespokojenost s výší výživného stanovenou v opatrovnickém řízení nelze s úspěchem řešit v řízení o výživné manželky, neboť výživné manželky je nárokem žalobkyně coby manželky. Tímto žalobkyně pouze dává najevo, že ve skutečnosti žádné finanční prostředky na úhradu svých potřeb od žalovaného nepotřebuje.

29. Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku ad I. rozsudku.

30. O nákladech řízení ve výroku II. rozsudku bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy dle výsledku řízení má žalovaný plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalovaného představuje odměna zástupkyně žalovaného ve výši 15 500 Kč za jeden úkon právní služby dle § 8 odst. 2, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž zástupkyně žalovaného učinila 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání ze dne 21. 12. 2022, účast na jednání dne 17. 1. 2023 a dne 30. 1. 2023), dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby, tj. 1 200 Kč. Jako plátci DPH je jí přiznána i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 13 272 Kč Náklady řízení činí celkem 76 472 Kč. Soud uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení v prodloužené lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného, která žalovaného zastupovala dle § 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř. Soud neshledal v souzeném případě podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Nelze ani uzavřít, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného, soud neshledal žalobu podanou důvodně.