10 C 10/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Klárou Horákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 500 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 500 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 8. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 28. 11. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že s žalovaným dne 4. 2. 2025 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, což je patrno z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím a zasláním verifikační platby. Žalovaný se zavázal úroky úvěru splácet v měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2025. I přes zaslání několika upomínek splátka splatná dne 15. 5. 2025 nebyla žalovaným uhrazena a žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 28. 7. 2025. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč, nákladů na upomínky, kapitalizovaného smluvního úroku a nákladů na právní zastoupení do 11. 8. 2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že tu zkoumala ze dvou dokladů totožnosti žalovaného, kompletního výpisu bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno žalovaného (ve formátu , Anonymizováno, ), výpisem z Insolvenčního rejstříku, z databáze kradených dokladů, z , Anonymizováno, ze , Anonymizováno, . Ohledně žalovaného dospěla k závěru, že žalovaný deklaroval příjem 29 500 Kč, ve výpise bylo uvedeno 29 145 Kč, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 3 000, ve výpise žádné nebyly, náklady domácnosti žalovaný uvedl ve výši 3 500 Kč, ve výpise bylo uvedeno 1 380 Kč, finanční závazky uvedl ve výši 0 Kč, ve výpise z účtu byly ve výši 0 Kč. Žalobkyně tak vypočetla, že žalovaný má disponibilní částku 21 645 Kč měsíčně. O žalovaném dále zjistila, že nemá negativní záznamy v žádné ze zkoumaných evidencí, má výbornou platební morálku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Mezi účastníky byla dne 4. 2. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr měl být spolu s úroky uhrazen v 11 splátkách po 7 500 Kč, 12. splátka činila 57 500 Kč. Celková částka, kterou byl povinen žalovaný zaplatit, je 140 000 Kč. Smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím SMS kódu dle autorizační doložky s identifikátory a časovým kódem. Žalovaný uvedl při sjednání úvěru, že je svobodný, nemá žádné děti, průměrný příjem má 29 500 Kč měsíčně, příjem nalezený na výpise z účtu žalovaného byl 29 145 Kč, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč, ve výpise z účtu žádné nebyly, náklady domácnosti žalovaný uvedl ve výši 3 500 Kč, ve výpise z účtu bylo uvedeno 1 380 Kč, finanční závazky uvedl žalovaný ve výši 0 Kč, ve výpise z účtu byly uvedeny ve výši 0 Kč, závazky sdělené organizací , Anonymizováno, byly ve výši 0 Kč. Žalobkyně tak vypočetla, že žalovaný má disponibilní částku 21 645 Kč měsíčně. Žalobkyně dále lustrací zjistila, že občanský doklad žalovaného není ztracený, žalovaný neprochází Insolvenčním rejstříkem ani Centrální evidencí exekucí a dle rejstříku , Anonymizováno, má výbornou platební morálku a žádné měsíční závazky /smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 2. 2025 včetně předsmluvních informací a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, předsmluvní informace ze dne 4. 2. 2025, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, datový výstup z , Anonymizováno, , kopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného/. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2024 do 31. 1. 2025 soud zjistil, že účet v daném období vykazoval velmi nízké obraty. V září 2024 byl příjem 0 Kč a z účtu odešlo 15 Kč, v říjnu 2024 byl příjem 4 412,01 Kč a z účtu odešlo 4 407,57 Kč, v listopadu 2024 byl příjem 25 Kč a z účtu odešlo 29 Kč, v prosinci 2024 byl účet bez pohybu, v lednu 2025 byl příjem 1 000 Kč a z účtu odešlo 1 000 Kč. V únoru 2025 na účet přišlo 826 658 Kč a z účtu odešlo 838 708,19 Kč, přičemž stran příjmů se jedná o řadu zápůjček (mj. od společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, .), stran výdajů se mj. jedná o úhradu kontokorentu a splátek zápůjček /výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2025/. Žalovaný zaslal z účtu č. , č. účtu, částku ve výši 1 Kč na účet č. , č. účtu, a z účtu č. , č. účtu, byla dne 4. 2. 2025 na účet č. , č. účtu, zaslána částka 50 000 Kč /detail pohybu – okamžitá příchozí platba ze dne 3. 2. 2025 a detail pohybu – bezhotovostní platba ze dne 4. 2. 2025/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek dne 20. 5. 2025 a dne 5. 6. 2025 /1. upomínka ze dne 20. 5. 2025 zaslaná na e-mail , e-mail, a dopisem ze dne 20. 5. 2025, 2. upomínka ze dne 5. 6. 2025 zaslaná na e-mail , e-mail, a dopisem ze dne 5. 6. 2025/ a dále zaslala předžalobní výzvu dne 28. 7. 2025 /předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 28. 7. 2025, včetně podacího lístku ze stejného dne/.

4. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalované je úvěrová smlouva absolutně neplatná, tedy i bez námitky uplatněné spotřebitelem.

15. Předmětný závazkový vztah soud posoudil dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 citovaného zákona. Žalobkyně měla pak dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. V daném případě žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když vycházela z informací, které získala kontrolou interních a externích registrů, výpisem z účtu a dále z tvrzení samotného žalovaného. Žalobkyně se odkazovala na kompletní výpisy z účtu žalovaného za poslední 3 kalendářní měsíce, tyto však soudu nepředložila a soud tak nemohl posoudit, zda je to skutečně pravda. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že tento účet v době od září 2024 do ledna 2025 vykazoval velmi nízké obraty, víceméně v řádech jednotek korun českých, v prosinci 2024 byl dokonce bez pohybu. Tento výpis z účtu nevykazuje příjmy ani výdaje deklarované žalovaným při uzavření smlouvy o úvěru. Z výpisu z tohoto účtu za měsíc únor 2025 bylo zjištěno, že příjmy žalovaného jsou tvořeny mj. řadou zápůjček a jeho výdaje mj. jejich splácením. Řadu plateb pak nebylo možné z výpisu vůbec identifikovat. Výdaje v tomto měsíci převyšovaly příjmy o 12 050 Kč. Je tedy zřejmé, že pokud by žalobkyně náležitě zkoumala právě tento výpis, musela by mít objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, neboť po dobu 5 měsíců před poskytnutím úvěru účet vykazoval obraty v zanedbatelné výši, neodpovídající žalovaným uváděným příjmům a výdajům při sjednání spotřebitelského úvěru. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání, nemohla být ze strany soudu poučena, aby předložila další důkazy, kterými by svá tvrzení prokázala.

17. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak výdajovou, proto je třeba považovat účastníky uzavřenou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. V takovém případě bylo možno vztah mezi účastníky vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný dosud zaplatil pouze 22 500 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 27 500 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od data uvedeného v předžalobní výzvě (výrok II.). Co do zbytku jistiny a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a části zákonného úroku z prodlení týkající se zamítané jistiny soud žalobu zamítl (výrok I.).

19. Pokud jde o aplikaci § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a splatnosti spotřebitelského úvěru, žalovaný zůstal v průběhu řízení nečinný a soud si nemohl udělat představu, jaké jsou jeho možnosti splácet úvěr, soud proto rozhodl o splacení úvěru ve lhůtě dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

20. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně (55 %) a úspěchu v řízení žalovaného (45 %) je nepatrný a nepředstavuje více jak 10 %.

21. Ve věci bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně se z jednání včas a řádně omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy. K podání pana , jméno FO, , které bylo doručeno do datové schránky soudu v 1.04.57 hodin dne 6. 3. 2026, tj. v den konání jednání, soud nepřihlížel, neboť osoba nevystupuje jako účastník, příp. jako zástupce účastníka v řízení.