10 C 18/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Klárou Horákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 71 537,46 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 21 537,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 537,46 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 461 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 11. 2025, ve znění jejího doplnění ze dne 23. 3. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení 71 537,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , a žalovaný uzavřeli dne 15. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 71 537,46 Kč. Úvěr měl být splacen do 15. 9. 2025. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi ověřitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy těchto 10 % se musí rovnat výši minimálně životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dále ověřovala z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán upomínkami, přesto doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Mezi účastníky byla dne 15. 3. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 10,4 % měsíčně (tj. 124,8 % ročně), v pravidelných měsíčních splátkách /smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 15. 3. 2019, standardní informace o spotřebitelském úvěru/. Z účtu žalobkyně byla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, zaslána dne 8. 5. 2025 částka 30 000 Kč, dne 19. 5. 2025 částka 10 000 Kč a dne 23. 5. 2025 částka 10 000 Kč /potvrzení o platbě ze dne 8. 5. 2025, 19. 5. 2025, 23. 5. 2025, data z účetní knihy, sdělení , právnická osoba, . o majiteli účtu č. , č. účtu, , informace k žádosti o úvěr ze dne 23. 5. 2025/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho plat činí 50 000 Kč a bydlí v nájmu /údaje k žádosti o úvěr/. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 15. 9. 2025, kdy požadovala uhrazení částky alespoň ve výši 31 798,97 Kč /faktura variabilní symbol , var. symbol, /. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 1. 2020 a žalovanému postoupení pohledávky oznámila dopisem ze dne 18. 10. 2025 /smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku č. 2 a příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2025/. Žalobkyně odeslala výzvu k úhradě dluhu žalovanému dne 21. 10. 2025 /potvrzení , právnická osoba, . o podání doporučení zásilky/.

4. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalované je úvěrová smlouva absolutně neplatná, tedy i bez námitky uplatněné spotřebitelem.

15. Předmětný závazkový vztah soud posoudil dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 citovaného zákona. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně měla dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně, přestože byla vyzvána, nepředložila jediný důkaz mající objektivní vypovídací hodnotu o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným uváděné údaje ověřila. Soud tak uzavřel, že této své povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedostála.

16. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak výdajovou, proto je třeba považovat účastníky uzavřenou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z.

17. Současně soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť roční úroková sazba ve výši 124,8 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácnosti na spotřebu bankami, která činila v roce 2019 výši 6,51 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu).

18. V takovém případě je vztah mezi účastníky nutné vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný doposud ničeho neuhradil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 50 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ode dne splatnosti stanoveného ve výzvě, resp. faktuře č. , hodnota, (výrok II.). Co do zbytku žalované částky a části zákonného úroku z prodlení týkající se zamítané částky soud žalobu zamítl (výrok I.).

20. Pokud jde o aplikaci § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a splatnosti spotřebitelského úvěru, žalovaný zůstal v průběhu řízení nečinný a soud si nemohl udělat představu, jaké jsou jeho možnosti splácet úvěr, soud proto rozhodl o splacení úvěru ve lhůtě dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

21. O nákladech řízení (výrok III.) soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla částečný úspěch v řízení náklady ve výši 6 461 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a neúspěchu v rozsahu 30 %), tj. 40 % z 16 152 Kč. Tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 862 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 3 980 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Platební místo bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Ve věci bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně se z jednání včas a řádně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.