10 C 49/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Klárou Horákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 23 322 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 10 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 200 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 016 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 1. 2026, ve znění jejího doplnění ze dne 20. 5. 2026, domáhala po žalovaném zaplacení 23 322 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. a žalovaný uzavřeli dne 20. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 13 000 Kč. Úvěr mu byl poskytnut na dobu neurčitou. Na základě smlouvy se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru a opakovaně na to byl žalobkyní upomínán. V poslední upomínce byl informován o zesplatnění celého úvěru k datu 21. 6. 2024. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě dluhu výzvou odeslanou dne 20. 7. 2025. Dluh žalovaného sestává z jistiny 13 000 Kč, nesplacené části smluvního úroku 5 200 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení od 22. 6. 2024 do 20. 7. 2025 ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny. Žalobkyně nárokuje i zákonný úrok z prodlení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi ověřitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy těchto 10 % se musí rovnat výši minimálně životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dále ověřovala z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: Mezi účastníky byla dne 20. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota s úvěrovým limitem až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně (tj. 480 % ročně), v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 21. dni příslušného kalendářního měsíce sestávajících z úroku přirostlému za uplynulé období /smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2024, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, VOP/. Z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovanému na jeho účet č. č. účtu zaslána dne 20. 2. 2024 částka 13 000 Kč /sdělení právnická osoba ze dne 27. 5. 2026 o majiteli účtu č. č. účtu, výpis z účtu č. č. účtu od 20. 2. do 21. 6. 2024/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho mzda činí 38 854 Kč u zaměstnavatele právnická osoba, bydlí v nájmu, jeho měsíční výdaje činí 12 000 Kč, plní vyživovací povinnost k jednomu dítěti /údaje k žádosti o spotřebitelský úvěr č. Anonymizováno/. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 21. 6. 2024, kdy požadovala uhrazení dlužné částky ve výši 36 878,44 Kč /dopis o zesplatnění úvěru a výzva k úhradě ze dne 21. 6. 2024/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba. smlouvou ze dne 2. 6. 2025 a společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným smlouvu ze dne 3. 6. 2025 na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 20. 7. 2025 /smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025, ze dne 3. 6. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025/. Žalobkyně odeslala výzvu k úhradě dluhu ze dne 20. 7. 2025 žalovanému dne 23. 7. 2025 /potvrzení právnická osoba o podání doporučené zásilky, výzva ze dne 20. 7. 2025/.

4. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 580 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

14. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná, tedy i bez námitky uplatněné spotřebitelem.

15. Předmětný závazkový vztah soud posoudil dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 citovaného zákona. Žalobkyně měla pak dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. V daném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi ověřitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy těchto 10 % se musí rovnat výši minimálně životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dále ověřovala z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit.

17. S ohledem na uvedené a v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a judikaturou Ústavního soudu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak výdajovou, víceméně se spokojila pouze s nijak nepodloženým tvrzením o příjmu 38 854 Kč měsíčně a výdajích 12 000 Kč měsíčně. Celková výše měsíčních výdajů ve výši 12 000 Kč je pak velmi nevěrohodná i pro jednu dospělou osobu, tím více pro osobu s jednou vyživovací povinností žijící v nájemním bytě v Praze. Žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila žádné listiny, kterými by příjem žalovaného jakkoli verifikovala, to stejné platí i o výdajové stránce (např. nájemní smlouva, výpisy z bankovního účtu apod.), ačkoliv k tomu byla vyzvána, viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 4. 2026 č. j. 10 C 49/2026-19. K nařízenému jednání se nedostavila. Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat řádné a dostatečně přiléhavé prověření úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně si při poskytování úvěru nemohla být jistá, jaké jsou skutečné majetkové poměry žalovaného. Primárním chráněným zájmem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. Je třeba proto považovat účastníky uzavřenou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z.

18. Současně soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť roční úroková sazba ve výši 480 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácnosti na spotřebu bankami, která činila v roce 2024 výši 7,80 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu).

19. V takovém případě bylo možno vztah mezi účastníky vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). Žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému ke dni zesplatnění peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že by tuto částku uhradil, a proto soud z těchto skutečností vycházel a žalobě co do částky 13 000 Kč vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění úvěru (výrok II.). Co do zbytku žalované částky a části zákonného úroku z prodlení týkající se zamítané částky soud žalobu zamítl (výrok I.), neboť se jedná o nároky na smluvní úrok a smluvní pokutu z neplatné smlouvy.

20. Pokud jde o aplikaci § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a splatnosti spotřebitelského úvěru, žalovaný zůstal v průběhu řízení nečinný a soud si nemohl udělat představu, jaké jsou jeho možnosti splácet úvěr, soud proto rozhodl o splacení úvěru ve lhůtě dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

21. O nákladech řízení (výrok III.) soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla částečný úspěch v řízení náklady ve výši 1 016 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a neúspěchu v rozsahu 44 %). Tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 934 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 2 060 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění), náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Platební místo bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

22. Ve věci bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupkyně žalobkyně se z jednání včas a řádně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Proti tomu tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci podle exekučního řádu.