10 C 90/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Klárou Horákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 571 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 571 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 571 Kč od 8. 10. 2024 zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 30. 6. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 571 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že na základě smlouvy o dodávce elektřiny dodávala do odběrného místa žalovaného (odběratele) elektřinu. Odběr elektřiny za období od 28. 2. 2024 do 15. 9. 2024 byl vyfakturován fakturou č. , hodnota, na částku 16 571 Kč s datem splatnosti dne 7. 10. 2024. Ani přes opakované výzvy nebyla dlužná částka uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva účasti na jednání vzdala, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Dne 5. 3. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal hradit dohodnutou cenu /smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5. 3. 2024, potvrzení o uzavření smlouvy/. Za elektřinu dodanou v období od 28. 2. 2024 do 15. 9. 2024 vznikla žalovanému povinnost zaplatit nedoplatek ve výši 16 571 Kč s datem splatnosti 7. 10. 2024 /faktura č. , hodnota, ze dne 18. 9. 2024/. Výzvou ze dne 20. 5. 2025 zaslanou na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 16 571 Kč /výzva ze dne 20. 5. 2025, e-mail ze dne 20. 5. 2025/. Negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že celková dlužná částka 16 571 Kč nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z těchto skutečností vycházel.

5. Při právní kvalifikaci soud vycházel z § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon). Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky a odběru elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal platit sjednanou cenu. Žalovaný své povinnosti pro něj ze závazkové vztahu vyplývající nedostál, neboť za dodanou elektřinu řádně a včas nezaplatil smluvenou kupní cenu. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností na straně žalovaného právě na žalovaném. Na něm bylo, aby buď tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dlužnou kupní cenu uhradil, případně aby tvrdil a relevantně prokázal, že k řádnému ukončení smluvního vztahu došlo v období dřívějším, než za které je odběr elektřiny fakturován. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci prokázáno nebylo, soud uzavřel, že žalovaný povinnost z předmětného závazkového vztahu porušil, proto soud žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný je stále v prodlení s úhradou dlužné částky, uložil mu soud dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, i povinnost zaplatit úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.

6. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč a paušální náhradou za 2 úkony po 100 Kč dle § 1 odst. 1, 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o. s. ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.