11 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 355 192,41 Kč

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhá zaplacení částky 355 192,41 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 2. 2020 doplněnou podáním ze dne 28. 5. 202 (č. l. 55) a ze dne 15. 3. 2022 (č. l. 98) domáhala na žalované zaplacení částky shora uvedené představující poskytnuté zdravotní služby pojištěncům žalované v období 1. 1. 2018 - 31. 3. 2018. K odůvodnění žaloby uvedla, že je nestátním zdravotnickým zařízením, které pacientům poskytuje lékařskou péči zejména v oborech alergologie a klinické imunologie. V souvislosti s výkonem této své činnosti uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb č. 6A02A366 ze dne 11. 2. 2016. Na základě uvedené smlouvy měla žalobkyně v rozhodném období (1. 1. 2018 – 31. 3. 2018, dále jen„ rozhodné období“) povinnosti uvedené v čl. III smlouvy, zejména poskytovat hrazené služby, a žalované na základě čl. III vznikla povinnost hrazené služby zaplatit. Žalobkyně v rozhodném období splnila svou povinnost poskytovat hrazené služby v souladu s uzavřenou smlouvou i další povinnosti stanovené smlouvou, zejména zaslat žalované fakturu a vyúčtování doložené dávkami dokladů o poskytnutých hrazených službách, neboť žalovaná vyúčtování a dávky přijala a neodmítla je, tedy nevyužila své smluvní možnosti doklady odmítnout a vrátit k doplnění v souladu s čl. IV bod 4 smlouvy. Žalobkyně tak má za to, že částku uplatňuje ve správné výši a v souladu s uzavřenou smlouvou jí vzniklo právo na zaplacení hrazených služeb ve výši 355 192,41 Kč. Žalovaná nicméně zaslanou fakturu nezaplatila a vrátila ji zpět s odůvodněním, že dávky nebyly přijaty a že fakturu vrací z důvodu ukončení smlouvy. K uvedenému žalobkyně uvádí, že jí žalovaná zaslala výpověď smlouvy ze dne 16. 6. 2017, tuto výpověď však žalobkyně nepovažuje za platnou, neboť neobsahuje náležitosti a nebyly splněny podmínky výpovědi stanovené smlouvou, zákonem a přílohou č. 2 vyhlášky č. 618/2006 Sb., na niž odkazuje jednak smlouva č. 6A02A366, jednak i § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalobkyně tak trvá na tom, že smlouva č. 6A02A366 nebyla vypovězena v souladu s obsahem smlouvy č. 6A02A366 ani v souladu se zákonem ani výše uvedenou vyhláškou č. 618/2006 Sb., a nadále je tak platná a účinná, resp. byla platná a účinná v rozhodném období. Žalovaná je proto touto smlouvou vázána a trvá její povinnost zaplatit hrazené služby, které žalobkyně poskytla. Z obsahu smlouvy č. 6A02A366 se podává, že byla uzavřena na dobu neurčitou (čl. VI. smlouvy) a že je možné ji ukončit pouze z důvodů uvedených v čl. VII smlouvy. Čl. VII smlouvy uvádí jednak způsoby ukončení smlouvy, jednak důvody ukončení, přičemž žalobkyně má za to, že tyto dva pojmy nelze směšovat. Žalovaná se tak nemůže odvolávat ani v teoretické rovině na čl. VII odst. 3, který stanoví toliko dobu, kdy je možno smlouvu ukončit před uplynutím sjednané doby, ale neuvádí žádný důvod. Žalovaná je tak na základě čl. VI. smlouvy vázána důvody obsaženými v čl. VII smlouvy, za které lze považovat důvody ve smlouvě taxativně vyjmenované (odst. 1 a 2). Žalovaná však ve výpovědi žádné důvody neuvedla a smlouvu tak nevypověděla platně, přičemž smluvní vztah nadále trvá, neboť byl uzavřen na dobu neurčitou. Odkazuje-li se žalovaná ve své výpovědi na § 17 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění, lze uvést, že podle § 17 odst. 2 smlouva podle odstavce 1 uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních poskytovatelů zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Z ustanovení rovněž vyplývá, že Ministerstvo zdravotnictví vydá rámcové smlouvy jako vyhlášku. Podle § 17 odst. 2 rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Podle názoru žalobkyně cílem a významem uvedeného ustanovení je zabezpečit, aby smlouva mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem zdravotní péče vždy obsahovala dobu účinnosti a jednotlivé způsoby a důvody ukončení smlouvy, a to za účelem zachování transparentnosti postupu smluvních stran, zabezpečení předvídatelnosti jejich jednání a za účelem zabezpečení stability celého systému poskytování zdravotní péče, tedy aby smluvní strany nemohly jednat svévolně a aby nemohly vypovídat smlouvy bez udání důvodu, čímž by mohlo být ohroženo řádné poskytování zdravotní péče pacientům a mohlo by být netransparentně a nehospodárně, bez kontroly veřejnosti, nakládáno s prostředky veřejných rozpočtů. Tomuto cíli odpovídá i povinnost zdravotních pojišťoven uzavírat smlouvy s poskytovateli zdravotních služeb na základě výběrových řízení (§ 46 zákona o veřejném zdravotním pojištění). Pokud zákon stanoví povinnost zdravotní pojišťovny vybrat smluvní stranu na základě výběrového řízení, je taková povinnost výrazem snahy omezit svévolné jednání zdravotní pojišťovny při uzavírání smluv. Nedávalo by smysl vykládat ustanovení § 17 odst. 2 tím způsobem, že navzdory povinnosti zdravotní pojišťovny uzavřít smlouvu jen s poskytovatelem vybraným ve výběrovém řízení a navzdory povinnosti do smlouvy uvádět důvody, na základě nichž může být jedině smlouva vypovězena, může zdravotní pojišťovna jednat svévolně a bez jakékoli kontroly může libovolný úředník zdravotní pojišťovny rozhodnout o vypovězení smlouvy bez udání důvodu. Možnost jakékoli smluvní strany jednat svévolně proto podle názoru žalobkyně z textu ustanovení § 17 odst. 2 nijak nevyplývá. Snaha zabezpečit stabilitu celého systému poskytování zdravotní péče je dále v § 17 odst. 2 zdůrazněna druhou částí souvětí, tedy že jakoukoli smlouvu je možno ukončit (při dodržení výpovědních důvodů obsažených v první části téhož souvětí) vždy jen k 1. lednu následujícího roku. Záměr zákonodárce umožnit smluvním stranám ukončit smlouvu jen z předem definovaných důvodů, tedy nikoli bezdůvodně, lze vysledovat i opakováním téže povinnosti uvádět ve smlouvě výpovědní důvody, a to na konci odstavce § 17 odst. 2: Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytovaných hrazených služeb, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování hrazených služeb, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytovaných hrazených služeb a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, způsob a důvody ukončení smlouvy podle odstavce 1, ustanovení o rozhodčím řízení. Žalobkyně tak zastává názor, že žalovaná jednala v rozporu se zákonem i s obsahem smlouvy, kterou jsou smluvní strany vázány, když smlouvu vypověděla bez udání důvodu, pouze s odkazem na § 17 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky za zdravotní péči, kterou měla poskytnout pojištěncům žalované v období 1. 1. 2018 až 31. 3. 2018. Jedná se o období, v němž již žalobkyně neměla v důsledku předchozí výpovědi uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb a nebyla tak smluvním poskytovatelem žalované. Žalovaná je přesvědčena, že výpověď byla podána v souladu se smlouvou a zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 48/997 Sb.“) a vedla k zániku smluvního vztahu založeného smlouvou. Žalobkyně popisuje pouze jednu z možností zániku smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, a to ukončení této smlouvy na základě tzv.„ sankční výpovědi“, která může nastoupit v důsledku porušení některých smluvních či zákonných povinnosti některou ze smluvních stran. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb je však možné vypovědět i bez udání důvodu. Tato možnost je výslovně zakotvena v § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. Smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb je smluvním typem plynoucím z právní úpravy v zákoně č. 48/1997 Sb. Jeho obsahové náležitosti jsou vymezeny primárně v § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. a dále ve vyhlášce č. 618/2006 Sb., o rámcových smlouvách (dále jen„ vyhláška č. 618/2006 Sb.“). Pokud jde o zánik této smlouvy, tak přímo ze zákona č. 48/1997 Sb. plyne, že: Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odst. 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Z uvedeného ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. vyplývá, že zákonodárce konstruoval dva typy zániku smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb v důsledku výpovědi, a to typy zcela odlišné. První typ výpovědi vyplývá z textu, jenž předpokládá, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Zákonodárce zde jasně stanovil, že smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb je možno vypovědět vždy, tedy bez dalšího (bez uvedení důvodů) s nejméně šestiměsíční výpovědní lhůtou a jednoznačně určeným okamžikem zániku smlouvy k 1. lednu. Dále zákonodárce konstituoval pravidlo, že tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Toto pravidlo je pro účely smluvního vztahu mezi účastníky tohoto řízení blíže rozvedeno v Příloze 2, Části druhé, Článku 9 vyhlášky č. 618/2006 Sb., kde normotvůrce definoval kratší, tj. pětiměsíční výpovědní lhůtu, která nastupuje v případě podání tzv. sankční výpovědi. Je logické, že s ukončením smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb výpovědí bez uvedení důvodu je spojena delší výpovědní lhůta, než s jejím zánikem v důsledku podání tzv. sankční výpovědi, které předchází určité porušení povinnosti některou ze smluvních stran. Sankční výpověď rovněž nevede k ukončení smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb vždy k jasně definovanému okamžiku (k 1. lednu), neboť její běh počíná prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Normotvůrce převzal možnost podání výpovědi bez udání důvodu přímo do textu vyhlášky č. 618/2006 Sb., a to formou odkazu na zákonnou úpravu ukončení smlouvy, který je uveden v Příloze 2, Části druhé, Článku 10, písm. a) vyhlášky č. 68/2006 Sb. takto: Před uplynutím sjednané doby lze smlouvu ukončit, stanoví-li tak zákon. Za„ zákon“ je v souladu s touto vyhláškou považován zákon č. 48/1997 Sb. (viz definice pojmu„ zákon“ v záhlaví vyhlášky). I kdyby normotvůrce ve vyhlášce č. 618/2006 Sb. neodkázal na zákon č. 48/1997 Sb., nic by to neměnilo na možnosti ukončit smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb na základě výpovědi bez uvedení důvodu, neboť tato možnost je v § 17 odst. 2 upravena zcela jednoznačně a žádnou další úpravu ve vyhlášce č. 618/2006 Sb. již nevyžadovala. Uplatnila by se tak zásada lex superior derogat legi inferiori. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení pak přejímá úpravu citované vyhlášky a neuvádí ve vztahu k jejímu ukončení žádná odlišná ujednání. Žalovaná dále učinila sporným veškerý rozsah zdravotních služeb, jejichž úhrady se žalobkyně domáhá a stejně tak i výpočet úhrady těchto zdravotních služeb. Žalovaná dne 16. 6. 2017 doručila žalobkyni dokument označený jako„ Výpověď smlouvy č. 6A02A366 o poskytování a úhradě hrazených služeb ze dne 11. 2. 2016“. V textu tohoto dokumentu oznámila žalovaná žalobkyni, že vypovídá dle § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. smlouvu a dále, že smlouva zanikne ke dni 1. 1. 2018. Žalovaná tak splnila veškeré podmínky pro ukončení smlouvy výpovědí. Výpověď doručila žalobci v zákonem stanoveném termínu (tedy tak, aby byla zachována nejméně šestiměsíční výpovědní lhůta) a vůle k ukončení smlouvy výpovědí byla v dokumentu jasně vyjádřena. Žalovaná dále sdělila žalobkyni právní titul pro ukončení smlouvy označením příslušného ustanovení zákona č. 48/997 Sb. a uvedla i okamžik budoucího zániku smlouvy. Ze strany žalované byly veškeré podmínky pro platnost výpovědi naplněny. Žalovaná v neposlední řadě poukázala na skutečnost, že žalobkyně sice výpověď smlouvy zpochybňovala, její faktické jednání vůči jejím pacientům však naopak odpovídalo akceptaci stavu zániku smlouvy, když jednala tak, že její pacienti museli být přesvědčeni o neexistenci smluvního vztahu s žalovanou. Už během roku 2018 na svých webových stránkách žalobkyně informovala své pacienty o zdravotních pojišťovnách, s nimiž má uzavřenu smlouvu tak, že mezi ně nezahrnula žalovanou. Tento stav trvá až do současnosti. Žalované dále po zániku smlouvy nebyly ze strany žalobkyně vykazovány žádné zdravotní služby, které by požadovala uhradit s výjimkou vyúčtování za období 1. 1. 2018 až 31. 3. 2018, které bylo žalované doručeno až 26. 9. 2018. Toto vyúčtování bylo žalovanou odmítnuto oznámením ze dne 3. 10. 2018. Žalovaná vyúčtování (resp. fakturu [číslo] na částku 355.192,41 Kč a připojené dávky dokladů) jednoznačně odmítla, zaslané dokumenty žalobkyni vrátila a sdělila, že připojené dávky nebyly přijaty. V oznámení byl uveden i důvod tohoto postupu spočívající v ukončení smlouvy. Postup žalované už nebyl upraven smlouvou, ale plynul ze skutečnosti, že žalobkyně uplatnila vyúčtování za období, pro nejž již neměla s žalovanou uzavřen smluvní vztah. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy č. 6A02A366 ze dne 11. 2. 2016 (č. l. 6) soud zjistil, že mezi účastníky byla uvedeného dne uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb pro ambulantní specializovanou péči, uzavřená na dobu neurčitou (čl. VI.); na základě této smlouvy se žalobkyně jako poskytovatel zdravotních služeb zavázala poskytovat hrazené služby v souladu s právními předpisy pojištěncům žalované a žalovaná se zavázala tyto služby žalované uhradit (čl. III odst. 1, 2 a 3). V čl. VII. byl zakotven způsob a důvody ukončení smlouvy s tím, že dle odst. 2 smlouva zaniká písemnou výpovědí s výpovědní dobou pěti měsíců, která začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně, jestliže v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy, a to v případě zde vyjmenovaných důvodů. V odst. 3 je dále uvedeno, že„ smlouvu lze před uplynutím sjednané doby ukončit, a) stanoví-li tak zákon, b) písemnou dohodou smluvních stran, a to za podmínek a ve lhůtě uvedené v této dohodě“.

5. Z dokumentu nazvaného„ Výpověď smlouvy č. 6A02A366 o poskytování a úhradě hrazených služeb ze dne 11. 2. 2016“ ze dne 16. 6. 2017 (č. l. 18) soud zjistil, že žalovaná adresovala žalobkyni výpověď výše citované smlouvy„ dle ust. § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. s tím, že smlouva v souladu s předmětným ustanovením zanikne nejpozději ke dni 1. 1. 2018 v souvislosti s uplynutím šestiměsíční výpovědní doby“.

6. Z protokolu o souboru dávek (č. l. 16), faktury [číslo] za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 (č. l. 15) soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 26. 9. 2018 žalované fakturu a soubor dávek za toto období, přičemž poskytnutou zdravotní péči za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 vyúčtovala na částku 355 192,41 Kč.

7. Z dokumentu nazvaného„ Vrácení faktury pro IČZ [číslo]“ ze dne 3. 10. 2018 (č. l. 17) soud zjistil, že žalovaná vrátila fakturu [číslo] žalobkyni vzhledem k ukončení smlouvy ke dni 3. 2. 2017 a že dávky č. 2 a 3 za období 3/ 2018 nebyly žalovanou přijaty.

8. Z vyjádření k podané výpovědi smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb ze dne 28. 7. 2017 (č. l. 19) soud zjistil, že žalobkyně sdělila svůj nesouhlas s podanou výpovědí smlouvy, poukázala na skutečnost, že výpověď neobsahuje důvod výpovědi a z toho důvodu je neplatná.

9. Z print screenu webových stránek žalobkyně ke dni 16. 3. 2021 a 3. 4. 2018 (č. l. 31 a 34) sodu zjistil, že žalobkyně na svých webových stránkách uvádí pojišťovny, se kterými je ve smluvním vztahu, mezi nimiž nefiguruje žalovaná pojišťovna.

10. Z dopisu Ministerstva zdravotnictví, Ing. [jméno] [příjmení] pověřené řízením sekce ekonomiky a zdravotního pojištění ze dne 22. 8. 2018 (č. l. 36) soud zjistil, že tato podala stanovisko ke způsobům ukončení smlouvy o poskytování zdravotní péče, ve kterém uvedla, že„ současné znění rámcové smlouvy i návrh nové stanoví, že smlouvu lze před uplynutím sjednané doby ukončit rovněž tehdy, stanoví-li tak zákon, čímž je naplněna možnost ukončení smlouvy bez uvedení důvodu vždy k 1. lednu následujícího roku tak, jak ji uvádí § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. S ohledem na zajištění právní jistoty pro účastníky právních vztahů považuje Ministerstvo zdravotnictví za vhodné uvést možnost ukončení smlouvy výpovědí bez uvedení důvodů výslovně v textu rámcové smlouvy a nikoliv odkazem na zákon.“ 11. Z průvodního listu diskety č. 2 a průvodního listu dávky č. 2 a 3 (č. l. 66) soud zjistil, že tyto dávky za období do 31. 3. 2018 žalobkyně doručila žalované.

12. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 11 C 19/2018, zejména z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2019, č. j. 62 Co 94/2019-149 soud zjistil, že byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek zdejšího soudu na určení neplatnosti výpovědi smlouvy č. 6A02A366 doručené dne 16. 6. 2017 žalobkyni; z odůvodnění rozsudku vyplývá, že odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. Proto se již odvolací soud nezabýval otázkou, zda byla žalovaná oprávněna smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb vypovědět bez uvedené důvodu, jak učinila ve výpovědi ze dne 16. 6. 2017.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb č. 6A02A366 ze dne 11. 2. 2016 na dobu neurčitou. Žalovaná dne 16. 6. 2017 adresovala žalobkyni výpověď této smlouvy s odkazem na ust. § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. s tím, že smlouva zanikne v souladu s předmětným ustanovením nejpozději ke dni 1. 1. 2018 v souvislosti s uplynutím šestiměsíční výpovědní doby. Žalobkyně namítla neplatnost této výpovědi s odůvodněním, že neobsahuje odůvodnění. Následně doručila dne 26. 9. 2018 žalované fakturu [číslo] obsahující vyúčtování zdravotní péče za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 ve výši 355 192,41 Kč spolu s protokolem o kontrole souboru dávek a průvodním listem dávek č. 2 a 3. Žalovaná fakturu žalobkyni dopisem ze dne 3. 10. 2018 vrátila a dávky č. 2 a 3 žalovanou nebyly přijaty s odůvodněním, že smlouva byla ukončena dne 31. 12. 2017. Žalobkyně již na svých stránkách neprezentuje žalovanou jako svou smluvní pojišťovnu.

14. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně.

15. Dle ust. § 17 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění ke dni podání výpovědi dne 16. 6. 2017, za účelem zajištění věcného plnění při poskytování hrazených služeb pojištěncům uzavírají [anonymizována dvě slova] [země] a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle jiného právního předpisu, smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb. Smlouvy podle věty první včetně jejich změn a dodatků, které se týkají způsobu úhrady, výše úhrady a regulačních omezení úhrady, vždy obsahují určení období, pro které se způsob úhrady, výše úhrady a regulační omezení úhrady sjednané v takové smlouvě použijí. Dojde-li mezi poskytovatelem a zdravotní pojišťovnou k dohodě o způsobu a výši úhrady hrazených služeb a regulačních omezení až v průběhu kalendářního roku, na který mají být dohodnuty, mohou se poskytovatel a zdravotní pojišťovna dohodnout, že se tato dohoda vztahuje na stanovení způsobu a výše úhrady hrazených služeb a regulačních omezení pro celý tento kalendářní rok či jeho část. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb lze uzavřít pouze pro zdravotní služby, které je poskytovatel oprávněn poskytovat. Součástí smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb podle věty první, včetně jejích změn a dodatků, které se týkají rozsahu hrazených služeb, na něž je smlouva uzavřena, je vždy výčet zdravotních výkonů ze seznamu zdravotních výkonů vydaného vyhláškou podle odstavce 4, které tato smlouva zahrnuje.

16. Dle ust. § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. smlouva podle odstavce 1 uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou. Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně 6 měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytovaných hrazených služeb, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování hrazených služeb, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytovaných hrazených služeb a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, ustanovení o rozhodčím řízení. Rámcová smlouva je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci [anonymizována dvě slova] [země] a ostatních zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Dohodovací řízení může vyvolat kterákoliv z jeho stran nebo Ministerstvo zdravotnictví. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem na zajištění kvality a dostupnosti hrazených služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen„ veřejný zájem“), a poté je vydá jako vyhlášku. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do 6 měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, stanoví obsah rámcové smlouvy podle věty druhé až čtvrté Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Smlouva podle odstavce 1 se řídí touto vyhláškou.

17. Dle Přílohy 2, části druhé, článku 9 vyhlášky č. 618/2006 Sb. před uplynutím sjednané doby lze smlouvu ukončit písemnou výpovědí s výpovědní dobou pěti měsíců, která začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně, jestliže v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy, a to v případě, že a) smluvní strana 1. uvedla při uzavření smlouvy nebo při jejím plnění druhou smluvní stranu v omyl ve věci podstatné pro plnění smlouvy, 2. ve smluvních vztazích hrubým způsobem porušila závažnou povinnost uloženou jí příslušným právním předpisem, upravujícím veřejné zdravotní pojištění nebo poskytování zdravotní péče, nebo smlouvou, 3. opakovaně poruší povinnost vyplývající z § 41 zákona, 4. vstoupí do likvidace nebo na její majetek soud prohlásí konkurz, b) zdravotnické zařízení 1. bez předchozí dohody s pojišťovnou bezdůvodně neposkytuje zdravotní péči ve sjednaném rozsahu a kvalitě, 2. přes písemné upozornění bez předchozí dohody s pojišťovnou opakovaně účtuje zdravotní péči poskytnutou nad rámec sjednaného druhu, odbornosti a rozsahu činnosti, 3. přes písemné upozornění neodůvodněně omezuje pro pojištěnce pojišťovny ordinační dobu sjednanou ve smlouvě, 4. poskytuje zdravotní péči bez odpovídajícího věcného a technického vybavení a personálního zajištění, 5. prokazatelně neposkytuje pojištěncům zdravotní péči kvalitně a„ lege artis,“ popřípadě opakovaně odmítne poskytnutí zdravotní péče z jiných, než právními předpisy stanovených důvodů, 6. požaduje v rozporu s právními předpisy od pojištěnců finanční úhradu za zdravotní péči hrazenou pojišťovnou nebo za přijetí pojištěnce do péče, 7. přes písemné upozornění prokazatelně opakovaně neoprávněně účtuje zdravotní péči, 8. neposkytne nezbytnou součinnost k výkonu kontrolní činnosti prováděné pojišťovnou v souladu se zákonem; c) pojišťovna 1. přes písemné upozornění opakovaně neoprávněně nehradí zdravotnickému zařízení poskytnutou hrazenou zdravotní péči, 2. přes písemné upozornění opakovaně nedodrží lhůty splatnosti dohodnuté ve smlouvě, 3. přes písemné upozornění opakovaně překračuje rozsah kontrolní činnosti stanovený zákonem. 4. poskytne třetí straně údaje o zdravotnickém zařízení nad rámec právních předpisů nebo smlouvy.

18. Dle Přílohy 2, části druhé, článku 10 vyhlášky č. 618/2006 před uplynutím sjednané doby lze smlouvu ukončit a) stanoví-li tak zákon, b) písemnou dohodou smluvních stran, a to za podmínek a ve lhůtě uvedené v této dohodě.

19. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich souhrnu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejdříve zabýval otázkou předběžnou, a to skutečností, zda výpověď smlouvy adresovaná žalovanou žalobkyni dne 16. 6. 2017 je výpovědí platnou.

20. V komentáři k ZVZP (Koščík, M., Blatný, J., Král, J., Křepelka, F., Stránský, J. Zákon o veřejném zdravotním pojištění. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 158, ASPI) je uvedeno:„ Rámcové smlouvy tedy namísto jednoznačné úpravy výpovědi bez uvedení důvodu obsahují pouze zpětný odkaz na komentovaný předpis. Ani takové řešení by však nemělo vést ke zpochybnění možnosti smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb vypovědět bez uvedení důvodu. Ostatně již sama zákonná úprava zániku smlouvy na základě výpovědi bez uvedení důvodu je zcela postačující k její aplikaci.“ 21. Rovněž ze sdělení normotvůrce vyhlášky č. 618/2006 Sb., Ministerstva zdravotnictví, vyplynulo, že„ současné znění rámcové smlouvy i návrh nové stanoví, že smlouvu lze před uplynutím sjednané doby ukončit rovněž tehdy, stanoví-li tak zákon, čímž je naplněna možnost ukončení smlouvy bez uvedení důvodu vždy k 1. lednu následujícího roku tak, jak ji uvádí § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb“.

22. Soud proto shodně i s odkazem na uvedenou odbornou literaturu k této otázce dospěl k závěru, že z uvedeného ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. vyplývá, že zákonodárce konstruoval dva typy zániku smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb v důsledku výpovědi, přičemž první typ výpovědi vyplývá z textu, jenž předpokládá, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Zákonodárce zde jasně stanovil, že smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb je možno vypovědět vždy, tedy bez dalšího (bez uvedení důvodů) s nejméně šestiměsíční výpovědní lhůtou a jednoznačně určeným okamžikem zániku smlouvy k 1. lednu. Dále zákonodárce konstituoval pravidlo, že tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Toto pravidlo je pro účely smluvního vztahu mezi účastníky tohoto řízení blíže rozvedeno ve výše citované Příloze 2, části druhé, článku 9 vyhlášky č. 618/2006 Sb., kde je definována kratší, tj. pětiměsíční, výpovědní lhůta, která nastupuje v případě podání tzv. sankční výpovědi. S ukončením smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb výpovědí bez uvedení důvodu je spojena delší výpovědní lhůta než s jejím zánikem v důsledku podání tzv. sankční výpovědi, které předchází určité porušení povinnosti některou ze smluvních stran. Sankční výpověď rovněž nevede k ukončení smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb vždy k jasně definovanému okamžiku (k 1. lednu), neboť její běh počíná prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Normotvůrce převzal možnost podání výpovědi bez udání důvodu přímo do textu vyhlášky č. 618/2006 Sb., a to formou odkazu na zákonnou úpravu ukončení smlouvy, který je uveden v Příloze 2, části druhé, článku 10, písm. a) vyhlášky č. 68/2006 Sb. takto: Před uplynutím sjednané doby lze smlouvu ukončit, stanoví-li tak zákon. Za„ zákon“ je v souladu s touto vyhláškou považován zákon č. 48/1997 Sb., což vyplývá z definice pojmu„ zákon“ v záhlaví vyhlášky. Soud má za to, že i kdyby normotvůrce ve vyhlášce č. 618/2006 Sb. neodkázal na zákon č. 48/1997 Sb., nic by to neměnilo na možnosti ukončit smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb na základě výpovědi bez uvedení důvodu, neboť tato možnost je v § 17 odst. 2 upravena zcela jednoznačně a žádnou další úpravu ve vyhlášce [číslo] Sb. již nevyžadovala v souladu se zásadou„ lex superior derogat legi inferiori“.

23. V souvislosti s výše uvedeným nelze přehlédnout, že smlouva uzavřená mezi účastníky řízení přejímá úpravu citované vyhlášky a neuvádí ve vztahu k jejímu ukončení žádná odlišná ujednání, lze proto dle závěru soudu vycházet z výše uvedeného závěru, že napadená výpověď byla v souladu se smlouvou, vyhláškou č. 618/2006 Sb. a ust. § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., neboť byla doručena žalobkyni v zákonem stanoveném termínu (tedy tak, aby byla zachována nejméně šestiměsíční výpovědní lhůta), přičemž vůle k ukončení smlouvy výpovědí byla v dokumentu zcela jednoznačně vyjádřena. Žalovaná dále sdělila žalobkyni právní titul pro ukončení smlouvy označením příslušného ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. a uvedla i okamžik budoucího zániku smlouvy. Soud tedy považoval tuto výpověď za určitou, platnou a způsobující zánik smlouvy uplynutím lhůty šest měsíců, tedy ke dni 31. 12. 2017. Jelikož od 1. 1. 2018 již smlouva mezi účastníky byla ukončena, žalobkyni nevzniklo právo dále požadovat na žalované plnění na základě takto zaniklé smlouvy za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 a soud proto ze všech výše citovaných důvodů žalobu zamítl, aniž se zabýval otázkou, jaké konkrétní zdravotní služby byly žalované účtovány, jejich oprávněností, řádností a důvodností.

24. Návrh na doplnění dokazování učiněný stranou žalující, a to konkrétně o účastnický výslech MUDr. [jméno] [příjmení], dále o výslech svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále návrhy na doplnění dokazování výslechem všech ostatních pacientů a jejich zdravotnickou dokumentací, která se vztahuje k poskytování zdravotní péče těmto pacientům za období leden až březen 2018, výpisem ze zdravotní dokumentace pěti pacientů, konkrétně JUDr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], výpisem ze zdravotní dokumentace všech pacientů, přezkoumání zdravotnické dokumentace pacientů prostřednictvím revizního lékaře žalované, návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k účelnosti vykázané zdravotní péče ze strany žalující, případně další návrhy na doplnění dokazování učiněné stranou žalující soud zamítl, jelikož pokud soud dospěl k závěru, že výpověď žalované ze dne 16. 6. 2017 je platná a došlo k ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, dokazování ohledně důvodnosti, účelnosti a výše poskytovaných zdravotních služeb za období 1-3/ 2018 již bylo bezpředmětné a nehospodárné.

25. Hodnocením případně dalších provedených důkazů se soud již nezabýval, neboť neměly na jeho rozhodnutí vliv.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení prosti neúspěšné žalobkyni. Náhrada nákladů řízení je tvořena paušální náhradou dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za následující úkony nezastoupeného účastníka – vyjádření k žalobě ze dne 16. 3. 2021, vyjádření ve věci samé ze dne 14. 9. 2021, příprava účasti na jednání dne 15. 3. 2022 a účast u jednání dne 15. 3. 2022, každý z těchto čtyř úkonů po 300 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak představuje částku 1 200 Kč.