11 C 107/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 1 666 034,51 Kč s příslušenstvím Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 666 034,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 666 034,51 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 85 102 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 4. 2020 doplněnou podáním ze dne 10. 2. 2021 (č.l. 155) a ze dne 10. 6. 2021 (č.l. 166) domáhala na žalované zaplacení částky 1 666 034,51 Kč s příslušenstvím představující náklady na léčbu žalované vyplacené žalobkyní zdravotnickým zařízením za období od 5. 9. 2017 do 2. 1. 2018, ačkoliv pro úhradu z prostředků veřejného zdravotního pojištění žalovaná nesplnila zákonné podmínky a je tak povinna tuto částku žalobkyni zaplatit. K odůvodnění dále uvedla, že žalovaná je státní občankou Ukrajiny, dne 17.7.2017 podala žádost o vydání povolení k zaměstnání v České republice na volné pracovní místo u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] 01 [obec] (dále [anonymizováno]“) v pracovním zařazení pomocní pracovníci ve smíšeném hospodářství. Dne 24.7.2017 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích vydal povolení k zaměstnání dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a to na období od 1.9.2017 do 29.11.2017. Dne 5.9.2017, resp. dne 11.9.2017 žalovaná se zaměstnavatelem uzavřela pracovní smlouvu jako pomocná pracovnice smíšeného hospodářství, přičemž konkrétním druhem práce byl sběr sezónního ovoce. Hromadným oznámením ze dne 6.9.2017 zaměstnavatel žalovanou přihlásil ke zdravotnímu pojištění od 5.9.2017. Dne 12.9.2017 nastoupila žalovaná do zdravotnického zařízení za účelem léčby závažného onkologického onemocnění. Zaměstnavatel je česká společnost založená občany Ukrajiny (společníci i jednatelka jsou Ukrajinci) a zaměstnávající rovněž výhradně občany Ukrajiny. Žalobkyně dne 26.10.2018 provedla u zaměstnavatele kontrolu za období září 2017 až září 2018. V průběhu kontroly žalobkyně mimo jiné šetřila okolnosti uzavření pracovního poměru žalovanou se zaměstnavatelem a vznik účasti žalované na veřejném zdravotním pojištění. Kontrolou bylo zjištěno, že žalovaná byla na základě uzavřené pracovní smlouvy a doloženého pracovního povolení přihlášena k zdravotnímu pojištění na VZP ČR od 5.9.2017. Po provedených šetřeních žalobkyně dospěla k závěru, že zaměstnání žalované na základě této pracovní smlouvy vzniklo fiktivně za účelem bezplatného čerpání hrazených služeb žalovanou v České republice, proto uzavření pracovního poměru a s tím související vznik účasti na zdravotním pojištění neuznala, neboť uzavření pracovního poměru považuje za neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Žalobkyně zpětně zrušila přihlášení žalované k zaměstnavateli a vrátila již odvedené pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Žalobkyně v průběhu kontroly zjistila řadu okolností, které vzbudily její pochybnosti ohledně pracovního poměru žalované a z nichž žalobkyně nabyla přesvědčení, že se jednalo o fiktivní sjednání pracovního poměru za účelem bezplatného čerpání hrazených služeb žalovanou v České republice. Z přijímací zprávy vypracované Ústavem hematologie a krevní transfuze dne 3.11.2017 vyplývá, že:,,se u žalované asi v polovině července 2017 objevil pocit bolesti v krku při polykání, asi jako při angíně. Pro zhoršení bolestí v krku byla koncem července 2017 vyšetřena na Ukrajině v Užhorodu. Zjištěna expanze v levé tonzile, 1.8.2017 provedena biopsie.“ Dále z lékařské zprávy vyplývá, že:,,žalovaná byla začátkem září hospitalizována v Užhorodu pro epistaxi (tzn. krvácení z nosu), slabost, námahovou dušnost. (…) Na základě pracovního povolení s pojištěním u VZP a doporučení na Ukrajině přijela 7.9.2017 do [obec], kde má sestru a zázemí. [číslo] 13.9.2017 hospitalizována po osobní domluvě v ÚVN.“ Žalovaná se tedy již na Ukrajině dozvěděla o svém závažném onkologickém onemocnění. Tento závěr vyplývá i z Ambulantní zprávy sepsané dne 14.9.2017 ve Všeobecné fakultní nemocnici v [obec]. Žalobkyně disponuje odbornými pracovníky – revizními lékaři, z tohoto důvodu požádala svoji revizní lékařku o zhodnocení zdravotnické dokumentace žalované. Z vyjádření mimo jiné vyplývá, že na základě biopsie provedené dne 1.8.2017 v Užhorodě a vyhodnocené dne 15.8.2017 Institutem experimentální patologie, onkologie a radiobiologie Kyjev bylo žalované již na Ukrajině, tedy před jejím příjezdem do České republiky, diagnostikováno nádorové onemocnění. Žalovaná následně přijela do České republiky s výsledky z Ukrajiny, kde jí řekli, že jí nemohou poskytnout náležitou terapii. Ze zdravotnické dokumentace [ulice] vojenské nemocnice (dále jen,,ÚVN“) plyne, že žalovaná sama uvedla, že:,,pochází z Ukrajiny, kde má manžela a 3 děti, v České republice žije přechodně po dobu léčby u sestry“. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná do zaměstnání ani nenastoupila. Přestože je v pracovní smlouvě původně uvedeno datum nástupu 5.9.2017 a zaměstnavatel ji přihlásil k pojištění již od 5.9.2017, do lékařské zprávy sama uvedla, že do České republiky přijela až 7.9.2017. Na základě kontroly žalobkyně u zaměstnavatele bylo datum nástupu do zaměstnání změněno na 11.9.2017. Dne 12.9.2017 již byla žalovaná hospitalizována v ÚVN, a to po osobní domluvě. Žalovaná tak mohla pracovat pouze jediný den, a to 11.9.2017, neboť dny 9.9.-.10.9 připadají na víkend. Pokud by však osobní domluva v ÚVN proběhla v den předcházející hospitalizaci, tzn. 11.9.2017, nemohla žalovaná do zaměstnání ani nastoupit (jednalo se o sběr sezónního ovoce v jižních Čechách, ÚVN sídlí v [obec]). Tedy vzhledem k tomu, že a) se žalovaná musela o svém závažném onkologickém onemocnění dozvědět již na Ukrajině a b) na Ukrajině jí nemohla být poskytnuta náležitá terapie, přičemž c) okamžitě po svém příjezdu do České republiky nastoupila do ÚVN a d) mohla pracovat maximálně jeden pracovní den, dovodila žalobkyně fiktivnost uzavřeného pracovního poměru za účelem bezplatného čerpání hrazených služeb žalovanou v České republice. Dne 25.10.2017 podala žalovaná prostřednictvím zmocněnce (své sestry) u Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR žádost o pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. V návaznosti na tuto žádost odbor azylové a migrační politiky MV ČR povolil žalované pobyt a udělil jí vízum strpění dle ust. § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od 3.1.2018 do 2.1.2019. V tomto období již žalovaná spadá do kategorie státních pojištěnců, poskytnuté zdravotní služby tedy byly v souladu s právními předpisy hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění. Z tohoto důvodu žalobkyně zahrnula do žaloby období od 5.9.2017 do 2.1.2018. Žalobkyně tedy uzavírá, že v období od 5.9.2017 do 2.1.2018 nebyla žalovaná pojištěnkou žalobkyně a v období od 12.9.2017 do 2.1.2018 bezplatně čerpala zdravotní služby na účet žalobkyně v celkové výši 1 666 034,51 Kč. Tuto částku žalobkyně za žalovanou reálně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb a požaduje ji po žalované vyplatit zpět. Úhradu zdravotních služeb tvoří úhrada za poskytnutou ambulantní péči ve výši 390 742,03 Kč, úhrada za hospitalizační péči ve výši 1 263 503,63 Kč, úhrada za dopravu činila 845,52 Kč a úhrada za léky na receptech činila 10 943,33 Kč. V součtu se jedná o částku 1 666 034,51 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nezpochybňuje, že by pracovní smlouva uzavřená mezi žalovanou a zaměstnavatelem po formální stránce nesplňovala zákonem požadované náležitosti, přesto považuje uzavření pracovního poměru ve smyslu ust. § 580 ve spojení s ust. § 588 o.z. za neplatné pro zjevný rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Zároveň se dle názoru žalobkyně jedná o nepoctivé jednání žalované a zjevné zneužití práva, neboť žalovaná zneužila principů, na nichž stojí systém veřejného zdravotního pojištění. V jednání žalované shledává žalobkyně zejména rozpor s veřejným pořádkem, neboť její chování vykazuje rysy tzv. sociální turistiky. Blízká časová souvislost mezi uzavřením pracovní smlouvy a nastoupením léčby není dle názoru žalobkyně náhodná. Žalovaná sama v ÚVN sdělila, že žije s manželem a dětmi na Ukrajině a v České republice je pouze za účelem léčby, neboť na Ukrajině jí nebylo možno poskytnout náležitou terapii. Žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp.zn l .ÚS 2/15 ze dne 3. května 2017, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že,,základním dělícím kritériem (pro bezplatné poskytování zdravotních služeb) není otázka existence státního občanství, nýbrž faktického sepětí jedince a státu v podobě pobytu či výkonu práce na jeho území.“ Je zjevné, že v případě žalované nelze o žádném faktickém sepětí s Českou republikou hovořit. Žalobkyně jakožto správce veřejných prostředků nemůže tolerovat, aby osoby, které nemají žádný faktický vztah k České republice a žádným způsobem se nepodílejí na systému veřejného zdravotního pojištění, z něj bezplatně čerpaly zdravotní služby. V podání ze dne 10. 2. 2021 žalobkyně dále upřesnila, že podstatné skutečnosti o fiktivnosti uzavřeného pracovního poměru žalobkyně zjistila zejména v souvislosti s provedením mimořádné kontroly [právnická osoba] s.r.o. dne 26.6.2018. Z předložených podkladů vyplynulo spousta nesrovnalostí a rozporů: 1) žalovaná se údajně dostavila do sídla společnosti dne 4.9.2017 za účelem řešení podmínek vstupu do zaměstnání. Toto tvrzení je dle žalobkyně nepravdivé, žalovaná do České republiky přicestovala až 7.9.2017; 2) dohodnutý termín nástupu do zaměstnání byl sjednán na 5.9.2017, později došlo k jeho úpravě na 11.9.2017; 3) přestože byla pracovní smlouva údajně podepsána oběma stranami dne 5.9.2017 a žalovaná od tohoto dne na základě hromadného oznámení [právnická osoba] s.r.o. byla evidována v systému žalobkyně, došlo údajně k posunu dne nástupu do zaměstnání, aniž by žalobkyně byla o této změně informována; 4) evidence [právnická osoba] s.r.o. byla upravena až následně po upozornění žalobkyně na rozpor zjištěný mimořádnou kontrolou, bezmála po roce od podpisu pracovní smlouvy; 5) z předložených podkladů v průběhu mimořádné kontroly vyplynul rozpor i ve vykázané docházce. Ve dnech 12.9.2017 13.9.2017 a 18.9.2017 19.9.2017 byla žalovaná hospitalizovaná, nemohla tedy zaměstnání vykonávat; 6) namátkovou kontrolou dne 20.9.2017 na pracovišti jednatelka [právnická osoba] s.r.o. údajně zjistila, že žalovaná není přítomna na svém pracovišti z důvodu nemoci. Jak bylo uvedeno již v přechozím bodě, práce, kterou měla žalovaná vykonávat, byla ostatními zaměstnanci odváděna po dobu více než deseti pracovních dnů, aniž by bylo zjištěno, že jeden pracovník chybí. Tato skutečnost je průkazem nereálnosti pracovních povinností, které měla žalovaná vykonávat; 7) současně nelze nezmínit ani nevyhovující zdravotní stav žalované a její nezpůsobilost k výkonu práce, neboť jak plyne ze zdravotnické dokumentace, žalovaná (i) již ke konci července 2017 vyhledala s uvedenými zdravotními obtížemi vyšetření v Užhorodu na Ukrajině; (ii) na začátku září byla na Ukrajině pro svůj nepříznivý zdravotní stav dokonce hospitalizovaná; (iii) pociťovala dušnost při námaze, bolest v krku, měla zvýšenou teplotu, a to i ve dnech pracovního klidu bezprostředně předcházejících dni údajného nástupu do zaměstnání. Žalobkyně poukázala na ust. § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 48/1997 Sb.“), dle nějž jsou zdravotně pojištěny: a) osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, b) osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, přičemž dle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění vzniká dnem: a) narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, b) kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem (§ 5 písm. a)), c) získání trvalého pobytu na území České republiky. Žalobkyně je přesvědčena, že jednání žalované je obcházením zákona, neboť žalovaná postupovala podle právní normy, ale tak, aby záměrně dosáhla výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. Právní předpisy upravující veřejné zdravotní pojištění nepředvídají situace, kdy cizinec pracuje na území České republiky jediný den a následně čerpá zdravotní služby v takovém rozsahu, jak činila žalovaná. Takový stav je z pohledu práva zcela jistě nežádoucí.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. V podání ze dne 16. 11. 2020 (č.l. 152) a ze dne 16. 6. 2020 (č.l. 258) uvedla, že disponovala platným povolením k zaměstnání u firmy [právnická osoba], [IČO], se sídlem: [adresa], již od 1.9.2017, když následně s touto firmou v pozici zaměstnavatele uzavřela pracovní smlouvu a řádně nastoupila do zaměstnání. S ohledem na tento fakt žalovaná zcela odmítá tvrzení žalobkyně, že se jednalo o fiktivní uzavření pracovního poměru. Žalovaná je současně přesvědčena o tom, že jako zaměstnanec měla nárok na využití systému veřejného zdravotního pojištění, když zcela odmítá tvrzení žalobkyně, že by se v případě uzavřeného pracovního poměru jednalo o neplatné právní jednání (a to pro údajný rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem). Nejednalo se tak ze strany žalované o neoprávněné čerpání zdravotních služeb. Dále žalovaná poukázala na svou nepříznivou sociální, zdravotní a majetkovou situaci, pro kterou, i pokud by byla zavázána k úhradě žalobou požadované částky, nemůže uhradit najednou celou tuto částku v pariční lhůtě 3 dnů a požádala o možnost plnit ve splátkách.

3. Jelikož žalovaná je státní příslušnicí Ukrajiny, soud se nejdříve zabýval otázkou pravomoci a rozhodným právem. Soud postupoval podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, podepsané dne 28. 5. 2001, v České republice vyhlášené pod číslem 123/2002 Sb. m. s . Podle čl. 49 odst. 1 odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Dle čl. 49 odst. 2 smlouvy pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Z výše uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci neexistují procesní překážky návrh projednat a rozhodnout o něm, soud se přitom řídí právním řádem České republiky.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky pobočky v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2017 (č.l. 11) soud zjistil, že dne 24. 7. 2017 vydal Úřad práce ČR, krajská pobočka v Českých Budějovicích povolení k zaměstnání [celé jméno žalované], [datum narození], státní občanství Ukrajina, u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], povolení bylo vydáno na dobu od 1. 9. 2017 do 29. 11. 2017. Z odůvodnění plyne, že žalovaná podala žádost o vydání povolení dne 17. 7. 2017 na pracovní pozici„ ve smíšeném hospodářství“.

6. Z pracovní smlouvy mezi žalovanou jako zaměstnancem a zaměstnavatelem – [právnická osoba] (č.l. 12) soud zjistil, že žalovaná jako zaměstnanec je uvedena s adresou bydliště [obec a číslo], druh práce je uvedeno„ pomocný pracovník do smíšeného hospodářství“, místo výkonu práce je [obec a číslo], [obec], okres [okres], den nástupu do práce je uvedeno 5. 5. 2017, přičemž toto datum je přeškrtnuto a dále je uvedeno„ 11.9.2017“. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 29. 11. 2017. Jako datum podpisu smlouvy je uvedeno u zaměstnavatele 5. 9. 2017, u žalované datum 5. 9. 2017, které je přeškrtnuto a je zde uvedeno nové datum 11. 9. 2017.

7. Z hromadného oznámení zaměstnavatele adresovaného VZP ČR ze dne 6. 9. 2017 (č.l. 13) a z přihlášky a evidenčního listu zaměstnavatele ze dne 31. 8. 2017 (č.l. 14) soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO] nahlásila VZP kódy nových zaměstnanců, mimo jiné rovněž žalované.

8. Ze závěrečného protokolu o výsledku kontroly plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění ze dne 5. 11. 2018 (č.l. 15) a ze zprávy o výsledku kontroly plateb provedené u plátce pojistného provedené dne 26. 10. 2018 (č.l. 16) soud zjistil, že VZP ČR provedla u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO] kontrolu, kdy bylo zjištěno, že žalovaná byla na základě uzavřené pracovní smlouvy a doloženého pracovního povolení přihlášena k platbě zdravotního pojištění na VZP ČR od 5. 9. 2017 VZP však považuje uzavření pracovního poměru dle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb. za neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy, neboť dle šetření uzavřela jmenovaná pracovní poměr účelově. Proto došlo ke zrušení přihlášení a pojistné za měsíce 9 a 10/ 2017 bylo plátci vráceno zpět.

9. Z kopie zdravotnické dokumentace Všeobecné fakultní nemocnice v [obec] [celé jméno žalované] (č.l. 19), a to z ambulantní zprávy ze dne 14. 9. 2017 (č.l. 19 verte -23) soud zjistil, že MUDr. [jméno] [příjmení] dne 14. 9. 2017 z Všeobecné fakultní nemocnice uvedl, že pacientka (žalovaná) sama uvedla, že asi v polovině července 2017, když byla na brigádě v ČR, měla bolesti při polykání v krku jako při angíně, byla vyšetřena na Ukrajině v Užhorodu koncem července 2017, byla provedena excize, a histologie z Kyjeva, dále byly zjištěny při CT vyšetření bulky tumoru-expanse v mediastinu, začátkem září 2017 byla hospitalizována v Užhorodu pro epistaxi, slabost, námahovou dušnost, na základě pracovního povolení s pojištěním u VZP a doporučení na Ukrajině přijela dne 7. 9. do [obec], kde má sestru, [číslo] byla hospitalizovaná v UVN po osobní domluvě, kde proběhly základní odběry, odtud bylo domluveno vyšetření v VFN, dne 14. 9. 2017 byla žalovaná odeslaná na fakultní polikliniku VFN, hematologickou ambulanci k založení karty a provedení následných vyšetření. Diagnostický závěr zněl T-ALL (akutní lymfoblastická leukemie, pozn. soudu).

10. Ze zprávy Institutu experimentální patologie, onkologie a radiobiologie Kyjev (CSD [příjmení] [příjmení]) ze dne 15. 8. 2017 (č.l. 23) soud zjistil, že bylo provedeno histologické vyšetření vzorku pacientky na Ukrajině se závěrem T-lymfoblastový lymfom.

11. Z vyjádření revizního lékaře ze dne 4. 3. 2020 (č.l. 24) soud zjistil, že ze zdravotní dokumentace žalované bylo zjištěno, že 1. 8. 2017 byla provedena na Ukrajině biopsie nádoru levé mandle; pacientka byla dne 12. 9. 2017 vyšetřena v [ulice] vojenské nemocnici Vojenské fakultní nemocnice [obec], dále byla hospitalizována od 12. 9. 2017 do 13. 9. 2017 na interní klinice 1. LF UK a UVN, z jejichž zprávy vyplývá, že„ pacientka přichází k dovyšetření s nálezem T-lymfoblastického lymfomu zjištěného při biopsii mandle indikované z důvodu dlouhodobější bolesti levé části krku nejasného původu s výsledky z Ukrajiny, kde jí řekli, že jí nemohou poskytnout náležitou terapii. Dne 14. 9. 2017 se dostavila následně na dovyšetření a léčbě na I. interní kliniku VFN, kde vyšetřována s diagnozou T-lymfoblastický lymfom. Přibližně od 18. 9. 2017 je pacientka léčena v Ústavu hematologie a krevní transfuze Praha s diagnozou akutní-T-lymfoblastické leukemie.

12. Z chorobopisu z [ulice] vojenské nemocnice, Vojenské fakultní nemocnice [obec] (č.l. 25-28, [číslo]) a z hospitalizačního účtu pacientky [celé jméno žalované] ze dne 14. 9. 2017, z propouštěcí zprávy ze dne 13. 9. 2017 (č.l. 29 verte), ze zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 12. 9. 2017 v 9.15 hod. a denního dekurzu (na č.l. 31 verte a 32) soud zjistil, že hospitalizace pacientky (žalované) započala 12. 9. 2017 v 9.15 hod., ukončena byla 13. 9. 2017, pacientka byla předána do péče MUDr. [jméno] [příjmení] (VFN). Důvodem přijetí do Vojenské ústřední nemocnice bylo dovyšetření nálezu T-lymfoblastického lymfomu diagnostikovaného na Ukrajině, kde pacientce řekli, že jí nemohou poskytnout náležitou terapii, přičemž pacientka žije na Ukrajině s manželem a 3 dětmi, nepracuje, zde (v ČR) žije přechodně po dobu léčby u sestry.

13. Z přijímací zprávy Ústavu hematologie a krevní transfúze, U [nemocnice] 1, [obec a číslo], Klinického úseku ze dne 3. 11. 2017 (č.l. 18) soud zjistil, že od 25. 9. 2017 byla žalovaná hospitalizovaná v Ústavu hematologie a krevní transfuze na lůžkovém oddělení s diagnozou akutní T-lymfoblastová leukemie, léčba byla zahájena již 18. 9. 2017.

14. Z kopie průkazu povolení k pobytu [číslo] vstupního razítka z pasu (č.l. 32, 33 verte) a náhradního průkazu pojištěnce ze dne 6. 9. 2017 (č.l. 33) soud zjistil, že žalovaná měla povolen pobyt na území ČR od 1. 9. 2017 do 29. 11. 2017, na území ČR vstoupila dne 9. 9. 2017. Doba platnosti průkazu pojištění u VZP byla od 5. 9. 2017 do 4. 12. 2017.

15. Z ručně psané žádosti o prodloužení pobytu ze dne 20. 10. 2017 (č.l. 38) a potvrzení o podané žádosti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 25. 10. 2017 (č.l. 39) a z potvrzení MV, odbor azylové a migrační politiky ze dne 21. 5. 2018 (č.l. 40) soud zjistil, že sestra žalované [příjmení] [jméno] požádala na základě plné moci od žalované dne 25. 10. 2017 o prodloužení pobytového oprávnění dle zákona č. 326/1999 Sb. pro žalovanou z důvodu pokračující hospitalizace. Žalovaná měla na území České republiky povolen pobyt –vízum strpění od 3. 1. 2018 do 2. 1. 2019 za účelem strpění pobytu dle ust. § 33 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.

16. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčbu žalované za sledované období od 5. 9. 2017 do 2. 1. 2018 (č.l. 41-89) soud zjistil, že za ambulantní léčbu žalované v období od 5. 9. 2017 resp. 12.9. 2017 do 2. 1. 2018 žalobkyně zaplatila jednotlivým poskytovatelům zdravotní péče celkem 390 742,03 Kč, za hospitalizační péči žalované zaplatila žalobkyně poskytovatelům zdravotní péče 1 263 383,63 Kč, dále zaplatila za léky a dopravu 845,52 Kč a za léky na receptech 10 943,33 Kč Celkem za toto období zaplatila žalobkyně částku 1 666 034,51 Kč. Tato skutečnost dále vyplývá z tabulky - identifikace subjektu poskytujícího zdravotní péči včetně čísla dávky, finančního vyjádření zdravotního výkonu, čísla faktury, období léčení, variabilního symbolu. Léčba byla hrazena následujícím poskytovatelům: Ústavu hematologie a krevní transfuze, Všeobecné fakultní nemocnici v [obec], VFN-Lékárna, [příjmení] [jméno] – IČZ [číslo], [právnická osoba], [právnická osoba], Fakultní nemocnici v [část obce] a ÚVN-Vojenská fakultní nemocnice [obec]. Žalovaná poskytnutou zdravotní péči v období 12.9.2017 2.1.2018 ani výši vyúčtované a proplacené zdravotní péče těmto poskytovatelům nečinila spornou a tato dále rovněž vyplývá z knihy došlých faktur ze dne 1. 11. 2017 (č.l.179), z dodatku [číslo] ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb mezi Ústavem hematologie a krevní transfuze a žalobkyní ze dne 6. 3. 2017 (č.l.180), z oznámení o provedeném zápočtu ze dne 30. 11. 2017 (č.l. 182), z výpisu z účtu ze dne 30. 11. 2017, ze dne 27. 12. 2017, ze dne 28. 2. 2018, ze dne 31. 1. 2018, ze dne 31.10.2017 (č.l. 183, 187, 192, 196, 200), ze souboru dávek ze dne 1. 12. 2017 (č.l. 184), ze dne 20. 2. 2018 (čl. 188), z dodatku [číslo] mezi Ústavem hematologie a krevní transfuze a žalobkyní ze dne 20. 2. 2018 (č.l. 189), z oznámení o provedeném zápočtu ze dne 28. 2. 2018 (č.l. 191), ze souboru dávek ze dne 2. 1. 2018 (č.l. 193), ze dne 2.10.2017 (č.l. 197) (poskytnutá a uhrazená péče Ústavu hematologie a krevní transfuze). Poskytnutá péče Všeobecné fakultní nemocnici vyplývá ze souboru dávek Všeobecné fakultní nemocnice ze dne 9.11.2017 (č.l. 201 a 204), z oznámení o provedeném zápočtu ze dne 8.12.2017 (čl. 202), výpisu z účtu ze dne 8.12.2017 a ze dne 8.12.2017 (č.l. 203, 205), souboru dávek ze dne 19.12.2017 a z výpisu z účtu ze dne 10.1.2018 (č.l. 207), souboru dávek ze dne 31.12.2017 a oznámení o provedeném zápočtu ze dne 10.1.2018, z výpisu z účtu ze dne 10.1.2018 (č.l. 209, 210), souboru dávek ze dne 11.1.2018, oznámení o provedeném zápočtu ze dne 9.2.2018 a výpisu z účtu ze dne 9.2.2018 (č.l. 211-213), souboru dávek ze dne 11.1.2018 (č.l. 214), výpisu z účtu ze dne 9.2.2018, souboru dávek ze dne 12.3.2018, oznámení o provedeném zápočtu ze dne 29.3.2018 a výpisu z účtu ze dne 29.3.2018 (č.l. 216-218), souboru dávek ze dne 12.3.2018, výpisu z účtu ze dne 4.4.2018 a souboru dávek ze dne 30.10.2017, oznámení o provedeném zápočtu ze dne 8.11.2017 a výpisu z účtu ze dne 8.11.2017 (č.l. 219-223), souboru dávek ze dne 10.10.2017, výpisu z účtu ze dne 8.11.2017, souboru dávek ze dne 6.11.2017, výpisu z účtu ze dne 30.11.2017, souboru dávek ze dne 7.12.2017, oznámení o provedeném zápočtu ze dne 3.1.2018, výpisu z účtu ze dne 27.12.2017, souboru dávek ze dne 4.1.2018, výpisu z účtu ze dne 29.1.2018 (č.l. 224-232). Vyúčtovaná poskytnutá péče a proplacená péče Všeobecné fakultní nemocnici vyplývá ze souboru dávek ze dne 5.2.2018, oznámení o provedeném zápočtu ze dne 27.2.2018 a výpisu z účtu ze dne 27. 2. 2018 (č.l. 233-235), souboru dávek ze dne 5.2.2018, výpisu z účtu ze dne 29.3.2018, dále ze souboru dávek ze dne 19.3.2018, výpisu z účtu ze dne 13.4.2018, souboru dávek ze dne 20.11.2017, výpisu z účtu ze dne 11.12.2017, souboru dávek ze dne 19.9.2017, výpisu z účtu ze dne 13.10.2017, souboru dávek ze dne 10.11.2017, výpisu z účtu ze dne 11.12.2017 (č.l. 236-245). Vyúčtovaná poskytnutá a proplacená péče Fakultní nemocnici v [část obce] vyplývá ze souboru dávek ze dne [číslo], oznámení o provedeném zápočtu ze dne 11.12.2017 a výpisu z účtu ze dne 11.12.2017 (č.l. 246-248). Vyúčtovaná poskytnutá a proplacená péče ÚVN-Vojenské fakultní nemocnici vyplývá ze souboru dávek ze dne 8.12.2017, výpisu z účtu ze dne 8.1.2018, souboru dávek ze dne 9.10.2017 a výpisu z účtu ze dne 6.11.2017, souboru dávek ze dne 11.10.2017 a výpisu z účtu ze dne 9.11.2017 (č.l. 249-256).

17. Z výzvy k zaplacení ze dne 17.1.2020 včetně faktury ze dne 17.1.2020 a kopie dodejky (č.l. 90-91) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 1 666 034,51 Kč představující neoprávněně čerpané zdravotní služby z veřejného zdravotního pojištění výzvou ze dne 17.1.2020, která spolu s fakturou byla doručována žalované na adresu [adresa žalované]. Žalovaná nečinila doručení výzvy a faktury sporným.

18. Z dopisu žalobkyně ze dne 11.2.2020 včetně kopie dodejky do datové schránky (čl. 92-93) soud zjistil, že žalobkyně adresovala právnímu zástupci žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 11.2.2020 dopis, ve kterém zopakovala blízkou časovou souvislost mezi uzavřením pracovního poměru žalované a nastoupením léčby závažného onkologického onemocnění žalované, poukázala na to, že se dle žalobkyně jednalo o fiktivní uzavření pracovního poměru Žalobkyně tak znovu žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce vyzvala k úhradě částky 1 666 034,51 Kč. Dopis byl doručen právnímu zástupci dne 14.2.2020.

19. Z dopisu právního zástupce žalované ze dne 3.3.2020 (č.l. 94) soud zjistil, že žalovaná odmítá tvrzení žalobkyně o fiktivním uzavření pracovního poměru, uvedla, že uzavřela smlouvu se [právnická osoba] s.r.o., disponovala povolením k zaměstnání u této společnosti ode dne 1.9.2017, řádně nastoupila do zaměstnání.

20. Z dopisu žalobkyně ze dne 11.3.2020 adresovaného právnímu zástupci žalované včetně koipie dodejky do datové schránky (č.l. 95 a 96) soud zjistil, že žalobkyně nesporuje, že žalovaná měla naplněny všechny formální požadavky pro výkon práce v ČR, což je platné povolení k zaměstnání a pracovní smlouva, nicméně z podkladů VZP vyplývá, že žalobkyně přijela do ČR za účelem léčby, nikoliv za účelem výkonu zaměstnání, žalobkyně v tomto spatřuje obcházení zákona, neboť žalovaná postupovala sice dle právní normy, ale tak, aby záměrně dosáhla výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.

21. Z výzvy k doplnění kontrolovaných dokladů ze dne 27.6.2018 a dopisu [právnická osoba] s.r.o. ze dne 28.6.2018 (č.l. 177) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala [právnická osoba] s.r.o. k vyjasnění rozporů vyplývající z jí vykázané docházky zaměstnance p. [celé jméno žalované], kde je uveden výkon zaměstnání dne 11.9.2017 do 15. 9. 2017, [číslo] a 19.9.2017. Tato evidence je v rozporu s údaji VZP, ze kterých plyne, že ve dnech 12.9.2017 13.9.2017 a 18.9.2017 19.9.2017 nemohla paní [celé jméno žalované] vykonávat zaměstnání z důvodu její hospitalizace. Ze zprávy [právnická osoba] s.r.o. plyne, že paní žalobkyně se dostavila do sídla společnosti dne 4.9.2017 za účelem řešení podmínek vstupu do zaměstnání. Dohodnutý termín byl sjednán na 5.9.2017, a téhož dne požádala paní žalovaná o změnu termínu nástupu do zaměstnání na 11.9.2017 z osobních důvodů; dne 11.9.2017 paní [celé jméno žalované] nastoupila do zaměstnání, kde jí byla zadána práce. Jednatelka společnosti jmenovala odpovědnou zaměstnankyni, která každý den zapisovala příchody a odchody zaměstnanců, při namátkové kontrole dne 20.9.2017 paní jednatelka zajistila, že paní [celé jméno žalované] není na svém pracovišti. Bylo jí oznámeno, že je nemocná. Paní [celé jméno žalované] byla vyzvána k neprodlenému předložení potvrzení o pracovní neschopnosti. Protože se tak neprodleně nestalo, dohodly se strany na čerpání neplaceného volna. Dne 13.10.2017 bylo do sídla společnosti doručeno potvrzení o pracovní neschopnosti žalované.

22. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

23. Žalovaná je státní občankou Ukrajiny, která dne 17.7.2017 podala žádost o vydání povolení k zaměstnání v České republice na volné pracovní místo u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] 01 [obec] (dále jen,,DEMYDA“) v pracovním zařazení – pomocní pracovníci ve smíšeném hospodářství. Dne 24.7.2017 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích vydal povolení k zaměstnání dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a to na období od 1.9.2017 do 29.11.2017. Dne 5.9.2017, resp. dne 11.9.2017, žalovaná se zaměstnavatelem uzavřela pracovní smlouvu jako pomocná pracovnice smíšeného hospodářství, přičemž konkrétním druhem práce byl sběr sezónního ovoce. Hromadným oznámením ze dne 6.9.2017 zaměstnavatel žalovanou přihlásil ke zdravotnímu pojištění od 5.9.2017. Dne 12.9.2017 nastoupila žalovaná do zdravotnického zařízení za účelem léčby závažného onkologického onemocnění. Žalobkyně dne 26. 10. 2018 provedla u zaměstnavatele kontrolu za období září 2017 až září 2018. V průběhu kontroly žalobkyně mimo jiné šetřila okolnosti uzavření pracovního poměru žalovanou se zaměstnavatelem a vznik účasti žalované na veřejném zdravotním pojištění. Kontrolou bylo zjištěno, že žalovaná byla na základě uzavřené pracovní smlouvy a doloženého pracovního povolení přihlášena k zdravotnímu pojištění na VZP ČR od 5.9.2017. Po provedených šetřeních žalobkyně dospěla k závěru, že zaměstnání žalované na základě této pracovní smlouvy vzniklo fiktivně za účelem bezplatného čerpání hrazených služeb žalovanou v České republice, proto uzavření pracovního poměru a s tím související vznik účasti na zdravotním pojištění neuznala a požaduje po žalované zaplacení částky 1 666 034,51 Kč za období léčby žalované od 5. 9. 2017 do 2. 1. 2018 proplacené za toto období [ulice] vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici v [obec], Všeobecní fakultní nemocnic, Ústavu hematologie a krevní transfuze, Fakultní nemocnici v [část obce], a dále [jméno] [příjmení], KaN 7 s.r.o., [právnická osoba] a VFN v [obec] za ambulantní péči ve výši 390 742,03 Kč, za hospitalizační péči ve výši 1 263 503,63 Kč, za dopravu ve výši 845,52 Kč a za Léky na receptech ve výši 10 943,33 Kč, v součtu se jedná o částku 1 666 034,51 Kč. Na základě biopsie provedené dne 1.8.2017 v Užhorodě a vyhodnocené dne 15.8.2017 Institutem experimentální patologie, onkologie a radiobiologie Kyjev bylo žalované již na Ukrajině, tedy před jejím příjezdem do České republiky, diagnostikováno nádorové onemocnění. Žalovaná následně přijela do České republiky s výsledky z Ukrajiny, kde jí řekli, že jí nemohou poskytnout náležitou terapii. Ze zdravotnické dokumentace [ulice] vojenské nemocnice plyne, že žalovaná sama uvedla, že:,,pochází z Ukrajiny, kde má manžela a 3 děti, v České republice žije přechodně po dobu léčby u sestry“. Přestože je v pracovní smlouvě původně uvedeno datum nástupu 5.9.2017 a zaměstnavatel ji přihlásil k pojištění již od 5.9.2017, do lékařské zprávy sama uvedla, že do České republiky přijela až 7.9.2017. Na základě kontroly žalobkyně u zaměstnavatele bylo datum nástupu do zaměstnání změněno na 11.9.2017. Dne 12.9.2017 již byla žalovaná hospitalizována v ÚVN, a to po osobní domluvě. Žalovaná tak mohla pracovat pouze jediný den, a to 11.9.2017, neboť dny [číslo] připadají na víkend. Pokud by však osobní domluva v ÚVN proběhla v den předcházející hospitalizaci, tzn. 11.9.2017, nemohla žalovaná do zaměstnání ani nastoupit (jednalo se o sběr sezónního ovoce v jižních [obec], ÚVN sídlí v [obec]). Dne 25.10.2017 podala žalovaná prostřednictvím zmocněnce (své sestry) u odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR žádost o pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, tento odbor udělil vízum strpění dle ust. § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od 3.1.2018 do 2.1.2019. V tomto období již žalovaná spadá do kategorie státních pojištěnců, poskytnuté zdravotní služby tedy byly v souladu s právními předpisy hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění. V období od 5.9.2017 do 2.1.2018 nebyla žalovaná pojištěnkou žalobkyně a v období od 12.9.2017 do 2.1.2018 bezplatně čerpala zdravotní služby na účet žalobkyně v celkové výši 1 666 034,51 Kč. Tuto částku žalobkyně za žalovanou reálně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb.

24. Soud již neprováděl důkaz žalovanou navržený, a to její účastnický výslech prostřednictvím dožádání u ukrajinského soudu. Tento výslech by v podstatě měl nahradit chybějící tvrzení, ke kterým byla žalovaná na prvém jednání ve věci prostřednictvím svého právního zástupce poučena dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. Žalovaná navíc k nesplnění své výzvy doplnit tvrzení dle poučení uvedla, že žádné bližší okolnosti uzavření pracovního poměru a prvotní léčby si již s ohledem na delší časový odstup a prodělanou závažnou léčbu nepamatuje, protože se jedná o události před čtyřmi roky a není proto již schopna v současné době na položené otázky soudu odpovědět. Soud proto má za to, že jestliže žalovaná není schopna odpovědět na dotazy soudu, její výslech se jevil jako krajně nehospodárný, když z úřední činnosti soudu je znám dlouhý termín vyřizování dožádání na Ukrajinu a reálná hodnota provedeného důkazu účastnickým výslechem žalované se jeví soudu jako mizivá zvláště ve světle jejího vyjádření ze dne 16.6.2020. Jako krajně nevěrohodné se jeví rovněž vyjádření [právnická osoba] s.r.o. ze dne 28.6.2018, ve kterém společnost k objasnění rozporů v dokumentaci a docházce uvedla, že žalovaná se dostavila do sídla společnosti dne 4.9.2017. Toto tvrzení je v přímém rozporu s kopií pasu žalované, která prokazatelně vstoupila na území ČR až dne 9.9.2017 (viz kopie pasu na č.l. 32 verte), dle tvrzení žalované vstoupila na území dne 7. 9. 2017. Celkově nevěrohodně v tomto kontextu vyznívají i další tvrzení [právnická osoba] s.r.o. o způsobu kontroly docházky zaměstnanců, skutečnost, že žalovaná nastoupila do zaměstnání dne 11.9.2017, vykonávala práci dne [číslo] 15.9.2017 a [číslo] 19.9.2017, když prokazatelně od 12.9.2017 do 13.9.2019 žalovaná byla hospitalizovaná v [ulice] vojenské nemocnici v [obec] a rovněž byla hospitalizovaná ve dnech 18- 19.9. 2017. Soud proto při svém závěru o skutkovém stavu vyšel především ze zdravotnické dokumentace žalované vedené v [ulice] vojenské nemocnici, ve Všeobecné fakultní nemocnici v [obec] a z vyjádření revizní lékařky žalobkyně, které vzájemně korespondují a vyvracejí nevěrohodné vyjádření [právnická osoba] s.r.o. ze dne 28. 6. 2018.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

26. Dle ust. § 33 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,zákoník práce“) se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

27. Dle ust. § 32 zákoníku práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru podrobila vstupní lékařské prohlídce.

28. Dle ust. § 34 odst. 1 zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce.

29. Dle ust. § 34 odst. 2 zákoníku práce pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

30. Dle ust. § 34 odst. 3 zákoníku práce nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne (§ 350a) nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

31. Dle ust. § 34 odst. 4 zákoníku práce od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Pro odstoupení od pracovní smlouvy se vyžaduje dodržení písemné formy, jinak se k němu nepřihlíží.

32. Dle ust. § 34 odst. 5 zákoníku práce každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení pracovní smlouvy.

33. Dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje a) veřejné zdravotní pojištění (dále jen " zdravotní pojištění), b) rozsah a podmínky, za nichž jsou na základě tohoto zákona ze zdravotního pojištění hrazeny zdravotní služby (dále jen„ hrazené služby“).

34. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. jsou zdravotně pojištěny: a) osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky, b) osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, (dále jen "pojištěnci").

35. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. pojištěncem podle tohoto zákona je osoba, která a) má trvalý pobyt na území České republiky, nebo b) nemá trvalý pobyt na území České republiky, pokud 1. je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, 2. jí bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu, 3. jí byl udělen azyl na území České republiky, 4. jí byla udělena doplňková ochrana na území České republiky, 5. jí bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců nebo se podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky za takovou osobu považuje, 6. jde o nezletilé dítě, které bylo na území České republiky umístěno na základě předběžného opatření soudu do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo do ústavu pro péči o děti nebo na základě předběžného opatření nebo usnesení soudu do péče fyzické osoby, 7. je Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, k jejímu zdravotnímu pojištění příslušná, 8. jde o osobu, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie, nebo o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie, 9. se na území České republiky narodila matce s povoleným dlouhodobým pobytem na území České republiky, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku, nebo 10. se na území České republiky narodila matce s povoleným trvalým pobytem, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku, a dále po dobu řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podané za tuto osobu.

36. Dle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění vzniká a) osobě, která získala trvalý pobyt na území České republiky narozením, dnem narození, b) osobě, která získala trvalý pobyt na území České republiky povolením trvalého pobytu, dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení trvalého pobytu, c) osobě, které vzniklo oprávnění trvale pobývat na území České republiky rozhodnutím příslušného orgánu o svěření do náhradní výchovy, je-li alespoň jedna fyzická osoba, jíž je tato osoba svěřena, přihlášena k trvalému pobytu na území České republiky nebo se na území České republiky nachází ústav, ve kterém je tato osoba umístěna, dnem nabytí právní moci rozhodnutí o svěření do náhradní výchovy, nebo d) osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem 1. nástupu do zaměstnání, 2. nabytí právní moci rozhodnutí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu, 3. nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu, 4. nabytí právní moci rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany, 5. nabytí právní moci rozhodnutí o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky nebo dnem, od něhož je považována za osobu s udělenou dočasnou ochranou podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, 6. vykonatelnosti předběžného opatření nebo usnesení soudu o umístění nebo svěření nezletilého dítěte do péče, 7. kdy se Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, stala příslušnou ke zdravotnímu pojištění; to platí obdobně i u osoby, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie, nebo jde-li o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie, 8. přihlášení občana České republiky k trvalému pobytu na území České republiky po předchozím pobytu v cizině, 9. narození, jde-li o osobu uvedenou v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 9, nebo 10. narození, jde-li o osobu uvedenou v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 10, nebo dnem, kdy byla za tuto osobu podána žádost o povolení k trvalému pobytu.

37. Dle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká a) smrtí pojištěnce, b) skončením trvalého pobytu na území České republiky, c) osobě bez trvalého pobytu na území České republiky 1. dnem ukončení zaměstnání, 2. dnem skončení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu, 3. dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí azylu nebo dnem zániku azylu, 4. dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí doplňkové ochrany nebo dnem zániku doplňkové ochrany, 5. dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky, dnem zániku tohoto oprávnění nebo dnem, od něhož již není považována za osobu s udělenou dočasnou ochranou, 6. dnem zrušení nebo zániku předběžného opatření nebo rozhodnutí o umístění nebo svěření nezletilého dítěte do péče, 7. dnem, kdy Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, přestala být příslušnou ke zdravotnímu pojištění; to platí obdobně i u osoby, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo jde-li o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie, 8. posledním dnem měsíce, v němž osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 9 dosáhla 60 dnů věku, nebo 9. uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 10 posledním dnem měsíce, v němž tato osoba dosáhla 60 dnů věku, nebo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, nastala-li tato skutečnost později.

38. Dle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

39. Dle ust. § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

40. Dle ust. § 6 odst. 2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu.

41. Dle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

42. Dle § 10 odst. 1 o.z. nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

43. Dle ust. § 10 odst. 2 o.z. není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

44. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

45. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

46. Dle ust. § 2894 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

47. Dle ust. § 2909 o.z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

48. Na základě povedeného dokazování a hodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se shoduje s žalobkyní, že z blízkého časového sepětí mezi uzavřením pracovní smlouvy žalovanou se [právnická osoba] s.r.o. a okolností, které takovému uzavření pracovního poměru předcházely, lze jednoznačně dovodit, že pracovní smlouva mezi žalovanou a [právnická osoba] s.r.o. je neplatným právním jednáním ve smyslu ust. § 580 o.z. a 588 o.z. Dle komentářové literatury lze pod dikci ustanovení § 580 OZ podřadit i případy obcházení zákona, což je dle názoru žalobkyně žalovaný případ.,,Obcházení zákona lze vymezit jako situaci, kdy„ se někdo chová podle právní normy (secundum legem), ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího“ ([příjmení], 1995, s. 186). Obcházení zákona lze podřadit pod případy, kdy právní jednání odporuje zákonu svým účelem, tedy pod právní jednání, která porušují zákon a podléhají režimu ustanovení § 580 ObčZ.” (komentář k § 580 - Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 2077 – 2091).

49. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. l . ÚS 2/15 ze dne 3. května 2017 plynou dále závěry aplikovatelné na posuzovaný případ:„ Z hlediska rozsahu ústavních záruk nemůže být stírán rozdíl mezi právem na bezplatnou zdravotní péči ve smyslu článku 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod a právem na ochranu zdraví dle článku 31 věty prvé Listiny. Nositelem ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění je totiž pouze občan České republiky, zatímco nositelem práva na ochranu zdraví je každý. Ve vztahu ke svým státním občanům tedy ústavní pořádek předepisuje konkrétní opatření, jehož prostřednictvím má stát zabezpečit finanční dostupnost zdravotní péče, přičemž tímto opatřením je zajištění účasti na systému veřejného zdravotního pojištění. Vůči ostatním skupinám osob ovšem stát tuto ústavní povinnost výslovně uloženu nemá. Těmto osobám tedy přímo nesvědčí ústavně zaručené právo na bezplatnou zdravotní péči hrazenou ze systému veřejného zdravotního pojištění, nýbrž pouze záruky práva na ochranu zdraví. (…) Rozlišování závazků státu ze sociálních práv vůči různým skupinám obyvatelstva definovaných na základě státního občanství či jiných kritérií prokazujících těsnost vazby osoby ke konkrétnímu státu ostatně není nic a priori neobvyklého či dokonce podezřelého, a to ani ve smyslu obecného zákazu diskriminace plynoucího z navrhovateli odkazovaného čl. 3 odst. 1 Listiny. Systémy sociálního zabezpečení (kam podle mezinárodních standardů – srov. Úmluvu Mezinárodní organizace práce [číslo] ([číslo] Sb.) Evropský zákoník sociálního zabezpečení ([číslo] Sb.m.s.) – patří rovněž zdravotní péče) mají výsostný teritoriální charakter; odrážejí ekonomické, politické, sociální a kulturní podmínky každé země. Neexistují dva státy s totožnými systémy sociálního zabezpečení (sociální ochrany). Teritoriální charakter systémů sociální ochrany a jejich diverzita jsou příčinou, proč osoby migrující mezi státy nemají z principu bez dalšího zaručeno, že je národní systém„ hostitelské země“ přijme okamžitě bez jakýchkoli požadavků do svého osobního rozsahu. Přitom nelze nevidět, že jednotlivé části systému sociální ochrany mají různou citlivost na případné zneužití v rámci tzv. sociální turistiky. Tyto otázky pak řeší mezinárodní smlouvy tzv. koordinačního typu; jen takovýto instrument mezinárodního práva zaručí migrujícím osobám (v nejširším slova smyslu) rovnost v zacházení. Přitom nelze opomenout skutečnost, že sociální práva se neodvozují pouze od postulátu ochrany lidské důstojnosti, ale jejich základem je také solidarita napříč obyvatelstvem. …přestože opakovaně zmiňovaný čl. 31 Listiny odlišuje přístup k bezplatné zdravotní péči podle státoobčanského kritéria, je prováděcí zákonná úprava v tomto ohledu ve vztahu k cizincům (resp. bezdomovcům) výrazně vstřícnější. Z obsahu napadených ustanovení § 2 a § 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění totiž plyne, že rozhodující podmínkou přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění není existence státního občanství, nýbrž trvalého pobytu na území České republiky, resp. sídlo nebo trvalý pobyt zaměstnavatele, u kterého jsou tyto osoby zaměstnány. Je tak zřejmé, že základním dělícím kritériem ve skutečnosti není otázka existence státního občanství, nýbrž faktického sepětí jedince a státu v podobě pobytu či výkonu práce na jeho území. … (..) Systém veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona o veřejném zdravotním pojištění představuje hlavní zdroj financování zdravotní péče poskytované poskytovateli zdravotních služeb na území České republiky. Garantem fungování tohoto systému je stát, který tak především realizuje svůj pozitivní závazek vyplývající z článku 31 Listiny, jenž mu ukládá zajistit svým občanům bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění a každému zaručit právo na ochranu zdraví. Veřejné zdravotní pojištění je založeno na principu solidarity. Účast na systému veřejného zdravotního pojištění vyplývá přímo ze zákona, jenž stanoví okruh osob, které jsou na tomto systému účastny, jakož i podmínky vzniku a zániku účasti na veřejném zdravotním pojištění. Po dobu své účasti na tomto systému má osoba právo bezplatně čerpat zdravotní péči, která je z něj hrazena. Nesplňuje-li dotčená osoba zákonné podmínky účasti na veřejném zdravotním pojištění, má možnost sjednat si smluvní pojištění u některé z komerčních zdravotních pojišťoven, nebo čerpanou zdravotní péči hradit přímo ze svých finančních prostředků“.

50. Z uvedeného plyne, že veřejné zdravotní pojištění je koncipováno jako všeobecné a povinné pojištění se zárukou realizace, které vzniká ze zákona na základě splnění obecných podmínek bez ohledu na vůli pojištěnce či zdravotní pojišťovny. Funguje na principu průběžného financování, kdy se příspěvek okamžitě rozdělí a vyplatí za věcné plnění dle okamžitých potřeb pojištěnců. Pojištěnec má přitom právo čerpat prostředky z veřejného zdravotního pojištění pouze po dobu, kdy je na něm účasten. Soud uzavřel, že pracovní smlouva uzavřená mezi žalovanou a zaměstnavatelem [právnická osoba] po formální stránce splňovala zákonem požadované náležitosti, přesto považuje uzavření pracovního poměru ve smyslu ust. § 580 ve spojení s ust. § 588 o.z. za neplatné pro zjevný rozpor s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Zároveň se dle názoru soudu rovněž jedná o nepoctivé jednání žalované a zjevné zneužití práva a obcházení zákona, neboť žalovaná zneužila principů, na nichž stojí systém veřejného zdravotního pojištění. Na fiktivnost uzavřeného pracovního poměru a nástupu do zaměstnání soud ve shodě s žalobkyní dovodil z následujících skutečností: a) dohodnutý termín nástupu do zaměstnání byl sjednán na 5.9.2017, později došlo k jeho úpravě na 11.9.2017; b) přestože byla pracovní smlouva údajně podepsána oběma stranami dne 5.9.2017 a žalovaná od tohoto dne na základě hromadného oznámení [právnická osoba] s.r.o. byla evidována v systému žalobkyně od 5.9.2017, došlo údajně k posunu dne nástupu do zaměstnání, aniž by žalobkyně byla o této změně informována; c) evidence [právnická osoba] s.r.o. byla upravena až následně po upozornění žalobkyně na rozpor zjištěný mimořádnou kontrolou, bezmála po roce od podpisu pracovní smlouvy; d) žalovaná měla údajně vykonávat zaměstnání (mimo jiné) ve dnech 11.- 13.9.2017 a 18.- 19.9.2017. Z předložených podkladů v průběhu mimořádné kontroly vyplynul rozpor i ve vykázané docházce. Ve dnech 12.9.2017 13.9.2017 a 18.9.2017 19.9.2017 byla žalovaná hospitalizovaná, nemohla tedy zaměstnání vykonávat. Žalovaná v řízení nikterak neunesla důkazní břemeno, že by do zaměstnání dne 11. 9. 2017 skutečně nastoupila; e) namátkovou kontrolou dne 20.9.2017 na pracovišti jednatelka [právnická osoba] s.r.o. údajně zjistila, že žalovaná není přítomna na svém pracovišti z důvodu nemoci; f) současně žalovaná neunesla důkazní břemeno, že byla po zdravotní stránce schopna výkonu práce již dne 11. 9. 2017 za situace, kdy v řízení bylo prokázáno zdravotní dokumentací žalované, že (i) již ke konci července 2017 vyhledala s uvedenými zdravotními obtížemi vyšetření v Užhorodu na Ukrajině; (ii) na začátku září byla na Ukrajině pro svůj nepříznivý zdravotní stav dokonce hospitalizovaná; (iii) pociťovala dušnost při námaze, bolest v krku, měla zvýšenou teplotu, a to i ve dnech pracovního klidu bezprostředně předcházejících dni údajného nástupu do zaměstnání. Z přijímací zprávy Ústavu hematologie a krevní transfúze ze dne 3.11.2017 lze dále vyčíst, že žalovaná byla hospitalizovaná ve dnech 12.- 13.9.2017 v ÚVN po osobní domluvě. K hospitalizaci došlo v souvislosti s dovyšetřením žalované s nálezem T-lymfoblastického lymfomu zjištěného při biopsii mandle indikované z důvodu dlouhodobější bolesti levé části krku nejasného původu, když na Ukrajině, kde žalované nemoc diagnostikovali, nemohla být dle jejích slov poskytnuta náležitá terapie. Je nepochybné, že onemocnění, jakož i nemožnost poskytnutí náležité terapie na Ukrajině byly žalované známy již před příjezdem do České republiky. Uváží-li soud odložení nástupu do práce na den 11.9.2017 a její příjezd do České republiky již dne 7.9.2017 (čtvrtek), jak uvádí žalovaná (ačkoliv soud ze vstupního razítka v pasu žalované zjistil až datum 9. 9. 2017 soudu), je otázkou, z jakého důvodu se žalovaná nenechala dovyšetřit již v tento den, případně ve dnech následujících tak, aby skutečně byla dne 11.9.2017 připravena nastoupit do zaměstnání a toto řádně vykonávat bez následných absencí a neplaceného volna. [jméno] žalovaná přitom uváděla a z lékařských zpráv je zřejmé, že bolestmi a zvýšenou teplotou trpěla takřka nepřetržitě od začátku září. Tyto závažné skutečnosti tedy zcela vyvracejí žalovanou uváděný smysl a účel příjezdu žalované do České republiky za účelem výkonu sezónních prací.

51. Ze všech těchto skutečností soud dospěl k závěru, že žalovanou uzavřená pracovní smlouva byla uzavřena fiktivně a její obsah následně nebyl fakticky naplňován. Z tohoto závěru dále soud uzavřel, že jednání žalované je obcházením zákona, neboť žalovaná postupovala podle právní normy, ale tak, aby záměrně dosáhla výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. Právní předpisy upravující veřejné zdravotní pojištění nepředvídají situace, kdy cizinec pracuje na území České republiky jediný den a následně čerpá zdravotní služby v takovém rozsahu, jak činila žalovaná.

52. Soud dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že jednání žalované spočívající v uzavření pracovní smlouvy se dnem nástupu do práce 1 den před nástupem léčby je rozporné s veřejným pořádkem, neboť v daném případě lze v jednání žalované vysledovat rysy tzv. sociální turistiky. Blízká časová souvislost mezi uzavřením pracovní smlouvy a nastoupením léčby není ani dle názoru soudu náhodná. Žalovaná sama v ÚVN sdělila, že žije s manželem a dětmi na Ukrajině a v České republice je pouze za účelem léčby, neboť na Ukrajině jí nebylo možno poskytnout náležitou terapii. Jak již soud výše uvedl, v citovaném nálezu sp. zn l . ÚS 2/15 ze dne 3. května 2017 Ústavní soud konstatoval, že,,základním dělícím kritériem (pro bezplatné poskytování zdravotních služeb) není otázka existence státního občanství, nýbrž faktického sepětí jedince a státu v podobě pobytu či výkonu práce na jeho území.“ Je zjevné, že v případě žalované v rozhodném období nelze na faktické sepětí s Českou republikou uzavřít. Soud souhlasí s žalobkyní, že jakožto správce veřejných prostředků nemůže tolerovat, aby osoby, které nemají žádný faktický vztah k České republice a žádným způsobem se nepodílejí na systému veřejného zdravotního pojištění, z něj bezplatně čerpaly zdravotní služby. Za situace, kdy žalovaná od počátku, tedy přinejmenším od 12.9.2017, jednotlivé výkony zdravotní péče přijímala, absolvovala a tyto nikdy nesporovala, ani nenamítala, že ze strany českých poskytovatelů zdravotních služeb bylo poskytnuto/vykázáno čehokoliv navíc, lze uzavřít, že žalovaná způsobila žalobkyni škodu tím, že čerpala zdravotní služby ze systému veřejného zdravotního pojištění na základě neplatného právního úkonu, žalobkyně zaplatila jednotlivým poskytovatelům náklady této léčby, ačkoliv žalovaná prokazatelně nemohla být osobou oprávněnou bezplatně tyto služby čerpat dle ust. § 2 a 3 zákona č. 48/1997 Sb. Žalovaná dle výše citovaného zákona a v souladu s nálezem sp.zn. l .ÚS 2/15 ze dne 3. května 2017 mohla výše uvedenou zdravotní péči čerpat, neboť měla možnost sjednat si smluvní pojištění u některé z komerčních zdravotních pojišťoven, nebo čerpanou zdravotní péči hradit přímo ze svých finančních prostředků. Zvolený způsob léčby, jakož i následné vykázané výkony zdravotních služeb byly zcela v intencích jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb, kteří od počátku poskytovali žalované zdravotní služby lege artis, v mezích jejich kompetencí, na náležité odborné úrovni podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, což ostatně žalovaná v řízení nečinila nikterak sporným, jakož nečinila sporným ani výši požadované částky za poskytnou zdravotní péči v období od 12.9.2017 - 2.1.2018 a její uhrazení jednotlivým poskytovatelům ze strany žalobkyně.

53. Co se týče žalovanou tvrzené obrany spočívající v tom, že disponovala platným povolením k zaměstnání u firmy [právnická osoba], [IČO], se sídlem: [adresa], již od 1.9.2017, když následně s touto firmou v pozici zaměstnavatele uzavřela pracovní smlouvu a řádně nastoupila do zaměstnání, a jako zaměstnanec měla nárok na využití systému veřejného zdravotního pojištění, uvádí soud, že žalovaná měla možnost v řízení své tvrzení o nástupu do zaměstnání a okolnosti uzavření pracovního poměru a sjednání pracovního povolení objasnit; za tím účelem jí soudem bylo dáno rozsáhlé poučení dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., kterémužto však nedostála a neunesla tak dle názoru soudu své břemeno tvrzení a důkazní. Lakonické konstatování, že si na uvedené okolnosti již nevzpomíná s odkazem na uzavřenou pracovní smlouvu, nelze akceptovat za situace, kdy okolnosti sjednání pracovní smlouvy, data příjezdu žalované do České republiky i její nástup do zaměstnání vzbuzuje značné pochybnosti, které se navíc nepodařilo v řízení rozptýlit ani velmi rozporuplnou zprávou [právnická osoba] s.r.o. Soud tedy uzavírá, že jakkoliv z lidského hlediska je jednání strany žalované nanejvýš pochopitelné, z právního hlediska je neakceptovatelné a jako takové mu nemůže být s odkazem na ust. § 6 odst. 1,2 o.z. a ust. § 8 o.z. poskytnuta právní ochrana.

54. Soud ze všech výše citovaných důvodů zavázal žalovanou k úhradě částky 1 666 034,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po doručení výzvy ze dne 11. 2. 2020 jejímu právnímu zástupci (výzva doručena dne 14. 2. 2020, poskytnutá lhůta k plnění činila 20 dnů od doručení výzvy a ode dne následujícího se ocitla žalovaná v prodlení).

55. Soud dle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. vyhověl návrhu žalované, aby mohla výše citovanou částku hradit žalobkyni ve splátkách, jejichž výši stanovil soud na 3 000 Kč měsíčně; soud při stanovení výše splátek přihlédl především ke skutečnosti, že žalovaná je nadále osobou zdravotně indisponovanou, bez pracovního příjmu, prognóza jejího zdravotního stavu je i s ohledem na charakter onemocnění nejistá; lze přisvědčit tvrzení žalované, že majetková situace osob trvale žijících na Ukrajině přivydělávajících si sezonními pracemi v České republice (jako žalovaná) není taková, aby bylo možno usuzovat na schopnost uhradit částku 1 666 034,51 Kč v zákonné pariční lhůtě tří dnů; soud přihlédl k tomu, že žalovaná má tři děti, k nímž má vyživovací povinnost; soud zhodnotil, že i pro žalobkyni jako věřitele bude ekonomicky přijatelnější získat od žalované plnění ve splátkách, než postup pravděpodobně realizovaný v případě neuhrazení celé částky najednou formou exekučního vymáhání na Ukrajině; soud však stanovil možnost žalované hradit žalobou požadovanou částku ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, což by mělo být pro žalovanou dostatečně motivačním aspektem (když žalobkyně jako věřitel může zesplatnit celý dluh pro prodlení s úhradou (jednotlivé) splátky).

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení je tvořena soudním poplatkem ve výši 83 302 Kč, náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 6 úkonů po 300 Kč (podání žaloby, podání ve věci samé ze dne 10. 2. 2021, ze dne 10. 6. 2021, účast na jednání dne 27. 4. 2021, dne 24. 6. 2021 a dne 21. 9. 2021). Celková výše náhrady nákladů řízení tak představuje částku 85 102 Kč. Stejně tak povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení byla soudem rozložena do splátek z důvodu výše citovaných.