11 C 116/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Spanilou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 20. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Podáním ze dne 10. 7. 2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplatit částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení je žalobce vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území s oprávněním nechat odstranit z pozemní komunikace vozidlo, jehož provozovatel neuposlechl opatření obecné povahy silničního správního úřadu o označení místní komunikace nebo její části, na kterých je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel, příslušnou dopravní značkou. Za účelem zajištění správy místních komunikací pověřil žalobce jako správce místních komunikací na území [územní celek] společnost [právnická osoba] Dne 7. 10. 2019 nechal provést žalobce odtah a následné vrácení na místo odtahu vozidla tovární značky BMW, [registrační značka], o čemž svědčí protokol o odtahu č. 21901047, a to za účelem blokového čištění. Uvedené vozidlo bylo odtaženo a vráceno zpět na místo odtahu, za stěrač vozidla byla umístěna informace, že vozidlo bylo nuceně odtaženo a vráceno zpět s uvedením dlužné částky ve výši 1 500 Kč a platebních údajů k uhrazení dluhu. Přes předžalobní upomínku ze dne 9. 6. 2020 žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že na základě příkazní smlouvy č. 6/2016 ze dne 8. 6. 2016 pověřil žalobce společnost [právnická osoba] správou pozemních komunikací nacházejících se na území města Brno. Dne 7. 10. 2019 byl na příkaz žalobce proveden technický úkon, odtah vozidla tovární značky BMW, [registrační značka], z ulice [ulice] v [obec] označené z důvodu blokového čištění dopravní značkou o dočasném zákazu stání a následně vrácení tohoto vozidla zpět na místo odtahu po dokončení čištění. Provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla v období od 27. 10. 2015 do 24. 10. 2019 byl žalovaný. Cena za technický úkon činila v souladu s usnesením schůze [orgán územního celku] [územní celek] č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 částku ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 9. 6. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky, k datu podání žaloby však neuhradil ani část dluhu.

6. Dle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastník místní komunikace je povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Výkon správy může vlastník místní komunikace zajišťovat prostřednictvím správce, jímž je právnická osoba zřízená nebo založená vlastníkem místní komunikace za podmínky, že je vůči ní vlastník po celou dobu výkonu správy ovládající osobou.

7. Dle § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

8. Dle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a tohoto zákona, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a [stát. instituce] místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jako vlastník místní komunikace svěřil výkon správy místních komunikací společnosti [právnická osoba], která provedla dne 7. 10. 2019 technický úkon spočívající v odtahu vozidla, jehož vlastníkem je žalovaný, z místní komunikace označené z důvodu blokového čištění dopravní značkou o dočasném zákazu stání a následném vrácení tohoto vozidla zpět na místo odtahu. Náklady na provedení tohoto technického úkonu byly žalovanému vyúčtovány v souladu s usnesením schůze [orgán územního celku] [územní celek] č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 ve výši 1 500 Kč. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že částku ve výši 1 500 Kč uhradil. V situaci, kdy se žalovaný nevyjádřil, přičemž tvrzení žalobce byla řádně doložena, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně nároku na úroky z prodlení, jejichž výše je dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, a to výzvu k plnění ze dne 9. 6. 2020 a písemné podání ve věci ze dne 10. 7. 2020, dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud nepovažuje právní zastoupení za účelně vynaložený náklad u statutárních měst a jejich městských částí. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Ústavní soud sice zároveň zdůraznil význam okolností konkrétního případu a připustil účelnost zastoupení advokátem v případech, kdy se jedná o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, či s mezinárodním prvkem, o takový případ však v dané věci nejde. Vymáhání dluhu za odtah vozidla a jeho vrácení na místo odtahu naopak patří mezi ustálenou agendu městských částí a daný případ tak nelze podřadit pod uvedenou výjimku.

11. Při aplikaci § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přihlédl k tomu, že žalobce podal u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. cena za odtah vozidla), byť jiných dlužníků (viz např. 11 C 113/2020, 19 C 46/2020, 19 C 612/2019). Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.