11 C 118/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 5. 2016 do 31. 1. 2018 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 3. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím představující nevrácenou zápůjčku. Dle žalobních tvrzení společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne 18. 4. 2016 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč Smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách Ferratum resp. formou textové zprávy, kdy odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami. V den schválení zápůjčky byla částka 3 000 Kč žalovanému poskytnuta převodem na bankovní účet. Žalovaný se ocitl v prodlení s vrácením zápůjčky, když dne 20. 5. 2016 v době splatnosti zápůjčku nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 18. 4. 2016 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 3 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 19. 1. 2018 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 8 662,44 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť soudu žádná smlouva předložena nebyla. Byl předložen pouze dokument s názvem„ loan application info“, a„ prohlášení pro nového klienta“, který ale neobsahoval žádné podpisy. Potvrzením o provedené platbě ze dne 18. 4. 2016 žalobkyně pouze prokázala, že žalovanému byla téhož dne poukázána částka ve výši 3 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o zápůjčce, dle níž měla být částka poskytnuta).

7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 3 000 Kč. Tuto částku tak posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vrátit.

8. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 21. 12. 2017 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

9. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 21. 5. 2016. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalované se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018, která byla odeslána dne 26. 1. 2018. Žalovaný byl povinen ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. plnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 31. 1. 2018. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 1. 2. 2018 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

11. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. nezaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce), byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.