11 C 123/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 130 000 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 130 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 130 000 Kč od 18. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 38 444 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobci se na návrhem na základě evropského nařízení o drobných nárocích doručeným soudu dne 22.3.2021 a doplněným následně podáním ze dne 11.6.2021 (č.l. 51) a ze dne 22. 7. 2021 (č.l. 70) domáhali na žalovaném zaplacení částky 130 000 Kč s úroky z prodlení. K odůvodnění návrhu uvedli, že mezi žalobci jako pronajímateli a žalovaným jako nájemcem byla uzavřena nájemní smlouva dne 17.12.2018 ve znění dodatku ze dne 3.12.2019 na dobu určitou od 1.1. 2019 do 31.12.2019, dodatkem prodlouženou do 31.12.2020, jejímž předmětem byla bytová jednotka [číslo] o velikosti 40 m2 nacházející se v [anonymizováno] patře domu na adrese [ulice a číslo]; předmětná bytová jednotka náleží do společného jmění manželů. Nájemné bylo sjednáno na částku 16 000 Kč měsíčně, s účinností od 1.1.2020 bylo zvýšeno na 16 500 Kč dodatkem ze dne 3.12.2019, zálohy na služby byly sjednány ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dne 17.10.2020 byla nájemní smlouva ukončena výpovědí bez výpovědní doby z toho důvodu, že žalovaný i přes opakované výzvy byl v prodlení delší než 3 měsíce s úhradami nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu, což bylo vyhodnoceno jako závažné porušení nájemní smlouvy dle ust. § 2291 odst. 2 o.z.; z opatrnosti byla výpověď žalovanému doručována dne 11.11.2020, k doručení došlo dne 14.11.2020. Dne 17.10.2020 došlo k ukončení nájemního vztahu a vyklizení bytu. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě nájemného za měsíc březen a duben 2020 ve výši 13 000 Kč a služeb ve výši 3 000 Kč, dále nájemného ve výši 16 500 Kč a služeb ve výši 3 000 Kč za měsíce květen 2020 2020 včetně a poměrné části nájemného a záloh za služby za měsíce říjen 2020 ve výši 9 048 Kč a 1 645 Kč za služby. Celková dlužná částka na nájemném a zálohách za služby činila částku 140 693 Kč, žalobci se žalobou domáhali zaplacení částky 130 000 Kč s úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se k podanému nároku vyjádřil v odpovědním formuláři C Evropského řízení o drobných nárocích tak, že nárok žalobců neuznává; uvedl, že dal sám včasnou výpověď, neboť život v bytě již nebyl možný (WC), jako důkazy označil vzájemnou korespondenci s tím, že nebyla dána žádná možnost ze strany žalobců společně vyřešit problémy v bytě, vzájemný nárok neuplatnil.

3. Jelikož žalovaný je bydlištěm ve Spolkové republice Německo, jedná se o věc s tzv. cizím prvkem a soud se nejdříve zabýval otázkou své pravomoci a rozhodným právem. Otázku pravomoci soud posoudil dle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Otázku, jakým právem se daný vztah řídí, soud posoudil dle čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle kterého smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. V nájemní smlouvě mezi účastníky je opakovaně odkaz na občanský zákoník č. 89/2012 Sb., z toho soud usuzuje, že strany si zvolily české právo.

4. Žalovaný v odpovědním formuláři C uvedl, že nepožaduje konání ústního jednání a nechce se ústního jednání účastnit. Stejně tak žalobci již v návrhu uvedli, že nepožadují konání ústního jednání a souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízeného soudního jednání. Soud proto ve svém rozhodnutí vycházel z listinných důkazů ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11.7.2007 a dle článku 7 odst. 2 po obdržení všech vyjádření od žalobců a žalovaného vydal dne 17.8.2021 rozsudek ve věci, a to do 30 dnů od obdržení repliky žalobců k vyjádření žalovaného k výzvě soudu (vyjádření od žalobců obdržel soud dne 22.7.2021).

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobci jako manželé jsou vlastníky bytové jednotky [číslo] způsob využití byt, nacházející se v budově [adresa], k.ú. [část obce], zapsaném na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (viz výpis z katastru nemovitostí na č.l. 21, dále jen„ předmětný byt“).

6. Soud dále zjistil ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 17.12.2018 včetně dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 3.12.2019 (č.l. 9 a 14), že mezi žalobci jako pronajímateli a žalovaným jako nájemcem byla dne 17.12.2018 uzavřena nájemní smlouva ve znění dodatku ze dne 3.12.2019, jejímž předmětem byl předmětný byt; smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 31.12.2019, dodatkem č. 1 byla prodloužena do 31.12.2020 (předmětem nájmu byla bytová jednotka [číslo] o velikosti 40 m2 nacházející se v [anonymizováno] patře domu na adrese [ulice a číslo]); nájemné bylo sjednáno v čl. III odst. 1 smlouvy na částku 16 000 Kč měsíčně a s účinností od 1.1.2020 bylo zvýšeno na 16 500 Kč dodatkem ze dne 3.12.2019. Splatnost byla určena na pátý den daného měsíce, za který je nájemné hrazeno. V článku VII. jsou dále sjednány způsoby skončení nájmu, a to dle čl. VII odst. II. pro nájemce, který je oprávněn vypovědět nájem jen v případech dle § 2287 o.z., výpověď musí být písemná, výpovědní lhůta je tříměsíční. V čl. VII. odst. III je zakotveno právo pronajímatele dát výpověď bez výpovědní doby, pokud nájemce poruší své povinnosti zvlášť závažným způsobem. V čl. VII. odst. IV. je zakotven způsob ukončení nájemní smlouvy dohodou stran.

7. Z výpovědi ze dne 18.10.2020 (č.l. 23) soud zjistil, že žalobci dali žalovanému výpověď z nájmu předmětného bytu z toho důvodu, že žalovaný i přes opakované výzvy byl v prodlení delší než 3 měsíce s úhradami nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu, což bylo vyhodnoceno jako závažné porušení nájemní smlouvy dle ust. § 2291 odst. 2 o.z.; výpověď byla dána bez výpovědní doby. Žalovaný byl současně upozorněn na možnost podat proti výpovědi námitky a poučen o právu podat žalobu na oprávněnost výpovědi ve lhůtě dvou měsíců od doručení výpovědi. Tato výpověď byla doručena žalovanému nejpozději 14.11.2020 (viz potvrzení o doručení na č.l. 22 verte).

8. Z dopisu ze dne 18.10.2020 včetně kopie podacího lístku ze dne 27.10.2020 a kopie mezinárodní dodejky (na č.l. 20 verte) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužného nájemného a záloh za služby ve výši 140 693 Kč (za měsíc březen a duben 2020 ve výši 13 000 Kč, služeb ve výši 3 000 Kč, nájemného ve výši 16 500 Kč a služeb ve výši 3 000 Kč za měsíce květen 2020 2020 včetně a poměrné části nájemného a záloh za služby za měsíce říjen 2020 ve výši 9 048 Kč na nájemném a 1 645 Kč za služby a dále byl upozorněn na skutečnost, že kauce bude vyúčtována a případně vrácena poté, co bude byt vyklizen, vymalován a uveden do původního stavu na náklady žalovaného.

9. Z dopisu nazvaného„ Dohoda o výpovědi smlouvy o nájmu bytu“ ze dne 13.1.2020 (č.l. 49) soud zjistil, že žalovaný dne 13.1.2020 sepsal dopis, ve kterém uvedl, že vypovídá zmíněnou nájemní smlouvu ve výpovědní době tří měsíců, která počíná běžet 1.2.2020. V dopise není uveden adresát. Z emailu ze dne 20.1.2020 adresovaného žalovaným žalobkyni [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že tento dopis zaslal žalobkyni b) dne 20.1.2020 a uvedl, že mu má žalobkyně sdělit, jak hodlá dále pokračovat. Z emailu ze dne 10.2.2020 (č.l. 50) soud zjistil, že žalobkyně b) na tento email odpověděla dne 10.2.2020, ve kterém potvrdila, že obdržela email od žalovaného, upozorňuje jej však na skutečnost, že mají uzavřenou nájemní smlouvu na dobu určitou dle zákonů České republiky. Žalovaný svůj dopis koncipoval v češtině, email zasílal v angličtině, žalobkyně b) mu odpověď zaslala v češtině.

10. Z emailů mezi tehdejším právním zástupcem žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaným ze dne 28.4.2020, 17.4.2020, 20.4.2020 a 16.4.2020 (č.l. 11-13) soud zjistil, že účastníci komunikovali ohledně ukončení smlouvy, žalovaný požadoval ukončení nájemního vztahu dohodou v lednu 2020, což žalobci neakceptovali; právní zástupce žalobců upozornil žalovaného, že nedošlo k oboustranné dohodě o ukončení nájemního vztahu, nájemní vztah tedy nadále trvá a žalovaný je nadále povinen platit nájemné.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Dle ust. § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Dle ust. § 2246 odst. 1 o.z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává na jeden měsíc.

14. Dle ust. § 2247 odst. 1 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

15. Dle ust. § 2287 o.z. nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

16. Dle ust. § 2291 odst. 1 o.z. poruší –li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

17. Dle ust. § 2292 odst. 2 o.z. nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závazným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a zálohy za služby za dobu alespoň tří měsíců.

18. Na základě provedeného dokazování z listin předložených účastníky dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy k předmětnému bytu, žalovaný se na jejím základě zavázal platit měsíční nájemné, se kterým se dostal do prodlení za měsíce březen a duben 2020 a následně květen až září. Z tohoto důvodu žalobci oprávněně vypověděli nájemní smlouvu výpovědí ze dne 18.10.2020 s odkazem na ust. § 2291 odst. 1 o.z. Tuto výpověď soud považuje za platnou a oprávněnou, když žalovaný v řízení ani netvrdil, že by za příslušné měsíce nájemné a zálohy za služby uhradil. Žalovaný tak porušil své povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem a žalobcům vzniklo právo dát mu výpověď bez výpovědní doby. Výpověď obsahuje poučení o námitkách i o právu namítat její neoprávněnost žalobou u soudu. Výpověď byla doručena žalovanému nejpozději dne 14.11.2020 do vlastních rukou. Nájemní vztah tedy zanikl doručením výpovědi a žalobci měli právo požadovat nájemné i za příslušnou část měsíce října 2020 (1.10.2020 17.10.2020) ve výši 9 048 Kč.

19. K námitkám žalovaného, že ukončil nájemní smlouvu výpovědí, soud uvádí, že tuto výpověď považoval za neplatnou; žalovaný jako nájemce byl oprávněn ukončit nájemní poměr výpovědí z důvodů zakotvených v ust. § 2287 o.z. (viz čl. VII. smlouvy), naplnění těchto výpovědních důvodů však nikterak netvrdil ani neprokázal. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalovaný s žalobci prostřednictvím emailové korespondence komunikoval, bylo mu sděleno, že jeho výpověď žalobci neakceptují, upozornili jej na uzavření nájemního poměru na dobu určitou s tím, že tento vztah zaniká z důvodů zakotvených ve smlouvě a v zákoně. Výpověď z nájemního vztahu jako jednostranný právní úkon musí mít určité náležitosti, obsahovat důvody, proč nájemce nájemní poměr hodlá ukončit, žádné takové důvody však výpověď žalovaného neobsahuje. Žalovaný nežádal konání ústního jednání, zbavil se tak možnosti být u soudu poučen o povinnosti tvrzení a důkazní, v rámci evropského řízení o drobných nárocích neuplatnil žádný protinávrh. Jeho tvrzená„ výpověď“ je navíc nadepsaná jako„ dohoda o výpovědi smlouvy“, z jejího nadpisu a z následné komunikace tak spíše vyplývá, že se jednalo o návrh dohody na ukončení nájemního vztahu ve smyslu čl. VII odst. 4 smlouvy, který však ze strany žalující nebyl nikdy akceptován, resp. byl přímo odmítnut. Soud tak obranu žalovaného o ukončení nájemního vztahu uplynutím výpovědní doby shledal nedůvodnou.

20. Ze všech těchto důvodů soud žalobě vyhověl co do požadované částky 130 000 Kč (žalobci vyčíslili dlužné nájemné a zálohy za služby na částku 140 693 Kč, v petitu návrhu požadovali částku 130 000 Kč) představující dlužné nájemné za měsíce březen a duben 2020 po 13 000 Kč, dlužné nájemné za měsíce květen 2020 2020 po 16 500 Kč a za měsíc říjen ve výši 9 048 Kč (celkem na nájemném 117 548 Kč) a částku 12 452 Kč odpovídající dlužným zálohám za služby za období od března 2020 do října 2020, to vše včetně úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucí od 18.10.2020 (splatnost posledního nájemného nastala dle čl. III. odst. 2 smlouvy 5. dne daného měsíce, tedy 5.10.2020, žalovaný se ocitl v prodlení dne 6.10.2020).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 500 Kč a náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty 130 000 Kč (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ve věci samé ze dne 11.6.2021, vyjádření ve věci samé ze dne 22.7.2020), každý z úkonů po 6 300 dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a.t.“), dále náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 a.z. a náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobců plátcem. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 38 444 Kč.