11 C 125/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 15 948,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 15 948,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 999 Kč zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 12. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 948,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 2. 1. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které téhož dne žalovanému poskytla bezhotovostním převodem, s variabilním symbolem , var. symbol, , na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal načerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve lhůtě do 1. 2. 2025, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 % jistiny, tj. 2 800 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru uhradit žalobkyni smluvený úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, tedy za období od 2. 2. 2025 do 2. 5. 2025, jehož kapitalizovaná výše činí 4 949,55 Kč. Celková výše všech neuhrazených nároků žalobkyně dosahuje částky 15 948,55 Kč. Na svém dluhu žalovaný neuhradil ničeho ani k výzvě žalobkyně před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2025. K samotné smlouvě o podnikatelském úvěru žalobkyně uvedla, že byla uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný se na stránkách zaregistroval zadáním svých osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, a nahrál fotokopii dokladu své totožnosti. Žalobkyně platnost nahraného dokladu následně ověřila lustrací v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Za účelem ověření majitele bankovního účtu poskytl žalovaný výpisy ze svého bankovního účtu. Žalovaný následně podal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru, čímž završil proces založení uživatelského účtu v klientské sekci na webových stránkách žalobkyně. Po kladném posouzení žádosti ze strany žalobkyně byl žalovanému v klientské sekci zpřístupněn návrh úvěrové smlouvy, o čemž byl současně informován prostřednictvím e‑mailu a SMS zprávy. Žalovaný smlouvu uzavřel kliknutím na pole „Podepsat smlouvu o úvěr“, načež mu žalobkyně zaslala na registrované telefonní číslo , tel. číslo, ověřovací SMS kód. Zadáním tohoto kódu v klientské sekci došlo k připojení podpisu žalovaného k textu smlouvy. Následně smlouvu podepsala rovněž žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil nejprve v odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 8. 12. 2025, č. j. , anonymizováno, , v němž uvedl, že mu byly odcizeny osobní doklady, které byly následně zneužity ke spáchání úvěrového podvodu, jenž oznámil policii. Při jednání před soudem dále doplnil, že se o vykradení svého vozidla dozvěděl v okamžiku, kdy mu přišlo upozornění z elektronického bankovnictví, zatímco se nacházel doma. Pro uvedený skutek je trestně stíhán pan , jméno FO, . Žalovaný uvedl, že o trestném činu, jehož se stal obětí, žalobkyni informoval, avšak žalobkyně žalobu zpět nevzala. Současně poukázal na to, že v jiné úvěrové společnosti po vysvětlení celé situace k podání žaloby vůbec nepřistoupili.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2025 soud zjistil, že jako strana úvěrující byla označena žalobkyně a jako úvěrovaný byl označen žalovaný, a že na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, , a že smluvními stranami byla sjednána doplňková služba „Expresní projednání žádosti“.

5. Z ceníku platného od 1. 6. 2023 a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, které tvoří nedílnou součást smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2025, soud zjistil, že výše sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru činí 35 % jistiny, poplatek za využití služby „Expresní projednání žádosti“ činí 199 Kč, a že v případě prodlení dosahuje smluvený úrok z prodlení 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů, a následně ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.

6. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud dále zjistil postup žalobkyně při ověřování totožnosti žadatele, který prostřednictvím jejích internetových stránek projeví zájem o uzavření smlouvy o úvěru. Žadatel o úvěr nejprve vyplní na internetových stránkách žalobkyně elektronickou žádost, v níž uvede zejména požadovanou výši úvěru, osobní údaje, jako jsou jméno, příjmení, IČO, sídlo, telefonní číslo a e‑mailová adresa, dále informace o svých příjmech a výdajích a případně i údaje o zájmu využít doplňkové služby, například „Expresní projednání žádosti“. Za účelem své identifikace je žadatel povinen prokázat žalobkyni totožnost předložením dokladu totožnosti s fotografií, konkrétně platného občanského průkazu.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, soud zjistil, že žadatel o úvěr nahrál při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2025 fotografii občanského průkazu žalovaného. Z vyjádření žalovaného při soudním jednání pak soud zjistil, že se jedná o starý občanský průkaz, který byl žalovanému odcizen při vykradení jeho vozidla.

8. Z potvrzení o platbě , Anonymizováno, , ze dne 3. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, odeslala dne 2. 1. 2025 platbu ve výši 8 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, s poznámkou „Vyplacení podnikatelského úvěru (, Anonymizováno, .cz)“.

9. Z vyjádření , právnická osoba, ., ze dne 9. 1. 2026 a 29. 1. 2026 soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, byl zřízen dne 22. 12. 2024, zrušen dne 22. 1. 2025 a jako jeho majitel byl evidován žalovaný. Na tento účet byla dne 2. 1. 2025 připsána částka 8 000 Kč z účtu č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem , var. symbol, .

10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného ze dne 10. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný je podnikatelem a je držitelem dvou živnostenských oprávnění, a to živnosti „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, kterou vykonává od 11. 1. 2023 na dobu neurčitou, a dále živnosti „, adresa, motorová doprava – osobní, provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“, udělené od 18. 1. 2023 rovněž na dobu neurčitou.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2025, včetně dokladu o odeslání, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení jeho dluhu vzniklého ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 1. 2025, a to do tří dnů. Dle dokladu o odeslání byla výzva odeslána žalovanému dne 5. 11. 2025.

12. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 22. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný téhož dne oznámil Policii ČR, že kolem páté hodiny ranní obdržel na svůj mobilní telefon žádost o potvrzení platební transakce, kterou odmítl, načež svou platební kartu neprodleně zablokoval. Následně u svého vozidla zjistil, že neznámý pachatel rozbil přední okénko automobilu a z vozidla odcizil peněženku s doklady, jejíž součástí byl mj. občanský průkaz č. , hodnota, .

13. Z usnesení Policie České republiky ze dne 22. 1. 2025 soud zjistil, že policejní orgán odložil oznámení žalovaného ze dne 22. 12. 2024, týkající se skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu, neboť se nepodařilo zjistit okolnosti vedoucí k odhalení osoby pachatele. Policie však současně uvedla, že v pátrání po pachateli nadále pokračuje.

14. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 11. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný se v uvedený den dostavil na Policii ČR za účelem oznámení podezření ze spáchání úvěrového podvodu při sjednání úvěru u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jelikož u této společnosti žádný úvěr neuzavíral. Žalovaný současně uvedl, že má za to, že uvedené jednání může souviset s odcizením jeho osobních dokladů, které Policii ČR oznámil dne 22. 12. 2024.

15. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 15. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný se opětovně dostavil na Policii ČR poté, co počátkem května 2025 obdržel výzvu k úhradě dluhu z titulu úvěru poskytnutého žalobkyní, v níž byl upozorněn na své prodlení se splácením. Žalovaný následně žalobkyni telefonicky kontaktoval, přičemž mu bylo sděleno, aby se v dané věci obrátil na Policii ČR.

16. Ze sdělení Obvodního ředitelství Policie Praha III ze dne 18. 8. 2025 soud zjistil, že oznámení žalovaného týkající se podezření ze spáchání přečinu úvěrového podvodu, jehož se měl dopustit , jméno FO, , bylo téhož dne postoupeno příslušnému policejnímu oddělení k dalšímu šetření.

17. Soud pro nadbytečnost neprovedl jako důkaz výzvy žalobkyně ze dne 6. 3. 2025 a 25. 4. 2025, ani důkazy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, včetně výpisu z účtu u mBank, neboť těmito důkazy nemohly být zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci samé.

18. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek představující skutkový stav věci.

19. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

20. Dne 2. 1. 2025 byla prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz sjednána smlouva o úvěru, v níž byl jako úvěrovaný označen žalovaný. Při uzavírání úvěrové smlouvy byl k ověření totožnosti použit občanský průkaz č. , hodnota, , který byl žalovanému odcizen z jeho vozidla dne 22. 12. 2024. Na základě smlouvy zaslala žalobkyně částku 8 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jenž byl zřízen právě v den odcizení dokladů žalovaného. Přestože žalobkyní uplatněné nároky vycházejí z uzavřené smlouvy o úvěru, nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně smlouvu uzavřela skutečně se žalovaným ani že by žalovaný předmětné peněžní prostředky fakticky obdržel.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

22. Podle § 1724 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

23. Podle § 1725 občanského zákoníku, je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

24. Podle § 1740 občanského zákoníku, osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

25. Podle § 1745 občanského zákoníku, je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

26. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

27. Podle § 551 občanského zákoníku, o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

28. Podle § 554 občanského zákoníku, se ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

29. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 101 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost.

33. Podle § 120 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a neoznačí-li je, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

34. Podle § 132 o. s. ř., soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

35. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř., rozhoduje soud na základě zjištěného skutkového stavu věci.

36. Aplikací shora citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k následujícím závěrům. V souladu s § 101 odst. 1 o. s. ř. a § 120 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně povinna tvrdit všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a zároveň označit důkazy k jejich prokázání; nesplnění těchto povinností povede k jejímu neúspěchu v řízení. Soud provedl žalobkyní navržené důkazy a hodnotil je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech podle § 132 o. s. ř., avšak na jejich základě nedospěl k závěru, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ani že by žalovaný obdržel peněžní prostředky, jejichž zaplacení je po něm žalobkyní požadováno.

37. Podle § 1724 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž podle § 1725 občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Podle § 1740 občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas, a podle § 1745 občanského zákoníku je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Ačkoliv § 562 odst. 1 občanského zákoníku připouští zachování písemné formy i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, předpokládá a vyžaduje i schopnost určení jednající osoby, resp. určení její totožnosti.

38. V projednávané věci však žalobkyně neprokázala, že osobou, která dne 2. 1. 2025 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně sjednala smlouvu o úvěru, byl právě žalovaný. Naopak bylo zjištěno, že při uzavírání smlouvy o úvěru byl použit úvěrovaný občanský průkaz žalovaného, který mu byl dne 22. 12. 2024 odcizen. Za tohoto skutkového stavu proto nelze uzavřít, že žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru. Podle § 551 občanského zákoníku přitom o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby, a podle § 554 občanského zákoníku se ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

39. Nadto je potřeba uvést, že listinné důkazy předložené žalovaným, vztahující se k činnosti Policie ČR v souvislosti s jeho trestním oznámením, dostatečně prokazují, že se žalovaný stal obětí krádeže a že následně pachatel, případně jiná osoba, zneužila jeho osobní údaje ke sjednání úvěrů u různých společností, mimo jiné právě u žalobkyně.

40. Pro úplnost soud uvádí, že některé žalobkyní navržené důkazy vztahující se k posuzování úvěruschopnosti žalovaného neprovedl pro jejich nadbytečnost, neboť s ohledem na výše uvedené z nich nemohly vyplynout žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, zejména za situace, kdy nebylo v řízení prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru.

41. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše, přičemž úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. V projednávané věci však žalobkyně v řízení neprokázala, že by částka 8 000 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta, popřípadě poskytnuta v jeho prospěch. Bylo zjištěno a prokázáno pouze to, že uvedená částka byla odeslána na bankovní účet č. , č. účtu, , který byl zřízen na jméno žalovaného v den odcizení jeho osobních dokladů, nikoli však, že by tento účet žalovanému skutečně patřil nebo že by žalovaný s těmito peněžními prostředky fakticky mohl disponovat a disponoval.

42. Z těchto důvodů nemohl soud žalobkyni přiznat ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný na úkor žalobkyně jakýmkoli způsobem obohatil.

43. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní smlouvu o úvěru, že právě žalovaný akceptoval návrh na její uzavření učiněný prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, ani že by peněžní prostředky odeslané žalobkyní na bankovní účet č. , č. účtu, byly žalovanému skutečně poskytnuty, případně že by se dostaly do jeho dispoziční sféry. Protože soud podle § 153 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci a tento v projednávané věci neumožňuje přijmout závěr o vzniku dluhu žalovaného vůči žalobkyni, soud nemohl postupovat jinak než žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalobkyně se z jednání dne 23. 4. 2026 omluvila, soud jí proto nemohl poskytnout poučení k doplnění tvrzení a důkazních návrhů.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a výši svých hotových výdajů nedoložil, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v paušální výši podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za každý úkon. Za dva úkony žalovaného, spočívající v podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu a v účasti při jednání soudu, náleží žalovanému náhrada nákladů řízení v celkové výši 600 Kč. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.