11 C 13/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je výhradním vlastníkem pozemku - parc. č. [rok] o výměře 1810 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, - parc. č. [rok] o výměře 300 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, - parc. č. [rok] o výměře 7988 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, - parc. č. [rok] o výměře 905 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, - parc. č. [rok] o výměře 9969 m2, způsob využití zeleň, druh pozemku ostatní plocha, - parc. č. [rok] o výměře 298 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro k. ú. [část obce].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 53 492,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 7. 2020 doplněnou podáním ze dne 19. 8. 2021 (č. l. 67) a ze dne 10. 12. 2021 (č. l. 139) ve znění rozšíření ze dne 19. 10. 2021 (č. l. 115) domáhala určení vlastnictví k pozemkům parc. č. [rok], [rok], [rok] a [rok], [rok] a [rok] nacházejících se v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Praha, pracoviště [obec] (dále jen„ předmětné pozemky“). K odůvodnění žaloby uvedla, že je podle zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem podílu na předmětných pozemcích o velikosti ¾, přičemž se vlastníkem tohoto podílu stala na základě zákonné transformace tzv. užívacího práva na právo vlastnické podle § 879c zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Žalobkyně splnila všechny zákonné podmínky transformace užívacího práva na právo vlastnické včetně toho, že v době od 1. 7. 2000 do 1. 7. 2001 podala u Ministerstva financí příslušnou žádost. Proces posouzení žádosti se protahoval až do 17. 4. 2019, kdy stát jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových uznal vlastnické právo žalobkyně k mnoha pozemkům, které se nacházejí ve sportovním areálu [ulice]. Ohledně dvou pozemků, a to parc. č. [rok] a [rok] v k. ú. [část obce], bylo vedeno mezi žalobkyní a státem soudní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 9 C 55/2019, kterým bylo žalobě vyhověno. Žalovaná podíl na sporných pozemcích ve výši ¼ převedla kupní smlouvou na Ing. [jméno] [příjmení], k zápisu vlastnického práva nedošlo pro nařízené předběžné opatření. Žalobkyně dále upřesnila, že stát formou souhlasného prohlášení ze dne 17. 4. 2019 uznal mimo jiné to, že se žalobkyně stala na základě § 879c obč. zák. vlastníkem pozemků parc. č. [rok], [rok], [rok] a [rok]. Stát pouze deklaroval vlastnické právo žalobkyně k uvedeným pozemkům, neboť vlastníkem těchto pozemků se žalobkyně stala ze zákona, a to ke dni 1. 7. 2001. Nicméně v době od 1. 7. 2001, kdy se žalobkyně stala ze zákona vlastníkem předmětných pozemků, do 17. 4. 2019, kdy bylo podepsáno souhlasné prohlášení, stát převedl podíly ve výši ¼ na předmětných pozemcích na třetí osobu. Tedy v době, kdy jeden státní úřad (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) vedl s žalobkyní jednání o uznání jejího vlastnického práva k pozemkům, jiný státní úřad (Pozemkový úřad) převedl podíl na předmětných pozemcích na třetí osobu, a to paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyně však získala pozemky ke dni 1. 7. 2001 na základě § 879c obč. zák., oproti tomu [jméno] [příjmení] získala podíl na stejných pozemcích až v roce 2007 rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 16. 2. 2007, č. j. PÚ 7456/07. [jméno] [příjmení] v roce 2014 jednala se státem (Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových) o vypořádání spoluvlastnických vztahů, což úřad odmítl s odkazem na řešení nároku žalobkyně na převod pozemků do jejího vlastnictví, přičemž poukázal na spornost svého vlastnického práva k pozemkům. Dne 20. 8. 2015 přesto uzavřela [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, kterou podíly na předmětných nemovitostech převedla na žalovanou. Na základě shora uvedeného žalobkyně tvrdí, že je od 1. 7. 2001 vlastníkem všech šesti předmětných pozemků a tudíž stát (byť byl formálně veden katastrem nemovitostí jako jejich vlastník) nemohl tyto pozemky, resp. podíly na nich převést na další osobu; proto se vlastníkem předmětných pozemků nestala [jméno] [příjmení] ani žalovaná. Podanou žalobou má být odstraněn stav, kdy zápis v katastru nemovitostí není souladný s faktickým stavem a není jiné možnosti než tento stav napravit soudním rozhodnutím. Z uvedeného důvodu žalobkyně tvrdí, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

2. K užívacímu právu a splnění podmínek dle ust. § 879c obč. zák. žalobkyně dále uvedla, že uzavřela s Národním výborem [obec a číslo] v letech 1977 a 1981 tři hospodářské smlouvy, na jejichž základě užívala pozemky ve sportovním areálu [ulice]. Některé pozemky byly zastavěny budovou či stavbou ve vlastnictví žalobkyně, některé pozemky na zastavěné plochy navazovaly. Budovy či stavby byly povoleny a kolaudovány stavebním úřadem. Dne 29. 6. 2001 žalobkyně doručila Ministerstvu financí žádost o změnu trvalého (bezplatného) užívání pozemků na vlastnictví podle § 879c a násl. obč. zák. Žádost obsahovala mimo jiné pozemek parc. č. [rok] v k. ú. [část obce], na kterém se nacházelo hřiště, stadion, ostatní plocha. Tím, že žalobkyně splnila podmínky stanovené tehdy platným § 879c obč. zák., stala se dne 1. 7. 2001 výhradním vlastníkem pozemku parc. č. [rok] v k. ú. [část obce]. Vlastnické právo žalobkyně vzniklo ze zákona, nebylo zapotřebí jej konstituovat žádným rozhodnutím. K formálnímu zápisu žalobkyně do katastru nemovitostí bylo zapotřebí podepsat souhlasné prohlášení mezi žalobkyní a státem, čemuž řadu let bránily spory o to, kdo je oprávněn za žalobkyni jednat. V roce 2006 (v době, kdy byla skutečným vlastníkem pozemku žalobkyně) byl pozemek v k. ú. [část obce] parc. č. [rok] rozdělen na několik menších, čímž vznikly mimo jiné pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, tzn.: [rok] (1810 m2), [rok] (300 m2), [rok] (7988 m2) a [rok] (905 m2). Zatímco stát jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových od roku 2001 jednal s žalobkyní o tom, zda s ní podepíše souhlasné prohlášení o vzniku vlastnického práva k pozemkům ke dni 1. 7. 2001, stát jednající Pozemkovým úřadem v roce 2007 převedl podíl o velikosti ¼ na shodných pozemcích na [jméno] [příjmení]. Souhlasné prohlášení o přeměně užívacího práva na právo vlastnické bylo mezi státem a žalobcem podepsáno až 17. 4. 2019, tedy v době, kdy stát již nebyl zapsaným vlastníkem podílů o velikosti ¼ na předmětných pozemcích. Z uvedeného důvodu nemohly být tyto podíly uvedeny v souhlasném prohlášení a nemohly být ani předmětem žaloby podané u Obvodního soudu pro Prahu 9, projednané pod sp. zn. 9 C 55/2019.

3. K otázce oprávněnosti vydání ¼ předmětných pozemků [jméno] [příjmení] žalobkyně uvedla, že dle konstantní judikatury je třeba posoudit, zda na restitučním nárokem dotčeném pozemku se nachází stavba související s jejím chodem či pozemek využitý pro provoz sportovního areálu, případně že se jedná o pozemek, bez něhož by provoz sportovního zařízení nebyl bez neodůvodněných obtíží možný. Sportovní nebo tělovýchovné zařízení (či jeho část) musí být na požadovaném pozemku zřízeno nebo požadovaný pozemek musí být za účelem jeho provozu užíván. Žalobkyně na základě tohoto závěru má za to, že Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Praha nebylo oprávněno rozhodnutím č. j. PÚ 7456/07 ze dne 16. 2. 2007 vydat [jméno] [příjmení] podíly o velikosti ¼ na pozemcích nacházejících se v katastrálním území Vysočany č. [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], resp. k tomu, že je toto rozhodnutí nicotné. Podmínky, které bránily vydání předmětných pozemků, jsou v podstatě shodné s podmínkami, pro které žalobkyni vzniklo právo na transformaci užívacího práva na vlastnické právo podle § 879c obč. zák. Žalobkyně neměla možnost proti rozhodnutí pozemkového úřadu podat opravný prostředek. K podrobnostem a charakteru sportovního areálu [ulice] žalobkyně dále rozvedla, že Sportovní areál [ulice] je tvořen řadou pozemků, které od poloviny minulého století slouží k jedinému účelu, a to provozování sportovních aktivit. V roce 1956 dostával původní ideový plán vybudování nejúplnějšího sportovního zařízení reálnou podobu. Byly zahájeny hrubé zemní práce, byl ustanoven stavební výbor. Původní ZJ Spoj [část obce] se přejmenovala na Tělovýchovnou jednotu Dynamo [část obce] [anonymizováno] [ulice]. V roce 1958 byl zahájen provoz všech místností nové tělocvičny„ sokolovny“, včetně malého sálu, divadelního sálu, šaten a kluboven. V roce 1965 bylo vybudováno pět tenisových dvorců. V roce 1974 bylo v rámci programu posílení tělovýchovných zařízení rozhodnuto o výstavbě multifunkční haly. V roce 1977 došlo k vybudování 3 volejbalových hřišť a škvárového fotbalového hřiště a v letech 1978 až 1988 došlo k vybudování sportoviště pro házenou, multifunkční haly, dalších kurtů, hřišť, tribuny nebo šaten. Tyto stavby byly kolaudovány jako stavby určené pro sportovní účely. Předmětné pozemky se nacházejí uvnitř sportovního areálu, který je ohraničen ulicemi [ulice] a [ulice], obě na [obec a číslo], na východní straně sportovního areálu, který končí ulicí [ulice], jižní strana sportovního areálu je ohraničena ulicí [ulice], na severní straně se nachází zahrádkářská kolonie. Ve druhé polovině minulého století se jednalo o svažitý terén. [příjmení] bylo možné vybudovat sportovní areál a rovná hřiště pro kopanou či jiné sporty, bylo zapotřebí terén vyrovnat, což bylo provedeno tak, že se navýšila východní strana sportovního areálu za současného vybudování opěrných prvků pro tento svah. Výsledkem stavební činnosti jsou hřiště na rovném terénu, který vznikl násypem, ovšem také prudký kopec mezi hřištěm a ulicí [ulice], který je zpevněn betonovými piloty. Všechny předmětné pozemky jsou součástí této části sportovního areálu. Na pozemku parc. č. [rok] stála budova, která musela ustoupit plánované výstavbě sportovního areálu. Žalobkyni se nepodařilo zjistit, zda byla budova odstraněna nebo zda se na místě stále nachází, je však pravděpodobné, že budova byla pouze zahrnuta zeminou a je dodnes ukryta pod povrchem nedaleko dnešní plochy cvičného hřiště pro kopanou. Administrativně budova na pozemku parc. č. [rok] existuje dodnes. Parcela č. [rok] je„ ostrůvkem“ uprostřed pozemku parc. č. [rok] a [rok], nemá žádné [anonymizováno] s veřejnými komunikacemi a nenacházejí se na ní uzly žádných sítí (elektrická energie, voda apod.). Pozemek parc. č. [rok] je funkčně propojen s okolními pozemky, když je jejich součástí, a tudíž je a od poloviny minulého století také byl součástí sportovního areálu. Pozemek parc. č. [rok] propojuje pozemek parc. č. [rok] s chodníkem a veřejnou komunikací v ulici [ulice]. Současně tento pozemek tvoří pěšinu okolo pozemku parc. č. [rok] a je využíván jako součást tréninkového prostoru celého sportovního areálu. Všechny předmětné pozemky tvoří společně s okolními pozemky sportovní areál [ulice], na němž se nacházejí stavby a pozemky ve vlastnictví žalobkyně využívané na základě kolaudačních rozhodnutí výhradně pro sportovní účely. Žalobkyně má proto za to, že postup státu nemohl vést ke zmírnění následků minulých majetkových křivd, když se do vlastnictví oprávněné osoby ([jméno] Paříkové) dostaly čtvrtinové podíly na pozemcích nacházejících se uvnitř sportovního areálu. Tyto pozemky, tím spíše minoritní podíly na nich, nemohou být využity jinak než jako součást sportovního areálu. Pokud stát v roce 2007 převedl vlastnictví k předmětnému majetku na [jméno] [příjmení], pak to učinil jako nevlastník tohoto majetku a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, č. j. PÚ 7456/07 ze dne 16. 2. 2007 je z uvedeného důvodu nicotné. Soud prvního stupně je v tomto řízení oprávněn posoudit nicotnost rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, č. j. PÚ 7456/07 ze dne 16. 2. 2007 a přihlédnout k této skutečnosti, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3745/2011 ze dne 11. 4. 2012 je obecný soud oprávněn posoudit nicotnost rozhodnutí pozemkového úřadu, pokud jsou v něm uvedeny pozemky, které nemohou být předmětem restituce. Taková vada správního rozhodnutí je nezhojitelná a soud k ní přihlíží z úřední povinnosti, navíc za situace, kdy žalobkyně neměla možnost proti rozhodnutí Pozemkového úřadu podat opravný prostředek a tím jej odstranit.

4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě se nevyjádřila, k nařízeným jednáním se nedostavila.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] vedeného pro Katastrální úřad pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha soud zjistil, že jako vlastník pozemku parc. č. [rok] o výměře 1810 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, parc. č. [rok], o výměře 300 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, parc. č. [rok] o výměře 7988 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, [rok] o výměře 905 m2, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, druh pozemku ostatní plocha, parc. č. [rok] o výměře 9969 m2, způsob využití zeleň, ostatní plocha a parc. č. [rok] o výměře 298 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na níž je evidována stavba bez čp./č.e. objekt k bydlení, je co do podílu o velikosti ¼ žalovaná, co do podílu ¾ žalobkyně.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované soud zjistil, že žalobkyně je spolkem, jehož statutárním orgánem je výbor, za který navenek jedná předseda [anonymizováno] a jeden další člen výboru [anonymizováno]. Předsedou výboru je od 15. 3. 2018 [jméno] [příjmení]. Žalovaná je společností s ručením omezeným, jejím jednatelem je [jméno] [příjmení], předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1- živnostenského zákona.

8. Ze souhlasného prohlášení ze dne 17. 4. 2019 podepsaného mezi Českou republikou – Úřad pro zastupování ve věcech majetkových jako předávajícím a [anonymizována dvě slova] [obec], spolek jako přejímajícím soud zjistil, že Česká republika prohlásila, že je vlastník a předávající jako organizační složka státu je příslušná hospodařit mimo jiné s pozemky parc. č. [rok], spoluvlastnický podíl o velikosti ¾, [rok] - spoluvlastnický podíl o velikosti ¾, [rok] – spoluvlastnický podíl o velikosti ¾, [rok] - spoluvlastnický podíl o velikosti ¾; účastníci souhlasného prohlášení prohlásili, že nečiní sporným fakt, že k předmětným pozemkům, které vznikly z původního pozemku parc. č. [rok], bylo zřízeno právo trvalého užívání hospodářskými smlouvami č. j. Fin.3-práv 539/75 ze dne 28. 2. 1977, č.j. Fin.3-práv 539/75 ze dne 1. 4. 1977 a č.j. Fin.3-práv 80/81/BE ze dne 23. 3. 1981, přičemž právo trvalého užívání k těmto pozemkům pro přejímajícího trvalo ke dni 1. 7. 2000, přejímající řádně a včas požádal o změnu trvalého užívání na právo vlastnické v souladu s ust. § 879c odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném ke dni 1. 7. 2001, a že vlastnické právo pro přejímajícího k nemovitým věcem uvedeným v čl. I odst. 1, 2 souhlasného prohlášení není mezi nimi sporné ani pochybné. Dle čl. III odst. 2 toto souhlasné prohlášení nabývá platnosti a účinnosti dnem jeho podpisu. Dle odst. 4 vlastnické právo k pozemkům, uvedeným v čl. I odst. 1 a 2 tohoto souhlasného prohlášení přechází na přejímajícího zápisem do katastru nemovitostí s právními účinky k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu. Tímto okamžikem přecházejí na přejímajícího práva a veškeré závazky [anonymizováno] s jeho vlastnictvím a užíváním. Za [anonymizována dvě slova] čestné prohlášení podepsal předseda výboru [jméno] [příjmení] a člen výboru [příjmení] [jméno] [příjmení].

9. Z kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2015 mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovanou jakou kupující soud zjistil, že podíly ve výši 1/4 na předmětných pozemcích parc. č. [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] a [rok] byly převedeny na žalovanou za kupní cenu 2 400 000 Kč.

10. Z kupní smlouvy ze dne 30. 3. 2020 mezi žalovanou jako prodávajícím a Ing. [jméno] [příjmení] jako kupujícím soud zjistil, že žalovaná jako prodávající k podílům ve výši ¼ pozemků parc. č. [rok] a [rok] uzavřela kupní smlouvu s třetí osobou Ing. [jméno] [příjmení] jako kupujícím za kupní cenu 3 600 000 Kč.

11. Z informací o probíhajících řízeních V [číslo] 2020 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha, soud zjistil, že dne 9. 7. 2020 bylo zahájeno u příslušného katastrálního úřadu řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí týkající se změny vlastníka ¼ pozemků parc. č. [rok], [rok], [rok], [rok].

12. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. 7. 2020, č.j. 40 C 175/2020-10, které nabylo právní moci dne 14. 11. 2020, soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalované zdržet se jakéhokoliv nakládání s podíly ve výši ¼ na pozemcích parc. č. [rok], [rok], [rok] a [rok], vše v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [obec], Katastrální pracoviště Praha, zejména převést podíly na pozemcích na třetí osobu, zatížit ji právy třetích osob anebo s nimi jiným způsobem disponovat do pravomocného ukončení sporu o určení vlastnictví k uvedeným pozemkům u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 40 C 175/2020 (nyní vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 13/2021, pozn. soudu).

13. Z dopisu ze dne 26. 8. 2020 adresovaného ze strany žalobkyně straně žalované a Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že nesplnila svou zákonnou povinnost nabídnout podíly k předmětným pozemkům žalobkyni k odkoupení. Tím, že podíly na pozemcích nenabídla spoluvlastníkovi, nemohla ani dne 30. 3. 2020 platně uzavřít kupní smlouvu o převodu pozemků. [příjmení] žalující vyzvala jak žalovanou, tak Ing. [jméno] [příjmení] k jednání.

14. Ze sdělení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 23. 5. 2014 soud zjistil, že zástupce [jméno] [příjmení] navrhl Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových řešení spoluvlastnických vztahů k předmětným pozemkům, úřad však zástupci [jméno] [příjmení] sdělil, že z důvodu žádosti [anonymizována dvě slova] o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické dle ust. § 879c obč. zák. nemůže úřad s předmětnými pozemky nakládat. Dále je zde uvedeno, že:„ Otázka vzniku vlastnického práva ve prospěch [anonymizována dvě slova] [obec] nebyla dořešena. Dořešení otázky vlastnického práva brání spor [anonymizována dvě slova] v otázce kompetencí osob oprávněných za [anonymizováno] jednat jako statutární zástupci. Není tedy najisto postaveno, kdo je vlastníkem předmětných pozemků, respektive jejich části a zda v otázce vzniku vlastnického práva nevzniknou sporné názory“. Úřad pro zastupování státu proto nabídky na jednání o prodeji podílu nevyužil.

15. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 9 C 55/2019, a to zejména Ze žaloby soud zjistil, že žalobkyně dne 20. 2. 2019 uplatnila proti České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových u Obvodního soudu pro Prahu 9 žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem (mimo jiné) pozemků (podílu na pozemcích) [rok] - podílu ve výši ¾ a [rok] - podílu ve výši ¾. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 9. 1. 2020 soud zjistil, že původní parcela [rok] v k. ú. [část obce], ze které vznikly současné parcely [rok] a [rok], přešla na stát z fyzických osob na základě výměru Ministerstva zemědělství č. j. [číslo] A/1 dle zákona č. 46/48 Sb.; parcely [rok] a [rok] v k. ú. [část obce] byly převedeny na stát - ONV v [obec a číslo] a odevzdány do trvalého užívání [anonymizována dvě slova] [obec]. Katastrální úřad [okres] z úřední povinnosti provedl zápis zániku práva trvalého užívání parcel [rok] a [rok], jako vlastník byla zapsána Česká republika – Ministerstvo financí ČR v souladu s ust. § 86 odst. 8 vyhlášky č. 190/96 Sb. (V [číslo]). Pod sp. zn. Z [číslo] 2007 bylo zapsáno rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. PÚ 7456/07, dle kterého se v restituci vydala jedna čtvrtina parcel [rok] a [rok] [jméno] [příjmení]. Pod sp. zn. Z - [číslo] 2008 byl zapsán převod práva hospodaření ke ¾ parcel [rok] a [rok] na ČR - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Z dopisu nazvaného„ Žádost o vyjádření k transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické podle § 879c občanského zákoníku“ ze dne 27. 7. 2018 včetně dodejky do datové schránky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala ČR - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových k jednání o transformaci práva trvalého užívání na právo vlastnické. Z projektové dokumentace„ Úpravy východního cípu pro cvičné hřiště [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]“ ze dne 31. 10. 1987 soud zjistil, že úprava východního cípu pro cvičné hřiště [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] byla provedena investorem Obvodní národní výbor v [obec a číslo] s tím, že uživatelem stavby je [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], přičemž se jedná o přemístění cca 8 - 9 000 m3 zeminy, svahování, zpevnění boků, úprava podlaží, zhutnění se zabezpečením proti posunu, vyrovnání terénu pro vlastní hřiště, zaplnění nerovností a prohlubně po celé ploše. U cvičného hřiště závěrečná úprava a vyrovnání ploch po hrubém zhutnění. Dále provedení opěrné zdi z armovaného betonu mezi novým zatravněným hlavním hřištěm a cvičným hřištěm o délce 60 metrů a výšce až do čtyř metrů, přičemž se jedná o zeď, která zajistí výškový rozdíl mezi oběma hřišti, přičemž při površích opěrné zdi bude zabezpečena svažovaným pletivem. Dále na SV rohu po severní straně asi na délku 45 m a na východní asi 25 m se provede pilotová stěna z velkoprůměrových pilot o délce od 5 do 15 m. Oplocení se provede na severní a jižní straně o výšce 4 m, na straně východní - za brankou – do výše 8 m z drátěného pletiva připevněného na ocelové trubky. Piloty se provedou ze železobeetonu. Staveniště bylo určeno studií sportovního areálu [anonymizována dvě slova] a posunuto severněji oproti původnímu návrhu, poněvadž střední část východního území je blokována stavebním dvorem Sportovních staveb. V této části bude další cvičné hřiště. Z odborného posouzení vypracovaného zhotovitelem [právnická osoba] k žádosti na změnu práva trvalého bezplatného užívání pozemků na vlastnictví ze srpna 2017 soud zjistil, že jeho účelem bylo posoudit funkční souvislosti požadovaných pozemků s budovami. V roce 1952 byla z rozhodnutí Obvodního národního výboru zahájena akce Z - výstavba sportovního areálu u stávající tělocvičny [anonymizována dvě slova] [obec] v blízkosti ulice [ulice]. Náplní projektu bylo hřiště na kopanou, odbíjenou, házenou, tenis, lehkoatletickou dráhu, plavecký bazén a sportovní hala, vše bylo řešeno ve vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Z dochovaných projektových dokumentací je patrné, že záměr se stavbou sportovního areálu vymezeného územím mezi ulicemi [ulice] a [ulice] se datuje z 80. let minulého století. Postupně byl vybudován stadion s travnatým fotbalovým hřištěm, atletickou dráhou a tribunou se sportovním zázemím. Následovaly další stavby, které byly ve výhledu konečného řešení. Vzhledem k charakteru území, které bylo značně svažité, bylo nutné provádět náročné zemní práce [anonymizováno] s vybudováním opěrných zdí např. pro zřízení hlavní i tréninkové hrací plochy na kopanou. Z tohoto důvodu je fotbalový areál kaskádovitě odstupňován, čímž vznikl terénní předěl mezi hlavním a tréninkovým hřištěm a dále výškový předěl mezi ulicemi [ulice] a [ulice]. Další případné zemní práce byly provedeny zejména podél ulice [ulice], které jsou základním předpokladem pro dokončení ucelené koncepce celého sportovního areálu ZJ [anonymizováno] [obec]. Většina území sportovního areálu leží dle územního plánu v území SP - sport, oblast podél ulice [ulice] je v území SV-E-všeobecně smíšené, tzn. že i zde je možné funkční využití pro sportovní zařízení. Právě v tomto území jsou parcely, které spravuje Úřad pro zastupování ve věcech majetkových, bez jejichž bezplatného převodu není možno celý areál dokončit do konečné podoby. Na některých pozemcích jsou zřízena sportoviště, na ostatních stavební a terénní úpravy, bez nichž není možné celý areál provozovat. Z technické dokumentace je dále zřejmé, že celý fotbalový areál od tribun fotbalu až po ulici [ulice] tvoří jeden stavební celek, ať už se jedná o uvedené zemní práce nebo zbudování opěrných zdí. Jedná se o monolitické silně vyztužené železobetonové stěny založené na vrtaných pilotách, které umožňují stupňovité vybudování sportovního areálu na svažitém terénu. V současné době jsou v provozu následující objekty sportovního areálu: hlavní hřiště kopané, tréninkové hřiště kopané, tribuna se zázemím pro kopanou, centrální kotelna s trafostanicí, multifunkční hala pro míčové hry, hřiště s umělým trávníkem pro českou házenou a malou kopanou, kurty pro nohejbal a volejbal, administrativní budova [anonymizována dvě slova] [obec] se zázemím; všechna sportoviště jsou v rozdílném stavebně technickém stavu dle stavu možné údržby, která je ovlivněna i perspektivou dostavby celého areálu. V přiložené fotodokumentaci jsou evidentní mohutné opěrné stěny, bez kterých není možné udržet původní i plánovaný stav sportovního areálu. Pozemek parc. č. [rok] je pozemek na východním kraji navazující na sportovní areál u ulice [ulice], jedná se o navazující plochu zeleně kolem sportovního areálu. Pozemek parc. č. [rok] je pozemek, na kterém původně stála budova, ta byla v rámci výstavby sportovního areálu v sedmdesátých letech zdemolována, pozemek je součástí fotbalového areálu a je nezbytný pro udržení stability hrací plochy fotbalového hřiště, nad jeho půdorysem se nachází navážka zeminy. Pozemek parc. č. [rok] a [rok] jsou pozemky, na kterých se nachází část tréninkového hřiště [anonymizována dvě slova] [obec], pozemky funkčně souvisí s tribunou fotbalového areálu. Pozemek parc. č. [rok] funkčně souvisí s tribunou fotbalového areálu, na pozemku se nachází násyp, který je nezbytný pro udržení stability hrací plochy, na jeho východní části se nachází železobetonová opěrná stěna, která brání sesuvu násypu tréninkového hřiště směrem k ulici [ulice]. Pozemek parc. č. [rok] funkčně souvisí s tribunou fotbalového areálu, na pozemku se nachází násyp, který je nezbytný pro udržení stability hrací plochy a tvoří tak část přirozené výškové bariéry. Opěrná stěna je mohutná železobetonová stěna, která má zabránit sesuvu zeminy ze svahů nebo tvoří opěrnou konstrukci ve svažitém terénu, sloužící k vytvoření různých výškových úrovní, v tomto případě k vytvoření terasy pro výstavbu fotbalových hřišť. V tomto případě je nezbytné jejich stav zachovat, protože by mohlo dojít k sesuvům půdy z hlavní hrací plochy na tréninkové hřiště a následně dále až k ulici [ulice]. Opěrné stěny jsou umístěny na parcelách č. parc. 1919 a [rok]. Fotbalový areál je část areálu [anonymizována dvě slova], který se nachází ve východní části sportoviště a je ohraničena z jihu ulicí [ulice] a z východu ulicí [ulice], ze severu zahrádkářskou kolonií a ze západu je ohraničen fotbalovou tribunou. Celý fotbalový areál je umístěn na pozemcích 1919 (část pozemku), [číslo] (na pozemku stojí fotbalová tribuna), [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] Tyto pozemky tvoří jeden celistvý komplex, který vzájemně navazuje a souvisí, a to jak funkčně, tak stavebně technicky. Přestože na části pozemků není přímo umístěno sportoviště, tak právě s ohledem na složitý a svažitý původní terén jsou využity pro účely terénních úprav, stavebně technických opatření, které při realizaci sportovního reálu bylo nutno provést. Na celém území fotbalového areálu se nachází masivní navážka, kterou bylo nutné stabilizovat směrem k ulicím [ulice] a [ulice]. K tomuto účelu byly sbudovány opěrné stěny a přírodní valy. Z hospodářské smlouvy ze dne 26. 2. 1977 č. Fin3-Práv [číslo] mezi Finančním odborem Obvodního národního výboru v [obec a číslo] a žalobkyní soud zjistil, že na základě této smlouvy získala žalobkyně do trvalého bezplatného užívání nemovitosti v k. ú. [část obce], a to pozemky parc. č. [rok] o výměře 16 237 m2, č. [rok] o výměře 10 415 m2, č. [rok] o výměře 302 m2, č. [rok] díl„ M“ o výměře 1 260 m2. Z hospodářské smlouvy ze dne 1. 4. 1977 č. Fin.3-Práv [číslo] mezi Finančním odborem Obvodního národního výboru v [obec a číslo] a žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně na základě této smlouvy získala do trvalého bezplatného užívání nemovitosti v k. ú. [část obce], zapsané na LV [číslo] to dílec„ c“ od čísla katastrálního 2008 o výměře 53 m2, dílec„ d“ od čísla katastrálního 2008 o výměře 208 m2, dílec„ e“ od čísla katastrálního 2008 o výměře 894 m2, dílec„ o“ od čísla katastrálního 2008 o výměře 9 m2, dílec„ l“ od čísla katastrálního 2009 o výměře 633 m2 a celý pozemek č. katastrální 1920 o výměře 256 m2. Z hospodářské smlouvy ze dne 23. 3. 1981 č. Fin.3-práv [číslo] mezi Finančním odborem Obvodního národního výboru v Prze 3 a žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně na základě této hospodářské smlouvy získala do trvalého bezplatného užívání pozemky v k. ú. [část obce] č. kat. 1923 o výměře 38 615 m2, č. kat. 1922 o výměře 15 967 m2, č. katastrální 1919 o výměře 71 m2, 1919 o výměře 34 629 m2, 1919 o výměře 154 m2. Pozemky byly předány žalobkyni za účelem výstavby sportovního areálu a byly uzavřeny dle ust. § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, a § 10 vyhlášky Ministerstva financí č. 156/1975 Sb. Z letecké fotografie a náhledu katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek parc. č. [rok] v k. ú. [část obce] je obklopen pozemky, které jsou již ve vlastnictví žalobkyně (co do ¾) na základě souhlasného prohlášení, neboť sousedí s pozemkem parc. č. [rok] a pozemkem parc. č. [rok], přičemž je uvnitř těchto pozemků, a pozemek parc. č. [rok] z jedné strany sousedí s pozemky, které jsou ve vlastnictví žalobkyně na základě souhlasného prohlášení a z druhé strany sousedí s komunikací. Tato skutečnost je patrná rovněž z ortofotomapy. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 9 C 55/2019-72 a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. 28 Co 345/2020-86 soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 9 C 55/2019-72 rozhodl, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem pozemků (podílu na pozemcích) [rok] a [rok] ve výši ¾. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že„ žalobkyně předmětné pozemky i pozemky, které jí již byly vydány dle souhlasného prohlášení ze dne 17. 4. 2019, užívala na základě práva trvalého bezplatného užívání pozemku ve vlastnictví. Žalobkyně tyto pozemky získala dle hospodářských smluv výše citovaných. Všechny tyto pozemky se nacházejí uprostřed sportovního areálu žalobkyně, v katastrálním území Vysočany. Žalobkyně dne 29. 6. 2011 (2001, pozn. zdejšího soudu) požádala o změnu práva trvalého bezplatného užívání pozemku na vlastnictví. Žádost byla podána k Ministerstvu financí, které ke dni podání této žádosti mělo právo hospodařit s dotčenými pozemky. Právo hospodaření s dotčenými pozemky bylo převedeno na Úřad pro zastupování ve věcech majetkových. Na základě souhlasného prohlášení žalovaná převedla do vlastnictví žalobkyně pozemky zde uvedené. Z provedeného dokazování vyplývá, že pozemek parc. č. [rok] v k. ú. [část obce] je obklopen pozemkem parc. č. [rok] ([rok], pozn. zdejšího soudu) a pozemkem parc. č. [rok], kde se nachází cvičné hřiště, když před stavbou hřiště na pozemku stála budova. Pozemek byl zasypán zeminou tak, aby právě mohlo být vybudováno hřiště (náhled, odborné vyjádření Trobiko, projektová dokumentace). Soud tedy dospěl k závěru, že tento pozemek souvisí se stavbou sportovního areálu respektive cvičného hřiště. Pokud se jedná o pozemek č. [rok], mezi účastníky bylo nesporné, že se jedná o pruh navazující zeleně sousedící s pozemky sportovního areálu na jedné straně a na druhé straně sousedící s ulicí [ulice]. Dle odborného vyjádření Trobiko, projektové dokumentace, tento pozemek souvisí se stavbou areálu tak, že zde byly provedeny opěrné pilotované stěny. Dle názoru soudu tak i tento pozemek souvisí se stavbou sportovního areálu, navazuje na pozemky sportovního areálu, přímo sousedí s pozemkem, kde je cvičné hřiště. Z projektové dokumentace vyplývá, že stavba areálu probíhala ve velice složitém terénu, byla nutná navážka zeminy, prováděly se pilotované opěrné stěny tak, aby navážka zeminy, kdy ze svažitého terénu byla provedena terasovitá hřiště, zůstala na místě. Pozemek tedy souvisí s provozem pozemků, na nichž je umístěna stavba hřiště.“ Soud tedy uzavřel, že„ s ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že pozemek parc. č. [rok] a pozemek parc. č. [rok] souvisí se stavbou sportovního areálu žalobkyně, žalobkyni svědčilo právo trvalého užívání pozemků ke dni 1. 7. 2000, žalobkyně podala žádost o změnu trvalého užívání ve vlastnictví ve lhůtě 1 roku ode dne 1. 7. 2000. Pokud žalovaná namítala, že dle rozhodnutí MZ, Pozemkového úřadu, č. j. PÚ 7456/07 ze dne 16. 2. 2007 byla oprávněné osobě vydána ideální ¼ předmětných pozemků, neboť nebyla shledána překážka ve smyslu ust. § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., která by bránila vydání těchto pozemků, resp. ¼ spoluvlastnického podílu, uvedl soud, že především pozemkový úřad se nezabýval tím, zda celé hřiště je stavbou a zda a jak předmětné pozemky souvisící se stavbami na pozemcích, které tímto rozhodnutím oprávněné osobě nebyly vydány. Vydání spoluvlastnického podílu oprávněné osobě nebrání tomu, aby soud posoudil, že předmětné pozemky funkčně souvisí s pozemky sportovního areálu žalobkyně“. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 9 C 55/2019-72 byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. 28Co 345/2020-86.

16. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] 2006 (č. l. 61) soud zjistil, že z původního pozemku parc. č. [rok] o výměře 302 m2 vznikl pozemek parc. č. [rok] o výměře 298 m2; rozdělením pozemku parc. č. [rok] o výměře 12 523 m2 vznikly pozemky parc. č. [rok] o výměře 1810 m2, [rok] o výměře 300 m2, [rok] o výměře 7 984 m2 a [rok] o výměře 905 m2.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav ke dni 4. 9. 2001 (č. l. 62) soud zjistil, že ke dni 4. 9. 2001 byla jako vlastník pozemků parc. č. [rok] o výměře 10007 m2 a parc. č. [rok] o výměře 302 m2, zastavěná plocha a nádvoří, na které byla evidována stavba, a dále parc. č. [rok] o výměře 12 523 m2 ostatní plocha – v původní nerozdělené podobě, způsob využití sportoviště a rekreační plocha – zapsána Česká republika, přičemž právo hospodaření s majetkem státu bylo zapsáno pro Obvodní národní výbor v [obec a číslo] a právo trvalého užívání pro [anonymizována dvě slova] [obec].

18. Z dopisu jednatele žalované [jméno] [příjmení] ze dne 4. 1. 2016 adresovaného Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (č. l. 64) soud zjistil, že žalovaná požádala stát - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - o zahájení jednání o odkoupení spoluvlastnického podílu České republiky ve výši ¾ u pozemků parc. č. [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok].

19. Z dopisu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 7. 1. 2016 (č. l. 65) soud zjistil, že tento úřad v reakci na žádost žalované o jednání o odkupu předmětných pozemků sdělil žalované, že předmětné pozemky byly na základě hospodářských smluv přenechány do trvalého užívání [anonymizována dvě slova] [obec], která uplatnila žádost o změnu práva trvalého užívání na vlastnické právo dle ust. § 879c obč. zák., přičemž probíhající šetření ve věci splnění podmínek pro vznik vlastnického práva [anonymizováno] k předmětným pozemkům je v současné době pozastavené z důvodu soudního sporu ve věci osob oprávněných činit právní úkony jako statutární zástupci [anonymizováno]. Otázka vlastnického práva tak není dořešena. Úřad proto nemůže v současné době žádosti žalované vyhovět, neboť není najisto postaveno, že je Česká republika vlastníkem a Úřad má příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky.

20. Z dopisu JUDr. [jméno] [příjmení], v zastoupení [jméno] [příjmení] ze dne 20. 9. 2012 (č. l. 66) a z reakce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 3. 10. 2012 (č. l. 73) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] v roce 2012 učinila Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nabídku na využití předkupního práva na jednu čtvrtinu pozemků parc. č. [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok] za cenu 5 800 000 Kč, neboť má zájem pozemky prodat. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sdělil v reakci na tuto nabídku, že nevyužije svého zákonného předkupního práva k ideálnímu podílu ¼ pozemků předmětných pozemků.

21. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 4. 2011, č. j. 19 C 62/2011-58 (č. l. 95) soud zjistil, že zdejším soudem bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] povinni zdržet se jakýchkoli úkonů, činěných za [anonymizována dvě slova] [obec].

22. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 3. 2012, č. j. 19 C 62/2011-111 (č. l. 74) ve [anonymizováno] s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2012, č. j. 22Co 387/2012-597 (č. l. 81) soud zjistil, že zdejší soud předběžným opatřením zakázal nakládat v rámci řízení o určení souladu rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] se zákonem a stanovami na návrh Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] nakládat mimo jiné s budovou bez čp./č.e, bydlení na pozemku parc. č. [rok] a uzavírat jménem [anonymizována dvě slova] [obec] jakékoliv smlouvy s předmětem plnění v celkové výši nad 50 000 Kč měsíčně kromě uzavírání smluv v rámci běžné správy a hospodaření [anonymizována dvě slova] [obec].

23. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2012, č. j. 19 C 62/2011-393 (č. l. 80) a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. 10. 2012, č. j. 19C 62/2011-604 (č. l. 84) soud zjistil, že zdejší soud v rámci žaloby o určení souladu rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] se zákonem a stanovami nařídil předběžné opatření, kterým bylo uloženo PaedDr. [jméno] [příjmení] zdržet se jakýchkoli úkonů, činěných za [anonymizována dvě slova] (výrok I.), a dále Mgr. [jméno] [příjmení] zdržet se jakýchkoli úkonů, činěných za [anonymizována dvě slova] [obec] (výrok II.).

24. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 6 Cmo 190/2019-363 (č. l. 91) soud zjistil, že bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č.j. 77 Cm 74/2019-332 tak, že bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo zakázáno tam vyjmenovaným osobám nakládat s finančními prostředky a nemovitostmi [anonymizována dvě slova] [obec]; návrhem na předběžné opatření se navrhovatelé domáhali určení neplatnosti usnesení členské konference [anonymizována dvě slova] [obec] na zasedání konaném 14. 3. 2018, kterým bylo rozhodnuto mimo jiné o zvolení funkce předsedy [anonymizována dvě slova] [obec] a schváleno složení výboru [anonymizována dvě slova] [obec] (tedy statutárního orgánu [anonymizována dvě slova] [obec]).

25. Z emailů ze dne 12. 6. 2020 a 10. 6. 2020 (č. l. 113) soud zjistil, že žalovaná kontaktovala dne 10. 6. 2020 žalobkyni, resp. jejího právního zástupce se žádostí o schůzku, přičemž žalobkyně odpověděla, že by ráda jednala s oběma účastníky kupní smlouvy.

26. Z webových stránek [webová adresa] (č. l. 143) soud zjistil, jaká byla historie klubu, zejména skutečnost, že plán vybudování sportovního areálu sahá do roku 1947, kdy byl vytvořen záměr přenést starou tělocvičnu z Riegrových sadů na„ Balkán“, v roce 1948 vznikla [ulice] jednota Spoj [část obce], v roce 1952 došlo ke slavnostnímu otevření části nové tělocvičny [ulice], v roce 1954 byly zahájeny terénní úpravy pro vybudování dalších sportovišť, v roce 1956 byly zahájeny hrubé zemní práce a původní ZJ Spoj [část obce] se přejmenovala na [anonymizováno] Dynamo [část obce] [anonymizováno] [ulice], v roce 1974 bylo rozhodnuto o výstavbě multifunkční haly, v roce 1977 došlo k vybudování 3 volejbalových hřišť a škvárového fotbalového hřiště a v letech 1978 - 1988 k vybudování sportoviště na házenou, multifunkční haly, dalších kurtů, hřišť, tribuny nebo šaten, tyto stavby byly kolaudovány jako stavby pro sportovní účely, v roce 1987 bylo vybudováno travnaté fotbalové hřiště a zahájena výstavba nových šaten fotbalu s tribunou pro diváky.

27. Z článku uveřejněného v deníku Československý sport z 26. 4. 1966„ Balkán bez gordického uzlu?“ soud zjistil, že rozloha areálu byla již v roce 1966 14 ha, jednalo se o rozestavěné sportovní středisko, areál začal být budován v roce 1952.

28. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 5. 7. 1984, sp. zn. Výst/3037/84 vydaného Obvodním národním výborem v [obec a číslo] soud zjistil, že bylo vydáno povolení užívání údržbářské dílny, sestávající z truhlárny, klempírny, zámečnické dílny, hygienického zařízení a denní místnosti pro zaměstnance, šatny, kanceláře a příručního skladu v areálu [anonymizována dvě slova] [obec], [ulice a číslo].

29. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 29. 12. 1984 soud zjistil, že bylo povoleno užívání sportovní haly Balkán v areálu [anonymizována dvě slova] na pozemku parc. č. kat. 1919 v [obec a číslo] – [část obce].

30. Z kolaudačního rozhodnutí Obvodního národního výboru v [obec] ze dne 9. 12. 1987 soud zjistil, že bylo povoleno užívání stavby nového hřiště pro kopanou ve východní části areálu [anonymizována dvě slova] [obec] v [obec a číslo] - [část obce], [ulice a číslo]. Dále z rozhodnutí plyne, že výstavba lehkoatletické dráhy nebyla provedena z důvodu výstavby šaten pro kopanou a výstavba dráhy bude posouzena v novém stavebním řízení.

31. Z kolaudačního rozhodnutí odboru výstavby Obvodního národního výrobu v [obec a číslo] ze dne 25. 2. 1991 soud zjistil, že bylo povoleno užívání cvičného hřiště pro kopanou ve východní části areálu [anonymizována dvě slova] Balkán v [obec a číslo], [ulice a číslo]. Hřiště je oploceno drátěným pletivem, za brankami jsou vybudovány ochranné sítě a kovové oplocení.

32. Z kolaudačního rozhodnutí odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 27. 6. 1991 soud zjistil, že bylo povoleno užívání ucelené části stavby šaten fotbalu a sauny v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] v [obec a číslo] - [část obce], [ulice a číslo]. Kolaudovaná část je umístěna v jižní polovině stavby v přízemí.

33. Z potvrzení Městské části [obec a číslo], Úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 18. 10. 2004 soud zjistil, že odbor výstavby Úřadu Městské části [obec a číslo] potvrdil existenci dvou staveb šaten umístěných na pozemcích parc. č. 1919 a 1919 v k. ú. [část obce], [adresa], přičemž stavební povolení bylo vydáno dne 15. 4. 1961 pod č.j. Výst. 1227/61 [jméno], kolaudační rozhodnutí nebylo nalezeno, pro druhou stavbu bylo vydáno stavební povolení dne 4. 1. 1985 a kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 8. 1991.

34. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 4. 11. 1991 vydaného Odborem výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] soud zjistil, že bylo vydáno stavební povolení na rekonstrukci části původních šaten kopané v [obec a číslo], [ulice].

35. Z výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí (č. l. 144) včetně identifikace parcel (č. l. 165-166) soud zjistil, jakým způsobem byly postupně přečíslovány parcely s tím, že z tohoto plyne zejména nejnovější očíslování a výměra předmětných pozemků.

36. Z usnesení vlády ze dne 27. 6. 2008 [číslo] včetně přílohy (č. l. 171-172) a ze sdělení o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu (č. l. 169) soud zjistil, že došlo ke změně příslušnosti hospodařit s majetkem České republiky v příslušnosti hospodařit Ministerstva financí, k němuž vznikla příslušnost hospodařit dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, a který je pro Ministerstvo financí nepotřebný, do příslušnosti hospodařit Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, toto rozhodnutí se týká rovněž předmětných pozemků.

37. Ze sdělení Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových ze dne 10. 8. 2011 (č. l. 175) soud zjistil, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sdělil žalobkyni, že do doby vyřešení sporu ohledně sporné otázky změny statutárních orgánů žalobkyně z důvodu právní jistoty až do pravomocného rozhodnutí ve věci samé nebude jednat s [anonymizována dvě slova] ve věci splnění podmínek pro vznik vlastnického práva dle § 879c zákona č. 40/1964 Sb. a nadále bude jednat pouze se statutárními orgány, které doloží, že se jimi stali po právu.

38. Ze sdělení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 22. 10. 2014 (č. l. 176) soud zjistil, že úřad informoval [jméno] [příjmení], že na předmětné pozemky uplatnila [anonymizována dvě slova] žádost o změnu práva trvalého užívání na vlastnické právo dle § 879c, přičemž otázka vlastnického práva není dodnes dořešena z důvodu soudního sporu ve věci kompetencí osob oprávněných jednat za [anonymizováno] jako statutární zástupci.

39. Ze spisu Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, sp. zn. PÚ [číslo], a to Ze sdělení Ing. [jméno] [příjmení], ředitele Pozemkového úřadu ze dne 3. 7. 2006 a dále z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 21. 2. 2006 soud zjistil, že u parcely [rok] o výměře 10007 m2 je uveden druh pozemku ostatní plocha, zeleň, u pozemku parc. č. [rok] o výměře 302 m2 je jako druh pozemku uvedeno zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití budova na [list vlastnictví] a u pozemku parc. č. [rok] o výměře 12 523 m2 druh pozemku ostatní plocha, způsob využití sportoviště a rekreační plocha, jako vlastník je uvedena Česká republika, příslušnost hospodařit s majetkem státu je zapsána pro Ministerstvo financí. Ze žádosti Ministerstva financí ze dne 28. 2. 2007 soud zjistil, že Ministerstvo financí dne 28. 2. 2007 učinilo dotaz na Pozemkový úřad Praha, zda k předmětným pozemkům byl uplatněn restituční nárok rovněž ke ¾ pozemků a v jakém stadiu se nachází. Ze žádosti o posouzení pozemků dle ust. § 11 odst. 1 písm. d), e) zákona o půdě adresovaného ze strany ředitele Pozemkového úřadu Městské části [obec a číslo], Úřadu Městské části, odbor výstavby a územního rozvoje ze dne 3. 7. 2006 a ze sdělení Městské části [obec a číslo], Úřadu městské části, odbor výstavby ze dne 28. 7. 2006 soud zjistil, že ředitel Pozemkového úřadu Ing. [jméno] [příjmení] požádal odbor výstavby a územního rozvoje Městské části [obec a číslo], Úřad městské části o sdělení k posouzení pozemků dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a e) zákona o půdě, mimo jiné u parc. č. [rok] v k. ú. [část obce], a to, zda bylo na pozemku na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. 10. 1976; a dále pro posouzení překážek pro vydání pozemků oprávněné osobě vyžádal sdělení včetně kopie dokladů, z nichž by bylo zřejmé, kdy a jakými akty tato zařízení vznikla, zda mají trvalý charakter, popř. k čemu jsou příslušné pozemky určeny v územním plánu. Ze sdělení odboru výstavby Městské části [obec a číslo] k pozemku parc. č. [rok] vyplývá, že nebyla dohledána žádná archivní dokumentace, nicméně na základě místního šetření bylo zjištěno, že se na uvedeném pozemku skutečně nachází část hřiště a dle územního plánu je tento pozemek evidován jako území sloužící sportovišti. Z výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí – geometrického plánu pro rozdělení pozemku ze dne 8. 11. 2006 soud zjistil, že výměra parcely parc. č. [rok] se změnila z původních 302 m2 na nové rozměry 298 m2. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 16. 2. 2007, č. j. PÚ 7456/07 soud zjistil, že úřad rozhodl mimo jiné o vydání ideální ¼ pozemků parc. č. [rok] o výměře 10007 m2, parc. č. [rok] o výměře 290 m2, [rok] o výměře 1810 m2, [rok] o výměře 7984 m2, [rok] o výměře 300 m2, [rok] o výměře 905 m2, vše v k.ú. [část obce], oprávněné osobě dle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. [jméno] [příjmení], [rodné číslo]. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že„ na parcelách č. [rok], 5, 6, 8 se nachází část hřiště, v terénu jde pouze o urovnanou travnatou plochu bez staveb nebo jiných zařízení. Dle přípisu OV Městské části [obec a číslo] se k tomuto řízení nezachovala žádná archivní dokumentace, tzn. že není prokázáno naplnění podmínek § 11 odst. 1 písm. e) zákona. Ostatní parcely jsou volné. Vydání nemovitostí uvedených ve výroku I. tedy nebrání žádné zákonné překážky.“ Povinnými osobami dle rozhodnutí jsou Hlavní město Praha, Ministerstvo financí ČR a Úřad pro zastupování ve věcech majetkových. Předmětné rozhodnutí nebylo doručováno žalobkyni jakožto osobě, která k uvedeným pozemkům uplatnila žádost o přeměnu práva trvalého užívání na vlastnictví.

40. Ze žádosti o změnu práva trvalého užívání pozemku na vlastnictví dle § 879c a násl. obč. zák. ze dne 29. 6. 2001 adresované Ministerstvu financí České republiky včetně podacího razítka Ministerstva financí s datem 29. 6. 2001 soud zjistil, že žalobkyně podala dne 29. 6. 2001 u Ministerstva financí žádost o změnu práva trvalého užívání pozemků na vlastnictví dle ust. § 879c a násl. občanského zákoníku, a to mimo jiné u pozemků parc. č. [rok], ostatní plocha, [rok] zastavěný, [rok] hřiště, stadion, ostatní plocha.

41. Z technické zprávy zpracované Ing. Černým dne 15. 12. 1987 k akci: Úpravy východního cípu pro cvičné hřiště, opěrná zeď soud zjistil, že byla navržena opěrná zeď pro úpravu východního cípu [anonymizována dvě slova] pro cvičné hřiště, která byla odůvodněna dle technické zprávy projektanta tím, že rozdíl výšek mezi ochozem hřiště kopané a cvičným hřištěm je téměř 9 m a tento rozdíl nelze řešit pouhým svahem, neboť by to ovlivňovalo posunutí cvičného hřiště na východ. Toto posunutí by si vyžádalo nesmírné náklady. Byla tak navržena opěrná zeď.

42. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] (č. l. 200) soud zjistil, že výstavba sportovního areálu začala v roce 1946, kdy byla přemístěna Sokolovna do ulice [ulice] a od té doby se celý areál začal rozvíjet směrem k ulici [ulice], což je vlastně situace, která je dnes. V roce 1966 byla připravovaná výstavba, která měla zahrnovat atletický stadión, halu, plavecký bazén. Mělo se jednat o národní sportovní areál, který byl postupně budován. Tím, že to bylo budováno v akci Z, u většiny objektů se nedochovaly ani povolovací dokumenty, které by měly být na stavebním úřadě, proto jsou tam poměrně velká torza dokumentů. V roce 1956 byla usnesením zahájena příprava sportovního areálu (tehdy se [anonymizována dvě slova] [obec] jmenovala [ulice] jednota Dynamo [část obce] [anonymizováno]), vymezené území bylo plánováno jako sportoviště. Sportoviště se nachází ve svažitém terénu. Z tohoto důvodu došlo k tomu, že byly budovány opěrné zdi, aby svah jednak udržely, aby„ neujel“, je to vlastně z boku kaskádovitě udělané sportoviště, aby bylo dosaženo rovné plochy. Úřad pro zastupování státu ve věci majetkových původně také přišel s tím, že sportoviště je omezeno jenom hranou fotbalového hřiště, ale nechal se zpracovávat znalecký posudek, který dokazoval, že to nelze takto brát, že stavba je mnohem širšího rázu díky tomu, že se jedná o svažitý terén a z toho důvodu území zahrnuje mnohem větší areál, než ve skutečnosti, bez toho sportoviště nelze mít vystavené. Situace je neměnná od roku 1985, takto to bylo v roce 1985 – 1988 zbudováno, navezeno, byly postaveny záporové stěny, docházelo poté k menším výstavbám, ale tento stav byl v roce 2007 stejný. Na pozemku parc. č. [rok] se měla nacházet budova, která je tam nadále administrativně vedena, situace byla stejná v roce 2007. Jedná se o budovu, která tam byla původně v 80. letech a při navážce fotbalového hřiště, které tam bylo realizováno, byla zřejmě zasypána, takže administrativně stále je vlastníkem [anonymizována dvě slova], ale stavba je někde v podzemí, protože zrovna v tom místě, kde se nachází stavba, je navezeno zhruba 12 metrů zeminy na vyrovnání terénu. Stavba historicky sloužila jako sklad materiálu. Z ortofotomapy je vidět, že fotbalové hřiště je používáno jako tréninková část na fotbal, toto hřiště bylo v roce 1990 zkolaudováno, což je pozemek [rok], [rok], [rok]. Cvičné fotbalové hřiště je i na části pozemku [rok] a stejná situace byla i v roce 2007. Na pozemcích [rok], 4 a 5 se nachází tréninkové fotbalové hřiště, na pozemku parc. č. [rok] se nachází část fotbalového hřiště a opěrná zeď a celý svah navážky, která vyrovnávala fotbalové hřiště a to stejné platí pro pozemek parc. č. [rok]. Při jednání s Úřadem pro zastupování ve věcech majetkových byli přítomni na šetření na místě několikrát jejich pracovníci. Při obhlídce obě strany došly k souhlasnému prohlášení, že se tam nacházejí stavby, betonové opěrné zdi, které slouží k tomu, aby svah mohl být takto upraven pro sportoviště, jediný rozpor, který následně vznikl, se týkal pozemku [rok] a [rok], proto byla podána žaloba pro určení, která byla úspěšná. V roce 2009 se předsedou [anonymizována dvě slova] [obec] na chvilku stal pan [příjmení] a spustila se celá„ mašinérie soudních sporů“, které se musely řešit a ty způsobily nejdelší odklady a následně pak v roce 2018 Úřad pro zastupování státu dospěl k názoru, že lze dále jednat. O řízení, že podíly na pozemcích, které jsou předmětem tohoto sporu, byly co do ¼ vydány paní [příjmení], žalobkyně nebyla informována. S žalovanou se snažila [anonymizována dvě slova] spojit, zda-li by nebyla cesta nějakého převodu, ale při jednání zcela jasně vyplynulo, že pozemky byly koupeny spekulativně při znalosti té věci s tím, že si žalovaná byla vědoma toho, že paní [příjmení] si není zcela jistá tím vlastnictvím, protože ona žádala o vícero pozemků v té části, ve většině jí vyhověno nebylo, v případě žalobkyně, jelikož tam asi odpor nebyl, tak vydáno bylo. Původně byl plánován rozsah areálu tak, že bude vybudován lehký atletický stadion, podařilo se udělat jen obvodové násypy, které tam jsou dodnes, bylo plánováno v části, které jsou předmětem sporu, vybudovat pevnou halu na tenis a tréninkové fotbalové hřiště. Podařilo se dobudovat jen tréninkové fotbalové hřiště, původně tam bylo škvárové, v roce 1989, 1990 se vybudovalo travnaté hřiště, které bylo i zkolaudováno v té době a je do dnešních dnů takto používáno. Takže k rozsahu výstavby došlo jen částečně, ale co se týče předmětné části, která je předmětem sporu, ta byla dokončena v podstatě v 90. letech v tom rozsahu, ve kterém je dodnes. Jednání s jednatelem žalované byla ze strany žalobkyně ukončena, neboť pro ni byly požadavky ze strany žalované neakceptovatelné. Odborné vyjádření [právnická osoba] posuzovalo rozsah areálu, který souvisí s vydáváním pozemků a zda pozemky, o které byl veden částečně spor, jsou součástí stavby, přičemž dospěl k závěru, že jsou součástí výstavby, což žalobkyně doložila projektovou dokumentací, technickými zprávami, složitostí zakládání jednotlivých staveb a členitostí terénu, která vyžadovala masivní zavážku. I o jednání o využití předkupního práva k ¼ pozemků od paní [příjmení] se žalobkyně dozvěděla až posléze, nabídka byla učiněna Úřadu státu ve věcech majetkových. V areálu je zkolaudované tréninkové fotbalové hřiště, hlavní část fotbalového hřiště, sportovní hala, všechno bylo dělané v akci Z a paradoxně se moc tehdy kolaudace neřešily či nedochovaly, navíc jsou provedeny tak, že se z nich těžko pozná, o jaké pozemky se jedná, je v nich jen uvedeno, že se jedná o východní cíp - tréninkové hřiště, ale v tomhle rozsahu je tam situace takhle dlouho. Opěrná zeď se nachází na pozemku parc. č. [rok] a [rok].

43. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

44. Žalobkyně na základě hospodářských smluv získala do trvalého bezplatného užívání předmětné nemovitosti v k. ú. [část obce]. Dne 29. 6. 2001 podala žádost Ministerstvu financí o změnu práva trvalého (bezplatného) užívání předmětných pozemků na vlastnictví podle § 879c a násl. zákona č. 40/1964 Sb. V roce 1947 byl vytvořen záměr přenést starou tělocvičnu z Riegrových sadů na„ Balkán“, v roce 1948 vznikla [ulice] jednota Spoj [část obce], v roce 1952 došlo ke slavnostnímu otevření části nové tělocvičny [ulice], v roce 1954 byly zahájeny terénní úpravy pro vybudování dalších sportovišť, v roce 1956 byly zahájeny hrubé zemní práce a původní ZJ Spoj [část obce] se přejmenovala na [anonymizováno] Dynamo [část obce] [anonymizováno] [ulice], v roce 1974 bylo rozhodnuto o výstavbě multifunkční haly, v roce 1977 došlo k vybudování 3 volejbalových hřišť a škvárového fotbalového hřiště a v letech 1978 1988 k vybudování sportoviště na házenou, multifunkční haly, dalších kurtů, hřišť, tribuny nebo šaten, tyto stavby byly kolaudovány jako stavby pro sportovní účely, v roce 1987 bylo vybudováno travnaté fotbalové hřiště a zahájena výstavba nových šaten fotbalu s tribunou pro diváky. Předmětné pozemky jsou součástí sportovního areálu, když pozemek parc. č. [rok] je pozemek na východním kraji navazující na sportovní areál u ulice [ulice], jedná se o navazující pruh zeleně kolem sportovního areálu, nachází se na něm opěrná zeď. Pozemek parc. č. [rok] je pozemek, na kterém původně stála budova, ta byla v rámci výstavby sportovního areálu v sedmdesátých letech zdemolována či zasypána, pozemek je součástí fotbalového areálu a je nezbytný pro udržení stability hrací plochy fotbalového hřiště, nad jeho půdorysem se nachází navážka zeminy. Pozemek parc. č. [rok] a [rok] je pozemek, na kterém se nachází část tréninkového hřiště [anonymizována dvě slova] [obec], pozemek funkčně souvisí s tribunou fotbalového areálu. Pozemek parc. č. [rok] funkčně souvisí s tribunou fotbalového areálu, na pozemku se nachází násyp, který je nezbytný pro udržení stability hrací plochy, na jeho východní části se nachází železobetonová opěrná stěna, která brání sesuvu násypu tréninkového hřiště směrem k ulici [ulice]. Pozemek parc. č. [rok] funkčně souvisí s tribunou fotbalového areálu, na pozemku se nachází násyp, který je nezbytný pro udržení stability hrací plochy a tvoří tak část přirozené výškové bariéry. Opěrná stěna je mohutná železobetonová stěna, která má zabránit sesuvu zeminy ze svahů nebo tvoří opěrnou konstrukci ve svažitém terénu, sloužící k vytvoření různých výškových úrovní, v tomto případě k vytvoření terasy pro výstavbu fotbalových hřišť. V tomto případě je nutné jejich stav zachovat, protože by mohlo dojít k sesuvům půdy z hlavní hrací plochy na tréninkové hřiště a následně dále až k ulici [ulice]. Opěrné stěny jsou umístěny na parcelách č. parc. 1919 a [rok]. Fotbalový areál je část areálu [anonymizována dvě slova], který se nachází ve východní části sportoviště a je ohraničena z jihu ulicí [ulice] a z východu ulicí [ulice], ze severu zahrádkářskou kolonií a ze západu je ohraničen fotbalovou tribunou. Celý fotbalový areál je umístěn na pozemcích 1919 (část pozemku), [číslo] (na pozemku stojí fotbalová tribuna), [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok] Tyto pozemky tvoří jeden celistvý komplex, který vzájemně navazuje a souvisí, a to jak funkčně, tak stavebně technicky. Přestože na části pozemků není přímo umístěno sportoviště, tak právě s ohledem na složitý a svažitý původní terén jsou využity pro účely terénních úprav, stavebně technických opatření, které při realizaci sportovního reálu bylo nutno provést. Na celém území fotbalového areálu se nachází masivní zavážka, kterou bylo nutné stabilizovat směrem k ulicím [ulice] a [ulice]. K tomuto účelu byly vybudovány opěrné stěny a přírodní valy. Většina území sportovního areálu leží dle územního plánu v území SP - sport. Přestože situace byla stejná v roce 2007, vydalo Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad dne 16. 2. 2007, č. j. PÚ 7456/07 rozhodnutí o vydání ideální ¼ pozemků parc. č. [rok] o výměře 10007 m2, parc. č. [rok] o výměře 290 m2, [rok] o výměře 1810 m2, [rok] o výměře 7984 m2, [rok] o výměře 300 m2, [rok] o výměře 905 m2, vše v k. ú. [část obce], oprávněné osobě dle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. [jméno] [příjmení], [rodné číslo]. Většina stavební dokumentace se nezachovala, protože celá akce byla v minulosti stavěna jako akce„ Z“. I ze sdělení odboru výstavby Úřadu [obec a číslo] k pozemku parc. č. [rok] vyplývá, že nebyla dohledána žádná archivní dokumentace, nicméně na základě místního šetření bylo zjištěno, že se na uvedeném pozemku skutečně nachází část hřiště a dle územního plánu je tento pozemek evidován jako území sloužící sportovišti. [jméno] [příjmení] jednala s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o možnosti využití předkupního práva, čehož úřad nevyužil. Následně své podíly kupní smlouvou převedla na žalovanou, která rovněž jednala s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o odkupu 3/4 podílu na předmětných pozemcích, byla však úřadem informována, že k předmětným pozemkům uplatnila žádost o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví žalobkyně a není tak zřejmé, kdo je vlastníkem těchto nemovitostí. Touto informací Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových disponoval dlouhodobě, když již v roce 2011 o podané žádosti a spornosti vlastnického práva státu k předmětným pozemkům informoval mimo jiné i další osoby, a to včetně [jméno] [příjmení] v roce 2014 (tedy před uzavřením kupní smlouvy s žalovanou). Žalobkyně se o vydání podílů na předmětných pozemcích [jméno] [příjmení] dozvěděla zpětně, o probíhajícím řízení o vydání pozemků nebyla ze strany Ministerstva zemědělství informována; Ministerstvo financí, které evidovalo žádost žalobkyně o změnu práva užívání na vlastnictví, žalobkyni také neinformovalo. Žalobkyně následně po ukončení sporů o statutární orgán probíhající od roku 2009 podepsala s ČR - Úřadem pro zastupování ve věcech majetkových souhlasné prohlášení, jehož předmětem bylo uznání vlastnictví ideálního podílu ve výši ¾ na pozemcích [rok], [rok], [rok], [rok], přičemž bylo ze strany Úřadu uznáno splnění podmínek pro převod práva bezplatného užívání na právo vlastnické dle ust. § 879c zákona č. 40/1964 Sb. Ohledně pozemků parc. č. [rok] a [rok] byla žalobkyní podána žaloba na určení vlastnictví ¾ pozemků proti ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 9 C 55/2019-72 potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. 28 Co 345/2020-86 rozhodl, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem pozemků (podílu na pozemcích) [rok] a [rok] ve výši ¾. Otec [jméno] [příjmení], který za [anonymizována dvě slova] podal žádost na Ministerstvo financí o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví, jednal s paní [jméno] [příjmení] poté, co se [anonymizována dvě slova] [obec] dozvěděla o vydání ¼ předmětných pozemků, rovněž ji informoval o žádosti z roku 2001, [jméno] [příjmení] tedy věděla o uplatněném právu žalobkyně na právo vlastnické k celým pozemkům a o vůli žalobkyně celý areál scelit, a to i přímo od žalobkyně. [jméno] [příjmení] však měla záměr pozemky prodat, což následně učinila a podíly prodala na základě kupní smlouvy ze dne 20. 8. 2015 žalované za kupní cenu 2 400 000 Kč. Žalovaná následně jednala o odkupu pozemků s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových; přestože ze strany Úřadu jí bylo sděleno, že není vyřešen spor o vlastnictví předmětných pozemků a Úřad do vyřešení právních vztahů k pozemkům nebude jednat, neboť není jisté, že je stát jejich vlastníkem, uzavřela žalovaná dne 30. 3. 2020 kupní smlouvu k pozemkům parc. č. [rok] a [rok] (podílu ¼) na dalšího kupujícího za cenu 3 600 000 Kč. U katastrálního úřadu rovněž probíhá vkladové řízení o převodu ¼ pozemků parc. č. [rok], 5, 6, 8 na téhož kupujícího.

45. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

46. Dle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

47. Dle ust. § 879c odst. 1 obč. zák. právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno.

48. Dle ust § 879c odst. 4 obč. zák. pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

49. Dle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon č. 229/1991 Sb.“) povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států.

50. Dle ust. § 5 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. osobou, která nemovitost podle odstavce 1 drží, se rozumí: a) právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, b) u ostatních nemovitostí jejich vlastník.

51. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

52. Dle ust. § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. dohoda podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

53. Dle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody přezkoumá na návrh účastníka soud. Jestliže ani soud dohodu neschválí, vrátí věc pozemkovému úřadu k rozhodnutí ve věci.

54. Dle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

55. Dle ust. § 9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb. proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle odstavců 3, 4 a 5 je možno podat žalobu k soudu.

56. Dle ust. § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. pozemky nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b) nebo dočasnou, 9c) nebo jednoduchou, 9d) nebo drobnou 9e) a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada 10) nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

57. V souvislosti s tím, že se žalobkyně domáhá určení práva vlastnického k předmětným pozemkům, zabýval se soud nejdříve otázkou, zda má na požadovaném určení naléhavý právní zájem dle ust. § 80 o. s. ř. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že naléhavý zájem na určení vlastnictví je dán. Žalobou na určení vlastnictví k předmětným pozemkům má být odstraněn stav, kdy zápis v katastru nemovitostí není souladný s faktickým stavem a není jiné možnosti než tento stav napravit soudním rozhodnutím. Určením vlastnictví se má předejít sporům souvisejícím s vlastnictvím předmětných pozemků a napravit dle závěru soudu nesprávný zápis v katastru nemovitostí. Pokud se žalobkyně považuje za výhradní vlastnici předmětných pozemků, tzn. je v katastru nemovitostí nesprávně uvedeno, že je vlastníkem ¼ dotčených pozemků žalovaná, tento nesprávný zápis v katastru nemovitostí lze odstranit pouze dvojím způsobem; prvním je dohoda uzavřená mezi účastníky řízení, o kterou se žalobkyně bezúspěšně pokusila, a druhým způsobem je soudní rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že je v současné době zápis vlastnického práva k předmětným pozemkům v té podobě, že jako vlastník podílu o velikosti ¾ je vedena žalobkyně a vlastník podílu ve výši ¼ žalovaná, přičemž se jedná o ideální vlastnické podíly, které nelze promítnout do geometrického plánu a přesně tak polohově určit, která ¼ předmětných pozemků je předmětem tohoto sporu, má za této situace žalobkyně naléhavý právní zájem na určení, že je výhradním vlastníkem předmětných pozemků. Soud svůj závěr opírá o rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 227/2019 ze dne 2. 7. 2019, dle jehož závěru může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnictví i žalobkyně, která je zapsaným vlastníkem nemovitosti, pokud žalovaná toto vlastnictví zpochybňuje pouze k části nemovitosti. Nejvyšší soud uzavřel, že„ pokud jde o otázku rozsahu, ve kterém se žalobci měli domáhat určení vlastnického práva, dovolací soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že bylo v žalobě nutné uplatnit toliko spornou část předmětného pozemku a nikoliv tento celý pozemek. Stěžejním důvodem pro tento závěr je, že žalobci na rozdíl od žalovaných výměru předmětného pozemku nijak nerozporují, nemusel jim tudíž být ani znám přesný rozsah sporné části namítané žalovanými. Za těchto okolností je proto požadavek na přesné určení rozporované části předmětného pozemku po žalujících nepřiměřený. Žalovaní zpochybňují vlastnické právo k předmětnému pozemku zapsanému v katastru nemovitostí právě v rozsahu, ve kterém je toto vlastnické právo zapsáno, tj. k pozemku parc. č. XY, a žalobci proto mají právo se domáhat určení svého vlastnického práva k takovému pozemku. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 690/2017 (dostupném na www.nsoud.cz), vysvětlil a o typově stejnou situaci jde i v daném případě, že pokud je proti určovací žalobě uplatňován ze strany žalovaných nejen právní titul, který je způsobilý k nabytí vlastnického práva (vydržení), ale i tvrzení zpochybňující rozsah, v němž je do vlastnického práva žalobců zasahováno, není rozhodné, zda jsou žalobci v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku, ale zda k němu mohou vykonávat všechna oprávnění vlastníka v rozsahu, jenž by odpovídal skutečnému právnímu stavu. Dovolací soud tak uzavírá, že byť jsou žalobci zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci předmětného pozemku, jejich vlastnické právo je omezeno a ze strany žalovaných relevantně zpochybněno, a proto mají naléhavý zájem na určení, že jsou vlastníky předmětného pozemku.“ 58. Soud se dále zabýval otázkou nabytí vlastnického práva k předmětným pozemkům žalobkyní a okamžikem tohoto nabytí. Soud zde vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, zjm. usnesení ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4988/2008 Nejvyšší soud mimo jiné dospěl k závěru, že„ Otázka oživení ustanovení občanského zákoníku zrušených derogačním zákonem č. 229/2001 Sb. byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR již opakovaně řešena a to například v rozhodnutích ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1961/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2490/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2506/2006, nebo ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1456/2006. Z uvedených rozhodnutí plyne, že zrušením části II. zákona č. 229/2001 Sb. došlo k obnovení ustanovení § 879c ObčZ a zároveň k transformaci práva trvalého užívání na vlastnické právo k pozemkům těch subjektů, kteří v zákonné lhůtě podaly žádost o transformaci práva podle ustanovení § 879c ObčZ. Dotčené subjekty tudíž nabyly vlastnické právo k pozemkům na základě zákona a nikoliv na základě následně uzavřených kupních smluv.“ Dále soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2625/2008, dle jehož závěrů„ Jestliže pak § 879c obč. zák., který je tedy ke dni rozhodování dovolacího soudu platnou součástí právního řádu České republiky, stanoví, že uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona (tj. od 1. 7. 2001, neboť zákon č. 103/2000 Sb. tohoto dne nabyl účinnosti) dochází při splnění jistých podmínek k právní skutečnosti, a to přímo ze zákona, nevyvstává žádná pochybnost o právních následcích takového ustanovení. Jinými slovy řečeno, platný a účinný § 879c obč. zák. stanoví, že ke dni 1. 7. 2001 došlo při splnění taxativně vypočtených podmínek existujících ke dni účinnosti zákona č. 103/2000 Sb. k přeměně práva trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, na právo vlastnické. To bezesporu platí i pro souzený spor. Ostatně i Ústavní soud si byl vědom dopadů svého nálezu, a proto odložil účinnost zrušení napadeného ustanovení zákona č. 229/2001 Sb. do 31. 12. 2004, aby tak podle vlastních slov„ poskytl Parlamentu České republiky dostatečně dlouhou dobu k přijetí přiměřené právní úpravy“ (viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 28 Cdo 265/2008). Lze tedy jednoznačně dovodit závěr, že jestliže žalobce splňoval ke dni 1. 7. 2000 podmínky uvedené v § 879c o. z., pak na něj dnem 1. 7. 2001 přešlo ex lege vlastnické právo k předmětným pozemkům, a tudíž nemohl nabýt totéž vlastnické právo na základě později uzavřené kupní smlouvy (podobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2329/2008, veřejnosti dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).“ 59. Soud na základě výše citované judikatury dospěl k následujícímu právnímu závěru. Předmětné pozemky jsou od poloviny minulého století zahrnuty jako součást sportovního areálu [ulice], kde působí žalobkyně. V řízení bylo prokázáno zjm. odborným vyjádřením [právnická osoba], že sportovní areál [ulice] se skládá z mnoha pozemků, z nichž většina nemá v terénu viditelné ohraničení. Žalobkyně v roce 2001, v souladu s tehdy platným § 879c obč. zák., uplatnila u Ministerstva financí právo na převod užívacího práva k předmětným pozemkům na právo vlastnické. Žádost byla vyřízena až v letech 2019 a 2020. Žalobkyně splnila zákonné podmínky této transformace, proto se stala vlastnicí předmětných pozemků ze zákona, a to k datu 1. 7. 2001, nicméně v katastru nemovitostí zůstal po tomto datu zapsaným vlastníkem stát. Žalobkyně však dle závěru soudu opřeného o výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu nabyla předmětné pozemky ke dni 1. 7. 2001 ze zákona na základě § 879c obč. zák. a je jejich výhradním vlastníkem. Současně ale platí, že je žalobkyně zapsaným vlastníkem pouze podílu o velikosti ¾ na předmětných pozemcích, neboť stát v době po datu 1. 7. 2001, tedy jako nevlastník předmětných pozemků, převedl podíl ve výši ¼ na těchto samých pozemcích na paní [jméno] [příjmení], která je následně převedla na žalovanou. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je od 1. 7. 2001 výhradní vlastnicí předmětných pozemků a stát tedy nebyl v roce 2007 oprávněn převést podíly na těchto pozemcích na [jméno] [příjmení]; v důsledku této skutečnosti [jméno] [příjmení] v roce 2015 nemohla platně převést podíly na předmětných pozemcích na žalovanou. Nabytí vlastnictví k pozemkům prokázala žalobkyně mimo jiné i souhlasným prohlášením ze dne 17. 4. 2019 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 9 C 55/2019-72, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. 28 Co 345/2020-86, přičemž jak souhlasné prohlášení, tak rozsudek pouze deklarují vlastnické právo žalobkyně k podílu o výši ¾ na pozemcích, neboť její vlastnické právo k (celým) pozemkům vzniklo ze zákona, a to k datu 1. 7. 2001.

60. Žalobkyně je dle závěru zdejšího soudu vlastnicí také zbývajících podílů o výši ¼ na předmětných pozemcích, přesto jejich zapsanou vlastnicí byla paní [jméno] [příjmení] a následně žalovaná. Svůj závěr opírá soud o skutečnost, že souhlasné prohlášení ze dne 17. 4. 2019 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 9 C 55/2019-72 potvrzují, že byly naplněny podmínky § 879c obč. zák. o nabytí vlastnického práva žalobkyně k předmětným pozemkům k datu 1. 7. 2001; souhlasným prohlášením ze dne 17. 4. 2019 vyjádřila žalobkyně a Česká republika shodu na tom, že se žalobkyně stala na základě § 879c obč. zák. vlastnicí pozemků. Byť v čl. III. odst. 4 souhlasného prohlášení je uvedeno, že vlastnické právo přechází zápisem do katastru nemovitostí s právními účinky k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu, platí dle výše citované judikatury Nejvyššího soudu, že vlastnické právo k předmětným pozemkům přešlo ze státu na žalobkyni na základě zákona (ex lege), nikoli až na základě souhlasného prohlášení. Žalobkyně je tak od 1. 7. 2001 vlastnicí předmětného majetku na základě zákona a souhlasné prohlášení je pouze deklaratorním potvrzením tohoto právního stavu. V daném případě se dle závěru soudu neuplatní ust. § 1105 o. z., dle kterého pokud se převede vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu. Důvodem je fakt, že žalobkyně nenabyla vlastnictví převodem na základě smlouvy, ale na základě zákona a k zákonem stanovenému datu (viz závěr rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2625/2008).

61. Co se týče splnění podmínek žalobkyně pro transformaci práva bezplatného užívání na právo vlastnické k předmětným pozemkům, uvádí soud, že v řízení bylo beze sporu prokázáno, že a) žalobkyně dne 26. 2. 1977 uzavřela s Finančním odborem Obvodního národního výboru [příjmení] smlouvu, č. Fin3 – Práv [číslo], na jejímž základě žalobkyně získala do trvalého bezplatného užívání poz. č. [rok], výměra 16 237 m2, poz. č. [rok], výměra 10 415 m2, poz. č. [rok], výměra 302 m2, poz. č. [rok], díl„ M“, výměra 1260 m2, dne 1. 4. 1977 uzavřela žalobkyně s Finančním odborem Obvodního národního výboru v [obec a číslo], hospodářskou smlouvu, č. Fin. 3 – Práv [číslo], na jejímž základě žalobkyně získala do trvalého bezplatného užívání nemovitosti v katastrálním území Vysočany, zapsané na LV [číslo] to: dílec„ c“ od č. kat. 2008, výměra 53 m2, dílec„ d“ od č. kat. 2008, výměra 208 m2, dílec„ e“ od č. kat. 2008, výměra 894 m2, dílec„ o“ od č. kat. 2008, výměra 9 m2, dílec„ l“ od č. kat. 2008, výměra 633 m2, celá č. kat. 1920, výměra 256 m2 a dne 23. 3. 1981 uzavřela s Finančním odborem Obvodního národního výboru v [obec a číslo] hospodářskou smlouvu, č. Fin. 3 – práv [číslo], na jejímž základě žalobkyně získala do trvalého bezplatného užívání pozemky v katastrálním území Vysočany: č. kat. 1923, výměra 38 615 m2, č. kat. 1922, výměra 15 967 m2, č. kat. 1919, výměra 34 629 m2, č. kat. 1919, výměra 154 m2, č. kat. 1919, výměra 71 m2; b) Pozemek parc. č. [rok] má dnes výměru 9 969 m2 a je nedílnou součástí sportovního areálu, když se nachází na jeho okraji. Pozemek parc. č. [rok] má dnes výměru 298 m2 a nelze na něm nalézt stavbu bez č. p., neboť ta byla pravděpodobně odstraněna při výstavbě jižní části fotbalového areálu, nelze ale vyloučit, že se stále nachází pod povrchem hřiště (terén byl v průběhu výstavby areálu značně navýšen). Pozemek je součástí tréninkového fotbalového hřiště - stavby, která byla zkolaudována rozhodnutím ze dne 25. 2. 1991. Toto hřiště je dodnes využíváno ke svému účelu a bylo tomu tak i v roce 2007. Pozemek parc. č. [rok] měl výměru 12 523 m2, ale byl rozdělen na menší pozemky: [rok] o výměře 748 m2, kde se nachází tréninkové hřiště kolaudované rozhodnutím ze dne 25. 2. 1991 (toto hřiště je situována na pozemcích [rok], [rok] a [rok]). Hřiště je dodnes využíváno ke svému účelu a bylo tomu tak i v roce 2007; pozemek [rok] o výměře 1 810 m2, kde se nachází tréninkové hřiště, kolaudované rozhodnutím ze dne 25. 2. 1991, [rok] o výměře 300 m2, kde se nachází tréninkové hřiště, kolaudované rozhodnutím ze dne 25. 2. 1991; dále pozemek [rok] o výměře 7 988 m2, kde se nachází násyp zabezpečený železobetonovou stěnou, která zabezpečuje hřiště proti sesuvu (totéž platí pozemcích [rok], [rok] a [rok]), dále pozemek [rok] o výměře 437 m2, který je součástí sportovního areálu, [rok] o výměře 343 m2, který je součástí sportovního areálu. c) Dne 29. 6. 2001 žalobkyně doručila Ministerstvu financí žádost o změnu trvalého (bezplatného) užívání pozemků na vlastnictví podle § 879c a násl. obč. zák., přičemž dle názoru soudu podmínky zákonné transformace užívacího práva na právo vlastnické byly splněny ve vztahu k celým pozemkům, nikoli jen k podílům o výši ¾.

62. Dále se soud zabýval otázkou rozhodnutí o vydání podílu ve výši ¼ na předmětných pozemcích na [jméno] [příjmení]. V době od 1. 7. 2001 (kdy se žalobkyně stala ze zákona vlastníkem předmětných pozemků) do 17. 4. 2019 (kdy bylo podepsáno souhlasné prohlášení) stát převedl podíly ve výši ¼ na předmětných pozemcích na paní [jméno] [příjmení], tzn. v době, kdy jeden státní úřad (Ministerstvo financí) evidovalo žádost žalobkyně o přeměně práva užívacího na vlastnické a následně Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vedl s žalobkyní jednání o uznání (deklaraci) jejího vlastnického práva k předmětným pozemkům (k datu 1. 7. 2001), jiný státní úřad (Pozemkový úřad) převedl minoritní podíl ve výši ¼ na předmětných pozemcích na třetí osobu, a to paní [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], resp. žalovaná jako její právní nástupkyně, dovozuje existenci vlastnického práva k podílu ¼ na pozemcích z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 16. 2. 2007, č.j. PÚ 7456/07. Soud však na základě provedeného dokazování dospěl k právnímu závěru, že výše citované rozhodnutí České republiky – Pozemkového úřadu nemohlo vést ke vzniku vlastnictví 1/4 podílu na předmětných pozemcích paní [jméno] [příjmení] z následujících důvodů: a) Vzhledem k výše citovanému závěru soudu, že žalobkyně nabyla vlastnictví k pozemkům již ke dni 1. 7. 2001, nemohl stát s těmito pozemky v roce 2007 jakkoli právně nakládat. Soud se shoduje s žalobkyní, že bylo věcí státních orgánů, aby svou činnost koordinovaly tak, aby nedošlo k situaci, kdy dvě organizační složky státu nakládají se stejným nemovitým majetkem. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který posuzoval žádost žalobkyně o zákonnou transformaci užívacího práva na právo vlastnické, byl zřízen zákonem č. 201/2002 Sb. a podle § 1 odst. 3 tohoto zákona se jedná o organizační složku státu; jeho předchůdcem bylo Ministerstvo financí, které od roku 2001, kdy mu byla podána žádost žalobkyně, o této žádosti nerozhodl (žádost mu byla doručena dne 29. 6. 2001). Pozemkový úřad, který v roce 2007 rozhodoval o návrhu paní [jméno] [příjmení], vykonával činnost podle zákona č. 229/1991 Sb., byl zřízen jako správní úřad pod Ministerstvem zemědělství dle § 19 písm. a) a § 20 odst. 1 písm. a) zák. č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo financí (předchůdce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) jsou organizační složky státu, což je uvedeno v § 3 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

63. Dále soud zdůrazňuje, že zákon č. 229/1991 Sb. v § 5 odst. 1 rozděluje povinné osoby na dvě kategorie, a to na (a) stát a (b) právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona (24. 6. 1991) nemovitosti drží. [příjmení], která nemovitosti drží, se podle § 5 odst. 2 tohoto zákona rozumí právnická osoba, která měla ke dni účinnosti tohoto zákona k nemovitosti právo hospodaření nebo právo trvalého užívání. I kdyby byly splněny podmínky pro vydání předmětných pozemků [jméno] [příjmení], byla by povinnou osobou žalobkyně, nikoli stát (tehdy evidovaný jako vlastník). Za této situace bylo podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona povinností paní [jméno] [příjmení] vyzvat žalobkyni k vydání pozemků a uzavření dohody o vydání pozemků, přičemž úlohou Pozemkového úřadu by bylo tuto dohodu posoudit a následně schválit či neschválit ve smyslu ust. § 9 odst. 1, 2 zákona č. 229/1991 Sb. Již v tomto ohledu bylo rozhodnutí Pozemkového úřadu formálně chybné. Pokud Pozemkový úřad ve svém rozhodnutí ze dne 16. 2. 2007 uvádí, že paní [jméno] [příjmení] vydává podíly na pozemcích podle § 9 odst. 4 zákona s tím, že nedošlo k dohodě o vydání nemovitosti ve smyslu ve smyslu § 9 odst. 1 zákona, je tato informace zavádějící, když z obsahu spisu Pozemkového úřadu vyplývá, že [jméno] [příjmení] se se svými nároky na žalobkyni nikdy neobrátila a nikdy se nepokusila s žalobkyní uzavřít dohodu o vydání pozemků, přesto jí Pozemkový úřad vydal podíly ve výši ¼ na pozemcích, aniž o tom žalobkyni jakkoliv informoval. Z obsahu správního spisu je přitom zřejmé, že Ministerstvo financí o probíhajícím správním řízení o vydání předmětných pozemků vědělo, přičemž současně stejnému úřadu musela být zřejmá informace o procesu zákonné transformace užívacího práva na právo vlastnické uplatněné již v roce 2001 žalobkyní. Z obsahu spisu ani nevyplývá, že by kdy Ministerstvo financí o vydání předmětných pozemků s kýmkoli jednalo, jak je v rozhodnutí naznačeno.

64. Soud má dále za to, že b) předmětné pozemky nebylo možno vydat [jméno] [příjmení], neboť byly dány výjimky dle ust. § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/1991 Sb. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb. nemohl Pozemkový úřad vydat pozemek, který byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Podle § 11 odst. 1 písm. e) stejného zákona nemohl Pozemkový úřadu vydat pozemek v případě, že na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976. Z velmi strohého odůvodnění rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, č. j. PÚ 7456/07 ze dne 16. 2. 2007 není absolutně zřejmé, jak byla věc posuzována a z jakých důvodů bylo dospěno k rozhodnutí, když toto se jeví soudu jako vnitřně rozporné, neboť je v něm uvedeno, že na parcelách č. [rok], 5, 6 a 8 se nachází hřiště. Z provedeného důkazu - spisem Pozemkového úřadu Praha pak vyplývá, že na listu vlastnictví katastrálního úřadu vyplývá, že na pozemku parc. č. [rok] se nachází stavba a na některých dalších pozemcích je evidováno sportoviště. Vydávaný pozemek parc. č. [rok] je specifikován ve výroku rozhodnutí výměrou 290 m2, přestože jeho výměra dle geometrického plánu činila 298 m2. Odůvodnění rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné, vnitřně rozporné a rozporné rovněž s obsahem správního spisu a samotný výrok rozhodnutí vykazuje vady ve specifikaci vydávaných pozemků. Je třeba zdůraznit, že Pozemkový úřad ve svém rozhodnutí uvedl, že k pozemku parc. č. [rok] nebyla dohledána žádná archivní dokumentace, ostatní parcely jsou volné. Z vyjádření Městské části [obec a číslo] ze dne 28. 7. 2006 však vyplývá, že na pozemku parc. č. [rok] se nachází část hřiště a dle územního plánu je tento pozemek evidován jako území sloužící sportovišti. Rozhodnutí Pozemkového úřadu je vnitřně rozporné, když na jedné straně konstatuje, že na pozemcích se nachází hřiště, přesto z této podstatné informace nevyvodil žádné důsledky. Z obsahu spisu nevyplývá, že by úřad jakkoliv provedl sám pátrání či místní šetření na místě samém a ověřoval, jaké stavby se nachází na předmětných pozemcích, když minimálně z výpisu z katastru nemovitostí vyplývalo, že pozemek parc. č. [rok] je evidován jako zastavěná plocha a nádvoří. Rovně je zarážející, že se dle sdělení Úřadu Městské části odboru výstavby neměla dochovat žádná dokumentace, když v tomto soudním řízení bylo provedeno dokazování kolaudačními rozhodnutími odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 27. 6. 1991 o povolení užívání stavby šaten fotbalu a sauny v areálu [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 25. 2. 1991 o povolení užívání cvičného hřiště pro kopanou ve východní části areálu [anonymizována dvě slova] Balkán v [obec a číslo] a ze dne 9. 12. 1987 kolaudační rozhodnutí o povolení užívání nového hřiště pro kopanou ve východní části areálu [anonymizována dvě slova]. Současně bylo Městskou částí [obec a číslo] ze dne 18. 10. 2004 vydáno potvrzení o existenci stavby šaten na pozemku parc. č. 1919 a 19 v areálu [anonymizována dvě slova]. Z tohoto potvrzení vyplývá, že ohledně jedné ze dvou staveb se nedochovalo kolaudační rozhodnutí. Je evidentní, že předmětná kolaudační rozhodnutí musela navazovat na územní rozhodnutí a jejich„ nedohledání“ Úřadem městské části [obec a číslo] nutně nemuselo znamenat skutečnost, že dané pozemky byly„ volné“, resp. že nebyly naplněny podmínky dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) a e), jak dovodil ve svém rozhodnutí Pozemkový úřad.

65. Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí Pozemkového úřadu o vydání předmětných pozemků [jméno] [příjmení] je nicotné. Svůj závěr opírá mimo jiné o judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. [číslo] 2011, který konstatoval, že„ Obecný soud však nelze zbavit oprávnění posuzovat pro věc rozhodné hmotněprávní poměry, i když lze připustit, že toto oprávnění je v posuzované věci s ohledem na existenci rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 22. 11. 1999 podstatně zúženo; ostatně zásadně platí, že soud z takového rozhodnutí vychází, viz § 135 odst. 2 o. s. ř. Nicméně v nyní posuzované věci Nejvyšší soud sdílí právní názor nižších instancí o nicotnosti správního rozhodnutí o restituci pozemků. Prvním je nesprávná identifikace pozemků. Nezhojitelnou vadou rozhodnutí pozemkového úřadu se však stala především skutečnost, že bylo rozhodnuto o nemovitostech, jež nemohly být předmětem restituce a nespadaly tedy pod rozhodovací pravomoc pozemkového úřadu. To plyne z hmotněprávního závěru dovolacího soudu o kontinuitě vlastnictví žalobců (jejich právních předchůdců) k pozemkům, jak je vyloženo sub a). Žalobci nemohli v době vydání rozhodnutí pozemkového úřadu (22. 11. 1999) využít žádný právní prostředek k napadení tohoto rozhodnutí, ať již proto, že byli v restitučním řízení podle všeho opomenuti, nebo proto, že to zákonná úprava neumožňovala. Platí to nejen o zde analyzovaném postupu ve směru dosažení deklarace nicotnosti správního rozhodnutí, ale i o žalobě proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle části páté o. s. ř. (§ 244 a násl. o. s. ř.). Například v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3069/2005 se uvádí, že rozhodnutí správního orgánu o vydání pozemků osobě údajně oprávněné k restituci nemůže mít vliv na existenci vlastnického práva toho, kdo nebyl účastníkem správního (restitučního) řízení. Pokud navíc v době před rozhodnutím pozemkového úřadu o vydání nemovitostí nabyla k tomuto majetku vlastnické právo fyzická osoba, nelze tyto nemovitosti vydat v restituci s výjimkou postupu podle § 8 odst. 1 zákona o půdě.“ 66. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 730/2011 ze dne 14. 3. 2012 obecný soud sice není mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, vždy však zkoumá, zda nejde o paakt, tedy o správní akt nicotný. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 3745/2011 ze dne 11. 4. 2012 je obecný soud oprávněn posoudit nicotnost rozhodnutí pozemkového úřadu, pokud jsou v něm uvedeny pozemky, které nemohou být předmětem restituce. Taková vada správního rozhodnutí je nezhojitelná a soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. Dále soud vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008, který ve svých závěrech uvedl:„ Pro vyřešení výše uvedené otázky zásadního právního významu je nutné vyjít ze znění § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/1991 Sb., jenž stanoví, že pozemky nelze osobě oprávněné podle tohoto zákona vydat v případě, že na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976 Odvolací soud při výkladu tohoto ustanovení vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že v takovém případě je základní jen ta otázka, zda se pozemek, jenž byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, stal součástí sportovního zařízení. Je nerozhodné, zda-li je takový pozemek skutečně zastavěn, neboť citované ustanovení je lex specialis ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. c) téhož zákonného předpisu. Ze závěrů vyjádřených soudem odvolacím je patrné, že ten se přiklonil k takovému výkladu daného ustanovení, jenž je založen na potřebě zachování jednotnosti vlastnictví pozemků v zájmu zachování funkčnosti sportovních zařízení na takových pozemcích se nacházejících. V tomto ohledu nelze soudu odvolacímu ničeho vytknout, což bude podrobněji rozvedeno níže. Z dlouhodobě ustálené judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. jakožto jednoho z tzv. restitučních předpisů je nutno vykládat předně s ohledem na jeho účel těchto a mnoha dalších rozhodnutích se konstatuje, že daným účelem je částečné zmírnění následků minulých majetkových křivd, přičemž přednost má vždy snaha o restituci in integrum před poskytováním náhradních pozemků či finančních kompenzací. Institut překážek bránících vydání nemovitosti obsažený v § 11 zákona č. 229/1991 Sb. je dle citované judikatury institutem stanovujícím výjimku z účelu restitucí. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů, které v daném případě převažují nad účelem restituce a samotným restitučním nárokem na vydání původních pozemků a které by s ohledem na povahu zatížení pozemku vylučovaly nebo omezovaly jeho využití v jiném soukromém vlastnictví. Do úvahy o aplikaci ustanovení § 11 zákona č. 229/1991 Sb. je třeba vždy zahrnout prvek proporcionality mezi omezením restitučního nároku (tedy účelem restituce samotné) a konkrétním veřejným zájmem, který naplnění tohoto účelu brání. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/1991 Sb. obsahuje dva typy případů, kdy nelze nárokovaný pozemek osobě oprávněné vydat. V prvním případě se jedná o skutečnost, že na pozemku bylo zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení před 1. 10. 1976 a pak je překážkou pro vydání již samotná existence takového zařízení. Případ druhý zahrnuje ta tělovýchovná či sportovní zařízení zřízená až po 1. 10. 1976, kdy muselo dojít k vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu a o zřízení sportovního areálu muselo být vydáno uzemní rozhodnutí (viz i usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2002, sp. zn. IV. ÚS 342/02, veřejnosti dostupné též na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz). <i>67. Z rozebíraného ustanovení i z právě citovaného rozhodnutí Ústavního soudu pod zorným úhlem zásad, na nichž je tzv. restituční zákonodárství založeno, vyplývá závěr, že pro účely posouzení existence překážky pro vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/1991 Sb. je rozhodující především naplnění podmínky skutečné existence sportovního zařízení na oprávněnou osobou požadovaném pozemku. Jinými slovy řečeno, je třeba mít za prokázané, že na restitučním nárokem dotčeném pozemku se nachází stavba v občanskoprávním slova smyslu, kterou je možné považovat za sportoviště nebo stavba související s jeho chodem, případně že se jedná o pozemek, bez něhož by provoz sportovního zařízení nebyl bez neodůvodněných obtíží možný. Sportovní nebo tělovýchovné zařízení (či jeho část) musí být zkrátka na požadovaném pozemku zřízeno nebo požadovaný pozemek musí být za účelem jeho provozu užíván. Uvedené závěry je možné vyvodit i z dovolateli předestřeného nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 78/98 (veřejnosti dostupný též na internetových stránkách Ústavního soudu [webová adresa]), v němž Ústavní soud konstatoval, že při posuzování jednotlivých staveb nacházejících se ve sportovním zařízení (v daném případě se jednalo o Tyršovo hřiště), se jedná z technického hlediska o stavební objekty, které jsou sice schopny samostatné stavební existence a samostatného plnění určité vymezené funkce, ale z hlediska fungování a provozování sportu v areálu nemohou být osamostatněny ve smyslu ukončení jejich dosavadních funkcí, nemá-li dojít ke kolapsu sportovní činnosti. Pro vzájemnou provázanost funkcí mezi jednotlivými objekty se jedná o soubor objektů stavby, neboť jako stavbu nutno chápat celý sportovní areál (T. hřiště). Podle restitučních zákonů nutno vycházet z hlediska priority vlastnického vztahu k celku. I když se v citovaném nálezu jednalo spíše o posouzení pojmu areálu tělovýchovného zařízení jako vlastnického celku, kdy jako stavbu bylo nutno chápat celý sportovní areál, lze z něj nepochybně vyčíst, že pro existenci překážky vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 229/1991 Sb. je především rozhodné, zda by případné vydání tohoto pozemku nějakým způsobem omezilo funkčnost sportovního zařízení. Ústavní soud totiž vyzdvihl potřebu zachování chodu sportovního zařízení s tím, že z téhož důvodu je celý sportovní areál nutno považovat za jeden předmět vlastnického práva. A contrario, nenachází-li se na pozemku sportovní areál či jeho část, pak pozemek není jeho součástí (není částí sportovního areálu jako jednoho nedělitelného předmětu vlastnického práva), a může být tudíž vydán osobě oprávněné.“</i> 68. Z výše citované judikatury a provedeného dokazování soud učinil závěr, že rozhodnutí Pozemkového úřadu je nicotné, neboť Pozemkový úřad rozhodl dne 16. 2. 2007 o nároku paní [jméno] [příjmení], ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb., když mezi paní [jméno] [příjmení] a žalobkyní nedošlo k žádnému jednání ohledně dohody o vydání nemovitostí, navíc byly všechny vydané pozemky součástí sportovního areálu [ulice]. Pozemkový úřad mohl a měl v roce 2007 zjistit, že se vydávané pozemky nacházejí uvnitř sportovního areálu [ulice] a bezprostředně souvisí s provozem areálu nebo navazují na stavby, které se v areálu již řadu let nacházejí. Sportovní areál byl budován od poloviny minulého století, stavby byly kolaudovány v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, areál se nachází v uměle vystavěném kopci (výška cca 12 m), který je zpevněn opěrnými (záporovými) stavebními prvky. Ohraničení – oplocení celého sportovního areálu je v terénu patrné, takže nemůže být pochyb o tom, že se dotčené pozemky nacházejí uvnitř tohoto sportoviště.

69. Soud se dále zabýval otázkou platnosti kupní smlouvy mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] a dobré víry žalované při nabývání těchto pozemků. Po provedeném dokazování soud posoudil kupní smlouvu uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou ze dne 20. 8. 2015 jako neplatnou. Především soud zdůrazňuje, že žalovaná nabyla předmětné podíly od nevlastníka. Žalovaná nemohla být v dobré víře, že nabývá nemovitosti od vlastníka, když informace o tom, že je sporné vlastnické právu státu – České republiky - paní [jméno] [příjmení] získala od státu i od samotné žalobkyně, jak bylo v řízení prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Žalovaná získala od [jméno] [příjmení] podíly na pozemcích, které nemohla nijak reálně využívat, stejně jako její právní předchůdkyně. Pozemky se nacházejí ve sportovním areálu [ulice], kde jsou společně s dalšími pozemky součásti sportoviště. Pozemky nejsou v terénu samostatně ohraničeny, je vyloučené, aby vlastník ¼ pozemků nějak v terénu tyto své podíly identifkoval a například oplotil nebo je začal využívat pro bydlení či rekreaci. [jméno] prodávající [jméno] [příjmení] nikdy neprojevila zájem o společné nakládání s pozemky, jejím zájmem bylo pozemky zpeněžit, proto v roce 2014 jednala se státem (Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových) o vypořádání spoluvlastnických vztahů, což úřad odmítl s odkazem na řešení nároku žalobkyně na převod pozemků do jejího vlastnictví. Dne 20. 8. 2015 uzavřela [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, kterou podíly na předmětných nemovitostech převedla na žalovanou, přičemž informace o tom, že žalobkyně uplatnila právo na transformaci práva bezplatného užívání na vlastnické ohledně celých pozemků (nejen podílu na pozemcích o velikosti ideální ¾) jí byla známa. Ze sdělení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 23. 5. 2014 zcela jednoznačně vyplynulo, že„ z důvodu žádosti [anonymizována dvě slova] o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické dle ust. § 879c obč. zák. mimo jiné také u předmětných pozemků nemůže úřad s předmětnými pozemky nakládat. Otázka vzniku vlastnického práva k předmětným pozemkům nebyla k dnešnímu dni dořešena. Dořešení otázky vzniku vlastnického práva brání spor [anonymizována dvě slova] v otázce kompetence osob oprávněných za [anonymizována dvě slova] jednat, není postaveno najisto, kdo je vlastníkem předmětných pozemků, resp. jejich části a zda v otázce vzniku vlastnického práva nevzniknou sporné otázky“. Tato informace byla následně sdělena rovněž straně žalované. I z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaná si musela být vědoma toho, že od paní [jméno] [příjmení] nabývá pozemky, které jsou zahrnuty v žádosti žalobkyně podle § 879c obč. zák., a že rovněž [jméno] [příjmení] ohledně sporného nabytí podílů na pozemcích věděla, čemuž odpovídala rovněž kupní cena (soud zde upozorňuje, že kupní cena za podíly na všech pozemcích, kterou zaplatila žalovaná, činila 2 400 000 Kč, přičemž kupní cena za podíly POUZE na podílech na pozemcích [rok] a [rok] mezi žalovanou a Ing. [jméno] [příjmení] činí 3 600 000 Kč). Skutečnost, že i [jméno] [příjmení] si svým vlastnickým oprávněním nebyla zcela jista, potvrdil ve své svědecké výpovědi rovněž [jméno] [příjmení] (protože věděla, že její nabytí podílů bylo„ takové, jaké bylo“). Informace o spornosti vlastnického práva k pozemkům byla běžně dostupná u prodávající [jméno] [příjmení], státu (zapsaného vlastníka zbývajících podílů) a samozřejmě u žalobkyně jako provozovatele sportoviště a skutečného vlastníka pozemků. Od žalované bylo možné dle názoru soudu žádat, aby si tuto informaci opatřila, když se jedná o obchodní korporaci - podnikatele, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné navíc pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Vyžadovat po žalované jako obchodní korporaci zachování větší míry opatrnosti bylo možno zvláště za situace, kdy žalované muselo být zřejmé, že pozemky (tím spíše podíly na nich) nemají bez další vazby na sportovní areál žádné rozumné využití. Jakýkoli přístup k pozemkům vede přes sportovní areál, tvar pozemků i jejich územní využití neumožňuje realizaci žádné individuální výstavby. Pokud by žalovaná před koupí uvedených podílů od prodávající [jméno] [příjmení] zjišťovala, jakou část pozemků kupuje, zjistila by zcela zřejmě, že nabývá pozemky (podíly ve výši ¼) v oploceném sportovním areálu [ulice]. Žalovaná při zakoupení podílů na pozemcích neučinila nic, co by svědčilo o běžné obezřetnosti kupujícího, žalovaná v řízení neprokázala, že by před uzavřením kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] oslovila osobu evidovanou v katastru nemovitostí jako vlastníka ¾ podílů pozemků nebo žalobkyni jako provozovatele sportoviště; z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] však vyplývá, že žalovaná musela nabýt pochybnosti o skutečném vlastníkovi pozemků již od paní [jméno] [příjmení], přesto od ní podíly na pozemcích zakoupila. Žalovaná tedy nemohla být v dobré víře, že kupuje podíly na pozemcích od pravého vlastníka. O spekulativnosti jednání žalované (a absenci dobré víry) dále svědčí i fakt, že při vědomí spornosti vlastnického práva k celým předmětným pozemkům uzavřela v roce 2020 kupní smlouvu s Ing. [jméno] [příjmení], a to za cenu podstatně vyšší, než příslušné spoluvlastnické podíly sama nabyla. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že žalovaná nemůže být chráněna ust. § 894 o. z. o dobré víře v zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí (zásadou materiální publicity), když z provedeného dokazování je zřejmé, že ohledně koupě předmětných pozemků nevykázala ani potřebnou míru obezřetnosti, která by se od obchodní korporace s daným předmětem podnikání dala očekávat.

70. Zde soud poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. února 2018, sp. zn. IV. ÚS 4115/17, z jehož závěrů plyne:„ Stěžovatelé nebyli v dobré víře, protože v blízkosti sporného pozemku žili více než dvacet pět let, věděli, že sporný pozemek je společně s dalšími pozemky vedlejšího účastníka oplocený a vedlejším účastníkem užívaný. S ohledem na tato zjištění nelze než potvrdit, že bylo povinností stěžovatelů před uzavřením kupní smlouvy obrátit se na vedlejšího účastníka a ověřit, jaký je skutečný právní stav předmětu koupě. Jestliže stěžovatelé kupní smlouvu za těchto podmínek uzavřeli pouze v dobré víře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí, jde tato skutečnost k jejich tíži a nelze v dané situaci přiznat pozitivní účinky materiální publicity veřejného seznamu. Potřeba šetření skutečného právního stavu je však vyloučena pouze tehdy, nejsou-li zde objektivní důvody, které vzbuzují pochybnosti o souladu skutečného právního stavu a stavu zapsaného. Takové důvody mohou vyplynout zejména z fyzického stavu věci, která je předmětem právního jednání (jedná-li se o věc hmotnou). Nabyvatel tedy musí věnovat pozornost indiciím faktického rázu. Ve vztahu k nemovitostem je v této souvislosti nutno klást důraz na osobní fyzickou prohlídku nemovitosti před jejím zakoupením, která může odhalit i některé právní vady, zejména pak vady spojené s rozsahem vlastnictví či užíváním věci cizí osobou. Možnost a potřebu prohlídky kupované nemovitosti je třeba posuzovat podle okolností jednotlivého případu – nepochybně bude zcela odlišná v případě bytu pro osobní potřebu, v případě vzdálené nemovitosti pořizované z ryze investičních důvodů či v případě pozemku sloučeného v období kolektivizace do jednoho půdního celku, jehož hranice nejsou v terénu patrné a na kterém hospodaří pachtýř. V tomto ohledu je nadále aktuální prvorepubliková judikatura Nejvyššího soudu, která se problematikou vztahu dobré víry nabyvatele a faktického stavu nemovitosti v řadě případů zabývala, přičemž podle okolností případu mohl faktický stav působit jak v neprospěch nabyvatele (v případech, kdy mu nevěnoval patřičnou pozornost nebo z něj nedovodil odpovídající závěry), tak i v jeho prospěch.“ 71. Dále soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2698/2015, ve kterém Nejvyšší soud„ na okraj poznamenává, že v dané věci kupoval žalovaný pozemek, který byl v držbě (a v užívání jako ve viditelném projevu držby) někoho jiného. Držba je ‚zevním projevem vlastnictví‘, je legitimačním stavem předběžně osvědčujícím vlastnické poměry; proto je předpokladem potřebným k nabytí věci, kterou užívá někdo jiný než převodce, od nevlastníka na základě dobré víry ve stav katastru nemovitostí, aby si nabyvatel ověřil, proč skutečné držební (užívací) poměry neodpovídají poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí.“ Toto pravidlo lze v obecné poloze nalézt i v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, kde se uvádí, že„ jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem … je na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem“. Soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem se, stejně jako dobrá víra, předpokládá, může však být prokázán opak (tzv. vyvratitelná právní domněnka). Existenci dobré víry je nutno zkoumat v časové souvislosti s okamžikem, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, posuzuje se dobrá víra se zřetelem k době, kdy byl podán návrh na zápis práva do tohoto seznamu. Dobrá víra je – obecně vzato – vnitřní přesvědčení osoby, že nejedná bezprávně. Jde o psychický stav jednající osoby, který sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Na dobrou víru lze usuzovat z konkrétních vnějších skutečností, jejichž prostřednictvím se toto vnitřní přesvědčení projevuje navenek a které dokazovány být mohou. Otázku dobré víry je třeba posuzovat nejen ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) smluvní strany, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018).

72. V usnesení sp. zn. 22 Cdo 4174/2017 dne 10. října 2017 pak k důvodům možné„ ztráty“ dobré víry Nejvyšší soud uvádí, že„ při zkoumání dobré víry nelze rovněž odhlížet od dalších skutečností, například od stavu na místě samém, tedy zda vlastník nemohl prostou prohlídkou pozemku mít pochybnosti o tom, že prodávající je skutečným vlastníkem převáděné nemovité věci … Kdyby postupovali žalovaní v rámci běžné opatrnosti, museli by pochybnosti nabýt; přitom nepochybně postačilo kontaktovat žalobce, a na základě toho by zjistili, že si žalobce činí vlastnický nárok na předmětný pozemek. Odvolací soud tak na základě provedeného hodnocení dokazování uzavřel, že dobrá víra žalovaných byla vyvrácena“.

73. Na základě všech těchto skutečností soud uzavřel, že z provedeného dokazování vyplynulo, že strana žalující prokázala absenci dobré víry na straně žalované v okamžiku uzavírání kupní smlouvy (resp. zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí) s [jméno] [příjmení] o tom, že nabývá příslušné ideální podíly na předmětných pozemcích od vlastníka, resp. že měla mít důvodné pochybnosti o nesouladu práva zapsaného a faktického, zvláště za situace, kdy o spornosti existence vlastnického práva věděla sama prodávající od Úřadu státu ve věcech majetkových, resp. od žalobkyně samé.

74. Ze všech těchto důvodů soud posoudil kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] jako neplatnou a uzavřel, že žalovaná není vlastníkem ideální ¼ předmětných pozemků, neboť oprávněným vlastníkem těchto pozemků je od 1. 7. 2001 ze všech již výše uváděných důvodů žalobkyně.

75. Ze všech těchto důvodů soud žalobě vyhověl.

76. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Tyto tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, dále odměna zástupce žalobkyně za 11 úkonů právní služby po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) (převzetí věci, žaloba, vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného proti předběžnému opatření, účast u jednání soudu dne 3. 8. 2021, doplnění žalobního tvrzení ze dne 19. 8. 2020, změna žaloby ze dne 19. 10. 2021, účast na jednání dne 26. 10. 2021, doplnění žaloby ze dne 10. 12. 2021, účast u jednání dne 13. 1. 2022, účast u jednání dne 22. 3. 2022, závěrečný návrh v písemné podobě ze dne 4. 4. 2022 dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a jeden půl úkon za účast u jednání dne 26. 4. 2022 dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) a. t., dále náhrada hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300 Kč a náhrada za DPH ve výši 21 %. Celková výše náhrady nákladů řízení tak představuje částku 53 492,50 Kč.