11 C 145/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitým věcem: pozemku parc. č. 2536, zastavěná plocha a nádvoří, o rozloze Anonymizováno m², jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, bydlení, dále k pozemku parc. č. Anonymizováno o rozloze Anonymizováno m², zahrada a dále k pozemku parc. č. Anonymizováno o rozloze Anonymizováno m², ostatní plocha, nacházející se v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa, na LV č. hodnota.

II. Nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy pozemek parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, o rozloze Anonymizováno m², jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno bydlení, pozemek parc. č. Anonymizováno o rozloze Anonymizováno m², zahrada a pozemek parc. č. Anonymizováno o rozloze Anonymizováno m², ostatní plocha, nacházející se v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Anonymizováno, katastrální pracoviště adresa na LV č. hodnota, se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 4 715 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce (původně právní předchůdkyně žalobce jako předchozí spoluvlastnice) se žalobou ze dne 7. 4. 2021, doplněnou podáním ze dne 5. 1. 2023 (č. l. 162), 18. 1. 2023 (č. l. 225) a ze dne 27. 2. 2023 (č. l. 253) domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku rozsudku (dále jen „předmětné nemovitosti“). K odůvodnění žaloby uvedl, že oba spoluvlastníci se shodují, že chtějí zrušit podílové spoluvlastnictví, neshodnou se však na obvyklé ceně nemovitostí a způsobu jeho vypořádání. Žalobce hodlá nemovitost užívat jako celek, provést jejich nutné a žádoucí opravy (zejména stavby). Má dostatek finančních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu žalovaného. Reálné rozdělení nemovitosti či vyčlenění bytových jednotek v domě vidí jako nereálné. Rodinný dům není možné rozdělit v poměru spoluvlastnických podílů účastníků ¾ a ¼. Takové rozdělení či rozdělení se poměrům podílů účastníků blížící by rovněž nemělo žádný účel ve vztahu k žalovanému (kterému by připadla minoritní rozdělená část domu – jinak by nebyl žalovaný schopen žalobce vyplatit na vyrovnání poměrů podílů aktuálních a nově vzniklých rozdělením). Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný užívá rodinný dům v rozporu s velikostí podílů a v rozporu s původní dohodou spoluvlastníků a proti vůli žalobce tak, že užívá 2/3 rodinného domu (celé 1. a 3. podlaží rodinného domu a garáž se skladem). Žalobce jako většinový spoluvlastník přitom rozhodl, že bude rodinný dům užívat výlučně on, a to tak, že bude v rodinném domě bydlet, přičemž žalovaný odmítá rodinný dům vyklidit. Za užívání domu nad rámec svého spoluvlastnického podílu žalovaný žalobci (ani dřívější žalobkyni jméno FO) ničeho neplatil a neplatí. Uvedené chování žalovaného představuje porušování práv žalobce coby majoritního vlastníka. Žalobce má za to, že s ohledem na shora uvedené by bylo přikázání nemovitosti do vlastnictví žalovaného či rozdělení nemovitosti v jiném poměru než ¾ ku ¼ (pokud by bylo vůbec možné) v rozporu s dobrými mravy, když soud by tímto de facto aproboval nezákonné chování žalovaného. Proti rozdělení rodinného domu či vyčlenění na jednotky svědčí i skutečnost, že rodinný dům má společný vstup, společný rozvod elektřiny, plynu, vody a odpadu. Stavební úpravy nezbytné pro rozdělení domu na 2 bytové jednotky či na 2 samostatné části by byly natolik rozsáhlé a nákladné, že nelze hovořit o ekonomicky proveditelném řešení. Dle odhadu žalobce by přestavba domu v tomto ohledu stěží nepřekročila 2 miliony Kč. V této souvislosti není ani zřejmé, kdo by hradil náklady na stavební rozdělení domu, neboť z dosavadního řízení, resp. chování žalovaného při vyjednávání o dohodě o vypořádání spoluvlastnictví vyplynulo, že žalovaný dostatečné finanční prostředky nemá.

2. K historii vzniku spoluvlastnictví uvedl žalobce, že nemovitosti vlastnila matka žalobcovy bývalé partnerky, tituly před jménem jméno FO, a její dcera jméno FO, každá vlastnila ½. Dcera (jméno FO) prodala svůj podíl na nemovitosti své sestře, žalobcově bývalé partnerce jméno FO. tituly před jménem jméno FO ještě za svého života darovala ¼ podílu žalovanému a ¼ jméno FO, která tím pádem získala ¾ nemovitosti. V rámci vyrovnání podílového spoluvlastnictví, po rozchodu se svou (bývalou) partnerkou jméno FO žalobce získal ¾ podíl na nemovitosti (směnili ½ podílu na nemovitosti v Anonymizováno za ¾ podílu na předmětné nemovitosti). Žalobce se svou bývalou partnerkou bydlel v nemovitosti od roku 2011 do roku 2018. Před nastěhováním žalobce a jeho bývalá partnerka zrekonstruovali a vybavili zařízením a nábytkem celé první patro. Veškeré opravy 1. a 3. nadzemního podlaží tak provedl žalobce a jeho bývalá partnerka jméno FO. Ve 2. podlaží pak bývalá partnerka žalobce vybudovala bezbariérovou koupelnu. Žalovaný do nemovitosti investoval minimálně. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný může bydlet ve svém rodinném domě v Anonymizováno, adresa, který má ve výlučném vlastnictví. Dům v podílovém spoluvlastnictví účastníků má 3 podlaží, a to (1.) sklep (neobyvatelný prostor rozdělený na technickou místnost coby plynovou kotelnu a dále menší a větší místnost), (2.) přízemí (3 místnosti + kuchyňka a sprchový kout a toaleta) a (3.) podkroví (3 + kk s koupelnou a záchodem). Žalobce zdůraznil, že žalovaný nemá žádné finanční prostředky na vyplacení finančního vyrovnání žalobci za (pokud by vůbec bylo reálné) rozdělení podílového spoluvlastnictví. Žalobce dále považuje za podstatné, že obdobně jako nelze přikročit k přikázání podílu tomu ze spoluvlastníků, který není schopen zaplatit vypořádací podíl dalšímu spoluvlastníku, nelze ze stejných důvodů realizovat sice technicky možné reálné rozdělení nemovitosti vedoucí k takovému uspořádání, že některý ze spoluvlastníků nebude schopen zaplatit finanční vypořádání druhému spoluvlastníku (který na hodnotě reálného rozdělení „tratí“ nad rámec svého podílu na nemovitosti). Provedení reálného rozdělení nemovitostí (zejm. domu) s ohledem na nemožnost poskytnutí finančního vypořádání ze strany žalovaného coby minoritního ¼ spoluvlastníka není objektivně proveditelné. Avšak i pokud by žalovaný disponoval schopností nahradit případný vypořádací podíl žalobci, nebylo by lze hovořit o variantě reálného rozdělení nemovitostí (domu). Za rozdělitelný lze totiž považovat dům jen v situaci, kdy by si stavební úpravy s rozdělením spojené nevyžádaly nepřiměřené vysoké náklady v poměru k aktuální hodnotě pozemku (jehož součástí je dům) a dále jsou-li všichni spoluvlastníci schopni takové náklady na reálně rozdělení poměrně hradit. Nemá-li žalovaný, jak sám potvrzuje, finanční prostředky na finanční vyrovnání, nebude je mít ani na úhradu nákladů spojených s realizací reálného rozdělení. Podkroví a přízemí netvoří samostatné byty. Do domu je ze zahrady jeden společný vstup; z předsíně pak vedou dvoje dveře do prostor v rámci přízemí a dále schodiště dolů do sklepa a schodiště nahoru do podkroví. Prostory v přízemí a prostory v podkroví nemají ani oddělené rozvody elektřiny, plynu a vody (podružná měřidla jsou toliko pomocná), ani oddělené rozvody odpadů; dům má jeden elektroměr a jeden podružný měřič, což by vyžadovalo úpravy se zabudováním min. 2 měřičů, stejně tak společně je řešen ohřev teplé vody z jednoho bojleru umístěného v podkroví. Pro úplnost žalobce dodal že nesouhlasí ani s žalovaným navrhovaným přidruženým řešením, že pozemek parc. č. Anonymizováno by při reálném rozdělení nemovitostí připadl do výlučného vlastnictví žalobce, když takový pozemek je při takové rozdělovací konstelaci fakticky nevyužitelný. Lze tedy uzavřít, že varianta vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením není proveditelná. S ohledem na nemožnost přikázání žalobcova podílu žalovanému, když ten není schopen poskytnout žalobci finanční vyrovnání, jako jediná v úvahu připadající varianta vypořádání zůstává přikázání podílu žalovaného do výlučného vlastnictví žalobce za finanční náhradu, kterou je žalobce schopen žalovanému zaplatit. Mezi účastníky panuje animozita vyhrocená mj. i dvěma zmařenými pokusy o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou. Další vyhrocení vztahů lze očekávat poté, pokud by se žalovaný neodstěhoval z domu, když dle rozhodnutí o užívání společné věci (přijaté po možnosti žalovaného se vyjádřit k návrhu) přijatém žalobcem má společné nemovitosti, včetně domu, s účinností od 1. 8. 2023 užívat výlučně žalobce se svou rodinou. Rodinní příslušníci žalobce rovněž nechtějí sdílet dům se žalovaným s ohledem na jeho soudně trestní minulost.

3. Žalovaný v podání ze dne 10. 5. 2021 (č. l. 28), ze dne 3. 6. 2021 (č. l. 31), ze dne 5. 1. 2023 (č. l. 220), v podání ze dne 23. 1. 2023 (č. l. 231), 28. 2. 2023 (č. l. 258), ze dne 6. 8. 2024 (č. l. 322) uvedl, že souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví. Ohledně jeho vypořádání nejdříve navrhoval, že by bylo vypořádání provedeno tak, že by prodal svůj dům v Anonymizováno a z realizace podeje vyplatil vypořádací podíl žalobci (tedy navrhl přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví). Z tohoto návrhu na vypořádání (č. l. 31) v průběhu řízení upustil s tím, že realitní trh stagnuje a prodej domu v Anonymizováno není ekonomicky výhodný. V následných podáních žalovaný navrhl rozdělení společných nemovitostí tak, že navrhl rozdělení domu na jednotky, a to následovně: I. a) prostory bytu v podkroví domu (užívané žalovaným) vyčlenit jako bytovou jednotku č. 1; b) prostory bytu v přízemí domu (užívané nájemci žalobce) vyčlenit jako bytovou jednotku č. 2; c) sklepní prostory v suterénu domu vyčlenit jako nebytovou jednotku č. 3; přičemž společnými částmi této nemovité věci by zůstaly vstupní chodba v domu, schodiště do podkroví a schodiště do suterénu společně s tímto pozemkem a společnými částmi domu ve smyslu § 1160 o. z. ve spojení s § 5 a 6 nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. II. pozemek parc. č. Anonymizováno (zahrada) žalovaný navrhl zahrnout jako funkčně spojený pozemek k pozemku zastavěnému (jako společné části), přičemž: část A (vyznačená v přiložené katastrální mapě) by zůstala společnou pro užívání vlastníky všech zřízených jednotek; část B (vyznačená v přiložené katastrální mapě) by byla určena k výlučnému užívání vlastníkem bytové jednotky č. 1; část C (vyznačená v přiložené katastrální mapě) by byla určena k výlučnému užívání vlastníkem bytové jednotky č.

2. III. pozemek parc. č. Anonymizováno (garáž, dílna) žalovaný navrhl nezahrnovat jako funkčně spojený k pozemku zastavěnému a současně navrhl nepřistupovat ani k jeho reálnému rozdělení, které podle jeho názoru není fakticky možné. Po takovémto rozdělení domu na jednotky by žalovaný nabyl vlastnické právo k bytové jednotce č. 1, přičemž s tímto vlastnictvím by bylo spojeno právo nevýlučného užívání společných částí domu a části A pozemku parc. č. Anonymizováno a dále právo výlučného užívání části B pozemku parc. č. Anonymizováno. Žalobce by nabyl vlastnické právo k bytové jednotce č. 2, k nebytové jednotce č. 3 a k pozemku parc. č. Anonymizováno a dále by mu svědčilo právo nevýlučného užívání společných částí domu a části A pozemku parc. č. Anonymizováno a dále právo výlučného užívání části C pozemku parc. č. Anonymizováno 4. Žalovaný dále zdůraznil, že nemá likvidní finanční prostředky na zaplacení vypořádacího podílu žalobci. Žalovaný je sice vlastníkem nemovitostí v k. ú. adresa, obec adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. hodnota vedeném Katastrálním úřadem Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa (pozemek parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je budova č.p. Anonymizováno (rodinný dům), a pozemek parc. č. Anonymizováno; ovšem nemá možnost v této nemovitosti bydlet ze dvou důvodů: a) nezletilý syn žalovaného jméno FO trpí poruchou autistického spektra – podezřelý výraz bez poruchy intelektu, nicméně nechápe a nedodržuje pravidla sociálního chování a neadekvátně reaguje na změny ve svém prostředí. Výrazná změna jako stěhování do jiné části Prahy (spojená se změnou školy) by se negativně promítla do psychického stavu syna žalovaného; b) žalovaný tuto nemovitost pronajímá, přičemž nájem z této nemovitosti je aktuálně jediným zdrojem jeho příjmů, neboť péče o nezletilého syna neumožňuje žalovanému vykonávat plnohodnotnou práci. Ke schopnosti žalovaného vyplatit částku na vyrovnání nově vzniklých podílů žalovaný uvedl, že hodnota spoluvlastnického podílu o velikosti id. ¾ na nemovitostech se diametrálně liší od hodnoty potřebné na vyrovnání nově vzniklých podílů (zejména získá-li žalovaný pouze bytovou jednotku v podkroví a žalobce všechny ostatní nemovitosti). Žalovaný odmítá dům opustit také proto, že byl postaven jeho předky a po mnoho generací užíván jeho rodinnými příslušníky i jím osobně, takže k němu má osobní vazbu. K nákladům na přestavbu domu se žalovaný neshoduje se žalobcem v pohledu na rozsah nutných stavebních úprav domu za účelem jeho rozdělení na jednotky. Žalovaný je přesvědčen, že nutnost stavebních úprav je s ohledem na výše uvedené skutečnosti (samostatné vstupy do bytů, podružná měřidla médií) minimální a žalobce je záměrně zveličuje za účelem vytvoření dojmu, že jediným řešením sporné situace je přikázání nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaný je sice přesvědčen, že toho s ohledem na technický stav domu nebude třeba, nicméně je ochoten podílet se na případných nákladech rozdělení domu na jednotky částkou 200 000 Kč. Ke vztahům spoluvlastníků žalovaný konstatoval, že mezi účastníky řízení není vedeno žádné soudní řízení a účastníci spolu běžně komunikují. Z těchto důvodů je žalovaný přesvědčen, že takové vztahy je možno očekávat i v budoucnu.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Účastníci učinili nesporným, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí v rozsahu ideální ¼ pro žalovaného a ¾ pro žalobce (viz rovněž informace o pozemku a seznam nemovitostí na LV na č. l. Anonymizováno. Oba chtějí zrušit podílové spoluvlastnictví.

7. Ze směnné smlouvy ze dne 5. 10. 2021 (č. l. 565), darovací smlouvy (č. l. 173) a kupní smlouvy (č. l. 179) a dále z obsahu černobílých fotografií (na č l. 185-187) soud zjistil, že sestra žalovaného jméno FO je současně bývalou partnerkou žalobce, spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech žalovaný získal darem od matky tituly před jménem jméno FO, žalobce získal podíl o velikosti ¾ na základě směnné smlouvy se svou bývalou partnerkou jméno FO. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky spornou.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 28. 12. 2022 (č. l. 181) soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti - pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba rodinného domu čp. Anonymizováno, vše v k. ú. adresa, obec adresa. Dle tvrzení žalovaného tuto nemovitost pronajímá. Původně žalovaný uvažoval o prodeji nemovitosti za účelem vyplacení vypořádacího podílu žalobce. Z prodeje během řízení upustil (viz emailová korespondence právního zástupce žalovaného ze dne 11. 8. 2022 na č. l. 157).

9. Žalobce vlastnil se svou sestrou nemovitosti – pozemek parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba č.p. Anonymizováno v k. ú. adresa, obec adresa, kterou v průběhu řízení prodali, aby žalobce mohl vyplatit žalovanému vypořádací podíl na předmětných nemovitostech (zjištěno z informací o pozemku parc. č. hodnota evidované ke dni 24. 1. 2023 a ke dni 12. 11. 2025).

10. Ze zprávy o psychologickém vyšetření jméno FO, narozeného dne datum (č. l. 188) a dále ze zápisu ze schůzky se zájemcem o sociální služby rané péče ze dne 15. 1. 2021 (č. l. 43) a ze zprávy Pedagogicko-psychologické poradny pro adresa a 8 ze dne 20. 5. 2021 (č. l. 49) soud zjistil, že nezletilý syn žalovaného byl vyšetřen ve Anonymizováno dne 12. 4. 2022. Nezletilý vykazuje znaky poruchy autistického spektra – podezřelý výraz bez poruchy intelektu. Nezletilému vadí jakékoliv změny režimu, vyžaduje pravidelný režim, má potíže se vstupem do nového prostředí a se změnami, jako je i změna bydliště. Otci nezletilého bylo doporučeno vyhýbat se větším režimovým změnám, adaptace na změny je pro nezletilého jméno FO náročné téma a reaguje obvykle regresivně, tj. vrací se na nižší vývojovou úroveň.

11. Z výslechu žalobce (č. l. 328) soud zjistil, že rodinný dům v Anonymizováno se sestrou prodává proto, aby mohl vyplatit žalovaného. Jedna dcera žije v podnájmu za 26 000 Kč, nabídl jí, aby se s ním přestěhovala do předmětné nemovitosti, pokud by mu celá připadla. Chtěl by udělat větší rekonstrukci celého domu a předmětné nemovitosti užívat i s partnerkou, která však nechce v domě bydlet i s žalovaným. Nemovitosti chce proto užívat i se svou rodinou. Se svou bývalou partnerkou udělali v domě rekonstrukci, zjm. Anonymizováno stavěl svépomocí velkou část, má na to účty až na 1,5 milionu Kč. Chtěl by provést v domě rekonstrukci, zejména střechy, počítá tak za 4 - 5 000 000 Kč. Myslí si, že nezletilý jméno FO by stěhování zvládl, jen by na to musel být připraven, je velice inteligentní.

12. Z výslechu žalovaného (č. l. 332) soud zjistil, že psychický stav jeho syna se zlepšuje, ale se změnami je třeba být nadále opatrný. V domě v Anonymizováno má tři bytové jednotky, které pronajímá. Nehodlá se tam přestěhovat, neboť jednak z nich generuje svůj jediný příjem, jednak by chtěl pro syna zachovat prostředí adresa, aby neměnil školu, z Anonymizováno by dojíždění bylo zdlouhavé. Pokud by se stěhoval, chtěl by se stěhovat pouze v rámci adresa. Na dopis žalobce, že jako většinový spoluvlastník chce užívat předmětné nemovitosti, prozatím nereagoval. Vztahy se žalobcem považuje za korektní.

13. Ze znaleckého posudku č. hodnota ze dne 27. 9. 2022 z oboru ekonomika, ceny a odhady, vypracovaného právnická osoba., soud zjistil, že ke dni 27. 9. 2022 tato znalecká kancelář ocenila obvyklou cenu předmětných nemovitostí na 17 913 000 Kč. Posudek neobsahuje doložku dle § 127a o. s. ř.

14. Ze znaleckého posudku č. hodnota ze dne 3. 3. 2021 (č. l. 7) soud zjistil, že tento posudek byl vypracován ke dni 3. 3. 2021 tituly před jménem jméno FO pro původní spoluvlastnici podílu ¾ jméno FO, dle posudku před 8 lety byla provedena rekonstrukce podkroví (změna dispozice, nová koupelna + WC, podlahy, rozvody ZTI, klimatizace, elektřina). Stávající technický stav domu je v suterénu zhoršený (výrazná vlhkost na zdech), v 1. NP průměrný a v podkroví dobrý. Jedná se o řadový rodinný dům. Obvyklou cenu nemovitostí ocenil znalec na 14 060 000 Kč.

15. Ze stavebního návrhu rodinného domu na dvě bytové jednotky zpracovaného generálním projektantem právnická osoba, hlavním projektantem tituly před jménem jméno FO (na č. l. 512 a 513) a z vizualizace (č. l. 320-321) soud zjistil, že bylo navrženo možné rozdělení nemovitostí tak, že podkroví, kde již je v současné době oddělená bytová jednotka, bude menší částí domu (1/4), zbytek domu, větší přízemní byt, suterén, zahrada, garáž, zůstanou druhému majiteli. Aby byly části domu zcela nezávisle odděleny, bude potřeba zbudovat venkovní schodiště do bytové jednotky v podkroví domu. Do bytu v podkroví by se vstupovalo zvenku po zřízené terase na střeše stávající verandy. Bytová jednotka v podkroví má podružný vodoměr pro měření spotřeby studené vody. Elektřina je zatím společná, u každé bytové jednotky je stávající podružný elektroměr. Ústřední vytápění podkrovního domu bude vyřešeno tepelným čerpadlem, které bude umístěno na střeše domu nebo na nově vybudované terase. Případný hluk bude vyřešen tlumičem. Vstup na původní schodiště domu bude po vybudování venkovního vstupu zazděn. K ploše bytu ve 2. NP je třeba připočítat část pozemku - zahrady, kde bude umístěno schodiště do horního bytu. Do přízemního bytu bude nadále vstup po stejném venkovním schodišti do verandy, ze které se jde do bytové jednotky v 1. NP, která bude mít 104,5 m2 + suterén, zahrada a garáž. Dále bude majitel této části domu vlastnit i suterén domu, který byl upraven jako nebytová část. Jedinou společnou částí domu bude předzahrádka s brankou, kudy se jde jak do stávajícího domu, tak i ke schodišti bytu ve 2. NP. Přibližné navržené rozdělení: žalovaný: 67,81 m2 + část zahrady a schodiště 30 m2, dohromady 97,81 m2. Žalobce 104,5 m2 +35 m2 + 189 m2+19 m2, dohromady 347,5 m2.

16. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí a z oboru stavebnictví, odvětví pozemní stavby-stavby obytné, zadaného soudem ze dne 18. 6. 2025, č. č. účtu, zpracovaného tituly před jménem jméno FO (č. l. 394) soud zjistil, že obvyklá cena oceňovaných nemovitostí po zaokrouhlení činí 18 860 000 Kč. Oceňované nemovitosti nelze rozdělit takovým způsobem, aby odpovídal aktuálním spoluvlastnickým podílům na nemovitých věcech na části ani rozdělením (vyčleněním) na samostatné jednotky, jejichž velikost a standard stavebně technického stavu by přesně odpovídal aktuálním spoluvlastnickým podílům. Rozdělení (vyčlenění) na zcela srovnatelné bytové jednotky dle přesné výše spoluvlastnického podílu tak, aby byly reálně srovnatelné, není prakticky možné. V případě, že by bylo realizováno nové venkovní schodiště, je nutné zajistit povolení stavebního záměru k výstavbě venkovního schodiště a vstupu do 2. NP. Prostory v 1. PP se společným kotlem a měřidly sítí by byly přístupné jen z jednotky v 1. NP. Navrhované rozdělení na samostatnou bytovou jednotku v 1. NP a 2. NP v domě neodpovídá aktuální výši spoluvlastnického podílu spoluvlastníků. Náklady na takové rozdělení se velmi pravděpodobně budou pohybovat ve vyšších set tisících či v případě většího rozsahu až jednotky milionů Kč. Dále znalec uvedl, že ani jiné stavebně technické řešení rozdělení nemovitostí či na zcela srovnatelné jednotky ve stavbě není prakticky možné. Pokud by byla zřizována služebnost stezky pro žalovaného vůči pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, dojde dle rozsahu zatížení ke snížení ceny nebo hodnoty pozemku parc. č. Anonymizováno. Hodnota spoluvlastnického podílu na oceňovaných nemovitých věcech ve výši ¼ činí částku 4 715 000 Kč.

17. Z výslechu znalce tituly před jménem jméno FO (čl. 561) soud zjistil, že z jeho technického pohledu nemovitost tvoří jeden funkční celek, je to jeden rodinný dům s garáží a se zahradou. Ze stavebního hlediska je teoreticky dělitelné úplně vše, někdy i za cenu, že se „to celé zbourá a může se to postavit celé znovu“. Nicméně jedním z několika parametrů, které rozdělení musí splňovat, je, že by rozdělení mělo být ekonomické a nemělo by to vyžadovat zvýšené náklady nebo zvýšené investice. Strany sporu drží nemovitosti ve spoluvlastnickém poměru 1/4 versus 3/4, takže pravděpodobně dům nelze dělit na čtvrtiny. Pravděpodobně jediné čistě teoreticky možné dělení je dělit stavbu na dvě bytové jednotky. Nicméně dělení na bytové jednotky si vyžádá poměrně masivní investice. Nemovitost – stavba – je v průměrném stavebnětechnickém stavu, který bude v nejbližší době vyžadovat poměrně razantní investice, aby byla funkční, neboť vykazuje stopy vlhkosti, stopy plísní atd. K návrhu strany žalované na dělení uvedl, že by takové dělení potřebovalo zpracovat projekt a nákres v řezu, který (ačkoliv jej požadoval od autorky stavebního návrhu tituly před jménem jméno FO) neobdržel. Náklady na toto teoretické dělení budou poměrně intenzivní a pokud strany budou nadále spoluvlastníci, ať už vydělení v potenciálních jednotkách, stejně spolu musí provádět správu nemovitosti a musí do nemovitosti investovat. Dům je sice užíván, ale proběhly v něm jen základní opravy a údržby. Jednotka v druhém nadzemním podlaží je v lepším stavu než jednotka v prvním nadzemním podlaží. Ke stavebnímu návrhu tituly před jménem jméno FO znalec uvedl, že jestli se bourá schodiště, dělá se nové schodiště, zasahuje se do statiky, je nutné mít projekt, stavební povolení nebo povolení stavebního záměru. To jsou masivní části, ovlivní se obě dvě jednotky, nemůže se to dělat za provozu. Z pohledu znalce je to technicky složité. tituly před jménem jméno FO jméno FO rozděluje nemovitosti metrově, ale opomíjí, že hodnota části domu v suterénu není ekvivalentní hodnotě části domu ve druhém nadzemním podlaží. Možná to „metrově“ vyjde nebo se to dá přepočítat, ale hodnotově to není totéž a vyžaduje to poměrně razantní investice. Principiálně dále není možné připočítat k metru bytu metry pozemků nebo obráceně. Jen samotný projekt by stál zhruba 100 000 Kč. Rozdělení nemovitosti (stavby) vyčleněním na bytové jednotky je technicky těžko proveditelné z důvodu schodiště, vedení inženýrských sítí, společných částí domu a zajištění přístupu. Co se týče ocenění, znalec ocenil nemovitosti jako jeden funkční celek, neboť se standardně neprodává kus pozemku u rodinného domku, kdy tvoří jeden funkční celek. Na určení obvyklé ceny je potřeba mít minimálně tři realizované prodeje srovnatelných věcí nebo věcí, který jsou s oceňovanou věcí nebo oceňovanými věcmi srovnatelné. U tržní hodnoty lze vyjít z nabídek a není nutné mít všechny tři realizované prodeje, vychází se obecně z metodiky oceňování. Nicméně velice těžko lze v lokalitě najít nabídky, že se prodávají tři pozemky u rodinného domu, maximálně se prodávají tři stání. Proto ocenil všechny nemovitosti jako jeden funkční celek, nikoliv zvlášť. Dům potřebuje investici, je to stavba, která potřebuje standardní opravy a údržbu.

18. Z potvrzení právnická osoba. ze dne 11. 11. 2025 soud zjistil, že žalobce má u této banky dva účty, na kterých má ke dni 11. 11. 2025 dohromady částku 5 575 715 Kč.

19. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

20. Žalobce a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, žalobce vlastní podíl ve výši ¾, žalovaný ve výši ¼. Oba chtějí zrušit podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Žalovaný v předmětné nemovitosti (stavbě) žije se svým nezletilým synem. Nemovitosti nelze reálně rozdělit a ani nelze v domě bez nadbytečných a vysokých nákladů vyčlenit bytové a nebytové jednotky. Žalobce prodal dům v Anonymizováno, který měl ve spoluvlastnictví se svou sestrou. Z tohoto prodeje generoval příjem, který je připraven ihned použít na zaplacení vypořádacího podílu žalovaného ve výši 4 715 000 Kč odpovídající ¼ ze znalecky stanovené obvyklé ceny nemovitostí ve výši 18 860 000 Kč. Žalobce chce nemovitosti užívat a bydlet v domě se svou partnerkou a se svými dcerami. Soužití v jednom domě s žalovaným by bylo problematické, jejich vzájemné vztahy jsou narušeny jednak sporem o vypořádání, jednak má žalobce za to, že žalovaný nadužívá svůj spoluvlastnický podíl. Jeho partnerka a rodina nechce bydlet v jednom domě se žalovaným. Mezi účastníky panují další nesrovnalosti (ohledně povolení stavby garáže, použití prostředků na nutné opravy a rekonstrukci domu, vyúčtování služeb). Žalovaný nevlastní dostatek finančních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu žalobce. Žalovaný nepracuje, je otec samoživitel, jediný příjem generuje z pronájmu vlastní nemovitosti (ve které se nachází 3 bytové jednotky) v Anonymizováno. Musel by si vzít úvěr na to, aby případné (jakékoliv) stavební náklady s vymezením bytových jednotek a nebytových jednotek v předmětné nemovitosti sanoval. Nezletilý syn žalovaného jméno FO má diagnostikovaný podezřelý výraz, změny jsou pro něj zátěží, na kterou se musí postupně připravovat. Proto žalovaný chce zůstat bydlet v rámci adresa, aby syn nemusel měnit školu a zachoval mu tím stabilitu prostředí.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

22. Dle § 1143 zákona č. 89/2013 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

23. Dle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

24. Dle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

25. Dle § 1145 o. z. při zrušení spoluvlastnictví rozdělením společné věci může soud zřídit služebnost nebo jiné věcné právo, vyžaduje-li to řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem.

26. Dle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

27. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a z komentářové literatury plyne, že rozdělením společné věci původní věc zaniká a vznikají dvě či více nových věcí, které následně připadnou jednotlivým spoluvlastníkům. Ač ani v případě transformace spoluvlastnictví k nemovitosti na bytové spoluvlastnictví (§ 1158 an.) nejde o rozdělení společné věci, judikatura ji zde řadí s tím, že nastupuje poté, co nelze společnou věc reálně rozdělit, a předchází tak přikázání společné věci některému ze spoluvlastníků za náhradu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NS“) ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016). Právní úprava v zásadě nevyžaduje souhlas spoluvlastníků s rozdělením společné věci (viz usnesení NS ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5439/2015), soud by ovšem měl ke stanoviskům účastníků přihlédnout. Výjimkou je stanovisko k vynaložení nákladů na rozdělení společné věci, kde je souhlas nezbytný (viz Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, § 1144).

28. Rozdělení společné věci nebrání, že (i) se nejedná o optimální řešení (viz rozsudek NS ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3685/2008), že (ii) bude nutno nově vzniklé věci užívat s určitými omezeními oproti dosavadnímu stavu, půjde-li o omezení přiměřená, že (iii) nově vzniklé věci nebudou přesně odpovídat výši spoluvlastnických podílů (rozsudek NS ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018) či že (iv) mezi spoluvlastníky existují špatné vztahy, ledaže zde bude dána ještě další významná okolnost (usnesení ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008). O podstatné snížení hodnoty rozdělením společné věci půjde tehdy, když rozdělením výrazněji klesne obvyklá cena nově vzniklých věcí, takže součet cen rozdělením vzniklých věcí je podstatně nižší než obvyklá cena věci nerozdělené. Ohledně limitu pro snížení hodnoty společné věci judikatura zdůrazňuje individuální posuzování případů, přesto zpravidla o podstatné snížení hodnoty nepůjde, bude-li rozdíl ceny původní věci a součtu cen věcí nově vzniklých menší než 15 % (rozsudek NS ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015), ledaže jsou dány výjimečné okolnosti případu (rozsudek NS ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 586/2017).

29. Rozdělení společné věci může vyžadovat vynaložení vysokých nákladů na rozdělení. Soudy podle judikatury musejí zvážit, do jaké míry lze po účastnících požadovat vynaložení nákladů spojených s reálným rozdělením (zvláště staveb); jestliže by reálné rozdělení nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, bylo by potřebné považovat z tohoto hlediska věc za reálně nedělitelnou (usnesení NS ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 967/2015). Pokud žádný ze spoluvlastníků nebude chtít ničeho na rozdělení společné věci vynaložit, bude třeba společnou věc považovat za nedělitelnou (usnesení NS ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4835/2015). Pokud naopak spoluvlastníci či část z nich požadují reálné rozdělení věci a jsou ochotni hradit převážnou část nákladů na rozdělení věci, je třeba podle judikatury společnou věc považovat za dělitelnou, byť náklady jsou podle obvyklých měřítek v nepoměru s cenou nově vzniklých nemovitostí (usnesení NS ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008).

30. Rozdělení společné věci nemusí vést ke vzniku nových věcí odpovídajících přesně výši ideálních podílů spoluvlastníků, nýbrž spoluvlastníkovi může být přikázáno více (či naopak méně), než na kolik by měl nárok; vzniklý nepoměr je třeba vyrovnat v penězích (rozsudek NS ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018). Obdobně se postupuje i tehdy, když sice vzniklé věci formálně vzato velikostně odpovídají výši spoluvlastnických podílů, ale vznikne nepoměr v hodnotě vzniklých věcí. Ten ze spoluvlastníků, kterému se na vyrovnání dostalo více, je povinen druhému spoluvlastníkovi nepoměr finančně nahradit (rozsudek NS ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1259/2003). Náklady na rozdělení společné věci ponesou spoluvlastníci rovným dílem, a nikoliv podle výše podílů, nebude-li soudním rozhodnutím stanoveno jinak. Stavby lze dělit toliko vertikálně (usnesení NS ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 22 Cdo 425/2007), výjimku tvoří rozdělení (transformace) na bytové jednotky (usnesení NS ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015).

31. Transformace na bytové jednotky přichází v úvahu, nelze-li pozemek se stavbou reálně rozdělit na dvě a více samostatných věcí, lze však spoluvlastnictví přeměnit na bytové spoluvlastnictví. Judikatura vyžaduje (i) existenci způsobilé stavby, která se typově k rozdělení na byty hodí a v níž lze vymezit alespoň 2 jednotky (rozsudek NS ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016), (ii) přiměřené náklady na realizaci a (iii) přihlédnout k okolnostem dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. K transformaci smí soud přistoupit jen tehdy, když vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a nevyžadují rozhodování soudu (rozsudek NS ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5345/2015); takové neshody musí být dostatečně intenzivní, nikoliv hypotetické či jen vyplývající ze sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

32. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1402/2022 pak plyne závěr, že „V souvislosti s vypořádáním spoluvlastnictví transformací společné věci (budovy) na vlastnictví jednotek Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5764/2016, odkázal rovněž na závěry obsažené v rakouské ustálené rozhodovací praxi, ze kterých lze s ohledem na obdobnou právní úpravu vyjít. Uvedl, že předpokladem tohoto způsobu vypořádání spoluvlastnictví je, „aby existovaly v dostatečném počtu objekty způsobilé k vytvoření bytového spoluvlastnictví nebo aby je bylo možné za přiměřených nákladů vytvořit [rozhodnutí rakouského Nejvyššího soudního dvora ze dne 30. 4. 1996, sp. zn. 5 Ob 2059/96x (dostupné na www.ris.bka.gv.at)]. Vychází se z toho, že reálné dělení společné věci je možné, pokud může být věc rozdělena bez podstatného snížení její hodnoty a nebrání-li tomu právní překážky. Každý spoluvlastník musí získat takovou část, která odpovídá hodnotě jeho podílu. Případné relativně malé hodnotové rozdíly pak lze vyrovnat v penězích. K tomu Nejvyšší soud podotýká, že při rozdělení společné věci (budovy) na jednotky lze rovněž zohlednit, aby nově vymezené jednotky a společné části domu mohly být účelně využity a na základě tohoto způsobu vypořádání spoluvlastnictví byly eliminovány případné konflikty vlastníků (současných i budoucích) jednotlivých jednotek při užívání i správě společných částí vypořádávané nemovitosti.“ 33. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, a na základě uvedených zákonných ustanovení, s přihlédnutím k aktuální judikatuře a komentářové literatuře dospěl zdejší soud k závěru, že je na místě zrušit podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a vypořádat je soudně, neboť účastníci, ač oba chtějí podílové spoluvlastnictví zrušit, neshodnou se (ani v průběhu řízení přes dostatečný prostor k jednání) na způsobu vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Žalobce setrval na stanovisku, že nemovitosti jako funkční celek nelze reálně rozdělit či transformovat podílové spoluvlastnictví na bytové spoluvlastnictví, aniž by se zásadním způsobem nezmenšila hodnota věci a aniž by si taková stavební úprava vyžádala nepřiměřené náklady, přičemž by takový způsob vypořádání byl nevhodný pro konfliktní (nikoliv bezproblémový) vztah účastníků a jejich rodinných příslušníků. Žalovaný naopak setrval na svém stanovisku, že nemovitost lze reálně rozdělit, resp. že lze transformovat podílové spoluvlastnictví na bytové spoluvlastnictví vyčleněním bytových jednotek ve stavbě.

34. Soud pro posouzení, zda tato dle zákona prioritní varianta způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví je možná a reálná, zadal znalecký posudek. Ze závěru znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO a z jeho výslechu jednoznačně vyplynulo, že reálné rozdělení nemovitosti, zejména pak stavby, možné není. Znalec se dále zabýval i otázkou vyčlenění bytových jednotek v domě, konkrétně transformací podílového spoluvlastnictví na bytové spoluvlastnictví, a i tuto variantu vyloučil. Soud se se závěry znalce, které jsou pečlivě odůvodněné a přezkoumatelné, ztotožnil. Za účelem objasnění některých námitek žalovaného soud dále znalce vyslechl, přičemž tento na svých závěrech vtělených do písemného znaleckého posudku setrval a zdůvodnil, že reálné rozdělení nemovitostí bez snížení jejich obvyklé hodnoty není možné. Dle závěru znalce se jedná o jeden funkční celek pozemků a stavby, tedy rozdělit nemovitosti, popř. vyčlenit ve stavbě bytové jednotky tak, aby odpovídaly spoluvlastnickým podílům žalobce a žalovaného, a přitom rozdělit i pozemky, znalec vyloučil a shrnul, že jsou předmětné nemovitosti nedělitelné. Transformaci na bytové jednotky vyloučil mimo jiné pro nevhodnost objektu k takovému postupu, nikoliv nepatrné rozdílné velikosti spoluvlastnických podílů, pro problém s přístupem do bytových jednotek, pro otázku inženýrských sítí, problém se zřízením samostatného vstupu. Znalec uvedl, že i hypotetické vyčlenění jednotek ve stavbě by si vyžádalo masivní investice včetně zpracovaného projektu (jen projekt minimálně v hodnotě 100 000 Kč), další náklady odhadl na statisíce až jednotky milionů. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení deklaroval, že volné peněžní prostředky nemá a musel by si i k takovým stavebním nákladům vzít úvěr, jeví se soudu tento způsob vypořádání spoluvlastnictví shodně se znalcem nereálný. I pokud by soud odhlédl od vysokých nákladů a investic souvisejících s přestavbou, je nutno zmínit, že dle znalce dům není v dobrém stavebně technickém stavu, v 1. PP vzlíná vlhkost, jsou zde plísně a dům bude vyžadovat také náklady na údržbu a opravu, neboť v minulosti byla údržba pouze základního charakteru. V neposlední řadě soud zmiňuje nevhodnost takového (i hypotetického) vypořádání mezi stávající spoluvlastníky i kvůli míře konfliktnosti a možným budoucím sporům. V řízení bylo prokázáno, že žalobce hodlá nemovitost užívat se svou partnerkou, ta společné soužití v domě s žalovaným vylučuje. Účastníci již nyní mezi sebou mají probíhající spor o způsob užívání (žalobce jako majoritní vlastník upozornil, že chce nemovitost užívat sám), spory týkající se vyúčtování služeb, s povolením pro stavbu garáže, spory týkající se míry nadužívání nemovitosti menšinovým spoluvlastníkem (žalovaný). Vzájemné vztahy se zhoršily i během soudního řízení, kdy v závěrečné fázi vyjednávání o způsobu vypořádání žalobce vnímal úkorně, že žalovaný ze svých nabídek opakovaně ustupoval či navyšoval nároky na výši vypořádacího podílu. I pokud by tak transformace podílového spoluvlastnictví na bytové spoluvlastnictví byla reálná (což bylo provedeným dokazováním vyloučeno), v souladu s judikaturou soud takové vypořádání považuje za nemožné pro existující konflikty mezi účastníky. Způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví nemá generovat budoucí konflikty mezi účastníky, což by se jevilo s ohledem na již stávající problémy mezi stranami ohledně vyúčtování, investic do oprav domu a další problémy jako velmi pravděpodobné. Zde soud odkazuje na konstantní judikaturu NS již výše zmíněnou, že k transformaci smí soud přistoupit jen tehdy, když vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a nevyžadují rozhodování soudu.

35. Soud proto dále postupoval dle § 1147 o. z. a zkoumal, zda je možné přikázat nemovitosti některému ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Ze zákona se zřetelně podává, že s přikázáním společné věci do svého výlučného vlastnictví musí spoluvlastník souhlasit. Jedná se přitom o sekundární způsob vypořádání spoluvlastnictví. Při rozhodování o tom, komu má být nemovitost přikázána, se posuzuje velikost spoluvlastnických podílů, budoucí účelné využití nemovitosti, možnosti její údržby a také solventnost. Solventností spoluvlastníka se má přitom zajistit, aby spoluvlastník, jehož (spolu)vlastnické právo bylo rozhodnutím soudu zrušeno, dostal za odnětí vlastnického práva přiměřenou náhradu (nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. II. ÚS 494/03, usnesení NS ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 493/2018). Solventnost má být dána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí, kdy spoluvlastník musí prokázat, že s potřebnými finančními prostředky disponuje nebo že je schopen si je opatřit.

36. Za odnětí vlastnického práva přináleží spoluvlastníkovi náhrada stanovená úvahou soudu. Soud má při své úvaze vyjít z obvyklé ceny společné věci, tedy ceny v místě a čase svého rozhodování (usnesení NS ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4556/2018); vychází se přitom z ceny, za niž by bylo možné reálně prodat celou věc, a nikoliv z ceny, za niž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl (usnesení NS ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2908/2015).

37. Aplikováno na poměry projednávané věci, žalobce v řízení prokázal, že má dostatek finančních prostředků na účtu a je schopen a ochoten ihned žalovanému zaplatit výši jeho vypořádacího podílu odpovídající ¼ ze stanovené obvyklé ceny předmětných nemovitostí ve znaleckém posudku. Pro účely rozhodování je totiž v konkrétním řízení pro určení přiměřené náhrady rozhodující cena nemovitostí v době jejich vypořádání. Podle zjištěné obvyklé ceny soud stanoví, kolik činí část obvyklé ceny odpovídající spoluvlastnickým podílům. Tato část odpovídá částce 4 715 000 Kč. Naopak žalovaný v řízení deklaroval, že ani na nutné stavební úpravy by neměl dostatek volných finančních prostředků, musel by si na ně zřejmě brát úvěr. Připravenost zaplatit na vypořádacím podílu žalobci ¾ částky z obvyklé ceny vyloučil úplně, když v průběhu řízení by tak mohl učinit pouze prodejem vlastní nemovitosti v Anonymizováno, od tohoto záměru však upustil. Soud ze všech těchto důvodů rozhodl, že vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce za současného zaplacení vypořádacího podílu žalovanému ve výši 4 715 000 Kč je jediný reálný způsob vypořádání a v souladu s § 1147 o. z. a v souladu s výše citovanou judikaturou tak rozhodl (výrok II). Soud stanovil jako přiměřenou náhradu částku, který vychází ze znaleckého posudku z oboru ekonomika tituly před jménem jméno FO, přičemž ¼ z obvyklé ceny všech nemovitostí činí 4 715 000 Kč. Tuto částku tak soud určil jako přiměřenou náhradu, kterou je žalobce žalovanému zaplatit. Lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. za souhlasu obou účastníků delší než třídenní, aby se předešlo možným komplikacím při převodu na účet. Pariční lhůta tak byla určena jako 15 dnů od právní moci rozsudku. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvody pro modifikaci výše náhrady, takovou modifikaci ostatně ani žádný z účastníků (ať směrem nahoru či dolů) ani nenavrhoval.

38. Soud již zamítl návrh strany žalované na doplnění dokazování o jím zpracovaný projekt včetně rozpočtu na rozdělení nemovitostí, popř. doplnění znaleckého posudku, případně znaleckého ocenění případných stavebních úprav souvisejících s vymezením bytových jednotek v domě a dalšího rozdělení pozemků mezi účastníky. Provedení takového důkazního návrhu soud považoval za nehospodárné a i finančně pro účastníky nevhodné, neboť jak již výše uvedl, rozdělení nemovitosti považuje za nevhodné i pro míru konfliktnosti vztahů účastníků, pro již nyní znalcem jednoznačně deklarované vysoké náklady na případné stavební úpravy v řádu statisíců až jednotek milionů a nevhodnost daných nemovitostí k rozdělení.

39. Soud se rovněž zabýval otázkou vhodnosti zrušení a provedeného způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví s ohledem na nezletilého syna žalovaného jméno FO, který trpí podezřelý výraz, který provází problém s jakýmikoliv změnami. Soud v této souvislosti uvádí, že řízení bylo započato v roce 2021 (nezletilému bylo 7 let), soud však rozhodoval po opakovaném pokusu stran smírně jednat (a přerušení řízení za tím účelem) až v roce 2025 (tehdy je nezletilému Anonymizováno Anonymizováno let). Soud proto dovodil, že žalovaný a jeho nezletilý syn měli dostatek potřebného času se s možností stěhování vypořádat, žalovaný měl zcela jistě dostatek potřebného času nezletilého na eventualitu stěhování připravit, aby mu nebyla způsobena žádná psychická újma. Lze také předpokládat, že se zvyšujícím se věkem je nezletilý na změny více adaptovaný (ostatně tuto skutečnost sám žalovaný připustil v rámci svého účastnického výslechu, když uvedl, že mimo jiné uvažuje o přechodu nezletilého na víceleté gymnázium). Změna školního prostředí je zcela jistě rovněž změnou, která bude vyžadovat (či vyžadovala) vhodnou a citlivou přípravu. Nelze tak usoudit, že stěhování nezletilého by bylo za této situace vyloučeno. Soud proto zamítl i žalovaným navrhované doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru psychologie za účelem posouzení, jaký by mohl mít dopad stěhování nezletilého syna žalovaného na jeho psychický stav.

40. Pro úplnost soud uvádí, že zamítl i případné další návrhy na doplnění dokazování učiněné v průběhu řízení, které dosud neprovedl, neboť by již na rozhodnutí soudu neměly vliv, stejně jako se již nezabýval hodnocením případně provedených důkazů, které rovněž na věc již neměly podstatný vliv.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS - st.59/23 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dle závěrů stanoviska v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Tyto zvláštní důvody soud v daném případě neshledal a rozhodl proto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnost uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.