11 C 147/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátem údaje o zástupci pro rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manželky] [celé jméno manžela], uzavřené dne 3. 9. 2002 před Vietnamským lidovým výborem v obci [jméno] [příjmení], obvod [jméno] [příjmení], město Hanoj, Vietnamská socialistická republika, se rozvádí.

II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené opatrovnice manžela [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, činí 4 356 Kč a bude proplacena po právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným dne 8. 4. 2021 se manželka domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství neplní žádnou ze svých funkcí. K odůvodnění žaloby uvedla, že manželství je zcela nefunkční, manžel po vzájemných rozporech opustil společnou domácnost více než před rokem, od té doby není s manželkou v kontaktu, manželství se stalo pouhým formálním svazkem. Za dobu manželství se manželům narodila nezletilá dcera [příjmení] [jméno] [celé jméno manžela], poměry nezletilé pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 60 P 96/2020.

2. S ohledem na skutečnost, že manžel je neznámého pobytu, byl mu ustanoven dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník v osobě Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, která rozhodnutí ponechala na úvaze soudu.

3. V daném případu jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že oba z manželů jsou nositeli občanství Vietnamské socialistické republiky. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí.

4. Soud postupoval podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a zkoumal otázku pravomoci českých justičních orgánů s ohledem na obsah Smlouvy mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a civilních, v České republice vyhlášené pod číslem vyhlášky č. 98/1984 Sb. Podle čl. 20 odst. 3 této smlouvy je při projednávání návrhu na rozvod manželství manželů je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. V daném případě se bydliště obou manželů nacházelo v době podání návrhu na území České republiky. K řízení o rozvodu jsou tak příslušné české soudy.

5. Podle čl. 20 odst. 1 uvedené smlouvy rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Z výše uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci neexistují procesní překážky návrh na rozvod manželství projednat a rozhodnout o něm, soud se přitom řídí právním řádem Vietnamské socialistické republiky.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z kopie oddacího listu (č. l. 9) bylo zjištěno, že manželé uzavřeli manželství dne 3. 9. 2002 před Lidovým výborem obce Hang Bo, provincie Hanoj, Vietnam.

8. Z rodného listu vydaného dne 26. 3. 2012 a z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 11. 2020, č. j. 60 P 96/2020-42 soud zjistil, že za trvání manželství se manželům narodila nezletilá dcera [příjmení] [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození]; poměry nezletilé pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem tak, že byla svěřena do péče matky, otci bylo stanoveno výživné v měsíční výši 3 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 2. 2021.

9. Z výslechu manželky během ústního jednání konaného dne 21. 3. 2022 soud zjistil, že manželé spolu nežijí ve společné domácnosti od roku 2019 s tím, že manžel již od roku 2015 docházel do společné domácnosti nepravidelně, aniž vysvětlil manželce důvod odchodů. Manžel od roku 2019 nekomunikuje s manželkou a manželka neví, kde bydlí, dle jejích pátrání se nezdržuje ani ve Vietnamu. Manželství bylo zpočátku spokojené, během manželství se manželé přestěhovali do České republiky, kde se dostali do finančních potíží, které částečně způsobily vzájemné odcizení manželů. Manžel opustil společnou domácnost, aniž manželce vysvětlil, z jakého důvodu a kam odchází, neplatí výživné na nezletilou dceru a nijak s manželkou nekomunikuje. Manželka má nového partnera. Manželka má za to, že manželství je již pouze formálním svazkem a hluboce rozvrácené a nemá zájem na jeho obnově.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 3. 9. 2002. Manželé již déle než půl roku nevedou společnou domácnost, manžel je neznámého pobytu a s manželkou nekomunikuje, neplatí výživné na dceru. Po dobu manželství se manželům narodila nezletilá dcera [příjmení] [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození]; poměry nezletilé pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2021. Manželství je v důsledku citového odcizení manželů hluboce rozvrácené a manželka nemá zájem na jeho obnově.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Dle čl. 55 vietnamského zákona o manželství a rodině č. 22/2000/QH10 ze dne 9. 6. 2000 (dále jen„ zákon o rodině“) jestliže oba manželé žádají o rozvod manželství a proces usmíření před soudem dle čl. 54 zákona o rodině se nezdařil, a bylo-li zjištěno, že si oba manželé dobrovolně přejí rozvod a jsou domluveni na rozdělení majetku, soud dohodu o rozvodu uzná. Nedohodnou-li se nebo by nebyly zajištěny oprávněné zájmy manželky a dítěte, rozhodne soud. Žádá-li o rozvod jen jeden z manželů a nepodařilo se dosáhnout soudního smíru a bylo prokázáno domácí násilí nebo docházelo-li k porušování manželských práv a povinností a tím je manželství hluboce rozvráceno, soud manželství rozvede.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti soud dovodil, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, neboť je dán rozvrat manželství ve smyslu výše citovaného zákona o rodině. Tyto podmínky jsou v dané věci nepochybně naplněny, neboť manželé spolu déle než půl roku nežijí, netvoří manželské společenství, nehospodaří spolu a z výslechu manželky je zřejmé, že tato manželské soužití obnovit nechce; manžel rodinnou domácnost opustil, nachází se neznámo kde, neplní vyživovací povinnost k manželce ani k nezletilé dceři. Za popsané situace nelze přisvědčit úvaze o možném zlepšení vztahů mezi účastníky v tom smyslu, že by došlo k obnovení manželského soužití. Soud za daného stavu dovodil, že manželství je trvale, hluboce a neodčinitelně rozvráceno, že je již pouze nefunkčním a formálním svazkem, na jehož udržení nemohou mít účastníci zájem, a nelze rozumně očekávat, že v tomto směru dojde do budoucna k zásadní změně. Veden těmito úvahami, soud při splnění zákonných podmínek vyslovil, že se manželství účastníků rozvádí.

14. Soud z úřední povinnosti rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.

15. O odměně ustanovené opatrovnice manžela soud rozhodl dle ust. § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) tak, že jí přiznal odměnu za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí zastoupení, účast u jednání), náhradu hotových výdajů po 300 Kč za každý z těchto dvou úkonů a náhradu za 21 % DPH, jíž je opatrovnice plátcem.