11 C 156/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 18 965 032 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 18 965 032 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 965 032 Kč od 24. 4. 2019 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 517 340 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 6. 2020 a doplněnou podáním ze dne 27. 1. 2021 (č. l. 201) se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující dle ní nárok za poskytnuté zdravotní služby pacientům – pojištěncům žalované za rok 2017. K odůvodnění žaloby uvedla, že je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Anonymizováno, přičemž zřízena byla za účelem poskytování zdravotních služeb na základě rozhodnutí Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno. Žalobkyně odkázala na závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR (zejména na nález ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13 a na nález ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16), dle nichž v podmínkách cenové regulace vydané úhradovou vyhláškou a omezené smluvní volnosti ve smyslu vyhlášky o rámcových smlouvách úhrada za poskytnuté zdravotní služby má odpovídat alespoň účelně vynaloženým nákladům za tyto služby při absenci jiných zdrojů financování poskytnutých služeb. Žalobkyně má za to, že v segmentu hospitalizační péče poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované tento požadavek na základě vyúčtování v roce 2017 splněn nebyl. Žalobkyně proto žádá doplacení částky 18 965 032 Kč za poskytnuté zdravotní služby ve formě hospitalizací pojištěnců žalované v roce 2017 ve výši rozdílu mezi reálnými náklady účelně vynaloženými za tyto služby a úhradou za tyto služby, neboť žalobkyně objektivně neměla a nemá jiných zdrojů financování těchto zdravotních služeb.

2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi účastnicemi řízení byla dne 31. 3. 2013 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb Anonymizováno jejíž forma a obsah v podstatném ohledu vychází z vyhlášky o rámcových smlouvách i jejích příloh. Pro rok 2017 strany uzavřely úhradový dodatek Anonymizováno. Žalobkyně v žalobě uvedla výpočet, jakým došla k žalované částce, zdůraznila, že nejprve vyzvala žalovanou k úhradě částky 40 664 956,83 Kč představující rozdíl mezi celkovou úhradou za zdravotní služby poskytnuté pojištěncům žalované v roce 2017 a celkovými náklady žalobkyně na tyto zdravotní služby vynaložené, přičemž náklady byly kalkulovány na základě metodiky DRG. Žalobkyně však touto žalobou uplatňuje toliko částku 18 965 032 Kč jako rozdíl mezi žalobkyní nutně vynaloženými náklady na poskytování hrazených služeb v roce 2017 očištěných od jiných zdrojů financování a úhradami provedenými žalovanou za totéž časové období v jednotlivých segmentech zdravotní péče.

3. V projednávaném případě již bylo soudem prvého stupně jednou rozhodnuto, přičemž po rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 Cdo 881/2024-621 byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 53 Co 307/2022-574. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 565/21, že „již nadále nemohou být aplikovatelné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3546/2020, o kategorickém vyloučení možnosti protiústavního zásahu do práva podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) v případě uzavření úhradového dodatku, i kdyby ujednaný způsob stanovení ceny zdravotních služeb nepokrýval ani nezbytné náklady na jejich poskytnutí. Naopak, z výše uvedeného nálezu Ústavního soudu plyne, že i v situaci, kdy je uzavřen úhradový dodatek a je dle něj plněno, je nutno zohlednit závěry vyplývající z nálezové judikatury Ústavního soudu řešící ústavní souvislosti cenové regulace a limitace úhrad ve zdravotnictví (viz body 25, 34 a 35 nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 565/21). Nelze a priori vyloučit, že konkrétní okolnosti uzavřené smlouvy mohou výjimečně prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči.“ 4. Odvolací soud následně na základě tohoto rozhodnutí prvý rozsudek zdejšího soudu ve věci samé zrušil se závazným právním názorem, aby se zdejší soud zabýval zejména tím, zda jsou dány takové konkrétní okolnosti uzavřené smlouvy, které mohou výjimečně prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči, přičemž bude třeba zohlednit závěry vyplývající z nálezové judikatury Ústavního soudu řešící ústavní souvislosti cenové regulace a limitace úhrad ve zdravotnictví.

5. Žalobkyně následně po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne 8. 10. 2024 (č. l. 688) doplnila a rozvedla svá žalobní tvrzení v podání ze dne 25. 11. 2024 (č. l. 702) a ze dne 20. 1. 2025 (č. l. 958). V těchto podáních uvedla, že mimořádné okolnosti pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda spočívají jednak v tom, že a) smlouva a dodatek jsou uzavřené v natolik regulovaném prostředí, že v zásadě absentuje možnost smluvní volnosti, byť je zákonně iluzorně umožněno domluvit smluvní vztah mezi stranami odlišně. Regulace v žádném případě neumožňuje odchýlit se směrem nahoru tak, aby hodnoty bodu a regulační omezení převyšovaly hodnoty normované úhradovou vyhláškou. Smluvní volnost je rovněž omezena tak, že se smluvní strany nemohou odchýlit od zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny. V důsledku uplatnění zákonné a podzákonné regulace smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou dochází k systémovému přenášení nákladů za poskytovanou zdravotní péči na žalobkyni, a to navíc v podmínkách, kdy srovnatelní poskytovatelé jsou za kvalitativně i jinak srovnatelnou zdravotní péči ohodnoceni odlišně - materiálně výhodněji nežli žalobkyně. Mimořádné okolnosti dále spočívají dle žalobkyně b) v diskriminačním nastavení výše individuální základní sazby, kterou nelze ve svém důsledku ovlivnit v rámci kontraktačního procesu. Tato sazba vede v případě žalobkyně k nespravedlivému a protiústavnímu zásahu, když je nucena, pokud by měla i nadále naplňovat svou zřizovací listinu, k provádění práce bez odpovídajícího protiplnění (pod nutně vynaloženými náklady na zdravotní péči). Náklady vynaložené žalobkyní jsou v ceně obvyklé nebo nižší, příjmy od pojišťovny jsou v zásadě jediný zdroj příjmů žalobkyně, který nepostačuje ani na úhradu těchto nákladů bez zavinění na straně žalobkyně. Žalobkyně zdůraznila, že nemá právní ani jiné nástroje pro vyjednání smluvních ujednání tak, aby úhrady za zdravotní péči odpovídaly alespoň nutně vynaloženým nákladům na tuto péči, přičemž je slabší smluvní stranou. Aplikací regulačních mechanismů vzhledem k redukci na redukovaný Anonymizováno a regulaci nadprodukce došlo ke snížení úhrady. Propočtem výše individuální základní sazby dle úhradové vyhlášky došlo k nastavení úhrad pod náklady tak, že nebylo možné tuto výši nijak ovlivnit.

6. Žalobkyně dále zdůraznila, že pochybení v hospodaření žalobkyně zjištěná kontrolou Ministerstva zdravotnictví, vyplývající z protokolu o kontrole hospodaření, č. j. anonymizováno, nebyly nijak zaúčtovány a nepromítly se v nákladech na poskytované zdravotní služby pojištěncům žalované. Jakékoli ztráty žalobkyně mající původ v pochybeních byly vyloučeny z kalkulace žalobního nároku. Žalobkyně navrhla znalecké zkoumání, přičemž navrhované zadání znaleckého úkolu bylo velice široké a týkalo se nákladů vynaložených na akutní hospitalizační péči (viz podání žalobkyně ze dne 23. 10. 2025 na č. l. 1044).

7. K důvodům ad b) žalobkyně dále v podání ze dne 23. 10. 2025 (č. l. 1044) rozvedla, že pro posouzení, zda byla pro rok 2017 u žalobkyně nastavena diskriminační individuální základní sazba, je prvním určovatelem otázka, zda je žalobkyně srovnatelným poskytovatelem zdravotní péče ve vztahu k jiným poskytovatelům. Žalobkyně nespadá od počátku stanovení referenční sítě poskytovatelů zdravotních služeb mezi nemocnice menší, krajské, oblastní, ale naopak mezi nejen velké (fakultní, centrové) ale dokonce tzv. „páteřní“. Jedná se o skupinu poskytovatelů zdravotních služeb natolik zásadních, že svým dosahem přesahují obdobné poskytovatele pro širokou oblast nejen ohledně struktury poskytovaných zdravotních služeb, ale též místního dosahu. Ke změně nastavení v právních předpisech však došlo až vyhláškou č. 268/2019 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2020 (dále jen „úhradová vyhláška 2020“). V úhradové vyhlášce 2020 došlo k zásadní úpravě podmínek pro přiznání vyšší minimální individuální základní sazby tak, aby došlo k odstranění diskriminačních podmínek pro žalobkyni. Zásadní změna tkví v úpravě Přílohy č. 1 k Úhradové vyhlášce 2020. Žalobkyně tak, jak byla legislativně nastavena kritéria pro určení minimální výše individuální základní sazby, spadala v rozhodném období na úroveň hodnocení krajských a oblastních nemocnic. V důsledku této právní úpravy pak došlo k porušení rovnosti žalobkyně s ostatními velkými nemocnicemi, k jejímu významně nižšímu ohodnocení dle vyhlášky, a tedy k ohrožení dostupnosti zdravotní péče v důsledku diskriminačně nízké individuální základní sazby.

8. Žalobkyně tedy shrnula své žalobní stanovisko, že základním aspektem odůvodňující mimořádnost je diskriminačně nastavená individuálně základní sazba, kterou nebylo možno v podmínkách finančního plánu a úhradových vyhlášek ovlivnit vyjednáváním. Z výše uvedeného žalobkyni vyplývá, že odlišné zacházení, se kterým se potýká ve vztahu k individuální základní sazbě na základě autoritativně stanoveného cenového předpisu zákonodárcem, z jehož rámce nebylo možné se odchýlit, a to z důvodů ležících v nastavení zdravotně pojistného plánu žalovanou, není ospravedlnitelné.

9. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve vyjádření ze dne 20. 11. 2020 (č. l. 167), ze dne 26. 7. 2021 (č. l. 320) a zejména ze dne 4. 1. 2022 (č. l. 453) a následně po zrušení rozhodnutí soudu podáním ze dne 30. 9. 2024 (č. l. 676), ze dne 28. 11. 2024 (č. l. 721), ze dne 20. 1. 2025 (č. l. 896) a ze dne 15. 4. 2025 (č. l. 1007) zopakovala, že nárok žalobkyně nemá opodstatnění ani ve smlouvě ani v zákoně. K věci samé ohledně nároku žalobkyně za rok 2017 a jejích úhrad ze strany žalované zdůraznila, že žalobkyně dle obsahu výročních zpráv nebyla za rok 2017 ve ztrátě, ale v zisku, a již z toho důvodu je nárok neopodstatněn. K výši částky, která je žalobou požadována, žalovaná uvedla, že ačkoli žalobkyně ve své žalobě popisuje metodiku, jakým způsobem k této částce došla, přesné vyčíslení není možné ze žaloby zjistit. Závěr plynoucí ze znaleckého posudku předloženého žalobkyní je nepřezkoumatelný, a to především pro zjištěná pochybení v hospodaření žalobkyně při kontrole hospodaření Ministerstvem zdravotnictví, které vyústilo v trestní stíhání (mimo jiné tehdejší ředitelky žalobkyně). Vzhledem k tomu, že v hospodaření žalobkyně (mimo jiné i v předmětném období) byly zjištěny závažné nedostatky, plynoucí zejména ze zadávání veřejných zakázek bez řádného výběrového řízení, jsou závěry uváděné ve znaleckém posudku předloženém žalobkyní přinejmenším diskutabilní. Žalovaná dále zdůraznila, že pokud je postupováno podle úhradové vyhlášky, která není z konkrétních důvodů protiústavní (či protizákonná), jedná se přípustnou regulaci výše úhrady za zdravotní služby, resp. postup podle platné právní úpravy. Ústavní soud ČR dle žalované rozhodně neříká, že by vznikalo právo na dorovnání nadměrných nákladů poskytovatele zdravotních služeb, nýbrž judikuje, že z úhradové vyhlášky nesmí vyplývat takové podmínky výpočtu úhrady, které by poskytovatelům zdravotních služeb fakticky znemožňovaly podnikání. Z žádného z těchto závěrů Ústavního soudu ČR nevyplývá, že by neměla být respektována úhrada za zdravotní služby dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a dle příslušných úhradových vyhlášek na daný kalendářní rok (vydaných ve smyslu § 17 odst. 5 uvedeného zákona). Z rozhodnutí Ústavního soudu ČR (na která odkazuje žalobkyně) nevyplývá žádný obecný přímý nárok, neboť by takový nárok nemohl existovat extra legem. Uvedená rozhodnutí by mohla být relevantní pro spor ohledně ústavnosti úhradové vyhlášky č. 348/2016 Sb. pro rok 2017. Žalobkyně však žádná tvrzení, kterými by zpochybňovala konkrétní podmínky výpočtu úhrady dle úhradové vyhlášky ani neprezentovala, resp. neuvedla, v čem spatřuje faktické znemožnění podnikání poskytovatelů zdravotních služeb. Žalovaná má naopak za to, že úhradová vyhláška č. 348/2016 Sb. pro rok 2017 zajistila úhradu veškerých nákladů nutně vynaložených na poskytování hrazených zdravotních služeb a stanovila výši jejich výpočtu standardně a bez jakékoliv nepřiměřené redukce či limitace, která by mohla zavdat úvahy o zásahu do práva na podnikání poskytovatelů.

10. V podání ze dne 20. 1. 2025 (č. l. 896) žalovaná k nově uváděné argumentaci pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda uvedla, že podmínky úhrady péče poskytnuté žalobkyní pojištěncům žalované byly stranám dopředu známy, byly očekávatelné a standardní a strany se na nich písemně dohodly. K odchylce od této dohody není právní důvod. Mimořádná změna okolností nenastala. Postavení žalobkyně bylo do důsledku ovlivněné, ale také naopak ovlivnitelné jednáním samotné žalobkyně. Sama žalobkyně potvrdila, že způsob manažerského vedení naplňující obsah pojmu péče řádného hospodáře měl způsobilost změnit úhradové podmínky a postavení nemocnice na trhu poskytovatelů zdravotních služeb. Pokud žalobkyně tyto kroky neučinila dříve, jde pouze k její tíži, že v důsledku toho mohla být v horším postavení. Jinými slovy, žalobkyně tak spoluvytvořila prostředí, v němž nemohla jednoduše získat lepší podmínky úhrady a o dojednání lepších podmínek se ani nepokusila. Projednávaný skutkový stav se nedá podřadit pod případ mimořádných okolností, které nastaly nezávisle na vůli stran a byly zásadně neovlivnitelné. Naopak, šlo o známé a pro nemocnice zcela očekávatelné parametry úhrady. Pokud se žalobkyně opakovaně obrací na svou zvláštní roli jakožto poskytovatele zajišťujícího specializovanou léčbu v oblasti infekčních onemocnění, žalovaná zdůraznila, že náklady na tuto funkci žalobkyně jsou již plně vypořádány, neboť zvláštní veřejný zájem na provozu infekční kliniky zde zajišťuje svým financováním Ministerstvo zdravotnictví (provozní příspěvek v roce 2017 ve výši 23 039 500 Kč na provoz kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí s kapacitou 170 lůžek). Ministerstvo zdravotnictví však zajišťuje další rozsáhlé platby financování žalobkyně, jakožto příspěvkové organizace, jejímž je zřizovatelem. Nelze souhlasit s názorem, že by takto rozsáhlé příspěvky Ministerstva zdravotnictví neměly dopad na náklady zdravotní péče v roce 2017 – bez ohledu na to, co tvrdí ředitel žalobkyně, příspěvek se nutně projeví napříč ekonomickou situací žalobkyně. Pokud by nadto měla žalobkyně správně a úplně zohledněné dohadné položky v účetnictví (což možná nebylo možné provést ihned, ale jistě šlo korigovat k okamžiku poskytnutí příspěvku v roce 2020), potom by položky za rok 2017 vstupovaly do předmětu „oddlužení“. Jinými slovy, je to opět důsledek nedostatku řádné péče žalobkyně, že případná specifika roku 2017 Ministerstvo zdravotnictví nemohlo vypořádat ve svém rozsáhlém příplatku, přesahujícím jednu miliardu korun. Pro úplnost žalovaná doplňuje, že skutečnosti ohledně trestního řízení mají vliv na hospodaření žalobkyně a na věrohodnost obrazu z nákladových ukazatelů, na nichž žalobkyně svůj tvrzený nárok staví. I tyto jdou k tíži žalobkyně a nikoli žalované strany. Žalovaná tak shrnuje, že žalobkyně neprokázala žádný právní důvod k jakémukoli „odškodnění“ nebo „doplatku“, který na žalované požaduje. Žalobkyně ani neunáší břemeno tvrzení ohledně důvodu k postupu odlišnému oproti sjednanému úhradovému dodatku, ani neuvádí žádná tvrzení pro to, proč by byla v rozporu se zákonem úhradová vyhláška, kterou by se výše úhrady (při absenci dohody) jinak řídila.

11. V podání ze dne 6. 11. 2025 žalovaná dále zdůraznila, že žalobkyně nevyužila dostupné možnosti smluvního vyjednávání a její postup při sjednávání úhrad byl zcela pasivní. Žalovaná postupovala v souladu s platnou úhradovou vyhláškou, dodržovala zásady rovnosti poskytovatelů a pravidla hospodárnosti. V roce 2017 nebyly splněny žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly odchylku od sjednaných úhradových dodatků. Zároveň je zřejmé, že pokud by došlo k objektivní změně v rozsahu péče nebo počtu léčených pojištěnců, pojišťovna by úhradu přiměřeně navýšila, jak ostatně učinila v případě jiných poskytovatelů. Z toho plyne, že žalobkyně nebyla krácena ani diskriminována, nýbrž postupovala pasivně a bez vlastního návrhu na změnu smluvních podmínek. Žalobkyně odkazuje na údajné dlouhodobé, strukturální hodnoty systému úhrad a údajnou rigiditu regulačního rámce, nikoli události nebo okolnosti vzniklé či projevené specificky v roce 2017. Podmínky očekávané produkce žalobkyně se však nezměnily a v žádném případě není prezentován argument k prolomení zásady pacta sunt servanda.

12. Žalovaná poukázala na to, že ohledně údajně diskriminační nastavení úhrady žalobkyně tvrdí, že její individuální základní sazba (IZS) byla nižší, než jí uváděné nemocnice – přitom se však srovnává především s fakultními nemocnicemi (když žalobkyně v době roku 2017 fakultní nemocnicí nebyla). Žalovaná zdůraznila, že tři nemocnice ve vlastním srovnání žalobkyně měly nižší IZS (konkrétně se jedná o právnická osoba, právnická osoba. – anonymizováno a anonymizováno, které představují stěžejní krajská zařízení). U některých dalších nemocnic jsou rozdíly v IZS naprosto minimální (pouze 3 % v případě podezřelý výraz, dnes též fakultní nemocnice, nebo 9 % v případě anonymizováno). Jde přitom o významné fakultní nemocnice, což neodpovídá formálnímu postavení žalobkyně (která v té době status fakultní nemocnice neměla, ani neměla úhradově relevantní centra vysoce specializované péče), ani její materiální roli v síti nemocnic. Žalovaná dále uvedla že určitý rozdíl je přirozený z hlediska role žalobkyně a v podstatě nezbytný (není reálné, aby všechny hodnoty IZS byly zcela shodné i z hlediska specializace a struktury poskytované péče). Zejména pak samotný rozdíl v těchto hodnotách nedokládá diskriminaci. Výše IZS žalobkyně byla stanovena v souladu s úhradovou vyhláškou pro rok 2017 a odpovídala regulaci platné pro všechny poskytovatele zdravotních služeb. IZS nebyla stanovena libovolně, ale na základě jednotných kritérií stanovených Ministerstvem zdravotnictví. Žalobkyně z hlediska komparativních hodnot u srovnatelných poskytovatelů nachází na středně nižší (nikoli diskriminační) úrovni. Dle žalované absentují konkrétní tvrzení, která by mohla být způsobilá prokázat mimořádný důvod k tomu, aby se nepostupovalo dle uzavřených úhradových dodatků, ale byl porovnáván stav na výdajové a příjmové stránce. Za této procesní situace by znalecký posudek byl zjevně nadbytečný a nehospodárný. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení k podmínkám, jež by umožnily prolomit uzavřená ujednání. Žalobkyně nevyvinula vyjednávací iniciativu, neuplatnila námitky proti znění úhradových dodatků a téma „nízké IZS“ ani nevznesla. Přitom hodnota IZS nejen, že nebyla stanovena diskriminačně, ale pohybovala se ve standardním rozsahu při zohlednění struktury nemocnic a role žalobkyně. Za těchto okolností je třeba postupovat podle uzavřených úhradových dodatků a je na místě žalobu z toho důvodu zamítnout. Při jednání dne 11. 11. 2025 pak žalovaná zásadně odmítla právní názor žalobkyně, že by měl být pojistný plán žalované mimořádnou okolností pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda. Zdůraznila, že nové vedení nemocnice pochopilo situaci a začalo mimo jiné jednat se zdravotními pojišťovnami, začalo vytvářet to, čemu se říká péče řádného hospodáře a výsledek se dostavil. Žalovaná však především poukázala na to, že péče řádného hospodáře z hlediska tehdejšího vedení (vztaženo k roku 2017) nebyla správná. Skutečnost, že se IZS za pět let změnilo skoro na dvou a půl násobek, ukazuje, že vše je o práci managementu poskytovatelů a není to problém systému.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

14. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, v roce 2017 neměla statut fakultní nemocnice, ten získala až v roce 2021 (viz zřizovací listina anonymizováno na č. l. 89 a rovněž výslech tituly před jménem jméno FO).

15. Žalobkyně má se žalovanou - Anonymizováno - uzavřenou smlouvu Anonymizováno ze dne datum. Z této smlouvy plyne, že byla uzavřena v souladu s § 17 odst. 1, 2 zákona č. 48/1997 Sb. a v souladu s vyhláškou č. 618/2006 Sb. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017. Dodatkem číslo III. k této smlouvě bylo sjednáno, že po uplynutí doby 5 let se smlouva automaticky prodlužuje o jeden rok, pokud jedna ze smluvních stran písemně neoznámí nejpozději rok před uplynutím doby její účinnosti druhé straně svůj úmysl smlouvu ukončit. Dodatek byl podepsán dne 14. 12. 2015. Dle čl. IV. odst. 1 smlouvy se hodnoty bodu pro zdravotní péči hrazenou podle seznamu výkonů, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení podle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. uvedou v dodatku ke smlouvě podle zvláštního právního předpisu. Dle čl. IV. odst. 3 mezi smluvními stranami musí být vždy předem dohodnuto zvýšení nebo snížení objemu poskytovaných hrazených služeb z důvodu změny kapacity, struktury zdravotnického zařízení poskytovatele nebo změny či obnovy přístrojového vybavení specifikovaného ve smlouvě. Dle čl. XI. odst. 1 právní vztahy mezi smluvními stranami ve věcech neupravených právními předpisy upravujícími veřejné zdravotní pojištění a poskytování hrazených služeb a touto smlouvou se řídí obchodním zákoníkem (viz smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb č. Anonymizováno a dodatek č. III v přílohách spisu).

16. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že k této smlouvě byl pro rok 2017 uzavřen úhradový dodatek č. Anonymizováno ze dne 23. 2. 2017 ve znění dodatku Anonymizováno ze dne 7. 3. 2017. Ze znění dodatku vyplývá, že v souladu s § 4 odst. 1 a Přílohy č. hodnota písm. A) a C) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 348/2016 Sb. o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2017 (dále jen „vyhláška č. 348/2016 Sb.“) se smluvní strany dohodly, že hrazené služby poskytované poskytovatelem pojištěncům pojišťovny v roce 2017 budou hrazeny podle tohoto dodatku; v článku 1 dodatku je dále rozvedeno, že výše úhrady poskytovateli v roce 2017 zahrnuje individuálně smluvně sjednanou složku úhrady, úhradu formou případového paušálu, úhradu vyčleněnou z úhrady formou případového paušálu a ambulantní složku úhrady, přičemž referenčním obdobím byl rok 2015. V článku 2, 3 a 4 tohoto úhradového dodatku jsou dále podrobně nastaveny způsoby určení výše jednotlivých úhrad s tím, že dle článku 2 odst. 1 individuálně smluvně sjednaná složka úhrady, pokud se na ní obě smluvní strany dohodnou, bude mezi pojišťovnou a poskytovatelem sjednaná samostatným dodatkem ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb; v čl. 2 odst. 2 je dále zakotveno, že pokud se strany nedohodnou na této individuálně smluvně sjednané složce úhrady uvedené v rámci přílohy č. hodnota vyhlášky MZ č. 348/2016 Sb. do 31. 7. 2017, bude tato poskytovateli uhrazena dle bodu 2.1.1. přílohy č. hodnota písm. A) vyhlášky MZ č. 348/2016 Sb. V článku 6 je zakotvena předběžná měsíční úhrada ve výši 20 029 600 Kč. V článku 6 odst. 5 si strany sjednaly, že vypořádání předběžných úhrad bude provedeno do 30. 6. 2018. Ve stejné době budou vypořádány i regulační mechanismy (č. l. 7 odst. 2). Dále je v dodatku uvedeno, že v individuálních případech zvláštního zřetele hodných, když dojde ke změnám struktury a k podstatnému nárůstu objemu poskytovaných hrazených služeb oproti referenčnímu období, může poskytovatel požádat pojišťovnu o zohlednění v rámci výpočtu výše celkové úhrady. Poskytovatel musí svou žádost pojišťovně předat písemně společně s řádným odůvodněním nejpozději do 30 dnů od zaslání vyúčtování. Pojišťovna žádost poskytovatele posoudí a v případě, že uzná žádost jako odůvodněnou, může výši celkové úhrady částečně nebo plně zohlednit (článek 6 odst. 6 dodatku ze dne 23. 2. 2017, resp. 1 odst. 11 dodatku ze dne 7. 3. 2017, viz přílohy).

17. Mezi stranami nebylo sporu o to, že dle článku 2 odst. 1 výše citovaného dodatku nebyl uzavřen samostatný dodatek o individuálně (smluvně sjednané) složce úhrady mezi pojišťovnou a poskytovatelem pro rok 2017.

18. Z dodatku Anonymizováno ze dne 15. 9. 2017 soud zjistil, že tímto dodatkem byla navýšena měsíční předběžná úhrada na částku 21 705 400 Kč (viz dodatek v přílohách spisu).

19. Žalobkyně nečinila spornou skutečnost tvrzenou žalovanou, že úhrada za zdravotní služby žalobkyní poskytnuté pojištěncům žalované za rok 2017 byla provedena dle výše citovaného úhradového dodatku a za hospitalizační péči bylo žalovanou žalobkyni uhrazeno celkem 125 231 117 Kč. Tato skutečnost plyne rovněž z výpisů z účtu ze dne 2. 3. 2017, 30. 3. 2017, 29. 6. 2017, 31. 7. 2017, 30. 8. 2017, 3. 10. 2017, 31. 5. 2017, 2. 5. 2017, 1. 11. 2017, 27. 12. 2017 (č. l. 339 - 400), ze dne 12. 9. 2018, 1. 11. 2017, 30. 11. 2017, 31. 1. 2018 (č. l. 402-442) a z vyúčtování (avízo) ze dne 18. 7. 2018 (viz přílohy).

20. Z dopisu právnická osoba ze dne 18. 12. 2019 má soud prokázané, že dohodovací řízení k úhradám na rok 2017 probíhalo v období od 2. 2. 2016 do 20. 6. 2016, v zákonem stanoveném termínu účastníci dohodovacího řízení dospěli k dohodě z celkového počtu 14 segmentů zdravotní péče v 6 segmentech, a to ve skupině poskytovatelů ambulantní hemodialyzační péče, ambulantních stomatologických služeb, mimolůžkových laboratorních a radiodiagnostických služeb, zdravotnické záchranné služby a přepravy pacientů neodkladné péče a lékařské pohotovostní služby.

21. Z dopisu Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. 5. 2020 (č. l. 88) soud zjistil, že dne 27. 4. 2020 byl zřizovatelem poskytnut žalobkyni jednorázový příspěvek ve výši 1 285 478 548 Kč na úhradu závazků po splatnosti nebo závazků nad 60 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění a přefinancovaných závazků. Prostředky jsou účelově určeny na oddlužení nemocnic formou jednorázového příspěvku zřizovatele.

22. Z návrhu na vypořádání hospodářského výsledku anonymizováno za rok 2017 (č. l. 39 per verte) plyne, že výsledek hospodaření žalobkyně za rok 2017 byl kladný, tento výsledek hospodaření byl předložen Ministerstvu zdravotnictví, který s rozdělením zlepšeného hospodářského výsledku vyslovil souhlas prostřednictvím tituly před jménem jméno FO, pověřené řízením sekce náměstka pro ekonomiku a zdravotní pojištění.

23. Ze sdělení ředitele anonymizováno ze dne 6. 6. 2019 ke krytí zhoršeného hospodářského výsledku roku 2018 a 2019 Nemocnice na adresa (č. l. 52) a z návrhu na vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019 (č. l. 65) soud zjistil, že nový ředitel žalobkyně pro rok 2018 předložil návrh svému zřizovateli pro krytí ztráty nemocnice pro rok 2018 ve výši -259 953 946 Kč, o krytí zhoršeného hospodářského výsledku 2018 vedl intenzivní jednání se zřizovatelem. V rámci jednání měl být dohodnut postup o restrukturalizaci nákladů i výnosů pro příští období. Stejný závěr se týkal i roku 2019, ve kterém žalobkyně zaznamenala ztrátu z hlavní činnosti ve výši – 259 958 807 Kč.

24. Z interního záznamu z jednání ze dne 23. 2. 2017 (č. l. 321) soud zjistil, že mezi zástupci pojišťovny (jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem právnická osoba a tituly před jménem jméno FO) a poskytovatele (tituly před jménem jméno FO) se dne 23. 2. 2017 konalo jednání, jehož předmětem byla mimo jiné úhrada zdravotních služeb za rok 2017. Ze zápisu vyplývá, že za žalobkyni se jednání neúčastnila Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, která se z jednání omluvila. Žalobkyně na jednání se zástupci pojišťovny prezentovala vývoj objemu zdravotních služeb v komparaci let 2015 a 2016. Ze zápisu dále vyplývá, že pojišťovna citlivě vnímá objektivní skutečnosti a omezení ve speciálním postavení poskytovatele, především v oblasti léčby chorob HIV v CSP. Pojišťovna důrazně apelovala na zreálnění nákupních cen. Ze zápisu plyne, že poskytovatel (žalobkyně) konstatuje připravenost k signaci základního úhradového dodatku pro rok 2017, avšak žádá o navýšení předběžných měsíčních paušálních úhrad o cca 1,6 milionů Kč, prezentuje předpoklad výše smluvního limitu úhrady Anonymizováno v celkové roční výši cca 65 mil. Kč a očekává návrh znění dodatku pro Anonymizováno od pojišťovny. Pojišťovna dle zápisu vnímala poddimenzovanost předběžné výše úhrady v komparaci s rokem 2016 a v návaznosti na doručení žádosti poskytovatele a signaci základního úhradového dodatku provede dorovnání předběžných měsíčních úhrad na úroveň roku 2016. Ze zápisu neplyne, že by předmětem jednání byla individuální základní sazba či žádost o její navýšení.

25. Ze zápisu z jednání ze dne 29. 8. 2017 (č. l. 322) soud zjistil, že strany se opět sešly v srpnu 2017, jednání byla přítomna za poskytovatele tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO a za pojišťovnu tituly před jménem jméno FO, předmětem jednání byla mimo jiné i úhrada péče za rok 2017. Žalobkyně jako poskytovatel žádala navýšit maximální částku v Anonymizováno ke smlouvě tak, aby lépe odrážela očekávaný nárůst objemu Kč hlavně u HIV pozitivních a onkologických pacientů; pojišťovna předložila k podpisu nový dodatek Anonymizováno navýšený na maximální částku 66 700 000 Kč; obě strany tento dodatek podepsaly. Strany se dohodly, že se opět sejdou a budou případně aktualizovat navýšení dohodnuté maximální částky objemu centrových léků na rok 2017; v návaznosti na navýšení celkového objemu Kč na centrové léky požádala dále žalobkyně o navýšení předběžné měsíční úhrady o 2 miliony Kč od 1. 8. 2017. Ze zápisu neplyne, že by předmětem jednání byla individuální základní sazba či žádost o její navýšení.

26. Ze zápisu z jednání ze dne 10. 10. 2018 (č. l. 323) soud zjistil, že dne 10. 10. 2018 se strany sešly za přítomnosti nového Anonymizováno tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO za poskytovatele a tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO za pojišťovnu, předmětem byla mimo jiné úhrada zdravotních služeb za rok 2017. Poskytovatel zde uvedl, že se seznámil se závěry vyúčtování roku 2017 a zaslal námitky, avizoval možnost bližší analýzy, proto problematiku vyúčtování úhrad 2017 nelze prozatím uzavřít, přičemž dosud předložené námitky spočívají v překročení smluvně sjednaného limitu Anonymizováno o 7 085 694,24 Kč z důvodu nárůstu nákladů na léčbu pacientů s diagnózou HIV a hepatitidy C. Dále ze zápisu plyne, že strany jednaly o úhradovém dodatku pro rok 2018, poskytovatel konstatoval, že nemůže přistoupit k signaci dodatku úhrady ZULP CSP na rok 2018 z důvodu nízkého limitu úhrady. Pojišťovna deklarovala, že je připravena vést jednání o zohlednění případných překročení sjednaných finančních limitů v případě, kdy bude zřejmý jednoznačně pozitivní trend vývoje překročení a potenciálních úspor z efektivního nákupu ZULP CSP. Ze zápisu neplyne, že by ve vztahu k roku 2017 byla předmětem jednání individuální základní sazba či žádost o její navýšení.

27. Ze zápisu z jednání ze dne 12. 12. 2018 (č. l. 325) soud zjistil, že dne 12. 12. 2018 se obě smluvní strany opět sešly na jednání za účasti tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO za poskytovatele a tituly před jménem jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO za pojišťovnu s tím, že předmětem jednání byla úhrada zdravotních služeb za rok 2017. Žalobkyně zde předložila aktuální požadavek na navýšení úhrady za rok 2017 z důvodu nárůstu CM hospitalizační složky úhrady ve vybraných bázích DRG. Tuto žádost odůvodnila žalobkyně nedostatečným profinancováním dle algoritmů příslušné úhradové vyhlášky a neodkladností poskytnutí příslušných druhů zdravotních služeb; žalobkyně zde prezentovala celkové vyčíslení požadavku dodatečné úhrady za vyúčtování poskytnutých zdravotních služeb pojištěncům žalované na hodnotu cca 22 mil. Kč. Ze zápisu dále plyne, že pojišťovna uvádí, že dosažená IZS u nemocnice za rok 2017 nenasvědčuje nedostatečnému profinancování poskytnutých zdravotních služeb ze strany pojišťovny.

28. Ze zápisu ze smírčího jednání konaného mezi účastníky řízení dne 17. 7. 2019 (č. l. 189) a z výzvy k úhradě hrazených zdravotních služeb ze dne 17. 4. 2019 (č. l. 328) má soud prokázáno, že dne 17. 7. 2019 se mezi účastníky konalo smírčí jednání, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě doplatku ve výši 40 334 693,58 Kč v návaznosti na již zaslanou písemnou výzvu k úhradě této částky představující dle ní rozdíl mezi nutně vynaloženými náklady na zdravotní služby a úhradou ze strany pojišťovny ve výši 125 231 117,38 Kč. Pojišťovna tento požadavek odmítla s tím, že úhrada byla provedena dle dodatku pro rok 2017. Smírčí jednání skončilo nedohodou.

29. Mezi stranami nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou ze dne 22. 5. 2020 k úhradě částky 18 965 032 Kč, kterou žalovaná neuhradila (viz předžalobní upomínka ze dne 22. 5. 2020 včetně kopie dodejky do datové schránky ze dne 22. 5. 2020 v přílohách).

30. Z výroční zprávy žalobkyně pro rok 2017 (č. l. 171 - 177) a pro rok 2018 (přílohy) soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobkyně za běžný účetní rok 2017 neskončil se ztrátou. V hlavní činnosti skončil se ziskem 216 020 Kč a v hospodářské činnosti se ziskem ve výši 167 589 Kč. Z výroční zprávy za rok 2017 dále vyplývá, že nemocnice v roce 2017 měla 7 klinik a řadu oddělení. Počet lůžek je celkem hodnota, v roce 2017 bylo přijato celkem hodnota pacientů.

31. Z protokolu o kontrole hospodaření s veřejnými prostředky za roky 2016, 2017 ze dne 30. 8. 2018, č. j. anonymizováno (přílohy spisu), která byla zahájena v zařízení žalobkyně dne 28. 3. 2018 a která byla provedena Ministerstvem zdravotnictví, má soud prokázané, že kontrola Ministerstva zdravotnictví shledala závažná pochybení v hospodaření poskytovatele (žalobkyně) v roce 2016 a 2017, a to zejména odebírání dodávek léčivých přípravků bez písemného smluvního vztahu - bez zajištěné ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nedodržení zákona o veřejných zakázkách, neprověřování hlediska hospodárnosti a posouzení přiměřenosti výdajů, neprovádění předběžné řídící kontroly. Závažná pochybení byla zjištěna v oblasti veřejných zakázek zadávaných dodavateli právnická osoba (v oblasti ostraha objektů, majetku a areálu, obnova sanitních vozidel, ultrazvuk pro gynekologickou kliniku, ultrazvuk pro interní oddělení, monitory JIP, dodávka switchů, dodávka centrálních žilních katetrů, obnova přístrojového vybavení - Transportabilní Doppler Ultrasonography, tonery/tiskové kazety do kopírek a tiskáren, vybudování automatického vjezdového systému), dodávky ortopedických materiálů – právnická osoba. a právnická osoba, hospodaření s majetkem státu, smluvní vztahy, oblast pracovně-právní a mzdová, autodoprava. Závěrem kontroly u všech těchto položek byla pochybení spočívající v opomenutí principu hospodárnosti, porušení zákona o finanční kontrole, nedostatečná ochrana veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům, způsobených zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností.

32. Z článku Anonymizováno nazvaného „anonymizováno“ (č. l. 899) soud zjistil, že státní zástupce obžaloval bývalé anonymizováno na adresa jméno FO a jméno FO z ohýbání zakázek. Někdejší ředitelka jméno FO, její provozně-technický náměstek a následně i nástupce ve funkci právnická osoba a ekonomická náměstkyně jméno FO byli obžalováni v kauze zmanipulovaných nemocničních zakázek. Po přednesu obžaloby a návrhu na uplatnění škody způsobené anonymizováno ředitelka nemocnice uvedla, že je připravena jednat o dohodě o vině a tretu. Dle článku sám ředitel nemocnice tituly před jménem jméno FO uvedl: „Ta kauza má dvě větve. Jedna se týká zakázky na úklid, co se týče zakázky na vjezdové systémy, tak má nemocnice vyčíslenou škodu na více než půl milionu Kč.“ 33. Z usnesení vlády České republiky č. hodnota (č. l. 901) a ze zprávy právnická osoba soud zjistil, že vláda schválila projekt oddlužení vybraných nemocnic, které mají dlouhodobě problémy se splatností svých závazků. Ze zjištění právnická osoba (tisková zpráva ze dne 14. 8. 2023) vyplývá, že Ministerstvo zdravotnictví rozdělilo třem fakultním nemocnicím 4,8 mld, aniž by zkontrolovalo jejich použití. Další mimořádné prostředky byly použity ze státního rozpočtu na odměny pracovníkům vystaveným rizikům onemocnění Covid-19. U tří fakultních nemocnic (Anonymizováno) bylo zjištěno nehospodárné použití peněžních prostředků souvisejících s oddlužením.

34. Ze sdělení ředitele žalobkyně ze dne 3. 1. 2023 soud zjistil, že byly zjištěny nesrovnalosti ve vyúčtování jednorázového příspěvku od zřizovatele ze dne 19. 5. 2020 ve výši 1 285 478 548 Kč na úhradu závazků po splatnosti. Ředitel zaslal opravné vyúčtování.

35. Z výroční zprávy podezřelý výraz za rok 2017 (č. l. 955) a z porovnání vyúčtování hrazených služeb za rok 2017 od téže pojišťovny (žalované) vyplývá, že pro rok 2017 dosáhla tato nemocnice vyrovnaného hospodaření s mírným ziskem ve výši 800 000 Kč, přestože její individuální základní sazba činila 29 537,67 Kč, tedy byla nižší ve srovnání s žalobkyní (29 590,58 Kč). Počet hospitalizací na akutních lůžkách činil v roce 2017 33 661.

36. Z výroční zprávy anonymizováno za rok 2017 (přílohy spisu) vyplývá, že nemocnice za rok 2017 vykazovala ziskový hospodářský výsledek. Nemocnice má přes 20 klinik. Ze zhodnocení hospodářské situace za rok 2017 vyplývá následující: „Během roku 2016 a 2017 došlo k celkovému oživení nemocnice ve všech oblastech poskytnuté péče (jak kvality, tak množství), rozvoj vybraných oborů (kardiologie, onkologie, gynekologie) a zvýšení aktivity v oblasti vědy a výzkumu. Zároveň došlo ke stabilizaci ekonomické situace nemocnice a také splacení náročné investice do tomoterapie, která byla nakoupena z vlastních zdrojů za minulé vedení FNKV a měla výrazný vliv na cash flow nemocnice. Přesto se FNKV v roce 2017 potýkala s řadou okolností, které neulehčily její snahu o celkovou ekonomickou stabilizaci. Mezi závažné faktory ovlivňující hospodaření nemocnice během roku 2017 je průběžné zákonné navyšování tarifů platů zaměstnanců ve zdravotnictví a její nekompletní kompenzace v příjmech. V roce 2017 došlo zároveň k zavedení příplatku za směnnost pro zdravotnické pracovníky. Díky průběžným úsporným opatřením nebyl překročen celkový plán mzdových nákladů. jméno FO straně výnosů došlo k růstu na straně výnosů od zdravotních pojišťoven. Sice významnému, nicméně stále ne dostatečnému. Jedná se o výsledek aktivního jednání managementů se zástupci zdravotních pojišťoven. Zároveň intenzivně jedná se zdravotními pojišťovnami a zřizovatelem.“ Z vyúčtování hrazených služeb u žalované za rok 2017 vyplývá, že pro rok 2017 měla anonymizováno IZS ve výši 34 446,90 Kč. Nemocnice neměla srovnatelnou strukturu péče jako žalobkyně v roce 2017, jednak se jedná o fakultní nemocnici a jednak má v porovnání s žalobkyní více (20) klinik, tedy jiný objem a strukturu poskytované péče.

37. Z výroční zprávy právnická osoba adresa za rok 2017 (přílohy spisu) vyplývá, že výsledek hospodaření za rok 2017 byl kladný. Podíl pojištěnců žalované za rok 2017 byl 5,9 %. Nemocnice disponuje interní klinikou a dalšími interními a chirurgickými odděleními a komplementy. Nemocnice má Komplexní onkologické centrum. V roce 2017 měla nemocnice nasmlouváno 928 lůžek. Z vyúčtování hrazených služeb u žalované za rok 2017 vyplývá, že za rok 2017 měla tato nemocnice IZS ve výši 29 466,21 Kč (nižší než žalobkyně).

38. Z výroční zprávy podezřelý výraz za rok 2017 vyplývá, že v nemocnici působí 10 klinik, za rok 2017 byl její výsledek hospodaření kladný. Z výroční zprávy vyplývá, že se management zaměřuje na optimalizaci úhrad od zdravotních pojišťoven, které tvoří hlavní zdroj příjmů nemocnice. Celkový počet lůžek v roce 2017 činil 677.

39. Z výroční zprávy právnická osoba. (přílohy spisu) vyplývá, že sdružuje podezřelý výraz, která disponuje interní klinikou, chirurgickou klinikou, porodnicko-gynekologickou klinikou, neurologickou klinikou, klinikou ORL, dále sdružuje právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba. právnická osoba měla v roce 2017 přidělen statut Centra vysoce specializované péče o pacienty s iktem, Centrum vysoce specializované onkologické péče pro dospělé, Centrum vysoce specializované onkogynekologické péče, Perinatologické centrum intermediární péče, Centrum vysoce specializované komplexní kardiovaskulární péče. Společnost hospodařila pro rok 2017 se ziskem. V roce 2017 v jednotlivých nemocnicích bylo celkem 2232 lůžek. Počet hospitalizovaných pacientů v roce 2017 činil 90 515.

40. Z výroční zprávy právnická osoba. (č. l. 758) soud zjistil, že za rok 2017 dosahovala zisku ve výši 6 275 042 Kč. právnická osoba, je se svými pěti nemocnicemi největší poskytovatel zdravotní péče a největší zaměstnavatel v Anonymizováno kraji, dále ze zprávy vyplývá závěr: „Navýšení mzdových tarifů dala zčásti prostor nejen nová úhradová vyhláška pro rok 2017, umožňující zdravotnickým zařízením docílit vyšších výnosů od zdravotních pojišťoven za předpokladu naplnění odpovídající produkce v oblasti ambulantní i hospitalizační péče, ale také dobré výsledky hospodaření právnická osoba. v uplynulém období a určité úspory dosažené v oblasti osobních nákladů z uskutečněných organizačních opatření provedených v roce 2016. Úspory v oblasti provozních nákladů a finanční prostředky byly ušetřeny také díky efektivněji fungujícímu systému při zadávání veřejných zakázek. Součástí právnická osoba. je právnická osoba, anonymizováno v adresa, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba. anonymizováno v adresa, o. z. disponuje dětskou klinikou, gynekologicko-porodnickou klinikou, kardiologickou klinikou, klinikou anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny, Klinikou ORL a chirurgie hlavy a krku, Klinikou úrazové chirurgie, Klinikou urologie a robotické chirurgie, neurochirurgickou klinikou, oční klinikou (11 klinik) a jednotlivými odděleními.

41. Z poslaneckého tisku 1092/0 (z jeho strany 37, viz přílohy spisu) soud zjistil, že se jedná o usnesení vlády ke zhodnocení zdravotně pojistných plánů zdravotních pojišťoven na rok 2017. Dle usnesení vlády tyto plány jsou v souladu s právními předpisy, veřejným zájmem i požadavkem, aby umožnily naplnění cílů úhradové vyhlášky na rok 2017.

42. Z tabulky srovnání hospodaření anonymizováno se srovnatelnými nemocnicemi (č. l. 461- 463) soud zjistil, že obdobné subjekty jako žalobkyně, konkrétně zejména právnická osoba a Anonymizováno., anonymizováno v adresa dosahovaly v roce 2017 zisku; srovnatelní poskytovatelé byli vybráni na základě využití typologie vytvořené Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), přičemž jsou srovnávány vybrané produkční a úhradové ukazatele za rok 2017 (dosažená individuální základní sazba DRG po vyúčtování, dosažený case-mix a počet ukončených hospitalizačních případů v roce 2017). Dále lze z tohoto dokumentu zjistit, že např. anonymizováno adresa měla v roce 2017 IZS nižší než žalobkyně (28 780).

43. Z vyúčtování zdravotní péče za rok 2017 provedené žalovanou u anonymizováno na adresa, anonymizováno adresa, právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba., anonymizováno adresa, anonymizováno adresa, anonymizováno adresa, anonymizováno U adresa, anonymizováno adresa, právnická osoba, anonymizováno, Anonymizováno, anonymizováno Anonymizováno adresa, anonymizováno jméno FO (přílohy spisu) vyplývá závěr, že obdobný způsob úhrady zdravotní péče plynoucí z úhradové vyhlášky uplatnila žalovaná rovněž vůči zmíněným nemocnicím. Z těchto vyúčtování plyne, že individuální základní sazba u anonymizováno na adresa činila pro rok 2017 – 29 590,88 Kč, u anonymizováno adresa činila 36 475,71 Kč, u právnická osoba. činila 28 164,44 Kč, u právnická osoba jméno FO, a. s. činila 29 466,21 Kč, u adresa činila 29 821,46 Kč, u právnická osoba činila 29 537,67 Kč, u adresa 972,63 Kč, u právnická osoba. 33 443,78 Kč, u adresa 145,01 Kč, u adresa 794,19 Kč, u adresa 661,79 Kč, u adresa 137,92 Kč, u adresa 367,62 Kč, u adresa 446,90 Kč, u anonymizováno 33 261,37 Kč, u právnická osoba činila 29 636,58 Kč.

44. Z dokumentu „Ekonomické výsledky nemocnic 2017“ (č. l. 726) soud zjistil, že tento dokument byl zpracován právnická osoba (Anonymizováno), ze závěrů plyne, že v roce 2017 počet nemocnic s kladným hospodářským výsledkem (36) převyšoval počet nemocnic se záporným hospodářským výsledkem.

45. Z úhradového dodatku na rok 2017 mezi žalovanou a anonymizováno adresa (č. l. 746), anonymizováno (č. l. 748), právnická osoba. (č. l. 750), anonymizováno (č. l. 754) vyplývá, že úhradové dodatky jsou svým zněním totožné s úhradovým dodatkem mezi žalovanou a žalobkyní.

46. Z odborného stanoviska k otázce možného prolomení zásady pacta sunt servanda zpracovaného tituly před jménem jméno FO Anonymizováno, tituly za jménem (č. l. 991) soud (mimo jiné) zjistil, že autor článku zastává právní názor, že „soud by se musel zabývat mimo jiné otázkou, zda se poskytovatel (s ohledem na odbornou péči, již od něj lze očekávat) dostatečně snažil ovlivnit výsledek negociace ve svůj prospěch. Kdyby vůči ZPMV neučinil žádné návrhy směřující k větší ekvivalenci plnění ZPMV a poskytovatelem nebo by je činil v nedostatečné míře, šlo by to k jeho tíži. Pokud by poskytovatel neučinil přinejmenším takovéto jednání, nebylo by možné paušálně konstatovat, že ZPMV zneužila svého postavení a odmítla negociovat.“ Z odborného stanoviska dále plyne, že pokud by se prokázala negociační neústupnost ZPMV, nepřiznání práva na doplatek by autor považoval za nespravedlivé.

47. Ze zdravotně-pojistného plánu žalované pro rok 2017 (přílohy spisu) soud zjistil, že tento byl sestaven pro naplnění zásady vyrovnaného hospodaření a je koncipován tak, aby v roce 2017 vlastní finanční zdroje plně pokryly výdaje bez nutnosti čerpat úvěr; tento dále obsahuje zejména plán příjmů a výdajů zdravotní pojišťovny, předpokládaný vývoj struktury pojištěnců a plán provozních nákladů.

48. Z výroční zprávy žalované za rok 2017 (přílohy spisu) soud zjistil, že obsahuje příjmy a výdaje žalované ve členění dle jednotlivých fondů, stav pohledávek a závazků, přehled mechanismu úhrad, regulačních mechanismů. Je zde uvedeno, že v roce 2017 probíhaly úhrady zdravotních služeb v souladu s vyhláškou MZ č. 348/2016 Sb., případně jiným způsobem úhrady projednaným s garanty příslušného segmentu. Zdravotní pojišťovna v roce 2017 dosáhla kladného salda příjmů a čerpání ZFZP ve výši 1 569 641 tisíc Kč. Hospodaření lze hodnotit jako vyrovnané.

49. Ze znaleckého posudku č. hodnota ze dne 20. 4. 2020 vypracovaného Anonymizováno (přílohy spisu) soud zjistil, že znalecký ústav se na podkladě zadání strany žalující měl 1) vyjádřit ke správnosti účtování níže uvedených oblastí v účetním období roku 2017 anonymizováno jméno FO adresa a. dohadných účtů aktivních a pasivních z titulu úhrad za poskytnutou zdravotní péči vykázanou v roce 2017 a 2) z ekonomického hlediska zhodnotit a) účtování v souvislosti s užitím Anonymizováno v roce 2017, b) jak jednotlivé provozy anonymizováno, lékárna a poskytování lázeňských služeb - přispívají k celkovému hospodářskému výsledku nemocnice za rok 2017 a c) jaký je reálný ekonomický hospodářský výsledek nemocniční části Anonymizováno za rok 2017; závěrem znaleckého posudku je konstatováno, že reálný hospodářský výsledek hospodaření nemocniční části Anonymizováno za rok 2017 byl záporný, samotná nemocniční část hospodařila v roce 2017 se ztrátou -112,589 milionů Kč; reálný ekonomický hospodářský výsledek nemocniční části Anonymizováno za rok 2017 po opravě o nesprávně vykázané dohadné položky, odečtení čerpání FRIM do výnosů (na financování oprav a udržování majetku) a odečtení vyúčtování příspěvků a dotací z odpisů do výnosů, což jsou položky, které z ekonomického hlediska reálný výsledek hospodaření nemocniční části NNB nemají ovlivňovat, činí -194,6 milionů Kč. Znalecký posudek se nevyjadřuje k efektivitě hospodaření, vztahuje se k výkaznictví a analyzuje vhodnost účetních postupů.

50. Z výroční zprávy anonymizováno adresa za rok 2020 v porovnání s rokem 2017 plyne, že rok 2020 byl vzhledem k pandemii Covid 19 zcela výjimečným rokem. Proto, že je nemocnice centrem vysoce specializované péče pro izolaci pacientů s podezřením na vysoce nakažlivou nemoc, prošla nemocnice v roce 2020 kompletní transformací na infekční pracoviště a do péče o nakažené se zapojila většina klinik a oddělení.

51. Z výtahu Ministerstva zdravotnictví o základních sazbách poskytovatelů akutní lůžkové péče za rok 2019, zpracované 24. 10. 2020 (přílohy spisu) vyplývá, že za rok 2020 se základní sazby poskytovatelů markantně navýšily a postupně se sbližují, přestože jsou patrné nadále rozdíly i v rámci fakultních nemocnic.

52. Z dokumentu Anonymizováno nazvaného „Anonymizováno“ a z dokumentu „vnitřní heterogenita jednotlivých typů ZS“ soud zjistil, že tehdy anonymizováno jméno FO adresa v roce 2017 měla být v systému Anonymizováno zařazena jako poskytovatel zařazený do kategorie „Fakultní a velké krajské nemocnice“ poskytující komplexní rozsah péče s vyváženou strukturou. Dále je zde zahrnuta např. právnická osoba adresa, anonymizováno, adresa, právnická osoba.

53. Z článku tituly před jménem jméno FO, ředitele odboru regulace cen a úhrad MZ ČR s názvem „Základní sazby poskytovatelů akutní lůžkové péče“ (přílohy spisu) vyplývá, že základní sazby je vhodné sledovat separátně za účelem monitoringu procesu sbližování základních sazeb. Základní sazbu je možné vypočítat pro následující složky úhrady akutní lůžkové péče: celková základní sazba, základní sazba pro paušální úhradu a základní sazbu mimo paušál. Rozdílnost v základních sazbách je historická – výše úhrady se odvíjela od výkonového výkaznictví poskytovatele, vyjednávání s pojišťovnou, plnění produkčních cílů apod.

54. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 8 Co 169/2022-195 ze dne 12. prosince 2024, na to navazujícího protokolu o jednání Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 19 C 192/2020 ze dne 31. 7. 2025 soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud zrušil prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2022, č. j. 19 C 192/2020-110, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu téže žalobkyně o zaplacení částky 115 192 Kč proti právnická osoba. Z odůvodnění vyplývá, že odvolací soud soudu prvního stupně závazně uložil, že se bude muset zabývat tím, zda sjednaná úhrada za zdravotní péči je či není způsobilá pokrýt nutně vynaložené náklady a ohledně těchto rozhodných skutečností provést navržené důkazy. Soud prvního stupně ve věci vyslechl svědkyni jméno FO, z jejího výslechu vyvodil, že nebyl prostor pro jednání o odlišné výši úhrady ze strany žalované pojišťovny, kontraktační proces byl tzv. bez jednání po obdržení znění dodatku. Dále soud při jednání účastníků avizoval, že stěžejní se mu jeví za dané procesní situace zadání znaleckého posudku, jenž by měl objasnit, zda náklady vynaložené žalobkyní na hospitalizační péči pojištěnců žalované v roce 2017 byly účelně vynaloženy, tj. zda se jednalo o nutně vynaložené náklady, které odpovídají cenám obvyklým v daném místě a čase.

55. Z protokolu o jednání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2025, sp. zn. 39 C 189/2020 a z přípisu téhož soudu ke sp. zn. 28 C 237/2022 z 16. září 2025 (č. l. 1064-1066) soud zjistil, že aktuálně probíhá rovněž spor mezi anonymizováno a právnická osoba týkající se roku 2017 a roku 2018. Soud v těchto řízeních rovněž považoval za nutné zadat znalecký posudek pro posouzení účelnosti a hospodárnosti nákladů žalobkyně.

56. Z výslechu svědkyně jméno FO (č. l. 1025) soud zjistil, že je u žalobkyně v pracovním poměru 25 let na pozici vedoucí odboru zdravotních pojišťoven. Její náplní práce je nasmlouvání poskytnuté péče přes úhradu poskytované péče, vyúčtování a jednání s pojišťovnami ve smyslu vyúčtování nebo úhradových dodatků, kontrolování úhradových dodatků a primární zkontrolování vyúčtování. V roce 2017 se nedělo nic neobvyklého, postup byl standardní. Návrh úhradového dodatku vždy předkládá zdravotní pojišťovna, svědkyně vždy zkontroluje návrh po formální stránce, hlavní, co ji v dodatku zajímá, je měsíční paušální úhrada, kterou následně 10. února každého roku fakturují. Pokud vše souhlasí s úhradovou vyhláškou, tak návrh postoupí k podpisu statutárnímu zástupci. Paušální částka je očekávaná a vychází z úhradové vyhlášky, vychází z procent referenčního období. Když to souhlasí nebo je to velice podobné, fakturuje paušál příslušné zdravotní pojišťovně do desátého následujícího měsíce. Následující rok přichází vyúčtování roku předchozího, kontroluje podrobně položku po položce v souvislosti s příslušnou úhradovou vyhláškou. Během roku poukazuje svému nadřízenému na to, že třeba paušál nestačí, to však dále řeší ekonomické oddělení. Svědkyně se zaměřuje na centrové léky, které jsou součástí paušálu, částku na centrové léky žalobkyně zná předem; většinou ve čtvrtém čtvrtletí toho roku avizují zdravotním pojišťovnám, že jim třeba částka na centrové léky nestačí. Svědkyně nerozporuje paušál, jen upozorňuje pojišťovnu, že už vyčerpali příslušnou částku, nebo že se blíží její překročení a pojišťovny reagují různě. Někdo napíše, že to akceptuje a že to bude řešit, někdo že ji bude řešit až ve vyúčtování. Znění úhradového dodatku asi určitě nikdy nerozporovali. Jediné, co někdy námitkovali, byla výše paušální úhrady s tím, že žádali o její navýšení právě z titulu pokrytí nákladů na centrové léky. Svědkyně si nemyslí, že by rozporovali individuální základní sazbu. Individuální základní sazbu sledují, ale že by k tomu byla přímo nějaká osobní jednání, že ji chtějí navýšit, to si nemyslí. DRG nebylo nikdy tak sledované, nebo v roce 2017 určitě ne, jako je teď v poslední době. V roce 2017 tyto ukazatele určitě nebyly tak sledované jako v poslední době. Svědkyně jednala vždy pouze o centrových lécích, za prvé jsou velice dobře uchopitelné, jsou to konkrétní reálná čísla, konkrétní indikace, konkrétní diagnózy, konkrétní léky. Očekávanou paušální sazbu má žalobkyně vždy spočítanou, na to má manažerský informační systém a ten pracuje s hodnotami referenčního období. Takže ví z manažerského informačního systému, kolik mají očekávat paušální měsíční úhradu. Když návrh z pojišťovny přijde, tak ho porovnají a pokud je akceptovatelný, tak jej podepíší, pokud není akceptovatelný a chtějí víc, tak musí najít, ve kterém segmentu se rozchází a žádají o navýšení; na 99 % paušální měsíční úhrady souhlasí s očekáváním. Jediné, co žalobkyně rozporuje, je částka na centrové léky. Za nového vedení pod panem tituly před jménem jméno FO se vyměnili lidé z ekonomického úseku i vedení. U centrových léků žalobkyně vyjednává, na ambulance a hospitalizace si svědkyně nemyslí, že by vyjednávali, náklady na hospitalizaci a ambulance neřeší. S paní ředitelkou jméno FO u žalované pojišťovny byli na jednání, ale vždy se „to točilo“ kolem centrových léků, nikdy neměli nějaký jiný požadavek.

57. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO (č. l. 1029) soud zjistil, že osobně v podezřelý výraz na adresa kromě paní inženýrky jméno FO nezná nikoho. V době, kdy pracovala jako divizní zdravotní ředitel Anonymizováno ČR, tak s paní inženýrkou jméno FO vedly jednání v této věci. V roce 2017 byla v pozici zdravotního ředitele divize adresa, měla zodpovědnost za bývalých pět poboček. Do její kompetence spadala celá zdravotní služba přes zdravotní politiku (smlouvy, úhrady zdravotních služeb) až po následnou kontrolu zdravotních služeb s tím, že veškerou metodiku úhrad zdravotních služeb pro divize dělalo ředitelství; přebírali tedy již dohodnuté principy úhrad pro ten který rok. S adresa neměli častá jednání. S paní inženýrkou jméno FO se většinou vídaly tak jedenkrát ročně na začátku roku. V roce 2017 bylo ze strany adresa avizováno zvýšení předběžné měsíční úhrady, protože celkový úhradový rozpočet se dělá jednou dvanáctinou, a to z pohledu zdravotnického zařízení nedosahovalo ani roku předešlého. Takže tam se domluvili v únoru 2017 pro rok 2017, že udělají prvotní navýšení předběžných měsíčních úhrad asi zhruba o 1,6 milionu, a další že by udělali až po proběhnutí minimálně prvního kvartálu. První tři měsíce jsou vždy úhradově dost zkreslené, protože tam dochází k přesunu péče. Samozřejmě se bavili předběžně i o výši specializované centrové péče, to jsou nákladné léčivé přípravky, kdy adresa odhadovala, že by potřebovala rozpočet 65 000 000 Kč. A potom už dál o ničem nejednali, protože žádné připomínky směrem k úhradám ze strany poskytovatele nebyly. S adresa nikdy nebyl žádný úhradový problém, jediné, co tam bylo, že byla významná nebo ojedinělá v infekci (HIV pozitivní, hepatitida), takže vždy jen naráželi na nějaké limity této péče. A právě toho 12. 12. se poprvé dozvěděli, že adresa je špatně hrazená v některých DRG nákladech. adresa si totiž vybrala, že je poddimenzovaní v úhradě casemixu nebo DRG baze, která se vztahuje k onemocněním pohybového ústrojí, konkrétně muskuloskeletálního systému a pohybové tkáně, a že celkově chtějí zpětně dorovnat nejen drahá léčiva, ale že chtějí celkově 22 000 000 za (dle nich) poddimenzování algoritmu úhradové vyhlášky. Takže v souhrnu chtěli najednou z původních 7 milionů, který si vyjasnili, kam až můžou úhradově zajít, tak měli požadavek na 22 000 000. Dále namítali, že mají nízkou individuální základní sazbu pro rok 2017, a že další problém je, že jsou regulováni v hospitalizační části úhrady za to, když předávají pacienty na následnou péči nebo jinému poskytovateli. Takže to byly poprvé diskutované tyto tři nové problémy, ke kterým pojišťovna zaujala primární stanovisko, že individuální základní sazbu adresa neshledává poddimenzovanou. adresa rozsahem poskytovaných služeb a strukturou služeb byla na úrovni krajské nemocnice a jediné, co u ní bylo navíc, byla infekce. Takže pro pojišťovnu sazba byla standardní se srovnatelnými nemocnicemi tohoto rozsahu a této struktury zdravotních služeb, a navíc ve zmiňované části DRG pohybového ústrojí došlo mez aktuálním a referenčním období pouze k devítiprocentnímu nárůstu případů. Což není žádná dramatická změna, která by vyvolala najednou to, že nemocnici chybí 15 000 000 Kč. Takže pojišťovna řekla, že adresa musí dokladovat, protože pojišťovna potřebuje podle zdravotnické dokumentace posoudit, v čem pojištěnec byl významný, to pojišťovna nabídla, ať žalobkyně dokladuje a mohou potom jednat dál. K překladům pojišťovna adresa ukázala vyúčtování, že k regulaci vůbec nedošlo, takže to se vysvětlilo na místě, tam žádná hospitalizační část úhrady krácená nebyla. A prakticky znovu pojišťovna zopakovala, že z těch 7 milionů celkového překročení sjednaného úhradového limitu za centra pojišťovna půjde na 4 300 000 a zaplatí ještě jednoho pacienta plnou úhradou. Dalších jednání už se svědkyně neúčastnila, protože se odehrávaly na ředitelské úrovni, měla informace, že došlo ke smírčímu jednání. Tam se potom měnily požadavky z 22 000 000 Kč na 40 000 000 Kč. Co se týče individuální základní sazby, požadavek na její navýšení před uzavřením úhradového dodatku pro rok 2017 ze strany žalobkyně nezazněl, pro pojišťovnu to bylo překvapení, neboť partnerem je žalobkyně pro pojišťovnu dlouhodobě. Základní sazba se stanovuje podle výpočtu dle konkrétní úhradové vyhlášky pro konkrétní rok. A protože vzorec nijak nevybočoval, nebyl důvod ji měnit, neboť se srovnává rozsah a obsah péče. Pokud by základní sazba byla nepřiměřená, tak by se musela postupně přibližovat, ona ale nevybočovala. Pro srovnání je nejbližší např. anonymizováno. Podklad k jednání o výši individuální sazby pojišťovna od adresa nikdy neobdržela, např. proč se domnívá, že ji má nízkou nebo že je znevýhodněná. Srovnávat se např. s anonymizováno je nemožné, protože rozsah a struktura péče u FN adresa je zcela jiná. Dle svědkyně se dá jednat o čemkoliv, ale protistrana musí mít řádný podklad. ZPMV ČR historicky dle svědkyně platila dobře, nikdy neměla poskytovatele, kteří by měli mít poddimenzovanou individuální sazbu, a většinou, kde byly problémy, tam jednali opravdu s centry specializované péče. adresa % ze všech léčiv fakturovala v maximální povolené výši úhrady, zatímco někteří si dokázali vysoutěžit nižší individuální cenu. jméno FO jednom preparátu adresa mohla ušetřit 1,3 milionu Kč oproti ostatním. Svědkyně si není vědoma, že by přišla žádost o navýšení individuální základní sazby. Pokud by přišla, divize to musela předat centrále. Za tu dobu, než svědkyně odešla, tak centrála upozornila na dva poskytovatele, kde rozhodli, že individuální základní sazba bude jiná, než říká úhradová vyhláška, protože je enormně nízká. V případě změny rozsahu a obsahu péče k jednáním dochází, pojišťovna to umí zohlednit. V roce 2017 ze strany adresa krom centrových léků žádné jiné námitky nepřišly. V srpnu adresa pojišťovnu upozornila, že v září dojde ke změně managementu a že se změnou managementu se ozvou případně k dalším jednáním. Pro rok 2017 ze strany anonymizováno jméno FO adresa nepřišel jakýkoliv návrh k vyjednávání pro výši individuální základní sazby.

58. Z výslechu současného ředitele žalobkyně tituly před jménem jméno FO (č. l. 981) soud zjistil, že žalobkyně má status fakultní nemocnice od roku 2021. Jako statutární orgán (ředitel) nastoupil do vedení žalobkyně 3. 9. 2018. Nejzásadnější z hlediska hospodaření byla dle něj hluboká zadluženost až předluženost. Nastoupil na adresa v momentě, kdy mnoho klíčových dodavatelů čekalo na moment, až přijde stabilně nový ředitel. Reálný obraz nemocnice ve srovnání s výroční zprávou byl diametrálně odlišný. Od roku 2009 pracoval na Ministerstvu zdravotnictví, psal úhradové vyhlášky, již tehdy adresa „byla oříšek.“ Srovnatelnost nemocnic je dána strukturou poskytované péče, což je jediné, co je relevantní. adresa je úplně unikátní, jediná velká infekční nemocnice v České republice, je to vysoce specializované centrum pro izolaci vysoce nakažlivých nemocí. Nicméně tento statut existuje až posledních pár let, předtím nikdy nebyl dán do zákona a nikdy nebyl ve vyhlášce (ani v roce 2017 ne, pozn. soudu). Současný ředitel praxi začal měnit, šli do smírčích řízení, vyčerpali všechny možné varianty smírného řešení včetně nesystémových mimořádných jako společná jednání na Ministerstvu zdravotnictví. Za dřívějšího vedení bylo v adresa extrémně nedostatečné procento prosoutěžených věcí. Trestní řízení s bývalým vedením nemocnice mělo dvě roviny, druhá stále běží, je to otázka nákupu lineárních urychlovačů, tam se jedná o škodu pro nemocnici vyčíslenou na 10 000 000 Kč. Až v době, kdy vzniklo specializované infekční centrum, byla na něj následně navázaná úhrada zdravotní pojišťovny, zkopírovala se do úhradových dodatků z vyhlášky, a to byl pro nemocnici obrovský posun. V momentě, kdy se specializované centrum dostalo do vyhlášky, všechny pojišťovny to musely respektovat, a adresa se dostala sice na chvost úrovně velkých nemocnic, ale i tak to byl obrovský skok. Vyčíslit případnou ztrátu na kontraktu s konkrétní pojišťovnou je velice problematické a analyticky složité, ale ne nemožné. V roce anonymizováno jeden statut vysoce specializovaného centra zdravotních služeb, a to komplexní onkologická centrum.

59. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

60. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací poskytující mimo jiné zdravotní služby pojištěncům žalované. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 1. 2013 uzavřena smlouva o poskytování a úhradě hrazených služeb č. Anonymizováno, na jejímž základě žalobkyně pojištěncům žalované poskytuje sjednané zdravotní služby a žalovaná tyto v mezích této smlouvy hradí. Pro rok 2017 byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen úhradový dodatek, v němž byla výše úhrad a regulačních omezení sjednána a tato do značné míry vycházela z úhradové vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 348/2016 Sb. Žalovaná uhradila žalobkyni na poskytnuté zdravotní služby v úseku hospitalizační péče částku 125 231 117 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě rozdílu mezi tvrzenými skutečnými nezbytnými náklady na poskytnuté zdravotní služby a uhrazenou částkou za rok 2017 - nejdříve požadovala uhrazení částky 40 334 693,58 Kč, posléze 18 965 032 Kč, což žalovaná odmítla s tím, že úhradu za poskytnuté zdravotní služby provedla dle sjednaného úhradového dodatku. Hospodaření žalobkyně v roce 2017 skončilo se ziskem v hlavní činnosti i v hospodářské činnosti, což plyne z výročních zpráv samotné žalobkyně za rok 2017 a za rok 2018. Hospodaření žalobkyně za rok 2016 a 2017 bylo podrobeno kontrole právnická osoba, jehož závěry byly vtěleny do zprávy o kontrole ze dne 30. 8. 2018. Z výsledku kontroly plynou závažná pochybení v hospodaření strany žalující v předmětných letech, které vyústilo mimo jiné v trestní stíhání vedení nemocnice. Žalobkyně se žalovanou jednala o znění úhradového dodatku před jeho uzavřením, a to konkrétně o navýšení předběžných měsíčních paušálních úhrad, což žalovaná akceptovala; žalovaná vnímala poddimenzovanost předběžné výše úhrady i s ohledem na úhradu zvlášť účtovaných léčivých přípravků při centrové léčbě na specializovaných pracovištích (ZULP CSP), o čemž strany rovněž jednaly. V ostatním žalobkyně konstatovala připravenost k signaci základního úhradového dodatku. Ze zápisů z jednání nevyplývá žádný další nesouhlas žalobkyně s textem úhradového dodatku ani její žádost o sjednání individuálně sjednané složky úhrady jinak, než je v úhradové vyhlášce. V průběhu roku 2017 jednala žalobkyně se žalovanou na jednání dne 29. 8. 2017, kde žádala navýšit maximální částku v Dodatku Anonymizováno Anonymizováno ke smlouvě tak, aby lépe odrážela očekávaný nárůst objemu Kč hlavně u HIV pozitivních a onkologických pacientů, což žalovaná akceptovala. Po doručení vyúčtování za rok 2017 (18. 7. 2018) uplatnila žalobkyně námitky týkající se překročení smluvně sjednaného limitu ZULP CSP z důvodu nárůstu nákladů na léčbu pacientů s diagnózou HIV a hepatitidy C. O tomto strany jednaly dne 10. 10. 2018. Teprve dne 12. 12. 2018 žalobkyně vznesla požadavek na řešení segmentu hospitalizační péče, za kterou požadovala navýšení úhrady za rok 2017 z důvodu nárůstu CM hospitalizační složky úhrady ve vybraných bázích DRG ve výši cca 22 mil. Kč, posléze 40 334 693,58 Kč a následně předžalobní výzvou a touto žalobou požadovala úhradu částky 18 965 032 Kč s tím, že úhrada ze strany žalované nepokryje ani nutně vynaložené náklady na poskytnutí zdravotní péče. Žalobkyně nepožádala žalovanou postupem dle článku 6 odst. 6 dodatku ze dne 23. 2. 2017, resp. čl. 1 odst. 11 dodatku ze dne 7. 3. 2017 o změnu úhrady z důvodu změny struktury či pro podstatný nárůst objemu poskytovaných hrazených služeb oproti referenčnímu období ve lhůtě 30 dnů od zaslání vyúčtování. Žalobkyně o jiné výši základní sazby s žalovanou nejednala, nepožadovala jiné znění úhradového dodatku, nevyvolala žádná jednání o uzavření speciálního dodatku o individuálně sjednané výši základní sazby, neučinila žádný protinávrh týkající se úhrady zdravotních služeb za rok 2017 (krom úhrady centrových léků). Jiné nemocnice s obdobnou strukturou a objemem péče jako žalobkyně dosáhly v roce 2017 ziskového hospodaření, přestože měly IZS nižší než žalobkyně (právnická osoba, právnická osoba, podezřelý výraz) či ji měly pouze nepatrně vyšší než žalobkyně (právnická osoba). Výše individuální sazby plyne historicky ze struktury a objemu péče jednotlivého poskytovatele, z vyjednávání s pojišťovnami, z aktivního jednání managementu nemocnice např. ohledně získání statusu vysoce specializované péče. Snížení nákladů na poskytovanou zdravotní péči a zvýšení příjmů od pojišťoven lze dosáhnout jak aktivním jednáním managementu, tak efektivním procesem při zadávání veřejných zakázek. V roce 2017 však u žalobkyně bylo extrémně nedostatečné procento prosoutěžených věcí.

61. Soud výše uvedený skutkový závěr učinil jednak z listinných důkazů, zejména ze zápisů z jednání ohledně úhrady v roce 2017 mezi žalovanou a žalobkyní, z výročních zpráv žalobkyně a dalších nemocnic, z protokolu o kontrole hospodaření s veřejnými prostředky u žalobkyně za roky 2016, 2017 ze dne 30. 8. 2018, č. j. č. účtu, jednak z výslechu ředitele nemocnice tituly před jménem jméno FO a z výslechu svědkyň jméno FO a tituly před jménem jméno FO.

62. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

63. Dle § 17 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“) za účelem zajištění věcného plnění při poskytování hrazených služeb pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle jiného právního předpisu, smlouvy s poskytovateli o poskytování a úhradě hrazených služeb. Smlouvu o poskytování a úhradě hrazených služeb lze uzavřít pouze pro zdravotní služby, které je poskytovatel oprávněn poskytovat.

64. Dle § 17 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. smlouva podle odstavce 1. uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovatelem se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních poskytovatelů zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem na zajištění kvality a dostupnosti hrazených služeb, fungování systému zdravotnictví a jeho stability v rámci finančních možností systému veřejného zdravotního pojištění (dále jen „veřejný zájem“), a poté je vydá jako vyhlášku. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do šesti měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, je oprávněno učinit rozhodnutí Ministerstvo zdravotnictví. Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytovaných hrazených služeb, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování hrazených služeb, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytovaných hrazených služeb a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, způsob a důvody ukončení smlouvy podle odstavce 1, ustanovení o rozhodčím řízení.

65. Dle § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, hodnoty bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení se vždy na následující kalendářní rok dohodnou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních poskytovatelů. Svolavatelem dohodovacího řízení je Ministerstvo zdravotnictví. Dojde-li k dohodě, posoudí její obsah Ministerstvo zdravotnictví z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Je-li dohoda v souladu s právními předpisy a veřejným zájmem, vydá ji Ministerstvo zdravotnictví jako vyhlášku. Nedojde-li v dohodovacím řízení k dohodě do 120 dnů před skončením příslušného kalendářního roku nebo shledá-li Ministerstvo zdravotnictví, že tato dohoda není v souladu s právními předpisy nebo veřejným zájmem, stanoví hodnoty bodu, výši úhrad hrazených služeb a regulační omezení na následující kalendářní rok Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak.

66. Dle § 40 odst. 2 věty první zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovny jsou povinny uhradit poskytovatelům, popřípadě jiným subjektům uvedeným v § 17 odst. 7, kteří v souladu s tímto zákonem poskytli hrazené služby pojištěncům, tyto poskytnuté služby ve lhůtách sjednaných ve smlouvě podle § 17 odst. 1.

67. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pro rok 2017 nedošlo v rámci dohodovacího řízení mezi pojišťovnami a některými segmenty poskytovatelů zdravotních služeb k dohodě, mimo jiné v úseku hospitalizační péče, proto úhradovou vyhlášku pro rok 2017 č. 348/2016 Sb. vydalo Ministerstvo zdravotnictví na základě zmocnění plynoucího z výše citovaného § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb.

68. Dle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 348/2016 Sb. pro hrazené služby poskytované poskytovateli lůžkové péče, s výjimkou hrazených služeb poskytovaných poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v přílohách č. 1, 9, 10, 12 a 14 k této vyhlášce.

69. Dle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 348/2016 Sb. pro hrazené služby poskytované poskytovateli následné lůžkové péče, poskytovateli dlouhodobé lůžkové péče a poskytovateli zvláštní lůžkové péče, hrazené paušální sazbou za jeden den hospitalizace nebo podle seznamu výkonů, se hodnota bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení stanoví v příloze č. 1 k této vyhlášce.

70. Dle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

71. Dle § 1798 odst. 2 o. z. použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

72. Dle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná.

73. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění (dále jen „zákon č. 526/1990 Sb.“ či „zákon o cenách“), prodávající ani kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch.

74. Dle § 2 odst. 4 zákona č. 526/1990 Sb. výhodnější hospodářské postavení podle odstavce 3 má prodávající nebo kupující, který sjednává ceny na trhu, aniž by při tom byl vystaven podstatné cenové soutěži. Hospodářské postavení prodávajícího nebo kupujícího se posuzuje zejména podle objemu prodaného nebo nakoupeného zboží, podílu na daném trhu, hospodářské a finanční síly, právních nebo jiných překážek vstupu na trh a míry horizontálního i vertikálního propojení s jinými osobami na daném trhu.

75. Dle § 19 odst. 3 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, v platném znění, zaměstnanecká pojišťovna nesmí zřizovat a provozovat poskytovatele a podnikat s prostředky plynoucími z veřejného zdravotního pojištění.

76. Soud předně uvádí, že z práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost neplyne právo na zisk, ale stát je povinen vytvářet takové podmínky, které umožní jednotlivcům usilovat o jeho dosažení. K tomuto závěru se přiklonil i Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. PL. ÚS 19/13 ze dne 22. 10. 2013, na který odkazuje ve své žalobě žalobkyně. „Tento závěr se v plné míře uplatní i ve specifických poměrech podnikání v oblasti poskytování zdravotní péče, kde jsou v některých odbornostech hrazeny zdravotní výkony převážně, nebo dokonce výlučně z veřejného zdravotního pojištění. Důsledkem jsou tak požadavky ve vztahu k regulaci úhrad za poskytnuté výkony, které by při normálním běhu věcí, odhlédnuv od případných rizik, přirozeně spojených s podnikáním, měly umožňovat (nikoliv zajišťovat) víc než jen pokrytí nákladů poskytovaných služeb. Z hlediska práva na podnikání by naopak byla nepřijatelná taková úprava, která by tyto náklady, byť jen částečně systémově přenášela na poskytovatele. Právní závěr, podle něhož cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti (Pl. ÚS 3/2000), se zde uplatní přiměřeně.“ 77. Co se týče účastníků řízení a jejich vzájemného postavení, uvádí soud, že byť na straně jedné poskytování zdravotních služeb podléhá rozsáhlé a značné regulaci za účelem udržitelnosti systému veřejného zdravotního pojištění, není ani toto poskytování zdravotních služeb prosto podnikatelského rizika, přestože se na straně žalobkyně (poskytovatel) nemusí (jako v tomto případě) jednat přímo o podnikatele, ale o příspěvkovou organizaci zřízenou státem, neboť i u takových poskytovatelů je logicky zásadní motivací kladný hospodářský výsledek, nikoliv ztráta. Oproti tomu zdravotní pojišťovna (žalovaná) je právnická osoba sui generis vzniklá účelově k výkonu nepodnikatelské činnosti, což je provozování veřejného zdravotního pojištění za podmínek stanovených zákonem, přičemž je nutné zdůraznit, že zdravotní pojišťovna může působit jako podnikatel, nikoliv však při provádění zdravotního pojištění (§ 19 odst. 3 zákona č. 280/1992 Sb., viz výše).

78. Soud dále zdůrazňuje, že postup dle úhradové vyhlášky se uplatní v případě, pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna za podmínky dodržení zdravotně pojistného plánu zdravotní pojišťovny nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady a regulačních omezeních jinak. Zákon č. 48/1997 Sb. tedy předpokládá, že jednotliví poskytovatelé se mohou dohodnout se zdravotní pojišťovnou na úhradě pro příslušné období jinak, ovšem za předpokladu podmínek dodržení zdravotně pojistného plánu pojišťovny. Tento zdravotně pojistný plán a jeho dodržení, stejně jako úhradová vyhláška, je však koncipován s vědomím limitovaného objemu finančních prostředků na úhradu zdravotní péče na základě povinného placení všeobecného zdravotního pojištění. Na jedné straně tedy stojí zájem pojišťovny hospodařící s vybranými prostředky na zdravotním pojištění, na straně druhé stojí zájem jednotlivého poskytovatele na dosažení kladného hospodářského výsledku. Tyto cíle jsou naplňovány prostřednictvím systému veřejného zdravotního pojištění, který je upraven zákonem č. 48/1997 Sb. V rámci tohoto zákona uzavírají pojišťovny s poskytovateli smlouvy, jejichž obsah je upraven vyhláškou č. 618/2006 Sb. o rámcových smlouvách.

79. Zdejší soud poukazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu. Ústavní soud se zabýval ve svých rozhodnutích otázkou, do jaké míry je smluvní volnost účastníků příslušnými veřejnoprávními předpisy omezena. Ve svém nálezu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 5/15 dospěl k závěru, že i přes tato omezení se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad. Úhradová vyhláška dle něj tak sice významně, ale pouze dotváří podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb. „K zajištění rovného přístupu ke zdravotní péči slouží i další požadavek přímo vyplývající z čl. 31 Listiny, jímž je existence systému veřejného zdravotního pojištění. Přijetí zákonné úpravy k jeho zajištění, jakož i jeho faktické provedení, je povinností státu a v jeho rámci především orgánů moci zákonodárné a moci výkonné. Základem zákonného vymezení tohoto systému je v současnosti zákon o veřejném zdravotním pojištění, který upravuje právní vztahy mezi zdravotními pojišťovnami, jejich pojištěnci a poskytovateli zdravotních služeb za účelem realizace ústavně zaručeného práva na bezplatnou zdravotní péči. Úhradová vyhláška, kterou na základě § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění vydává Ministerstvo zdravotnictví vždy pro následující kalendářní rok, pak tuto zákonnou úpravu doplňuje. Stanoví totiž, jakým způsobem se určí výše úhrad, na které vznikne jednotlivým poskytovatelům nárok vůči zdravotním pojišťovnám za hrazené služby, jež v souladu se svými zákonnými či smluvními povinnostmi poskytli jejich pojištěncům. Jejím obsahem je tak vlastně cenová regulace. Přestože se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad, a tím ve vztahu k jejich vzájemným právním vztahům vyloučit použití úhradové vyhlášky, v obecné rovině platí, že tato vyhláška významným způsobem dotváří i podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb. Z tohoto důvodu ji lze považovat rovněž za doplnění zákonné úpravy, která ve vztahu k těmto poskytovatelům vymezuje právní rámec rozhodný pro realizaci jejich práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Úhradová vyhláška by se proto dotýkala podstaty a smyslu práva podnikat, jestliže by na jejím základě stanovená výše úhrad byla s ohledem na rozsah poskytnutých hrazených služeb natolik nízká, že by fakticky - bez jakékoliv jiné kompenzace - přenášela náklady bezplatně poskytované zdravotní péče, které by měly být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, na jednotlivé poskytovatele, a z tohoto důvodu by jim znemožňovala dosažení alespoň přiměřeného zisku. Takovýto důsledek by bylo ovšem možné konstatovat jen ve vztahu k určitému segmentu zdravotních služeb jako celku, vymezenému podle formy nebo oboru poskytované zdravotní péče, byť nikoliv nezbytně na celém území České republiky. Muselo by se totiž jednat o stav, kdy by poskytovatelé s ohledem na nastavení pravidel výše úhrad v tomto segmentu ve své podstatě nemohli činit samostatná rozhodnutí, která by jim v případě dalšího pokračování jejich činnosti alespoň potenciálně otevírala cestu k případnému zisku. Na roveň takto vymezeného zásahu, který by se dotýkal podstaty a smyslu práva podnikat, lze postavit i takové nastavení pravidel výpočtu těchto úhrad, které by činily jejich konečnou výši pro jednotlivé poskytovatele nepředvídatelnou, např. v důsledku oprávnění zdravotních pojišťoven tuto výši bez jakéhokoliv zdůvodnění (svévolně) krátit (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 19/13, body 60 až 62). Zbývá dodat, že dotčení podstaty a smyslu základního práva ještě neznamená i jeho porušení, a to ani v případě, že by v určité oblasti byla možnost podnikání zásadním způsobem omezena nebo dokonce vyloučena. Takovýto zásah by však bylo třeba, jak bylo uvedeno výše, posuzovat mnohem přísněji jak z hlediska jeho potřebnosti, tak z hlediska intenzity zájmu na dosažení jeho cíle (viz test proporcionality).“ 80. Dále Ústavní soud rozvedl své úvahy následovně: „Stanovený způsob výpočtu výše úhrad nevylučuje, že někteří poskytovatelé zdravotních služeb budou (případně i po dobu více let) hospodařit se ztrátou, ani tato skutečnost se však sama o sobě nedotýká podstaty a smyslu práva podnikat. Každý poskytovatel musí především sám usilovat o to, aby byla jeho činnost co nejefektivnější a aby mu při ní nevznikaly zbytečné náklady. I kdyby se přitom ukázalo, že někteří poskytovatelé vzhledem ke konkrétním podmínkám v místě svého podnikání za současného nastavení výše úhrad fakticky nemohou dosáhnout zisk, v rovině uvedeného práva by se jednalo o důsledek jejich vlastního rozhodnutí ohledně způsobu a místa podnikání a s ním spojeného podnikatelského rizika. Přesto je třeba uznat, že na zajištění činnosti některých poskytovatelů může být dán veřejný zájem, plynoucí zejména z ústavního požadavku zajistit přístup k místně a časově dostupné zdravotní péči poskytované bezplatně na základě veřejného pojištění. Identifikace tohoto zájmu v konkrétním případě a jeho zohlednění při výpočtu výše úhrad tak, aby se činnost těchto zařízení ekonomicky vyplatila, již nicméně překračují předmět úhradové vyhlášky, kterým je toliko plošné stanovení pravidel pro výpočet těchto úhrad. K posouzení a zajištění tohoto veřejného zájmu slouží naopak jiné nástroje, mezi něž lze řadit možnost zdravotní pojišťovny uzavřít s příslušným poskytovatelem podle § 17 odst. 1 a 5 in fine zákona o veřejném zdravotním pojištění dohodu, jejímž předmětem bude jiné (z hlediska poskytovatele příznivější) určení výše úhrad, popř. regulačních omezení. Ústavní soud zdůrazňuje, že výkonu tohoto oprávnění nelze rozumět toliko jako projevu autonomie vůle zdravotní pojišťovny. V první řadě jde o prostředek, k jehož využití musí zdravotní pojišťovna přistoupit, je-li to nezbytné k naplnění její povinnosti podle § 46 odst. 1 téhož zákona zajistit poskytování hrazených služeb svým pojištěncům, včetně jejich místní a časové dostupnosti. Jeho smyslem tak zkrátka není poskytnutí určitého beneficia některému z poskytovatelů na základě volné úvahy zdravotní pojišťovny, nýbrž možnost provádět úpravy nastavení výše úhrad podle úhradové vyhlášky, pokud by její aplikace v konkrétních případech ohrožovala dostupnost zdravotní péče. V případě poskytovatelů lůžkové péče by byla takto modifikovaná výše úhrad východiskem pro celkovou paušální úhradu, na kterou jim vznikne nárok podle úhradových vyhlášek v příštích letech, bude-li v tomto ohledu zachována jejich dosavadní koncepce. Uvedený poukaz na možnost individuálního ujednání neznamená odklon od právního názoru vysloveného v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/13, podle něhož nelze spatřovat v pouhé možnosti, že zdravotní pojišťovna poskytne ze svých zdrojů dobrovolně (tj. na základě individuálního ujednání mezi ní a poskytovatelem) náhradu nezbytných nákladů neodkladné péče, jež byla poskytnuta nad rámec úhradovou vyhláškou stanovené limitace, relevantní garanci nebo systémové řešení problému nastavení výše úhrad, v jehož důsledku by tyto náklady nesl samotný poskytovatel (bod 73 citovaného nálezu). Toto oprávnění sleduje účel jiný, a to možnost přihlédnout při stanovení výše úhrad ke specifikům jednotlivých poskytovatelů, která jsou významná z hlediska požadavku dostupnosti zdravotní péče a nemohou být smysluplně zohledněna již v rámci výpočtu výše úhrad podle úhradové vyhlášky. V obecné rovině lze konstatovat, že limitace výše úhrad - k níž došlo stanovením celkové paušální úhrady poskytovatelům lůžkové péče i maximální celkové úhrady poskytovatelům ambulantní péče - přispívá k nalezení rovnováhy mezi finančními požadavky poskytovatelů zdravotních služeb a možnostmi systému veřejného zdravotního pojištění, a tím ke spravedlivému přerozdělení jeho prostředků. Jde o jeden z prostředků působících na poskytovatele zdravotních služeb, aby svou činnost prováděli efektivně.“ 81. Pokud žalobkyně odvozuje svůj nárok z nálezů Ústavního soudu ČR, uvádí soud následující. Předně je třeba zdůraznit, že úhradová vyhláška pro rok 2017 nebyla shledána s ohledem na zmiňovaný čl. 26 Listiny základních práv a svobod neústavní.

82. Co se týče a) nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, žalobkyně z něj poukazuje na „nutně vynaložené náklady“, které by měly být uhrazeny, s odkazem na již výše citovanou větu: „Musela by reálně vzniknout situace, kdy stát na jedné straně formálně umožňuje podnikání v určité oblasti, na straně druhé však pro něj stanoví takové podmínky, které fakticky vylučují jeho smysl. Důvod domnívat se, že takovýto stav nastal nebo může nastat v důsledku vyhláškou provedeného snížení úhrad, však Ústavní soud, aniž by v tomto směru po stránce věcné jakkoliv relativizoval související argumentaci navrhovatele a vyjádření Asociace nemocnic, neshledal.“ „Takovýto stav činí právní úpravu regulačních srážek v rozporu se zásadou předvídatelnosti a zákazem svévole podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a též se zásadou rovnosti podle čl. 1 Listiny. Tento rozpor má přitom zjevný přesah do práva poskytovatelů zdravotních služeb podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, neboť umožňuje zdravotní pojišťovně bez jakýchkoliv kritérií jednostranně měnit výši úhrad za poskytnuté zdravotní služby, a tím i podmínky pro podnikání v této oblasti.“ 83. Zdejší soud má za to, že odkaz na citované závěry a předmětný nález je v tomto případě nedůvodný, neboť skutková situace v předmětném sporu je podstatně odlišná. Z provedeného dokazování a vyjádření žalobkyně vyplynulo, že v daném případě nemohl nastat obdobný problém, na který Ústavní soud ČR ve svém výše citovaném nálezu upozorňoval, tedy nastavení úhrady v rozporu se zásadou předvídatelnosti následnou změnou výše úhrady z vůle zdravotní pojišťovny. V tomto sporu naopak sama žalobkyně při ústním jednání uvedla, že měla k dispozici veškeré relevantní údaje a ukazatele před uzavřením úhradového dodatku, věděla, jaký objem péče zhruba v roce 2017 může očekávat, bylo jí známo znění úhradové vyhlášky a měla dostatek příležitosti provést si vlastní finanční analýzy a o případných výhradách jednat se žalovanou, což ostatně činila, jak plyne mimo jiné ze zápisu ze dne 23. 2. 2017, kde žalobkyně prezentovala připravenost podepsat úhradový dodatek. Soud nemohl akceptovat tvrzení žalobkyně, že se žalobkyně ani „nepokoušela jednat o změnách nastavení maximální úhrady u hospitalizační péče, neboť věděla, že je to pro žalovanou s odkazem na úhradovou vyhlášku jakousi nepřekročitelnou mantrou…“ Již ve výše citovaném nálezu Pl. ÚS 5/2005 Ústavní soud ČR zdůraznil, že: „Přestože se každý poskytovatel může dohodnout se zdravotní pojišťovnou na jiném způsobu určení výše úhrad, a tím ve vztahu k jejich vzájemným právním vztahům vyloučit použití úhradové vyhlášky, v obecné rovině platí, že tato vyhláška významným způsobem dotváří i podmínky pro podnikání v oblasti poskytování zdravotních služeb“. Pokud za těchto okolností žalobkyně akceptovala znění úhradového dodatku a obsahem jejího vyjednávání o případné změně způsobu určení úhrad byla pouze otázka nastavení úhrad ve vztahu k limitaci úhrady ZULP CSP, nemůže se dle názoru soudu zpětně dovolávat skutečnosti, že takto stanovená úhrada je v rozporu se zákonem o cenách a neumožňuje pokrýt ani výdaje s poskytováním služeb spojené. V řízení bylo naopak prokázáno, že byly stanoveny podmínky ocenění péče žalobkyně v roce 2017, strany před uzavřením dodatku o jeho textu jednaly, výše úhrady tak byla zcela předvídatelná a žalobkyně teprve ex post považuje takto smluvenou úhradu za neplatnou, resp. nedostatečnou.

84. Žalobkyně v žalobě odkazuje dále na b) nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2545/16. Dle názoru soudu z tohoto nálezu vyplývá, že zásah soudu do cenového ujednání je na místě pouze tam, kde zákon počítá se stanovením výše úhrady na základě dohody stran a k této dohodě přesto nedošlo. Daný nález tedy dopadá na skutkově odlišné případy, než nastaly v předmětném sporu, neboť se vztahuje na pobytová zařízení sociálních služeb, kteří jsou odkázáni na dohodu se zdravotní pojišťovnou, která má vůči těmto poskytovatelům kontraktační povinnost, přičemž k ujednání o úhradě pro příslušný rok přesto nedošlo. Poskytovatelé zdravotních služeb, jakým je žalobkyně, mají stanovenou úhradu na základě úhradové vyhlášky nebo dohody, pro rok 2017 v daném případě žalobkyně uzavřela jak úhradový dodatek, tak byla přijata úhradová vyhláška č. 348/2016 Sb. Z výše uvedeného je proto zřejmé, že citovaný nález se na daný vztah bez dalšího nemůže uplatnit.

85. V této souvislosti soud dále upozorňuje na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 989/21, ve kterém mimo jiné Ústavní soud uvedl následující závěr: „Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebylo namístě aplikovat stěžovatelkou uvedené judikaturní závěry Ústavního soudu určené výhradně k vyřešení absence způsobu stanovení výše úhrady za zdravotní péči poskytovanou poskytovatelem péče. Uvedený závěr plyne zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2545/16, z něhož vyplývá, že soud je povolán ke stanovení ceny ošetřovatelské a rehabilitační péče poskytnuté pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami, nebyla-li tato cena mezi pobytovým zařízením sociálních služeb a zdravotní pojišťovnou pro konkrétní období platně sjednána. Ústavní soud konstatoval, že hledat spravedlivé řešení určení ceny poskytnuté zdravotní péče je věcí obecných soudů až v případě, kdy se pojišťovna (zde vedlejší účastnice) a poskytovatel péče (zde stěžovatelka) na této ceně nedohodnou, což však není nyní posuzovaný případ.“ 86. Soud dále poukazuje na recentní nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 565/21 ze dne 25. 9. 2023, ve kterém byl vysloven názor, že „Protiústavní důsledky mohou nastat právě až ve chvíli, kdy bude tvrzeno a prokázáno, že úhrada za zdravotní péči není způsobilá pokrývat ani „nutně vynaložené náklady" na tuto péči. To nelze prokázat pouhým doložením rozdílu mezi cenou fakturovanou a cenou skutečně vyplacenou ani doložením rozdílu mezi cenou plnění v rozhodném roce a v letech předcházejících. Úhradovým obdobím je kalendářní rok, přičemž řada rozhodných skutečností, které mají vliv na výši úhrad za zdravotní péči, se každý rok mění.". V závěrečné pasáži téhož bodu Ústavní soud konstatoval, že „... nárok poskytovatele zdravotní péče, má-li být před obecnými soudy, resp. následně v řízení o ústavní stížnosti úspěšný, musí být z hlediska závěrů Ústavního soudu uvedených v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 a sp. zn. Pl. ÚS 19/13 opřen o tvrzení a prokázání těch předpokladů, na kterých Ústavní soud staví možnou protiústavnost cenové regulace". V nedávné době se k těmto závěrům Ústavní soud opětovně přihlásil v plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 49/18 ze dne 26. dubna 2022 (k tomu viz zejm. body 201 a 202) a v řízení o individuální ústavní stížnosti např. v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1702/18 ze dne 4. května 2022 (viz zejm. bod 20). Tato koncepční východiska jsou dle názoru Ústavního soudu obecně platná směrem ke všem poskytovatelům poskytujícím zdravotní péči za úhrady od zdravotních pojišťoven z prostředků plynoucích ze systému zdravotního pojištění, kteří jsou zároveň podnikateli - jejich použitelnost se nejeví nijak zvláště podmíněná skutkovými, smluvními či jinými specifickými okolnostmi věcí, v nichž byly Ústavním soudem vysloveny (bod 25. nálezu).

34. V tuto chvíli se proto Ústavní soud především omezí na odkazy na výše citovaná ústavněprávní východiska k řešené problematice (viz bod 25 tohoto nálezu), od nichž nespatřuje důvod se jakkoli odchýlit ani v tomto nálezu. Lidskoprávní argumentaci stěžovatelky nelze bez dalšího uspokojivě vyřešit pouhými poukazy na vedlejší účastnicí splněná smluvní ujednání a na existenci úhradových vyhlášek, z nichž plyne mechanismus limitace plateb, zvláště je-li stěžovatelkou tvrzena určitá systémovost daného jevu (dva po sobě jdoucí roky). Akceptace takto široce pojatého, paušalizovaného a mezi okolnostmi nerozlišujícího závěru obecných soudů by ve svém důsledku znamenala, že je-li mezi poskytovatelem a příslušenou zdravotní pojišťovnou uzavřena obvyklá smlouva a tato smlouva je co do její litery ze strany pojišťovny plněna (v souladu s úhradovými vyhláškami, což nemusí být ani sporné), bude zastropovaná výše úhrad za poskytnutou péči vždy a za všech okolností konečná a neprolomitelná (snad vyjma úhrad provedených na základě jednostranných rozhodnutí zdravotních pojišťoven nebo na základě ad hoc dohod uzavřených později s poskytovateli). Takový závěr se při absenci vskutku silné argumentace na jeho podporu jeví jako přehnaně absolutistický až extrémní a z nálezové prejudikatury Ústavního soudu uvedené v bodě 25 tohoto nálezu neplyne (ba naopak). Právní situace v této oblasti vznikající mohou být vysoce individuální a podstatně komplexnější, nota bene u poskytovatelů typu stěžovatelky, která - jak se podává z jejích tvrzení, jejichž zpochybnění Ústavní soud v napadených rozhodnutích ani ve zbytku spisového materiálu zatím nezaznamenal - jí poskytovanou zdravotní péči neindikuje, její rozsah dosti dobře nepředvídá a přímo neovlivňuje a přesto je právně povinna ji pojištěncům vedlejší účastnice poskytnout.“ (bod 34 a 35 nálezu).

87. Zdejší soud považuje za podstatné zmínit, že výše citovaný nález byl přijat v podmínkách vztahu mezi zařízením sociálních služeb s pobytovými službami a pojišťovnou, tedy v podmínkách poskytovatele, který zdravotní péči neindikuje, její rozsah dost dobře nepředvídá a přímo neovlivňuje, a přesto je povinen tuto zdravotní péči pojištěncům poskytnout. Z obsahu základní argumentace stěžovatelky v uvedeném sporu vyplývá, že základem argumentace stěžovatelky „byla tvrzení, že výše úhrad od vedlejší účastnice nepokryla v daných obdobách stěžovatelkou skutečně a účelně vynaložené náklady na poskytování dané péče ani ji nedovolila dosáhnout přiměřené ziskovosti jejího provozu. Stěžovatelka v řízení tvrdila, že domácí ošetřovatelskou péči a její rozsah (objem) předepisuje konkrétnímu pacientovi jeho praktický lékař, tedy osoba odlišná od stěžovatelky, přičemž stěžovatelka nemá mít žádné právní či jiné nástroje k tomu, aby rozsah indikované a následné poskytované péče dle svého úsudku omezovala. Na rozdíl od ostatních poskytovatelů zdravotní péče nevykazuje stěžovatelka lékařskou odbornost a dané výkony v terénu (tj. v domácnostech u pacientů) poskytují zdravotní sestry - nelze proto uvažovat o tom, že by stěžovatelka zkoumala či revidovala rozsah (popř. dokonce medicínskou potřebnost) domácí péče předepsané tomu kterému pacientovi (k tomu viz též § 18 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "ZVZP"). Přestože tedy stěžovatelka poskytla pojištěncům vedlejší účastnice v zúčtovacím období let 2016 a 2017 praktickými lékaři indikovanou ošetřovatelskou domácí péči, a to v rozsahu, který vedlejší účastnice nerozporovala, dostalo se jí v důsledku tzv. zastropování výše úhrad prostřednictvím regulačního mechanismu vystavěného na hodnotách z minulých referenčních období takových úhrad, jejichž výše nepokryla ani náklady vynaložené stěžovatelkou na poskytnutí péče a neumožnila tvorbu přiměřeného zisku. Úhrady vypočtené na základě kalkulačních vzorců, které jsou navázané na koeficienty navýšení plynoucích z tzv. úhradových vyhlášek, totiž nezohlednily faktický meziroční nárůst rozsahu zdravotní péče, kterou byla stěžovatelka povinna v hodnocených letech poskytnout pojištěncům vedlejší účastnice dle indikací praktických lékařů těchto pojištěnců. Způsob limitace úhrad za péči, který je v zúčtovacím roce v základu založen na omezení průměrnou úhradou za unikátního pojištěnce v předcházejícím roce (v tzv. referenčním období), má v případě výrazného nárůstu průměrné náročnosti péče o pojištěnce vedlejší účastnice mezi zúčtovacím a referenčním obdobím jít ekonomicky toliko k tíži stěžovatelky. Takto zregulované výše úhrad dle stěžovatelky postrádají jakoukoli "souvztažnost" k objemu péče, kterou ve skutečnosti poskytla pojištěncům vedlejší účastnice v hodnocených obdobích. Tento stav považuje stěžovatelka za hrubě nespravedlivý a neústavní, neboť zasahuje do jejího práva podnikat, které jí zaručuje čl. 26 Listiny základních práv a svobod, a neústavně na ní přenáší část nákladovosti na poskytování zdravotní péče pojištěncům vedlejší účastnice (zhruba ve výši necelé 1/4 z účelně vynaložených nákladů na péči).“ 88. Soud se v intencích rozsudku NS ČR ze dne 12. 6. 2024, č. j. 31 Cdo 881/2024-621 a výše citovaného nálezu Ústavního soudu zabýval nejen původní argumentací žalobkyně o adhezním charakteru úhradového dodatku, ale rovněž tím, zda konkrétní okolnosti uzavřené smlouvy výjimečně mohou prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči.

89. Pokud žalobkyně poukazovala na adhezní charakter úhradového dodatku pro rok 2017, podotýká soud, že pouze z toho, že smlouva má adhezní charakter (i pokud by tato skutečnost platila), nelze učinit závěr o její neplatnosti; k této podmínce musí přistoupit další okolnosti uvedené v § 1800 odst. 2 o. z. Soud dospěl k závěru, že úhradový dodatek mezi stranami sjednaný pro rok 2017 znaky uvedené v § 1800 odst. 2 o. z. nevykazuje. Je sice nepochybné, že úhradový dodatek byl vypracován a předložen žalovanou, strany to ostatně ani nesporovaly, žalovaná však jednala v souladu s § 17 odst. 1 - 5 zákona č. 48/1997 Sb.; o úhradovém dodatku a jeho znění strany jednaly, o čemž svědčí mimo jiné zápis z jednání ze dne 23. 2. 2017, přičemž je nutné zdůraznit, že připomínky předestřené žalobkyní ohledně navýšení maximální částky objemu centrových léků žalovaná akceptovala a zohlednila. Žalobkyně však netvrdila, že by se uspořádání ohledně zbývající části znění úhradového dodatku bránila, že by se razantněji domáhala nějaké změny textu, že by k jiné úpravě nebyl dán žádný prostor. Současně nebylo ani prokázáno, že by toto ujednání bylo pro žalobkyni zvláště nevýhodné za současné absence rozumného důvodu pro takové uspořádání, ani že by se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu odchylovala od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech. Naopak žalobkyně v řízení předložila vyúčtování dalších několika nemocnic za rok 2017, z nichž lze dovodit závěr, že úhradový dodatek a následně poskytnutá úhrada žalobkyni se neodchylovala od obvyklých podmínek sjednaných s ostatními nemocnicemi a že tedy žalovaná pojišťovna postupuje i vůči ostatním poskytovatelům s odkazem na úhradovou vyhlášku a nutnost dodržení svého zdravotně pojistného plánu zcela transparentně. Soud v této souvislosti opětovně poukazuje na limitovaný objem finančních prostředků ze systému veřejného zdravotního pojištění, který lze považovat za zákonem předpokládaný rozumný důvod pro případné nevýhodné uspořádání, na které se odvolává žalobkyně. Žalobkyně ani netvrdila, že by se žalovaná ve vztahu k jiným poskytovatelům chovala odchylně, případně že by jiné zdravotní pojišťovny nabízely zcela odlišné (pro poskytovatele lepší) podmínky, ani že by žalovaná vůči ní postupovala svévolně či by dané ujednání úhradového dodatku bylo z jiného důvodu neplatné (krom níže uvedené namítané neplatnosti pro rozpor se zákonem o cenách). Naopak, v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná i vůči ostatním nemocnicím postupovala obdobně jako k žalobkyni.

90. Co se týče žalobkyní namítané neplatnosti úhradového dodatku pro rozpor se zákonem č. 526/1990 Sb., ani tuto námitku soud nemohl považovat za důvodnou. O obdobných námitkách již bylo judikováno v rámci sporu týkajícího se jiného segmentu poskytovatelů Nejvyšším soudem České republiky, v nichž Nejvyšší soud ČR vyslovil právní názor, že úhrada sjednaná postupem dle § 17 zákona č. 48/1997 Sb. regulaci na základě zákona č. 526/1990 Sb. nepodléhá (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 31 Cdo 3142/2006 a v něm uvedený závěr: „Závěr, že zákon o cenách zasahuje do smluvního vztahu stran při sjednání paušálu způsobem, který narušuje princip rovného postavení stran smluvního vztahu, by za této situace nutně musel vést k rozporu řešitelnému toliko Ústavním soudem (odklizením těch pasáží dotčeného zákona či zákonů, které rozpor způsobují). Úkolem Nejvyššího soudu přitom je, řešit takový střet především ústavně konformním výkladem zkoumaných norem. Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že v situaci, kdy určité ustanovení právního předpisu umožňuje různé interpretace, z nichž jedna je v souladu s ústavními zákony České republiky, kdežto jiné jsou s nimi v rozporu, je úkolem státního orgánu interpretovat dotyčné ustanovení ústavně konformním způsobem (srov. např. nález pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 5/96, vyhlášený pod číslem 286/1996 Sb.). Za ústavně konformní pak Nejvyšší soud pokládá takový výklad zkoumaných zákonných úprav, který zákonodárci úmysl narušit regulací podle zákona o cenách dohodu o paušálním způsobu úhrady předjímanou zákonem č. 48/1997 Sb. nepřipisuje. Takový závěr je v souladu s principem smluvní autonomie, jak jej vyložil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. IV. ÚS 387/99, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 17, ročníku 2000, části I., pod pořadovým číslem 1. Právní závěr odvolacího soudu, že paušální úhradu smluvenou podle § 17 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. nelze podrobit cenové regulaci podle zákona o cenách a citovaného výměru Ministerstva financí přepočtem na bodové ohodnocení, je tedy správný a dovolání potud opodstatněné není.“ 91. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že žalobkyně v řízení nekonkretizovala, v čem konkrétně by měla smlouva, resp. úhradový dodatek pro rok 2017 sjednaný mezi stranami vycházející z úhradové vyhlášky č. 348/2016 Sb., která nebyla shledána protiústavní, být v rozporu se zákonem o cenách a z čeho konkrétně rozpor se zákonem o cenách zakládající důvod neplatnosti dovozuje. Pokud žalobkyně poukazovala na § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 526/1990 Sb., jedná se předně o velmi obecný odkaz na daný zákon a dle názoru soudu navíc nepřípadný, když z žádného zákonného ustanovení ani z provedeného dokazování neplyne, že by ve smluvním vztahu byla strana žalovaná v pozici smluvního partnera s výhodnějším hospodářským postavením na trhu, kterému se navíc má dostávat ve vztahu s žalobkyní jako poskytovatelem nepřiměřeného majetkového prospěchu. Žalobkyně toto své obecné tvrzení nikterak nerozvádí a nedokládá a za situace, kdy žalovaná vycházela při stanovení úhrady pro rok 2017 z úhradové vyhlášky a z dodatku, který byl mezi stranami řádně sjednán, se jeví úvaha o nepřiměřeném majetkovém prospěchu na straně žalované jako nedůvodná. Jak již soud výše uvedl, žalobkyni se dostalo obdobného plnění jako ostatním srovnatelným nemocnicím ve smluvním vztahu s žalovanou, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by jiné pojišťovny vůči poskytovatelům, potažmo žalobkyni, postupovaly jinak, případně že by poskytovatelé, konkrétně pak žalobkyně, realizovali od jiných pojišťoven diametrálně vyšší a výhodnější úhrady, než od žalované, tedy že by žalovaná jakýmkoliv způsobem zneužívala svého postavení na trhu. I v tomto ohledu tak soud úvaze strany žalující nemohl přisvědčit.

92. Soud se dále v intencích rozsudku NS ČR, č. j. 31 Cdo 881/2024-621 ze dne 12. 6. 2024 a nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 565/21 ze dne 25. 9. 2023 a v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu zabýval tím, zda konkrétní okolnosti uzavřené smlouvy výjimečně mohou prolomit důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda ve vztahu ke sjednané výši úhrad za poskytnutou péči.

93. Zdejší soud považuje především za podstatné zdůraznit, že v případě žalobkyně se jedná o zdravotnické zařízení, nikoliv pobytové zařízení sociálních služeb, které má v intencích § 17a zákona č. 48/1997 Sb. povinnost indikovanou péči provést a zásadně ji nemůže ovlivnit, jak ostatně ve výše citovaném nálezu zdůraznil rovněž Ústavní soud. V poměrech projednávaného sporu však soud považuje za podstatné, že jak sám současný ředitel žalobkyně ve své účastnické výpovědi, tak svědkyně jméno FO uvedli, že žalobkyně jako poskytovatel zdravotních služeb umí svou očekávanou zdravotní péči odhadnout, s touto pracuje při sjednávání úhradových dodatků a rovněž zná předem výši individuální základní sazby (v tom spočívá odlišnost od poskytovatele zdravotních služeb, kterého se týká výše citovaný nález, rovněž viz výše, bod 87 rozsudku).

94. Nálezová judikatura, především pak nález II. US 565/21, jak již výše soud uvedl, se tedy týkala poskytovatele sociálních služeb v oblasti domácí péče a zdravotních služeb v oblasti ošetřovatelství. Poskytovatel tak nemohl řídit vlastní produkci hrazených služeb, neboť byl závislý na indikaci ošetřujícím lékařem. Předmětem sporu bylo zastropování úhrady, přičemž kvůli tomuto zastropování zůstala část zdravotních služeb neuhrazena, popř. byla uhrazena v nižší výši. Projednávaný spor se však liší (skutkově) v tom, že žalobkyně sama ústy svého ředitele uvedla, že měla k dispozici všechny relevantní údaje a ukazatele před uzavřením úhradového dodatku, věděla, jaký objem péče zhruba v roce 2017 může očekávat, bylo jí známo znění úhradové vyhlášky, výše základní sazby ve všech segmentech a měla dostatek příležitostí provést si vlastní ekonomické analýzy, přičemž i poté avizovala připravenost podepsat úhradový dodatek pro rok 2017, jak vyplývá ze zápisu z jednání ze dne 23. 2. 2017, bod 24 rozsudku). Je tak zřejmé, že i v tomto ohledu se pojednávaný případ liší od případu citovaného nálezu, a i v této souvislosti lze uzavřít, že do práva žalobkyně podnikat nemohlo být zasaženo a její právo plynoucí z čl. 26 Listiny základních práv a svobod nebylo porušeno.

95. Podstatnou v poměrech projednávané věci dále zdejší soud spatřuje okolnost, že ani žalobkyní nově uváděná argumentace spočívající v (dle ní tvrzeném) diskriminačním nastavení individuální základní sazby ve srovnání s jinými, obdobnými poskytovateli, ani negociační neústupnost žalované ve vztahu k žalobkyni ohledně úhrad pro rok 2017 (založeném na mimo jiné nepřekročitelnosti pojistného plánu pro rok 2017) v řízení nebyla prokázána, ačkoliv byla tvrzena. Žalobkyně v tomto ohledu neunesla své důkazní břemeno. V řízení naopak bylo prokázáno, že individuální základní sazba (tehdy) adresa byla sice nižší, nicméně srovnatelná s jinými velkými krajskými nemocnicemi, např. anonymizováno. Dokonce některé z fakultních nemocnic (kam žalobkyně svým postavením v období roku 2017 nespadala), měla tuto sazbu nižší (právnická osoba), jiné fakultní nemocnice měly tuto sazbu vyšší jen nepatrně. Přitom většina těchto nemocnic se srovnatelnou základní sazbou či se sazbou pouze nepatrně vyšší v roce 2017 dosáhly kladného hospodářského výsledku.

96. Soud považuje ve věci rovněž na základě provedeného dokazování za stěžejní, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že tehdejší management nemocnice (ačkoliv v průběhu řízení byl tvrzen opak) nikterak nevyjednával o jiné výši úhrady, než byla dojednaná pro rok 2017 (krom otázky centrových léků). Z výročních zpráv jiných nemocnic, např. právnická osoba., anonymizováno adresa a dalších, je zřejmé, že v roce 2017 byl nastartován pozitivní trend v hospodaření těchto nemocnic, přičemž tento trend byl dán zejména vyjednáváním s pojišťovnami. Stejně tak z odborného článku tituly před jménem jméno FO plyne, že nastavení základních sazeb je dáno historicky a je zásadně ovlivněno mimo jiné vyjednáváním s pojišťovnami. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat její základní tvrzení, že žalovaná je ve vyjednávání o úhradě (a byla pro rok 2017) zcela rigidní, drží se „úzkostně“ svého zdravotně pojistného plánu a jakékoliv odchylky od úhradové vyhlášky jsou nemožné, z čehož (mimo jiné) dovozovala důsledky pro prolomení zásady pacta sunt servanda. Z výslechu tituly před jménem jméno FO naopak vyplynulo, že jednání je možné s pojišťovnou o čemkoliv a že v minulosti sjednala pojišťovna jinou základní sazbu s poskytovateli, pokud zjistila jejich poddimenzovanost. Z výslechu samotného nynějšího ředitele nemocnice tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že o problému s úhradami anonymizováno na adresa se mělo na Ministerstvu zdravotnictví dlouhodobě vědět, jinými slovy, že byla „oříšek“. Za této situace je dle závěru soudu absurdní, že žalobkyně až zpětně argumentuje, že její individuální sazba byla poddimenzovaná, měla diskriminační charakter, v důsledku čehož úhrada od pojišťovny nepostačovala ani na úhradu nutných a obvyklých nákladů. Z jednotlivých zápisů z jednání s pojišťovnou před uzavřením úhradového dodatku i v průběhu roku 2017 a z výslechu svědkyně jméno FO naopak plyne, že žalobkyně neučinila žádný pokus o jiné nastavení úhrad pro rok 2017, neučinila žádnou „contraofertu“ týkající se jiné problematiky než centrových léků. Od poskytovatele, o kterém se mělo „všeobecně“ vědět, že má „diskriminační základní sazbu“, by bylo možné a dokonce nutné očekávat, že se bude dostatečně snažit s ohledem na odbornou péči, již se od něj dá očekávat, vyvinout snahu ovlivnit výsledek negociace úhradového dodatku ve svůj prospěch. Soud se v tomto zcela shoduje s odborným stanoviskem tituly před jménem Anonymizováno že pokud by poskytovatel neučinil žádné návrhy směřující k větší ekvivalenci plnění ZPMV a poskytovatele, anebo by je činil v nedostatečné míře, šlo by to k jeho tíži. V odborném stanovisku je mimo jiné zaujat názor, že pokud by poskytovatel v tomto smyslu učinil alespoň jeden návrh na uzavření smlouvy upravující úhradu poskytovaných služeb tak, jak by to odpovídalo jeho ekonomickým zájmům, či reagovat na případnou contraofertu pojišťovny, bylo by možné považovat takové jednání jako postup s náležitou odbornou péčí. V souvislosti s tvrzením o dlouhodobě diskriminačně nastavené individuální základní sazbě (o čemž však žalobkyně neunesla důkazní břemeno) pak soud uvádí, že i pokud by takové tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, má zdejší soud za to, že vedení poskytovatele (žalobkyně) nevyvinulo žádnou snahu (dle provedeného dokazování) o jiné výši této individuální základní sazbě jednat, což vyplynulo z výslechu obou svědkyň. Jiný závěr neplyne ani ze zápisů z jednání, resp. z těchto zápisů plyne opak tvrzení žalobkyně. V této souvislosti soud upozorňuje na úhradový dodatek pro rok 2017, ve kterém se jednání a uzavření speciálního dodatku o individuální základní sazbě výslovně předpokládá.

97. Soud se v tomto smyslu přiklání k právní argumentaci žalované, že postavení žalobkyně v roce 2017 bylo do důsledku ovlivněné, ale také naopak ovlivnitelné jednáním samotné žalobkyně. To též potvrzuje výpověď samotného nynějšího ředitele, který uvedl, že „až v době, když vzniklo specializované centrum, na nějž následně byla navázaná úhrada zdravotní pojišťovny, zkopírovaly se do svých úhradových dodatků z té vyhlášky, a to vlastně byl obrovský posun pro tu nemocnici.“ Vznik specializovaného centra, což je důsledkem aktivního jednání současného managementu žalobkyně, zásadně ovlivnil a změnil podmínky úhrady žalobkyně. Sama žalobkyně tedy v řízení potvrdila skutečnost, která vyplývá i z výročních zpráv ostatních nemocnic, i z vyjádření tituly před jménem jméno FO, že způsob manažerského vedení naplňující obsah pojmu péče řádného hospodáře měl způsobilost změnit úhradové podmínky a postavení nemocnice na trhu poskytovatelů zdravotních služeb. Pokud žalobkyně tyto kroky nečinila dříve (vztaženo k roku 2017), jde pouze k její tíži, že v důsledku toho mohla být případně v horším postavení. Žalobkyně tak za tehdejšího vedení spoluvytvořila prostředí, v němž nemohla získat lepší podmínky úhrady a o dojednání lepších podmínek se ani nepokusila, což bylo v řízení jednoznačně prokázáno. V této souvislosti soud poukazuje na obsah výroční zprávy podezřelý výraz adresa (bod 36 rozsudku), podezřelý výraz (bod 38 rozsudku) a právnická osoba (bod 40 rozsudku) o zásadní úloze managementu při sjednávání úhrad s pojišťovnou, jakož i možnosti zefektivnění nákladů na zdravotní péči při zadávání veřejných zakázek.

98. Soud tedy shrnuje, že co se týče mimořádných okolností při sjednávání úhrady pro rok 2017, k žádným takovým, které by nastaly nezávisle na vůli stran a byly zásadně neovlivnitelné, nedošlo. Jako mimořádnou okolnost tedy soud neshledává ani tvrzenou diskriminačně nastavenou individuální základní sazbu, ani žalobkyní tvrzenou rigidnost žalované ve vyjednávání, a ani okolnost zdravotně pojistného plánu pojišťovny. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO naopak vyplynulo, že vyjednávat o podmínkách úhrady lze, avšak žalobkyně v roce 2017 krom centrových léků neučinila žádný pokus o vyjednávání jiné úhrady, než jaká byla ze strany žalované navržena. Z výslechu svědkyně tituly před jménem jméno FO dále rovněž vyplynulo, že vyjednávat (ze strany pojišťovny) lze o čemkoliv, argument nízké výše individuální základní sazby, kterou vznesla žalobkyně až zpětně, tedy cca po roce po ukončení úhradového období roku 2017, byla pro pojišťovnu překvapující, protože nikdy dříve žalobkyně s touto argumentací nevyjednávala.

99. Nad rámec výše uvedeného soud dále podotýká, že v předmětném sporu žalobkyně ani netvrdila, tím méně prokazovala, že by postupovala dle čl. 6 odst. 6 úhradového dodatku ze dne 23. 2. 2017, resp. čl. 1 odst. 11 dodatku ze dne 7. 3. 2017, tedy že by do 30 dnů od zaslání vyúčtování uplatnila zde uvedený předpokládaný postup pro zohlednění změny struktury či podstatný nárůst objemu poskytovaných hrazených služeb. Námitky proti vyúčtování za rok 2017 se omezily na námitky spočívající v překročení smluvně sjednaného limitu ZULP CSP (viz interní záznam z jednání ze dne 10. 10. 2018) a teprve 12. 12. 2018 (tedy cca 5 měsíců po doručení vyúčtování) žalobkyně uplatnila námitku týkající se požadavku navýšení úhrady za rok 2017 z důvodu nárůstu CM hospitalizační složky úhrady ve vybraných bázích DRG, a to nejdříve ve výši 22 milionů, posléze ve výši 40 334 693,58 Kč a následně předžalobní výzvou a touto žalobou ve výši 18 965 032 Kč.

100. Soud již proto zamítl návrh strany žalující na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence/zdravotnické účetnictví, ekonomika zdravotnictví v následujícím rozsahu, navrženém žalobkyní: 1) jaká byla výše nutně a účelně vynaložených nákladů žalobkyně na poskytování hrazených zdravotních služeb pojištěncům žalované v roce 2017 v segmentu akutní hospitalizační péče? 2) jaké nákladové položky v tomto segmentu je třeba považovat za nutné, účelné a hospodárné a jaké naopak za neúčelné, nehospodárné, bezdůvodné nebo nad míru obvykle dosahovaných cen? Pokud byly identifikovány náklady neúčelné či nehospodárné, v jakém rozsahu a jak se promítly do hospodářského výsledku žalobkyně? 3) nechť je stanovena nutná, resp. účelně vynaložená, výše nákladů, které bylo nutno žalobkyní vynaložit na objem akutní hospitalizační péče poskytnuté pojištěncům žalované v roce 2017, aby byly tyto služby poskytovány v souladu s právními předpisy. Následně nechť je posouzeno, zda žalobkyní tvrzené náklady odpovídají takto stanovené nutné, resp. účelně vynaložené, výši nákladů; 4) jaká byla celková výše úhrad poskytnutých zdravotní pojišťovnou žalobkyni v roce 2017 za segment akutní hospitalizační péče (včetně regulačních srážek a doplatků)? Jaké regulační mechanismy byly v tomto segmentu uplatněny a v jaké finanční výši? 5) pokryly úhrady od zdravotní pojišťovny nutně a účelně vynaložené náklady žalobkyně v segmentu akutní hospitalizační péče v roce 2017? Pokud nikoliv, v jaké absolutní a procentuální výši zůstaly tyto náklady nepokryty? 6) jaká je obvyklá cena nutných a účelných nákladů, které bylo třeba vynaložit na akutní hospitalizační péči poskytnutou žalobkyní pojištěncům žalované v roce 2017, tak jak byla vyúčtována mezi žalobkyní a žalovanou? 7) znalec porovná obvyklou cenu nákladů vynaložených žalobkyní na akutní hospitalizační péči dle bodu 6 s cenou obvyklou za tyto služby v roce 2017, a to ve smyslu ekonomicky oprávněných nákladů dle § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění účinném do 31. 12. 2024; 8) jak byla v případě žalobkyně v roce 2017 nastavena individuální základní sazba (IZS) pro segment akutní hospitalizační péče? Odpovídala tato IZS podle odborného názoru znalce postavení žalobkyně mezi ostatními fakultními a krajskými nemocnicemi v roce 2017? Jednalo se v kontextu ostatních poskytovatelů o sazbu adekvátní, nebo byla z hlediska odborných standardů a ekonomické reality nepřiměřeně nízká? Měla výše IZS vliv na výpočet nutných a účelných nákladů žalobkyně v segmentu akutní hospitalizační péče a na její hospodaření? Pokud ano, jaký? 9) Byly vztažmo k roku 2017 zjištěny nějaké alternativní a reálné zdroje financování, které mohla žalobkyně využít specificky pro segment akutní hospitalizační péče, avšak nevyužila je, a mělo to dopad na hospodaření nemocnice a její možnosti dosáhnout přiměřeného zisku a alespoň pokrýt nutné a účelně vynaložené náklady v tomto segmentu? 10) Lze nedostatečnost úhrad v roce 2017 přičíst spíše systému úhrad (nastavenému vyhláškou č. 353/2017 Sb. a implementovanému úhradovým dodatkem), nebo vnitřnímu hospodaření žalobkyně v segmentu akutní hospitalizační péče? Dochází v důsledku tohoto nastavení k systematickému přenášení nákladů akutní hospitalizační péče (která má být hrazena z veřejného zdravotního pojištění) z pojišťovny na nemocnici? Co konkrétně ve sledovaném období zapříčinilo finanční ztrátu nemocnice v segmentu akutní hospitalizační péče? Může při takto nastaveném systému do budoucna dojít k ochromení poskytování akutní hospitalizační péče? 11) Konstatuj, zda se kontrolní zjištění Anonymizováno a právnická osoba o celkovém hospodaření žalobkyně v roce 2017 nějak zrcadlí v (ne)účelnosti nákladů v segmentu akutní hospitalizační péče za toto období. Svědčí tato zjištění o existenci neúčelných či nehospodárných výdajů v tomto segmentu? Pokud ano, v jaké výši byly náklady vynaložené v segmentu akutní hospitalizační péče neúčelné a nikoliv nutné? 12) Jakou metodiku znalec použil při stanovení účelnosti, nutnosti a hospodárnosti nákladů, obvyklé ceny, při posouzení adekvátnosti IZS a při všech výpočtech a srovnáních výhradně v segmentu akutní hospitalizační péče? Z jakých podkladů a odborných standardů znalec vycházel?

101. Žalobkyně přitom uvedla, že není možné v této věci o legitimitě jejího nároku rozhodnout bez provedení znaleckého posudku, neboť součástí znaleckého posudku má být zohlednění hospodárnosti jednání žalobkyně.

102. Soud však má za to, že po provedeném dokazování a závěru soudu, že žalobkyně v roce 2017 v rámci tehdejšího managementu nejednala s péčí řádného hospodáře jednak při uzavírání úhradového dodatku při sjednávání podmínek úhrady a jednak v souvislosti s trestním stíháním a porušováním režimu zadávání režimu veřejných zakázek, je znalecké zkoumání již nadbytečné.

103. Tento závěr učinil soud předně proto, že šíře otázek, které žalobkyně hodlá znalecky zkoumat, překračuje potřeby konkrétního řízení, dále proto, že vyčlenění nezbytných a nutných nákladů na poskytnutí zdravotních služeb pouze ve vztahu k jedné pojišťovně, a pouze v rámci akutní hospitalizační složky, jak navrhla žalobkyně, by bylo velice obtížné, avšak dle názoru soudu i právně nekorektní. V podmínkách projednávaného sporu nelze hospodaření žalobkyně v roce 2017 zúžit pouze na jednu složku úhrady a vyčlenit ji pouze ve vztahu k jedné pojišťovně. Hospodaření žalobkyně jako celek v jednom roce zahrnuje náklady na péči o pacienty, kteří nejsou pouze pojištěnci žalované, stejně jako příjmy žalobkyně nejsou tvořeny pouze příjmy od žalované. Určit zisk či ztrátu poskytovatele u jedné pojišťovny bez odhlédnutí od nákladů na poskytnutí této zdravotní péče konkrétních pojištěnců této jedné pojišťovny, a to pouze v jednom vybraném segmentu zdravotní péče, by bylo znalecky mimořádně obtížné a nákladné a soud má za to, že takový postup ani není procesně správný a hospodárný, jak uvedl výše. Soud se v této souvislosti zabýval tím, zda lze závěry nálezu Ústavního soudu zobecnit tak, jak činí žalobkyně, a posuzovat otázku účelnosti vynaložených nákladů a jejich pokrytí pouze v jednom (vybraném) segmentu zdravotní péče, přičemž dospěl k závěru, že takto „vytrhávat“ jednu složku poskytované úhrady nelze. Hospodaření žalobkyně v konkrétním úhradovém období nezávisí pouze na příjmech od pojišťoven, ale je komplexem příjmů a výdajů a rovněž výsledkem řádného účtování. Soudu se jeví v této souvislosti jako absurdní závěr, že by (pouze) ztráta u jedné složky úhrady - akutní hospitalizační složky úhrady – pouze u jedné pojišťovny – měla dosáhnout cca 18 000 000 Kč, přičemž žalobkyně současně za rok 2017 svému zřizovateli – Ministerstvu zdravotnictví – ve výroční zprávě, založené na účetní závěrce, vykázala zisk. Současně nelze odhlédnout od skutečnosti, zjištěné z provedeného dokazování, že žalobkyně obdržela od zřizovatele příspěvek na úhradu závazků po splatnosti ve výši 1 285 478 548 Kč, aniž by bylo ze strany Ministerstva zdravotnictví kontrolováno, zda tyto prostředky byly použity v souladu s avizovaným účelem. Ze souboru všech těchto skutečností, nastalých v roce 2017, k čemuž přistupuje rovněž trestní stíhání tehdejšího managementu žalobkyně, a ze závěrů provedeného dokazování o rozporu postupu tehdejšího managementu s péčí řádného hospodáře, zdejší soud uzavřel, že doplnění dokazování o žalobkyní navržený znalecký posudek by bylo neúčelné, nehospodárné a v rozporu se zásadou procesní ekonomie, přičemž celková nekoncepčnost hospodaření žalobkyně i poskytnutých příspěvků od zřizovatele a jejich následného použití celkově obraz hospodaření žalobkyně v roce 2017 zkresluje. Soud se i v této souvislosti shoduje s právní argumentací žalované, že skutečnosti ohledně trestního řízení měly a musely nutně mít vliv na hospodaření žalobkyně a na věrohodnost obrazu z nákladových ukazatelů, na nichž žalobkyně svůj nárok staví. I v této souvislosti by se zadání znaleckého posudku jevilo soudu jako nehospodárné.

104. Ze všech výše uvedených důvodů soud opětovně žalobu zamítl, neboť a) prostor pro ingerenci soudu ohledně výše úhrady zdravotních služeb by byl pouze za situace, kdy by sjednaný úhradový dodatek pro rok 2017 byl shledán soudem neplatným, nebo b) žalobkyně by v řízení prokázala, že se nacházela v roce 2017 ve ztrátě, způsobené pouze nedostatečnou úhradou ze strany žalované. V tomto posledním kontextu dle názoru soudu nelze odhlédnout při posouzení hospodářské situace panující v zařízení žalobkyně od závěrů vtělených do kontrolní zprávy Ministerstva zdravotnictví, z nichž plynou závažná pochybení v hospodaření strany žalující v předmětných letech 2016 a 2017, spočívající mimo jiné v odebírání dodávek léčivých přípravků bez písemného smluvního vztahu, bez zajištěné ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nedodržení zákona o veřejných zakázkách, neprověřování hlediska hospodárnosti a posouzení přiměřenosti výdajů, neprovádění předběžné řídící kontroly, závažná pochybení v oblasti veřejných zakázek zadávaných dodavateli právnická osoba, což celkový obraz hospodaření a finanční situaci žalobkyně v tomto konkrétním roce v podstatě činí nepřezkoumatelným; c) za podmínky, že by žalobkyně v roce 2017 jednala s péčí řádného hospodáře. V řízení však bylo prokázáno, že ohledně úhrady péče za rok 2017 o obsahu úhradového dodatku žalobkyně žádným způsobem nevyvinula úsilí o navýšení této úhrady, ani se nepokusila o jednání o jiné výši individuálně základní sazby, ani o jiné formě nastavení úhrad, jak se v samotném dodatku předpokládá, přičemž žalobkyně neprokázala své zásadní tvrzení o důvodech pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda, a to, že by v roce 2017 byl dodatek koncipován tak, že v něm zakotvená individuální sazba byla ve srovnání s obdobnými poskytovateli diskriminační a že by žalovaná byla negociačně neústupná ohledně výše úhrady. Tento závěr soudu je vyvrácen již tím, že z výslechu svědků i ze zápisů z jednání plyne opak. Vyjednávací neústupnost žalované byla vyvrácena samotným prokázaným faktem, že žádná contraoferta ze strany žalobkyně ohledně znění dodatku tak, aby byla zajištěna případná vyšší ekvivalence plnění pro žalobkyni, nebyla učiněna (kromě centrových léků, kde žalovaná námitkám a návrhům žalobkyně vyhověla). Pakliže žalobkyně nijak nevyjednávala a ani netrvala na (smluvně sjednané) jiné výši individuální základní sazby, jde tato skutečnost zcela k její tíži a soud nepovažuje za těchto okolností za právně odůvodněné zpětně zasahovat do takto smluvně sjednaného způsobu úhrady, který byl výsledkem ujednání stran, a prolomit tím důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda.

105. Soud proto zamítl návrh strany žalující na doplnění dokazování o znalecký posudek navržený v podání ze dne 23. 10. 2025 a další v souvislosti s tímto návrhem související návrhy na doplnění dokazování, zejména účetní doklady založené na CD na č. l. 905 a další související účetní a další vstupy a faktury, které strana žalující navrhla, případně další navržené a dosud neprovedené důkazy. Stejně tak soud již zamítl návrh na doplnění dokazování o výslech tehdejší ředitelky jméno FO a ředitele žalované, neboť jednak byl tento návrh na doplnění dokazování učiněn v závěru řízení, hluboce po koncentraci řízení, přičemž ani nebylo tvrzeno, co by výslechem těchto svědků, resp. účastníků mělo být prokázáno. Jak již výše uvedl soud, z výslechu svědků a účastníka řízení učiněnými v rámci koncentrace řízení byl prokázán opak tvrzení žalobkyně.

106. Pro úplnost soud považuje za podstatné zmínit, že spatřuje rozdílnost projednávaného případu s jinými spory žalobkyně s jinými pojišťovnami, které jsou vedené např. u Okresního soudu v Ostravě či u Obvodního soudu pro Prahu 4. Rozdílnost tkví jednak v jiném charakteru pojišťovny (jak velikostí, tak rozdílností v argumentaci žalobkyně pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servada než v projednávaném případě, např. ve výši individuální základní sazby). Dané spory nelze bez odhlédnutí od konkrétních skutkových okolností srovnávat, jak činí žalobkyně. Rozdílnost sporů spočívá mimo jiné i v jiných okolnostech při vyjednávání znění úhradového dodatku s konkrétní pojišťovnou. V neposlední řadě zdejší soud má rovněž jiný právní názor v otázce závěru, zda může pojistný plán konkrétní pojišťovny být mimořádnou okolností pro prolomení důsledků plynoucích ze zásady pacta sunt servanda bez dalších, souvisejících a prokázaných skutkových okolností.

107. Hodnocením případně dalších provedených důkazů se soud již nezabýval, neboť na jeho rozhodnutí neměly vliv.

108. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 517 340 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) vypočítané z tarifní hodnoty 18 965 032 Kč, sestávající z částky 51 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 51 900 Kč za písemné podání (vyjádření k žalobě ze dne 20. 11. 2020) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 51 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 24. 6. 2021, z částky 51 900 Kč za písemné podání ve věci samé (vyjádření k výzvě soudu o nesporných skutečnostech ze dne 26. 7. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 51 900 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne 4. 1. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 x 51 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 21. 6. 2022 přesahující dvě hodiny včetně paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za 7 úkonů právní služby a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud nemohl přiznat žalované náhradu nákladů za úkon – jednání u soudu dne 13. 5. 2021, neboť toto jednání se nekonalo (bylo odročeno). Celková výše náhrady nákladů řízení v původním řízení před soudem prvního stupně činila celkem 442 134 Kč.

109. K tomu dále přistupuje odměna za vyjádření k odvolání ze dne 29. 8. 2022, účast u odvolacího řízení ze dne 24. 11. 2022, vyjádření k dovolání ze dne 15. 3. 2023, vyjádření k dovolání ze dne 1. 7. 2024, dále podání ve věci samé ze dne 30. 9. 2024, ze dne 28. 11. 2024, ze dne 20. 1. 2025, ze dne 15. 4. 2025, ze dne 6. 11. 2025, účast u jednání dne 8. 10. 2024, dne 10. 12. 2024, přesahující 2 hodiny – 2 úkony, dne 20. 2. 2025, dne 16. 6. 2025, 23. 9. 2025 přesahující dvě hodiny – 2 úkony, dne 11. 11. 2025. K odměně dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 9 úkonů právní služby ve znění a. t. do 31. 12. 2024 a ve výši 450 za 8 úkonů právní služby ve znění a. t. od 1. 1. 2025 dle § 13 a. t. K takto stanovení odměně a náhradě hotových výdajů je dále třeba připočítat 21 % DPH, jejímž je zástupce žalované plátce. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 1 517 340 Kč.

110. Pariční lhůta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.